95 CO 45/2022-124

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. [jméno] [příjmení] a soudců Mgr. Gabriely Vršanské a JUDr. Radima Pastrňáka, Ph.D. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 62 000 Kč, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 22. října 2021, č. j. 9 C 7/2020-93, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se: a) ve výroku I. potvrzuje, b) ve výroku II. mění potud, že náhrada nákladů řízení činí 25 037,36 Kč; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 11 418,82 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. V záhlaví specifikovaným rozsudkem okresní soud (dále také jako„ soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaný uhradil 62 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené zvěří na jím obhospodařovaných zemědělských pozemcích (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 28 138 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta (výrok II.).

2. V rozhodnutí skutkově vyšel z toho, že žalobce jako zemědělský podnikatel zjistil ve dnech 5. 11. 2018 a 14. 1. 2019 poškození řepky ozimé na půdním bloku [číslo] ve dnech 5. 11. 2018, 14. 1. 2019 a 20. 1. 2019 poškození pšenice ozimé na půdním bloku [číslo] dne 14. 1. 2019 poškození řepky ozimé na půdním bloku [číslo] dne 16. 1. 2019 poškození řepky ozimé na půdním bloku [číslo] ve dnech 16. 1. 2019 a 20. 2. 2019 poškození řepky ozimé na půdním bloku [číslo] konečně dne 20. 2. 2019 poškození pšenice ozimé na půdním bloku [číslo]. Tato škoda byla zdokumentována prostřednictvím fotografií, načež žalobce o způsobené škodě vyrozuměl žalovaného, jakožto uživatele honitby, do které spadají právě i poškozené pozemky žalobce. Takto žalobce oznámil žalovanému škodu na půdním bloku [číslo] dopisem ze dne 8. 11. 2018, ze dne 14. 1. 2019 a ze dne 25. 2. 2019, škodu na půdním bloku [číslo] dopisem ze dne 8. 11. 2018 a ze dne 14. 1. 2019, škodu na půdním bloku [číslo] dopisem ze dne 14. 1. 2019, škodu na půdním bloku [číslo] dopisem ze dne 17. 1. 2019 a ze dne 25. 2. 2019, škodu na půdním bloku [číslo] dopisem ze dne 17. 1. 2019 a konečně škodu na půdním bloku [číslo] dopisem ze dne 25. 2. 2019. Ve dnech 14. 11. 2018 a 1. 3. 2019 se konala schůzka mezi zástupci účastníků za účelem posouzení vzniklých škod. Žalobce vyčíslil žalovanému škody dopisem ze dne 8. 8. 2019, a to částkou ve výši 62 000 Kč, když se tato částka sestává ze součinu ceny za poškozené plodiny a rozdílu mezi výnosem z dotčených pozemků v roce 2019 a průměrným výnosem z totožných pozemků v dřívějších letech. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalobce přes poučení podle § 118a o. s. ř. neprokázal okamžik vzniku poškození jednotlivých pozemků zvěří, když z žádného provedeného důkazu neplyne, že pozemky byly v žalobcem uvedených dnech skutečně v pořádku a pěstované plodiny nebyly v těchto dnech poškozeny. Fotografie poškozených pozemků zachycují toliko stav a rozsah poškození jednotlivých pozemků žalobce, ale nevypovídají a samy o sobě ani nemohou vypovídat nic o tom, kdy bylo toto poškození způsobeno. Ke svědeckým výpovědím svého otce a bratra uvedl, že těmto důkazům nelze přiznávat stejnou důkazní hodnotu, jako v případě svědecké výpovědi nezaujatých třetích osob, když oba svědci se rovněž podílejí na zemědělské činnosti žalobce, a tedy jejich snaha o zlepšení situace žalobce v rámci soudního řízení může být motivována nejen příbuzenskými vazbami, ale i možnou finanční zainteresovaností na výsledku řízení. Právně pak danou věc posuzoval podle § 52 odst. 1, písm. b) a násl. zákona