98 C 16/2024 - 61

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Sylvou Mašínovou jako soudkyní v právní věci: žalobkyně: zastoupené:[Anonymizováno], bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno], advokátka, se sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému: [Anonymizováno], bytem [Anonymizováno] o zrušení práva společného nájmu bytu a o vyklizení bytu, takto:

Výrok

I. Právo společného nájmu bytu žalobkyně a žalovaného tedy bytu č. [hodnota] v 5. nadzemním podlaží domu č.p. [Anonymizováno] v [adresa], sestávající ze 2 pokojů, kuchyňského koutu, předsíně, koupelny, WC a sklepní kóje, se zrušuje.

II. Výlučným nájemcem bytu č. [hodnota] v 5. nadzemním podlaží domu č.p. [Anonymizováno] v [adresa], sestávající ze 2 pokojů, kuchyňského koutu, předsíně, koupelny, WC a sklepní kóje bude nadále žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen byt vyklidit do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovanému se právo na náhradu za ztrátu společného práva nájmu nepřiznává.

V. Návrh, aby soud žalovanému uložil povinnost, aby zrušil údaj o místě trvalého pobytu, se zamítá.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svým návrhem ze dne [datum] domáhala, aby soud zrušil právo společného nájmu k bytu - č. [hodnota] v 5. nadzemním podlaží domu č.p. [Anonymizováno] v [adresa] – [právnická osoba] je ve vlastnictví Městské části [adresa], žalovaného z bytu vyklidil a současně, aby i rozhodl, že nadále bude výhradním nájemcem bytu žalobkyně. Svoji žalobu odůvodnila, tak že manželství účastníků, které bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu dne [datum] trvalo ode dne [datum], a z něj se narodila nezletilá dcera [Anonymizováno], ohledně které byly vztahy účastníků uspořádány dohodou schválenou soudem, podle které je dcera svěřena do péče žalobkyně. Mimo této nezletilé dcery se žalobkyní žijí ještě další dvě nezletilé děti z předchozího manželství. K věci uvedla, že dne [datum] nabylo právní moci rozhodnutí zdejšího soudu, které zrušilo společný nájem s [jméno FO], což byl její první manžel a otec dvou starších nezletilých dětí a rozhodl o tom, že nadále bude výhradním nájemcem žalobkyně. Vzhledem k tomu, že neshody mezi účastníky jsou dlouhodobé, takže situace, kdy žalovaný i přes rozvod manželů – účastníků, v bytě o velikosti 53 m2 stále žije, je neúnosná, navíc žalovaný přispívá jen [částka] měsíčně na chod domácnosti a na výzvy žalobkyně k vystěhování nereaguje. Žalovaný pracuje na směny jako řidič autobusu a v době, kdy je doma hraje počítačové hry, a to bez ohledu na to, jaká je denní doba, čímž všechny doma ruší. Žalobkyně pak zakončila žalobu tím, že žalovaný je v aktivním věku s vlastním příjmem a nic mu nebrání si zajistit jiné bydlení.

2. Dne [datum] žalovaný navrhl soudu žalobu zamítnou jako nedůvodnou, protože jednak dosud nezná důvody rozvodu, že žije v předsíni proto, aby nebyl s žalobkyní v těsné kontaktu, že to co si dělá na počítači je jeho věc, protože používá sluchátka, tak nikoho neruší. Dále uvedl, že nemá kam jít a na výzvu k vystěhování nereagoval na radu právníka – a to i když situace v bytě je neúnosná. K tomu dodal že splácí motorové vozidlo částkou [částka] měsíčně a mobilní telefon žalobkyně, a jeho finanční situace je taková, že jeho reálná mzda je cca 38 – [částka] měsíčně, od ní je nutné odečíst splátku na motorové vozidlo a telefon (viz shora), paušál telefonu, náklady na provoz motorového vozidla a výživné určené soudem a ze zbylých [částka] si nelze najít bydlení, a ještě k tomu mít peníze na jídlo a osobní potřeby.

3. Na ústním jednání dne [datum] žalobkyně navrhla změnu žalobního návrhu, a to, aby soud uložil žalobci také i povinnost do 30ti dnů se odhlásit, z tohoto bytu, coby místa trvalého bydliště.

