94 C 47/2015-1344

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobce: ; a) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [anonymizováno] et [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec a číslo] proti žalovanému: ; 1. [celé jméno žalovaného], narozený dne anonymizováno, IČO: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] o zaplacení 1 650 000 Kč + 230 227 EUR + 3 000 USD - náhrada škody takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku a) 1 650 000 Kč b) 3 319 EUR c) 27 734,80 EUR d) 31 733 EUR e) 66 442 EUR f) 5 594,52 EUR g) 3 671,14 EUR h) 1 250 EUR i) 41 820 EUR j) 3 000 USD se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů na zastoupení žalobce zástupcem částku 47 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na svědečném částku 12166723 2010, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku 358 527 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou vznesenou formou vzájemného návrhu dne 24.11.2014 v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 294 C 82/2013, jehož předmětem byla odměna žalovaného za poskytování právních služeb žalobci, domáhal zaplacení částky 80 000 EUR jakožto náhrady škody, kterou měl žalovaný žalobci způsobit chybným poskytováním právních služeb ve věcech žalobce, kvůli nimž byly exekucí postihnuty nemovitosti žalobce a které vyplývají z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 19.11.2014 (č.l. 5). V návaznosti na vyjádření žalobce ze dne 16.11.2015 tak soud do původně uplatněné částky 80 000 EUR zahrnul škodu, která měla žalobci dle výpisu z katastru nemovitostí vzniknout ve výši 3 319 EUR ve věci oprávněného [jméno] [příjmení] – P.F.P. stavebná firma, vymáhané Exekutorským úřadem Bratislava Mgr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. EX [číslo], ve výši 39 055 EUR ve věci oprávněné [právnická osoba], vymáhané Exekutorským úřadem Bratislava JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. EX [číslo], ve výši 7 740 EUR ve věci oprávněných [příjmení], vymáhané Exekutorským úřadem Michalovce Mgr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. EX [číslo] 2011. Zbývající část z částky 80 000 EUR, tj. částku ve výši 29 886 EUR, soud zahrnul do škody, která měla žalobci vzniknout ve věci pohledávky žalobce vůči Mgr. [jméno] [příjmení], neboť žalobce ve vyjádření ze dne 16.11.2015 neuváděl žádnou z dalších věcí uvedených na výpisu z katastru nemovitostí.

2. Dne 16.11.2015 žalobce návrhem na rozšíření žaloby uplatnil další škody ve věci pohledávky žalobce vůči Mgr. [jméno] [příjmení] ve výši 28 867 EUR (29 886 EUR z původní vůči Mgr. [anonymizováno] uplatněné pohledávky ve výši 58.753 EUR započítáno již v původní žalované částce 80 000 EUR), ve věci pohledávky žalobce vůči MVDr. [jméno] [příjmení] ve výši 1 650 000 Kč, vůči jednatelům [právnická osoba] s.r.o. ve výši 66 442 EUR, vůči [jméno] [příjmení] ve výši 3 000 USD a vůči [příjmení] a [příjmení] ve výši [osobní údaje žalovaného] 1979. Toto rozšíření žaloby soud připustil usnesením ze dne 18.11.2015, č.j. 94 C 47/2015-71 ve spojení s opravným usnesením ze dne 23.11.2017, č.j. 94 C 47/2015-434.

3. Dne 16.1.2018 žalobce návrhem na rozšíření (návrh ze dne 29.6.2016 byl do projednatelné podoby upraven až dne 16.1.2018) uplatnil další škody ve výši 31 733 EUR ve věci oprávněné [právnická osoba], vymáhané Exekutorským úřadem Bratislava JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. EX [číslo], ve výši 41 881,56 EUR ve věci oprávněné [jméno] [příjmení], vymáhané Exekutorským úřadem Malacky JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. EX 332/ 2011 a ve výši 22 640,26 EUR ve věci oprávněného [příjmení] [jméno] [příjmení], vymáhané Exekutorským úřadem Bratislava Mgr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. EX [číslo]. Toto rozšíření žaloby soud připustil usnesením ze dne 6.2.2018, č.j. 94 C 47/2015-476.

4. Žalobce tak v průběhu řízení souhrnem požadoval zaplacení částky 1 702 832 Kč, 271 563,82 EUR a 3 000 USD, kdy následně bral žalobce žalobu zase částečně zpět (mj. také v celé věci vůči [příjmení] a [příjmení]) a řízení bylo částečně zastavováno (usnesení na č.l. 425, 490 a 525, 524, 941 a [číslo], [číslo]) až předmětem řízení zůstaly částky 1 650 000 Kč, 230 227 EUR a 3 000 USD resp. po částečném zpětvzetí u posledního jednání v den vyhlášení rozsudku 1 650 000 Kč, 181 584 EUR a 3 000 USD.

5. Cizí prvek v této věci spočívá v tom, že žalobce měl v době podání žaloby bydliště na Slovensku, kam se z České republiky odstěhoval v lednu 2006. Pravomoc českých soudů se odvíjí od čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel Ia.), když bydliště žalovaného se nachází v České republice.

6. Obecně ke vztahu účastníků žalobce uvedl, že mezi účastníky byl z počátku ryze profesní vztah, žalovaný poskytoval žalobci advokátní služby. Žalobce se s žalovaným seznámil tak, že si ho vyhledal, neboť měl sídlo nejblíže jeho tehdejší kanceláře v [obec] na [příjmení] 67 a začal s ním řešit svou pohledávku za [příjmení] a [příjmení]. Následně se účastníci dohodli písemnými mandátními smlouvami včetně jejich dodatků, že žalovaný bude vymáhat také další pohledávky žalobce, a to ve věci [příjmení], [anonymizována tři slova] a další pohledávky, ke kterým žalovaný přijme zmocnění. Žalovaný měl být odměňován procenty z vymožených částek, kdy pokud by pohledávky nevymohl, byl povinen jejich nominální hodnotu zaplatit žalobci jakožto náhradu škody resp. smluvní pokutu. Žalobce pak žalovanému udělil řadu plných mocí. Postupem času se vztah účastníků stal vzhledem k věkové blízkosti přátelský. Přátelství skončilo v prosinci 2010, kdy po druhé mozkové příhodě žalovaného jeho manželka ukončila spolupráci a jen přebrala odpovědnost za řízení. Když žalovaný žalobci dne 20.5.2013 vypověděl plnou moc, zjistil žalobce že žalovaný jeho pohledávky nevymůže a snažil se proto s žalovaným dohodnout, aby mu žalovaný zaplatil částku 94 569 EUR jakožto náhradu škody resp. smluvní pokutu za porušení povinností žalovaného.

7. Žalovaný ke vztahu účastníků téměř ničeho neuvedl, pouze ve věci [příjmení] uvedl, že vztahy žalobce, žalovaného a paní [příjmení] byly přátelské a probíhaly na osobní rovině (č.l. 751). Žalovaný svou obranu postavil na popírání udělení plných mocí, uzavření mandátní smlouvy a dodatků, zpochybňování pravosti podpisů na listinách předložených žalobcem, s tím, že žalobce často signoval vlastní rukou podpis žalovaného a listiny vytvářel a upravoval bez vědomí žalovaného. Žalovaný nijak nevyjasnil, na základě jakých skutečností byli účastníci dlouho řadu let v kontaktu, neposkytl žádnou svoji skutkovou verzi.

8. Soud zjistil tyto skutečnosti:

9. Z plné moci ze dne 3.11.2005 (originál na č.l. 3 spisu sp. zn. 47 C 89/2006, kopie na č.l. 90 spisu sp. zn. 294 C 82/2013), má soud za prokázané tvrzení žalobce, že účastníci se ústně dohodli na tom, že žalovaný bude žalobci obecně poskytovat právní služby. Sám žalovaný založil originál této plné moci do spisu ve věci [příjmení] a [příjmení], v níž podával žalobu a následně vystupoval jako právní zástupce žalobce. Obdobně ji sám žalovaný založil v kopii do spisu ve věci, v níž se proti žalovanému domáhal odměny za poskytnuté právní služby. Popírání vztahu právního zastoupení tak má soud ze strany žalovaného za účelové.

10. Z uznání ze dne 11.1.1999 (č.l. 66) vyplývá, že věc [příjmení] a [příjmení], v níž měl žalovaný žalobce zastupovat se týkala toho, že žalobce hodlal od uvedených osob koupit rodinný dům v [obec], kdy byla však uzavřena neplatná kupní smlouva. V tomto uznání stejně jako v plné moci ze dne 3.11.2005 byl žalobce označen rodným číslem.

11. Z mandátních smluv ze dne 18.11.2005 (č.l. 122) a ze dne 16.12.2005 (č.l. 124), které měly být uzavřeny v následujícím měsíci po udělení obecné plné moci, soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, neboť žalovaný zpochybňoval pravost podpisu těchto smluv, čímž se soud dále nezabýval, neboť k posouzení věci postačovala následně v lednu 2006 uzavřená mandátní smlouva.

12. Z mandátní smlouvy o vymáhání pohledávek ze dne 13.1.2006 (č.l. 44) vyplývá, že žalovaný bude vymáhat také další pohledávky žalobce, a to ve věci [příjmení], [anonymizována tři slova] a další pohledávky, ke kterým žalovaný přijme zmocnění.

13. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl (č.l. 752), že byl přítomen podpisu této smlouvy, kdy jednu z kopií této smlouvy tehdy také dostal, přinesl ji také na jednání, kdy potvrdil, že se shoduje s mandátní smlouvu ze dne 13.1.2006, založenou ve spise. Svědek dále uvedl, že žalobce se s žalovaným dohodl, že bude vystupovat jakožto advokát ve věci [anonymizováno], v níž byl poškozeným také svědek resp. jeho zemřelá manželka. Svědek vypovídal spontánně, logicky, logicky reagoval na dotazy soudu, bylo zřejmé, že vztah s žalobcem měl jen v minulosti, z jeho výpovědi nevyplynul žádný negativní vztah k žalovanému ani okolnosti, proč by si vztah právního zastoupení mezi účastníky měl vymýšlet. Strana žalovaná věrohodnost výslechu svědka nezpochybňovala. Z výslechu svědka tak má soud za prokázané, že žalovaný skutečně podepsal mandátní smlouvu ze dne 13.1.2006. Z toho, že svědek uvedl, že mu následně, tj. po podpisu mandátní smlouvy, informace předával jak žalobce tak žalovaný, za soud za prokázané, že žalobce se nadále sám aktivně účastnil vymáhání svých pohledávek.

14. Výslech svědkyně [jméno] [příjmení] soud neprováděl, neboť tato svědkyně byla vyslechnuta již ve sporu o palmare (protokolu ze dne 12.5.2015 ve věci sp. zn. 294 C 82/2013), kdy soud její výpověď neměl za věrohodnou, neboť se nejprve vyhýbala přiznání svého partnerského vztahu k žalobci a bylo zřejmé, že má na věci sama zájem. Soud neprováděl ani výslech svědka [příjmení], neboť tento byl k důkazu označen až po koncentraci řízení. Soud neprováděl ani znalecký posudek z oboru písmoznalectví, neboť pravost podpisu mandátní smlouvy ze dne 13.1.2006 byla dostatečně prokázána výslechem svědka [příjmení].

15. Mezi účastníky nebylo sporné, že následně žalobce žalovanému také uděloval speciální plné moci pro jednotlivá soudní řízení. Z v podstatě nesporných tvrzení účastníků vyplývá, že oba účastníci neměli zájem na obecném zmocnění, ale požadovali zmocnění pro konkrétní věc, kterou do obecné plné moci dopisoval žalobce (tvrzení účastníků na č.l. 213, 572, 579). Toto je v souladu také s jednotlivými plnými mocemi, z nichž je vizuálně zřejmé, že věc, v níž má žalovaný žalobce zastupovat, je dopsána rukou žalobce.

16. Pro přehlednost soud již nyní upozorňuje (podrobněji viz níže odůvodnění konkrétních věcí), že žalobce pověřil žalovaného zastupováním ve věcech vymáhání svých pohledávkám žalobce, které často vznikly již deset let předtím a které byly již v okamžiku, kdy se žalovaný zavázal k jejich vymáhání, vinou předchozích nevhodných či pasivních úkonů žalobce již nevymahatelné.

17. Mandátní smlouvy a plné moci jsou v souladu s dalšími listinnými důkazy, především s listinami, které sám žalovaný založil do spisu ve sporu o palmáre (sp. zn. 294 C 82/2013): žaloba (č.l. 2), žaloba ze dne 28.6.2007 (č.l. 47), odvolání ze dne 24.7.2012 (č.l. 49), žaloba ze dne 18.10.2012 (č.l. 52), návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 30. 4. 2013 (č.l. 57), návrh na postoupení exekuce ze dne 17.06.2009 (č.l. 60), předžalobní upomínka ze dne 21. 5. 2013 (č.l. 64) a zejména výpověď v plné moci ze dne ze dne 20.5.2013 (č.l. 63) včetně přílohy - vyúčtování služeb (č.l. 8 a 61).

18. Z protokolu ze dne 24.11.2015 (č.l. spisu sp. zn. 294 C 82/2013) vyplývá, že svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], který žalobci také poskytoval právní rady, uvedl, že vztahy účastníků byly přátelské, žalobce ale neplatil žalovanému za právní služby, kvůli čemuž se účastníci asi dvakrát emočně střetli.

19. Ze zápisů o kontrolách řešení pohledávek (č.l. 637-642), že žalobce žalovanému systematicky dával informace o svých pohledávkách a dával mu pokyny, jaké právní kroky je třeba činit.

20. Z emailu ze dne 20.3.2007 (č.l. 636) vyplývá, že žalobce žalovanému zasílá jeden z těchto„ harmonogramů“. Žalovaný se ve věci nijak nebránil, že by např. obratem reagoval tak, že neví, o co se jedná.

21. Z emailu ze dne 25.4.2013 (č.l. 503) také vyplývá, že advokátní kancelář žalovaného si byla vědoma toho, že žalobci poskytovala právní služby ve věci [příjmení] a [příjmení], [anonymizována dvě slova] a [příjmení].

22. Z emailu ze dne 30.4.2013 (č.l. 705) vyplývá, že žalovaný řešil s pojišťovnou věc [anonymizováno], kdy dle pojišťovny k pochybení advokátní kanceláře nedošlo. žalovaný dále zmiňuje věc [příjmení] a [právnická osoba]

23. Z faktury ze dne 22.5.2013, č. 1301039, vyplývá, že žalovaný vyzval žalobce k zaplacení částky 191 032,92 Kč za právní služby, a to dva dny po výpovědi plné moci.

24. Z emailu ze dne 7.2.2015 (č.l. 706) vyplývá, že žalovaný sdělil žalobci, že si na Slovensku platí pojištění advokáta právě kvůli žalobci, a to dva roky, tzn. zhruba od vypovězení plné moci.

25. Soud tak má za prokázané, že mezi účastníky byl vztah právního zastoupení.

26. Soud má za nesporné tvrzení účastníků, že účastníci se stali přáteli. Z výše uvedených důkazů je prokázáno, že vztah účastníků vznikl jakožto vztah klienta a zákazníka-advokáta. Následně však vztah přerostl ve vztah přátelský, čímž se klasický vztah právního zastoupení stal atypickým, neboť vztah účastníků nebyl tak formální, kdy služby žalovaného získali navíc rovinu jakési přátelské pomoci.

27. Atypičnost vztahu právního zastoupení účastníků dále spočívala především v tom, že žalobce zůstal v řešení svých pohledávek nadále velmi aktivní, v podstatě většinu právních úkonů činil nadále sám či pouze formálně prostřednictvím žalovaného. Např. z emailů ze dne 4.12.2010 (č.l. 264) založených do spisu samotným žalobcem, vyplývá, že byla běžná praxe, že žalobce zaslal advokátní kanceláři vyjádření pro soudní řízení a požadoval po advokátní kanceláři, aby je společně s plnou mocí„ pouze“ zaslala soudu. Žalobce si tak škodu způsoboval také sám (podrobněji viz níže odůvodnění konkrétních věcí). Toto soud dovozuje obecně z toho, že právní podání mají vizuální styl i rétoriku žalobce, a to jak ve věcech pohledávek žalobce vůči jeho dlužníkům, tak při procesních úkonech v řízení samém, kdy svébytná podání za žalobce podávala pouze jeho zástupkyně JUDr. [příjmení] a nynější zástupce Mgr. [příjmení]. Podání, která za žalobce podával JUDr. [příjmení], stejně jako právní analýzy JUDr. [příjmení] nápadně připomínají podání žalobce. Společné fungování účastníků dokresluje i výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], který uvedl, že žalovaný se podpisu kupní smlouvy mezi ním a žalobcem jen účastnil, smlouvu mu předkládal žalobce. Svědek měl dojem, že přítomnost advokáta zvyšuje důvěryhodnost prodeje. Soud tak má za to, že žalovaný často pouze navenek vůči dlužníkům žalobce vystupoval jako advokát jako jakási záruka, kdy úkony reálně nadále organizoval a prováděl žalobce.

28. Z čl. II bod 7, 8 mandátní smlouvy ze dne 13.1.2006 vyplývá, že účastníci se dohodli, že žalovaný se zavázal vymoci pohledávky žalobce do 31.12.2010 a pokud zjistí, že minimálně 50% pohledávky nevymůže, má povinnost žalobci plnou moc vypovědět.

29. Z čl. III bod 1 mandátní smlouvy ze dne 13.1.2006 vyplývá, že účastníci se dohodli, že žalovaný bude za právní služby odměňován, pouze pokud vymůže pohledávku žalobce, kdy odměna měla činit 50% z takto vymožené pohledávky. Z vizuálního a stylistického charakteru mandátní smlouvy opět vyplývá, že ji sepisoval sám žalobce, kdy soud má za to, že ohledně odměňování se inspiroval smlouvou se [právnická osoba], s.r.o., s níž uzavřel mandátní smlouva o vymáhání pohledávek žalobce pět let předtím dne 11.06.1999 (č.l. 259). Toto byl další atypický prvek ve vztahu účastníků, kdy není běžné, aby byl advokát placen pouze, pokud vymůže pohledávky. Přístup žalobce k vymáhání pohledávek byl vypočítavý, žalobce veškeré riziko za vymožení pohledávek přenesl na žalovaného. Z protokolu ze dne 24.11.2015 (č.l. spisu sp. zn. 294 C 82/2013) vyplývá, že obdobně žalobce postupoval také vůči JUDr. [příjmení] a JUDr. [příjmení], kterým také nabízel odměnu až dle úspěchu ve věci, což JUDr. [příjmení] odmítla.

30. Z emailů ze dne 4.12.2010 (č.l. 264) takto vztah účastníků takto fungoval až do doby, kdy se se způsobem podnikání žalovaného seznámila jeho manželka, která žalobci sdělila, že žalovaný je dlouhodobě nemocen a ona bude řešit jeho záležitosti. Současně žalobce vyzvala, aby již nezadával advokátní kancelář úkoly a místo toho doplatil dluh vzniklý v souvislosti s věcí [příjmení]. Z tohoto emailu vyplývá také mezi účastníky nesporné tvrzení, že žalovaný utrpěl na konci roku 2010 dvě mozkové příhody.

31. Žalobce následně začal uplatňovat strategii, kterou si připravil již v mandátních smlouvách, spočívají v tom, že pohledávky nebude žalobce již vymáhat po původních dlužnících, ale zaplatí mu je žalovaný z titulu smluvní pokuty resp. náhrady škody. Z čl. II bod 8 mandátní smlouvy ze dne 13.1.2006 totiž vyplývá, že pokud pohledávky žalobce žalovaný do 31.12.2010 nevymůže„ odpovídá žalobci za škodu ze znehodnocení pohledávky“ a je povinen žalobci tuto škodu zaplatit. Obdobné ujednání účastníci zahrnuli i do dodatků mandátní smlouvy, a to do čl. II písm. a) dodatku č. 1 ze dne 20.5.2011 (č.l. 46) a čl. II písm. b) dodatku č. 2 ze dne 10.3.2013 (příloha č. E, F), kdy však již blíže specifikovali výše„ škody“, kterou má žalovaný žalobci zaplatit - 80% resp. 70% z nominální hodnoty pohledávek, pokud nevymožené pohledávky do 31.12.2011 nepředá JUDr. [jméno] [příjmení] resp. do 30.6.2013 JUDr. [jméno] [příjmení]. Z vizuálního i stylistického charakteru dodatků opět vyplývá, že tyto sepisoval žalobce sám.

32. Z předávacího protokolu ze dne 9.3.2012 (č.l. 200) vyplývá, že žalovaný ukončil právní zastoupení žalobce v blíže neurčených věcech a vrátil mu listiny. Ze zápisu ze dne 27.2.2013 (č.l. 665) vyplývá, že žalobce ještě dával pokyny žalovanému. Z výpovědi plné moci ze dne 20.5.2013 (č.l. 63) včetně přílohy - vyúčtování služeb (č.l. 8, 61 spisu sp. zn. 294 C 82/2013) vyplývá nesporné tvrzení účastníků, že žalovaný vypověděl žalobci zastoupení.

33. Z emailů ze dne 8. a 9.3.2015 (č.l. 191) a dohody o urovnání ze dne 9.3.2015 (č.l. 186), že žalovaný předběžně žalobci přislíbil, že přistoupí na dohodu o narovnaní, na základě níž měl žalobci mj. zaplatit částku 94 569 EUR (součet do dohody dopsán rukou žalobce). Žalovaný si to chtěl ještě ověřit na soudní kanceláři. Z vizuálního a stylistického charakteru dohody o narovnání opět vyplývá, že ji sepisoval žalobce. K této komunikaci mělo dojít krátce před soudním jednáním ve věci sporu o palmáre. Žalovaný nakonec na dohodu nepřistoupil.

34. Z řady ostatních důkazů (řady emailů účastníků, znalecký posudek z oboru písmoznalectví ze dne 5.5.2016, č. 480 (č.l. 537), vyjádření znalkyně ze dne 4.6.2020 (č.l. 1092) a ze dne 29.5.2020 (č.l. 1093), apod. soud žádné skutečnosti, které by byly rozhodné pro právní posouzení věci, nezjistil.

35. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

36. Dne 3.11.2005 účastníci se ústně dohodli na tom, že žalovaný bude žalobci obecně poskytovat právní služby. Dne 13.1.2006 účastníci uzavřeli mandátní smlouvy o vymáhání pohledávek, v níž se dohodli, že žalovaný bude vymáhat konkrétní pohledávky žalobce, a to ve věci [příjmení], [anonymizována tři slova] a další pohledávky, ke kterým žalovaný přijme zmocnění. Následně žalobce žalovanému také uděloval speciální plné moci pro jednotlivá soudní řízení. Účastníci se stali přáteli. Žalobce zůstal v řešení svých pohledávek nadále velmi aktivní, v podstatě většinu právních úkonů činil nadále sám či pouze formálně prostřednictvím žalovaného. Žalovaný měl být odměňován, pouze pokud vymůže pohledávku žalobce, kdy odměna měla činit 50% z takto vymožené pohledávky. Takto vztah účastníků takto fungoval až do doby, kdy žalovaný utrpěl na konci roku 2010 dvě mozkové příhody a kdy se se způsobem podnikání žalovaného seznámila jeho manželka, která spolupráci za žalovaného ukončila. Žalobce následně začal po žalovaném požadovat, aby mu jakožto náhradu škody zaplatil 70% z nominální hodnoty nevymožených pohledávek. Dne 20.5.2013 žalovaný zastoupení žalobci vypověděl.

37. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:

38. Žalobce jakožto příkazce - klient uzavřel dne 3.11.2005 s žalovaným jakožto příkazníkem – advokátem ústní formou příkazní smlouvu (§ 724 zákona č. 40/1964, občanského zákoníku, dále jen „starého občanského zákoníku“) resp. smlouvu o poskytování právních služeb dle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, která podléhá režimu smlouvy příkazní (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3569/2013). Žalovaný měl žalobce zastupovat v občanskoprávní věci týkající se koupě nemovitosti sloužící k bydlení nikoli ve věci obchodní. Žalobce byl v plné moci také označen rodným číslem. Žalobce tak jednal jako fyzická osoba a v této fázi se mezi účastníky jednalo o vztah občanskoprávní.