o myslivosti s tím, že nárok na náhradu škody musí být uplatněn v prekluzivní lhůtě 20 dnů od vzniku škody. Následně musí být tato škoda vyčíslena, přičemž v případě, že lze škodu vyčíslit až po provedené sklizni, musí být škoda vyčíslena ve lhůtě 15 dnů od provedené sklizně. Jestliže se žalobci nepodařil prokázat okamžik vzniku škody, nelze uzavřít, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalovaného včas a shledat tak naplnění této podmínky. A protože žalobce nesplnil podmínky pro uplatnění škody plynoucí ze zákona o myslivosti, okresní soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti rozsudku okresního soudu podal žalobce včasné odvolání, z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. c), d), e), g) o. s. ř. a namítal, že okresní soud dospěl k nesprávnému závěru, že se žalobci nepodařilo prokázat okamžik vzniku poškození jednotlivých pozemků zvěří. Takový závěr však neodpovídá provedenému dokazování a také je pro danou věc nepodstatný. Není potřeba prokazovat, kdy konkrétně škoda vznikla, ale pouze zda byly dodrženy zákonné lhůty uvedené v § 55 odst. 1 písm. a) zák. o myslivosti. V řízení byl žalobce povinen prokázat, že dodržel 20ti denní lhůtu uvedenou v § 55 odst. 1 písm. a) zák. o myslivosti a tato lhůta pak byla prokazatelně dodržena, neboť přibližné stáří škod bylo možné na základě důkazů zjistit. Jak žalobce, tak i svědci potvrdili, že pozemky jsou pravidelně kontrolovány a v případě zjištění poškození je pořízena fotodokumentace. Z té pak vyplývá, že jde o škody způsobené zvěří a to, že rozrytá zemina ani poškozené rostliny na fotkách zachycené nevykazující žádné známky eroze či uschnutí, které by byly přítomny v případě, že by škoda byla starší. Žalobce již ve svých oznámeních sdělil, kdy na pozemcích proběhla poslední kontrola, která žádné poškození nezjistila (v rámci dokazování toto potvrdil jednak žalobce ve svém výslechu, též svědek [jméno] [celé jméno žalobce] st.), žalovaný netvrdil, že by škoda vznikla jindy, omezil se jen na prosté popírání všeho. Okresnímu soudu odvolatel vytýkal, že pominul existenci dalších ustanovení zákona o myslivosti (např. § 52 odst. 3 - poškozený a uživatel honitby se mají na náhradě škody dohodnout, § 11 zák. o myslivosti – povinnost v honitbě řádně myslivecky hospodařit). Na adresu žalovaného dodal, že by měl myslivecky hospodařit i na pozemcích žalobce, kontrolovat pohyb zvěře, např. i to zda se zde nenachází zraněná zvěř, avšak nic z toho nekonal, jinak by musel z vlastní činnosti vědět, kdy škody na pozemcích žalobce vznikaly. Když měl žalovaný se žalobcem jednat o náhradě škody a o předcházení škodám, sice se na dvě schůzky jeho zástupce dostavil, konkrétní řešení škody z nich však nevzešlo. Ačkoli žalobce žalovaného opakovaně vyzýval ve věci náhrady škody, žalovaný nikdy nepřijal žádné opatření. Svědci [celé jméno žalobce] st. a [celé jméno žalobce] ml., členové žalovaného, dlouhodobě usilují o vydání povolenky k lovu, žalovaný však na jejich žádosti nijak nereaguje. Okresnímu soudu dále vytkl, že na žalobce uplatnil nereálné požadavky, když žalobce má prokazovat, kdy škody vznikly, což při rozměrech pozemků obhospodařovaných žalobcem není reálné. Naproti tomu nevznesl žádné požadavky ve vztahu k žalovanému a jeho výkonu práva myslivosti a užívání dané honitby. Dále se vyjadřoval k opatřením proti škodám způsobeným zvěří a tvrdil, že žalobce jednak v místech, kudy zvěř na pozemky chodí, instaloval pachové ohradníky, též použil insekticidní prostředek Markate, který velmi silně zapáchá, a zavětroval pozemky; více