4. Soud vyšel z toho, že změna žaloby je, žádá-li žalobce na základě stejného skutkového základu více nebo jiné plnění, a dále i z toho, že změnou žaloby nesmí být omezena obrana žalovaného, proto má možnost se ke změně žaloby vyjádřit, ovšem jeho souhlas se pro rozhodnutí soudu o změně žaloby se nevyžaduje. Soud proto na stejném ústním jednání usnesením č.j. [spisová značka] změnu žaloby připustil, neboť ještě nezapočal s dokazování, když žalovaný se žalobou ohledně této povinnosti zrovna tak nesouhlasil.

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

6. Žalobkyně užívá byt - č. [hodnota] v 5. nadzemním podlaží domu č.p. [Anonymizováno] v [adresa] – [právnická osoba] je ve vlastnictví Městské části [adresa] od právní moci rozsudku Obvodního soudu pro [adresa], č.j. [spisová značka], tedy od [datum], kdy zdejší soud zrušil společný nájem žalobkyně a jejího bývalého, prvního manžela, rozhodl o tom, že nadále bude výlučným nájemcem žalobkyně a o náhradě nákladů řízení, když soud vyšel i z důkazu, že vlastník bytové jednotky - MČ [adresa], se v řízení písemně vyslovil tak, že žádného ze společných nájemců pro další užívání bytu neupřednostňuje a dále i z toho, že oba nezletilí synové : [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byli rozhodnutím opatrovnického soudu č.j. [Anonymizováno] svěřeni do výlučné péče žalobkyně, a nakonec, že byt má půdorys 2kk s předsíní, s WC a koupelnou, když z nájemní smlouvy [Anonymizováno] soud zjistil z poměru výše nájmu za celý byt a výše nájmu za m2 ([částka] /80,80 m2), že plocha bytu je 53,89 m2 (tyto skutečnosti má soud za prokázané z rozsudku č.j. [spisová značka], z vyjádření Rady [Anonymizováno] [adresa], č.l. 41 – obojí ze spisu sp.zn. [spisová značka])

7. Syn [Anonymizováno] (16let) a [Anonymizováno] (17let) jsou ke dni rozhodnutí v této věci nezletilé děti) a jejich otec – první, bývalý manžel žalobkyně na oba dva hradí výživné po [částka], tedy celkem [částka] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z CEO žalobkyně ohledně jejích dětí, z rozsudku opatrovnického soudu [Anonymizováno] výši výživného, z účastnické výpovědi žalobkyně, podle které stále dostává výživné na oba dva syny ve výši [částka]).

8. Dne [datum] nabyl právní moci rozsudek č.j. [spisová značka], který schválil dohodu účastníků o výchově a výživě dcery [Anonymizováno], když ta byla svěřena do výchovy žalobkyně a žalovanému bylo vyměřené výživné ve výši [částka] a byl schválen styk žalovaného s [Anonymizováno], a to každý druhý víkend. Opatrovnický soud při rozhodování vyšel i ze zjištění OSPOD, které mimo jiné obsahuje, že žalovaný přispívá na domácnost, ve které žije [částka] měsíčně, že splácí motorové vozidlo a půjčku ve výši [částka] měsíčně, že trpí cukrovou a poruchou štítné žlázy a že účastníci spolu vůbec nekomunikují (tyto skutečnosti má soud za prokázané z rozsudku č.j. [spisová značka], ze zprávy OSPOD č.l.14 ze dne [datum] – obojí z originálu spisu sp.zn. [spisová značka]).

9. Manželství účastníků řízení bylo pravomocně rozvedeno dne [datum] rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka], když soud vyšel při rozhodování i z důkazu o tom, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a z něj se dne [datum] rodila nezletilá [Anonymizováno], když o rodičovských právech a povinnostech rozhodl opatrovnický soud rozsudkem o schválení dohody č.j. [spisová značka]. Soud vyšel i z toho, že účastníci manželské soužití skončili na podzim 2022 a od ledna 2023 spolu nekomunikují a neuzavřeli komplexní dohodu o bydlení a majetku, takže proto se soud zabýval příčinami rozvratu manželství, také i z výslechu obou účastníků, při kterých oba dva, zcela shodně uvedli, že rozvrat je trvalý a obnova manželství není možná (tyto skutečnosti má soud za prokázané z rozsudku č.j. [spisová značka], z protokolu o výslechu obou účastníků č.l.14 – obojí ze spisu sp.zn. [spisová značka]).

