98 C 306/2018-459

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Sylvou Mašínovou jako samosoudkyní v právní věci: žalobce: zastoupeného: ; [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně] Mgr. [jméno] [příjmení], [IČO], advokát, se sídlem [adresa] proti; žalovanému: zastoupenému: ; [název žalované], [IČO], se sídlem [adresa žalované] Mgr. [jméno] [příjmení], [IČO], advokát, se sídlem [adresa] o zaplacení částky ve výši 48 922,50 Kč s příslušenstvím, rozsudek takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 37 510 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatiti žalobci částku 11 412, 50 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 56 665 Kč od [datum] do [datum] se zamítá.

III. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 47 305,60 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení státu částku ve výši 354,66 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 9 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (č.ú.: 19 – [číslo], [variabilní symbol]).

V. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení státu částku ve výši 27 555, 45 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 9 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (č.ú.: 19 – [číslo], [variabilní symbol]).

Odůvodnění

1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal částky 48 922,50 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů řízení s náklady dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Svůj návrh odůvodnil tak, že žalovaný a žalobce jsou české obchodní společnosti, když žalovaný byl leasingovým nájemcem motorového vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno 9 slov], číslo karosérie [anonymizováno], od [datum], po řádném skončení leasingu ovšem žalovaný nezaplatil žalobci náhradu za snížení hodnoty vozidla nadměrným opotřebením dle [číslo] VOP, které byly součástí leasingové smlouvy. Žalobce sice vystavil fakturu [číslo] – [číslo] na 56 655 Kč, na kterou postupně započetl dluhy vůči žalovanému ve výši 616,60 Kč, 541,10 Kč a 6 585,40 Kč podle opravných faktur splatných jednotlivě, ale stejného dne [datum], ovšem žalovaný zbývající částku nezaplatil, a to ani na výzvu, takže proto podává tuto žalobu.

2. Dne [datum] se žalovaný po kvalifikované výzvě soudu č.j. 98 C 306/2018 - 14 ve lhůtě jemu soudem uložené vyjádřil k žalobě tak, že žalobu navrhuje zamítnout jako nedůvodnou, protože poškození dotčeného vozidla odpovídalo jeho stáří a najetým kilometrům, navíc všechna nadměrná poškození vozidla byla opravená prostřednictvím autoservisu [anonymizováno] [právnická osoba], vozidlo bylo havarijně pojištěné, takže jestliže žalobce inkasoval 148 237 Kč na pojistce, tak žalovaný nárok je neoprávněný.

3. Soud nenařídil přípravné jednání dle § 114c o.s.ř. a k prvnímu ústnímu jednání ve věci, předvolal účastníky předvoláním, ve kterém byli řádně poučeni ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že poučovací povinnost soudu dle § 118a o.s.ř. je upravena jen pro ústní jednání, poučil soud na prvním ústním jednání (I.ÚS 212/06, NS ČR 33 Cdo 1074/2011) s upozorněním na důvody i důsledky poučení v podobě koncentrace řízení (ÚS ČR IV.ÚS 3681/18, NS ČR 33 Cdo 1074/2011, které bylo řádně protokolováno ÚS ČR I. ÚS 21/06 č.l. 49) žalobce o jeho povinnosti tvrdit v žalobě všechny právně významné skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě uplatňuje svůj nárok (§ 101 odst. 1 o.s.ř.), takže jak přesně vypočetl žalovanou částku a jak přesně dospěl k závěru, že tato částka představuje snížení hodnoty dotčeného vozidla, zda vozidlo převzal nebo nepřevzal po skončení leasingu a nechť hodnověrně svá tvrzení prokáže (§ 120 o.s.ř.), a to včetně prokázání celkového přiměřeného opotřebení a posudku z.ú. [příjmení], což jsou dokumenty uvedené v článku [číslo] leasingové smlouvy. Žalovaného pak soud poučil dle stejných ustanovení a na stejném ústním jednání, a to nechť tvrdí jaké tedy bylo stáří vozidla, a počet nejatých kilometrů, dále nechť doplní svá tvrzení o to, o jaká konkrétně poškození vozidla se jednalo, a jak byla vyřešena pojišťovnou – jestliže tvrdí, že byla plně kompenzována pojistkou a hodnověrně vše prokáže.

4. Žalobce ve lhůtě jemu uložené se vypořádal s poučením soudu tak (č.l. 57) tak, že vyčíslení žalované částky je dáno ohledáním vozidla a oceněním jednotlivých zjištění opotřebení a poškození vozidla, dále uvedl, že z podstaty věci nemůže být nadměrné opotřebení, kryto opravami, protože opravy se týkají důsledků dopravních nehod. Dále uvedl, že částka odpovídající nepřijatelným poškozením a opotřebením vozidla vyšla na 71 023 Kč, od které žalobce provedl odpočet korekce odpovídající vlivu na snížení ceny vozidla ve výši 17 391,90 Kč, následně žalobce vystavil fakturu [číslo] – [číslo] na 56 665, 63 Kč a provedl zápočet nájemného, na které žalobce neměl nárok v důsledku změny délky leasingu a zápočet částky za sporné částky za opravu levých zadních dveří (žalobce zde neuvedl, že došlo k odpočtu i částky za poškozené vnitřní obložení, viz níže) Nakonec uvedl, že znalecký posudek z.ú. [příjmení] dle článku [číslo], nepořizoval.

5. Žalovaný ve lhůtě jemu uložené se nijak nevypořádal s poučením soudu, zcela na něj resignoval a zůstal pasivní až do dalšího ústního jednání, jehož se účastnil, ovšem svá tvrzení ničím nedoplnil, a to ani na slovní výzvu soudu (č.l.92).

6. V závislosti na provádění dokazování a vývoje tvrzení účastníků soudu vyplynula potřeba soudu účastníky poučit na ústním jednání i dne [datum] dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. (NS ČR 26 Cdo 5408/2014, 27 Cdo 3528/2018, které bylo řádně protokolováno ÚS ČR I. ÚS 21/06 č.l.93), o tom aby doplnili svá tvrzení a prokázali je. Předně soud poučil žalobce, že nechť logicky skloubí své tvrzení o poškození vozidla v hodnotě 53 631 Kč s faktem, že žalovanému ze stejného důvodu fakturoval 56 665 Kč a pak žalovaného, že ačkoliv zůstal zcela pasivní, tak jestliže trvá na svém tvrzení (č.l.93), že žalobce poškození správně řešil s pojišťovnou, nechť přesně uvede, co to konkrétně znamená v poměrech souzené věci.

7. Žalobce ve lhůtě jemu soudem uložené (č.l.82) vyložil, fakturovaná částka zcela odpovídá kontrole vozidla a vyčíslení opotřebení a nově poukázal na aktuální verzi zprávy, která je jiná, než původně byla soudu předložená (a soudem provedená jako důkaz), protože tato nově předkládaná zpráva je poslední, kterou žalobce vyhotovil a tedy fakturovaná částka odpovídá této (nyní předkládané) zprávě a nikoliv té, kterou předložil soudu jako první. Odlišnost obou verzí spočívá v tom, že poslední (nyní předkládaná) verze reflektuje žalovaným dodatečně vrácené příslušenství vozidla žalobci, proto je částka nižší. [příjmení] argument pak soudu zopakoval i na ústním jednání (č.l.122).