k ochraně pozemků učinit nemohl, očekával jistou aktivitu stran předcházení škod i od žalovaného. Ten však nic nepodnikl, ačkoli jej žalobce průběžně a včas informoval o vznikajících škodách. Žalovaný podle žalobce zcela rezignoval na své povinnosti uživatele honitby a pouze pasivně tvrdí, že žalobce nečiní dost opatření, včas jej neinformuje, avšak současně netvrdí, že by škody vznikly jindy, dříve či že by žalobce měl činit nějaká konkrétní opatření. Přístup žalovaného je tak podle žalobce nepřijatelný a nepřijatelné a v rozporu s právními předpisy je i to, že soud jeho přístup svým rozhodnutím schválil. Pokud žalovaný tvrdil, že žalobce nesplnil svou povinnost včas škody notifikovat, měl být okresním soudem vyzván, aby jednoznačně tvrdil, kdy škody vznikly a toto i prokázal (nakonec bylo prokázáno, že žalovaný byl o škodách informován a tudíž měl dbaje řádně svých povinností věc sám prošetřit, pořídit vlastní poklady a následně u soudu případně tvrdit, že na místě zjištěná škoda byla prokazatelně starší). Přenesení důkazního břemene v takto absurdním rozměru na žalobce není možné, již proto, že zákon nestanovuje uživateli honebního pozemku povinnost zadokumentovat a prokázat vznik škody, ale pouze ji do 20 dní (tedy co by čerstvou škodu) oznámit uživateli honitby. Zachování této lhůty pak žalobce prokázal jednak fotodokumentací, dále výslechy svědků a výzvami, které žalovanému zaslal. Napadenému rozsudku dále vytýkal závěr o nízké vypovídající hodnotě svědeckých výpovědí bratra a otce žalobce, neboť jsou se žalobcem příbuzní, když kdo jiný, než žalobce a jeho rodina, která mu pomáhá na polích hospodařit, věděl o vznikajících škodách a mohl ve věci svědčit. Prosazoval názor, že na místo měli pravidelně docházet členové žalovaného, ti tak však nečinili a žalovaný ani netvrdí, že by škoda byla zjištěna dříve. Není v majetkových možnostech žalobce přizvat ke každé vzniklé škodě znalce či notáře, aby tuto objektivně zadokumentoval a ani takový postup zákonodárce nezamýšlel. Vedle toho jak žalobce, tak jeho bratr a otec byli poučeni o následcích křivé výpovědi. Částka, kterou žalobce požaduje, není nijak závratná a není na místě shledávat motivaci po finančním prospěchu, jak to učinil okresní soud. Zákon o myslivosti podle žalobce nezamýšlel řešit škody způsobené zvěří pouze na podkladě znaleckých posudků - naopak, jednoznačně je zde kladen důraz na domluvu. Z dalších ustanovení zákona plyne povinnost uživatele honitby na této myslivecky hospodařit, rozvíjet myslivost a z občanského zákoníku pak plyne povinnost každého předcházet škodám a chránit svá práva. Žalovaný tedy po přijetí opatření měl činit kroky k tomu, aby zjistil, zda sdělené skutečnosti odpovídají skutečnosti a pokud tak neučinil, je nutno vycházet při zjištění skutkového stavu z důkazů opatřených a předložených žalobcem. Žalovaný totiž rezignoval na ochranu svých budoucích práv a to mu v případném soudním sporu nemůže být přičítáno k dobru. Protože okresní soud nesprávně vyhodnotil důkazní situaci stran včasnosti notifikace zjištěných škod, nesprávně dále neprováděl navržené důkazy a nesprávně žalobu zamítl. Pokud jde o nákladový výrok, namítal, že dne 13. 10. 2021 a 4. 8. 2021 se konalo jednání jak v této věci, tak ve věci sp. zn. 9 C 515/2018, tedy náhrada cestovného právnímu zástupci by případně měla být přiznána pouze ve výši 1/2 v každé z projednávaných věcí. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně s tím, že žalobce řádně splnil svou notifikační povinnost a ve věci je třeba zjistit výši způsobené škody.