10. Žalobkyně je adresátem sociální dávky - příspěvků na nezletilé dítě, vypláceného Úřadem práce, a to na [Anonymizováno] ve výši [částka] měsíčně, na [adresa] 580 Kč měsíčně a na [adresa] 470 Kč měsíčně (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti ÚP ČR č.l. 27).

11. Žalovaný není adresátem žádného příspěvku nebo sociální dávky (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti ÚP ČR č.l. 27).

12. Žalobkyně je zaměstnána u stejného zaměstnavatele od [datum] a pobírá mzdu v průměrné výši [částka] měsíčně (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti ČSSZ č.l.24 a ze součinnosti zaměstnavatele [právnická osoba] č.l. 36).

13. Žalovaný je zaměstnán u stejného zaměstnavatele od [datum] a pobírá mzdu v průměrné výši [částka] měsíčně, když [Anonymizováno] svým zaměstnancům žádné ubytování nezajišťuje (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti ČSSZ č.l.24 a ze součinnosti zaměstnavatele DPP, a.s. č.l. 46).

14. Žalovaný v době manželství, dne [datum] zakoupil motorové vozidlo RZ [SPZ], které využívá výhradně sám, když žalobkyně o motorové vozidlo zájem nemám protože sama neřídí (tyto skutečnosti má za prokázané ze součinnosti Magistrátu hl.m. [adresa], odboru dopravněsprávních činností č.l. 40, z účastnické výpovědi žalovaného).

15. Vlastník bytu - [Anonymizováno] [adresa] slovy své správcovské společnosti ani v tomto řízení nepreferuje žádného z účastníků jako dalšího nájemce, když nájemné je hrazeno včas a řádně prostřednictvím SIPO, pouze dvakrát jej zaplatila adresně žalobkyně, proto tedy není možné sdělit, který z účastníků - v ostatních případech, nájem platí (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti správcovské společnosti pro [Anonymizováno] [adresa], který je vlastníkem souzeného bytu, včetně výpisů plateb, podle kterého žalobkyně v květnu a červenci 2023 hradila pronajímateli ze svého bankovního účtu č.l. 31).

16. Nájem bytu a zálohy na služby spojené s jeho užíváním je nyní [částka], když přeplatek na služby byl za rok 2023 byl [částka], žalobkyně zvlášť platí zálohy na elektřinu, takže celkové náklady na bydlení a služby s jeho užíváním spojené jsou cca [částka] (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti správcovské společnosti pro [Anonymizováno] [adresa], konkrétně z výpisů plateb, č.l. 31, z účastnické výpovědi žalobkyně ohledně dalších plateb za bydlení).

17. Žalobkyně vyzvala žalovaného k odstěhování se ze souzeného bytu, což má soud za prokázané z výzvy č.l.5, která je datovaná [datum] – což není možné, vzhledem k koincidenci dalších prokázaných skutečností, ovšem žalovaný ve svém vyjádření doručení této výzvy potvrdil, i když jí považoval za nicotnou (tyto skutečnosti má soud za prokázané z výzvy č.l. 5, bez doručenky).

18. Žalobkyně před soudem vypověděla že celkové měsíční úhrady za byt činí [částka], protože energie platí zvlášť, výživné na oba syny od jejich otce dostává ve výši [částka] a oba jsou jí stále svěřeni do péče. Dále uvedla, že mezi účastníky je nulová komunikace od prosince 2023 (zřejmě měla na mysli rok 2022, protože v prosinci 2023 bylo jejich manželství již tři měsíce rozvedené), když jejich dosavadní soužití v bytě o 53m2 bylo takové, že všichni spali v jednom pokoji, ve druhém je pak obývací pokoj s kuchyňským koutem. Nakonec uvedla, že žalovaný se z bytu odstěhoval, odnesl si své věci, ale klíče od bytu jí nedal, když dopředu nevěděla, že má v úmyslu se odstěhovat.

