98 C 257/2019-309

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Sylvou Mašínovou jako samosoudkyní v právní věci: žalobce: [osobní údaje žalobce] se sídlem [adresa], [obec] zastoupeného: Mgr. [jméno] [příjmení], [IČO], se sídlem advokát, [anonymizováno] [ulice] [anonymizováno] [číslo], [obec] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] se sídlem [adresa], [obec a číslo] zastoupeného: Mgr. [jméno] [příjmení], [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo] zaplacení částky 297 660 Kč s přísl., rozsudek takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 297 660 Kč, -) s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 246 840 Kč od [datum] do zaplacení, a z částky 50 820 Kč v zákonné výši od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 118 880 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení státu částku ve výši 1 107 Kč na účet Okresního soudu v Hodoníně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal částky 297 660 Kč s příslušenstvím a náhrady náklady řízení. Svůj návrh odůvodnil tak, že žalovaný si objednal provedení přepravy stroje [anonymizována tři slova] o rozměrech 1 000x365x 259cm, o hmotnosti 28,45t a rozměrech 540x290x305cm, o hmotnosti 12,1t. Nakládka zboží měla být provedena [datum] v [anonymizováno] a vykládka v [příjmení]. Objednávku této přepravy žalovaný žalobci zaslal e.mailem dne [datum] a žalobce jí akceptoval. Cena přepravy byla sjednána e.mailem dne [datum], kdy žalovaný akceptoval cenu 204 000 Kč bez DPH. Žalobce provedl pro žalovaného sjednanou přepravu, byť nikoliv včas. Žalobce se sice dostavil do místa nakládky včas, nicméně do areálu, kde byl uskladněn stroj, který měl přepravit, nebyl vpuštěn. Teprve poté, co byl stroj převezen z původního místa nakládky do jiného místa, naložil jej žalobce a dokončil přepravu na místo vykládky. Žalobce žalovanému vyúčtoval cenu přepravy fakturou [číslo] ve výši 246 840 Kč. Jak shora již uvedeno, tak přepravu mohl žalobce pro žalovaného provést až po převozu zboží do jiného místa nakládky - aby vůbec zboží bylo žalobci vydáno, nicméně žalobce před tím zajistil vozidlo k přepravě zboží, které tedy bylo dvakrát marně přistaveno k odvozu zboží z původního místa nakládky z [anonymizováno], žalobce tedy zaplatil subdodavateli – [právnická osoba] cenu 50 820 Kč za tyto dva marné nájezdy vozidel k přepravě zboží žalovaného. S ohledem na články 6 odst. 1, 7 odst. 1 a 11 odst. 1 Úmluvy o CMR, tak je to žalovaný, který odpovídá za výlohy a škody, které vznikly v důsledku neúplnosti údajů potřebných k úředním jednáním, takže žalobce tvrdí, že fakt, že mu nebylo umožněno vyzvednout zásilku pro žalovaného, jde k plné tíži žalovaného.

2. Dne [datum] se žalovaný po kvalifikované výzvě soudu č.j. 98 C 257/2019 – 7 ve lhůtě jemu soudem uložené vyjádřil k žalobě tak, že žalobu navrhuje zamítnout jako nedůvodnou, pro zaplacení a pro zápočet. Žalovaný souhlasil, že účastníci uzavřeli smlouvu o přepravě, a že žalobce přepravu provedl z jiného místa nakládky a nikoliv včas. Ovšem jmenovanými skutečnostmi došlo k tomu, že žalovaný uhradil přepravené z původního místa nakládky do provizorního místa a také uhradil skladné, čímž mu vznikla škoda ve výši 9 490 EUR. Žalovaný započetl 244 177,70 Kč, což je přepočet 9 490 EUR na 246 840 Kč a zbytek ve výši 2 662,30 Kč žalobci zaplatil - a to i když nové místo nakládky ([anonymizováno]) je o 150km [příjmení] blíže, než je [anonymizováno] - takže žalobce na tuto částku neměl nárok.

3. Soud nenařídil přípravné jednání dle § 114c o.s.ř. a k prvnímu ústnímu jednání ve věci, předvolal účastníky předvoláním, ve kterém byli řádně poučeni ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že poučovací povinnost soudu dle § 118a o.s.ř. je upravena jen pro ústní jednání, poučil soud na prvním ústním jednání (I.ÚS 212/06, NS ČR 33 Cdo 1074/2011) s upozorněním na důvody i důsledky poučení (ÚS ČR IV.ÚS 3681/18, NS ČR 33 Cdo 1074/2011, které bylo řádně protokolováno ÚS ČR I. ÚS 21/06 č.l. 50) žalobce o jeho povinnosti tvrdit v žalobě všechny právně významné skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě uplatňuje svůj nárok (§ 101 odst. 1 o.s.ř.), takže jestliže tvrdí, že nebyl vpuštěn do přístavu, ať také tvrdí konkrétní důvod, proč tam nebyl vpuštěn, z jakého konkrétního důvodu bylo zboží přesunuté do [příjmení], kdy k takovému přesunu došlo a na čí pokyn, a proč tedy žalobce mohl stejné zboží vyzvednout ve [anonymizováno], ale nikoliv v [anonymizováno], dále zač přesně zaplatil 50 820 Kč, kdy tuto částku zaplatil, a nechť hodnověrně svá tvrzení prokáže (§ 120 o.s.ř.). Žalovaného pak soud poučil dle stejných ustanovení a na stejném ústním jednání, a to nechť tedy tvrdí jaká částka je z částky 9 490 EUR skladné a jaké je přepravné, a nechť svá tvrzení o úhradě této částky, stejně jako částky 2 662,30 Kč žalobci hodnověrně prokáže.

4. Žalobce ve lhůtě jemu uložené se vypořádal s poučením soudu tak (č.l.82) tak, že podle čl.17 Úmluvy CMR odpovídá jako dopravce mj. za překročení dodací lhůty, kterou ovšem žalovaný musí uplatnit dle čl. 30 odst. 3 do 21 dnů po dodání zásilky, což se nestalo a žalovaný uplatnil škodu až v říjnu 2018. Dále uvedl, že žalobce měl dle pokynů žalovaného vyzvednout v přístavu v [anonymizováno], když se tam žalobce resp. jeho smluvní přepravce dostavil, tak zjistil, že se jedná o přístav, do kterého není volný vjezd, žalobce zjistil, že zboží je možné vyzvednout pouze, pokud je přepravce registrován u provozovatele přístavu má tzv. Cargo Card a EAN Number, když registrace je zpoplatněna za 250 EUR. Před započetím přepravy se žalobce seznámil s obsahem webových stránek, které informují o provozu místa nakládky. Z obsahu těchto stránek je pouze patrné, že pro vstup do přístavu postačí mít k dispozici cestovní pas nebo osobní průkaz, jiné informace o dalších omezeních či požadavcích na stránkách nejsou – žalovaný tedy měl žalobci před započetím přepravy sdělit, že pro vyzvednutí zásilky je nezbytné zajistit tzv. Cargo Card a EAN Number a zaregistrovat se pro vyzvednutí zboží, žalobce tyto informace považuje za pokyny nezbytné pro jiné úřední jednání dle čl. 6 odst. 1 písm. j) Úmluvy CMR. Dne [datum] oznámil žalovaný žalobci, že zboží se přesune do [příjmení], a tam jej žalobce může vyzvednout, k přesunu zboží do [příjmení] došlo tedy na pokyn žalovaného, pro vyzvednutí zboží [anonymizováno] nebyly vyžadovány žádné administrativní úkony ani poplatky. [právnická osoba] vypravila do místa nakládky vozidla, ale protože přepravce neměl k dispozici tzv. Cargo Card a [příjmení] [jméno], nebyl vůbec vpuštěn do místa nakládky a musel se vrátit zpět do [anonymizováno], takže vozidlo společnosti se nacházelo v [anonymizováno] ve dnech 20 – [datum] a následně ještě jednou dne [datum], v těchto případech nebylo vpuštěno do areálu, aby mohlo vyzvednout zboží v místě nakládky pro žalobce resp. pro žalovaného.