8. Žalovaný ve lhůtě jemu soudem uložené (č.l.79) uvedl, že poškození uvedená žalobcem v protokolu byla buď běžného charakteru, nebo byla opravena autoservisem, nebo měla být žalobcem reklamována u autoservisu, anebo neexistovala. Dále uvedl, že [jméno] [celé jméno svědka], který protokol za žalovaného podepsal, byl kurýr a neměl oprávnění rozporovat nebo uznávat nároky žalobce, že zpráva o vozidle byla vypracována žalobcem bez součinnosti žalovaného. K jednotlivým nárokům jmenovaných dle žalobcovy zprávy o stavu vozidla pak uvedl, že položky 4), 6), 7) jsou běžná nikoliv nadměrná opotřebení, položka 5) byla opravena autoservisem, což plyne z faktury (č.l.24), položka 8) byla v pořádku jak plyne z e.mailu ze dne [datum], položka 9) se týká poškození výbavy, kterou si ale žalovaný pořídil do vozu sám a žalobce to také uznal v e.mailu ze dne [datum], položka 10) byla opravena autoservisem, což plyne z faktury (č.l.23), položka 11) byla opravena autoservisem, což plyne z faktury (č.l. 28), položka 12) žalobce v e.mailu [datum] uvedl, že jí bude reklamovat u autoservisu 13) je promáčknutí střechy, ovšem fakturace prací autoservisu byla komplexní, takže jistě zahrnovala i tuto opravu, položky 14), 15) a 16) neobsahují žádný rozsah a závažnost poškození, které žalobce vůči žalovanému nyní uplatňuje. Své tvrzení pak doplnil na ústním jednání (č.l.124) tak, že žaloba je na duplicitní plnění, protože škodu na vozidle si žalobce způsobil sám, že věc neřešil s pojišťovnou, anebo s autoservisem, takže žalobce nepostupoval správně, když ovšem oba právní vztahy jsou jen mezi žalobcem a autoservisem nebo pojišťovnou.

9. V závislosti na tvrzení žalovaného soudu vyplynula potřeba soudu žalovaného poučit na ústním jednání i dne [datum] dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. (NS ČR 26 Cdo 5408/2014, 27 Cdo 3528/2018, které bylo řádně protokolováno ÚS ČR I. ÚS 21/06 č.l.147), o tom aby doplnil svá tvrzení o tom, že pojišťovna zcela kompenzovala škodu, kterou žalobce uplatnil touto žalobou, a to základě listiny, které soud opatřil u pojišťovny dle § 128 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř. – když žalovaný tvrdil, že si relevantní informace opatřit nemůže, neboť není účastníkem právního vztahu mezi žalobcem a pojišťovnou (č.l.123, 124).

10. Žalovaný se s poučením vypořádal ve lhůtě jemu uložené (č.l.139), tak že SGS není objektivní při posouzení rozsahu škod, protože se žalobcem spolupracuje, že [jméno] [celé jméno svědka] neměl plnou moc, která by zmocnila k podpisu protokolu a pak uvedl, že po té co právní zástupce ověřil situaci, tak věc se má tak, že vozidlo žalovaný žalobci přistavil ke kontrole již [datum], kde byl sepsán protokol o vadách vozidla, žalovaný vozidlo odvezl do servisu, který vozidlo nafotil, fotky poslal žalobci z důvodu jednání s pojišťovnou a vozidlo opravil, a takto opravené jej dne [datum] žalovaný odvezl žalobci k předání, když druhé klíč od vozu pak [jméno] [celé jméno svědka] předal žalobci až [datum] a uzavřel, že žalobce z předání žádný protokol žalovanému neposkytl, nakonec zopakoval výhrady k opotřebení, podle položek přesně tak jak učinil již před tím (č.l.79).

11. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

12. Žalobce je česká právnická osoba, vzniklá v roce [rok], jejíž předmět podnikání je i výroba, obchod a služby dle příloh 1 – 3 živnostenského zákona (tyto skutečnosti má soud za prokázané z OR, MS v [obec], oddíl C, vložka [číslo] č.l.5).

13. Žalovaný je česká právnická osoba, vzniklá v roce [rok], jejíž předmět podnikání je i výroba, obchod a služby dle příloh 1 – 3 živnostenského zákona (tyto skutečnosti má soud za prokázané z OR, MS v [obec], oddíl C, vložka [číslo] č.l.9).

14. Žalobce byl vlastníkem motorového vozidla [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] [registrační značka] nejméně od [datum] – [datum] (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti [stát. instituce], pořízené dle § 120 odst. 2, § 128 o.s.ř. č.l.

53. Soud vyšel primárně z toho, že motorové vozidlo je běžný předmět koupě a podmínkou platnosti kupní smlouvy není zápis změny vlastníka do evidence motorových vozidel, nicméně jestliže k zápisu vlastnictví do evidence došlo, tak nejméně po uvedenou dobu byl žalobce vlastníkem dotčeného motorového vozidla).

15. Dne [datum] účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu movité věci [číslo] kterou si žalovaný pronajal motorové vozidlo [registrační značka], které nemělo žádné najeté kilometry, na dobu 36měsíců a za podmínek dle přiložených VOP, podle kterých je žalovaný jako nájemce povinen poslední den nájmu vrátit vozidlo žalobci (č.l. 8), a před tím, než žalobce vozidlo převezme od žalovaného, je oprávněn zkontrolovat, zda vozidlo bylo vráceno bez poškození a ve stavu v jakém bylo předáno žalovanému s přihlédnutím k běžnému (obvyklému) opotřebení. Stav vozidla bude zaznamenán v protokolu o převzetí vozidla od nájemce. Platí, že osoba předávající vozidlo pronajímateli je k tomuto nájemcem v plném rozsahu pověřená resp. zmocněná, a že svým podpisem protokolu o převzetí vozidla zároveň jménem nájemce potvrzuje zjištěná poškození a/nebo nadměrného opotřebení vozidla nad rámec běžného opotřebení, které snižují hodnotu vozidla…bylo dohodnuto, že výše snížení hodnoty vozidla odpovídá výši nákladů, které by bylo třeba vynaložit na odstranění poškození a/nebo nadměrného opotřebení provedením opravy vozidla. Rozsah poškození a/nebo nadměrného opotřebení vozidla je uveden přímo v protokolu o převzetí vozidla, přičemž se při jeho stanovení vychází zejména z dokumentu Celkové přiměřené opotřebení. Nájemce se zavazuje takto stanovené snížení hodnoty vozidla pronajímateli na základě vystavené faktury uhradit. Pronajímatel je oprávněn zadat vyčíslení snížení vozidla v důsledku poškození a/nebo nadměrného opotřebení z.ú. [příjmení] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z nájemní smlouvy [číslo] podepsané oběma účastníky stejně jako z VOP, které jsou také podepsané oběma účastníky).

16. Dne [datum] žalovaný pronajaté vozidlo od žalobce na dobu do [datum] převzal a to s i knížkou Celkové přiměřené opotřebení (tyto skutečnosti má soud za prokázané z protokolu o předání a převzetí předmětu leasingu ze smlouvy [číslo]).

17. Dne [datum] žalovaný vrátit dotčené vozidlo žalobci, když za žalovaného přítomný [jméno] [celé jméno svědka] podpisem potvrdil výhrady sepsané [celé jméno svědka] za žalobce, a to: přední nárazník - odřený, přední levé dveře – promáčklé, přední levý práh – odřený, přední pravý blatník – odřený, přední pravé dveře – promáčklé, zadní pravé dveře - promáčklé, zadní nárazník – odřený, zadní dveře - promáčklé, střecha - promáčklá, kryt podlahy a sedalo řidiče – propálené, proděravělé (tyto skutečnosti má soud za prokázané z protokolu ze dne [datum], č.l. 61).