19. Žalovaný před soudem vypověděl, že spolu se žalobkyní nemluví vlastně už od září 2022, že by se žalobkyní nebyl v jediném bytě ani pět minut, že nyní žije u kamaráda v bytě, ale nemá k tomu žádnou smlouvu, když ovšem žádné sociální bydlení nesháněl a ubytovnu [Anonymizováno] nemá. Motorové vozidlo, jehož kupní cena byla [částka] splácí sám, sám jej užívá, protože žalobkyně se řídit bojí, neuvažoval o menším vozidle a ani neuvažoval o tom, že jej prodá. Odstěhoval se, klíče žalobkyni nevrátil, protože je vyhodil do odpadu, a pak už v bytě nebyl.

20. Tyto skutečnosti má soud za prokázané z účastnických výpovědí ze dne [datum]. I když soud nepředpokládal, že by dostal nezaujatou výpověď (Nejvyšší soud sp.zn. 21 Cdo 1402/2016, Ústavní soud sp.zn. I. ÚS 2568/2007), tak či tak výpověď účastníků považoval za důležitý důkaz o jejich majetkových, rodinných i osobních vztazích. Věrohodností výpovědí se soud nezabýval (Nejvyšší soud sp.zn. 23 Cdo 897/2012, sp.zn. 2 Cdon 257/97, sp.zn. II. Odon 14/96). Výpovědi nebyly emociálně přepjaté a nebyly vyhýbavé, obě byly předneseny zpříma, a soud dokázal většinu skutečností, kterých se týkaly ověřit i listinnými důkazy).

21. Jestliže soud vycházel z kopií listin, když účastníci pravost kopií listin nikdy během řízení nezpochybňovali (Nejvyšší soud sp.zn. 29 Odo 801/2005).

22. Důkazy, které si soud vyžádal dle § 120 odst. 2 o.s.ř. (viz shora), tak to učinil proto, že jejich potřeba soudu vyplynula přímo ze spisu (Nejvyšší soud sp.zn. 26 Cdo 4635/2010).

23. Žádné opomenuté důkazy tedy v řízení nejsou (Ústavní soud sp.zn. I. ÚS 50/03).

24. Soud po důkazech nepátrá a vychází ze skutkového stavu zjištěného na základě důkazů, které byly provedeny (Ústavní soud sp.zn. IV. ÚS 3681/18, Nejvyšší soud sp.zn. 33 Cdo 1074/2011).

25. Z provedených důkazů bylo možné bezpečně usoudit na skutkový stav a přítomní účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili, ač o takové možnosti byli poučeni dle § 119a o.s.ř. na ústním jednání dne [datum].

26. Dle § 745 odst. 1 OZ platí, že není-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž měl jeden z manželů ke dni uzavření manželství nájemní právo, vznikne uzavřením manželství k domu nebo bytu oběma manželům společné nájemní právo; při pozdějším uzavření nájemní smlouvy vzniká oběma manželům společné nájemní právo účinností smlouvy. To platí obdobně i v případě jiného obdobného závazkového práva.

27. Dle 768 odst. 1 OZ platí, že zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo, a nedohodnou-li se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali, jakož i ke stanovisku pronajímatele, půjčitele nebo jiné osoby v obdobném postavení. Podle odst. 2 platí, že rozvedený manžel, který má dům nebo byt opustit, má právo tam bydlet, dokud mu druhý manžel nezajistí náhradní bydlení, ledaže mu v řízení podle odstavce 1 náhrada nebyla přiznána; v tomto případě má právo v domě nebo bytě bydlet nejdéle jeden rok. Byla-li mu však svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manželé pečovali za trvání manželství, nebo o dítě nezaopatřené, které s ním žije, může soud na návrh tohoto manžela založit v jeho prospěch právo bydlení; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.

28. Po provedení dokazování, zvážení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části důvodná, když soud po právní stránce posoudil věc tak:

29. Předně, protože manželství účastníků bylo uzavřeno dříve ([datum]), než žalobkyni vzniklo právo nájmu k souzenému bytu založené rozsudkem zdejšího soudu ([datum]), tak lze spolehlivě uzavřít, že tím samým dnem ([datum]) vzniklo právo i žalovanému, jako manželovi žalobkyně tento souzený byt užívat jako nájemce, a to přímo ze zákona. Krátce řečeno, účastníkům dne [datum] vzniklo právo společného nájmu manželů dle § 745 OZ.