5. Žalovaný ve lhůtě jemu uložené se vypořádal s poučením soudu tak (č.l.53) tak, že skladné (zádržné) bylo ve výši 7 155 EUR, přeprava do [příjmení] byla za 1 635 EUR složení zásilky bylo za 700 EUR a tyto náklady by nebyly vznikly, kdyby žalobce naložil zásilku dle dohody, dne [datum]. Zápočet provedl žalovaný písemně dne [číslo] a zbytek zaplatil dne [datum], za částku 50 820 Kč je odpovědný jen žalobce, když odkázal na čl.11 Úmluvy CMR.

6. V závislosti na provádění dokazování, soudu vyplynula potřeba soudu účastníky poučit na ústním jednání dne [datum] dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. (NS ČR 26 Cdo 5408/2014, 27 Cdo 3528/2018, které bylo řádně protokolováno ÚS ČR I. ÚS 21/06), o tom aby doplnily svá tvrzení, s jakým úmyslem uzavíraly smlouvu, zda mezi sebou měli i jinou obchodní praxi a jaká měli očekávání od souzeného obchodního vztahu.

7. Žalobce ve lhůtě jemu soudem uložené (č.l.154) vyložil, že smlouvu chápal tak, že za cenu 204 000 Kč přepraví pro žalovaného dva kontejnery z [anonymizováno] do [příjmení], že je jeho povinností zajistit, aby vozidla pro přepravu se dostala do místa nakládky, převzala tam náklad a tato odvezla do místa vykládky. Žalobce vycházel z toho, že jeho povinností je zajistit, aby jeho vozidla (resp. vozidla smluvního přepravce) měla veřejnoprávní povolení pro přepravu nadrozměrného nákladu po pozemních komunikací, rozhodně při sjednání smlouvy o přepravě neměl za to, že bude jeho povinností zajistit, že mu budou kontejnery v místě nakládky vydány či že tam bude vpuštěn, v tomto směru měl za to, že to je povinností odesílatele. Dále i dodatel, že se jednalo o dva marné výjezdy do místa nakládky, a to dne [číslo] a pak [číslo].

8. Žalovaný ve lhůtě jemu soudem uložené (č.l.158) uvedl, že žádná obchodní praxe mezi účastníky nebyla a z provedeného dokazování vyplynulo, že cargokarta je mezinárodní dokument přepravce, takže v tomto případě, nebylo poskytnutí součinnosti žalovaného potřeba.

9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

10. Žalobce je česká právnická osoba, vzniklá v roce 1994, jejíž předmět podnikání je i silniční nákladní přeprava a jediný společník je švýcarský dopravce (tyto skutečnosti má soud za prokázané z OR, [anonymizováno] v [obec], oddíl C, vložka [číslo] č.l.25).

11. Dne [datum] zaslal žalovaný žalobci e.mail s poptávkou po odvozu dvou kontejnerů se stojem [anonymizováno] rozměrech 1000x365x295cm a 540x290x305cm z [anonymizováno] do [příjmení], dne [datum] k dotazu žalobce pak doplnil přesnou adresu vykládky v [příjmení], takže [datum] mu žalobce zaslal cenu přepravy, a to včetně ceny povolenek pro nadrozměrný náklad. Komunikace e.mailem mezi účastníky pokračovala až v květnu, a to [datum], kdy žalovaný žádal o aktuální cenovou nabídku, takže [datum] žalobce zaslal cenovou nabídku ve výši 204 000 Kč + DPH, žalovaný na to reagoval dne [datum], že počítá s nakládkou 19. nebo [číslo] a dodal, že bude potřebovat pár dní předem informace o dopravci, aby mohl připravit potřebné dokumenty, dne [datum] žalobce odpověděl, že nakládka je možná [číslo] – [číslo] a dodat za tři dny, cenu 204tis Kč, což žalobce ještě dne [datum] potvrdil dožadoval se přesných adres, dne [datum] žalobce, ale informoval žalobce, že by chtěl zásilku nakládat v [anonymizováno] už dne [datum] a zopakoval potřebu přesných adres, kvůli povolení, které je potřeba vyřídit, když žalovaný v odpovědi [datum] odpověděl, že objednávku ihned zašle, počítá s nakládkou [číslo] a vykládkou [číslo] a na přesnou adresu nakládky čeká, takže jí sdělí zvlášť, což žalovaný udělal [datum] – [anonymizována tři slova] vč. plné adresy (tyto skutečnosti má soud za prokázané z e.mailové korespondence účastníků č.l. 29 – 35).

12. Dne [datum] vystavil žalovaný žalobci objednávku na přepravu stroje [anonymizováno] rozměrech 1000x365x295cm a 540x290x305cm s naložením [datum] do [příjmení] [příjmení], který její přijetí e.mailem potvrdil dne [datum] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z objednávky [číslo] č.l. 37, která navazuje na e.mail žalovaného ze dne [datum] č.l.30, předaná e.mailem [datum] č.l.170, potvrzující žalobce o přijetí objednávky e.mail č.l. 170 výpověď svědka [celé jméno svědkyně], který poznal objednávku č.l. 250, když účastníci se navíc shodli dle § 120 odst. 3 o.s.ř., č.l.50).

13. Dne [datum] žalobce e.mailem objednal u [právnická osoba] přepravu s datem nakládky [datum] v REG [anonymizována dvě slova], o rozměrech zásilky 1000x365x295cm a 540x290x305cm, vč. hmotnosti, s datem vykládky [číslo] 2018 [příjmení] za 145 000 Kč + DPH a s tím, že poplatky za celní odbavení, speditéra, silniční daň a ostatní poplatky přímo související s dopravou jsou zahrnuty v ceně za dopravu, není-li v této smlouvě domluveno jinak (tyto skutečnosti má soud za prokázané z objednávky č.l.86, z e.mailu žalobce zaslaného společnosti [právnická osoba] č.l.89).

14. Dne [datum] se e.mailem žalovaný ujišťoval u žalobce, zda platí datum vykládky, protože to zákazník potřebuje vědět ohledně jeřábu (tyto skutečnosti má soud za prokázané z č.l. 170).

15. Účastníci učinili mezi sebou nesporným, že uzavřeli smlouvu o přepravě dne [datum] s nakládkou v [anonymizováno] a vykládkou v [příjmení], za cenu 204 000 Kč s DPH (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), a to na ústním jednání dne [datum] (č.l. 50).

16. Dne [datum] byl vystavený dokument pro opuštění terminálu se zbožím žalovaného, žalobcem – souhlas s přepravou, který žalovaný zaslal žalovanému e.mailem dne [datum], jedná se souhlas s přepravou a obsahuje: datum vystavení, číslo příjemce, číslo celní deklarace, místo původu zboží, místo kam bude zboží dopraveno, číslo kontejneru, číslo zboží, hmotnost brutto i netto, počet beden, popis zboží (tyto skutečnosti má soud za prokázané z úředního překladu z holandského do českého jazyka č.l. 58, e.mail s tím, že tento dokument musí mít obě dvě auta, která náklad povezou č.l. 168, svědecká výpověď [celé jméno svědka] č.l. 251, kde dokument poznal, svědecká výpověď [celé jméno svědkyně], o tom, že toto asi nestačí k vyzvednutí zboží, aniž by řekla v čem je nedostatečný č.l. 255, svědecká výpověď [celé jméno svědkyně], že dokument skutečně žalobce měl č.l. 246).