18. Ke kontrole ze dne [datum] žalobce vyhotovil zprávu o stavu vozu, systémem SGS, doplněnou fotografiemi vozu při předání žalovaným žalobci, dle které za nepřijatelné poškození považoval: položka 4) přední nárazník - odřený s nákladem na opravu 2 000 Kč, položka 5) přední levé dveře – promáčklé s nákladem na opravu 4 593,40 Kč, položka 6) přední levý práh – odřený s nákladem na opravu 898,10 Kč, položka 7) přední pravý blatník – odřený s nákladem na opravu 1 703,10 Kč, položka 8) přední pravé dveře – promáčklé s nákladem na opravu 4 593,40 Kč, položka 10) zadní nárazník – odřený s nákladem na opravu 2 000 Kč, položka 11) zadní pravé dveře – promáčklé s nákladem na opravu 4 838,40 Kč, položka 12) zadní levé dveře – promáčklé s nákladem na opravu 4 348,40 Kč, položka 13) střecha - promáčklá s nákladem na opravu 13 204,10 Kč, položka 9) čalounění zadních dveří s nákladem na opravu 1 094,10 Kč, položka 14) znečištění interiéru s nákladem na opravu 2 250 Kč, položka 15) propálení sedadla, první řada vlevo s nákladem na opravu 1 325,10 Kč, položka 16) kryt podlahy proděravělé s nákladem na opravu 3 983 Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané z protokolu ze dne [datum], č.l.

87. Žalobce předložil soudu původně (viz shora) zápis č.l. 62 který obsahuje i položky 1), 2) 3) které představují náhradní klíče, návod k obsluze vozu a servisní knížku, takže celkové vyčíslení nepřijatelné škody je vyšší – 53 631 Kč, ovšem vzhledem k tomu, že žalobce sám od začátku uznával, že tyto věci mu byly žalovaným dodány, tak zápisem z č.l. 62 se soud nijak dále důkazně nezbýval, protože prostě na rozdíl o zápisu na č.l. 87 nebyl definitivní a oba účastníci v tom byli zajedno NS ČR 28 Cdo 1409/2000).

19. Dotčené motorové vozidlo mělo sjednané žalobcem jako vlastníkem havarijní pojištění a během nájmu žalovaným bylo několikrát opravováno. V časové koincidenci s vrácením vozidla žalobci a zjišťování jeho technické kondice byla provedena: dne [datum] podle faktury [číslo] vystavené autoservisem žalobci oprava (výměna) čelního skla, což s věcí nesouviselo věcně (i když časově ano), dne [datum] podle faktury [číslo] vystavené autoservisem žalobci oprava zadního nárazníku (náhradní díl [číslo], práce [číslo]) a předních levých dveří (práce [anonymizováno], lakování [anonymizováno]), když pojišťovna žalobci zaplatila 23 169 Kč z celé opravy za 47 979 Kč a výslovně odmítla zaplatit provedené opravy zadní části vozidla, protože ty s pojistnou událostí nesouvisely a dne [datum] podle faktury [číslo] vystavené autoservisem žalobci oprava pravých zadních dveří (náhradní díl [číslo], lakování [anonymizováno]), když pojišťovna žalobci zaplatila 67 192 Kč z celé opravy za 87 352 Kč, aniž by svou úvahu nějak rozvedla. V obou případech pojišťovna jasně uvedla, že žalobcova spoluúčast je 5 000 Kč, ovšem které konkrétní opravy proplácí a které ne, to z dopisu pojišťovny jasné není (tyto skutečnosti má soud prokázané z faktur o opravě vozidla předložené pojišťovnou, dle součinnosti č.l. 100 - § 120 odst. 2 o.s.ř. a § 128 o.s.ř., která zcela odpovídala fakturám předložených žalovaným č.l. 20, 24 a 28, soud totiž třikrát vyzval autoservis č.l. 102, 136, 138 ke splnění povinnosti podání konkrétní součinnosti, když výsledkem bylo poskytnutí faktur bez příloh ohledně provedené práce a náhradních dílů resp. pouze faktura z [datum] takovou přílohu měla a bez zakázkových listů, takže součinnost byla pro řízení nepoužitelná. Ani součinnost na č.l. 274 poskytnutá na základě výzvy soudu č.l. 265 nebyla kompletní, když autoservis nepředložil přílohu faktury [číslo] která byla pro řízení zásadní. Soud pořádkovou pokutu dle § 53 o.s.ř. autoservisu neukládal, neboť nakonec vystačil s důkazy založenými v pojistném spise resp. v jeho kopii, tak jak byly založeny na č.l. 100, resp. v přílohové obálce spisu a v komparaci faktur předložených žalovaným č.l. 20, 24, 28. se tyto důkazy jevily jako zcela věrohodné a objektivní).

20. Všechny opravy dotčeného motorového vozidla zaplatil výhradně žalobce a on jediný jako vlastník vozu je také schvaloval (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti autoservisu č.l. 274, a z výpisu z bankovního účtu o zaplacených fakturách č.l. 279, taktéž svědek [celé jméno svědka] potvrdil, že nic v autoservisu neplatil).

21. Dne [datum] žalobce vystavil a zaslal žalovanému fakturu [číslo] – [číslo] na zaplacení ve výši 46 831,10 Kč s DPH 56 665, 60 Kč a to k úhradě dle článku [číslo] VOP k leasingové smlouvě ohledně dotčeného vozidla, se splatností dne [datum] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z faktury [číslo] – [číslo], jejíž doručení prokazuje jednak e.mail žalovaného dne [datum] č.l. 18 a jednak kniha pošty č.l. 66).

22. Dne [datum] žalobce opravil fakturu dobropisem na 541, 10 Kč a 616,60 Kč pro přeplatek nájemného z důvodu ukončení nájemní (leasingové smlouvy), se splatností [datum] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z opravného daňového dokladu [číslo] – [číslo] a 094 – [číslo] č.l. 64, 65).

23. Dne [datum] žalovaný uznal nároky žalobce v položkách 6), 14), 15, 16), ve zbytku odmítl zaplatit poškození vozidla, neboť byly uplatněny jako pojistné události (tyto skutečnosti má soud za prokázané z e.mailu ze dne [datum]).

24. Dne [datum] žalobce zaslal žalovanému e.mail, kterým potvrdil, že předmětné vozidlo nemělo ve výbavě obložení nákladového prostoru, takže tímto potvrzuji vystavení dobropisu na částku 1 094 Kč, dále pak sděluje, že prozkoumal jaké opravy byly provedeny v rámci pojistných událostí a podle faktur došlo k opravě pravých posuvných dveří, které jsou v pořádku, oprava levých zádních křídlových dveří, které jsou promáčknuté, ale podle fotodokumentace opravy byly v pořádku. [ulice] nárazník je složený ze tří částí a zde byla měněna prostřední část, od nás je fakturovaná pravá část…dostáváme se do sporu ohledně promáčknutých levých zadních křídlových dveří…po prozkoumání tohoto poškození na vozidle jsme dospěli k závěru, že budeme řešit reklamaci se servisem, tedy celkem nechávám vystavit dobropis na 5 442, 50 Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané z e.mailu č.l.18).

25. Dne [datum] žalovaný se bránil faktuře, která je předmětem tohoto řízení stejným argumentem jako v tomto řízení - že všechna poškození jsou běžná a navíc že byla zcela kompenzována pojišťovnou, což žalobce dne [datum] e.mailem odmítal, stejnou obranou, jako v tomto řízení, a to že výpočet nadměrného opotřebení vyplývá z výpočtů SGS a z prohlídky vozidla v době předání žalobci (tyto skutečnosti má soud za prokázané z e.mailů č.l.18).

26. Dne [datum] žalobce opravil fakturu dobropisem na 5 442,50 Kč s DPH 6 585,40 Kč pro neoprávněnou fakturaci fakturou [číslo] – [číslo], tedy přesně dle e.mailu ze dne [datum] (viz výše, č.l. 18) se splatností [datum] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z opravného daňového dokladu [číslo] – [číslo] č.l. 60).