39. Účastníci tuto ústní dohodu o právním zastoupení stvrdili pro potřeby soudního řízení ve věci [příjmení] a [příjmení] obecnou procesní plnou mocí (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2788/2011). Vzhledem k tomu, že pohledávka žalobce vůči [příjmení] a [příjmení] vznikla v České republice, měly být i advokátní služby směřující k jejímu vymožení poskytovány v České republice je rozhodným právem pro posouzení nároků z příkazní smlouvy obecně rozhodné právo české (čl. 4 bod 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

40. Následně žalobce jakožto mandatář uzavřel s žalovaným jakožto mandantem mandátní smlouvu, v níž žalovaný zavázal, že na účet žalobce za úplatu zařídí obchodní záležitost žalobce, spočívající v poskytnutí právních služeb (§ 566 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku). Jednalo se o další právní služby ve věci [příjmení], [anonymizována tři slova] a další věci, ve kterých žalobce udělí žalovanému procesní plnou moc, což se také v jednotlivých soudních řízeních stalo. Vztah účastníků se tak stal vztahem obchodně právním. Z toho, že účastníci písemně uzavřeli nikoli příkazní smlouvu dle občanského zákoníku ale mandátní smlouvu dle obchodního zákoníku, dovozuje soud dohodu účastníku o tom, že se jejich vztah bude řídit obchodním a nikoli občanským zákoníkem. Z postoje žalobce v řízení i způsobu formulace a vizuálního charakteru mandátní smlouvy vyplývá, že to byl žalobce, kdo inicioval, aby účastníci nebyly ve vzájemném vztahu pouze na základě občanskoprávní příkazní smlouvy (dokladem o níž byly plné moci) ale také na základě mandátní smlouvy, tzn. aby se jejich vztah změnil z občanskoprávního na obchodněprávní. Dohoda, o kterou usilovat sám žalobce, tak nemohla směřovat ke zhoršení jeho postavení jakožto účastníka, který smlouvu neuzavíral jakožto podnikatel (§ 262 obchodního zákoníku). Vztah účastníků se tak řídí zákonem o advokacii a v otázkách, které tento zákon neupravuje pak obchodním zákoníkem. Rozhodným právem pro posouzení nároků z mandátní smlouvy včetně nároků na náhradu škody v jednotlivých věcech pak bude právo místa, kde měl žalovaný žalobci právní služby poskytovat. Vzhledem k tomu, že škoda měla žalobci vzniknout porušením povinností převzatých mandátní smlouvou, bude stejně jako vztah ze smlouvy také vztah mezi účastníky z náhrady škody spadat do věcné působnosti nařízení Řím I a bude se řídit týmž právem, jakým se řídí smlouva, tj. právem českým (čl. 4 bod 1 písm. b) Řím I). Pokud se jedná o porušení smluvních povinností, je nerozhodné, zda byly současně porušeny i povinnosti zákonné a zda se tedy jedná také o deliktní odpovědnost dle čl. 4 bod 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy - Řím II.

41. Žalovaný měl jakožto mandatář i advokát povinnost jednat čestně a svědomitě, postupovat s odbornou péčí, prosazovat práva a oprávněné zájmy žalobce jakožto mandanta, klienta a využívat důsledně všechny prospěšné zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu žalobce vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (§ 567 odst. 1 obchodního zákoníku, § 16 zákona o advokacii). Žalovaný se sice měl řídit pokyny žalobce, pokud by však byly v rozporu se zájmy žalobce, měl žalobce na nevhodnost jeho pokynů upozornit (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1734/2016, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/ 2019).

42. Účastníci se v mandátní smlouvě dohodli, že žalovaný je povinen mandátní smlouvu vypovědět, pokud pohledávky žalobce ve sjednané lhůtě nevymůže. Ze zákona (dle § 20 odst. 2 zákona o advokacii) je sice advokát oprávněn vypovědět smlouvu o poskytnutí právních služeb pouze jen při ztrátě důvěry ke klientovi, soud však má za to, že není v rozporu se základním smyslem zákona o advokacii, aby si účastníci sjednali i další důvod pro vypovězení smlouvy spočívající v nevymožení pohledávky v určité lhůtě.

43. Účastníci se v mandátní smlouvě resp. dodatcích k ní dále dohodli, že pokud žalovaný pohledávky žalobce ve sjednané lhůtě nevymůže, resp. je nepředá k vymáhání jinému zástupci žalobce,„ odpovídá žalobci za škodu ze znehodnocení pohledávky“ a je povinen žalobci zaplatit„ škodu ve výši 70% z nominální hodnoty pohledávek“.

44. Takové ujednání o smluvní sankci je ze své podstaty ujednáním o smluvní pokutě nikoli o náhradě škody. Především pak je ujednáním ze zákona neplatným, neboť obchází ustanovení zákona o advokacii o náhradě újmy, která vychází ze zásady, že advokát odpovídá klientu„ pouze“ za škodu, kterou mu způsobí v souvislosti s výkonem advokacie (§ 24 zákona o advokacii), klient nemá nárok na smluvní pokutu či nároky z odpovědnost z vad. Obcházeno je také ustanovení občanského zákoníků o příkazní smlouvě resp. obchodního zákoníku o mandátní smlouvě, které stojí na principu, že příkazník má povinnost postupovat s odbornou péčí (§ 725 občanského zákoníku, § 567 obchodního zákoníku) a že příkazník má nárok na odměnu bez ohledu na to, zda jeho činnost přinesla očekávaný výsledek (§ 730 odst. 2 občanského zákoníku, § 566 odst. 1 a § 571 odst. 2 obchodního zákoníku). Vztah právního zastoupení mezi klientem a advokátem má své zákonné meze, které se žalobce ujednáními o smluvní pokutě snažil překročit. Tento postoj žalobce tak svědčí o tom, že žalobce nebyl„ běžným prostým klientem“, ale osobou, která se snažila o to, aby dosáhla uspokojení svých nevymahatelných pohledávek tím, že do věci zapojí advokáta, který jí pohledávky v případě neúspěchu vůči dlužníkům tak jako tak zaplatí.

45. Pouze pro úplnost soud uvádí, že měl-li žalovaný plnit prostřednictvím třetí osoby – pojišťovny, je takové ujednání v obchodních vztazích možné ba typické (§ 352 obchodního zákoníku).

46. Ujednání účastníků o odměně advokáta dle výše vymožených pohledávek soud považuje za souladnou se zákonem. Zákon o advokacii sice stojí na principu odměny advokáta za jeho úsilí nikoli za dosažení výsledku, kdy tento princip však platí pouze„ zpravidla“ (§ 22 odst. 1 zákona o advokacii). Advokát si tak může sjednat i bezplatné poskytování služeb.

47. Vztah právního zastoupení mezi účastníky byl ukončen až výpovědí žalovaného, kdy soud má za to, že tato byla důvodná, neboť z provedených důkazů vyplynulo, že vztahy mezi účastníky byly napjaté a vzájemná důvěra byla velmi narušena (§ 20 odst. 2 zákona o advokacii).

48. Žalobce se měl dle svých tvrzení až touto výpovědí dozvědět, že žalovaný porušil svou smluvní povinnost vymoci pohledávky žalobce, a způsobil tak žalobci škodu. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 94 569 EUR, kdy do koncentrace řízení žalobce své nároky právně kvalifikoval jakožto nároky na plnění ze smlouvy - smluvní pokutu za porušení smluvní povinnosti, po koncentraci řízení pak jakožto nárok na náhradu škody, resp. právní kvalifikaci ponechal na soudu. Žalobce se tak na základě stejných tvrzení domáhá stejného peněžitého plnění, mění pouze právní důvod svého nároku, tj. právní hodnocení. Právní kvalifikace nároku však přísluší soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3875/2007 a 25 Cdo 643/2000). Jak již bylo výše uvedeno, soud nároky žalobce kvalifikuje jakožto nároky na náhradu škody.

49. Soud se tak v rámci jednotlivých věcí bude dále zabývat tím, zda v těchto věcech byl mezi účastníky skutečně vztah právního zastoupení. Dále bude soud jako předběžnou otázku zkoumat, zda by žalobce při řádném výkonu advokacie žalovaného u soudu se svým původním nárokem vůči dlužníkovi uspěl (rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1682/2013), tzn. zda by pohledávka žalobce mohla být při běžném běhu věcí v soudním řízení vymožena.

50. Pokud žalovaný skutečně převzal zastoupení žalobce v konkrétní vymahatelné pohledávky, odpovídá jakožto advokát za případnou škodu, kterou by žalobci jakožto klientovi v souvislosti s výkonem advokacie způsobil (§ 24 odst. 1 zákona a advokacii), a to a priori bez ohledu na to, zda porušil své povinnosti. Úprava odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění předpokladů, jimž je výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody, kdy splnění těchto předpokladů prokazuje poškozený, tedy žalobce (obdobně rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 886/2004). Žalovaný by se až sekundárně mohl této objektivní odpovědnosti zprostit, pokud by prokázal liberační důvod, který u advokáta může spočívat pouze v tom, že vynaložil veškeré úsilí (§ 24 odst. 4 zákona o advokacii, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2007/2009, 25 Cdo 2038/2018), což zahrnuje především to, že splnil své zákonné povinnosti, tj. že tyto právní služby vykonal s odbornou péčí.

51. Ve věci pohledávky žalobce vůči [jméno] [příjmení] žalobce uvedl, že podnikal v obchodu s elektrospotřebiči, kdy MVDr. [anonymizováno] od něj odebral dva kamiony ledniček, které v rámci v rámci dovozu kaviáru vyvezl do Ruska MVDr. [anonymizováno] však žalobci nezaplatil, podepsal dvě směnky v celkové výši 1 650 000 Kč (č.l. 938), které žalobce následně vymáhal exekučně. Žalovaný sám navrhl předstíraný obchod s [právnická osoba]. Odstrčila, kdy by žalovaný zboží zabavil v rámci exekuce, k čemuž nedošlo, neboť dovoz kaviáru z Ruska byl zakázán. Žalovaný nepodal návrhy na změnu exekutora, věc nepředal novým právním zástupcům žalobce a místo toho bez pokynu žalobce navrhl zastavení exekuce. Žalobci tak tím, že žalovaný nevymohl jeho pohledávku, ušel zisk ve výši 1 650 000 Kč.

52. Žalovaný se bránil tím, že na pokyn žalobce zajistil změnu exekutora z Mr. [jméno] [příjmení] na Mgr. Ing. [jméno] [příjmení]. Povinný [příjmení] [příjmení] však nedisponoval postižitelným, pouze dvěma starými vozy, které nebyly dohledány. Žalovaný na pokyn žalobce po konsultaci s exekutorem dne 13.5.2010, které se účastnil také žalobce, navrhl zastavení exekuce.

53. Soud zjistil tyto skutečnosti:

54. Ze směnečných platebních rozkazů Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 9.11.1994, sp. zn. 5 Sm 359/94 (č.l. 52) a sp. zn. 5 Sm 358/94 (č.l. 53) vyplývá, že MVDr. [anonymizováno] byla soudem uložena povinnost zaplatit žalobci částku 770 000 Kč a 880 000 Kč, tj. celkem částku 1 650 000 Kč. Ve směnečných řízeních žalobce zastupoval JUDr. [jméno] [příjmení].

55. Z návrhů na nařízení exekuce ze dne 22.12.2004 (č.l. 1 těchto spisů) vyplývá, že návrhy na nařízení exekuce formálně podával sám žalobce, kdy z vizuálně a grafického stylu podání (ve srovnání např. s návrhy na změnu exekutora v týchž spisech) je zřejmé, že jsou sepsány ve stylu žalovaného, a to zhruba rok předtím než žalobce udělil žalovanému první plnou moc ve věci [příjmení] a [příjmení].

56. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3.1.2005 ve věci sp. zn. 69 Nc 5202/2004 a sp. zn. 69 Nc 5203/2004 (č.l. 4 těchto spisů) vyplývá, že provedením exekucí byla pověřena Mgr. [jméno] [příjmení].

57. Z plné moci ze dne 16.12.2005 (č.l. 51) vyplývá, že žalobce měl žalovanému udělit plnou moc již dne 16.12.2005. Vizuálně je však z textu plné moci zřejmé, že vytištěný text rukou doplnil žalobce včetně uvedení konkrétní věci MVDr. [anonymizováno]. V obou exekučních spisech však byla žalovaným založena až plná moc ze dne 20.3.2009, a to v souvislosti s návrhem na postoupení exekuce na Mgr. Ing. [jméno] [příjmení]. Již čl. I bodem 1 mandátní smlouva o vymáhání pohledávek ze dne 13.1.2006 (č.l. 44) má soud za prokázáno, že žalovaný se zavázal poskytovat žalobci právní služby také konkrétně ve věci proti MVDr. [anonymizováno], a to nejpozději 13.1.2006. Nebylo tak třeba se zabývat námitkou žalovaného ve vztahu k pravosti podpisu žalovaného a správnosti obsahu (dopsání věci, pro níž je plná moc udělována), neboť vztah právního zastoupení mezi účastníky vyplývá již z mandátní smlouvy, která byla uzavřena pouhé dva měsíce po udělení plné moci.

58. Z emailu ze dne 20.3.2007 (č.l. 636), v němž se žalobce dotazuje žalovaného na stav řešení mj. věci [anonymizováno]. Z dopisu ze dne 19.8.2007 (č.l. 56) vyplývá, že žalobcem sepsal dopis, v němž žalovanému popsal majetkové poměry MVDr. [anonymizováno] (sklady kůží na Ukrajině, byt v [obec] na ulici [ulice], rodinný dům v [anonymizováno]).

59. Ze zápisů z jednání ze dne 30.6.2008 a 13.5.2010 (č.l. 126) soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, neboť se jedná pouze o soupisy provedené žalobcem, bez podpisů dalších zúčastněných (ze strany exekutorů jsou pouze přiloženy jejich vizitky, které mohl doplnit také sám žalobce). Z emailů na č.l. 131-141, výzvy (č.l. 129, 130) dopis ze dne 16.1.2008 (č.l. 128) soud také nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.

60. Z návrhů na postoupení exekuce ze dne 16.4.2009 (č.l. 12 exekučních spisů) a jeho doplnění ze dne 17.6.2009 (č.l. 16 exekučních spisů) a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18.12.2009, č.j. 69 Nc 5202/2004 - 22 a č.j. 69 Nc 5203/2004 - 25 vyplývá, že první návrh na změnu exekutora z Mgr. [příjmení] na Mgr. Ing. [příjmení] podal za žalobce již žalovaný, kdy za návrh na postoupení exekuce ze dne 17.06.2009 (č.l. 60 spisu sp. zn. 294 C 82/2013) požadoval žalovaný také odměnu ve sporu o palmáre. Soud tomuto návrhu vyhověl, neboť se jednalo o dohodu mezi žalobcem a exekutorem, současně soud uložil žalobci zaplatit exekutorovi dosavadní náklady řízení, neboť riziko volby resp. případných názorových rozdílů na vedení exekuce nese oprávněný tedy žalobce a nelze požadovat bez dalšího (exekutor nebyl zcela nečinný) po povinném, aby hradil náklady na dva exekutory.

61. Mezi účastníky nebylo sporné, a z internetového výpisu (č.l. 269) vyplývá, že Mgr. Ing. [příjmení] byl původně v jedné advokátní kanceláři s žalovaným i zástupcem žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].

62. Z emailů ze dne 22.11.2010 (č.l. 280), 28.3.2011 (č.l. 697), 17.5.2011 (č.l. 627), 19.5.2011 (č.l. 698) a 14.6.2011 vyplývá, že žalovaný resp. jeho kancelář vyřizovala věc [anonymizováno].

63. Z návrhů na postoupení exekuce ze dne 9.11.2011 (č.l. 29 exekučních spisů) vyplývá, že žalovaný podruhé navrhl za žalobce postoupení exekucí, a to na Mgr. [jméno] [příjmení].

64. Z vyjádření exekutora ze dne 28.12.2011 (č.l. 195) vyplývá, že povinný [příjmení] [příjmení] má pouze dvě stará vozidla (rok výroby 1979 a 1990), která se ani nepodařilo zajistit.

65. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11.1.2012, č.j. 69 Nc 5202/2004 (č.l. 42 exekučního spisu) a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 24.4.2012, č.j. 69 Nc 5203/2004 (č.l. 42 exekučního spisu) vyplývá, že návrhy na postoupení exekucí na Mgr. [jméno] [příjmení] byly zamítnuty, neboť nebyly nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, neboť exekutor nepochybil. Exekutor souhlasil s postoupením exekuce pouze, bude-li žalobci uloženo nahradit mu dosavadní náklady řízení. Především pak z obou usnesení vyplývá, že v březnu 2010 byla jako majetek povinného dohledána pouze dvě motorová vozidla, která se však nepodařilo dohledat.

66. Z výslechu JUDr. [příjmení] (protokol ze dne 24.11.2015 - č.l. 214 spisu 294 C 82/2013) vyplývá, že majetek MVDr. Odstrčila dohledat šlo, ale exekutoři postupovali spíše administrativně než věcně. Přesun exekuce na jiného exekutora v roce 2011 byl podmíněn tím, že žalobce zaplatí 12166723 2007, které žalobce nezaplatil.

67. Z vyjádření exekutora, usnesení soudu o zamítnutí návrhu na postoupení exekutora a výpovědi JUDr. [příjmení] má soud za prokázané, že již od roku 2010 nebyl dohledatelný žádný majetek MVDr. [anonymizováno], což je v souladu s tvrzením žalobce, který uváděl, že MVDr. [anonymizováno] se v letech 2006 až 2012 zbavoval majetku.

68. Soud neprováděl důkaz výpis z registru vozidel a zprávou bytového družstva, která měla prokázat, zda MVDr. [anonymizováno] vlastnil nějakou bytovou jednotku v domě v [obec] na ulici [ulice], neboť okolnosti toho, zda měl MVDr. [anonymizováno] nějaký majetek, nebyly pro právní posouzení věci rozhodné.

69. Z emailů ze dne 1.3.2012 a 5.3.2012 (č.l. 450 = č.l. 1163), 25.4.2012, 26.4.2012 (č.l. 1162), dne 18.5.2012 (č.l. 495), dne 21.5.2012 (č.l. 1161), má soud za prokázané, že žalobce dal žalovanému pokyn ke zpětvzetí návrhu na postoupení exekuce na Mgr. [příjmení], neboť účastníci měli za jednodušší postup podat tento návrh znovu než vyhovovat výzvě soudu týkající se doplnění návrhu stávajícího. Z emailu ze dne 29.5.2012 (č.l. 451) pak vyplývá, že žalovaný vzal za žalobce zpět celý návrh na nařízení exekuce nikoli pouze návrh na postoupení na exekutora Mgr. [příjmení]. Tvrzení žalobce, že zastavení řízení navrhl dle pokynu žalovaného zůstalo neprokázáno.

70. Z usnesení Exekutorského úřadu Brno, soudní exekutor Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], ze dne 3.9.2012, č.j. 009 Ex 815/10-46 (č.l. 44 spisu 69 Nc 5202/2004) a č.j. 009 Ex 815/10b-52 (č.l. 49 spisu 69 Nc 5203/2004), která nabyla právní moci dne 10.10.2012 vyplývá, že obě exekuce byly z důvodu návrhu žalobce zastaveny.

71. Z email ze dne 14.9.2012 (č.l. 270) vyplývá, že ještě po rozhodnutí o zastavení exekucí se žalobce žalovaného instruuje, že má exekuce přesunout na Mgr. [příjmení].

72. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že ve vztahu k potencionálním novým zástupcům žalobce, kterým měl právní zastoupení žalovaný předat dle dodatků k mandátní smlouvě, šlo spíše o spolupráci žalobce a žalovaného s JUDr. [příjmení], kdy žalobce nadále úkoloval žalovaného, stál tedy o to, aby ho nadále zatupoval, nestál v té době o přesun svého zastupování na třetí osoby.

73. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

74. V listopadu 1994 byla MVDr. [anonymizováno] soudem ve směnečných řízeních uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 650 000 Kč. V prosinci 2004 podal žalobce návrhy na nařízení exekuce, provedením těchto exekucí byla exekučním soudem pověřena Mgr. [jméno] [příjmení]. Nejpozději dne 13.1.2006 se žalovaný mandátní smlouvou zavázal k poskytování právních služeb žalobci ve věci vymáhání pohledávek žalobce vůči MVDr. Odstrčilovi. V dubnu 2009 navrhl žalovaný za žalobce změnu exekutora z Mgr. [příjmení] na Mgr. Ing. [příjmení], jíž bylo soudem vyhověno. V březnu 2010 již nebyl exekutorem dohledán žádný postižitelný majetek MVDr. [anonymizováno]. V listopadu 2011 navrhl žalovaný za žalobce změnu exekutora z Mgr. Ing. [příjmení] na Mgr. [příjmení], kdy tento návrh soud již zamítl. V květnu 2012 vzal žalovaný bez pokynu žalobce zpět celý návrh na nařízení exekuce.

75. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:

76. Žalobce měl vůči MVDr. [anonymizováno] na základě směnečných platebních rozkazů nárok na zaplacení obchodní pohledávky. Žalobce podal návrhy na vymáhání těchto obchodních pohledávek exekučně a následně mandátní smlouvou pověřil právním zastoupením ve věci vymáhání těchto pohledávek žalovaného, kdy vymáhání pohledávek žalobce vůči MVDr. [anonymizováno] je přímo uvedeno v čl. I bodu 1 mandátní smlouvy. Vzhledem k tomu, že pohledávka žalobce vznikla v České republice, měly být i advokátní služby směřující k jejímu vymožení poskytovány v České republice je rozhodným právem pro posouzení nároků z mandátní smlouvy včetně nároků z náhrady škody vzniklé porušením této smlouvy rozhodné právo české (čl. 4 bod 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

77. Soud proto jako předběžnou otázku zkoumal, zda by žalobce při řádném výkonu advokacie žalovaného u exekučních orgánů se svým původním nárokem vůči dlužníkovi-povinnému uspěl (rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1682/2013), tzn. zda by pohledávka žalobce mohla být při běžném běhu věcí v exekučním řízení vymožena. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že pohledávky žalobce nemohly být vymoženy, neboť povinný [příjmení] [příjmení] neměl v průběhu exekučního řízení již postižitelný majetek. Předčasné zastavení exekucí, vzniklé pravděpodobně nedorozuměním účastníků, zda má být vzat zpět celý návrh na provedení exekucí či pouze návrhy na postoupení exekucí na Mgr. [příjmení], je sice třeba klást k tíži žalovaného jakožto odborníka, profesionála, současně je však bez významu, neboť v této době již nebyl žádný postižitelný majetek povinného a pohledávka již stejně nemohla být vymožena. Žalobce tak již nemohl se svým návrhem na provedení exekuce uspět, a to ani kdyby bylo dosaženo změny exekutora na Mgr. [příjmení]. Případnou škoda tak nebyla žalobci způsobena výkonem advokacie (§ 24 odst. 1 zákona a advokacii), nýbrž v příčinné souvislosti s jednání povinného, který se měl zbavovat majetku. Soud proto žalobu ve věci [anonymizováno] výrokem I. a) zamítl.

78. K argumentaci žalobce, která směřovala k tomu, že povinný se měl začít zbavovat majetku až po zahájení exekučního řízení, kdy zpočátku ještě jeho majetek dohledatelný byl a žalovaný svou nečinností způsobil, že se povinný mohl svého majetku zbavit, soud uvádí, že žalovaný jakožto advokát neměl odpovědnost za zjištění a vymožení majetku po povinném [příjmení] [příjmení], neboť sám exekutor zjišťuje a zajišťuje majetek povinného a volí způsob výkonu exekuce (§ 35 odst. 3 a § 58 odst. 3 exekučního řádu). Odpovědnost za zajištění majetku povinného nelze klást k tíži právního zástupce oprávněného. Případnou škoda tak nebyla žalobci způsobena výkonem advokacie (§ 24 odst. 1 zákona a advokacii), nýbrž v příčinné souvislosti s jednáním exekutora. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani otázka změn exekutorů, neboť každý z exekutorů byl takto odpovědný za svoji činnost a tuto odpovědnost nelze přednášet na advokáta.

79. Argumentoval-li žalobce tím, že žalovaný nepředal zastoupení dalším novým zástupcům žalobce, pak soud má jednak za to, že žalobce jednat nadále jevil zájem, aby jej v těchto věcech zastupoval žalovaný a zejména ani předání vymáhání věcí novým zástupcům by nevedlo k vymožení pohledávek, neboť i nový zástupci by byli limitováni postupem exekutora, který by byl za vymožení pohledávek nadále odpovědný. Žalobci navíc nic nebránilo v tom, aby uzavřel mandátní smlouvy či udělil plné moci novým právním zástupcům, čímž by zanikly plné moci udělené žalovanému (§ 28 odst. 3 o.s.ř.). Nový právní zástupci si potřebné listiny a podklady mohly různými způsoby obstarat.