17. Dne [datum] zaslal e.mail [jméno] z [anonymizováno] žalobci, v kopii žalovanému a také [anonymizováno], že zboží žalovaného je stále v [anonymizováno] a žalovaný na to stejný den odpověděl, měli jsme velké problémy se získáním kódu [příjmení], po velkém množství telefonátů jsme se nakonec dozvěděli, že pouze přepravní společnost, která vlastní vozy k vyzvednutí zboží, může vytvořit účet na [anonymizováno] a získat kód [příjmení], který je třeba ke vstupu do přístavu, tuto informaci dostal i pan [celé jméno svědka]. Vyzvednutí Cargo Cards zařídíme, ale s kódem [příjmení] to bylo horší. Samozřejmě přepravní společnost, kterou jsme angažovali, je velmi zaneprázdněná, co se toho vozu týče, takže další možné datum nakládky zboží bude za 14 – 21 dnů a to už snad všechno bude ok, dne [datum] [číslo] hod přeposlal [jméno] z [anonymizováno] do [anonymizováno] e.mail, s propočtem dosavadních nákladů na zásilku pro žalovaného s varováním, že jestliže do [datum] nebude vyzvednuté, tak zádržené se bude zvyšovat o 400EUR denně a [číslo] zaslal e.mail žalobci aby sdělil pevné datum nakládky a upozornil že v rotterdamském přístavišti platí za uskladnění cca 400EUR denně s tím, že pro zákazníka hledáme takové řešení, kterým se vyhneme dalším nákladům, dne [datum] [číslo] sdělil [jméno] žalobci, že zásilku vyzvedává z [anonymizováno] do skladu ve [anonymizováno] a dejte nám prosím vědět dva dny před nakládkou a číslo nákladního vozu, protože pro nakládku je nutné zařídit jeřáb, a [datum] [číslo] žalovaný sdělil žalobci i [jméno], že s [anonymizováno] našli řešení, a to přesun do [příjmení], protože žalobce měl mnoho problémů s nakládkou, jak již víte (tyto skutečnosti má soud za prokázané z úředního překladu e.mailů z holandského do českého jazyka č.l. 112, 66, 120, z výslechu svědka [celé jméno svědka], o tom, že [anonymizováno] je přepravce, kterého používá HURCO č.l.242, výslech svědka [příjmení] o tom, že vstup si musela zařídit v přístavu přepravní společnost č.l. 148).

18. Pro 1. kontejner zboží žalobce byl dne [datum] vystavený náložní list CMR s nakládkou v [anonymizováno] a s vykládkou ve [anonymizováno] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z originálu náložního listu č.l. 59, kde je očividná chyba v psaní: místo [datum] je tedy [datum], což prostě není možné, protože tou dobou bylo zboží žalobce dávno složené v [příjmení], a proto jediné vysvětlení je že to je chyba v psaní, a z úředního překladu z holandského do českého jazyka č.l.61).

19. Pro 2. kontejner zboží žalobce byl dne [datum] vystavený náložní list CMR s nakládkou v [anonymizováno] a s vykládkou ve [anonymizováno] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z originálu náložního listu č.l. 76 a z úředního překladu z holandského do českého jazyka č.l.78).

20. Pro 1. kontejner zboží žalobce byl dne [datum] vystavený náložní list CMR s nakládkou ve [anonymizováno] a vykládkou v [příjmení] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z originálu náložního listu č.l. 60, a z úředního překladu z holandského do českého jazyka č.l.62).

21. Pro 2. kontejner zboží žalobce byl dne [datum] vystavený náložní list CMR s nakládkou ve [anonymizováno] a vykládkou v [příjmení] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z originálu náložního listu č.l. 77 a z úředního překladu z holandského do českého jazyka č.l.79, kde je očividná chyba psaní: místo [datum] je zde [datum], kterou lze snadno zjistit z porovnání s originálem na č.l. 77, a také z data vykládky, kterou shodně líčí oba účastníci).

22. Vzdálenost z [anonymizováno] do [příjmení] je 1 395km a z [anonymizováno] do [příjmení] 1 241,7km (tyto skutečnosti má soud za prokázané z [webová adresa] č.l. 12, 13).

23. Dne [datum] vystavil [anonymizováno] žalovanému fakturu na 9 490 EUR, za zádržné (skladné) 7 155 EUR, přeprava z [anonymizováno] do [příjmení] 1 635 EUR a vykládka pomocí jeřábu 700 EUR, protože stroj nebyl naložen v souladu s dohodou dne [datum], a zádržné zahrnuje 180 EUR za neuvolněné místo, 1 400 EUR zádržné dvou kontejnerů za 7 dnů (od [číslo] [číslo] a od [číslo] – [datum]) obou kontejnerů už jen po 200 EUR, 5 575 EUR zádržné dvou kontejnerů za 16 dnů (od [číslo] – [datum]) nejdříve po 110 a 125 EUR a pak shodně od [datum] po 200 EUR za každý zvlášť, kterou žalobce dne [datum] zaplatil (tyto skutečnosti má soud za prokázané z úředního překladu z holandského do českého jazyka faktury [anonymizováno] č. [anonymizováno] – [anonymizováno] - [číslo], č.l.64 včetně výpisu z bankovního účtu žalovaného č.l. 74, kde je číslo faktury [anonymizováno] z úředního překladu z holandského do českého jazyka účtů vystavených přístavem [anonymizováno] č.l. 70, 71, 72).

24. Dne [datum] žalovaný zaslal žalobci oznámení, že započítává tímto pohledávku na náhradu škody ve výši 9 490 EUR vzniklou v důsledku nezajištění sjednané přepravy podle objednávky [číslo] spočívající v dodatečných nákladech (skladné a přepravě náhradním dopravcem do provizorní destinace) z [anonymizováno] do [anonymizováno], kterou jsme Vám vyfakturovali dne [číslo] fakturou [číslo] splatnou dne [datum], která při kurzu CZK/EUR ke dni 05.09.2018 činí 25,73 Kč, činí 244 177,70 Kč proti pohledávce na přepravené z [anonymizováno] do [příjmení] v celkové výši 246 840 Kč z faktury ze dne [datum] [číslo] splatnou dne [datum], čistý rozdíl 2 662,32 byl již uhrazen [datum] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z dopisu včetně dokladu o odeslání z datové schránky žalovaného č.l.14).

25. Dne [datum] vystavil [právnická osoba] žalobci fakturu za dopravu na trase [anonymizováno] - [příjmení] [příjmení] NÁJEZD 2x na nakládku + povolení částku 50 820 Kč, kterou žalobce zaplatil dne [datum] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z faktury č. 2018 č.l. 28, z výpisu z bankovního účtu žalobce, kde u úhrady je číslo faktury uvedené u VS č.l. 85).

26. Dne [datum] vystavil žalobce žalovanému fakturu se splatností dme [datum] na částku 246 840 Kč, což je 204 000 Kč s DPH, za mezinárodní přepravu (tyto skutečnosti soud má za prokázané z faktury [číslo] č.l. 36).

27. Dne [datum] žalovaný vystavil fakturu žalobci na zaplacení škody 244 177,70 Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze zápočtu ze dne [datum], vč. doručenky č.l.14, když žalobce nikdy netvrdil, že by mu tato škoda nebyla takto vyúčtovaná).

28. Svědek [jméno] [příjmení] pracoval u žalobce jako dispečer 5 let, nyní už u něj rok a půl nepracuje. Žalovaný byl žalobcův klient a mezinárodní přepravu provozoval žalobce běžně, když dostal od zákazníka poptávku, že chce převést z bodu A do bodu B nějaké zboží, poptal dopravce, dal cenu zákazníkovi, a když se mu líbila, tak řekl ano, objednal si to a pak se věci daly do pohybu. Na otázku, kdo zařizoval listiny, které byly k nezbytné k převzetí zboží, odpověděl, že většinou je řidiči dostávali na místě nakládky, buď si je sami vyplnili a nechali potvrdit, případně k tomu dostali nějaké dodací listy a předali je při vykládce. Připustil, že určitě nějaké listiny byly potřeba při nakládce v přístavu v [anonymizováno], ale nebyly tak přísné – aby se prokázalo, že si řidič jede vyzvednout určité zboží. Pamatoval si, že došlo k tomu, že v [anonymizováno] byly dvě brány, a když se sehnaly karty na první, tak byl potřeba kód, ten se musel získat přímo v přístavu, ale musela ho vyžádat jakoby ta přepravní společnost u tohoto přístavu. Uvedl, že do [anonymizováno] jelo jedno nebo dvě auta, a že si pamatuje, že tam jelo jen jednou (což zopakoval) a na podruhé už řidič udělal všechno správně, měl už vše potřebné, když pak si vzpomněl, že zboží se nakládal nakonec jinde. Také uvedl, že nebyl jednotný formát objednávek – různé objednávky pro různé zákazníky. Nakonec uvedl, že zjišťoval na webových stránkách přístavu vstup, ale nebyl to jednoduchý návod, že neví jestli k obstarání vstupu do přístavu, byla potřeba součinnosti žalovaného a že žalobce neměl informace o vstupní proceduře (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze svědecké výpovědi před soudem dne [datum]).