30. Soudu vyplynulo, že účastníci vůči sobě nemají žádné pocity soucitu a ani sounáležitosti, a je docela jedno, zda tato situace naprosté lhostejnosti trvá od září 2022 jak vypověděl žalovaný nebo až od konce roku 2022 z čehož vycházel rozsudek o rozvodu, nebo jak vypověděla žalobkyně, protože jak soud zjistil, tato situace trvala jak v době šetření OSPOD, což bylo v dubnu 2023, trvala i v létě 2023, tedy v době rozhodnutí opatrovnického soudu, tak i v době rozhodnutí soudu o rozvodu, což bylo září 2023, a v tomto ohledu se nijak nezměnila ani v době rozhodnutí zdejšího soudu, což je květen 2024. Ohledně jejich společného bydlení nedošlo mezi účastníky k žádné dohodě – což jen potvrzují i zcela slovně shodná tvrzení v žalobě a ve vyjádření k ní, o tom, že společné bydlení v bytě je neúnosné. Lze tak snadno uzavřít, ohledně jejich neschopnosti dojít k dohodě o bydlení v souzeném bytě je stav dlouhodobý a zcela neměnný.

31. Takže, pro absenci dohody ke dni rozhodnutí ve věci, se soud předně zabýval zrušením společného nájmu, když se hodí připomenout, že normativní úprava dává jasný způsob uspořádání vztahů mezi účastníky řízení, takže žalobu nebylo možné v tomto ohledu zamítnout a soud rozhoduje podle spravedlivého uspořádání poměrů (§ 153 odst. 2 o.s.ř. tzv. iudicium duplex).

32. Soud vyšel z normativní situace, která patří mezi tzv. normy s relativně neurčitou hypotézou, takže soud může mimo pevně daných zákonných hledisek přihlédnout i k dalším, zcela konkrétním okolnostem - touto pružností právní úpravy dává OZ možnost postihnout a zvládnout rozmanitost životních poměrů (Nejvyšší soud sp.zn. 26 Cdo 705/2022). První hledisko, tedy stanovisko [Anonymizováno] [adresa], jako pronajímatele nebylo pro soud žádným vodítkem, protože pronajímatel je zcela lhostejný k tomu, který z nich bude dále nájemcem. Druhé hledisko, což je zájem nezletilých dětí, tak ten naopak jednoznačně vyzníval ve prospěch žalobkyně. Za prvé, žalobkyně má ke dni rozhodnutí soudu všechny tři své nezletilé děti ve výlučné péči - takže dle všech dosavadních rozhodnutí opatrovnických soudů, které rozhodovaly během rozpětí deseti let, je žalobkyně hodnotově dobře orientována v hodnocení zájmů všech svých dětí, a to jak ohledně jejich vzdělání, materiálního zázemí tak i citových vazeb. Za druhé, žalovaný je otcem jen jediného dítěte ze tří dětí žalobkyně. Za třetí, jestliže žalovaný zcela a dlouhodobě ignoruje žalobkyni, ačkoliv s ní a se všemi dětmi žije v bytě, který pro velmi svou malou rozlohu se v případě nelaskavých mezilidských vztahů stává prakticky neobyvatelným, tak zrušení nájmu bytu a vyklizení žalovaného je jediným způsobem, jak zachovat stabilní řešení, které sleduje skutečně dlouhodobé zájmy dětí, a které zahrnuje zejména trvalost domova, vazby na kamarády z okolí bydliště, v případě [Anonymizováno] pak i zachování stejné školy, a tedy přijatelnou dobu na cestu do školy a stejný okruh spolužáků. K tomu, nad rámec povinných kritérií soud nepřehlédl fakt, že to byla jen žalobkyně, kdo se o tento byt zasloužil, neboť byla jeho společným nájemcem ještě v době svého prvního manželství, a o její kompetenci být jediným nájemcem, již soud jednou rozhodoval. Dále, soud vzal v úvahu i fakt, že žalobkyně po celou dobu sama hradí nájem i další služby spojené s užíváním bytu, úhrady provádí včas a řádně, takže rozhodně děti nejsou vystavené žádné existenční nepohodě, a i to, že žalobkyně má 14 let stejné zaměstnání, takže prokazatelně má vhodnou sociální orientaci. Tyto dílčí závěry soud shrnul, tak, že ve prospěch výlučného nájmu pro žalovaného nehovořil žádný provedený důkaz, protože všechny provedené důkazy buď byly vyloženě ve prospěch žalobkyně nebo alespoň nebyly v její neprospěch. Soud společný nájem tedy zrušil a výlučným nájemcem určil žalobkyni. Navíc, i sám žalovaný soudu sdělil, že o bydlení v bytě nemá již zájem a že se z něj odstěhoval (Nejvyšší soud sp.zn. 26 Cdo 705/2022).