80. K námitce promlčení nároku na náhrady škody, vznesené žalovaným, soud pro úplnost uvádí, že pro posouzení promlčení nároku na náhradu škody z obchodněprávního vztahu účastníků je zásadní den, kdy se žalobce dozvěděl resp. mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, neboť 4 roky od tohoto dne končí subjektivní lhůta, v níž lze nárok na náhradu škody uplatnit (§ 397 a 398 obchodního zákoníku; Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, k § 398; kdy zákon o advokacii speciálního úpravu o promlčení neobsahuje). Soud má za to, že žalobce se o vzniku škody mohl dozvědět právní mocí rozhodnutí o zastavení exekucí, tj. 10.10.2012. Žaloba v této věci byla podána návrhem na rozšíření dosavadní žaloby dne 16.11.2015, kdy ještě čtyřletá subjektivní ani desetiletá objektivní lhůta promlčecí doby neuplynula. Návrh na náhradu škody tak promlčen není. Promlčení původní pohledávky v úvahu nepřipadá, neboť zde žalobci již svědčil exekuční, směnečný titul.

81. Ve věci pohledávky žalobce vůči [jméno] [příjmení] žalobce uvedl, že [jméno] [příjmení] převzal od žalobce dne 10.2.1999 zálohu na nákup vozidla v Německu ve výši 3 000 USD, přičemž vozidlo žalobci následně nedodal ani peníze nevrátil, za což byl odsouzen a byla mu uložena povinnost zaplatit žalobci vzniklou škodu. Žalobce pověřil žalovaného právním zastoupením i v této věci, kdy žalovanému udělil dne 1.10.2006 plnou moc. Žalovaný měl podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, ale i pro zdravotní problémy se tomu nevěnoval. Žalobci tak tím, že žalovaný nevymohl jeho pohledávku, ušel zisk ve výši 3 000 USD.

82. Žalovaný popřel, že by žalobce v této věci zastupoval či měl k dispozici trestní rozsudek. Dále namítl, že pohledávku vůči [jméno] [příjmení] měla [právnická osoba], s.r.o., nyní v likvidaci, [IČO].

83. Soud zjistil tyto skutečnosti:

84. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28.2.2003, sp. zn. 5 T 117/2002 (č.l. 1317), který nabyl právní moci téhož dne vyplývá, že [jméno] [příjmení] převzal od žalobce v [obec] dne 10.2.1999 zálohu na nákup vozidla v Německu ve výši 3 000 USD, přičemž vozidlo žalobci ve stanovené lhůtě nedovezl ani peníze nevrátil, za což byl odsouzen pro trestný čin zpronevěry. Tvrzení žalobce, že [jméno] [příjmení] byla také uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě škody částku 3 000 USD, však zůstalo neprokázáno, neboť v řízení bylo rozhodováno pouze o nároku na náhradu škody jiného poškozeného – Ing. [jméno] [příjmení], který byl odkázán se svým nárokem na civilní řízení.

85. Čl. I bodem 1 mandátní smlouva o vymáhání pohledávek ze dne 13.1.2006 (č.l. 44) má soud za prokázáno, že žalovaný se zavázal poskytovat žalobci právní služby také konkrétně ve věci proti [jméno] [příjmení].

86. Z harmonogramu ze dne 1.2.2006, vyhotoveného žalobcem 14 dní po podpisu mandátní smlouvy, vyplývá, že se účastníci dohodli, že žalovaný ve věci [příjmení] vyžádá příslušný rozsudek u Městského soudu v Brně.

87. Z plné moci ze dne 1.10.2006 (č.l. 49) vyplývá, že žalobce měl žalovanému udělit plnou moc již dne 16.12.2005. Vizuálně je však z textu plné moci zřejmé, že vytištěný text rukou doplnil žalobce včetně uvedení konkrétní věci MVDr. [anonymizováno]. Nebylo tak třeba se zabývat námitkou žalovaného ve vztahu k pravosti podpisu žalovaného a správnosti obsahu (dopsání věci, pro níž je plná moc udělována), neboť vztah právního zastoupení mezi účastníky vyplývá již z mandátní smlouvy.

88. Z emailu ze dne 20.3.2007 vyplývá, že žalobce se žalovaného skoro rok po převzetí právního zastoupení mandátní smlouvou dotazoval na stav řešení této věci.

89. Z emailu ze dne 3.7.2012 dokonce vyplývá, že advokátní kancelář k dotazu žalovaného sděluje, že pod jménem [příjmení] mají veden spis, ale neobsahuje žádné dokumenty.

90. Z emailu ze dne 25.4.2013 (č.l. 503) vyplývá, že žalovaný se informoval ohledně trestního řízení u Okresního soudu v Břeclavi a na Okresním státním zastupitelství v Břeclavi Tyto kroky tak žalovaný učinil až v době, kdy ukončil právní zastoupení žalobce, sedm let po převzetí právního zastoupení mandátní smlouvou.

91. Z výše uvedených důkazů a také z toho, že se žalovaný v řízení nebránil, že by ve věci učinil nějaké kroky či na emaily žalobcem reagoval např. tím, že si není vědom toho, že by převzal právní zastoupení v této věci, má soud za prokázané, že žalovaný právní zastoupení ve věci [příjmení] převzal (vedl si o ní dokonce spis), ale žádné kroky ve věci včas nečinil. Popírání vztahu právního zastoupení tak má soud ze strany žalovaného za účelové.

92. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4.5.2006, sp. zn. 91 T 184/2005 (č.l. 1311) a protokolu o vydání věci ze dne 3.3.2015 (č.l. 689) soud žádné skutečnosti, které by byly rozhodné pro právní posouzení věci, nezjistil, neboť se jednalo o jinou věc obžalovaného [příjmení] vůči jinému poškozenému.

93. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

94. V únoru 1999 převzal [jméno] [příjmení] od žalobce zálohu na nákup vozidla v Německu ve výši 3 000 USD, přičemž vozidlo žalobci ve stanovené lhůtě nedovezl ani peníze nevrátil, za což byl v únoru 2003 odsouzen pro trestný čin zpronevěry. V lednu 2006 se žalovaný mandátní smlouvou zavázal k poskytování právních služeb žalobci ve věci vymáhání pohledávek žalobce vůči [jméno] [příjmení]. Žalovaný začal věc řešit až v dubnu 2013, kdy se informoval trestních orgánů v [obec].

95. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:

96. Žalobce jakožto kupující uzavřel s [jméno] [příjmení] jakožto prodávajícím kupní smlouvu, kdy žalobce splnil svou povinnost zaplatit [jméno] [příjmení] kupní cenu, [jméno] [příjmení] však nesplnil svou povinnost odevzdat žalobci předmět koupě (§ 588 českého starého občanského zákoníku).

97. Namítal-li žalovaný, že kupujícím nebyl žalobce ale jeho [právnická osoba], s.r.o. v likvidaci, [IČO], pak trestním rozsudkem bylo prokázáno, že poškozeným - kupujícím byl skutečně sám žalobce.

98. Žalovaný převzal zastoupení žalobce v této věci žalovaný mandátní smlouvou, kdy vymáhání pohledávky žalobce vůči [jméno] [příjmení] je přímo uvedeno v čl. I bodu 1 mandátní smlouvy. Vzhledem k tomu, že pohledávka žalobce vznikla v České republice, měly být i advokátní služby směřující k jejímu vymožení poskytovány v České republice je rozhodným právem pro posouzení nároků z mandátní smlouvy včetně nároků z náhrady škody vzniklé porušením této smlouvy rozhodné právo české (čl. 4 bod 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

99. Soud proto jako předběžnou otázku zkoumal, zda by žalobce při řádném výkonu advokacie žalovaného u soudu se svým původním nárokem vůči dlužníkovi uspěl (rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1682/2013), tzn. zda by pohledávka žalobce mohla být při běžném běhu věcí v soudním řízení vymožena. Žalobce měl vůči svému dlužníkovi [jméno] [příjmení] jednak nárok na odevzdání předmětu koupě příp. na náhradu škody, která žalobci vznikla porušením povinnosti prodávajícího odevzdat předmět koupě a která spočívala ve skutečné škodě na zaplacené kupní ceně. K tvrzení žalobce, že žalovaný měl podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, soud uvádí, že mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] byla uzavřena platná kupní smlouva, a žalobci tak nemohl vzniknout nárok na vydání bezdůvodného obohacení, ale pouze nárok na plnění ze smlouvy (předání předmětu koupě) či náhradu škody, neboť nárok z bezdůvodného obohacení je nárokem subsidiárním, tzn. že se jej lze domáhat až poté, co nárok nelze uplatnit jakožto nárok na plnění ze smlouvy či z náhrady škody (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1506/2003, 28 Cdo 4820/2008). Z toho, že dlužník byl odsouzen za trestný čin zpronevěry, soud usuzuje, že dlužník neměl nikdy v úmyslu předmět koupě žalobci obstarat, natož žalobci předat, a že v zájmu žalobce bylo tedy domáhat se„ vrácení kupní ceny“ z titulu náhrady škody. Předně soud upozorňuje, že žalobce musel jakožto poškozený o probíhajícím trestním řízení vědět, přesto v něm svůj nárok na náhradu škody neuplatnil tak, aby o něm mohlo být rozhodnutí přímo v trestním řízení. Případného úspěchu v trestním řízení se žalobce zbavil sám, nelze jej přičítat žalovanému, neboť žalovaný žalobce v této době ještě nezastupoval. V době kdy žalovaný zastoupení převzal tak mohla pohledávka žalobce vymáhána pouze v civilním řízení na náhradu škody, ve kterém by byl skutkový stav nepochybně prokázán trestním rozsudkem a žalobce by v tomto řízení jistě uspěl. K úspěchu žalobce však nedošlo, neboť žalovaný právo žalobce neuplatnil, žádnou žalobu nepodal, ve věci ničeho neučinil, a způsobil tak jeho prekluzi (§ 583 občanského zákoníku), tj. – slovy zákona – nezdar jednání, k němuž se zavázal (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1682/2013). Vzhledem k tomu, že žalobci měla vzniknout škoda v České republice rozhodným právem je právo české (čl. 4 bod 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím II).

100. Žalovaný tak jakožto advokát převzal zastoupení žalobce spočívající ve vymáhání vymahatelné pohledávky vůči [příjmení] a odpovídá jakožto advokát za škodu, kterou žalobci jakožto klientovi v souvislosti s výkonem advokacie způsobil (§ 24 odst. 1 zákona a advokacii), a to bez zřetele na zavinění. Žalovaný ani netvrdil žádný liberační důvod, který by byl způsobilý ho zprostit odpovědnosti a který u advokáta může spočívat pouze v tom, že vynaložil veškeré úsilí (§ 24 odst. 4 zákona o advokacii, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2007/2009, 25 Cdo 2038/2018), např. že žalobcem s žalovaným přes poučení a výzvy nespolupracoval apod. Naopak žalobce prokázal, že žalovaný porušil své advokátní povinnosti, když ve věci vymožení pohledávky žalobce neučinil žádné kroky, tj. nevynaložil žádné úsilí.

101. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaný porušil při výkonu advokacie své povinnosti. Žalovaný měl upozornit žalobce na nevhodnost jeho pokynů, vysvětlit mu, že je třeba žalovat na náhradu škody v civilním řízení a především za situace, kdy žalovaný věděl, že žalobce byl poškozen trestným činem, za nějž byl škůdce trestně odsouzen, měl žalobci zdůraznit, že je třeba tento trestní rozsudek obstarat, neboť na základě něj by se žalobce přímo a nejrychleji mohl domáhat výkonu rozhodnutí o náhradě škody učiněného v trestním řízení, resp. by trestní rozsudek mohl být použit jako důkaz o skutku samém v rámci nalézacího civilního řízení o náhradě škody. Žalovaný měl žalobce vyzvat ke spolupráci tak, aby mohl být trestní rozsudek dohledán, příp. mohl též obeslat dotazem všechny v úvahu připadající soudy. I z argumentace žalovaného v řízení, který se pouze bránil tím, že žalobce mu žádný rozsudek nepředal, svědčí o tom, že žalovaný si stále není vědom toho, co představuje svědomitý výkon advokacie, zejména pak že iniciativa má být na straně advokáta nikoli klienta (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 5819/2017).

102. Dále se soud zabýval tím, zda žalobci v příčinné souvislosti s výkonem advokacie žalovaným vznikla škoda. Žalobce se na náhradu škody vůči dlužníkovi nedomohl právě následkem chybného výkonu advokacie žalovaným, který ve věci nepodal žalobu na zaplacení náhrady škody. Škoda žalobce spočívala v ušlém zisku, který představovala ztráta majetkového přínosu (vrácení kupní ceny), jenž žalobce jakožto věřitel mohl od svého dlužníka očekávat při obvyklém sledu událostí, nebýt tvrzeného pochybení žalovaných při výkonu advokacie.

103. Vzhledem k tomu, že původní pohledávka vznikla (únor 1999) zhruba sedm let před převzetím právního zastoupení žalovaným (leden 2006), zabýval se soud také tím, zda by původní škoda vůbec mohla být uspokojena, zda již nebyla promlčena a zda tedy, i kdyby žalovaný vykonával advokacii řádně, by zde nebyl další důvod pro zamítnutí žaloby žalobce z důvodu promlčení původní pohledávky. Dlužník žalobce zpronevěřil peníze poskytnuté žalobcem již v únoru 1999, dvouletá subjektivní promlčecí lhůta uběhla v únoru 2002 (§ 106 odst. 1 občanského zákoníku), dlužník by se tak v nalézacím civilním řízení úspěšně bránil námitkou promlčení. Soud upozorňuje, že k vyřešení otázky prokázání vzniku škody není třeba rozhodnutí o zamítnutí žaloby na plnění proti dlužníkovi z důvodu promlčení, ale postačuje, když si soud jakožto předběžnou otázku posoudí, že právo věřitele na plnění proti dlužníkovi není uspokojeno, nebylo u soudu včas uplatněno a nelze je již na dlužníkovi vymáhat, protože v soudním řízení by se úspěšně ubránil námitkou promlčení, a dobrovolně plnit odmítá (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 860/2002). Z toho, že dlužník pohledávku žalobce nesplnil, přestože byl pro tento skutek trestně stíhán, dovozuje soud, dlužník žalobci dobrovolně plnit odmítá a že by se také v případném civilním řízení bránil námitkou promlčení.

104. Žalobci by tak zisk neušel v příčinné souvislosti s výkonem advokacie žalovaným ale v příčinné souvislosti s jednáním samotného žalobce, který pohledávku nevymáhal, pohledávka se promlčela, stala se nevymahatelnou, a žalovaný na této skutečnosti po následném převzetí zastoupení nemohl již ničeho změnit. Soud proto žalobu ve věci [příjmení] výrokem I. j) zamítl.

105. K námitce promlčení nároku na náhrady škody, kterou měl žalobci způsobit žalovaný, pro úplnost soud uvádí, že pro posouzení promlčení nároku na náhradu škody z obchodněprávního vztahu účastníků je zásadní den, kdy se žalobce dozvěděl resp. mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, neboť 4 roky od tohoto dne končí subjektivní lhůta, v níž lze nárok na náhradu škody uplatnit (§ 397 a 398 obchodního zákoníku; Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, k § 398; kdy zákon o advokacii speciálního úpravu o promlčení neobsahuje). Oproti úpravě v občanském zákoníků u vztahů podřízených obchodnímu zákoníku není nutné, aby se poškozený o škodě skutečně dozvěděl, ale postačuje, že se o ní dozvědět mohl. Toto zákonné pravidlo odpovídá vyšším nárokům kladeným na obchodníky dbalé svých zájmů. Nemohou vznik škody přehlédnout a je v jejich nejvlastnějším zájmu postarat se co nejrychleji o co nejpřesnější představu o následcích, jaké pro jejich hospodaření jednání škůdce mělo (komentář Aspi k § 398, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 513/2015).

106. K argumentaci žalobce, že se o vzniku škody dozvěděl až dne 23.5.2013, kdy žalovaný ukončil právní zastoupení výpovědí, soud uvádí, že subjektivní čtyřletou promlčecí lhůtu (§ 397 obchodního zákoníku) nemá soud za zachovanou. Vzhledem k tomu, jak se žalobce v řešení věcí orientoval a jak je organizoval, jak aktivně k nim přistupoval, má soud za to, že musel nebo minimálně mohl vědět, že mu vůči [jméno] [příjmení] vznikla škoda již v roce 1999, že se této škody nejprve sám 7 let nijak nedomáhal a následně on sám ani jeho zástupce dalších 7 let od převzetí zastoupení v roce 2006 nepodali žádnou žalobu na zaplacení ani návrh na výkon rozhodnutí. Tvrzení žalobce, že se o vzniku škody dozvěděl až v roce 2013, tj. 14 let od té doby, co kupní cenu zaplatil, má soud za účelové – a to i s přihlédnutím ke konstrukci žalobcem formulovaných dodatků mandátní smlouvy, z nichž vyplývá, že měly sloužit k tomu, aby se žalobce ohledně svých pohledávek vůči třetím osobám s jistotou zhojil alespoň na svém zástupci. Subjektivní lhůta žalobci počala běžet v okamžiku, kdy došlo k porušení povinnosti žalovaným, tzn. v okamžiku, kdy žalovaný v přiměřené lhůtě po převzetí právního zastoupení neučinil odpovídající kroky (zajištění trestní rozsudku, podání žaloby), kdy soud má za přiměřenou lhůtu tří měsíců od převzetí zastoupení žalovaným. Čtyřletá promlčecí lhůta tak běžela od března 2006 a skončila v březnu 2010, kdy žaloba proti žalovanému byla podána až v listopadu 2015. Promlčené právo na zaplacení náhrady škody nelze, po vznesení námitky promlčení žalovaným, žalobci již přiznat (§ 100 starého občanského zákoníku). Soud by proto žalobu v této věci zamítl i z důvodu promlčení nároku žalobce vůči žalovanému.

107. K obecné námitce žalobce, že případné námitky promlčení vznesené žalovaným, jsou v rozporu s dobrými mravy, soud uvádí, toto by přicházelo v úvahu pouze ve výjimečných případech, kdy by uplatnění promlčecí námitky bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3825/2011). Tyto výjimečné případy soud v žalované neshledal, neboť uplynutí promlčecí doby si svou liknavostí způsobil také sám žalobce, který začal vymáhat původní pohledávku pozdě. Mezi účastníky byl navíc obchodněprávní vztah, který klade na účastníky vyšší nároky a poskytuje jim menší ochranu.

108. Ve věci pohledávky žalobce vůči Mgr. [jméno] [příjmení] žalobce uvedl, že [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a Mgr. [anonymizováno] v červnu 2000 v Brně, v kanceláři [právnická osoba] podvodně, jako prodejci [právnická osoba] – CEEM a.g., přesvědčili žalobce k odkupu akcií. Dne 18.11.2000 ve Vídni převzal Mgr. [anonymizováno] od žalobce částku 575 450 ATS na nákup akcií banky, která patřila [právnická osoba] – CEEM a.g., kdy akcie měl Mgr. [anonymizováno] na žalobce převést, až do pěti let. Následně Mgr. [anonymizováno] ubezpečil žalobce, že zajistí odkup těchto akcií sám prostřednictvím banky CEEM AG – KS, která bude tyto akcie prodávat v Rusku. V prosinci 2005 se Mgr. [anonymizováno] se na jednání v Bratislavě zavázal, že akcie od žalobce odkoupí sám. Dne 13.1.2006 se žalovaný zavázel, že bude žalobci poskytovat právní služby ve věci vymáhání pohledávky žalobce za Mgr. [anonymizováno]. Na začátku roku 2008 podal žalovaný trestní oznámení na Mgr. [anonymizováno] v Brně a Bratislavě. Trestní stíhání však byla odložena. Žalobci tak tím, že žalovaný nevymohl jeho pohledávku, ušel zisk [osobní údaje žalovaného] 2019 ATS, tj. 58 753 EUR.

109. Žalovaný popřel, že by žalobce v této věci zastupoval a uvedl, že trestní oznámení podával žalobce sám.

110. Soud zjistil tyto skutečnosti:

111. Z potvrzení o převzetí finanční částky ze dne 18.11.2000 (č.l. 144) vyplývá, že se Mgr. [anonymizováno] zavázal, že pro žalobce koupí akcie rakouské banky patřící [právnická osoba] – CEEM a.g., a to v blíže neurčené době v budoucnosti. Z toho, že v potvrzení bylo následně uvedeno, že jedna akcie bude mít v 1Q /2001, tj. za dva měsíce, hodnotu [osobní údaje žalovaného] 2008 a že za na každou akcii budou vypláceny dividendy 12- 15%, soud dovozuje, že účastníci předpokládali, že v této době žalobci již bude z akcií plynout zisk, že je tedy žalobce v této době bude již mít v dispozici, tj. Mgr. Slančo se zavázal tyto akcie pro žalobce zakoupit nejpozději do konce roku 2000. Tvrzení žalobce, že Mgr. [anonymizováno] měl akcie na žalobce převést až do pěti let, zůstalo neprokázáno, navíc je nelogické, neboť žalobce měl mít pár měsíců na to z akcií již zisk. Především pak má soud za to, že uvedení předpokládané hodnoty akcií v budoucnu bylo vizí Mgr. [anonymizováno] do budoucna, ke které se však nezavázal a ani se zavázat nemohl, neboť hodnotu akcií banky nebyl sám schopen jakožto„ pouhý“ finanční makléř ovlivnit. Mgr. [anonymizováno] se ani nezavázal, že zajistí, aby banka dividendy žalobci v takové výši vyplácela. Z potvrzení dále vyplývá, že Mgr. [anonymizováno] převzal od žalobce částku 575 450 ATS, sestávající z hodnoty 170 kusů akcií po [osobní údaje žalovaného] 2009 za kus. Z potvrzení objednávky z nečitelného dne (č.l. 258) vyplývá, že tuto částku Mgr. [anonymizováno] od žalobce převzal v bance ve Vídni, kdy žalobce tuto částku složil na účet Mgr. [anonymizováno].

112. Z objednávky ze dne 27.11.2000, č. 320302/339 (č.l. 143) a potvrzení o vlastnictví akcií ze dne 5.6.2001, č. 1704 (č.l. 142) sice vyplývá, že žalobce se stal vlastníkem dohodnutých akcií, z usnesení prokurátora Okresní prokuratury [jméno] [příjmení] ze dne 16.7.2008, č.j. 1 Pn 617/08-6 (č.l. 147) však vyplývá, že dle policejního šetření akcie vydány nebyly. Mgr. [anonymizováno] spáchal trestný čin podvodu, neboť už když přesvědčoval žalobce k nákupu akcií, věděl, že uvádí nepravdivé údaje a následně mu ještě vydal mu osvědčení č. 1704, ačkoliv akcie v tomto termínu nebyly vydané.

113. Tvrzení žalobce, že Mgr. [anonymizováno] se zavázal, že zajistí odkup těchto akcií sám prostřednictvím banky CEEM AG – KS, která bude tyto akcie prodávat v Rusku, zůstala neprokázána.

114. Z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplývá, že žalobce se dne 17.12.2005 účastnil v domě Mgr. [anonymizováno] v Bratislavě jednání, kam s ním svědkyně jela proto, že„ Ing. [celé jméno žalobce] chtěl akcie prodat Mgr. [anonymizováno] zpátky“ Mgr. [anonymizováno] žalobce ujišťoval, že„ vše je ok a v pohodě“ a dokonce nabízel akcie samotné svědkyni. Mgr. [anonymizováno] žalobci obecně sliboval, že se„ akcie pořeší a že pan [celé jméno žalobce] dostane své peníze zpátky“. Z toho však nelze mít za prokázané, že by se Mgr. [anonymizováno] zavázal, že hodnotu akcií, resp. částku 575 450 ATS, zaplatí právě on a kdy se tak stane. Z výslechu svědkyně tak nebylo prokázáno žádné konkrétní znění příslibu mezi žalobcem a Mgr. [anonymizováno]. Svědkyně především popřela, že by na schůzce bylo„ něco sepsáno“. Tvrzení žalobce, že Mgr. [anonymizováno] dne 17.12.2005 uznal písemně svůj dluh vůči žalobci tak zůstalo neprokázáno, samotnou označenou listinu - uznání dluhu ze dne 17.12.2005 žalobce nepředložil. Výslech je v souladu s trestním oznámením ze dne 27.2.2008 (č.l. 155), které podával samotný žalobce a ze kterých pouze obecně vyplývá, že pan [příjmení] žalobci obecně sliboval vyřešení jeho problémů resp. své sliby vázal na to, aby paní [příjmení] nabízela akcie svým kolegům. Výslech svědkyně má soud za věrohodný. Bylo sice zřejmé, že svědkyně na bývalého přítele jakožto člověka hledí stále soucitně (také s ohledem na její lékařské povolání), svědkyně však jejich vztah měla za ukončený, vypovídala logicky, a střízlivě s nadhledem, kdy bylo zřejmé, že na věci nemá již vůbec žádný zájem. Z výslechu ani dalších listin nevyplývá, že by pan [příjmení] jasně vyjádřil, že odkoupí akcie zpět, naopak jimi bylo prokázáno, že Mgr. [anonymizováno] nadále pouze pokračoval ve vyhýbavém, podvodném jednání, které žalobce vnímal daleko konkrétněji a závazněji, než jak to Mgr. Slančo formuloval. Tvrzení žalobce, že Mgr. [anonymizováno] se zavázal, že akcie od žalobce odkoupí sám, tak zůstala neprokázána.