27. Svědek [celé jméno svědka] vypověděl před soudem, že pracuje pro SGS, přibližně od roku 2012, který má smluvní vztah se žalobcem, prohlíží vozidla a dělá reporty, to pouze pro žalobce, ročně mu projde asi 1 000 aut, z toho asi tak 200 až 300 transportérů. Výsledky prohlížení vozidel je pokaždé jiné, jsou mezi nimi odlišnosti (což ještě jednou zopakoval). Svědek poznal svůj podpis na protokolu ze dne [číslo] (č.l.61), uvedl že [anonymizováno] jsou nepřijatelná poškození a PP jsou přijatelná poškození, že na protokolu je vysvětlující legenda a ještě to klientovi vysvětluje. Uvedl, že je kompetentní osoba za žalobce k tomu, aby určit stav vozidla, pořizuje k tomu i fotodokumentaci (což ještě dvakrát zopakoval), a tím jeho kompetence také končí, protože jakmile tento protokol klient podepíše, tak protokol předá v elektronické podobě, a ceny děla PC program a on ceny nezná. K odlišnostem protokolu z č.l. 61 a č.l.87 uvedl, že jestliže žalovaný vrátil příslušenství vozidla žalobci po předání vozidla, takto už se ho netýká, protože v tom případě žalovaný předával věci přímo žalobci, když sám je vyučený mechanik (tyto skutečnosti má soud za prokázané z č.l. 147 a násl.)

28. Svědek [jméno] [celé jméno svědka] vypověděl před soudem, že pro žalovaného pracoval v letech 2012 – 2019 jako kurýr, ale pak přišla lepší nabídka tak odešel. Dále uvedl, že se souzeným vozidle jezdil pořád a poznal svůj podpis na protokolu ze dne [datum] (č.l.61). K věci pak dále uvedl, že s předávacím protokolem souhlasil, a byl pověřen k vyzvednutí opraveného vozidla, s tím že takhle je to v pořádku a ten pán z [anonymizováno] to obešel a viděl, co se opravovalo, celá přejímka trvala asi 20min. Soud znova svědkovi předložil protokol a ten následně jasně přisvědčil, že všechna ta poškození na vozidla tam skutečně byla, když pochybnosti vyjádřil ohledně blatníku a střechy, protože si nevybavil, že by měly nějaké vady. Pak uvedl, že když vozidlo vezl k žalobci, bylo už opravené, že vozidlo s těmito poškozeními vezl do autoservisu a vozidlo přejímal jako opravené tedy, že vady uvedené v protokole byly opravené, a znova zopakoval, že nejdřív byl v autoservisu a pak teprve u žalobce. Na otázku soudu, aby tedy vyložil, proč u žalobce podepsal protokol s vadami vozidla, uvedl, že ho ještě napadá, že jel k žalobci pak do servisu a po opravě k žalobci, ovšem přiznal, že to si nepamatuje (což ještě dvakrát zopakoval), ale i tak trval na tom, že vady v protokole jsou vedené správně, protože žalobce odmítal vrácení vozidla v takovém stavu, a že vady byly opraveny, a dodal, že nic za provedené opravy neplatil a sám je vyučený automechanik.

29. Při hodnocení obou svědeckých výpovědí soud vyšel z tohoto, že oba svědci měli na věci přímý zájem, neboť byli jediní, kdo se přejímky vozidla zúčastnil, takže také mohli jako jediní autenticky svědčit o přesném postupu žalobce při přejímce a o skutečných vadách na vozidle v okamžiku přejímky, takže by jeden i druhý lhaním mohli teoreticky získat výhodu pro jednu nebo druhou stranu řízení. Z tohoto důvodu soud prováděl pečlivou komparaci obou výpovědí vzájemně i s ostatními důkazy a uznal jejich věrohodnost jen tam, kde byly podepřeny i dalšími, objektivními důkazy (NS ČR 22 Cdo 5587/2015, 21 Cdo 4339/2007, 26 Cdo 1239/2011, 21 Cdo 4643/2010, ÚS ČR IV. ÚS 524/05). Soud vedl výslechy vzhledem k jejich konkrétnímu průběhu a z hlediska opodstatněnosti otázek vzhledem k obsahu řízení, když oba účastníci měli možnost vznést otázky, které oni sami považovali za relevantní a soud žádnou otázku nezakázal položit (NS ČR 28 Cdo 665/2012). Žádný svědek nebyl přítomen ústnímu jednání, nebo výslechu předchozího svědka, když k pořadí volaných svědků žádný z účastníků neměl žádnou preferenci.

30. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce] (č.l. 179), ustanoveného soudem, soud zjistil, že dotčené vozidlo mělo při pořízení žalobcem hodnotu 507 500 Kč a ke dni [datum] by byla obvyklá cena tohoto vozidla 178 450 Kč, když cena oprav autoservisem považoval znalec za odpovídající hodnotě oprav, co do materiálu i práce. Dále uvedl, že provedené opravy mírně snižovaly hodnotu vozidla, cca o 5% - 10%, což znamená, že snížení hodnoty posuzovaného vozidla v rámci provedených oprav a zjištěných poškození při jeho vrácení ke dni [číslo] 2018 částkou 6 900 Kč v úrovni cen včetně DPH. Z příloh k posudku soud zjistil, že znalec vypočítal pro jednotlivé, technicky významné části vozidla amortizaci s poškozeními daného vozidla k [datum], dle cen podle ceníku tohoto modelu vozidla a tak zdůvodnil, že obvyklá cena vozidla by tak s připočtením koeficientu prodejnosti redakční a znalecké kanceláře [příjmení] I/ 2018 byla 178 450 Kč, s DPH 215 900 Kč. Stejně pak postupoval ohledně výpočtu amortizace vozidla, ale bez vad, a dospěl k tomu, že takováto hypotetická hodnota by byla 184 121 Kč s DPH 222 800 Kč. Dodatkem ke znaleckému posudku (č.l.289) se znalec vyjádřil o znaleckém posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce] tak, že žalobce vůči [anonymizováno] [celé jméno znalce] nesplnil povinnost součinnosti a na výzvu nepředložil listiny, které pak následně poskytl [anonymizováno] [celé jméno znalce], se znaleckým posudkem nesouhlasil, protože hodnocení opotřebení je subjektivní hodnocení přebírajícího technika žalobce, a protože dle jeho názoru většina popisovaných poškození odpovídá proběhu ujetých kilometrů při obvyklém provozu užitkového vozidla, současně i zodpověděl otázky žalovaného (č.l. 201), které žalovaný původně zaslal soudu, aby se znalec mohl připravit na výslech znalce - ovšem ústní jednání se nekonalo, z důvodu jednak omluvy znalce a pak protože žalobce předložil konkurenční znalecký posudek Ing. [celé jméno znalce] 2 dny před ústním jednání (viz níže), ovšem odpověď na tyto otázky spočívala jen v zopakování aritmetického výpočtu 6 900 Kč. Z výslechu znalce soud zjistil, že není jeho chyba, že neměl stejné doklady, jako měl i znalec [příjmení] [celé jméno znalce], že kritéria hodnocení opotřebení žalobce považuje znalec stále za nepřiměřená. [jméno] souhlasil s tím, že obsah protokolu o převzetí vozidla ze dne [datum] včetně fotodokumentace odpovídá zprávě žalobce sestavené [anonymizováno], a stejně jasně i uvedl, že náklady na tyto opravy nekalkuloval. Zopakoval, že u užitkového vozidla samozřejmě dochází k určitému poškození a souzené poškození by hodnotil jako poškození úměrné způsobu užívání tohoto vozidlo. Pak uvedl, že 6 900 Kč odpovídá znehodnocení vozidla opravami, za předpokladu jejich odstranění, když znalec ani po dalším nahlédnutí do fotografií nedokázal odhadnout cenu takových oprav. Dodatkem ke znaleckému posudku (č.l.365) se znalec, kterého soud vedl ke zpřesnění svých výpočtů se vyjádřil tak, že nesdílí postoj Ing. [celé jméno znalce], prostě proto, že popsaná poškození se vyskytují u každého užitkového vozidla, a jedná se o drobné otluky na bocích, pak uvedl, že poškození způsobená uživatelem vozidla lze jednoznačně hodnotit propálený potah, odřený přední a zadní nárazník a případně odřený blatník a změnil výpočet podle materiálu, který měl nově k dispozici - co jej žalobce předal Ing. [celé jméno znalce], jehož znalecký posudek se stal následně součástí soudního spisu, tak že v popisovaném stavu byla cena vozidla ke dni [datum] 179 400 Kč a obvyklá cena bez vad by byla 185 100 Kč, takže rozdíl je 5 700 Kč, vše včetně DPH. Z výslechu znalce soud pak zjistil, že citovaný koeficient prodejnosti se používá běžně, znova uvedl naprosto jasně, že stav vozidla v předávacím protokolu odpovídá fotodokumentaci (kterou již měl k dispozici při sepisování znaleckého posudku) a nebyl schopen říci nic k ceně oprav. (tyto skutečnosti soud měl za prokázané ze znaleckého posudku [číslo] – [číslo], jeho dodatků č.l. 288, 365 a z výslechů znalce č.l. 319, 447).

31. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce] (č.l.221), který spontánně předložil soudu dne [datum] žalobce, ačkoli byl pro něj vypracován již [číslo], soud zjistil, že žalobcův znalec vycházel i z jiných podkladů, než které byly součástí soudního spisu, jako důkazy v řízení, a než tedy měl i znalec [příjmení] [celé jméno znalce] k dispozici, protože Ing. [celé jméno znalce] je poskytl sám žalobce, ale znalci ustanoveného soudem ani na vyžádání nikoliv, takže pořizovací cena vozu byla 506 930 Kč, dále uvedl, že obvyklá cena stanovená Ing. [celé jméno znalce] ke dni [datum] odpovídá střední ceně dosažitelné na trhu ojetých vozidel, pak rozsáhle pojednal o tom, co on vidí jako opotřebení a poškození, rovněž soud seznámil se svým názorem, že u přejímání vozu byly pověřené osoby ze strany žalobce i žalovaného a znalecký posudek zakončil, že žádné zdokumentovaných poškození není opotřebením vozidla. Z výslechu tohoto znalce soud zjistil, že znalec vycházel z metodiky žalobce, kterou považuje za správnou (což dvakrát zopakoval), že srovnání reálné ceny vozidla ke dni [datum] a hypotetické hodnoty – tedy bez vad, které vozidlo reálně ale mělo, takto neprováděl, i když následně připustil, že náklady na opravu se promítnou do tržní hodnoty vozidla, a na závěr v této souvislosti i uvedl, že časová hodnota vozidla zahrnuje základní amortizaci, počet najetých kilometrů a poškození vozidla. Dále uvedl, že lze důvodně předpokládat, že náklady na opravu by byly významně vyšší, než je vyčíslilo [anonymizováno], protože kalkulační software vyčíslilo náklady na opravu nižší, než by byly kalkulovány autoservisem (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze znaleckého posudku a z výpovědi znalcem před soudem č.l.352, na který sodu pohlížel na znalecký posudek, nikoliv na listinný důkaz, neboť splňoval formální náležitosti dle § 127a o.s.ř. NS ČR 26 Cdo 3928/2013).

32. Při hodnocení znalecký posudků soud zjistil, že ani v jednom případě znalec nedodržel soudem uložené zadání, protože ani jeden nezodpověděl na otázku, jak se procentuálně event. přímo finanční hodnotou podílely protokolárně jednotlivé, zachycené vady vozidla na jeho hodnotě ke dni [datum]. Krátce řečeno, znalcům se nepodařilo pro soud vyřešit rovnici snížení ceny vozidla rovná se náklady na opravu poškození, která byla základem žalovaného nároku dle [číslo] VOP dle leasingové smlouvy. Ing. [celé jméno znalce] totiž bez srozumitelných důvodů soudu nevyložil svůj závěr, že zjištěné vady se hodnotě vozu podílely částkou 6 900 Kč, což zpřesnil při výslechu tím, že tato částka platí pro okamžik, až budou všechny vady ovšem opraveny, aniž by soudu také vyložil (ač k tomu byl usnesením o zpřesnění svých výpočtů soudem veden), jak se náklady na znalcem předpokládanou opravu přesně promítají do této částky resp. jak tedy objektivně vysoké jsou náklady na opravy - protože i z výslechu obou znalců soudu vyplynulo, že součet částek nutných na opravu nedává automaticky pokles tržní ceny vozidla. K tomu se hodí poznamenat, že závěr znalce, že poškození ke dni [datum] cenu vozidla snižují o 5% - 10% aritmeticky neodpovídá 6 900 Kč, a stejná výhrada nesrozumitelnosti znalce platí i pozdějším vyčíslení 5 700 Kč, takže ani tento znalecký závěr nebyl použitelný pro svou nepřehlednost. Navíc znalec původně soudu tvrdil, že žádná zjištěná vada není neúměrné opotřebení, když nakonec soudu sdělil, že propálený potah, odřené nárazníky takovým poškozením jsou a připustil i takovou možnost u odřeného blatníku, což je nepoužitelný znalecký závěr, jednak proto, že není jasné, proč takovou vadou nejsou i otluky dveří, a pak závěr znalec vyslovil slovy případně, aniž by řekl také, za jakých tedy okolností platí jeho případně. [anonymizováno] [celé jméno znalce] bez soudem jakkoliv ověřitelného zdůvodnění trval na tom, že vyčíslení nákladů žalobce je správné, což zdůvodnil jen nesouvisejícím a zrovna tak neověřitelným argumentem, že vyčíslené náklady na opravu žalobcem jsou nižší, než jsou reálné náklady na opravu účtované servisem. Tedy oba znalecké posudky, doplněné výpovědi obou znalců (NS ČR 28 Cdo 4318/2018) se omezily na odborné závěry, které nebyly úplné, byly bez potřebných a soudu jasně pochopitelných zjištění, ze kterých každý z nich vycházel - tak aby jejich úvaha potřebná pro rozhodnutí soudu, se soudu jevila jimi zpříma, rozumně a jasně odůvodněná (NS ČR 30 Cdo 5359/2007, 30 Cdo 352/2008, 30 Cdo 3614/2009). Soud tedy proto, že jednak závěry znaleckého posudku nemůže bez dalšího přebírat, ale je třeba je ověřovat i jinými důkazy (NS ČR 30 Cdo 3614/2009, 30 Cdo 5359/2007), ale současně soud nemůže nahrazovat svými názory znalecké posudky (NS ČR 32 Cdo 1120/2017, 22 Cdo 1810/2009), tak soud uzavřel, že znalci se shodli na tom, že hodnota vozidla ke dni [datum] byla 179 400 Kč, protož znalec [příjmení] [celé jméno znalce] souhlasil se způsobem výpočtu - takže i když [anonymizováno] [celé jméno znalce] následně hodnotu přepočítal z 178 450 Kč na 179 400 Kč, tak pořád postupoval podle stejného algoritmu a dále se shodli i v tom, že vady vozidla, které mělo ke dni [datum] se do tržní ceny promítá, což [anonymizováno] [celé jméno znalce] vyčíslil na 6 900 Kč, a [anonymizováno] [celé jméno znalce] při výslechu souhlasil, že vedle amortizace snižuje hodnotu ojetého vozu i poškození a rovněž oba dva považovali fotodokumentaci odpovídající vadám popsaným v protokolu ze dne [datum], když [anonymizováno] [celé jméno znalce] tak učinil výslovně při každém výslechu a [anonymizováno] [celé jméno znalce] beze slova z tohoto protokolu vycházel. Rozdíly mezi náhledem znalců byl v tom, že [anonymizováno] [celé jméno znalce] náklady na opravu nevyčíslil vůbec, [anonymizováno] [celé jméno znalce] považoval za správné vyčíslení žalobce. A naprostý rozpor znaleckého vnímání byl v tom, že [anonymizováno] [celé jméno znalce] nejdřív žádné, pak bez dostatečného důvodu nějaké vady považoval na neúměrná opotřebení, kdežto [anonymizováno] [celé jméno znalce] považoval všechny v protokole uvedené vady za neúměrná opotřebení.