29. Svědek [celé jméno svědkyně] je nyní na mateřské dovolené, ale pracuje pro žalobce od roku 1999 jako dispečer a vypověděl, že každý dispečer si řeší a potvrzuje své objednávky sám, a běžně poskytovali to, co klienti chtěli, co si napsali do objednávky, pokud někdo chtěl tak i nějaký zajištění jeřábu a celní služby a zopakoval, že pokud to bylo součástí objednávky, tak zjišťovali i proclení. Převoz zboží z přístavů děli podle ní tak 20 – 30x, z [anonymizováno] si nevzpomíná, ale méně než 10x, subdodavatele si sjednávají běžně. Uvedl, že z jeho praxe vždy zařizuje doklady pro vstup do přístavu majitel zboží a v konkrétní věci, že my jsme měli dokument, kde byly kódy nakládky, já jsem se ptala nevím koho, jestli to stačí na nakládku, oni nám řekli, že ano a tím pádem to pro mě bylo uzavřený a posílali jsem tam auto a pak, že doklady ke vstupu do přístavu by si dle mýho názoru měl zajistit, kdo zboží odebírá. Následně svědek uvedl, že na začátku té objednávky nebylo, že by zboží bylo v přístavu, když následně ale uvedl, že věděli, kam pro zboží jedou, protože dostali bližší informace. Dále uvedl, že majitel zboží měl prostě říci, co je potřeba, když pak svědek uvedl, že neví jestli je povinnost klienta znát právní náležitosti přepravy, pak ale svědek uvedl, že žalovaný se měl zeptat toho, kdo mu to zboží přivezl do toho přístavu, jak má postupovat dál, na jakém místě si to má vyzvednout, což vystřídal tím, že neví a že si nepamatuje (což uvedl ještě třikrát) (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze svědecké výpovědi před soudem dne [datum]).

30. Svědek [jméno] roz. [celé jméno svědkyně], [příjmení], vypověděl, že už rok a tři měsíce pro žalobce nepracuje, ale pracoval tam 13 let, žalobce pro své klienty zařizuje přepravu, nakládku a vykládku jeřábem a celní náležitosti, takže klienty upozorňují, že veze zboží ze [anonymizováno] tak se s ním domluví, jestli žádá clít v [obec], nebo tzv. [anonymizováno] vyclení, a to i když to ten zákazník neví, kde by se to mohlo proclít – hlavně když to veze poprvé. Svědek uvedl, že si nemyslí, že by žalobce měl vědět, jaké jsou náležitosti pro vstup do přístavu, protože na to by ho měl upozornit odesílatel (což ještě zopakoval), ale není asi úplně povinen to vědět žalovaný. Na otázku jaké konkrétní údaje měli mít pro vstup do přístavu v [anonymizováno], tak si svědek vzpomněl, že jejich vozy nebyly do přístavu vpuštěné, a že tam chybělo nějaký referenční číslo nebo logovací údaj, kterým jsme měli dostat od žalovaného nebo aspoň od toho odesílatele, a že odesílatel s nimi úplně nekomunikoval. Svědek si pak rovněž vzpomněl, že zboží se v tomto případě vezlo z [příjmení] - kam zboží přivezl [anonymizováno], což si žalovaný zařídil sám. K předloženému dokumentu ze dne [datum] pro opuštění terminálu (č.l.58) svědek uvedl, že tam chybí nějaký logovací čísla, k e.mailu ze dne [datum] (č.l.31), že zmínka o dokladu se váže výhradně k povolení převozu nadměrného nákladu a potvrdil, že v e.mailu ze [datum] (č.l.29) je uvedená adresa přístavu v [anonymizováno], na otázku, kdy žalovanému sdělili, že potřebují další doklady k opuštění přístavu, uvedl, že okamžitě volali, když nastal ten problém…i před tím jsme se ptali, jestli je to všechno, jestli tam není potřeba něco (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze svědecké výpovědi před soudem dne [datum]).

31. Při hodnocení svědeckých výpovědí dispečerů žalobce ([příjmení], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně]) soud vyšel z tohoto, že svědci se na sjednání přepravy a na jejím průběhu osobně, prokazatelně podíleli a vzhledem k tomu, že žalobce za tuto přepravu nedostal zaplaceno, tak soud dopředu mohl předpokládat, že svědci se budou snažit odvrátit pozornost od nesplnění legitimního požadavku žalobce jako zaměstnavatele na dodržení přiměřené kvality svěřených pracovních úkolů (NS ČR 21 Cdo 3325/2012, 21 Cdo 59/2005) a chyby souzené přepravy shledávat výhradě v postupu žalovaného. Všichni svědci (svědek [anonymizováno] nejméně) dali přednost kličkování místo rozumných odpovědí, jejich výpovědí byly tak těžkopádné, víceznačné, a proto se jim dalo dost těžko porozumět a hlavně byly zásadně vnitřně i vzájemně rozporné. Všichni svědci se shodli na tom, že žalobce zajišťuje přepravu z bodu A do bodu B, svědek [příjmení] a [celé jméno svědkyně] pak výslovně potvrdili, že žalobce běžně vykonává mezinárodní přepravu, když objednávky přepravy zásadně odpovídají přání klientů – takže jsou různorodé, svědci [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně] se shodli, že objednávky zahrnují i proclení zboží, svědek [příjmení] a [celé jméno svědkyně] se shodli, že žalobce objednává další přepravce. Dále už panovaly jen rozpory, protože ani jeden svědek nebyl schopen vůbec soudu sdělit, co konkrétně zabránilo žalobci vyzvednout žalovaného zboží v rotterdamském přístavu – čeho přesně se měly týkat vstupní kódy či loga, svědci [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně] oscilovali mezi kupujícím a prodávajícím a tím, že neví, kdo by je měl znát, přitom ale naproti tomu úplně všichni svědci připouštěli, že se ptali resp. hledali na webových stránkách nároky na vstupní procedury do přístavu, a dále svědek [celé jméno svědkyně] jasně vypověděl, že dokument k opuštění přístavu (č.l.58) považovala za dostatečný a že ona rozhodla o zahájení převozu, a svědek [celé jméno svědkyně], která za svojí kariéru podobných dokumentů musel vidět stovky, tak nebyl schopen soudu pojmenovat konkrétní nedostatky tohoto dokumentu. Naproti tomu jediný svědek [příjmení], i když váhavě, tak přesto nezastíral, že vstupní kódy si musela zajistit na místě jen přepravní společnost - což byla také jediná výpověď, která odpovídala e.mailové korespondenci, a kterou soud tedy považoval za důvěryhodnou, takže proto tato svědecká výpověď byla pro soud použitelná. Soud svědkům [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně] neuvěřil, že vstupu do přístavu bránily chyby nebo nedostatky dokumentu o zboží (č.l.58) a ani jim neuvěřil, že by se opravdu domnívaly, že vstup do přístaviště zařizuje žalovaný a nikoliv žalobce - jako transitní společnost, která má jediného společníka jiného mezinárodního dopravce (NS ČR 22 Cdo 5587/2015, 21 Cdo 4339/2007, 26 Cdo 1239/2011, 21 Cdo 4643/2010, ÚS ČR IV. ÚS 524/05).

32. Svědek [celé jméno svědka] vypověděl před dožádaným soudem, neboť o to sám (č.l.103) že pracoval pro [právnická osoba] [obec], a vyloučil, že by pro účastníky nebo pro [právnická osoba] pracoval, že před výpovědí mluvil se svědkem [celé jméno svědka], a že si vzpomíná, že se svědkem [celé jméno svědka] měl provést přepravu z [anonymizováno] v červnu 2019, nakonec výslechu pak dodal, že to mohlo být i v roce 2018, že si na místě vyřídili vstupní karty na jejich jména, a to bylo zpoplatněné, ale pak přeprava neproběhla, když důvody nezná, protože komunikaci obstarávali dispečeři, rozumí německy a [celé jméno svědka] mluví německy, do přístavu už se pak nepokusili vstoupit, na pokyn dispečera tam počkali minimálně jeden den, že veškeré podklady ke vstupu do přístavu jsme měli vždy nachystané o zaměstnavatele, a jestliže vznikl problém, tak ten se řešil přes dispečera, jako řidič nikdy nic nezařizoval (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze svědecké výpovědi před Okresním soudem v Hodoníně dne [datum]).

33. Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že pracuje pro [právnická osoba] [obec], jako řidič, do přístavů jezdí každý týden, do [anonymizováno] jel se svědkem [celé jméno svědka], se kterým je kamarád, ale který už u [anonymizováno] [obec] nepracuje. Při vjezdu museli mít osobní karty, nějaká eura se za to platilo, ale pak se dostali k druhé bráně, která chtěla kód, a ten měli špatný. Čekali do druhého dne, pak to zkusili znova, za týden tam jeli znova a úplně to samé se opakovalo (což zopakoval). Dále uvedl, že zboží je v přístavu pod číslem, a to číslo prostě měli špatně a přisvědčil, že toto číslo musí dát ten, pro koho to zboží je (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze svědecké výpovědi před soudem dne [datum], soud trval na autentickém výslechu svědka, neboť vzhledem ke skutečnosti, že to byli jen řidiči, kteří byli jako jediní na místě, a svědek [celé jméno svědka] podle svědka [celé jméno svědka] i německy mluví, tak soud uvažoval o vyšším přínosu této výpovědi, provede-li jej sám (NS ČR 28 Cdo 665/2012).

34. Při hodnocení svědeckých výpovědí řidičů marných nájezdů ([celé jméno svědka], [celé jméno svědka]) soud vyšel z tohoto, že oba svědci měli za věci přímý zájem, neboť byli jediní, kdo mohl autenticky potvrdit dva marné nájezdy – a tedy nárok žalobce ve výši 50 820 Kč, tak také mohli autenticky svědčit přesném důvodu neúspěšného naložení zboží žalobce v [anonymizováno]. Předně, svědek [celé jméno svědka] tamějšímu soudu nezastíral, že se svědkem [celé jméno svědka] o obsahu plánových výpovědí dopředu mluvil, ani jeden svědek se soudu netajil tím, že jsou vůči sobě svědci v přátelském vztahu. Za této situace soud měl skutečně vážný důvod pohlížet na výpovědi obou svědků jako na dopředu naučené a nikoliv jako reprodukci skutečně prožitých událostí. Ani tak, se však svědci ve svých výpovědi neshodli ani na tom kolikrát se pokusili o vstup do přístavu a hlavně, svědecká výpověď [celé jméno svědka] zůstala zcela osamocený důkaz o druhém marném nájezdu do [anonymizováno] dne [datum] O důvodu marného nájezdu pak svědek [celé jméno svědka] nic nevěděl a [celé jméno svědka] si byl jist, že problém byl v čísle zboží, které měli chybné. Výpověď ani jednoho svědka však nepotvrzují hodnověrné důkazy ve formě e.mailů, a dokonce ani kolotavé výpovědi dispečerů žalobce (viz shora), když navíc je nutné vzít v úvahu, že ani jeden ze svědků neumí jazyk, kterým by se dobře v [anonymizováno] domluvil, takže jejich schopnost porozumět na místě skutečnému důvodu potíží na místě byla v očích soudu značně zeslabená. Z těchto všech důvodů, soud svědecké výpovědi považoval jen za smyšlenky, které pro soud nepředstavují věrohodný důkaz (NS ČR 22 Cdo 5587/2015, 21 Cdo 4339/2007, 26 Cdo 1239/2011, 21 Cdo 4643/2010, ÚS ČR IV. ÚS 524/05).

35. Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že pracuje pro žalovaného jako servisní manažer a objednává zboží z ciziny běžně, když obvykle to řeší [anonymizováno], protože žalovaný je jeho zastoupení v [anonymizováno] a [anonymizováno]. Žalobce pro žalovaného v minulosti zařizoval transport v [anonymizováno] a [anonymizováno]. Ohledně souzené věci tak tu diskutoval se žalobcem a ten jej ujistil, že to zvládne, [anonymizováno], s takovým přesunem má větší zkušenosti, takže proto dokládal dokument z [datum] (č.l.58), který dostal, protože žalobce jej bude potřebovat - je tam název zboží, sériové číslo zboží a že jsou toho dvě bedny. Problém nastal, když svědkyně [celé jméno svědkyně] volala, že mají problém s nakládkou, že potřebují cargo karty, o kterých on nevěděl, že je potřebují, to svědek viděl jako nadstandard, co by měl jako zákazník řešit, a pak nastalo to, že řešil pro žalobce vyřešení situace, což konsultoval s [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] je přepravní společnost, která spolupracuje s [anonymizováno] a protože s nimi denně komunikuje, tak je poprosil, jestli to nemohou vyřešit. Žalobce se snažil vyřídit vstupní karty, ale to nezvládl, takže zboží nakonec vyzvedlo [anonymizováno] a převezli k nim do skladu, kde zboží vyzvedl žalobce – přisvědčil, že to bylo ve [anonymizováno], a že žalobce nezvládl vyzvednutí zboží, takto zařídil sám. S [anonymizováno] nikdy neřešil cargo karty ke vstupu do přístavu, a že dostal zprávu, že je to karta pro identifikaci řidiče, paní [celé jméno svědkyně] sdělila, že nejsou schopni si tam ty karty zajistit, nebo že by to trvalo delší dobu (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze svědecké výpovědi před soudem dne [datum]).

36. Svědek [celé jméno svědkyně] vypověděl, že pracuje pro žalovaného, že žalovaný běžně objednává zboží z ciziny, a dělá to pan [celé jméno svědka], protože ona zpracovává objednávky nakládky, vykládky - místa a termíny, vždycky objednávají jen nakládku a vykládku, nikdy neřešila doklady k vyzvednutí zboží (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze svědecké výpovědi před soudem dne [datum]).

37. Při hodnocení obou svědeckých výpovědí ([celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně]) soud nepodcenil, že oba svědci jsou dlouholetými zaměstnanci žalovaného, stejně jako fakt, že byli do vyřízení souzené přepravy přímo zapojeni, takže by lhaním mohli teoreticky získat výhodu. Ovšem soud po pečlivé komparaci obou výpovědí vzájemně i ostatními důkazy dospěl k závěru, že svědecké výpovědi odpovídají e.mailům, jako jediným objektivně provedeným důkazům, nejsou ve vzájemném a ani vnitřním rozporu, a jsou tedy zcela věrohodné. Nad to, svědecká výpověď [celé jméno svědka] odpovídala i svědecké výpovědi [příjmení], že žalobce neměl prostě žádné informace o povinnostech při vstupu do přístavu (NS ČR 22 Cdo 5587/2015, 21 Cdo 4339/2007, 26 Cdo 1239/2011, 21 Cdo 4643/2010, ÚS ČR IV. ÚS 524/05).

38. Soud vedl výslechy vzhledem k jejich konkrétnímu průběhu a z hlediska opodstatněnosti otázek vzhledem k obsahu řízení, když oba účastníci měli možnost vznést otázky, které oni sami považovali za relevantní, soud žádnou otázku nezakázal položit. Ohledně výpovědi svědka [celé jméno svědka] účastníci mohli své otázky soudu předložit, tak aby je dožádaný soud mohl zprostředkovaně položit svědkovi (NS ČR 28 Cdo 665/2012). Žádný svědek nebyl přítomen ústnímu jednání, nebo výslechu předchozího svědka, když k pořadí volaných svědků žádný z účastníků neměl žádnou preferenci, ale ani výhradu.