115. Čl. I bodem 1 mandátní smlouva o vymáhání pohledávek ze dne 13.1.2006 (č.l. 44) má soud za prokázáno, že žalovaný se zavázal poskytovat žalobci právní služby také konkrétně ve věci proti Mgr. [anonymizováno]. Z plné moci z téhož dne 13.1.2006 (č.l. 48) žalobce současně žalovanému udělil plnou moc. Vizuálně je z textu plné moci opět zřejmé, že vytištěný text rukou doplnil žalobce včetně uvedení konkrétní věci Mgr. [anonymizováno]. Zastupování žalobce žalovaným vyplývá také z výslechu svědka [příjmení].

116. V únoru 2008 podal žalovaný trestní oznámení na Mgr. [anonymizováno] v Brně a Bratislavě (trestní oznámení ze dne 18.2.2008 - č.l. 153, trestní oznámení - č.l. 155), kdy žalobce tato podání sepsal na svém hlavičkovém papíře, podepsal je pak kromě žalobce také žalovaný. Vizuálním a rétorickým stylem tato podání odpovídají stylu žalobce. Krátce na to tato trestní oznámení doplňoval již sám žalobce (doplnění trestního oznámení ze dne 12.3.2008 – č.l. 206, doplnění trestního oznámení ze dne 27.2.2008 - č.l. 208). V České republice žalobce opíral skutek o přesvědčení k odkupu akcií v kanceláři [právnická osoba], s.r.o. v [obec] na [příjmení], kdežto ve Slovenské republice, je opíral o převzetí peněz ve slovenské Tatrabance. Žalobce se tak tentýž skutek pokoušel žalovat v obou státech, kdy soud má za to, že z důkazů zatím vyplývá, že příslušnost byla spíše na slovenské straně.

117. Z usnesení Okresního ředitelství Policejního sboru v Bratislavě I ze dne 30.5.2008 (č.l. 145) vyplývá, že ke vzniku škody ve výši 1,7 milionů SK mělo dojít předáním peněz v Tatrabance ve Slovenské republice 118. Z usnesení ze dne 16.7.2008 (č.l. 147) vyplývá, že trestní stíhání Mgr. [anonymizováno] ve Slovenské republice bylo odloženo, neboť akcie sice vůbec nebyly vydány a ze spisu vyplývá podvodné jednání Mgr. [anonymizováno], v době rozhodné pro posouzení skutku dle tehdy platné právní úpravy bylo však možno započítávat pouze skutečnou škodu, tzn. 1,7 milionu nikoliv také ušlý zisk dalších zhruba 2,5 milionů, trestní stíhání tak bylo promlčeno již dne 18.11.2005. Soud má tak za prokázané, že trestní stíhání Mgr. [anonymizováno] bylo promlčeno dříve, než se žalovaný zavázal dne 13.1.2006 poskytovat právní služby.

119. Z emailu ze dne 23.7.2008 (č.l. 157) vyplývá, že žalobce upozorňuje žalovaného na dalších podvedených zhruba tři sta investorů a žádá ho o jeho právní názor. Z emailu ze dne 25.9.2008 (č.l. 254) vyplývá, že žalobce upozorňuje žalovaného kvůli výši škody na další poškozené [příjmení] a [příjmení].

120. Z podnětu ze dne 30.9.2008 (č.l. 152), vyhotoveného ve vizuálním i rétorickém stylu žalobce, podepsaného žalobcem i žalovaným, vyplývá, že žalobce podal podnět dle § 31 z.č. 153/2001 Z.z., o prokuratuře, ke Krajské prokuratuře v Bratislavě, v němž upozornil na další poškozené [příjmení] a [příjmení] a to, že měla vzniknout škoda velkého rozsahu, kdy jako na přílohu bylo odkázáno na trestní oznámení na Mgr. [anonymizováno] podané [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]. Z tohoto důkazu mám soud za prokázané, že trestní oznámení žalobce mělo být podáváno zvlášť, případní další poškození [příjmení] a [příjmení] s němu měli až následně připojit.

121. Ze stížnosti ze dne 12.3.2009, vyhotovené žalobcem, a jejího doplnění ze dne 19.3.2009, vyhotoveného žalovaným (č.l. 716), usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 24.3.2009, č.j. 1 T 37/2009-8 (č.l. 203) a vyrozumění Městského státního zastupitelství ze dne 1.4.2009 (č.l. 202) vyplývá, že trestní stíhání [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a Mgr. [anonymizováno] vedené v České republice bylo z důvodu promlčení odloženo, kdy škodu velkého rozsahu (dle soudu pravděpodobně škodu vzniklou dalším případným poškozeným [příjmení] a [příjmení]) začal žalobce tvrdit až v doplnění stížnosti ze dne 19.3.2099, kdy toto tvrzení státní zástupkyně hodnotila jako účelové.

122. Ke zániku eura k 1.1.2009 činila částka 575 450 ATS při kurs 30, 126 58 753 EUR.

123. Z emailů ze dne 7.6.2007 (č.l. 256), harmonogramu ze dne 13.9.2007 (č.l. 255) a emailů ze dne 7.4.2009 (č.l. 158) soud žádné skutečnosti, které by byly rozhodné pro právní posouzení věci, nezjistil.

124. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

125. V listopadu 2000 Mgr. [anonymizováno] z žalobce podvodně vylákal částku, která ke dni přechodu Slovenské republiky na euro činila částku 58 753 EU. V lednu 2006 se žalovaný mandátní smlouvou zavázal k poskytování právních služeb žalobci ve věci vymáhání pohledávek žalobce vůči Mgr. [anonymizováno]. V únoru 2008 podal žalovaný trestní oznámení na Mgr. [anonymizováno] v Brně a Bratislavě, kdy obě trestní stíhání byla z důvodů promlčení odložena, kdy ve Slovenské republice mělo k promlčení dojít již dne 18.11.2005.

126. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:

127. Žalobce jakožto mandant uzavřel s Mgr. [anonymizováno] jakožto mandatářem mandátní smlouvu, na základě níž měl Mgr. [anonymizováno] zařídit obchodní záležitost žalobce - nakoupit jménem žalobce cenné papíry (§ 261 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 566 an. obchodního zákoníku), kdy žalobce předal Mgr. [anonymizováno] kupní cenu těchto akcií. Mgr. [anonymizováno] však nesplnil svou povinnost odevzdat žalobci cenné papíry do konce roku 2000.

128. Žalovaný převzal zastoupení žalobce v této věci žalovaný mandátní smlouvou, kdy vymáhání pohledávky žalobce vůči Mgr. [anonymizováno] je přímo uvedeno v čl. I bodu 1 mandátní smlouvy. Vzhledem k tomu, že pohledávka žalobce vznikla v České republice, měly být i advokátní služby směřující k jejímu vymožení poskytovány v České republice je rozhodným právem pro posouzení nároků z mandátní smlouvy včetně nároků z náhrady škody vzniklé porušením této smlouvy rozhodné právo české (čl. 4 bod 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

129. Soud proto jako předběžnou otázku zkoumal, zda by žalobce při řádném výkonu advokacie žalovaného se svým původním nárokem vůči dlužníkovi-povinnému uspěl (rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1682/2013), tzn. zda by pohledávka žalobce mohla být při běžném běhu věcí v trestním či civilním exekučním řízení vymožena.

130. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobce nemohl být jakožto poškozený úspěšný v trestním řízení ani v České ani Slovenské republice, neboť trestní stíhání Mgr. [anonymizováno] bylo již promlčeno, v případě Slovenské republiky ještě dříve než žalovaný převzal právní zastoupení žalobce. Pokud se týká případných dalších poškozených, kdy způsobenou škodou by v součtu s žalobcem mohla být škoda značného rozsahu, tak s touto argumentací se neztotožnilo ani slovenské státní zastupitelství, ani české, které ji dokonce označilo jako účelovou.

131. Žalobce nemohl úspěšný se svým původním civilním nárokem na zaplacení náhrady škody, která žalobci vznikla tím, že dlužník za poskytnuté peněžní prostředky žalobce neobstaral cenné papíry, neboť původní nárok byl promlčen. Dlužník žalobce převzal finanční prostředky již v listopadu 2000, čtyřletá subjektivní promlčecí lhůta uběhla v listopadu 2004 (§ 397 ve spojení s § 398 obchodního zákoníku), dlužník by se tak v nalézacím civilním řízení úspěšně bránil námitkou promlčení. Soud upozorňuje, že k vyřešení otázky prokázání vzniku škody není třeba rozhodnutí o zamítnutí žaloby na plnění proti dlužníkovi z důvodu promlčení, ale postačuje, když si soud jakožto předběžnou otázku posoudí, že právo věřitele na plnění proti dlužníkovi není uspokojeno, nebylo u soudu včas uplatněno a nelze je již na dlužníkovi vymáhat, protože v soudním řízení by se úspěšně ubránil námitkou promlčení, a dobrovolně plnit odmítá (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 860/2002). Z toho, že dlužník pohledávku žalobce nesplnil, přestože byl pro tento skutek trestně stíhán, dovozuje soud, dlužník žalobci dobrovolně plnit odmítá a že by se také v případném civilním řízení bránil námitkou promlčení.

132. K argumentaci žalobce, že Mgr. [anonymizováno] se ještě v prosinci 2005 zavázal, že„ pohledávku žalobce odkoupí zpět“ resp. že uznává svůj dluh vůči žalobci, soud uvádí, že uznání dluhu Mgr. [anonymizováno] zůstalo neprokázáno, a promlčecí doba tak nemohla běžet až od prosince 2005 tak, aby žalobce předal žalovanému k vymáhání ještě nepromlčenou pohledávku.

133. Žalobci by tak zisk neušel v příčinné souvislosti s výkonem advokacie žalovaným ale v příčinné souvislosti s jednáním samotného žalobce, který pohledávku nevymáhal, pohledávka se promlčela, stala se nevymahatelnou, a žalovaný na této skutečnosti po následném převzetí zastoupení nemohl již ničeho změnit. Soud proto žalobu ve věci Mgr. [anonymizováno] výrokem I. i) ve výši odpovídající částečnému zpětvzetí žaloby ve věci [anonymizováno] u jednání dne 22.7.2021 zamítl.

134. K námitce promlčení nároku na náhrady škody, kterou měl žalobci způsobit žalovaný, pro úplnost soud uvádí, že pro posouzení promlčení nároku na náhradu škody z obchodněprávního vztahu účastníků je zásadní den, kdy se žalobce dozvěděl resp. mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, neboť 4 roky od tohoto dne končí subjektivní lhůta, v níž lze nárok na náhradu škody uplatnit (§ 397 a 398 obchodního zákoníku; Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, k § 398; kdy zákon o advokacii speciálního úpravu o promlčení neobsahuje). K argumentaci žalobce, že se o vzniku škody dozvěděl až dne 23.5.2013, kdy žalovaný ukončil právní zastoupení výpovědí, soud uvádí, že vzhledem k tomu, jak se žalobce v řešení věcí orientoval a jak je organizoval, jak aktivně k nim přistupoval, má soud za to, že musel nebo minimálně mohl vědět, že mu vůči Mgr. [anonymizováno] vznikla škoda již v roce 2008, 2009, kdy byla zastavena trestní stíhání. Žalobce se této škody nejprve sám 6 let nijak nedomáhal a následně on sám ani jeho zástupce nepodali žádnou civilní žalobu na zaplacení. Tvrzení žalobce, že se o vzniku škody dozvěděl až v roce 2013, tj. 13 let od té doby, co cenu cenných papírů Mgr. [anonymizováno] zaplatil, má soud za účelové. Čtyřletá promlčecí doba tak běžela od nejpozději od roku 2009 a skončila v roce 2013, kdy žaloba proti žalovanému byla podána až v listopadu 2015. Promlčené právo na zaplacení náhrady škody nelze, po vznesení námitky promlčení žalovaným, žalobci již přiznat (§ 100 starého občanského zákoníku). Soud proto žalobu v této věci zamítl i z důvodu promlčení nároku žalobce vůči žalovanému.

135. Obecná námitka žalobce, že případné námitky promlčení vznesené žalovaným, jsou v rozporu s dobrými mravy, soud opět uvádí, že neshledal výjimečnost případu, která by odůvodňovala nárok žalobci přesto přiznat (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3825/2011), neboť uplynutí promlčecí doby si svou liknavostí způsobil také sám žalobce, který začal vymáhat původní pohledávku pozdě. Mezi účastníky byl navíc obchodněprávní vztah, který klade na účastníky vyšší nároky a poskytuje jim menší ochranu.

136. Ve věci pohledávky žalobce vůči společnosti [právnická osoba] žalobce uvedl, že se společností [právnická osoba] uzavřel dne 30.9.1997 smlouvu o dílo zhotovení stavby rodinného domu, kdy předem zaplatil zálohu ve výši 1 200 000 Sk. Společnost [právnická osoba] nedodržovala harmonogram prací, žalobce proto od smlouvy odstoupil, společnost [právnická osoba] mu však zálohu nevrátila ani v penězích ani formou výhodného prodeje jiných pozemků. Žalovaný, který převzal právní zastoupení žalobce, totiž při prodeji navíc přehlédl zástavní právo váznoucí na těchto pozemcích, a žalobce tak kromě původní zálohy navíc přišel ještě o zálohu na kupní cenu těchto dalších pozemků ve výši 50 000 Sk. Žalobci tak tím, že žalovaný nevymohl jeho pohledávku, ušel zisk ve výši 1 250 000 Sk, resp. včetně úroků z prodlení 2 001 650 Sk, tj. 66 442 EUR.

137. Žalovaný k věci samé ničeho neuvedl, podotkl, že„ nedisponuje podklady týkajícími se této věci“.

138. Soud zjistil tyto skutečnosti:

139. Ze smlouvy o dílo ze dne 30.9.1997 (č.l. 1266) vyplývá, že žalobce se dohodl se společností [právnická osoba] na zhotovení stavby rodinného domu (po strop I. podlaží) na pozemku p. [číslo] v [příjmení] do 15.12.1997 za cenu 4 999 027 SK bez DPH, kdy před podpisem smlouvy byla dne 22.4.1996 a 6.5.1996 zaplacena záloha na cenu díla, což je v souladu i s fakturou ze dne 29.4.1996, [číslo] (č.l. 1265) a příkazem k úhradě ze dne 3.4.1996 (č.l. 1273).

140. Z harmonogramu stavebních prací ze dne 24.11.1997 (č.l. 1235) vyplývá, že 15.12.1997 měl být vyhotoven odpočet materiálu, provedených prací a zálohy.

141. Z akceptace výpovědi ze dne 1.4.1998 (č.l. 1234) vyplývá, že společnost [právnická osoba]„ akceptovala výpověď“ žalobce ze dne 30.9.1997 a zavázala se vrátit žalobci část zaplacené zálohy na cenu díla ve výši 971 944,20 Kč.

142. Z opravného usnesení ze dne 20.2.2003 (č.l. 165), vyplývá, že jednatelům společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení] [jméno] a Ing. [jméno] [příjmení] [jméno] bylo dne 2.12.2002 sděleno obvinění se škodou 2 001 650 SK, tj. při kursu k datu přechodu na euro k 1.1.2009 66 442 EUR.

143. Z výpisu z obchodního rejstříku (č.l. 1205) vyplývá, že na společnost [právnická osoba] byl dne 25.4.2005 prohlášen konkurs, kdy správcem konkursní podstaty byl jmenován JUDr. [jméno] [příjmení]. Z přihlášky ze dne 15.11.2005 (č.l. 731) vyplývá, že sám žalobce přihlásil do konkursního řízení dne 15.11.2005, tj. téměř po půl roce, svou pohledávku ve výši 1 200 000 Kč.

144. Čl. I bodem 1 mandátní smlouva o vymáhání pohledávek ze dne 13.1.2006 (č.l. 44) má soud za za prokázáno, že žalovaný se zavázal poskytovat žalobci právní služby také konkrétně ve věci proti jednatelům společnosti [právnická osoba]

145. Z usnesení Krajského soudu v Bratislavě ze dne 14.2.2006, sp.zn. 2 K 234/04-244 (č.l. 1243), které nabylo právní moci dne 21.3.2006, vyplývá, že dva měsíce po převzetí právního zastoupení žalovaným, byl konkurs společnosti [právnická osoba] zrušen, neboť majetek úpadce byl třikrát nabízen, byl nezpeněžitelný a nepostačoval ani na úhradu nákladů a odměny správce konkurzní podstaty. Správce konkursní podstaty byl zbaven funkce.

146. Usnesením Okresní prokuratury [jméno] [příjmení] ze dne 30.6.2006, č.j. 2 Pv 124/02-126 (č.l. 1240) bylo zrušeno vznesení obvinění vůči Doc. Ing. [jméno] [příjmení], CSc., neboť obviněný nemohl disponovat s finančními prostředky poškozeného [příjmení] [jméno] [příjmení], neměl tedy ani hypotetickou možnost si je přisvojit a tudíž se nemohl dopustit zpronevěry.

147. Z kupní smlouvy ze dne 25.8.2006 (č.l. 160) vyplývá, že žalobce podepsal kupní smlouvu, kterou koupil za kupní cenu 50 000 Sk řadu pozemků p. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví], a p. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví], vše k.ú. Limbach. Touto smlouvou má soud za prokázané také tvrzení žalobce, že se mělo jednat o výhodný prodej, kdy kupní cena pozemků měla být ve srovnání s jejich reálnou cenou nízká a společnost [právnická osoba] měla tímto uhradit i původní dlužnou zálohu na cenu díla – zhotovení domu. Soud má za to, že přestože v této době byla společnost již po konkursu před svým zánikem, mohla motivace jednatelů společnosti k vyřešení dluhu s žalobcem spočívat v zamezení důvodů pro trestní stíhání jednatelů společnosti [právnická osoba]

148. Z plné moc ze dne 26.7.2006 (č.l. 162) vyplývá, že za společnost [právnická osoba] jednal Mgr. [jméno] [příjmení]. Naznačoval-li žalobce, že tato osoba byla likvidátorem společnosti [právnická osoba], pak tato tvrzení zůstala neprokázána, neboť jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku společnost [právnická osoba] nikdy do likvidace nevstoupila. Naznačoval-li žalobce, že se dohodl se správcem konkursní podstaty (č.l. 217), pak v době udělení plné moci již za společnost nevystupoval ani správce konkursní podstaty, neboť se jednalo již o období mezi zrušením konkursu a výmazem společnosti z obchodního rejstříku.

149. Z kupní smlouvy ze dne 25.8.2006, z její kopie na č.l. 501 a 728 dále vyplývá, že ji podepsal také žalovaný. Na kopii na č.l. 160 podpis žalovaného není seznatelný, jedná se však o výrazně horší kopii než kopie na č.l. 501 a 728, což může to být i tedy i tím, že se slabý podpis nezkopíroval.

150. Z čestné prohlášení Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 6.12.2018 (č.l. 588) vyplývá, že Mgr. [příjmení] potvrdil, že se žalovaný jakožto zástupce žalobce účastnil podpisu kupní smlouvy a že Mgr. [příjmení] upozorňoval žalovaného na to, že na prodávaných pozemcích vázne plomba daňového úřadu. Z písemného sdělení svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 25.2.2021 (č.l. 1204) však vyplývá opak, tzn. že Mgr. [příjmení] nic o vztahu účastníků neví, že se koupě pozemků v [příjmení] neúčastnil. Z doplnění písemného sdělení ze dne 2.3.2021 (č.l. 1214) pak vyplývá, že Mgr. [příjmení] nakonec přiznává, že podpis na čestném prohlášení je jeho a dále uvádí, že si to po 15 letech nepamatuje. Z toho, že žalobce původně k důkazu označoval u jednání dne 29.11.2018 (č.l. 573) přímo výslech svědka [příjmení] [příjmení], přičemž následně založil pouze čestné prohlášení tohoto svědka ze dne 6.12.2018 a z toho, že čestné prohlášení se vizuálně (včetně záhlaví) i stylisticky podobá čestnému prohlášení svědka [příjmení] (č.l. 759, 914) soud dovozuje, že žalobce text četného prohlášení krátce po jednání sám sepsal a Mgr. [příjmení] jej nechal pouze podepsat. Soud neuvěřil svědku [příjmení], že by si na konci roku 2018 pamatoval vše o událostech v roce 2008, tj. před více než deseti lety, tak přesně, jak mu sepsal v čestném prohlášení žalobce, a v únoru a březnu 2021, tzn. zhruba po dvou letech, si již nepamatoval vůbec nic. Z emailu ze dne 9.11.2009 (č.l. 245), žádosti ze dne 28.10.2009 (č.l. 909), z návrhu o určení vlastnického práva ze dne 27.6.2011 (č.l. 910), korespondence ze dne 5.4.2013 (č.l. 912), založených samotným žalobcem, také vyplývá, že Mgr. [příjmení] se na věci trvaleji aktivně podílel, a soud tak nemá za věrohodné, že by si svědek ničeho nepamatoval. Mgr. [příjmení] dále zpochybnil, že by znal pana [příjmení] a [příjmení], kdy sám žalobce u jednání dne 29.11.2018 uváděl, že Mgr. [příjmení] se účastnil jednání s [anonymizováno] a [příjmení], která se vedla ohledně odstranění plomb z pozemku. Obecně důvěryhodnost osoby Mgr. [příjmení] navíc podrývají samotná tvrzení žalobce, který u jednání dne [osobní údaje žalovaného] [číslo] (č.l. 1181) uvedl, že celých 50 000 Sk, které zaplatil za výhodně kupované pozemky si vzal Mgr. [příjmení] za to, že se prodeji věnoval. Mgr. [příjmení] tak jakožto osoba, která jednala za zanikající společnost [právnická osoba] si tak celou kupní cenu za pozemky prodávané společností ponechal na odměně pro svou osobu. Takový přístup Mgr. [příjmení] k řešení věcí je přinejmenším vypočítavý. Soud tak má čestné prohlášení i písemné výpovědi svědka [příjmení] [příjmení] za nevěrohodné, neprokazují tedy prokázáno tvrzení žalobce, že žalovaný poskytoval žalobci právní služby již v době sepisu kupní smlouvy ze dne 25.8.2006, že tuto smlouvu sepisoval.

151. Tvrzení žalobce, že žalovaný„ dělal právní audit“ navíc opět směřuje spíše k tomu, že kupní smlouvu sepisoval sám žalobce a žalovaný ji pouze„ zaštiťoval“, tzn. že žalovaný pouze navenek vůči dlužníkům žalobce vystupoval jako jeho advokát, jako jakási záruka, kdy úkony reálně nadále organizoval a prováděl žalobce, jak bylo rozebráno již výše obecně ke vztahu účastníků.

152. Z plné moci ze dne 1.10.2006 (č.l. 50, 730) vyplývá, že procesní plná moc byla udělena až zhruba měsíc po uzavření kupní smlouvy, kdy z dopisu ze dne 3.10.2006 (č.l. 679) vyplývá první prokazatelný úkon žalovaného, který následoval dva dny po udělení plné moci. Z žádosti o pokračování vyšetřování ze dne 17.10.2006 (č.l. 166) vyplývá druhý úkon žalovaného, který následoval zhruba 14 dní po plné moci.

153. Soud má tak sice za to, že se na kupní smlouvě podpis žalovaného nacházel, žalovaný však v době sepisu kupní smlouvy ze dne 25.8.2006 právní služby ještě neposkytoval, věc si řešil především sám žalobce a žalovaný tam vystupoval spíše v pozici přítele, kdy jako advokát poskytoval jednání žalobce důvěryhodnost a váhu.