33. Soud provedl i e.maily žalovaného s pojišťovnou (č.l.31), ovšem vzhledem k tomu jak správně žalovaný uváděl nebyl žalovaný pojistníkem, tak už proto tato komunikace neměla žádný význam, nadto je nutné zdůraznit, že podstatné byly jen skutečně provedené opravy skutečných závad, také provedl ze složky pojišťovny pojistné události z e [datum] a [datum], které byly příliš časově vzdálené ode dne skočení leasingu, dále i faktury přeložené autoservisem, které neměly žádné přílohy o náhradních dílech a provedené práci (č.l.105 – 119, č.l. 275 – 285, s výjimkou č.l.279 – kde je výpis z bankovního účtu), ovšem vzhledem k výsledkům celého důkazního, které soud v řízení provedl, neměly tyto jmenované důkazy na skutkový stav žádný vliv a soud se jimi v rozsudku již dále nezabýval (NS ČR 21 Cdo 2682/2013, ÚS ČR IV. ÚS 582/01).

34. Soud neprovedl důkazy výslechy osob z autoservisu, nejen proto, že žalovaný, který takový návrh učinil (č.l.17), osoby neidentifikoval konkrétně, ale i proto, že soud měl k dispozici faktury včetně soupisu práce a použitého materiálu, a pravděpodobnost, že by se dozvěděl více, než z listinných důkazů, nebo od dvou slyšených svědků byla tak nízká, že soud tento důkaz považoval za neperspektivní (ÚS ČR IV. ÚS 582/01).

35. Jestliže soud vycházel z kopií listin, když účastníci pravost kopií listin nikdy během řízení nezpochybňovali (NS ČR 29 Odo 801/2005).

36. Soud sice vedl žalovaného (č.l.50), který e.maily k důkaznímu řízení předkládal, aby je předložil ve správné časové souslednosti, a také ve formátu, které je pro e.maily typický (což předložený e.mail ze dne [datum] tomu ne zcela odpovídal), ovšem žalovaný nic soudu nepředložil, žalobce e.maily nikdy nezpochybnil jejich pravost - takže soud vycházel z těchto e.mailů, když v úvahu vzal rozhodně i fakt, že v e.mailech se nejednalo o právní jednání vyžadující písemnou formu, takže prosté e.maily, jako důkaz korespondence účastníků o projevu jejich vůle byly pro soud dostačující, zejména když ani jeden z nich proti jejich obsahu neprotestoval (NS ČR 26 Cdo 1230/2019).

37. Důkazy, které si soud vyžádal dle § 120 odst. 2 o.s.ř. (viz shora), takto učinil proto, že jejich potřeba soudu vyplynula přímo ze spisu (NS ČR 26 Cdo 4635/2010).

38. Žádné opomenuté důkazy tedy v řízení nejsou (ÚS ČR I. [číslo]).

39. Z provedených důkazů bylo možné bezpečně usoudit na skutkový stav a ani účastníci po poučení dle § 119a o.s.ř. na posledním ústním jednání důkazních návrhů ve věci nečinili. Soud po důkazech nepátrá a vychází ze skutkového stavu zjištěného na základě důkazů, které byly provedeny (ÚS ČR IV. ÚS 3681/18, NS ČR 33 Cdo 1074/2011).

40. Podle § 2325 odst. 1 OZ platí, že nájemce udržuje dopravní prostředek ve stavu, v jakém jej převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení.

41. Podle § 2913 odst. 1 OZ platí, že poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

42. Podle § 2952 OZ platí, že hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

43. Po provedení dokazování, zvážení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části důvodná, když soud po právní stránce posoudil věc tak:

44. Soud vyšel z normativní situace včetně pořád použitelné strategické litigace:

45. Podstatou leasingu je, že pronajímatel opatří předmět leasingu, který nájemce v rámci leasingu užívá, když nájemce dnem předání předmětu leasingu odpovídá za poškození, zničení, ztrátu, nebo předčasné opotřebení – což jej nezbavuje povinnosti platit leasingové splátky (NS ČR 33 Odo 1200/2006). Předmět nájmu resp. leasingu nelze vrátit v totožném stavu, ale je nutné vždy přihlížet k obvyklému opotřebení, které bylo zapříčiněno řádným užíváním věci, došlo-li k poškození nebo nadměrnému opotřebení pronajaté věci, má pronajímatel právo domáhat se náhrady (NS ČR 33 Cdo 4321/2013). Kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází (§ 430 OZ, NS ČR 32 Odo 317/2005, 23 Cdo [číslo] Cdo [číslo]).

46. Shora uvedené se do souzeného žalobního nároku promítlo následovně:

47. Účastníci nepolemizovali s jinak dobře prokázaným faktem, že žalovaný byl nájemcem předmětného užitkového vozidla, dle v řízení předložené leasingové smlouvy od roku [rok] do [datum], kdy vozidlo protokolárně vrátil. Svědek [celé jméno svědka] byl osobou oprávněnou k vrácení vozidla žalovaným žalobci, nejen proto, že byl vzděláním automechanik, takže celému procesu ohledání vozidla dobře rozuměl, nejen proto, že s vozidlem sám jezdil jako kurýr žalovaného po celou dobu, po kterou u žalovaného pracoval, takže je rozhodně v souladu s kritériem obvyklého běhu věcí, že právě on vrátil vozidlo žalobci po skončení leasingu, když navíc vypověděl, že jej také krátce před tím vyzvedával v autoservisu, což je činnost velmi podobně odpovědná a odborná jako je vracení vozidla po skončeném leasingu, ale hlavně proto, že si účastníci jasně a úplně pochopitelným způsobem dohodli podpisem VOP k leasingové smlouvě, že právě ta osoba, která vozidlo bude žalobci vracet, je k tomu oprávněná, takže i kdyby svědek [celé jméno svědka] nebyl nic z toho, co z řízení ve skutečnosti vyplynulo, bylo jen věcí žalovaného jak erudovanou a zodpovědnou osobu za sebe k předání vozidla dne [datum] k žalobci pošle. Nad to, nelze přehlédnout, že žalovaný až do zahájení soudního řízení nikdy nezpochybnil zmocnění svědka [celé jméno svědka], ale naopak se žalobcem během podzimu [rok] jednal o vyúčtování náhrady škody za nadměrné opotřebení, se kterým nesouhlasil jen po obsahové stránce. Krátce řečeno, jednání svědka [celé jméno svědka] dne [datum] nepostrádalo místní, časový a věcný vztah k plnění úkolů žalovaného v rámci jeho činnosti, navíc předáním vozidla žalobci svědek [celé jméno svědka] nemohl sledovat žádný svůj vlastní zájem. Soud tak konečně uzavřel, že svědek [celé jméno svědka] byl osobou k tomu jednání, a to podle úplně všech představitelných měřítek, oprávněnou.