39. Soud provedl důkaz výzvou žalobce žalovanému k zaplacení žalované částky vč. doručenky (č.l. 25), výpisy z GPS uskutečněné přepravy, které obsahují průběh trasy a rozpoznatelné části jmen obou řidičů, ovšem příčí se výslechu řidičů a i podání samotného žalobce, který soudu tvrdil, že k marným nájezdům došlo [číslo] a [číslo] a nikoli ještě [číslo] a hlavně záznamy nejsou jasné odkud řidiči jeli (č.l 87, 88), část [anonymizována dvě slova] o zavedení Cargo Cards v [anonymizováno], který ovšem neobsahuje naprosto žádné podrobnosti (č.l.114), český předklad webových stránek o proceduře na vstupu, když ovšem zde není patrné z jakých webových stránek výtažek pochází a ani nelze říci, že se vztahuje k rozhodné době (červen 2018) (č.l. 116), také součinnost [příjmení] komory a [anonymizováno] (č.l.258, 273) byla ohledně bližšího vysvětlení, kdy byla povinnost Cargo Cards zaveden úplně nulová, českou jazykovou verzi webových stránek [anonymizována dvě slova], kde je pouze stručný bod – že všichni návštěvníci musí mít vstupní kartu (č.l.84) které soud shledal zcela nepřínosnými - v porovnání s dalšími důkazy resp. vzhledem k výsledkům celého důkazního, které soud v řízení provedl, proto tedy neměly na skutkový stav žádný vliv a soud se jimi v rozsudku již dále nezabýval (NS ČR 21 Cdo 2682/2013, ÚS ČR IV. ÚS 582/01).

40. Jestliže soud vycházel z kopií listin, když účastníci pravost kopií listin nikdy během řízení nezpochybňovali (NS ČR 29 Odo 801/2005).

41. Soud vycházel pouze z úředně ověřený překladů do českého jazyka, který jako jediný je jednacím jazykem před soudem, žádný cizojazyčný dokument soud jako důkaz neprovedl, a účastníky o postupu dle § 16 o.s.ř. účastníky výslovně poučil (poprvé č.l. 49) nikomu z účastníků tedy nebyl ztížen přístup k právu (NS ČR 23 Cdo NS ČR [číslo], MS v [obec] 91 Co 308/2015).

42. Soud vycházel z e.mailů, jejich pravost žádný z účastníků nezpochybnil a ani svědci, kteří se k nim během svých svědeckých výpovědí vyjadřovali, nepochybovali o jejich autenticitě - a pak nejednalo se o právní jednání vyžadující písemnou formu, takže prosté e.maily, jako důkaz korespondence účastníků byly pro soud dostačující (NS ČR 26 Cdo 1230/2019).

43. Důkazy, které si soud vyžádal dle § 120 odst. 2 o.s.ř. (viz shora), takto učinil proto, že jejich potřeba soudu vyplynula přímo ze spisu, i když jak ukázalo, tak nepřinesly žádnou skutkovou informaci (NS ČR 26 Cdo 4635/2010).

44. Žádné opomenuté důkazy tedy v řízení nejsou (ÚS ČR I. [číslo]).

45. Z provedených důkazů bylo možné bezpečně usoudit na skutkový stav a ani účastníci po poučení dle § 119a o.s.ř. na posledním ústním jednání důkazních návrhů ve věci nečinili. Soud po důkazech nepátrá a vychází ze skutkového stavu zjištěného na základě důkazů, které byly provedeny (ÚS ČR IV. ÚS 3681/18, NS ČR 33 Cdo 1074/2011). Soud na tomto místě výslovně poukazuje, že účastníky soud výslovně poučil o povinnosti tvrdit a prokazovat (viz shora).

46. Dle článku 11 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), platí, že odesílatel je povinen připojit k nákladnímu listu nebo dát dopravci k dispozici doklady potřebné k celnímu a dalším úředním jednáním prováděným před vydáním zásilky a poskytnout mu všechny informace, o které požádá.

47. Dle článku 17 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), platí, že 1. Dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky anebo za její poškození, které vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku jejího vydání, jakož i za překročení dodací lhůty, 2. Dopravce je zproštěn této odpovědnosti, jestliže ztráta zásilky, její poškození nebo překročení dodací lhůty bylo zaviněno oprávněným, příkazem oprávněného, který nebyl vyvolán nedbalostí dopravce, vlastní vadou zásilky nebo okolnostmi, které dopravce nemůže odvrátit a jejichž následky odstranit není v jeho moci, 3. Dopravce se nemůže dovolávat, ve snaze zprostit se své odpovědnosti, ani vad vozidla použitého k přepravě, ani zavinění nebo nedopatření osoby, od níž najal vozidlo, nebo jejích zástupců nebo pracovníků.

48. Dle článku 30 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), platí, 3. Nárok na náhradu za překročení dodací lhůty může být uplatněn jen tehdy, byla-li dopravci zaslána písemná výhrada do 21 dnů poté, kdy byla zásilka dána k dispozici příjemci. Podle § 5 odst. 1 OZ platí, že kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.

49. Podle § 2555 odst. 1 OZ platí, že smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné.

50. Podle § 2558 OZ platí, že dopravce provede přepravu do místa určení s odbornou péčí v ujednané době, a nebyla-li ujednána, bez zbytečného odkladu. Má se za to, že tato doba počíná běžet dnem následujícím po převzetí zásilky dopravcem.

51. Podle § 2578 OZ platí, že podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

52. Podle § 1982 odst. 1OZ platí, že dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

53. Po provedení dokazování, zvážení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, když soud po právní stránce posoudil věc tak:

54. Soud vyšel z normativní situace významně korigované strategickou litigací, a to, že je-li mezi podnikateli uzavřena přepravní smlouva o mezinárodní silniční nákladní dopravě a místo převzetí a dodání jsou ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je signatář Úmluvy CMR, tak česká právní úprava se použije jen v tom případě, že Úmluva CMR neobsahuje odlišnou úpravu, bez ohledu na to, že účastníci smlouvy jsou tuzemci (§ 2578 OZ, OS ve [obec] 19 C 250/2014, NS ČR 33 Cdo 1262/2000), takže Úmluva CMR představuje v oblasti mezinárodní silniční přepravy komplexní úpravu závazkových vztahů smluv o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, tedy řeší i otázky odpovědnostních nároků (NS ČR 32 Cdo 3034/2018) a k uzavření smlouvy o přepravě dle Úmluvy CMR dochází převzetím zásilky na základě písemné objednávky k přepravě (NS ČR 32 Odo 1676/2006). Lze tedy uzavřít smlouvu dle § 2555 OZ podléhající režimu Úmluvy CMR, když ale Úmluva CMR neřeší nic o procesu vzniku smlouvy ([příjmení] pro [část Prahy]), ale Úmluva CMR dopadá i na situace, kdy se osoba domáhá svých nároků na základě národního práva (NS ČR 23 Cdo 2477/2019). Úmluva CMR neupravuje důsledky porušení smluveného termínu nakládky, ale jen porušení dodací lhůty (KS v HK 25 Co 142/2004) a dopravce je zodpovědný za výběr svých smluvních partnerů i ostatních osob – poddopravců a jejich poddopravců, tedy za jednání a za opomenutí osob, které použil k provádění přepravy (NS ČR 31 Cdo 488/2010, 32 Cdo 1658/2009). Ohledně zápočtu, což byla obrana žalovaného, soud vyšel z normativní situace a z judikaturních závěrů a to, že započtení je způsob současného zániku alespoň dvou vzájemných pohledávek zúčtováním. Ve vztahu k pohledávce, proti které je započtení uplatněno (pasivně započítávaná pohledávka), jde o náhradní způsob uspokojení věřitele, který se obejde bez reálného poskytnutí předmětu plnění; namísto něj je poskytnuta hodnota spočívající ve zproštění vzájemného dluhu. Ve vztahu k pohledávce, která je k započtení použita (aktivně započítávaná pohledávka), představuje započtení faktické vymožení této pohledávky, a to bez souhlasu protistrany, případně i proti její vůli (NS ČR 33 Cdo 4967/2017). Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení (aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem) (NS ČR 33 Cdo [číslo], NS ČR 33 Odo 336/2005, 33 Odo 283/2005).