154. Z rozhodnutí Správy [anonymizována dvě slova] ze dne 6.11.2006 (č.l. 163) vyplývá, že návrh ze dne 4.9.2006 na vklad kupní smlouvy ze dne 25.8.2006 byl zamítnut, neboť na pozemcích vázlo zástavní právo ve prospěch daňového úřadu a prodávající tak nebyl oprávněn s pozemky nakládat.

155. Z vyjádření Krajské prokuratury v Bratislavě ze dne 12.01.2007 (č.l. 733) vyplývá, že státní zástupkyně z podnětu žalovaného zjistila značné průtahy v trestním stíhání jednatelů [právnická osoba]

156. Z usnesení Okresního soudu [jméno] [příjmení] ze dne 22.2.2007, sp. zn. 34 CbR/59/2006 (č.l. 1244) resp. výpisu z obchodního rejstříku (č.l. 1205) vyplývá, že společnost [právnická osoba] byla bez likvidace dne 22.5.2007 vymazána z obchodního rejstříku.

157. Z oznámení daňového úřadu o zániku zástavního práva ze dne 15.6.2007, č. 5/ 1999 (č.l. 159) vyplývá, že zástavní právo daňového úřadu zaniklo až výmazem společnost [právnická osoba] z obchodního rejstříku dne 22.5.2007, do té doby existovalo a bránilo jakémukoliv prodeji nemovitostí.

158. Z návrhu obvinění ze dne 16.8.2007 (č.l. 248), dopisu ze dne 19.8.2007 (č.l. 56) soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.

159. Z usnesení Okresní prokuratury Bratislava I ze dne 23.11.2007, č.k.: 2 Pv 124/02-162 (č.l. 1236) vyplývá, že bylo zastaveno také trestní stíhání vůči [titul] [jméno] [příjmení]. Třetí z jednatelů [právnická osoba] [jméno] [příjmení] trestně stíhán vůbec nebyl, takže tím bylo trestní stíhání jednatelů společnosti [právnická osoba] skončeno. Z toho usnesení pak vyplývá zásadní skutečnost, že trestním orgánům se nepodařilo zajistit důkazy – účetnictví tak, aby bylo dohledatelné, kam byly finanční prostředky ze společnosti [právnická osoba] vyvedeny.

160. Z podnětu na přezkoumání postupu Okresní prokuratury [jméno] [příjmení] a Krajské prokuratury ze dne 29.4.2009 (č.l. 1245) soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.

161. Z rozhodnutí správy katastru ze dne 28.10.2009 (č.l. 1246) vyplývá, že návrh na vklad vlastnického práva doručený dne 28.9.2009 (jednalo se další pokus o vklad druhé kupní smlouvy tentokrát ze dne 10.1.2007) byl také zamítnut, neboť po výmazu společnosti [právnická osoba] již nelze nakládat s jejím majetkem, navíc tento vlastník, navrhovatel již ani nemá procesní způsobilost.

162. Z usnesení Krajského soudu v Bratislavě ze dne 30.3.2010, sp. zn. 6 Sp 1/2010-15 (č.l. 1248) a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.11.2010, 2 Sžo 155/2010 (č.l. 1249) vyplývá, že žalobce se rozhodnutí katastru nemovitostí pokoušel neúspěšně zvrátit v civilním řízení o přezkumu rozhodnutí správního orgánu, kdy žalovaným byl zastoupen až před Nejvyšším soudem. Soudy dospěly k obdobným závěrům jakožto správní orgán.

163. Z žaloby na určení vlastnického práva (č.l. 910), emailu ze dne 29.11.2011 včetně předvolání (č.l. 1251), rozsudku Krajského soudu v Bratislavě ze dne 14.12.2011, sp. zn. 6 Sp 1/2010-66 (č.l. 1252), odvolání ze dne 30.1.2012 (č.l. 1256), rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19.2.2013, č.j. Sž/36/2012-90 (č.l. 1261) vyplývá, že žalovaný v řízení o určení vlastnického práva žalobce již před krajským a Nejvyšším soudem již nezastupoval, pouze sepisoval žalobu.

164. Z výše uvedených důkazů vyplývá, že pohledávky žalobce vůči společnosti [právnická osoba] byly vůči jejím jednatelům řešeny v trestní rovině. Soud tak má za prokázané tvrzení žalobce, že dohoda účastníků byla taková, že věc bude řešena nejprve trestním oznámením a až v případě jeho neúspěchu bude podána žaloba na náhradu škody resp. vydání bezdůvodného obohacení vůči konkrétním jednatelům společnosti [právnická osoba]

165. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

166. Žalobce se 30.9.1997 dohodl se společností [právnická osoba] na zhotovení stavby rodinného domu v [příjmení]. Dne 1.4.1998 společnost [právnická osoba] akceptovala, že žalobce smlouvu o dílo vypověděl a zavázala se žalobci vrátit část zaplacené zálohy na cenu díla ve výši 971 944,20 Kč.

167. Bylo zahájeno trestní stíhání jednatelů společnosti [právnická osoba], v němž žalobce figuroval jakožto poškozený.

168. Dne 25.4.2005 byl však na společnost [právnická osoba] prohlášen konkurs, do něhož se sám žalobce dne 15.11.2005 přihlásil se svou pohledávkou.

169. V lednu 2006 se žalovaný mandátní smlouvou zavázal k poskytování právních služeb žalobci ve věci vymáhání pohledávek žalobce vůči společnosti [právnická osoba]

170. Dne 21.3.2006 byl konkurs společnosti [právnická osoba] pro nedostatek majetku zrušen.

171. Kupní smlouvou ze dne 25.8.2006 se žalobce pokusil za nízkou cenu koupit od společnosti [právnická osoba] další pozemky, čímž měla být uhrazena i pohledávka žalobce ve výši 971 944,20 Kč. Žalovaný při sepisu smlouvy vystupoval jen formálně, dodával mu jako advokát důvěryhodnost, věc si však řešil sám žalobce.

172. Na pozemcích však vázla plomba ve prospěch daňového úřadu, vklad vlastnického práva žalobce tak katastrální úřad nezapsal, k převodu tak nedošlo. Tento stav nezvrátily ani následné civilní žaloby na přezkum rozhodnutí správního úřadu ani žaloby na určení vlastnictví žalobce k převáděným pozemkům, neboť také soudy odkazovali na to, že převodu pozemků bránila plomba resp. že již nemohla být žalována společnost [právnická osoba], která v té době již neexistovala.

173. Trestní stíhání jednatelů společnosti [právnická osoba] bylo pro nedostatek důkazů zastaveno.

174. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:

175. Žalobce jakožto objednatel uzavřel se společnost [právnická osoba] jakožto zhotovitelem smlouvu o dílo, na základě níž měla společnost [právnická osoba] provést dílo spočívající ve zhotovení rodinného domu žalobce (§ 536 slovenského obchodního zákoníku). Žalobce zaplatil zálohu na cenu díla. Následně žalobce smlouvu o dílo„ vypověděl“. Vzhledem k tomu, že smlouva o dílo byla uzavřena na dobu určitou (bylo sjednáno konkrétní datum dokončení díla), nemohlo se tak jednat o zrušení smlouvy výpovědí, které se vztahuje pouze na smlouvu na dobu určitou, ale šlo o zrušení smlouvy odstoupením, a to ex tunc, tzn. od tehdy, kdy k tomu odstoupení došlo. Od tohoto okamžiku - 1.4.1998, tak měl žalobce tak měl nárok na vrácení ceny díla (po odečtení dosavadních nákladů zhotovitele) ve výši 971 944,20 Kč.

176. V roce 2002, tj. po dalších čtyřech letech bylo zahájeno trestní stíhání jednatelů společnosti [právnická osoba] Dne 25.4.2005 byl na společnost [právnická osoba] prohlášen konkurs, do něhož se sám žalobce dne 15.11.2005 přihlásil se svou pohledávkou.

177. Teprve až v této době, vstoupil v lednu 2006 do řešení věci žalovaný, který uzavřel s žalovaným mandátní smlouvu, kdy předmětem bylo v čl. I bodu 1 mandátní smlouvy výslovně uvedeno vymáhání pohledávky vůči jednatelům společnosti [právnická osoba] Vzhledem k tomu, že pohledávka žalobce vznikla ve Slovenské republice, měly být i advokátní služby směřující k jejímu vymožení poskytovány ve Slovenské republice je rozhodným právem pro posouzení nároků z mandátní smlouvy včetně nároků z náhrady škody vzniklé porušením této smlouvy rozhodné právo slovenské (čl. 4 bod 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

178. Dva měsíce poté byl v březnu 2006 konkurs společnosti [právnická osoba] pro nedostatek majetku zrušen. Stále to byl však žalobce, který činil své právní kroky, zejména přihlašoval svou pohledávku do konkurzního řízení. První zapojení žalovaného mělo i dle žalobce proběhnout až v srpnu 2006, jeho účastí při sepisu kupní smlouvy se společností [právnická osoba], tj. půl roku po zrušení konkurzu na společnost [právnická osoba] 25.8.2006.

179. Soud nejprve jako předběžnou otázku zkoumal, zda by žalobce při řádném výkonu advokacie žalovaného se svým původním nárokem vůči dlužníkovi uspěl (rozhodnutí sp. zn. 33 do 1682 2013), tzn. zda by pohledávka žalobce spočívající ve vrácení zálohy ceny díla ve výši 1 200 000 Kč mohla být při běžném běhu věcí v trestním či civilním řízení vymožena. Vzhledem k tomu, že původní pohledávka vznikla (duben 1998) zhruba osm let před převzetím právního zastoupení žalovaným (leden 2006), zabýval se soud také tím, zda by původní škoda vůbec mohla být uspokojena, zda již nebyla promlčena a zda tedy, i kdyby žalovaný vykonával advokacii řádně, by zde nebyl další důvod pro zamítnutí žaloby žalobce z důvodu promlčení původní pohledávky. Dlužník žalobce nesplnil svůj závazek vrátit část zálohy na cenu díla již v dubnu 1998, čtyřletá subjektivní promlčecí lhůta uběhla v dubnu 2002 (§ 397 občanského zákoníku), dlužník by se tak v nalézacím civilním řízení úspěšně bránil námitkou promlčení.

180. Pohledávka žalobce vůči společnosti [právnická osoba] navíc nemohla být vymožena ani z toho důvodu, že v době převzetí právního zastoupení byla společnost [právnická osoba] pro nedostatek majetku již v konkursu, kdy dva měsíce po převzetí právního zastoupení byl již konkurs zrušen a čekalo se pouze na výmaz společnosti z obchodního rejstříku, tj. na její zánik. Nebyl zde tak majetek, ze kterého mohl být žalobce uspokojen a zanedlouho ani subjekt, který by mohl být povinen nároky žalobce uspokojit.

181. Pokud se týká vymáhání této pohledávky vůči jednatelům společnosti [právnická osoba] v civilním řízení žalobou na náhradu škody, pak důkazy o vyvedení finančních prostředků ze společnosti jednateli se nepodařilo zajistit ani policii. Ani v případném civilním řízení by žalovaný nemohl pro žalobce tyto pohledávky vymoci, protože by byl v důkazní nouzi. Ve vztahu k jednatelům pak soud zejména upozorňuje na to, že úprava slovenského práva je co do odpovědnosti jednatelů za porušení povinnosti péče řádného hospodáře od českého práva odlišná. Nestojí na principu ručení (§ 135 odst. 2 ve spojení s § 194 odst. 5,6 obchodního zákoníku), která zánikem dlužníka nezaniká (§ 564 českého občanského zákoníku), ale na principu náhrady škody, kdy pokud je na majetek společnosti vyhlášen konkurs, uplatňuje nároky vůči jednatelům správce konkursní podstaty (§ 135a odst. 5 slovenského obchodního zákoníku ve znění účinném k 1.1.2008). Vzhledem k tomu, že v době prohlášení konkursu žalovaný žalobce ještě nezastupoval, byl to žalobce, kdo měl v konkursním řízení uplatnit nejen svou pohledávku na vrácení zálohy na cenu díla vůči společnosti ale také svou pohledávku na náhradu škody vůči jednatelům společnosti. Pokud tak žalobce neučinil, nebylo možné pohledávku na náhradu škody po skončení konkursního řízení již vymáhat.

182. Žalobci by tak zisk neušel v příčinné souvislosti s výkonem advokacie žalovaným ale v příčinné souvislosti s jednáním samotného žalobce, který pohledávku nevymáhal, pohledávka se promlčela, stala se nevymahatelnou, a žalovaný na této skutečnosti po následném převzetí zastoupení nemohl již ničeho změnit. Obdobně nemohl žalovaný změnit ani to, že dlužník se stal nemajetným a zanikl. Soud proto žalobu ve věci společnosti [právnická osoba] ve vztahu k záloze na cenu díla výrokem I. e) zamítl.

183. K námitce promlčení nároku na náhrady škody, kterou měl žalobci způsobit žalovaný, soud uvádí, že pro posouzení promlčení nároku na náhradu škody z obchodněprávního vztahu účastníků je zásadní den, kdy se žalobce dozvěděl resp. mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, neboť 4 roky od tohoto dne končí subjektivní lhůta, v níž lze nárok na náhradu škody uplatnit. Vzhledem k tomu, jak se žalobce v řešení věcí orientoval a jak je organizoval, jak aktivně k nim přistupoval, má soud za to, že musel nebo minimálně mohl vědět, že mu vůči společnosti [právnická osoba] vznikla škoda již v roce 2007, kdy byla zastavena trestní stíhání jednatelů. Žalobce se této škody nejprve sám od roku 1998, tj. 8 let nijak nedomáhal a následně on sám ani jeho zástupce nepodali žádnou civilní žalobu na zaplacení. Tvrzení žalobce, že se o vzniku škody dozvěděl až v roce 2013, tj. 15 let od té doby, co mu společnost [právnická osoba] přislíbila zálohu vrátit, má soud za účelové. Čtyřletá promlčecí doba tak běžela od nejpozději od roku 2007 a skončila v roce 2011, kdy žaloba proti žalovanému byla podána až v listopadu 2015. Promlčené právo na zaplacení náhrady škody nelze, po vznesení námitky promlčení žalovaným, žalobci již přiznat (§ 100 starého občanského zákoníku). Toto byl tedy další důvod pro zamítnutí žaloby ve vztahu k záloze na cenu díla.

184. Ve vztahu k nároku žalobce na náhradu škody spočívající v ušlém výdělku na nevrácené kupní ceně pozemků ve výši 50 000 Sk se soud také jako předběžnou otázku zabýval tím, zda mohl být žalobce při řádném výkonu advokacie žalovaného úspěšný vůči dlužníkovi se svým původním nárokem, a to v civilním či správním řízení. Zde soud opět dospěl k závěru, že žalobce nemohl být z důvodu nemajetnosti a zániku společnosti [právnická osoba] v takových řízeních úspěšný. Obdobně nemohl být žalobce úspěšný ani v řízeních, v nichž se domáhal soudního přezkumu správních rozhodnutí ani v žalobě na určení vlastnictví žalobce k prodávaným pozemkům.

185. K argumentaci žalobce, že žalovaný pochybil, že si nevšiml, že na prodávaných pozemcích vázne zástavní právo a že kdyby ho žalovaný upozornil na plombu prodávaných pozemků, tak by kupní smlouvu nepodepsal a kupní cenu ve výši 50 000 Sk by nezaplatil, a že mu tudíž škoda vznikla z důvodu pochybení žalovaného, soud pro úplnost uvádí, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobce v období sepisu kupní smlouvy za žalobce činil právní úkon, že by ho již aktivně zastupoval. Naopak bylo prokázáno, že úkony v této době ještě činil žalobce sám.

186. K argumentaci žalobce, že žalovaný pochybil tím, že nezkoordinoval s „ likvidátorem“ společnosti [právnická osoba] její výmaz z obchodního rejstříku, kdy společnost [právnická osoba] byla pak vymazána dříve, než rozhodl odvolací soud, soud uvádí, že žádná osoba tedy ani žalovaný nemohla ovlivnit, kdy rejstříkový soud po zrušeném konkursu přistoupí k výmazu společnosti.

187. Žalobci by tak zisk neušel v příčinné souvislosti s výkonem advokacie žalovaným ale v příčinné souvislosti s jednáním samotného žalobce, který hodlal koupit pozemků blokované plombou zástavního práva. Soud proto žalobu ve věci [právnická osoba] také ve vztahu ke kupní ceně pozemků výrokem I. e) zamítl.

188. K námitce promlčení nároku na náhrady škody, kterou měl žalobci způsobit žalovaný, vznesené žalovaným pro soud úplnost uvádí, že žalobce musel nebo minimálně mohl vědět, že mu vůči společnosti [právnická osoba] vznikla škoda, již v roce 2012, kdy byla jako poslední Nejvyšším soudem zamítnuta žaloba na určení vlastnického práva žalobce k převáděným pozemkům. Čtyřletá promlčecí doba tak běžela od nejpozději od roku 2012 a skončila by v roce 2016, kdy žaloba proti žalovanému byla podána už v listopadu 2015. Právo žalobce na náhradu škody vůči žalovanému tak promlčeno není.

189. Ve věci pohledávky žalobce vůči [jméno] [příjmení] žalobce uvedl, že [jméno] [příjmení] vykonal pro žalobce práce na stavebním pozemku, za které žalobce zaplatil 170 003 Sk. [jméno] [příjmení] očekával, že s ním žalobce uzavře i smlouvu o dílo na výstavbu domu, ale žalobce nechtěl, protože [příjmení] zaměstnával lidi na černo. [jméno] [příjmení] odjel z pozemku a odvezl pneumatiky a spotřebiče žalobce a vystavil duplicitní fakturu za cihly ze stavby, které žalobce předtím dne 28.4.2006 zaplatil přímo ve stavebninách proto, aby za ně [jméno] [příjmení] nemusel platit DPH. Tento odpočet [jméno] [příjmení] umožnil žalovaný, který současně zastupoval jak žalobce tak [jméno] [příjmení], čímž byl v konfliktu zájmů. [jméno] [příjmení] uplatnil svůj nárok na zaplacení ceny cihel u soudu a uspěl, o čemž se žalobce dozvěděl až dne 15.12.2009 z probíhající exekuce, vedené pod sp. zn. EX [číslo] u Mgr. [jméno] [příjmení]. Žalovaný místo, aby podal žalobu na obnovu řízení, podal odvolání do původního rozsudku. Na žalobci je tak v exekuci vymáhána na jistině částka 3 319,00 EUR, má obstavený dům. Žalobce dosud na exekuci ničeho nezaplatil.

190. Žalovaný k věci samé ničeho neuvedl, pouze polemizoval s tvrzeními žalobce.

191. Soud zjistil tyto skutečnosti:

192. Z rozsudku Okresního soudu Bratislava II ze dne 21.7.2009, č.j. 25 Cb 207/2008-53 (č.l. 169) vyplývá, že [jméno] [příjmení] dodal žalobci dne 30.6.2006 zboží za cenu 100 000 Sk.

193. Soud nemá za prokázané tvrzení žalobce, že [jméno] [příjmení] za toto zboží - cihly zaplatil částku 170 003 Sk resp. že tuto částku sám zaplatil přímo ve stavebninách, neboť doklad o úhradě ani příjmový doklad ze dne 28.4.2006, který žalobce označil důkazu, nepředložil. Čestné prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 28.3.2007 (č.l. 176) je opět obdobně vizuálně (včetně záhlaví) i stylisticky podobá čestnému prohlášení svědků [příjmení] [příjmení] a svědka [příjmení], je tedy zřejmé, že je také sepsal sám žalobce a svědkyni [příjmení] jej nechal pouze podepsat. Čestné prohlášení paní [příjmení] je navíc v rozporu s jejím výslechem, kdy si po opakovaných dotazech soudu ohledně dluhů a problémů žalobce, vůbec nic nepamatovala, uváděla, že jí to nezajímalo.

194. Z uvedeného rozsudku vyplývá, že žalobci byla uložena povinnost zaplatit [jméno] [příjmení] cenu zboží ve výši 100 000 Sk, tj. 3 319,19 EUR. Především pak žalobce nebyl v tomto nalézacím řízení o zaplacení částky 100 000 Sk zastoupen žalovaným ale z důvodu neznámého pobytu opatrovníkem. Žalobce byl v rozsudku ze dne 21.7.2009 označen adresou [příjmení] [jméno]

444. Žaloba byla podána dne 24.5.2007 s z referátu ze dne 19.12.2007 (č.l. 805) vyplývá, že rozkazní oddělení zjišťovalo podrobně, včetně registru obyvatel, adresu žalobce.

195. Z odvolání ze dne 21.12.2009 (č.l. 173) vyplývá, že jej podával sám žalobce a označil se dvěma adresami [ulice a číslo], [příjmení] a [příjmení] [jméno]

444. Z doplnění odvolání ze dne 22.12.2009 (č.l. 171) vyplývá, že jej podával již žalovaný, a to pouhý den poté, kdy byl žalobce označen zase jinou adresou [adresa].

196. Z usnesení Okresního soudu [jméno] [příjmení] ze dne 13.7.2012, sp. zn. 54 Cb 12/2012, ve věci o obnovu řízení sp. zn. 25 Cb 207/2008 (č.l. 197), že žalobce byl trvale bytem v [anonymizována tři slova] a že žalobce sám uvedl, že má dvě občanství – české a slovenské – a že v době původního řízení byl bytem v České republice, [ulice a číslo], [obec]. Tento důkaz je v souladu a prokazuje tvrzení žalobce (č.l. 761), tehdy podnikal v [obec]. Žalobce se na Slovensku, kde měl trvalý pobyt na adrese [příjmení] [jméno] 444, nezdržoval, bydleli tam jeho rodiče a matka mu poštu přeposílala a uváděla jeho adresu v [obec], [ulice a číslo], když ho hledali.

197. Z těchto důkazů má soud za prokázané, že v období nalézacího řízení měl žalobce na Slovensku trvalý pobyt na adrese [příjmení] [jméno] 444 u svých rodičů, kam byl také nalézacím soudem obesílán. Žalobce si zde však poštu osobně nepřebíral a zdržoval se především v [obec], na adrese [ulice a číslo], o čemž slovenské orgány neuvědomil.

198. Soud neprováděl dokazování listinou, kterou matka žalobce podepsala justiční stráži, když se snažila žalobci doručit předvolání k jednání, neboť ji žalobce nepředložil, navíc nebyla ani pro právní posouzení věci rozhodná.

199. Z upozornění ze dne 25.11.2009 (č.l. 69) a exekučního příkazu ze dne 7.1.2010 (č.l. 168), z toho, že měl žalobce tyto listiny k dispozici, má soud za prokázané tvrzení žalobce, že se o tom, že mu v nalézacím řízení byla uložena povinnost zaplatit [jméno] [příjmení] částku 3 319 EUR dozvěděl nejpozději na konci roku 2009. Nalézací rozsudek je vykonáván v rámci exekuce vedené Mgr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. EX [číslo] prodejem nemovitosti resp. zřízením zástavního práva na nemovitosti žalobce zapsané na [list vlastnictví], k.ú. [příjmení], p. [číslo] až 622, tj. včetně pozemku p. [číslo] kde žalobce stavěl rodinný dům. Vymáhaná částka činí na jistině částku 3 319 EUR, další částky připadají na úroky z prodlení, náklady řízení a soudní poplatek.

200. Pokud se týká zastoupení žalobce žalovaným tak žalobce sice udělil žalovanému dne 17.12.2009 plnou moc (č.l. 498) a věc [příjmení] se tak stala další věcí, ke které žalovaný přijal zmocnění po uzavření mandátní smlouvy o vymáhání pohledávek dne 13.1.2006 (č.l. 44). Z odvolání ze dne 21.12.2009 (č.l. 173) však vyplývá, že odvolání pár dní poté ještě podával sám žalobce. Dne 22.12.2009, den po odvolání pak odvolání doplňoval již žalovaný. Žalovaný začal žalobce v nalézacím řízení zastupovat až v okamžiku, kdy doplňoval odvolání podané samotným žalobcem. Z protokolu z jednání ze dne 22.5.2012 (č.l. 67, 174) a usnesení Okresního soudu Bratislava II ze dne 13.7.2012, sp. zn. 54 Cb 12/2012, vyplývá, že žalovaný zastupoval žalobce v následujícím řízení o obnovu řízení. Toto je také v souladu s tím, že samotný žalovaný v řízení sp. zn. 294 C 82/2013 požadoval po žalobci odměnu za úkony právní služby spočívající v přípravě a převzetí dne 5.5.2012, účasti u jednání dne 22.5.2012, odvolání dne 24.7.2012.