4. K odvolání žalobce se vyjádřil žalovaný tak, že rozsudek považuje za správný, neboť žalobce neprokázal dobu vzniku škody a navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal označený rozsudek spolu s řízením jeho vydání předcházejícím podle § 212, § 212a o. s. ř., a po nařízeném jednání shledal odvolání žalobce nedůvodným.

6. V posuzované věci odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která soud prvního stupně učinil na základě dokazování provedeného v rozsahu potřebném ke zjištění rozhodných skutečností, a proto na ně odvolací soud pro stručnost odkazuje.

7. Okresní soud založil své zamítavé rozhodnutí na závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno, pokud tvrdil, že ke škodě způsobené zvěří došlo v době, která je rozhodná pro zachování 20ti denní prekluzivní lhůty podle § 55 odst. 1 písm. a) zák. o myslivosti k uplatnění nároku na náhradu škody.

8. S tímto závěrem odvolací soud souhlasí.

9. V řízení před okresním soudem žalobce tvrdil, že na půdním bloku [číslo] půdním čtverci [číslo] v [katastrální uzemí] a [obec], dne 5. 11. 2018 zjistil poškození řepky ozimé v rozsahu přibližně 1 hektaru. Porost byl ještě dne 29. 10. 2018 v pořádku. Oznámení o škodě učinil dne 9. 11. 2018 s tím, že vyčíslení škody bude provedeno po provedené sklizni. Žalobce zjistil i další škodu, konkrétně dne 14. 1. 2019, přičemž porost byl s výjimkou poškození zjištěného dne 5. 11. 2018 v pořádku ještě dne 30. 12. 2018. Nový rozsah poškození činil přibližně 4,9 hektarů. Oznámení tohoto poškození žalobce učinil dne 18. 1. 2019, a rovněž oznámil, že škoda bude vyčíslena po provedené sklizni. Dále dne 5. 11. 2018 zjistil na půdním bloku [číslo] na půdním čtverci [číslo] v [katastrální uzemí] poškození porostu pšenice ozimé v rozsahu přibližně 3 hektarů. Porost byl v pořádku ještě dne 30. 10. 2018. Oznámení o této škodě učinil dne 9. 11. 2018 s tím, že vyčíslení škody bude provedeno po sklizni. Další poškození na tomto půdním bloku zjistil dne 14. 1. 2019, když porost byl s výjimkou předchozího poškození v pořádku ještě dne 30. 12. 2018. Poškození bylo v rozsahu přibližně 6,54 hektarů, kdy se zároveň zvýšilo procentuální poškození porostu. Oznámení o této škodě učinil žalobce dne 15. 1. 2019 s tím, že škoda bude vyčíslena po sklizni. Na tomto půdním bloku zjistil žalobce škodu ještě dne 20. 2. 2019 v rozsahu asi 7 hektarů, přičemž porost byl s výjimkou předchozího poškození v pořádku ještě dne 11. 2. 2019. Žalobce oznámil žalovanému škodu dne 26. 2. 2019, kdy mu současně sdělil, že škoda bude vyčíslena po sklizni. Opatření k zabránění vzniku škod zvěří byla učiněna. Dále dne 14. 1. 2019 zjistil na půdním bloku [číslo] na půdním čtverci [číslo] v [katastrální uzemí] škodu na porostu řepky ozimé v rozsahu 3,43 hektarů. Porost byl přitom v pořádku ještě dne 30. 12. 2018. Oznámení o škodě bylo učiněno dne 15. 1. 2019. Dále dne 16. 1. 2019 zjistil na půdním bloku [číslo] na půdním čtverci [číslo] v [katastrální uzemí] poškození porostu řepky ozimé v rozsahu 4,2 hektarů, když ještě dne 5. 1. 2019 byl porost v pořádku. Oznámení o škodě žalovanému učinil žalobce dne 18. 1. 2019. Na půdním bloku [číslo] na půdním čtverci [číslo] v [katastrální uzemí] a [část obce] u [obec], zjistil škodu na porostu řepky ozimé v rozsahu 5,56 hektarů, když ještě dne 5. 1. 2019 byl porost v pořádku. Oznámení o škodě bylo učiněno dne 18. 1. 2019 s tím, že škoda bude vyčíslena po sklizni. Další poškození na uvedeném půdním bloku zjistil žalobce dne 20. 2. 2019, kdy porost byl s výjimkou dříve zjištěných škod v pořádku ještě dne 15. 2. 2019. Oznámení o škodě žalovanému bylo učiněno dne 26. 2. 2019 s tím, že škoda bude vyčíslena po sklizni. Dále zjistil na půdním bloku [číslo] na půdním čtverci [číslo] v [katastrální uzemí] škodu dne 20. 2. 2019, a to na porostu pšenice ozimé v rozsahu 2,05 hektarů. Porost byl v pořádku ještě dne 17. 2. 2019 a žalobce škodu oznámil žalovanému dne 26. 2. 2019 s tím, že tuto vyčíslí po sklizni.