33. Žalovaný vypověděl, že byt v jaře 2024 již vyklidil a žalobkyně s tím souhlasila, stejně tak se oba při svých výpovědích shodli, že žalovaný žalobkyni klíče od bytu dosud nevrátil. Soud nemůže přehlížet, že dlouhodobá strategická litigice je jednoznačná v tom, že součástí vyklizení bytu je i předání klíčů od vyklizovaného bytu (Nejvyšší soud sp.zn. 26 Cdo 1340/2010, sp.zn. 7 Tdo 1169/2006) a vzhledem k tomu, že soud neuvěřil žalovanému, že klíče od bytu, znehodnotil, tak proto soud uzavřel, že žalovaný dosud nesplnil žalovanou povinnost vystěhovat se z bytu, když klíče od vyklizovaného bytu si ponechal a žalobkyni nevrátil, a proto také soud žalobě i ohledně vyklizení žalovaného z bytu vyhověl. Lhůtu soud určil s ohledem na to, že žalovaný jen předá klíče, takže nebylo nutné uvažovat o delší lhůtě, dle § 768 odst. 2 OZ.

34. Co se týká rozhodnutí o tom, zda žalovanému bude poskytnutá náhrada za ztrátu práva společného nájmu. Za prvé, žalovaný v bytě už nebydlí, a podle jeho slov je o jeho bytové potřeby postaráno u kamaráda – a to zřejmě dostatečně, protože žalovaný se jasně před soudem vyjádřil, že ačkoli tam žije již tři měsíce, tak dosud žádné jiné bydlení nehledá Za druhé, protože typickou náhradou za ztrátu společného bydlení je peněžitá náhrada odpovídající hodnotě zajištění jiného bydlení, složení kauce a zaplacení nákladů na stěhování, tak toto v souzené věci nepřichází do úvahy, protože žalovaný si již bydlení zajistil u kamaráda a věci si dle slov obou účastníků odvezl. Za třetí, soud vyšel z toho, že žalobkyně pobírá měsíční mzdu [částka] a je v tomto případě jediná, kdo rodiny s jejími třemi dětmi přináší peníze, dále totiž pobírá dobrodiní od státu jako korekci nízkého výživného v celkové výši [částka], výživné od žalovaného na [adresa] a od otce synů na jejich výživu [částka], když z toho pro všechny hradí bydlení [částka], dále pravidelnou a řádnou stravu, obutí a ošacení, hygienu, školní potřeby, knížky nebo hračky, hygienické potřeby, příležitostně léky a přiměřenou zábavu. Žalobkyně tak po zaplacení bydlení zůstává částka [částka]. Výživné na děti ([Anonymizováno], celkem [částka]) slouží k průběžnému financování běžného života každého z dětí a žalobkyně s nimi tedy nejenže nemůže volně nakládat, ale musí je užívat k uspokojení všech potřeb dětí a k jejich rozvoji. Vzhledem k tomu, že dětem je ke dni rozhodnutí 7, 16 a 17 let, tak žalobkyně jako druhý rodič všech dětí by se finančně měla podílet na jejich výživě v přiměřené výši – a to i při zohlednění osobní péče a zajištění bydlení ve vlídném domácím prostředí, tedy peněžní částkou nejméně [částka] – [částka]. Takže žalobkyni pro její osobní potřeby zůstává každý měsíc kolem [částka] (ze [částka]). Jinými slovy, jestli žalovaný upozorňoval soud, že žalobkyně pobírá vysoké výživné na své děti, a proto má oproti němu vysoký životní standard, tak to se zcela míjí s podstatou věci, už proto, že výživné nejsou peníze určené pro marnivý život žalobkyně, ale pro krytí životních nákladů jejích dětí a stejně tak jako svůj příjem je žalobkyně - jako rodič povinna použít primárně k výživě dětí – a i v podobné výši jako bylo soudy stanovené výživné pro jednotlivé děti. Nad to, vzhledem k absolutním hodnotám výživného a příjmu žalobkyně, se jedná o částky, které jsou pro Prahu spíše nižším příjmem, takže i když žalobkyni, která pracuje celodenně, neleze upřít snahu, tak obecně vzato lze připustit, že materiální tíha rodičovství na ní doléhá větší vahou, než na žalovaného s příjmem [částka] měsíčně, který po úhradě výživného [Anonymizováno], má stále k dispozici [částka]. Argument žalovaného, že splácí motorové vozidlo, což jej nepřiměřeně zatěžuje, soud ani okrajově neuznal. Žalovaný motorové vozidlo, totiž využívá od jakživa sám, nechce jej za žádných okolností vzdát a ani jej vyměnit za úspornější vůz, krátce shrnuto vlastnictví i provoz tohoto vozidla je jen jeho rozhodnutí, a proto nelze finanční důsledky (pro účely tohoto řízení) přenášet na žalobkyni. Shora učiněné závěry soud shrnul tak, že žalovanému žádnou náhradu za ztrátu společného nájmu nepřiznal.