201. Odvolání v nalézacím řízení mělo být dle žalobce odmítnuto. Žaloba na obnovu pak byla, jak vyplývá z usnesení ze dne 13.7.2012, zamítnuta. Soud neprováděl dokazování spisy Okresního soudu Bratislava II sp. zn. 25 Cb/207/2008 a 54 Cb 12/2012, návrhem na obnovu řízení, neboť slovenské soudy by neumožnily zapůjčit svůj spis do zahraničí, přičemž bylo v dispozici žalobce případné kopie ze spisů obstarat a předložit, zejména pak soud nemá další okolnosti průběhů těchto řízení za rozhodné, neboť zásadní je, že neúspěch žalobce nastal v důsledku toho, že žalobce si nepřebíral poštu v místě trvalého bydliště.

202. Tvrzení žalobce, že žalovaný zastupoval nejen žalobce ale také [jméno] [příjmení] zůstalo neprokázáno, kdy z rozsudku ze dne 21.7.2009, č.j. 25 Cb 207/2008-53, i usnesení ze dne 13.7.2012, sp. zn. 25 Cb 207/2008, naopak vyplývá, že jak v nalézacím řízení tak v řízení o obnovu řízení [jméno] [příjmení] zastupoval JUDr. [jméno] [příjmení].

203. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 204. [jméno] [příjmení] dodal žalobci dne 30.6.2006 zboží za cenu 100 000 Sk a v nalézacím řízení se v roce 2007 úspěšně domohl toho, že žalobci byla uložena povinnost tuto cenu přepočítanou na 3 319 EUR zaplatit. Žalobce byl v nalézacím řízení zastoupen opatrovníkem, neboť byl pro soud neznámého pobytu, když se zdržoval v České republice, což slovenským orgánům nenahlásil. Až na začátku roku 2010 se žalobce z exekučního řízení dozvěděl o prvostupňovém nalézacím rozhodnutí a podal proti němu sám odvolání. Až poté pověřil právním zastoupením žalovaného, který toto odvolání doplnil a následně podal žalobu na obnovu nalézacího řízení. Ani v jednom z těchto řízení nebyl žalobce úspěšný, neboť pro soudy bylo rozhodující, že žalobce se nezdržoval v místě trvalého bydliště a adresu v České republice nenahlásil.

205. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:

206. Žalobce jakožto kupující uzavřel s [jméno] [příjmení] jakožto kupujícím kupní smlouvu, na základě níž [jméno] [příjmení] předal žalobci zboží. Žalobce však nesplnil dobrovolně svou povinnost zaplatit kupní cenu (§ 588 slovenského občanského zákoníku), a tato mu byla uložena v nalézacím řízení a následně byla také exekučně vymáhána.

207. Předně soud uvádí, že vzhledem k tomu, že žalobce v řízení netvrdil, že by byl dům prodán či že by v rámci exekučního řízení zaplatil nějakou částku, má soud za to, že žalobci žádná původní škoda nevznikla, nemohl mu tak ani ujít žádný zisk v důsledku nevymožení zaplacené kupní ceny zpět. To je sám o sobě důvod pro zamítnutí žaloby tzv.„ pro tentokrát“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 693/2013). Soud však má za to, že by zde byly další důvody pro zamítnutí žaloby, i pokud by žalobce [jméno] [příjmení] zaplatil či by v exekuci přišel o dům.

208. Zásadní důvod spočívá v tom, že povinnost zaplatit kupní cenu žalobci vznikla ještě v době, kdy žalovaný žalobce nezastupoval, kdy žalobce si to, že mu tato povinnost byla uložena, způsobil sám, když si nepřebíral poštu na adrese trvalého pobytu na Slovensku ani nenahlásil do slovenského registru obyvatel svou aktuální, doručovací adresu. Slovenské soudy tak z důvodu neznámého pobytu, ustanovili žalobci opatrovníka a žalobce ztratil možnost se v nalézacím řízení bránit.

209. Teprve až poté zahrnul žalobce udělením procesní plné moci žalovanému věc proti [příjmení] pod pohledávky, které měl žalovaný pro žalobce vymáhat mandátní smlouvou. Vzhledem k tomu, že pohledávka žalobce vznikla ve Slovenské republice, měly být i advokátní služby směřující k jejímu vymožení poskytovány ve Slovenské republice je rozhodným právem pro posouzení nároků z mandátní smlouvy včetně nároků z náhrady škody vzniklé porušením této smlouvy rozhodné právo slovenské (čl. 4 bod 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

210. Žalovaný však v rámci odvolacího řízení v nalézacím řízení ani v řízení o obnovu řízení nemohl na skutečnosti, že žalobce byl vlastní vinou neznámého pobytu, ničeho změnit a žalobce již nemohl v obou těchto řízeních uspět. Žalobci by tak případný zisk, spočívající ve vymožení zaplacené kupní ceny zpět, neušel v příčinné souvislosti s výkonem advokacie žalovaným ale v příčinné souvislosti s jednáním samotného žalobce, který sám způsobil to, že mu byla soudně uložena povinnost zaplatit kupní cenu. Žalovaný na této skutečnosti po následném převzetí zastoupení nemohl již ničeho změnit v odvolacím řízení, v řízení o obnově řízení ani v exekučním řízení. Soud proto žalobu ve věci společnosti proti [jméno] [příjmení] výrokem I. b) zamítl.

211. Ve věci pohledávky žalobce vůči [právnická osoba] s.r.o. žalobce uvedl, že se [právnická osoba] s.r.o. uzavřel dne 18.8.2008 smlouva o dílo na stavbu rodinného domu v [příjmení]. Žalobce však v průběhu stavby v roce 2009 od smlouvy odstoupil a dohodl se se [právnická osoba] s.r.o., že nikdo nebude nikomu nic platit. V této době již žalobce zastupoval žalovaný, který se však dne 3.11.2009 nedostavil k jednání u notářky a zavinil tak, že žalobce formou notářského zápisu s přímou vykonatelností uznal, že [právnická osoba] s.r.o. dluží za již provedené práce na stavbě domu částku 39 055,74 EUR a na budoucích pracích částku 31 733 EUR. Notářské zápisy se již nepodařilo zvrátit ani žalobu na určení neplatnosti notářského zápisu ani žalobou na neexistenci dluhu. Na žalobci je tak tyto částky vymáhány v exekucích, na nichž dosud zaplatil částku 8 353 Eur. Žalobci vzniká potencionální škoda tím, že s pozemkem včetně domu nemůže disponovat, nemůže jej tak plně užívat.

212. Žalovaný k věci samé ničeho neuvedl, pouze polemizoval s tvrzeními žalobce.

213. Soud zjistil tyto skutečnosti:

214. Z mandátní smlouvy o vymáhání pohledávek dne 13.1.2006 (č.l. 44) sice vyplývá, že žalovaný se zavázal poskytovat žalobci právní služby, tato smlouvy však jmenovala konkrétní pohledávky žalobce, které má žalovaný vymáhat, mezi kterými věc [právnická osoba] s.r.o. nefigurovala, neboť žalobce vstoupil do vztahu s touto společnosti až následně, v roce 2009.

215. Ze smlouvy o dílo ze dne 18.8.2008 včetně příloh (č.l. 1137) vyplývá, že žalobce se se [právnická osoba] s.r.o. dohodl na stavbě rodinného domu v [příjmení].

216. Soud neprováděl dokazování odstoupením ze dne 22.9.2009 (č.l. 1150), neboť žalobce tento důkaz označil až po koncentraci řízení.

217. Ze zápisu o jednání ze dne 8.10.2009 (č.l. 1113b) soud dovodil to, že žalobce se se [právnická osoba] s.r.o. dohodl na ukončení stavebních prací do 20.12.2009 a finančním vyrovnání, které je však zcela neurčité, neboť částky jsou dopisovány chaoticky, nečitelně rukou a není z nich zřejmé, zda kdo o komu má zaplatit nějakou finanční částku. Soud tak má tvrzení žalobce, že se se [právnická osoba] s.r.o. dohodl, že si nebudou ničeho platit, za neprokázané.

218. Soud neprováděl důkaz emaily ze dne 27.10.2009 včetně návrhu dohody o urovnání (č.l. 1151), neboť žalobce je označil až po koncentraci řízení, ani emaily ze dne 2. a 3.11.2009, neboť žalobce je nepředložil.

219. Z dohody o narovnání ze dne 3.11.2009 (č.l. 1135) vyplývá, že žalobce tuto dohodu podepsal sám, aniž by se jí účastnil žalovaný jako jeho zástupce. Žalobce uznal svůj dluh za již provedené práce na stavbě domu částku 39 055,74 EUR a zavázal se jej zaplatit do 20.12.2009. Tuto prostou dohodu žalobce téhož dne stvrdil notářským zápisem ze dne 3.11.2009, sp. zn. N 1292/2009, NZ 38861 2009, sepsaným JUDr. [jméno] [příjmení] (č.l. 1134), který na dohodu o narovnání také jako na právní důvod notářského zápisu a současně souhlasil s přímou vykonatelností tohoto notářského zápisu.

220. Obdobně žalobce sám téhož dne podepsal druhý notářský zápis sp. zn. N 1293/2009, NZ 38861 2009 (č.l. 1128), který jako přílohu obsahoval novou smlouvy o dílo ze dne 3.11.2009 (č.l. 1129), na základě níž měla [právnická osoba] s.r.o. provést pro žalobce teprve v budoucnu, do 20.12.2009, dokončovací práce na stavbě dobu, za které se žalobce zavázal zaplatit částku ve výši 31 733 EUR do 31.1.2010 a současně rovnou uznal, že [právnická osoba] s.r.o. tuto částku již dluží a do 31.1.2010 ji zaplatí. I v tomto notářském zápise žalobce souhlasil s jeho přímou vykonatelností.

221. Soud neprováděl důkaz emailem ze dne 4.11.2009, tj. ze dne následujícího po podpisu notářských zápisů, neboť žalobce jej nezaložil ani emaily ze dne 8.12.2009 ([číslo]), neboť žalobce je označil až po koncentraci řízení.

222. Z emailu z dne 6.2.2012 (č.l. 626), vyplývá, že advokátní kancelář prohledala svoji poštu a přiznala první odeslanou korespondenci (pokus o smír) ve věci [právnická osoba] s.r.o. dne 9.12.2009. Z důkazu předloženého samotným žalobcem tak vyplývá, že první úkony ve věci [právnická osoba] s.r.o. začal žalovaný činit až dne 9.12.2009, a soud má tedy za prokázané, že žalovaný převzal zastoupení žalobce v prosinci 2009. Soud nemá za prokázané tvrzení žalobce, že by žalovaný převzal zastoupení ve věci [právnická osoba] s.r.o. již obecnou plnou mocí ze dne 3.11.2005 či (originál na č.l. 3 spisu sp. zn. 47 C 89/2006, kopie na č.l. 90 spisu sp. zn. 294 C 82/2013) či ze dne 16.4.2009 (č.l. 91 spisu sp. zn. 294 C 82/2013), neboť žalobce neprokázal, že by žalovaný od roku 2005 do prosince 2009 činil pro žalobce nějaké právní úkony ve věci [právnická osoba] s.r.o. Soud neprováděl důkaz plnou mocí ze dne 12.10.2009 (č.l. 1184), neboť žalobce ji jako další plnou moc označil až po koncentraci řízení. Navíc zpočátku řízení žalobce opíral převzetí zastoupení žalovaným o plnou moc ze dne 19.10.2012 (č.l. 61). Samotné chaotické předklání různých plných mocí ve vztahu ke [právnická osoba] s.r.o. tak činí tyto plné moci pochybnými.

223. Soud neprováděl důkaz emailem ze dne 10.2.2010 (č.l. 1146), neboť žalobce jej označil až po koncentraci řízení. Z emailu ze dne 12.2.2010 (č.l. 598, 1146), ze dne 15.2.2010 (č.l. 598, 635, 1148) a výzvy ze dne 17.2.2010 (č.l. 455) vyplývá, že žalovaný se snažil za žalobce vyřešit věc se [právnická osoba] s.r.o. smírně.

224. Vykonatelné notářské zápisy byly vymáhány dle tvrzení žalobce exekucemi vedenými pod sp. zn. EX [číslo] a sp. zn. EX [číslo], kdy z výpisu z účtu ze dne 27.2.2010 (č.l. 496) vyplývá, že žalobce zaplatil dne 24.2.2010 částku ve výši 8 353 Eur.

225. Z vyúčtování služeb (č.l. 8 a 61 spisu sp. zn. 294 C 82/2013) vyplývá, že první úkon, za který žalovaný po žalobci požadoval odměnu (přestože žalovaný v nyní souzené věci žádné úkony ve věci [právnická osoba] s.r.o. netvrdil) je příprava a převzetí věci dne 5.5.2012.

226. Do spisu ve věci o palmáre sp. zn. 294 C 82/2013 žalovaný založil jednak návrh na určení neplatnosti notářského zápisu jednak ze dne 18.10.2012 (č.l. 52 spisu 294 C 82/2013), který je psán slovensky ve stylu žalobce, a dále ze dne 19.10.2012 (č.l. 92 spisu 294 C 82/2013), který obsahuje podací razítko ze dne 22.10.2012 a který je textově identický s návrhem ze dne 18.10.2021, pouze je upraven do stylu žalovaného. K návrhům měla být připojena plná moc, což odpovídá plné moci z následujícího dne 19.10.2012 (č.l. 61 ručně doplněno pro Alstav, č.l. 497 1154 – ručně doplněno pro Alstav ale s jiným textem). Z emailu ze dne 23.10.2012 (č.l. 62) vyplývá, že žalovaný zasílá žalobu žalobci ke kontrole. Soud tak má za to, že žalobu o určení neplatnosti notářského zápisu připravoval žalobce, podával ji pak ve stejném znění žalovaný. Byla žalována pouze neplatnost notářského zápisu sp. zn. N 1293/2009.

227. Z emailu ze dne 7.8.2013, 10:30 (č.l. 63) vyplývá, že žalovaný sděluje JUDr. [příjmení], že má potvrzení o přijetí žaloby z podatelny ze dne 1.11.2012. Není zřejmé, o jaké podání se jednalo, když žaloba o určení neplatnosti byla dle podacího razítka podána již 22.10.2012. Každopádně ze sdělení Okresního soudu v Nitře ze dne 15.7.2013 (č.l. 64) vyplývá, že soud podání zaevidoval pod sp.zn. 25 C 304/2012 a protože se jednalo o podání bez zaručeného elektronického podpisu nepřihlížel. Soud komunikoval nikoli s žalovaným ale s JUDr. [jméno] [příjmení], která měla dle tvrzení žalobce poskytovat žalobci právní služby na Slovensku. Soud se těmito okolnostmi dále nezabýval, neboť je neměl za rozhodné pro právní posouzení věci.

228. Z rozsudku Okresního soudu v Nitře ze dne 10.2.2014, č.j. 10 C 298/2012-134 (č.l. 1155) a z usnesení ze dne 10.5.2016 č.j. 10 C 298/2012-191 (č.l. 219) vyplývá, že žaloba o určení neplatnosti notářského zápisu, podaná dne 22.10.2012, nebyla úspěšná, kdy prvostupňový i odvolací soud ji zamítl, neboť do notářského zápisu byla vtělen nikoli procesní ale hmotněprávní úkon – smlouva o dílo ze dne 3.11.2009, kterou lze napadnout pouze žalobou na neexistenci dluhu. Především pak ze záhlaví těchto listin vyplývá, že v řízení o určení neplatnosti notářského zápisu žalobce zastupovala JUDr. [příjmení] nikoli žalovaný, který pravděpodobně pouze podal žalobu.

229. Z emailu ze dne 13.5.2013 (č.l. 251) vyplývá, že žalovaný sděluje žalobci, že se kvůli sporu v Nitře jsem se musel připojistit jako advokát pro Slovensko.

230. Tvrzeními žalobce ohledně následného řízení o žalobě na určení neexistence dluhu, vedeného u Okresního soudu v Nitře pod sp. zn. 15 C 387/2016, v níž žalobce zastupoval JUDr. [příjmení], se soud nezabýval, neboť je neměl pro právní posouzení věci rozhodné. Ani jedna z podávaných žalob totiž nemohla zhojit to, že základní pochybení učinil žalobce tím, že podepsal notářské zápisy. Žalobce k těmto tvrzením ani nedoložil žádné důkazy.

231. Posledním právním úkonem, za který žalovaný požadoval odměnu, bylo sepsání návrhu na zastavení exekuce ze dne 30.4.2013 (č.l. 57 spisu 82/ 2013).

232. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

233. Smlouvou o dílo ze dne 18.8.2008 se žalobce se se [právnická osoba] s.r.o. dohodl, že pro žalobce provede stavbu rodinného domu v [příjmení]. Notářským zápisem ze dne 3.11.2009, sp. zn. N 1292/2009, sepsaným žalobce uznal, že [právnická osoba] s.r.o. za již provedené práce na stavbě domu dluží částku 39 055,74 EUR, kterou jí zaplatí do 20.12.2009. Notářský zápisem ze dne 3.11.2009, sp. zn. N 1293/2009, který jako přílohu obsahoval novou smlouvu o dílo ze dne 3.11.2009, se žalobce zavázal zaplatit za práce na stavbě domu, které [právnická osoba] s.r.o. provede do 20.12.2009, částku 31 733 EUR, a současně rovnou uznal, že [právnická osoba] s.r.o. tuto částku již dluží a do 31.1.2010 ji zaplatí. V obou notářských zápisech žalobce souhlasil, že s jejich přímou vykonatelností. Žalovaný převzal zastoupení žalobce měsíc poté v prosinci 2009, a věc vůči [právnická osoba] s.r.o. se tak byla zahrnuta pod pohledávky, které měl žalovaný pro žalobce vymáhat mandátní smlouvou ze dne 13.1.2006. Žalobce v rámci exekučních řízení, v nichž byly přímo vykonávány notářské zápisy zaplatil dne 24.2.2010 částku ve výši 8 353 EUR. Následně podávané žaloby o určení neplatnosti notářského zápisu sp. zn. N 1292/2009 ani o určení neexistence dluhu, v jejichž průběhu již žalovaný žalobce nezastupoval, nebyly úspěšné.

234. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:

235. Žalobce jakožto objednatel uzavřel se [právnická osoba] s.r.o. jakožto zhotovitelem smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla stavba rodinného domu. Následně žalobce formou notářského zápisu uznal, že [právnická osoba] s.r.o. dluží cenu již provedeného díla ve výši 39 055,74 EUR, splatnou dne 20.12.2009, a souhlasil s přímou vykonatelností tohoto notářského zápisu. Ve stejný den žalobce formou dalšího notářského zápisu uzavřel žalobce se [právnická osoba] s.r.o. další smlouvu o dílo, které mělo být teprve v budoucnu provedeno, za které se žalobce zavázal [právnická osoba] s.r.o. zaplatit cenu díla ve výši 39 055,74 EUR, splatnou do 31.1.2010. V tomto notářském zápise žalobce rovnou uznal, že [právnická osoba] s.r.o. tuto cenu díla již dluží a souhlasil s přímou vykonatelností tohoto notářského zápisu. [právnická osoba] tak od splatnosti těchto závazků, tj. nejpozději od února 2010 tak měla vůči žalobci nárok na zaplacení těchto částek, a to přímo ve formě exekučního titulu – přímo vykonatelného notářského zápisu (§ 41 odst. 2 písm. c) slovenského zákona č. 233/1995 Z. z., exekučního řádu), a nemusela se tedy přiznání těchto částek domáhat v nalézacím řízení. [právnická osoba] tak měla exekuční titul k vymožení těchto cen díla, aniž by muselo být soudem prokázáno, zda bylo dílo vůbec provedeno.

236. Předně soud opět uvádí, že vzhledem k tomu, že žalobce v řízení tvrdil, že v rámci exekučního řízení zaplatil pouze částku 8 353 Eur, má soud ohledně zbývající žalované částky za to, že žalobci žádná původní škoda nevznikla, nemohl mu tak ani ujít žádný zisk v důsledku nevymožení zaplacené ceny zpět. To je sám o sobě důvod pro zamítnutí žaloby tzv.„ pro tentokrát“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 693/2013). Žalobce se také nemůže domáhat nároku na náhradu škody vůči třetí osobě, dokud svému věřiteli dlužnou částku nezaplatí (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1021/2011).

237. Soud však má za to, že by zde byly další důvody pro zamítnutí žaloby.

238. Zásadní důvod spočívá v tom, že povinnost zaplatit cenu díla vznikla žalobci podpisem notářských zápisů ještě v době, mezi účastníky ještě neexistoval vztah právního zastoupení. Žalovaný začal žalobci poskytovat právní služby až po podpisu těchto notářských zápisů, tj. obdobně jako ve většině ostatních souzených věcí, mělo být úkolem žalovaného napravit předchozí zásadní pochybení žalobce. Žalobce si to, že mu tato povinnost byla uložena, způsobil sám, když podepsal bez účasti osoby práva znalé notářské zápisy. Soud má za to, že běžnému občanovi je zřejmé, že podpis listin u notáře je velmi důležitou a obtížně zvratitelnou událostí. Žalobce přesto bez právní pomoci podepsal notářské zápisy, kdy dokonce argumentoval tím, že je pouze podepsal a ani pořádně nečetl. Žalobce tak vinil žalovaného za to, že sám podepsal listiny, s nimiž nebyl řádně seznámen.

239. Teprve až poté zahrnul žalobce udělením procesní plné moci žalovanému věc proti [právnická osoba] s.r.o. pod pohledávky, které měl žalovaný pro žalobce vymáhat mandátní smlouvou. Vzhledem k tomu, že pohledávka žalobce vznikla ve Slovenské republice, měly být i advokátní služby směřující k jejímu vymožení poskytovány ve Slovenské republice je rozhodným právem pro posouzení nároků z mandátní smlouvy včetně nároků z náhrady škody vzniklé porušením této smlouvy rozhodné právo slovenské (čl. 4 bod 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

240. Žalovaný však v rámci soudních řízení nemohl na skutečnosti, že žalobce podepsal přímo vykonatelné zápisy, ničeho změnit a žalobce tak ani v exekučních řízeních, kterými byl vymáhán první i druhý notářský zápis ani v civilních žalobách, zpochybňujících druhý notářský zápis, již nemohl v obou těchto řízeních uspět, resp. zásadní příčinou vzniku škody v důsledku exekučních řízeních bylo jednání žalobce nikoli případná následná jednání či nečinnost žalovaného. Žalobci by tak případný zisk, spočívající ve vymožení zaplacené ceny díla zpět, neušel v příčinné souvislosti s výkonem advokacie žalovaným ale v příčinné souvislosti s jednáním samotného žalobce, který sám způsobil to, že [právnická osoba] s.r.o. získala přímo vykonatelný exekuční titul, na jehož základě měla nárok na zaplacení ceny díla. Ohledně prvního notářského zápisu pak soud upozorňuje na to, že zde žalobce ani netvrdil, že by první notářský zápis bylo možné soudním přezkumem vůbec zvrátit. Co do částky týkající se prvního notářského zápisu, tj. částky 39 055,74 EUR resp. nakonec žalované částky 27 734,80 EUR by to byl další důvod zamítnutí žaloby.

241. Vzhledem k absenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a případným vznikem škody žalobci, se soud nezabýval tím, zda by žalobce vůbec v civilním řízení o neplatnost notářského zápisu či neexistenci dluhu vůbec mohl uspět, tzn. zda by tyto žaloby mohly být při řádném právním zastoupení důvodné. Soud proto žalobu ve věci společnosti proti [jméno] [příjmení] výroky I. c) a d) zamítl.