48. Jestliže dne [datum] účastníci vzájemně podepsali protokol, který obsahuje jednotlivá, strukturovaně vypsaná a věcně popsaná jednotlivá poškození vozidla, jehož součástí navíc byla i fotodokumentace, pak si počínali dle VOP k leasingové smlouvě, a právě tímto protokolem bylo završené vrácení vozidla žalovaným žalobci. Oba znalci pak byli úplně zajedno, že ke dni [datum] mělo dotčené vozidlo skutečně ta poškození a v tom rozsahu, která jsou uvedená a popsaná v řečeném protokolu, protože odpovídají fotodokumentaci. Jediný svědek [celé jméno svědka] během svého výslechu tento fakt zpochybňoval tím, že přesně neví, zda protokol nebyl vyhotovený před opravou nebo až po něm. Za prvé, jeho výpověď o časové souslednosti opravy a předání nebyla přednesena soudu s patřičnou jistotou, naopak opakovaně svědek uvedl, že si situaci přesně nevybavuje a za druhé a hlavně, faktury za opravy vozidla v autoservisu byly vystavené dne [datum] - takže před sepsáním protokolu o vrácení vozidla, když soud považuje za vrcholně pravděpodobné, že k realizaci opravy vozidla došlo mnohem dříve, než nastal den vystavení faktury. Jinými slovy, soud neuvěřil svědkovi [celé jméno svědka], že by došlo nejdříve k předání vozidla a pak teprve k jeho opravě v autoservisu, prostě proto, že soud měl zde listinné, objektivní důkazy, které prokazovaly úplný opak, a naproti tomu svědkovu výpověď nepodporoval vůbec žádný důkaz, když ani on sám si nebyl příliš jistý (NS ČR 22 Cdo 2335/2005).

49. Žalobce tedy dne [datum] podle VOP k leasingové smlouvě vystavil žalovanému fakturu na úhradu nákladů, které bude třeba vynaložit na opravu poškození, se kterými vozidlo žalovaný žalobci vrátil, na 46 831 Kč s DPH 56 665, Kč. [příjmení] tedy již nezahrnovala příslušenství vozidla, které žalovaný žalobci vrátil až o den později, než došlo k předání vozidla – což byla verze, na které se shodli jak svědci, tak i žalobce. Důvody, proč o vrácení věcí nevěděl nic svědek [celé jméno svědka], soudu při své výpovědi svědek rozumně vysvětlil.

50. Sám žalovaný uznal ještě e.mailem dne [datum], že nevrátil vozidlo žalobci ve stavu, který by odpovídal jen běžnému opotřebení, když uznal: položku 6) přední levý práh – odřený s nákladem na opravu 898,10 Kč, s položku 14) znečištění interiéru s nákladem na opravu 2 250 Kč, položku 15) propálení sedadla, první řada vlevo s nákladem na opravu 1 325,10 Kč, položku 16) kryt podlahy proděravělé s nákladem na opravu 3 983 Kč, tedy celkem 8 456,20 Kč. Navíc přední levý práh opraven autoservisem dne [datum] nebyl a poškození interiéru dle soudu rozhodně pojmu běžného opotřebení neodpovídá, protože žalovaný resp. jeho kurýr, kterého řízením vozidla pověřil, se sám rozhodl, jak úzkostlivě se bude k cizímu vozidlu chovat během jízdy. Tedy náhled Ing. [celé jméno znalce], že žalovaný neovlivnil materiálové složení, a tedy i odolnost vnitřního vybavení vozidla soud neuznal, a to už proto, že aby náhled znalce měl v řízení pravdivostní váhu, tak by poškození muselo být symetrické, a nikoliv se týkat jen jedné strany nebo jen části vnitřního vybavení vozidla.

51. Žalovaný však vrátil vozidlo s dalšími poškozeními, která jsou uvedená v protokolu ze dne [datum], a které neuznal. Jednotlivě jde o poškození: položka 4) přední nárazník - odřený s nákladem na opravu 2 000 Kč, položka 7) přední pravý blatník – odřený s nákladem na opravu 1 703,10 Kč, ani jedno z těchto poškození nebylo autoservisem dne [datum] opraveno a i znalec [příjmení] [celé jméno znalce] uznal tato poškození jako nadměrná, položka 8) přední pravé dveře – promáčklé s nákladem na opravu 4 593,40 Kč, které rovněž nebyly autoservisem dne [datum] opraveny, e.mail ze dne [datum] se týká posuvných pravých dveří, které ale nejsou předními dveřmi, protože přední dveře vedou do kabiny vozidla a faktura [číslo] se v položce práce [anonymizováno] a lakování [anonymizováno] týká opravy levých předních dveří a nikoliv pravých předních dveří (viz níže), položka 10) zadní nárazník – odřený s nákladem na opravu 2 000 Kč, protože autoservis podle faktury [číslo] opravil zadní nárazník (náhradní díl [číslo], práce [číslo]), ale jak vysvětlil žalobce žalovanému v e.mailu [datum], tak jinou část blatníku, než které se faktura týká, položka 13) střecha - promáčklá s nákladem na opravu 13 204,10 Kč, protože toto poškození nebylo autoservisem k [datum] opraveno. Soud uznal tato poškození laku vozidla s lehkými deformacemi plechu, nárazníků a blatníků, protože taková poškození se promítají do ceny vozidla jako celku, a to v celkové hodnotě 23 500,60 Kč. Dle soudu, bez ohledu na to, zda se jedná o užitkové vozidlo nebo nejedná, tak není důvod nájemci tolerovat, aby vozidlo bylo po skončení leasingu sice pojízdné, ale za to různě potlučené - a to včetně střechy, která při normálním provozu opravdu nemůže být promáčknutá. Dále, jestliže znalec [příjmení] [celé jméno znalce] si byl jistý, že poškození blatníků a nárazníků nominálně poškozuje hodnotu ojetého vozidla, tak soud uzavřel, že tím spíš toto musí platit o poškození plechu - protože mechanické poškození autolaku je spojeno s rizikem koroze, a soud svůj závěr považoval za správný nakonec i proto, že jmenovaný znalec svůj nevyvážený náhled nebyl schopen soudu nijak rozumně odůvodnit. Vzhledem k tomu, že ani jeden ze znalců nedokázal přesvědčivě sám objektivizovat cenu oprav, které bude třeba provést a ani způsob jak konkrétně poškození ovlivňují cenu ojetého vozu, tak soud se přiklonil k vyčíslení žalobce, a současně i proto, že vyčíslení ceny jednotlivých oprav je výsledek běžného softwarového vybavení SGS - a nikoliv subjektivních pocitů žalobce a přejímku vozidla dne [datum] za žalobce činil očividně letitý automechanik a i žalovaný vyslal na přejímku zkušeného automechanika - čímž přejímka byla pragmatická a racionální z obou stran.

52. Položka 12) zadní levé dveře – promáčklé s nákladem na opravu 4 348,40 Kč a položka 9) čalounění zadních dveří s nákladem na opravu 1 094,10 Kč, se sice v protokolu a nachází a také i ve zprávě o stavu vozidla ze dne [datum], ovšem podle e.mailu ze dne [datum] byly obě položky již žalobcem dobropisovány, což naprosto přesně odpovídá dobropisu ze dne [datum] a taktéž tato částka 5 442,50 Kč (6 585,40 vč. DPH).

53. Soud ale neuznal náhradu škody za položku 5) přední levé dveře – promáčklé s nákladem na opravu 4 593,40 Kč, protože tato oprava byla provedena autoservisem dne [datum], jak jasně plyne z faktury [číslo] to konkrétně v položce práce [anonymizováno] a lakování [anonymizováno] a za položku 11) zadní pravé dveře – promáčklé s nákladem na opravu 4 838,40 Kč, protože oprava těchto zadních dveří byla provedena dle faktury [číslo] v položce náhradní díl [číslo], lakování [anonymizováno]. Jestliže tedy oprava těchto dvou poškození byla autoservisem žalobci fakturována, jako opravená dne [datum] nemohla současně být dána k náhradě žalovanému o den později. Proto tedy nárok žalobce na 9 431,80 Kč s DHP 11 412,50 Kč je nedůvodný.