10. Ve všech případech škody neuplynula od doby tvrzeného nepoškození porostu do doby oznámení škody zákonná 20ti denní lhůta a okresní soud správně posoudil, že tvrzení žalobce jsou dostatečná a založená na logické úvaze.

11. Pokud jde o prokázání těchto tvrzení, okresní soud žalobce poučil ve smyslu § 118a o. s. ř. o nutnosti prokázat, kdy ke škodě došlo. K důkazu žalobce označil výslech svědků [jméno] [celé jméno žalobce] ml., [datum narození], [jméno] [celé jméno žalobce] st., [datum narození], účastnický výslech žalobce, výslech [jméno] [příjmení] – pracovnice OÚ [obec] a fotodokumentaci. Z označených důkazů pak provedl všechny navržené důkazy, vyjma účastnického výslechu žalobce, a uzavřel, že tvrzení prokázána nebyla.

12. Závěr o neunesení důkazního břemene okresní soud zdůvodnil tím, že svědek [celé jméno žalobce] st. konstatoval, že škoda měla vzniknout ve dnech tvrzených žalobcem, svědek [jméno] [celé jméno žalobce] ml. pak uvedl, že pozemky obchází třikrát až čtyřikrát týdně a škoda mohla vzniknout v rozmezí tří až čtyř dnů od doby obhlídky. Svědci neupřesnili, kdy konkrétně v jednotlivých obdobích obhlídky učinili, z žádného jiného důkazu neplyne, že se tyto obhlídky skutečně v předmětnou dobu uskutečnily. Proto tvrzení, že byly pozemky v žalobcem tvrzených dnech zvěří nedotčeny, není postavena najisto. Fotografie pak okresní soud hodnotil tak, že tyto zachycují stav a rozsah poškození jednotlivých pozemků žalobce, avšak nevypovídají nic o tom, kdy bylo toto poškození způsobeno. Vedle toho zohlednil při hodnocení věrohodnosti důkazů rodinné vazby žalobce a svědků a možný finanční zájem na výsledku řízení.

13. Podle § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

14. Hodnocení důkazů provedené okresním soudem odpovídá citované právní úpravě a odvolací soud se s tímto hodnocením ztotožňuje. Okresní soud vyložil, proč nepovažuje zejména svědecké výpovědi rodinných příslušníků žalobce za důležitá pro rozhodnutí, a to pro svoji obecnost a nekonkrétnost, jakož i pro absenci jakýchkoliv dalších tyto výpovědi potvrzujících důkazů. Přehlédnout nelze také vzájemné rozpory ve svědeckých výpovědích, kdy [jméno] [celé jméno žalobce] st. při označení doby vzniku škody uváděl dny zjištění škod, popř. období dle žalobních tvrzení (např. od 11. 2. 2019 do 20. 2. 2019) zatímco [jméno] [celé jméno žalobce] ml. připustil, že škody mohly vzniknout mezi jednotlivými obhlídkami (tedy v průběhu tří až čtyř dnů). Pro zjištění skutkového stavu tak byly výpovědi svědků nepoužitelné. Okresní soud rovněž tyto důkazy hodnotil z pohledu věrohodnosti s přihlédnutím k tomu, jaký měli svědci vztah k žalobci a jeho závěry nejsou zjevně nepřiměřené. Postup okresního soudu při hodnocení důkazů odpovídá citované právní úpravě a rovněž také judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. NS 33 Odo 1191/2003, rozhodnutí dostupné na www.nsoud.cz).