55. Shora uvedené se do souzeného žalobního nároku promítlo následovně. Předně soud zaměřil verifikační úsilí na obsah a rozhodnou právní úpravu uzavřené smlouvy, a dospěl k závěru, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o přepravě věci, kdy místo převzetí a předání se nacházelo v různých státech, takže i když oba účastníci jsou tuzemské právnické osoby, porovnával soud smlouvu s obsahem Úmluvy CMR. Žalobce žalovanému e.mailem sdělil cenu přepravy zboží z [anonymizováno] do [příjmení] už [datum] a žalovaný s ní souhlasil [datum], když žalobci zaslal objednávku této přepravy a přesné místo nakládky žalovaný žalobci e.mailem sdělil [datum], s čímž žalobce – jmenovitě svědek [celé jméno svědkyně] vyslovil souhlas [datum]. Jestliže tedy i účastníci byli ve shodě dle § 120 odst. 3 o.s.ř., o tom, že uzavřeli smlouvu o přepravě z [anonymizováno] do [příjmení] zboží za cenu 204 000 Kč s DPH, pak to zcela odpovídá provedenému dokazování a žalobce už [datum] věděl, že [datum] musí vyzvednout žalovaného zboží v přístavu v [anonymizováno].

56. Žalobce trval na tom, že doklady ke vstupu do přístavu v [anonymizováno] měl zajistit žalovaný, ovšem ani po poučení dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. nebyl schopen tvrdit o jaké konkrétní doklady se jednalo a už vůbec, kdy je o ně žalovaného požádal. Zásadní spor mezi účastníky tedy byl, kdo z nich zavinil, že [datum] k nakládce zboží v přístavu v [anonymizováno] nedošlo. Z dokazování soudu zcela hodnověrně vyplynulo, že žalobce u žalovaného nežádal vůbec žádné doklady - dokonce, když žalovaný dne [datum] žalobci zcela spontánně předával doklad k opouštění přístavu (č.l.58), tak se svědek [celé jméno svědkyně] podivoval nad tím, že tímto dokladem se musí prokázat obě dvě auta, která budou zboží nakládat. Jak soudu vyplynulo z dokazování, tak žalobce nežádal u žalovaného žádné doklady překvapivě ani v době od [číslo] do [číslo], kdy pořád bylo zboží žalovaného v rotterdamském přístavišti, žalobce již osvědčil marným nájezdem, že se do přístavu není schopen dostat. Když ani zpětně a ani jeden ze svědků [příjmení], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně] nedokázali poukázat na jakýkoliv nedostatek předloženého dokladu k vyzvednutí zboží, a ani konkrétně uvést jaké další a jiné doklady byly nutné k včasné a řádné nakládce v rotterdamském přístavišti. Stejně dobře z výpovědí jmenovaných svědků soud zjistil, že žalobce se prostřednictvím svých (jmenovaných) zaměstnanců bez rozumného důvodu spoléhal, že vstup do přístavu se vyřeší na místě, proceduru vstupu nijak neprověřil, i když už z webových stránek bylo jisté, že vstup je kontrolován, takže slovy svědka [celé jméno svědkyně] měli jsme dokument, kde byly kódy nakládky…tím to pro mě končí a posílám auto. I když podle jmenovaných svědků z přístavu v [anonymizováno] žalobce neprováděl transport běžně, tak bez konzultace se žalovaným použil poddopravce [právnická osoba], aniž by věděl, zda tento si nesjedná dalšího poddopravce popřípadě jak ten bude zběhlý v mezinárodním transportu, takže ve výsledku žalobce neučinil vůbec nic pro to, aby měl alespoň minimální kontrolu nad tím, jaký dopravce tedy bude přepravu pro žalovaného ve skutečnosti realizovat, a že bude připravený vstup si na místě zařídit. Svědek [příjmení] nakonec před soudem jasně vypověděl - což přesně navazuje na e.maily ze dne [datum], že vstupní kódy do přístavu v [anonymizováno], které žalobci chyběly, se netýkaly zboží žalovaného, ale týkaly se výhradně identifikace samotného dopravce resp. řidičů, což konečně potvrdil i svědek [celé jméno svědka]. Klíčový aspekt účasti řidičů na vyřízení vstupu do přístavu pro druhého poddoprace - [anonymizováno] [obec], kterého si dojednal poddopravce žalobce - [právnická osoba], a o kterém zřejmě nevěděl nic nejen žalovaný, ale dokonce ani žalobce, když svědky přiznaná jazyková bariéra ústí v závěr, že nelze věřit údaji svědka [celé jméno svědka], že skutečně porozuměl tomu, že je chyba v kódu zboží, když navíc tuto informaci nepotvrdil ani svědek [celé jméno svědka]. Krátce řečeno, žalobce jako profesionální dopravce, navíc založený jiným mezinárodním dopravcem, měl přepokládat poměrně dost reálnou situaci přísně kontrolovaného vstupu do největšího přístavu v [anonymizováno], a proto jednak přesně zjistit kroky postupu při vstupu - navíc na to měl dost času (od [číslo] – [číslo]) a dále i zajistit řidiče, u kterých nejen nepodcení, ale vymíní si jejich jazykové schopnosti odpovídající tomu, aby uměli na místě hladce vyřídit přístup do přístavu - a tedy včas a řádně provést nakládku. To, že by se žalobce skutečně někdy domníval, že otázka vstupu do přístavu je doklad k jinému úřednímu jednání, nepopřel jen svědek [příjmení], e.mailová komunikace ze dne [číslo], [číslo] a [datum] (viz shora), ale popřeli to dokonce i naprosto nespolehlivé svědecké výpovědi svědků [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně], kteří oba shodně připustili, že zjišťovali (se ptali) zda potřebují ke vstupu do přístavu nějaké specifické doklady, ale že se spokojili, s tím co jim dal žalovaný. Žalobce tak opomenutím svých zaměstnanců a také opomenutím poddoprace [anonymizováno] [obec], kterého si zvolil jeho poddpoprace [právnická osoba] způsobil, že dne [datum] nebyla učiněna nakládka v přístavu v [anonymizováno], a dokonce že byla učiněna až [datum] ve [anonymizováno], a to díky aktivitě žalovaného, protože jinak by zboží žalovaného bylo v [anonymizováno] přístavu blíže žalobcem neurčenou dobu. Tím tedy žalobce žalovanému způsobil škodu v podobě účelně vynaložených nákladů na skladné a převoz zboží z [anonymizováno] do [příjmení]. V této souvislosti soud jen na okraj podotýká, že jestliže porušení právních povinností dopravce spatřuje universální litigice dokonce už jen nezajištění přesného označení jednotlivých kusů zboží pro případ reklamací v zemi původu ([anonymizováno] v [obec] 47 C 131/2021), tak tím spíše nezajištění dokladů pro samotný vstup do přístavu, kde má proběhnout nakládka, je v očích soudu naprosto jednoznačné porušení smluvních povinností dopravce - právě pro jasnou předvídatelnost nutnosti opatření si těchto dokladů. Žalobce se mýlil, když poukazoval na uplynutí prekluzivní lhůty 21 dnů, dle článku 30 Úmluvy CMR, protože v tomto konkrétním případě byla podstata věci v tom, že nedošlo včas z viny žalobce k nakládce, když na zpoždění nakládky se žádná reklamační lhůta v Úmluvě nestanoví (na rozdíl od porušení dodací lhůty, o které jmenovaný článek mluví). Takže i když nebylo pro řízení nijak významné, kdy žalovaný vůči žalobci škodu uplatnil, tak soud musel dát zapravdu žalovanému, že žalobce věděl již z e. mailu [datum] zaslaného [anonymizováno] z [anonymizováno] svědkovi [příjmení], o tom jak vysoká bude škoda resp. skladné v přístavišti v [anonymizováno], kterou svým opomenutím způsobil, což bylo ještě dříve, než přeprava byla dokončena – jinými slovy uplatnění škody by i podle tohoto článku bylo včasné.