54. Soud připočítal k přiznané náhradě škody ve výši 31 956, 80 Kč (8 456, 20 Kč + 23 500, 60 Kč) i 21% DPH (stejně jako žalobce v žalobě), a to proto, že protože žalobce je plátcem DPH, autoservis rovněž - takže žalobce bude muset při opravě poškození vozidla, které vznikly v době, kdy žalovaný vozidlo užíval, zaplatit i DPH. A protože VOP leasingové smlouvy jasně určovaly, že žalovaný je povinen zaplatit, to co bude muset na opravy vynaložit, tak žalobcova daňová zátěž s touto operací spojená je součástí povinnosti žalovaného, k jejíž plnění se ve smlouvě sám zavázal. Soud jen pro jistotu připomíná, že při samotném vyčíslení žalovaného nároku musel od 38 667,70 Kč odečíst částky 541,10 Kč a 616,60 Kč - kterých se žalobce sám vzdal dobropisy (viz shora), takže žaloba je důvodná co do částky 37 510 Kč.

55. Argument žalovaného, že všechny opravy byly plně hrazeny z pojištění vozidla, byl vyvrácený tím, že pojišťovna žalobci nikdy nezaplatila všechny opravy, které autoservis uskutečnil, aniž by bylo možné zcela jasně říci, které se rozhodla zaplatit, a které nikoliv, když žalobce měl navíc spoluúčast ve výši 5 000 Kč na každé pojistné události, a nikoliv 0 Kč. Ovšem ani za jiné - pro žalovaného příznivější skutkové situace, je nutné neztratit ze zřetele fakt, že účastníci se dohodli, že žalovaný žalobci zaplatí reparaci poškození vozidla v VOP leasingové smlouvy, a to bez ohledu jak žalobce vozidlo pojistí nebo jak vysoká pojistka mu bude vyplacena.

56. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu byla žalovanému rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit žalobci úroky z prodlení, když splatnost pohledávek vzniklých z právního titulu náhrady škody je i podle nové normativní situace vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 OZ), takže dlužník je povinen splnit takový dluh až prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V souzené věci soud považoval za kvalifikovanou výzvu žalovanému fakturu [číslo] – [číslo] na 56 655 Kč splatnou dne [datum], kterou žalobce žalovanému prokazatelně doručil a žalovaný i e.mailem ze dne [datum] vyjádřil neochotu jí zaplatit, neboť faktura byla účastníky ve VOP k leasingové smlouvě výslovně sjednanou výzvou k úhradě. Faktem ovšem zůstává, že žalovaný žalobci nikdy celou částku 56 665 Kč nedlužil a žalobce si toho byl dobře vědom, proto také fakturu [číslo] – [číslo] postupně dobropisoval. Takže z částky, o kterou byla žalobcem dobrovolně částka 56 655 Kč snížená dobropisy, žalobci nikdy žádné úroky nenáležely, protože dobropisované částky žalovaný (očividně) žalobci nikdy nedlužil. Žalobci náleží jen úroky z přiznané části žalovaného nároku - která je ještě nižší, než byla dobropisy snížená částka, a to ode dne který žalobce v žalobě uvedl, a to ačkoliv mu očividně náleží úroky již od [datum] (od splatnosti faktury [číslo] – [číslo]) nicméně soud nemůže přiznat více, než sám žalobce žaluje, takže proto soud přiznal žalobci úroky z prodlení (§ 2 nař. vlády č. 351/2013) až od [datum], ačkoli nebylo zcela jasné, na jakou událost jmenovaný datum navazuje.

57. Žalovanému byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobci 1 200 Kč dle § 3 odst. 2 nař.vlády č. 351/2013 Sb., jak žaloval.

58. Procesním výsledkem shora zjištěných skutečností je, že žalobě nebylo vyhověno, a těchto důvodu soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. a ve výroku II..

59. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., protože žalobce byl z 80 % úspěšný. Soud sice pořizoval znalecký posudek, ovšem nakonec (viz výše) znalecké výpočty o úspěchu žalobce nerozhodly, taktéž jen samotná úvaha soudu nebyla jediný zdroj rozhodnutí soudu, proto soud nepostupoval dle § 142 odst. 3 o.s.ř. Vzhledem k důsledkům Ústavního nálezu Pl. ÚS 25/2012 soud nepřiznal náhradu nákladů řízení dle vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., ale dle vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., když odměnou advokáta, se skládá z jednoho úkonu právní služby je částka 3 060 Kč (dle § 7, § 8, vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.), takže při zde uvedených úkonech by při 100% úspěchu (kterého ovšem nedosáhl) by byla odměna advokáta (§ 11 písm. a) - převzetí zastoupení d) - sepis žaloby a vyjádření č.l. 57, 82 g) účast na deseti ústních jednání, pak dle § 11 odst. 2 písm. h) jednoduchá výzva k plnění vyhl. č. 177/1996 Sb. ze dne [datum] vč. doručenky a devět režijních paušálů za každý úkon právní služby po 300 Kč, protože § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. spojuje paušál jen s celým úkonem právní služby, takže dojde-li k poskytnutí byť jen 50% úkonu právní služby odpovídá mu celý paušál, který slouží k úhradě hotových nákladů - které jsou stále stejné, bez ohledu na to o jak složitý právní úkon se jedná) 59 132 Kč, ze které soud žalobci přiznal poměrnou část odpovídající jeho úspěchu 80% - 47 305,60 Kč. Za nahlížení do spisu soud žádnou náhradu nákladů nepřiznal, neboť obsah spisu nedostál rozsahu, aby soud mohl takto postupovat (ÚS ČR IV. ÚS 15/99). V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, společně se zaplaceným soudním poplatkem 2 447 Kč, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne.

60. O náhradě nákladů řízení ve vztahu vůči státu soud rozhodl dle § 148 odst. 2 o.s.ř. a náklady státu spočívaly jen ve znalečném, které soud přiznal usneseními znalci [příjmení] [celé jméno znalce] č.l. 189 a proplatil na č.l. 196, na č.l 322 a proplatil na č.l. 327, na č.l. 323 a proplatil na č.l. 328, na č.l. 379 a proplatil na č.l. 383, na č.l. 444 a proplatil na č.l. 452 a pak také, které přiznal znalci [příjmení] [celé jméno znalce] na č.l. 350 a proplatil na č.l. 360, takže celkem soud přiznal a vyplatil znalečné oběma znalcům ve výši 30 457,95 Kč, když složené zálohy činí jen 2 000 Kč na každého účastníka (č.l. 167, 325, 194, 326). Náklady na pořízení znaleckého posudku znalce volaného soudem – Ing. [celé jméno znalce], je povinen zaplatit ve větší části řízení neúspěšný žalovaný, protože nebyl žádný důvod, aby tyto náklady nesl za účastníky resp. za žalovaného stát - proto soud žalovanému uložil, po odečtení složených záloh, zaplatit 27 555, 45 Kč. Žalobce je povinen zaplatit znalečné přiznané soudem znalci [příjmení] [celé jméno znalce], kterého si sám žalobce vybral a jeho znalecký posudek bez souvislosti s během řízení soudu předložil, když mu poskytl doklady, které soudem volanému znalci odepřel, a který neměl takovou vypovídací hodnotu, aby soud na něm mohl spolehlivě založit své rozhodnutí, takže proto po odpočtu záloh žalobce soudu doplatí částku 354,66 Kč na znalečném Ing. [celé jméno znalce].

61. O lhůtách k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..

Poučení