242. Ve věci pohledávky žalobce vůči [jméno] [příjmení] žalobce uvedl, že dva roky po neúspěšné koupě pozemků společnosti [právnická osoba] (p. [číslo]) koupil u [příjmení] lesní pozemky p. [číslo]. Žalovaný chtěl v září roku 2008 od žalobce tyto pozemky koupit a zaplatil žalobci dopředu zálohu ve výši 230 000 Kč, a to tak, že žalobce si od [jméno] [příjmení] půjčil částku 550 000 Kč, kdy ve skutečnosti šlo o dohodu mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným, a dále tak, že žalovaný si od [jméno] [příjmení] půjčil částku 200 000 Kč Tyto částky, tj. celkem 750 000 Kč, si tak od [jméno] [příjmení] reálně půjčil žalovaný nikoli žalobce. Z této částky se totiž měla zaplatit záloha za ostatní pozemky, které chtěl kupovat žalobce s žalovaným, o výměře asi 6 000 m2, kdy účastníci chtěli pozemky zajištěním inženýrských sítí zhodnotit asi o 50%. [jméno] [příjmení] však žalovanému nechtěla půjčit více, tak si místo žalovaného půjčil žalobce. Žalobce se s žalovaným dohodl, že mu pozemky prodá za 6 000 000 Kč. [jméno] [příjmení] začala půjčenou částku 550 000 Kč vymáhat po žalobci, který chtěl věc vyřešit tím, že jí místo peněz dá pozemek, s čímž [jméno] [příjmení] nesouhlasila. Žalovaný se v rámci exekuce vedené JUDr. [příjmení] dne 15.5.2013 v kanceláři exekutora veřejně přislíbil, že to s [jméno] [příjmení] mimosoudně vyřeší, jednání s [jméno] [příjmení] se však neúčastnil a věc nevyřešil. [jméno] [příjmení] se svého nároku začala domáhat exekučně, kdy žalobce v exekucích zaplatil jednak celkem částku 25 372,87 Eur a dále částku 3 862,13 EUR, tj. celkem částku 33 235 EUR.

243. Žalovaný k věci samé uvedl, že podepsal plnou moc ze dne 17.4.2013, ale žalobce listinu sám svévolně doplnil. Žalovaný v rámci právního zastoupení komunikoval s [jméno] [příjmení] ohledně toho, že jí chtěl žalobce místo vrácení půjčky prodat pozemek. Žalovaný se pokusil věc s [jméno] [příjmení] vyřešit smírným způsobem ale nezavázal se k tomu, že toho dosáhne.

244. Soud zjistil tyto skutečnosti:

245. Z mandátní smlouvy o vymáhání pohledávek dne 13.1.2006 (č.l. 44) sice vyplývá, že žalovaný se zavázal poskytovat žalobci právní služby, tato smlouvy však jmenovala konkrétní pohledávky žalobce, které má žalovaný vymáhat, mezi kterými věc [jméno] [příjmení] nefigurovala.

246. Soud neprováděl důkaz kupní smlouvou ze dne 12.8.2008, kterou žalobce označil k prokázání toho, že koupil pozemky v [příjmení], neboť ji žalobce nepředložil.

247. Z uznání závazku ze dne 16.7.2009 (č.l. 331), emailu ze dne 14.11.2011 (č.l. 902k), rozsudku pro uznání Městského soudu v Brně ze dne 01.11.2016, č.j. 243 C 122/2013-47 (č.l. 714) a zápočtu ze dne 11.03.2016 (č.l. 684) vyplývá, že žalovaný chtěl od žalobce koupit pozemek a zaplatil mu dopředu zálohu ve výši 230 000 Kč. Žalovaný nakonec pozemek nekoupil a požadoval, aby mu žalobce zálohu vrátil. Žalobce mu ji však nevrátil a žalovaný se jejího zaplacení domohl soudně. [jméno] [příjmení] v soudním řízení zastupoval JUDr. [jméno] [příjmení].

248. Ze smlouvy o půjčce ze dne 10.9.2008 (č.l. 275, 518) a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13.1.2011, sp. zn. 32 C 139/2010 (č.l. 749) vyplývá, že žalobce si od [jméno] [příjmení] půjčil částku 550 000 Kč, kdy bylo žalobci soudně uložena povinnost tuto částku [jméno] [příjmení] včetně příslušenství zaplatit. Ze smlouvy o půjčce ze dne 11.9.2008 (č.l. 680) a uznání ze dne 31.8.2011 (č.l. 681) vyplývá, že žalovaný si den poté půjčil od [jméno] [příjmení] částku 200 000 Kč. Tyto listiny jsou v souladu s výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] (č.l. 752), která výslovně uvedla, že si od ní půjčili oba účastníci, jak žalobce, který byl tehdy jejím partnerem, částku 550 000 Kč, tak žalovaný částku 200 000 Kč. Již z tvrzení žalobce navíc vyplývá, že částku si půjčil sám žalobce, protože žalovanému by [jméno] [příjmení] tak vysokou částku nepůjčila. Soud nemá za prokázané tvrzení žalobce, že částku 550 000 Kč si od [jméno] [příjmení] půjčil žalovaný nikoli žalobce.

249. Ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 11.9.2008 (č.l. 324) vyplývá, že žalobce se zavázal uzavřít s žalovaným a jeho manželkou [příjmení] [jméno] [příjmení] kupní smlouvu na pozemky p. [číslo] k.ú. [příjmení] za cenu 6 000 000 SK, kdy byla sjednána záloha ve výši 750 000 SK. Manželka žalovaného však tuto smlouvu nepodepsala.

250. Z emailů ze dne 5.,7., 15.12.2008 (č.l. 589, 590), 11.2.2009 (č.l. 623, 806), 11.2.2009 (č.l. 623, 806) soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.

251. Mezi účastníky nebylo sporné a z emailů ze dne 22.a 23.11.2010 (č.l. 280), ze dne 25.11.2010 (č.l. 281) vyplývá, že žalovaný se snažil s [jméno] [příjmení] dohodnout, že žalobce jí místo vrácení částky 550 000 Kč prodá pozemek. Soud má tedy za to, že žalovaný přijal v roce 2010 zastoupení žalobce ve věci [jméno] [příjmení] a tato věc se tak jako další pohledávka žalobce podřadila pod mandátní smlouvu. Svědkyně [příjmení] sice uvedla, že žalovaný obecně žalobce zastupoval, jeho zastoupení ve věci [příjmení] však vyloučila. Z tohoto výslechu však soud žádné závěry neučinil, neboť výslech svědkyně [příjmení] neměl za věrohodný (vit výše).

252. Z emailu ze dne 3. a 4.12.2010 (č.l. 282) pak sice vyplývá, že žalovaný utrpěl mozkovou mrtvici a jeho manželka popírá, že by advokátní kancelář žalovaného žalobce proti [jméno] [příjmení] zastupovala. Soud však z tohoto neučinil žádné závěry, neboť vyjádření manželky má menší váhu než obsah emailové komunikace samotného žalovaného.

253. Mezi účastníky nebylo sporné a z plné moci ze dne 17.4.2013 (č.l. 571a, 583), že žalobce udělil žalovanému také plnou moc pro zastupování v soudním řízení.

254. Ze zápisu ze dne 15.5.2013 (č.l. 504, 688,690) vyplývá, že žalovaný zastupoval žalobce také v exekuci prováděné pod sp. zn. EX 332/ 2011 ve prospěch oprávněné [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], kdy žalovaný v kanceláří exekutora uvedl, že zabezpečí souhlas [jméno] [příjmení] s odblokováním pozemků žalobce p. [číslo].

255. Z výzvy ze dne 15.6.2015 (č.l. 505) a usnesení Okresního soudu v Trnavě ze dne 4.3.2016 (č.l. 594) vyplývá, že žalobce v květnu a červnu 2015 postupně zaplatil částku 25 879,52 EUR.

256. Ze zprávy pojišťovny ze dne 30.11.2018 (č.l. 593) a 19.2.2016 (č.l. 766) soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti resp. přestože byly označeny ve věci [jméno] [příjmení] týkaly se jiných věcí.

257. Soud neprováděl dokazování zprávou od exekutora JUDr. [příjmení], respektive jeho nástupce JUDr. [příjmení], neboť je žalobce nepředložil a nebylo to pro posouzení věci rozhodné.

258. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

259. Žalobce si od [jméno] [příjmení] půjčil částku 550 000 Kč, kterou jí nevrátil a žalobci byla rozsudkem pro uznání Městského soudu v Brně ze dne 13.1.2011, sp. zn. 32 C 139/2010 uložena povinnost ji zaplatit, kdy žalovaný žalobce v této věci nezastupoval. Žalovaný přijal zastoupení žalobce v roce 2010 a v rámci exekučního řízení se snažil s [jméno] [příjmení] dohodnout, že žalobce jí místo vrácení částky 550 000 Kč prodá pozemek. Žalovaný při jednání u exekutora uvedl, že zabezpečí souhlas [jméno] [příjmení] s odblokováním pozemků žalobce. Žalobce [jméno] [příjmení] postupně v rámci exekuce zaplatil částku 25 879,52 EUR.

260. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:

261. Žalobce jakožto dlužník uzavřel s [jméno] [příjmení] jakožto věřitelem smlouvu o půjčce, na základě níž [jméno] [příjmení] přenechala žalobci peníze. Žalobce však nesplnil dobrovolně svou povinnost jí po uplynutí dohodnuté doby peníze vrátit (§ 657 slovenského občanského zákoníku).

262. Povinnost vrátit půjčku tak žalobci vznikla ještě v době, kdy žalovaný žalobce nezastupoval, kdy žalobce si to, že mu tato povinnost byla uložena, způsobil sám. Teprve až poté se žalovaný zavázal poskytovat žalobci právní služby a věc proti [jméno] [příjmení] tak byla zahrnuta pod pohledávky, které měl žalovaný pro žalobce vymáhat mandátní smlouvou. Vzhledem k tomu, že pohledávka žalobce vznikla ve Slovenské republice, měly být i advokátní služby směřující k jejímu vymožení poskytovány ve Slovenské republice je rozhodným právem pro posouzení nároků z mandátní smlouvy včetně nároků z náhrady škody vzniklé porušením této smlouvy rozhodné právo slovenské (čl. 4 bod 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

263. Žalovaný však v rámci exekučního řízení nemohl na vykonatelném nalézacím rozsudku, ukládajícím žalobci zaplatit [jméno] [příjmení] půjčenou částku, ničeho změnit. Žalobci by tak vznikla škoda v příčinné souvislosti nikoli s výkonem advokacie žalovaným ale s jednáním samotného žalobce, který sám způsobil to, že si půjčil peníze, které bez řádného důvodu nevrátil. Soud proto žalobu ve věci společnosti proti [jméno] [příjmení] výrokem I. b) zamítl.

264. K argumentaci žalobce, že žalovaný se zavázel, že věc s [jméno] [příjmení] mimosoudně vyřeší a v kanceláři exekutora přislíbil, že zabezpečí souhlas [jméno] [příjmení] s odblokováním pozemků žalobce soud uvádí, že žalovaný měl povinnost učinit odpovídající právní kroky, neměl však odpovědnost za výsledek a už vůbec ne za to, jaká bude vůle třetí osoby – [jméno] [příjmení]. Stěží se někdo může platně zavázat k tomu, že ovlivní vůli jiné osoby. Mandatář má povinnost postupovat s odbornou péčí (§ 567 obchodního zákoníku) bez ohledu na to, zda jeho činnost přinesla očekávaný výsledek (§ 566 odst. 1 a § 571 odst. 2 obchodního zákoníku). Mandatář v pozici advokáta pak odpovídá klientu„ pouze“ za škodu, kterou mu způsobí v souvislosti s výkonem advokacie (§ 24 zákona o advokacii), klient nemá nárok na nároky z případného vadné plnění -poskytnutí právních služeb. Žalobce navíc ani netvrdil, proč by pro oprávněnou [jméno] [příjmení] mělo být výhodnější přijmout místo soudně přiznaných peněz lesní pozemky. K argumentaci žalobce, že žalovaný učinil veřejný příslib, soud uvádí, že prohlášení žalovaného nebylo veřejným příslibem dle § 850 občanského zákoníku, takový veřejný příslib mohl učinit maximálně žalobce, pokud by přislíbil, že tomu, kdo přesvědčí [jméno] [příjmení] zaplatí odměnu.

265. K námitce promlčení nároku na náhrady škody vznesené žalovaným soud pro úplnost uvádí, že žalobce věděl, že mu vůči [jméno] [příjmení] vznikla škoda v roce 2015, kdy v rámci exekuce na dluh vůči [jméno] [příjmení] zaplatil. V témže roce byla podána žaloba, čtyřletá promlčecí doba tak nemohla uběhnout a právo žalobce na náhradu škody vůči žalovanému promlčeno není.

266. Ve věci pohledávky žalobce vůči manželům [příjmení] žalobce uvedl, že žalobce chtěl Ing. [jméno] a Ing. [jméno] [příjmení] prodat pozemek p. [číslo] k.ú. [příjmení], tj. jeden z pozemků, které měl žalobce nabýt od společnosti [právnická osoba] Žalovaný převzal právní zastoupení žalobce a sepsal kupní smlouvu, přestože pozemek byl, obdobně jako ve věci [právnická osoba], dotčen zástavním právem daňové úřadu. Manželé [příjmení] uhradili žalobci zálohu na kupní cenu ve výši 120 000 Sk (zhruba 4 000 EUR). Žalobce manželům [příjmení] zálohu nevrátil, neboť jej žalovaný, ještě v době kdy manželé [příjmení] na žalobce podali žalobu o zaplacení této částky, ujišťoval, že zajistí výmaz exekučních titulů z katastru nemovitostí a k prodeji nakonec dojde. Žalovaný se však soudního jednání neúčastnil a žalobě bylo vyhověno. Žalobce pak v rámci exekučních řízení zaplatil částku 7 740 EUR.

267. Žalovaný k věci samé uvedl, že kupní smlouvu sepisoval žalobce nikoli žalovaný. Žalovaný se domníval, že podpis žalovaného na listinu opětovně provedl sám žalobce. Text smlouvy je ve slovenštině, kdy žalovaný texty ve slovenštině nikdy nepsal, rovněž výrazy ve smlouvě obsažené spíše připomínají rétoriku žalobce. V nalézacím řízení byl žalobce navíc zastoupen opatrovníkem. Návrh na obnovu řízení žalovaný také nepodepsal, návrh není uveden na hlavičkovém papíře kanceláře žalovaného a žalovaný není v záhlaví jako právní zástupce žalobce označen. Žalobce nevrátil zálohu manželům [příjmení] z vlastního rozhodnutí, přestože se tom, že manželé [příjmení] dovolali neplatnosti kupní smlouvy dozvěděl nejpozději z listiny ze dne 11.1.2010.

268. Soud zjistil tyto skutečnosti:

269. Z mandátní smlouvy o vymáhání pohledávek dne 13.1.2006 (č.l. 44) sice vyplývá, že žalovaný se zavázal poskytovat žalobci právní služby, tato smlouvy však jmenovala konkrétní pohledávky žalobce, které má žalovaný vymáhat, mezi kterými věc manželů [příjmení] nefigurovala.

270. Z plné moci ze dne 18.8.2008 (č.l. 506) vyplývá, že její text je co do obsahu zmocnění opět dopisován rukou žalobce. Vzhledem k tomu, že žalovaný namítal pravost svého podpisu na této listině a k dispozici byly i jiné důkazy, z nichž bylo možné prokázat rozhodné skutečnosti, soud z této listiny žádné závěry nečinil.

271. Z kupní smlouvy ze dne 20.8.2008 (č.l. 507) vyplývá, že žalobce prodal manželům [příjmení] pozemek p. [číslo] k.ú. [příjmení], o výměře 140 m2. Prodávaný pozemek byl jedním z pozemků, které žalobce koupil kupní smlouvou ze dne 25.8.2006 (č.l. 160) od společnost [právnická osoba] Zástavní právo daňového úřadu, které původně bránilo prodeji tohoto pozemku zaniklo výmazem společnost [právnická osoba] z obchodního rejstříku dne 22.5.2007 (oznámení daňového úřadu o zániku zástavního práva ze dne 15.6.2007, č. 5/ 1999 - č.l. 159), tj. více než rok předtím než žalobce prodával tento pozemek manželům [příjmení]. Soud tak nemá za prokázané tvrzení žalobce, že na pozemku v době prodeje manželům [příjmení] vázlo zástavní právo. Vzhledem k tomu, že ve věci společnosti [právnická osoba] bylo prokázáno, že žalobce vlastnictví k pozemkům převáděných na něj společností [právnická osoba], nikdy nenabyl, nemá soud za prokázané ani tvrzení žalobce, že byl v době prodeje pozemku manželům [příjmení] vůbec vlastníkem těchto pozemků. Tento závěr vyplývá i z rozsudku Okresního soudu v Pezinku ze dne 28.2.2011, č.j. 8 C 22/2010-43 (č.l. 508).

272. Kupní smlouva je psána vizuálním i rétorickým stylem žalobce, kdy obsahuje i podpis žalovaného. Z protokolu o výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 27.1.2020 (č.l. 1070) vyplývá, že pozemek mu ke koupi nabídl sám žalobce, protože byl jeho soused. Byl to také žalobce, kdo svědkovi předkládal kupní smlouvu. Podpisu smlouvy se také účastnil žalovaný jako právní zástupce žalobce, z čehož svědek dovozoval větší důvěryhodnost prodeje. Z čestného prohlášení Ing. [anonymizováno] ze dne 15.5.2019 (č.l. 759) soud nedovodil žádné skutečnosti, neboť má za to, že Ing. [anonymizováno] čestné prohlášení nesepsal, ale pouze podepsal text připravený žalobcem, obdobně jako u čestného prohlášení Mgr. [příjmení] ve věci společnosti [právnická osoba] Čestné prohlášení Ing. [anonymizováno] je psáno vizuálním i rétorickým stylem žalobce, je obdobné jako čestné prohlášení Mgr. [příjmení]. Žalobce navíc ohledně čestného prohlášení uvedl, že se dvakrát telefonicky spojil se svědkem [příjmení], který mu sdělil, že čestné prohlášení připravil se svým zástupcem. Svědek [příjmení] však při svém výslechu uvedl, že čestné prohlášení připravil sám doma. Soud neprováděl dokazování výslechem Ing. [jméno] [příjmení], neboť žalobce vzal návrh na provedení tohoto důkazu zpět. Soud tak má, zejména výslechem svědka [příjmení], za prokázané tvrzení žalobce, že se žalovaný podpisu kupní smlouvy účastnil jako advokát. Tvrzení žalobce, že žalovaný také kupní smlouvu sepisoval, má soud za neprokázané, neboť to byl dle výslechu svědka [příjmení] žalobce, kdo mu pozemek nabízel k prodeji a kdo mu smlouvu předkládal.

273. Skutečnost, že manželé [příjmení] žalobci po podpisu kupní smlouvy skutečně zaplatili zálohu ve výši 120 000 Kč, nebyla mezi účastníky sporná.

274. Soud neprováděl dokazování listinou ze dne 11.1.2010, kterou se manželé [příjmení] měli dovolat neplatnosti kupní smlouvy, neboť žalovaný ji nepředložil. Soud však má za postačující prokázání pozdější vědomosti žalobce o tom, že manželé [příjmení] svoji pohledávku vůči žalobci uplatňují.

275. Z rozsudku Okresního soudu v Pezinku ze dne 28.2.2011 č.j. 8 C 22/2010-43 (č.l. 508) vyplývá, že žalobce byl v řízení zastoupen opatrovníkem, neboť se nezdržoval v místě svého bydliště. žalobci byla uložena povinnost zaplatit manželům [příjmení] částku 3 983,27 EUR.

276. Z návrhu na obnovu řízení ze dne 27.2.2012 (č.l. 458) vyplývá, že tento byl sepsán žalobcem, neboť žalovaný není jako zástupce uveden ani v jeho záhlaví a vizuální a rétorický styl listiny opět odpovídá stylu žalobce. Pro úplnost soud k námitce žalovaného, že žalovaný texty ve slovenštině nikdy nepsal, uvádí, že toto je nepravdivé tvrzení, neboť např. návrh na určení neplatnosti notářského zápisu jednak ze dne 18.10.2012 (č.l. 52 spisu 294 C 82/2013), je listinou podanou u slovenského soudu žalovaným sepsanou ve slovenském jazyce. nejpozději v době, kdy žalobce sepisoval tento návrh, musel vědět, že manželé [příjmení] se domáhají vrácení zaplacené zálohy.

277. Z vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 16.1.2012, č.j. EX 1093/2011-14 (č.l. 512), vyplývá, že za účelem výkonu rozsudku Okresního soudu v Pezinku ze dne 28.2.2011 č.j. 8 C 22/2010-43, byla zahájena exekuce na pohledávku ve výši 3 983,27 EUR s příslušenstvím, které dle vyčíslení Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 28.1.2016 (č.l. 591) činilo částku [osobní údaje žalovaného] 1999.

278. Z dohody o vypořádání exekučního titulu ze dne 24.10.2015, č.j. EX 1093/2011 (č.l. 513), a návrhu na zastavení exekuce ze dne 24.10.2015 (č.l. 750), podepsaného manžely [příjmení], má soud za prokázané, že žalobce manželům [příjmení] zaplatil nejpozději dne 24.10.2015 minimálně jistinu 3 983,27 EUR, jinak by manželé [příjmení] zastavení exekuce nenavrhovali.

279. Z usnesení Okresního soudu v Pezinku ze dne 31.7.2017, č.j. 1 Er 3710/2011-84 (č.l. 810) vyplývá, že exekuce byla zastavena z důvodu návrhu manželů [příjmení], kdy žalobce měl uhradit i blíže nespecifikované náklady exekutora.

280. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

281. Žalobce prodával manželům [příjmení] pozemek p. [číslo] k.ú. [příjmení], jehož nebyl vlastníkem, a převzal od nich zálohu ve výši 120 000 Sk. Kupní smlouvu sepsal žalobce, jejího podpisu se účastnil také žalovaný. Žalobci byla rozsudkem Okresního soudu v Pezinku ze dne 28.2.2011 č.j. 8 C 22/2010-43, uložena povinnost zaplatit manželům [příjmení] částku 3 983,27 EUR. V tomto řízení byl žalobce z důvodu neznámého pobytu zastoupen opatrovníkem. Žalobce sám sepsal návrh na obnovu tohoto řízení. Žalobce manželům [příjmení] v rámci exekučního řízení zaplatil minimálně částku 3 983,27 EUR.

282. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:

283. Žalobce jakožto prodávající uzavřel s manžely [příjmení] jakožto kupujícími kupní smlouvu (§ 657 slovenského občanského zákoníku), v níž se žalobce zavázal ke splnění povinnosti převést na manželé [příjmení] své vlastnické právo k nemovitosti (§ 133 slovenského občanského zákoníku), kterou v době podpisu smlouvy ani později nevlastnil. Manželé [příjmení] splnili svou povinnost zaplatit žalobci zálohu na kupní cenu, žalobce však svou povinnost převést vlastnické právo nesplnil.

284. Kupní smlouvu sepisoval žalobce, žalovaný se účastnil jejího podpisu jako advokát. Soud se blíže nezabýval tím, zda žalovaný žalobce při podpisu smlouvy zastupoval či zda se tam vyskytoval pouze jako přítel žalobce, který„ dodával sepisu smlouvy důvěryhodnost“, neboť zde byly jiné podstatnější okolnosti, na základě níž bylo možné věc právně posoudit. Jednalo se zejména o skutečnost, že žalobce sám zásadním způsobem pochybil, pokud prodával pozemek, jehož nebyl vlastníkem. Žalobci muselo být i jako laikovi, navíc laikovi často činícímu samostatně právní úkony, zřejmé, že se jedná o nevhodný, rizikový úkon. Žalovaný na absenci vlastnictví žalobce nemohl v rámci nalézacího či exekučního řízení, ukládajícího žalobci vrátit manželům [příjmení] zaplacenou zálohu, ničeho změnit.

285. Žalobci by tak vznikla škoda v příčinné souvislosti nikoli s výkonem advokacie žalovaným, ale zásadním důvodem vzniku škody bylo jednání samotného žalobce, který inkasoval zálohu na kupní cenu nemovitosti, kterou nevlastnil.

286. Soud proto žalobu ve věci společnosti proti manželům [příjmení] výrokem I. g) zamítl.

287. Pro úplnost soud uvádí, že i kdyby žalovaný žalobce zastupoval, nemohl by být stejně v řízení z výše uvedených důvodů úspěšný, neboť kupující by se úspěšně dovolali neplatnosti kupní smlouvy, neboť žalobce je uvedl v omyl, když se vydával za vlastníka prodávaných pozemků.

288. Žalobce si sám způsobil i to, že se nemohl bránit v rámci nalézacího řízení (i když žádná jiná obrana než vrácení zálohy nemohla být úspěšná), když si, obdobně jako ve věci proti [příjmení], nepřebíral poštu na adrese trvalého pobytu na Slovensku ani nenahlásil do slovenského registru obyvatel svou aktuální, doručovací adresu. Slovenské soudy tak z důvodu neznámého pobytu, ustanovili žalobci opatrovníka.