15. Účastnický výslech žalobce okresním soudem proveden nebyl a odvolací soud v tomto postupu pochybení neshledal, protože bylo možno předpokládat, že by z něj byly zjištěny již v žalobě tvrzené skutečnosti a výpověď žalobce by zůstala ve spojení s ostatními důkazy osamocena.

16. Nad rámec odvolací soud konstatuje, že mu je z úřední činnosti známo, že v řízení vedeném mezi stejnými účastníky (Krajský soud v Ústí nad Labem sp. zn. 14 Co 12/2022) bylo žalobci mezitímním rozsudkem vyhověno, neboť žalobce předložil ohledně doby vzniku škody znalecký posudek, který určil konkrétní dobu vzniku škody (období od 1. 11. 2017 do 3. 11. 2017), a to z biologického vývoje plodiny. Takový důkaz však v nyní projednávané věci žalobce neoznačil a odkázal především na výpovědi rodinných příslušníků a své osoby. Pokud takový postup žalobce při jednání před odvolacím soudem odůvodňoval nemožností znalecký posudek vypracovat pro odlišnost plodin v daném případě, je to v rozporu s písemně podaným odvoláním, v němž možnost přibrání znalce žalobce odmítl s tím, že to není v jeho majetkových možnostech. Tvrzení o nemožnosti vypracovat znalecký posudek žalobce nijak nedoložil. Odvolací soud žalobce procesním způsobem k tvrzené nemožnosti nepoučoval (§ 118a o. s. ř.), protože to není v dané věci rozhodující (znalecký posudek jako důkaz navržen nebyl a z ostatních důkazů žalobní tvrzení nevyplývají).

17. Obecnost, absence konkrétních zjištění a nižší věrohodnost důkazních prostředků v podobě svědeckých výpovědí rodinných příslušníků, vedou k odpovídajícímu závěru o neunesení důkazního břemene žalující stranou. Okresní soud postupoval správně, jestliže z provedených důkazů tvrzenou dobu vzniku škody nedovodil.

18. Podle § 55 odst. 1, písm. a) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, nárok na náhradu škody způsobené zvěří musí poškozený u uživatele honitby uplatnit u škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla.

19. Podle § 55 odst. 4 věta první zákona o myslivosti nárok na náhradu škody způsobené zvěří zaniká, nebyl-li poškozeným uplatněn ve lhůtách uvedených v odstavcích 1 až 3.

20. Vznikem škody se ve smyslu tohoto ustanovení rozumí škodná událost, tedy každé jednotlivé škodlivé působení zvěře na zemědělské pozemky, polní plodiny a zemědělské porosty, od níž počíná běžet lhůta 20 dní k uplatnění náhrady škody u uživatele honitby (NS 25 Cdo 719/2008, rozhodnutí dostupné na www.nsoud.cz).

21. Jestliže žalobce v řízení neprokázal dobu vzniku škody, neprokázal, zda se tak stalo nejvýše 20 dní před uplatněním nároku, není splněna základní podmínka pro posouzení prekluzivní lhůty k uplatnění nároku na náhradu škody a žalobu je třeba zamítnout.

22. Vytýkal-li odvolatel okresnímu soudu, že pominul existenci dalších ustanovení zákona o myslivosti o tom, že se poškozený a uživatel honitby mají na náhradě škody dohodnout a o povinnosti žalovaného v honitbě řádně myslivecky hospodařit, přehlíží, že pokud taková dohoda uzavřena není, rozhodne o náhradě škody na základě návrhu poškozeného soud (§ 55 odst. 3 zákona o myslivosti). Otázka povinnosti žalovaného v honitbě řádně myslivecky hospodařit nebyla v řízení rozhodující s ohledem na nesplnění základního předpokladu pro uplatnění nároku. Obdobně nerozhodné jsou další námitky žalobce na adresu žalovaného (neplnění povinnosti kontrolovat pohyb zvěře, neochota ke konkrétnímu řešení, nepřijetí žádných opatření či pravidelné nedocházení na místo samé).