57. Žalobce tedy [datum] se shora uvedených důvodů na své straně nebyl schopen provést nakládku a k tomu, bylo rovněž i prokázáno, že žalobce na e.mail ze dne [datum] – tedy devět dnů, po té co k nakládce mělo, dle smlouvy mezi účastníky, dojít, nereagoval nijak omluvně a ani snaživě nenabízel řešení jak nezvyšovat výši hospodářské újmy žalovaného, ale byl zcela pasivní. Svědek [příjmení] totiž jasně e.mailem právě [datum] navrhoval aby přibližně další tři týdny žalovaný nesl finanční důsledky neschopnosti žalobce splnit sjednanou smlouvu o přepravě, když žádný předcházející e.mail žalobce v řízení soudu nepředložil. Jak z e.mailů ze dne [datum], tak z výpovědí svědků [příjmení], [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] vyplynulo, že sám žalovaný zajistil převoz svého zboží z přístavu v [anonymizováno] do blízkého přístavu ve [anonymizováno], čímž ušetřil na skladném v přístavu v [anonymizováno] za dobu od [číslo] resp. od [datum] do [datum] - kdy zboží žalobce z [příjmení] skutečně transportoval do [příjmení], každý dne 400EUR. Lapidárně shrnuto, byl to žalovaný, kdo nastalou situaci vyřešil, protože žalobce jí jakkoliv pragmaticky a promptně řešit odmítal. Tedy bez ohledu na to, že žalobce byl dopravce a měl situaci vyřešit sám, takto bylo právě opačně. Žalovanému tak vznikla škoda ve výši skladného za dva kontejnery, které byly v přístavu v [anonymizováno] i po [datum] - kdy byla mezi účastníky dojednaná nakládka, a to až do [číslo] resp. do [datum] ve výši 5 575 EUR a 1 400 EUR, pak 180 EUR za neuvolněné místo a následně za naložení zboží jeřábem 700EUR (když tato potřeba nebyla smyšlená, ale byla v řízení rovněž prokázaná) a převoz do přístavu [anonymizováno] 1 635 EUR, protože tyto náklady by nebyly vznikly, kdyby žalobce splnil své povinnosti z přepravní smlouvy (viz shora). Výši škody žalovaný nemohl nijak snížit, neboť se jedná o ceny účtované dle přístavních ceníku, jeho vlastníkem a žalovaný je zcela prokazatelně zaplatil [anonymizováno], po té, co [anonymizováno] jako dodavatel zboží zaplatil tuto cenu za žalovaného přístavišti (NS ČR 25 Cdo 986/2001), když v řízení byly předloženy hodnověrné faktury včetně vyúčtování fakturovaných částek, které [anonymizováno] od přístaviště v této souvislosti obdrželo. Soud tedy neuvažoval o tom, že by výše nebyla účelně vynaloženými náklady na přepravu zboží do místa, kde žalobce bude schopen zboží naložit a transportovat, už prostě proto, že ponechat zboží v přístavu [anonymizováno] do [datum] stálo dalších 3 800EUR, když ve [anonymizováno] už nestálo jeho ponechání nic. Lze shrnout, že žalovanému vnikla škoda ve výši 9 490 EUR, protože se spoléhal, že žalobce se jako zkušený dopravce bude chovat odpovědně a opatrně, což se nestalo, žalobce porušil své závazky, a pak ani žádné optimální řešení směřující k nápravě nenavrhl, takže soud shledal jako spravedlivé tuto škodu uznat (ÚS ČR I.ÚS 876/15).

58. Žalovaný od začátku řízení souhlasil s tím, že žalobce jeho zboží dopravil z [příjmení] do [příjmení] a důvodnost žaloby popíral zánikem pohledávky – započtením a zaplacením. Krátce řečeno polemika v řízení se ani nejmenším nevedla o to, jakou cenu a zač si strany smlouvou o přepravě mezi sebou sjednaly a ani o to, že by žalobce sjednaný transport nakonec ([datum]) neuskutečnil, takže že by na úhradu sjednané ceny neměl nárok. Předmětem řízení bylo, zda cena byla žalobci žalovaným zaplacena zápočtem a zaplacením zbytku nebo nebyla. Jestliže žalobce měl vůči žalovanému pohledávku z důvodu splněné smlouvy o přepravě, kterou vyúčtoval fakturou splatnou [datum] na částku 204 000Kč s DPH, což je 246 840Kč a žalovaný měl vůči žalobci pohledávku z důvodu vzniku škody za nikoliv včas a řádně provedenou přepravu, kterou mu vyúčtoval fakturou splatnou dne [datum] ve výši 244 177,70Kč, tak rozhodně v den provedení zápočtu žalovaným [datum], byly obě pohledávky vzájemné, peněžité, splatné a žádný důvod, který by bránil žalovanému provést jednostranné započtení neexistoval. Zápočet tedy žalovaný provedl bezvadně a v tomto rozsahu žalobcova pohledávka ze smlouvy o přepravu zanikla. Zbylá část 2 662,30Kč [datum] zanikla zaplacením. Podrženo a sečteno, žalobcův nárok na zaplacení sjednané odměny za přepravu žalovaného zboží z [anonymizováno] do [příjmení] zanikl dříve, než byla podána žaloba. V tomto ohledu je prostý fakt, že [anonymizováno] je blíže [příjmení], než [anonymizováno], takže i náklady na dopravu žalobce byly nižší, nehraje žádnou roli, protože žalovaný se očividně držel při zápočtu sjednané smlouvy.

59. Jestliže žalobce se domáhal touto žalobou ještě 50 820 Kč za dva marné nájezdy do [anonymizováno], tak tento nárok soud neuznal za důvodný, a to i přes to, že žalobce zcela spolehlivě prokázal, že poddopravci [právnická osoba] tuto částku zaplatil. Předně, žalobce neprokázal, že poddopravci [anonymizováno] [obec], který opravdu cestu do [anonymizováno] přístaviště absolvoval bylo zaplaceno, takže žalobci prokazatelně nevznikla škoda, když za dopravu zaplatil osobě, která ale cestu určitě nevykonala, protože cestu vykonal určitě někdo jiný (NS ČR 25 Cdo 986/2001). Dále, v řízení se žalobci nepodařilo prokázat, že by se jednalo o dva marné nájezdy, protože o dvou nájezdech svědčil pouze svědek [celé jméno svědka], který pro soud nebyl dosti důvěryhodný, takže nárok (jakkoliv hypotetický) by se týkal pouze jediného marného nájezdu. Ať se však jednalo o dva nebo jeden marný nájezd, tak v každém případě platí, že marný nájezd byl způsobený jen chybou žalobce a nikoliv žalovaného (viz shora), takže není spravedlivou konsekvencí rozumného obchodu, aby žalovaný čekal na nákladáku svého zboží o měsíc déle (místo [číslo] tak [číslo]), než si sjednali s žalobcem, organizačně participoval na dopravě z [anonymizováno] do [příjmení] (přesun vymyslel a zařídil svědek [celé jméno svědka]), a pak i zaplatil žalobcem zcela nepřipravený nájezd pro vyzvednutí zboží.

60. Jediným možným procesním výsledkem shora zjištěných skutečností je, že žalobě nebylo vyhověno, a těchto důvodu soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I..

61. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., protože žalobci byl zcela úspěšný. Vzhledem k důsledkům Ústavního nálezu Pl. ÚS 25/2012 soud nepřiznal náhradu nákladů řízení dle vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., ale dle vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., když odměnou advokáta, se skládá z jednoho úkonu právní služby ve výši 9 800 Kč (dle § 7, § 8, vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.), takže při zde uvedených úkonech činí odměna advokáta 118 580 Kč (§ 11 písm. a) - převzetí zastoupení d) - sepis vyjádření č.l. 9, 53, 158, g) účast na šesti ústních jednání), včetně 10 režijních paušálů za každý úkon právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Za nahlížení do spisu soud žádnou náhradu nákladů nepřiznal, neboť obsah spisu nedostál rozsahu, aby soud mohl takto postupovat (ÚS ČR IV. ÚS 15/99) a písemné vyjádření (č.l.108) soud nepočítal, protože podání bylo s tak krátkou lhůtou před ústním jednáním (3 dny), že žalovaný měl dát přednost přednesu na ústním jednání – zejména, když přímost a ústnost jsou nosná pravidla soudního řízení a zejména, když se jedná jen o komentář k důkazům. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalobci uložena povinnost náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne.

62. O náhradě nákladů řízení ve vztahu vůči státu soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o.s.ř. a náklady státu spočívaly jen ve svědečném přiznaném svědkovi [celé jméno svědka], a to usnesením dožádaného soudu – Okresního soudu v Hodoníně č.j. 0 CD 42/2020 - 21, když se jedná o náklady, které je povinen zaplatit neúspěšný žalobce, protože nebyl žádný důvod, aby tyto náklady nesl za účastníky resp. za žalobce stát.

63. O lhůtě k plnění dle výroku II. a III. soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..

Poučení