289. Případné další škody na příslušenství pohledávky vznikly také pouze v příčinné souvislosti s jednáním žalobce, který nejpozději v době, kdy se dozvěděl o jasném požadavku manželů [příjmení] na vrácení zálohy, tj. nejpozději v době, kdy již věděl o nalézacím řízení, tj. nejpozději v době kdy sám sepisoval návrh na obnovu řízení, zálohu manželům [příjmení] nevrátil a v důsledku tohoto prodlení žalobce pak vznikly další náklady na úrocích z prodlení, nákladech exekučního řízení apod.

290. K námitce promlčení nároku na náhrady škody vznesené žalovaným soud pro úplnost uvádí, že žalobce částky v exekučním řízení zaplatil, tj. vznikla mu škoda, v roce 2015 až 2018, kdy žaloba v této věci byla podána v roce 2016 resp. do projednatelnosti doplněna v roce 2018. Pokud bychom přistoupili na to, že se mezi účastníky jednalo o vztah právního zastoupení pak, by věc proti manželům [příjmení], byla další z věcí, k nimž by žalovaný převzal zastoupení po podpisu mandátní smlouvy a vztah účastníků by byl tedy obchodněprávním. Čtyřletá promlčecí doba tak nemohla uběhnout a případné právo žalobce na náhradu škody vůči žalovanému promlčeno není.

291. Ve věci pohledávky žalobce vůči manželům [příjmení] žalobce uvedl, že žalobce chtěl Ing. [jméno] a Ing. [jméno] [příjmení] prodat pozemek p. [číslo] k.ú. [příjmení], tj. jeden z pozemků, které měl žalobce nabýt od společnosti [právnická osoba] Žalovaný převzal právní zastoupení žalobce a sepsal kupní smlouvu, přestože pozemek byl, obdobně jako ve věci [právnická osoba], dotčen zástavním právem daňové úřadu. Manželé [příjmení] uhradili žalobci zálohu na kupní cenu ve výši 120 000 Sk (zhruba 4 000 EUR). Žalobce manželům [příjmení] zálohu nevrátil, neboť jej žalovaný, ještě v době kdy manželé [příjmení] na žalobce podali žalobu o zaplacení této částky, ujišťoval, že zajistí výmaz exekučních titulů z katastru nemovitostí a k prodeji nakonec dojde. Žalovaný se však soudního jednání neúčastnil a žalobě bylo vyhověno. Žalobce pak v rámci exekučních řízení zaplatil částku 7 740 EUR.

292. Žalovaný k věci samé uvedl, že kupní smlouvu sepisoval žalobce nikoli žalovaný. Žalovaný se domníval, že podpis žalovaného na listinu opětovně provedl sám žalobce. Text smlouvy je ve slovenštině, kdy žalovaný texty ve slovenštině nikdy nepsal, rovněž výrazy ve smlouvě obsažené spíše připomínají rétoriku žalobce. V nalézacím řízení byl žalobce navíc zastoupen opatrovníkem. Návrh na obnovu řízení žalovaný také nepodepsal, návrh není uveden na hlavičkovém papíře kanceláře žalovaného a žalovaný není v záhlaví jako právní zástupce žalobce označen. Žalobce nevrátil zálohu manželům [příjmení] z vlastního rozhodnutí, přestože se tom, že manželé [příjmení] dovolali neplatnosti kupní smlouvy dozvěděl nejpozději z listiny ze dne 11.1.2010.

293. Soud zjistil tyto skutečnosti:

294. Z mandátní smlouvy o vymáhání pohledávek dne 13.1.2006 (č.l. 44) sice vyplývá, že žalovaný se zavázal poskytovat žalobci právní služby, tato smlouvy však jmenovala konkrétní pohledávky žalobce, které má žalovaný vymáhat, mezi kterými věc manželů [příjmení] nefigurovala.

295. Z plné moci ze dne 18.8.2008 (č.l. 506) vyplývá, že její text je co do obsahu zmocnění opět dopisován rukou žalobce. Vzhledem k tomu, že žalovaný namítal pravost svého podpisu na této listině a k dispozici byly i jiné důkazy, z nichž bylo možné prokázat rozhodné skutečnosti, soud z této listiny žádné závěry nečinil.

296. Z kupní smlouvy ze dne 20.8.2008 (č.l. 507) vyplývá, že žalobce prodal manželům [příjmení] pozemek p. [číslo] k.ú. [příjmení], o výměře 140 m2. Prodávaný pozemek byl jedním z pozemků, které žalobce koupil kupní smlouvou ze dne 25.8.2006 (č.l. 160) od společnost [právnická osoba] Zástavní právo daňového úřadu, které původně bránilo prodeji tohoto pozemku zaniklo výmazem společnost [právnická osoba] z obchodního rejstříku dne 22.5.2007 (oznámení daňového úřadu o zániku zástavního práva ze dne 15.6.2007, [číslo] 1999 - č.l. 159), tj. více než rok předtím než žalobce prodával tento pozemek manželům [příjmení]. Soud tak nemá za prokázané tvrzení žalobce, že na pozemku v době prodeje manželům [příjmení] vázlo zástavní právo. Vzhledem k tomu, že ve věci společnosti [právnická osoba] bylo prokázáno, že žalobce vlastnictví k pozemkům převáděných na něj společností [právnická osoba], nikdy nenabyl, nemá soud za prokázané ani tvrzení žalobce, že byl v době prodeje pozemku manželům [příjmení] vůbec vlastníkem těchto pozemků. Tento závěr vyplývá i z rozsudku Okresního soudu v Pezinku ze dne 28.2.2011, č.j. 8 C 22/2010-43 (č.l. 508).

297. Kupní smlouva je psána vizuálním i rétorickým stylem žalobce, kdy obsahuje i podpis žalovaného. Z protokolu o výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 27.1.2020 (č.l. 1070) vyplývá, že pozemek mu ke koupi nabídl sám žalobce, protože byl jeho soused. Byl to také žalobce, kdo svědkovi předkládal kupní smlouvu. Podpisu smlouvy se také účastnil žalovaný jako právní zástupce žalobce, z čehož svědek dovozoval větší důvěryhodnost prodeje. Z čestného prohlášení Ing. [anonymizováno] ze dne 15.5.2019 (č.l. 759) soud nedovodil žádné skutečnosti, neboť má za to, že Ing. [anonymizováno] čestné prohlášení nesepsal, ale pouze podepsal text připravený žalobcem, obdobně jako u čestného prohlášení Mgr. [příjmení] ve věci společnosti [právnická osoba] Čestné prohlášení Ing. [anonymizováno] je psáno vizuálním i rétorickým stylem žalobce, je obdobné jako čestné prohlášení Mgr. [příjmení]. Žalobce navíc ohledně čestného prohlášení uvedl, že se dvakrát telefonicky spojil se svědkem [příjmení], který mu sdělil, že čestné prohlášení připravil se svým zástupcem. Svědek [příjmení] však při svém výslechu uvedl, že čestné prohlášení připravil sám doma. Soud neprováděl dokazování výslechem Ing. [jméno] [příjmení], neboť žalobce vzal návrh na provedení tohoto důkazu zpět. Soud tak má, zejména výslechem svědka [příjmení], za prokázané tvrzení žalobce, že se žalovaný podpisu kupní smlouvy účastnil jako advokát. Tvrzení žalobce, že žalovaný také kupní smlouvu sepisoval, má soud za neprokázané, neboť to byl dle výslechu svědka [příjmení] žalobce, kdo mu pozemek nabízel k prodeji a kdo mu smlouvu předkládal.

298. Skutečnost, že manželé [příjmení] žalobci po podpisu kupní smlouvy skutečně zaplatili zálohu ve výši 120 000 Kč, nebyla mezi účastníky sporná.

299. Soud neprováděl dokazování listinou ze dne 11.1.2010, kterou se manželé [příjmení] měli dovolat neplatnosti kupní smlouvy, neboť žalovaný ji nepředložil. Soud však má za postačující prokázání pozdější vědomosti žalobce o tom, že manželé [příjmení] svoji pohledávku vůči žalobci uplatňují.

300. Z rozsudku Okresního soudu v Pezinku ze dne 28.2.2011 č.j. 8 C 22/2010-43 (č.l. 508) vyplývá, že žalobce byl v řízení zastoupen opatrovníkem, neboť se nezdržoval v místě svého bydliště. žalobci byla uložena povinnost zaplatit manželům [příjmení] částku 3 983,27 EUR.

301. Z návrhu na obnovu řízení ze dne 27.2.2012 (č.l. 458) vyplývá, že tento byl sepsán žalobcem, neboť žalovaný není jako zástupce uveden ani v jeho záhlaví a vizuální a rétorický styl listiny opět odpovídá stylu žalobce. Pro úplnost soud k námitce žalovaného, že žalovaný texty ve slovenštině nikdy nepsal, uvádí, že toto je nepravdivé tvrzení, neboť např. návrh na určení neplatnosti notářského zápisu jednak ze dne 18.10.2012 (č.l. 52 spisu 294 C 82/2013), je listinou podanou u slovenského soudu žalovaným sepsanou ve slovenském jazyce. nejpozději v době, kdy žalobce sepisoval tento návrh, musel vědět, že manželé [příjmení] se domáhají vrácení zaplacené zálohy.

302. Z vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 16.1.2012, č.j. EX 1093/2011-14 (č.l. 512), vyplývá, že za účelem výkonu rozsudku Okresního soudu v Pezinku ze dne 28.2.2011 č.j. 8 C 22/2010-43, byla zahájena exekuce na pohledávku ve výši 3 983,27 EUR s příslušenstvím, které dle vyčíslení Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 28.1.2016 (č.l. 591) činilo částku [osobní údaje žalovaného] 1999.

303. Z dohody o vypořádání exekučního titulu ze dne 24.10.2015, č.j. EX 1093/2011 (č.l. 513), a návrhu na zastavení exekuce ze dne 24.10.2015 (č.l. 750), podepsaného manžely [příjmení], má soud za prokázané, že žalobce manželům [příjmení] zaplatil nejpozději dne 24.10.2015 minimálně jistinu 3 983,27 EUR, jinak by manželé [příjmení] zastavení exekuce nenavrhovali.

304. Z usnesení Okresního soudu v Pezinku ze dne 31.7.2017, č.j. 1 Er 3710/2011-84 (č.l. 810) vyplývá, že exekuce byla zastavena z důvodu návrhu manželů [příjmení], kdy žalobce měl uhradit i blíže nespecifikované náklady exekutora.

305. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

306. Žalobce prodával manželům [příjmení] pozemek p. [číslo] k.ú. [příjmení], jehož nebyl vlastníkem, a převzal od nich zálohu ve výši 120 000 Sk. Kupní smlouvu sepsal žalobce, jejího podpisu se účastnil také žalovaný. Žalobci byla rozsudkem Okresního soudu v Pezinku ze dne 28.2.2011 č.j. 8 C 22/2010-43, uložena povinnost zaplatit manželům [příjmení] částku 3 983,27 EUR. V tomto řízení byl žalobce z důvodu neznámého pobytu zastoupen opatrovníkem. Žalobce sám sepsal návrh na obnovu tohoto řízení. Žalobce manželům [příjmení] v rámci exekučního řízení zaplatil minimálně částku 3 983,27 EUR.

307. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům:

308. Žalobce jakožto prodávající uzavřel s manžely [příjmení] jakožto kupujícími kupní smlouvu (§ 657 slovenského občanského zákoníku), v níž se žalobce zavázal ke splnění povinnosti převést na manželé [příjmení] své vlastnické právo k nemovitosti (§ 133 slovenského občanského zákoníku), kterou v době podpisu smlouvy ani později nevlastnil. Manželé [příjmení] splnili svou povinnost zaplatit žalobci zálohu na kupní cenu, žalobce však svou povinnost převést vlastnické právo nesplnil.

309. Kupní smlouvu sepisoval žalobce, žalovaný se účastnil jejího podpisu jako advokát. Soud se blíže nezabýval tím, zda žalovaný žalobce při podpisu smlouvy zastupoval či zda se tam vyskytoval pouze jako přítel žalobce, který„ dodával sepisu smlouvy důvěryhodnost“, neboť zde byly jiné podstatnější okolnosti, na základě níž bylo možné věc právně posoudit. Jednalo se zejména o skutečnost, že žalobce sám zásadním způsobem pochybil, pokud prodával pozemek, jehož nebyl vlastníkem. Žalobci muselo být i jako laikovi, navíc laikovi často činícímu samostatně právní úkony, zřejmé, že se jedná o nevhodný, rizikový úkon. Žalovaný na absenci vlastnictví žalobce nemohl v rámci nalézacího či exekučního řízení, ukládajícího žalobci vrátit manželům [příjmení] zaplacenou zálohu, ničeho změnit.

310. Žalobci by tak vznikla škoda v příčinné souvislosti nikoli s výkonem advokacie žalovaným, ale zásadním důvodem vzniku škody bylo jednání samotného žalobce, který inkasoval zálohu na kupní cenu nemovitosti, kterou nevlastnil.

311. Soud proto žalobu ve věci společnosti proti manželům [příjmení] výrokem I. g) zamítl.

312. Pro úplnost soud uvádí, že i kdyby žalovaný žalobce zastupoval, nemohl by být stejně v řízení z výše uvedených důvodů úspěšný, neboť kupující by se úspěšně dovolali neplatnosti kupní smlouvy, neboť žalobce je uvedl v omyl, když se vydával za vlastníka prodávaných pozemků.

313. Žalobce si sám způsobil i to, že se nemohl bránit v rámci nalézacího řízení (i když žádná jiná obrana než vrácení zálohy nemohla být úspěšná), když si, obdobně jako ve věci proti [příjmení], nepřebíral poštu na adrese trvalého pobytu na Slovensku ani nenahlásil do slovenského registru obyvatel svou aktuální, doručovací adresu. Slovenské soudy tak z důvodu neznámého pobytu, ustanovili žalobci opatrovníka.

314. Případné další škody na příslušenství pohledávky vznikly také pouze v příčinné souvislosti s jednáním žalobce, který nejpozději v době, kdy se dozvěděl o jasném požadavku manželů [příjmení] na vrácení zálohy, tj. nejpozději v době, kdy již věděl o nalézacím řízení, tj. nejpozději v době kdy sám sepisoval návrh na obnovu řízení, zálohu manželům [příjmení] nevrátil a v důsledku tohoto prodlení žalobce pak vznikly další náklady na úrocích z prodlení, nákladech exekučního řízení apod.

315. K námitce promlčení nároku na náhrady škody vznesené žalovaným soud pro úplnost uvádí, že žalobce částky v exekučním řízení zaplatil, tj. vznikla mu škoda, v roce 2015 až 2018, kdy žaloba v této věci byla podána v roce 2016 resp. do projednatelnosti doplněna v roce 2018. Pokud bychom přistoupili na to, že se mezi účastníky jednalo o vztah právního zastoupení pak, by věc proti manželům [příjmení], byla další z věcí, k nimž by žalovaný převzal zastoupení po podpisu mandátní smlouvy a vztah účastníků by byl tedy obchodněprávním. Čtyřletá promlčecí doba tak nemohla uběhnout a případné právo žalobce na náhradu škody vůči žalovanému promlčeno není.

316. Soud neprováděl důkaz výslechem účastníků, neboť rozhodné skutečnosti byly prokázány již provedenými důkazy, zejména pak již z listinných důkazů, založených žalobcem, jsou prokázány skutečnosti, které vylučují tvrzení žalobce.

317. Pokud se týká nákladů řízení takto byl žalovaný měl sice plný úspěch ve věci, neboť žaloby byly zamítnuty (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Soud se však zabýval tím, zda by důsledná aplikace zásady úspěchu ve věci a tedy přiznání práva na náhradu nákladů žalovanému nevedla k nepřiměřeným tvrdostem, zda nejsou ve věci dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Kromě např. sociálních a zdravotních důvodů se v praxi zohledňují např. morální důvody, kdy jde např. o spory mezi příbuznými, v nichž bude uplatněný nárok po právu, avšak z hlediska mravnosti a vyšších principů by bylo přiznání náhrady nákladů příliš tvrdé ([příjmení] J. a kolektiv. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). [příjmení] [jméno] § 79-180 občanského soudního řádu. Vydání třetí, aktualizované a doplněné. [obec] [právnická osoba], 2019, k § 150).

318. V případě nyní souzené věci se mezi účastníky sice nejednalo o rodinný vztah, ale o obdobný vztah, o vztah blízkého přátelství. Jak vyplynulo mj. z rozsáhlé emailové komunikace, jednalo o nestandartní vztah, kdy se účastníci krátce poté, co žalovaný začal poskytovat žalobci právní služby, velmi spřátelili a přestali rozlišovat přátelský a podnikatelský vztah. Na vině v nepřehledné situaci byly oba účastníci. Žalobce jakožto klient byl sebevědomý, s řadou právních zkušeností, prakticky se podílel na veškerých úkonech týkajících se jeho pohledávek, v podstatě je většinou inicioval. Žalobce navíc žalovaného do řešení svých pohledávek zapojoval až ve chvíli, kdy většina z nich byla již, v důsledku nesprávného až naivního přístupu žalobce ke svým záležitostem, nevymahatelná. Žalobcovu pozici nelze označit za pozici slabšího či obelhaného. Žalobce se naopak až vypočítavě snažil důmyslnými smluvními ustanovení mandátní smlouvy zajistit, aby mu žalovaný poskytoval advokátní služby, za něž by byl placen až procentuálně z vymožených pohledávek resp. aby mu pohledávky místo skutečných dlužníků bez ohledu na jejich opodstatněnost zaplatil žalovaný, což je v rozporu se zákonným nastavením vztahu advokáta a klienta. Žalovaný zase naopak jakožto advokát působil místy v jasně nevymezené pozici jakéhosi garanta právních kroků žalobce, místy již do„ rozjetých“ věcí vstupoval jako advokát, a to ve chvílích, kdy mu muselo být zřejmé, že pohledávky žalobce nemají naději na úspěch a že si žalobce pouze navyšuje náklady. Žalovaný se ani nebránil tím, že by žalobce na nehospodárnost a neúčelnost jeho počínání upozorňoval. Přitom to byl žalovaný jakožto advokát, odborník, vázaný pravidly advokátní etiky, který se měl svého klienta, přítele upozornit na rozdíl mezi pouhým kamarádským poskytováním rad a poskytováním rad právních, za které nese advokát odpovědnost. Žalovaný se měl ve své pozici vůči žalobci jasně vymezit. Již z oboustranně ne zcela čestného fungování vztahu účastníků má soud za nemorální a příliš tvrdé, aby za rozklíčování jejich vztahu nesl náklady řízení pouze některý z nich.

319. Další důvod pro nepřiznání práva náhrady nákladů žalovanému soud vidí ve vyhýbavém postoji žalovaného v řízení, kdy žalovaný, přestože bylo prokázáno, že žalobci v některých věcech právní služby poskytoval a činil právní úkony, v průběhu řízení pouze převážně vše popíral, jen zpochybňoval argumentaci žalobce, sám se však věcně nevyjadřoval, netvrdil, jaké úkony pro žalobce činil a proč by měly být tyto úkony správné. Takovou obranu žalovaný zvolil přesto, že v jiné věci se na žalobci domáhal přiznání nákladů řízení za stejné věci, o nichž sám v tomto řízení tvrdil, že žalobce zastupoval. Žalovaný popíral především podpis mandátní smlouvy, přestože její uzavření mezi účastníky bylo v řízení prokázáno výslechem svědka [příjmení], který byl v souladu s listinnými důkazy. Jak bylo např. rozebráno ve věci manželů [příjmení] žalovaný popíral, že by činil podání ve slovenštině, kdy takové podání ale skutečně učinil (návrh na určení neplatnosti notářského zápisu jednak ze dne 18.10.2012 - č.l. 52 spisu 294 C 82/2013).

320. Především pak soud zohlednil to, že v řízení byla prokázána řada pochybení žalovaného při poskytování právních služeb, která sice na straně žalobce nevedla ke vzniku škody, soud však nemá za morální, aby žalovaný v souvislosti se slabou až vyloženě špatnou úrovní poskytování právních služeb inkasoval náklady řízení. Jednalo se např. o pochybení žalovaného ve věci [příjmení], kde žalovaný nečinil včas žádné kroky k vymožení pohledávky žalobce jakožto poškozeného trestným činem, kdy o tomto bylo k dispozici dokonce trestní rozhodnutí. Dále např. u účast žalované u sepisu kupní smlouvy s manžely [příjmení], u níž nebyl žalobce vlastníkem pozemku, který prodával, či kupní smlouvy se společností [právnická osoba], u níž šlo o pochybné nabytí nemovitostí od společnosti stojící mezi zrušením konkursu a výmazem z obchodního rejstříku. Soud má za to, že i sám žalovaný si je svých pochybení vědom, kdy jak vyplynulo z výpovědi svědkyně [příjmení] ve věci [anonymizováno], má obavy o to, aby tato pochybení nepoškodila jméno advokátní kanceláře žalovaného.

321. Soud tak shledal důvody hodné zvláštního zřetele, využil proto své moderační právo, které mu dává § 150 o.s.ř. a žalovanému právo na náhradu nákladů řízení výrokem II. výjimečně nepřiznal. Soud má za to, že byť se jednalo o velmi skutkově a právně obtížné a dlouho projednávané řízení, nemělo by se rozhodnutí o nákladech řízení výrazně dotknout majetkových poměrů žalovaného, kdy povolání advokáta nepatří k povoláním chudých. Žalovaného nadto v řízení zastupovali ať už současní či minulý kolegové z advokátní kanceláře či osoby se vztahem k nim. Soud také u jednání poskytl žalovanému prostor, se k takovému postupu vyjádřit, kdy žalovanému pro případné smírné řešení věci naznačoval, že i pokud by byl žalovaný ve věci úspěšný, jeho pozice co do nákladů řízení není vzhledem k charakteru vztahu účastníků a vyhýbavému způsobu obrany žalovaného v řízení tak pevná, jak se žalovaný domnívá.

322. Výrokem III. soud přiznal České republice - Městskému soudu v Brně právo na náhradu nákladů na zastoupení žalobce ustanovenou zástupkyní JUDr. [jméno] [příjmení] Tyto náklady doposud ve výši 47 700 Kč nesl stát a vzhledem k tomu, že žalobce nebyl ve věci úspěšný a není již osvobozen od placení soudních poplatků (osvobození mu bylo v průběhu řízení usnesením Městského soudu v Brně ze dne 17.3.2017, č.j. 94 C 47/2015-389, ve spojení s usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne 9.6.2017, č.j. 44 Co 304/2017-414 zpětně odňato), má žalobce povinnost státu tyto náklady refundovat (§ 148 odst. 1 o.s.ř.).

323. Obdobně soud výrokem IV. uložil ve věci neúspěšnému a od placení soudních poplatků již neosvobozenému žalobci povinnost nést také náklady řízení na svědečném svědka [příjmení] [příjmení], které ve výši 12166723 2010 doposud platil stát (§ 148 odst. 1 o.s.ř.).

324. Výrokem V. uložil soud žalobci uhradit soudní poplatek za podané žaloby, neboť žalobce soudní poplatek splatný podáním žalob resp. odnětím osvobození od placení soudních poplatků (§ 7 odst. 1 ve spojení s § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. Sb., o soudních poplatcích) dosud neuhradil. Výši soudního poplatku soud vyčísloval z peněžitého plnění, jehož zaplacení se žalobce v průběhu řízení domáhal. Žalobce podával v řízení řadu žalobu, které několikrát rozšiřoval či bral částečně zpět. K částečným zpětvzetím však docházela vždy až po zahájení jednání v dané věci, případné odpovídající snížení, vrácení soudního poplatku tak nepřicházelo v úvahu (§ 10 odst. 4 zákona o soudních poplatcích). Soud tak vycházel z celkových dle měn žalovaných částek ve výši 1 679 000 Kč, 230 227 EUR a 3 000 USD, kdy zahraniční měny přepočítal na české koruny dle splatnosti soudního poplatku, tj. dle dne právní moci usnesení o odnětí osvobození od placení soudních poplatků, tj. ke dni 26.6.2017. Při kursu 26,240 tak částka 230 227 EUR činila částku 6 041 156 Kč, při kursu 23,457 pak částka 3 000 USD částku 12166723 2006 Celkem byla tedy žalována částka 7 790 527 Kč, které odpovídal soudní poplatek ve výši 358 527 Kč (Pol. 1 bod 1 písm. b) Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích).

Poučení