35. Z těchto důvodů, a pak i proto, že žalovaný nakonec v závěrečném návrhu jasně a nahlas se žalobou ohledně těchto nároků se žalobou souhlasil, tak soud rozhodl, tak je uvedeno ve výrocích I. – III. tohoto rozsudku.

36. Ke zrušení údaje o místu trvalého pobytu může v daných souvislostech dojít nejdříve až právní moci rozsudku o zrušení společného nájmu k bytu (§ 12 odst. 1 písm. c) z.č. 133/2000 Sb., Nejvyšší správní soud sp.zn. 9 As 121/2012), protože až tímto okamžikem zanikne žalovanému užívací právo k tomuto bytu. Z tohoto důvodu soud žalobu ohledně žalobního návrhu na zrušení údaje o místě trvalého pobytu žalovanému, zamítl. K tomu se hodí poznamenat, že i za lepší procesní situace, by se soud zachoval stejně, neboť očividně se jedná o správní úkon, kterého žalobkyně může dosáhnout bez součinnosti s civilním soudem. Na závěr soud jen pro úplnost dodává, že výrok IV. rozsudku obsahuje soudem přeformulovaný text žalobního návrhu, který byl žalobkyní přednesený na ústním jednání dne [datum], a to jen po stylistické stránce, tak aby odpovídal zákonnému znění z.č. 133/200 Sb. (Nejvyšší soud sp.z. 23 Cdo 4227/2017).

37. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci více, než poloviční úspěch. Náleží jí proto náhrada nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek v celkové výši [částka] (Sazebník soudních poplatků v zákoně č. 549/1991 Sb.), dále náhrada nákladů spočívající v odměně advokáta - tarifní hodnota věci je [částka] (§ 9 odst. 3 písm. a) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.), takže cena za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši [částka] (§ 7 § 8 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.), což při uvedených úkonech činí odměna advokáta za tři úkony právní služby (§ 11 písm. a) - převzetí zastoupení, d) - sepis žaloby, g) účast na ústním jednáním dle § 13 odst. 3 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále za polovinu úkonu právní služby - za zaslání předžalobní výzvy dle § 142a o.s.ř., § 11 odst. 2 písm. h) jednoduchá výzva k plnění vyhl. č. 177/1996 Sb. Okresní soud v Lounech sp.zn. [spisová značka], pak 4 režijní paušály za každý úkon právní služby po [částka], protože § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. spojuje paušál s úkonem právní služby - takže dojde-li k poskytnutí byť jen polovičního úkonu právní služby musí tomu odpovídat zase jen celý paušál), a to vše s 21% DPH), tedy [částka]. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí). O lhůtě k plnění náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta o.s.ř., když soud neviděl žádný důvod k jejímu prodloužení.

Poučení