23. A namítal-li, že okresní soud měl žalovaného vyzvat, aby tvrdil a prokázal, kdy škody vznikly, neboť přenesení důkazního břemene na žalobce není možné, odvolací soud konstatuje, že v řízení před soudem jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). To platí rovněž v řízení o náhradě škody a specificky u náhrady škody způsobené zvěří, když zákon o myslivosti o přenesení důkazního břemene, kterého se žalobce domáhal, neobsahuje. Okresní soud tedy nepochybil, pokud o důkazní povinnosti poučoval žalobce a nikoliv žalovaného.

24. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

25. Pokud jde o nákladový výrok II., odvolací soud přezkoumal tento výrok v plném rozsahu, neboť při rozhodování o nákladech řízení není rozsahem odvolání vázán (srov. např. NS 25 Cdo 1610/2014, rozhodnutí je dostupné na www.nsoud.cz). Okresní soud přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, přičemž odvolací soud se shoduje s okresním soudem v posouzení účelnosti 5 úkonů právní služby při sazbě 3 580 Kč / úkon (§ 7 bod 5 a. t.), jakož i 5 náhrad hotových výdajů při sazbě 300 Kč/úkon (§ 13 odst. 4 a. t.). V části přiznaného cestovného je třeba ovšem přisvědčit žalobci, že pokud zástupce žalovaného provedl ve dnech 4. 8. 2021 a 13. 10. 2021 cestu k jednání u okresního soudu rovněž ve věci sp. zn. 9 C 515/2018, náleží mu náhrada cestovného v poloviční výši, neboť cestu absolvoval pro účely obou těchto řízení. Totéž platí u náhrady za promeškaný čas. Z protokolu o jednání z uvedených dnů odvolací soud zjistil, že se tato jednání konala za účasti zástupce žalovaného. Žalovanému tedy náleží náhrada cestovného za účast na jednání před okresním soudem dne 24. 2. 2021 v plné výši, dne 4. 8. 2021 a 13. 10. 2021 ve výši jedné poloviny. Při vzdálenosti [obec a číslo] – okresní soud a zpět 306 km (dle www.mapy.cz) a kombinované spotřebě 6,5 l / 100 km se jedná o náhradu ve výši 2 018,68 Kč dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. 2x jedna polovina uvedené náhrady za jednání ve dnech 4. 8. 2021 a 13. 10. 2021 činí 2 018,68 Kč. Žalovanému dále náleží plná náhrada za promeškaný čas za jednání konané dne 24. 2. 2021 ve výši 8 půlhodin (dle www.mapy.cz), tj. 8 x 100 Kč (800 Kč) a 2 x v poloviční výši za jednání ve dnech 4. 8. 2021 a 13. 10. 2021 ve výši 800 Kč. Žalovanému tak správně náleží náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 25 037,36 Kč.

26. Odvolací soud tedy rozsudek okresního soudu ve výroku o nákladech řízení, pokud jím bylo rozhodnuto o výši nákladů řízení, podle § 220 o. s. ř. změnil (srov. NS 23 Cdo 251/2012, ke změně nemeritorních rozhodnutí); jinak, tedy co do základu nároku na náhradu nákladů řízení, platebního místa a lhůty k plnění, přezkoumávaný výrok jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. l o. s. ř. a § 142 odst. l o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému bylo přiznáno právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které sestávají z nákladů za zastoupení zástupcem z řad advokátů, který v rámci odvolacího řízení učinil 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalobce, účast na jednání před odvolacím soudem), za které náleží odměna ve výši 3 580 Kč za úkon podle § 7 bod 5 a. t., náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč za dva úkony dle § 13 odst. 4 a. t., cestovného 2 858,82 Kč podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. (při vzdálenosti ze sídla zástupce žalovaného k odvolacímu soudu a zpět 402 km (dle www.mapy.cz), základní náhradě 4,70 Kč, průměrné ceně benzínu 95 oktanů 37,10 Kč (skutečná doložena nebyla) a kombinované spotřebě 6,5 l /100 km) a náhrady za promeškaný čas za 8 půlhodin (dle www.mapy.cz) x 100 Kč, tj. 800 Kč Celkem náklady odvolacího řízení představují částku 11 418,82 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení