98 C 37/2023 - 174

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Sylvou Mašínovou jako samosoudkyní v právní věci: žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum], bytem [adresa žalovaného a žalobkyně] proti; žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum], bytem [adresa žalovaného] o výživné na zletilé dítě, rozsudek takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce částkou 8 000 Kč splatnou 15. dne v měsíci předem k rukám žalobce od [datum].

II. Nedoplatek na výživném tímto rozsudkem určeném za období od [datum] do [datum] v celkové výši 36 000 Kč je žalovaný povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč spolu s běžným výživným.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svým návrhem doručeným zdejšímu soudu dne [datum] domáhala určení výživného rozsudkem zdejšího soudu ve výši 8 000 Kč, ode dne podání žaloby. Svůj návrh odůvodnila tím, že její rodiče žili v nesezdaném soužití a nyní žijí odděleně, kdy žalovaný žije s novou partnerkou, a má vyživovací povinnost vůči ní a nezletilému (bratrovi) [jméno]. Žalobkyně žije se svou matkou a žalovaný přispívá na její výživu částkou 4 000 Kč. Nicméně, žalobkyně studuje [ulice] akademii v [anonymizováno] ulici a s tím související vyšší náklady na studium, ošacení, stravu, hygienu a cestové. Matka žalobkyně pracuje coby účetní s měsíčním příjmem 42 000 Kč a žalovaný pracuje ve [právnická osoba] – [anonymizována tři slova] s měsíčním příjmem, který žalobkyně ovšem nezná.

2. Dne [číslo] [rok] žalobkyně doplnila svůj návrh na konkrétní výzvu soudu dle § 43 o.s.ř. danou usnesením č.j. 98 C 37/2023 – 8, tak, že rodinnou domácnost obývá společně se svou matkou [jméno] [příjmení] a nezletilým synem [jméno], ve starším rodinném domě na kraji [obec] a žalobkyně studuje maturitní ročník, když veškeré životní náklady její i bratra zajišťuje matka žalobkyně. Její životní náklady jsou tedy bydlení vč. úhrad na energie, strava vč. obědů ve školní jídelně, oblečení do školy i na sport, jízdné, školní materiály i související s přihláškou na VŠ, členské příspěvky ve volejbalovém klubu a do posilovny, poplatky za internet a telefonní tarif a za lékařskou péči.

3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podcenila znění výzvy dané usnesením (č.l.8), a nesplnila jej, soud znova žalobkyni vyzval (č.l.14), také po té žalobkyně doplnila svá žalobní tvrzení tak, že žádnou dohodu se žalovaným ohledně výživného neučinila, a co se týká vypočtených životních měsíčních nákladů tak: bydlení vč. úhrad na energie měsíčně představuje 2 125 Kč, strava vč. obědů ve školní jídelně představuje 5 000 Kč, oblečení do školy i na sport představuje 1 500 Kč, jízdné představuje 150 Kč, školní materiály i související s přihláškou na VŠ představují 500 Kč, členské příspěvky ve volejbalovém klubu a do posilovny představují 1 400 Kč, poplatky za internet a telefonní tarif představuje 600 Kč, lékařská péče představuje 250 Kč. K tomu ještě dodala, že náklady spatřuje i v nákladech na hygienu ve výši 1 500 Kč, dostává kapesné ve výši 2 000 Kč a za další aktivity utrácí 1 000 Kč.

4. Žalovaný navrhl soudu přiznat žalobkyni 6 000 Kč měsíčně, od 24. dne v měsíci. Žalovaný souhlasil, že s žalobkyní v rodinné domácnosti a dále uvedl, že tam s její matkou a dětmi žil do [anonymizováno] [rok], kdy odešel - aniž by si mohl vzít všechny své věci. Nyní žije v bytě, který žalovanému darovali jeho rodiče, a to sám. Vzhledem k tomu, že všechny platby za byt jsou stále spojené s jeho matkou [jméno], tak žalovaný dává částku 13 000 Kč, která tento náklad pokrývá a zbytek jeho výdělku slouží na úhradu náhradního bydlení pro jeho rodiče ve [obec] – [anonymizováno] [obec]. Dále žalovaný hradí 4 000 Kč výživné měsíčně pro žalobkyni a jejího bratra, zvlášť a jednou ročně zaplatí 12 000 Kč na spořící účet bratra žalobkyně. Žalobkyně žije s matkou a s babičkou, která užívá druhou bytovou jednotku v domě, když náklady na dům jsou 8 400 Kč měsíčně, takže na rodinnou domácnost žalobkyně je to polovina – 4 200 Kč a příjem matky žalobkyně je 45 000 Kč měsíčně, ale pak i 12 000 Kč ročně za trenérství volejbalu a vedlejší příjem 96 000 Kč ročně za další vedení účetnictví.

5. Na prvním ústním jednání, po pokusu soudu o smíru (§ 99 o.s.ř.) oba dva účastníci trvali na svých dosavadních návrzích – žalobkyně navrhovala výživné 8 000 Kč měsíčně, a žalovaný jen 6 000 Kč měsíčně (č.l.145).

6. Soud nenařídil přípravné jednání dle § 114c o.s.ř. a k prvnímu ústnímu jednání ve věci, předvolal účastníky předvoláním, ve kterém byli řádně poučeni ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že poučovací povinnost soudu dle § 118a o.s.ř. je upravena jen pro ústní jednání, poučil soud na prvním ústním jednání účastníky (ÚS ČR I.ÚS 212/06, NS ČR 33 Cdo 1074/2011) s upozorněním na důvody i důsledky poučení (ÚS ČR IV.ÚS 3681/18, NS ČR 33 Cdo 1074/2011, které bylo řádně protokolováno ÚS ČR I. ÚS 21/06), když soud se i výslovně ujistil, že oba dva účastníci rozsáhlé poučení pochopili a také se ujistil i o tom, že si pamatují jeho obsah, neboť ani jeden z nich nebyl právně zastoupen (§ 5 o.s.ř.). Nejprve soud poučil žalobkyni o její povinnosti tvrdit v žalobě všechny právně významné skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě uplatňuje svůj nárok (§ 101 odst. 1 o.s.ř.), a to předně nechť vyloží, zda složila nebo nesložila maturitní zkoušku, zda byla přijata na VŠ, jak velký byt s matkou užívá, jak je byt vybaven, zda s nimi v bytě resp. v domě žije i další osoba – mimo babičky, tak aby soud mohl usoudit za hodnotu bydlení, které žalobkyně užívá, přesný příjem její matky a celkově rodinné domácnosti, kde žije, zda je žalobkyně zdravá nebo se léčí s nějakými obtížemi – jestliže jako životní náklad uplatňuje i lékařskou péči, zda jízdné, které uplatňuje je MHD, nebo se jedná o jiné jízdné, dále nechť konkretizuje žalované náklady na sport a na posilovnu, a pak náklady na bydlení, telefon a internet nejsou nijak dokazovány, i když ohledně bydlení se výpočet nákladů žalobkyně shoduje s odhadem žalovaného. Žalovaného pak dle stejného ustanovení poučil tak, že protože dosud řádně ani netvrdí, a už vůbec ničím řádně neprokazuje měsíční úhrady částky 13 000 Kč, kterou platí svým rodičům, dále nechť přesně tvrdí výši svých životních nákladů a prokáže a to včetně jím uváděné částky, kterou poskytuje svým rodičům, dále jestliže sám spontánně tvrdí, že náklady na bydlení žalobkyně je 4 200 Kč měsíčně, pak nechť toto tvrzení i prokáže a totéž nechť tvrdí a prokáže stran svého tvrzení o příjmech matky žalobkyně ve výši 12 000 Kč ročně a 96 000 Kč ročně.

7. Žalobkyně ve lhůtě jí soudem uložené se vypořádala s poučením tak, že nedoplnila vůbec žádné tvrzení a bez jakéhokoliv slovního doprovodu pouze předložila kopii příjmového dokladu [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno], z posilovny ve [obec], účtů za užívání telefonních služeb a nečitelné paragony za nákup v lékárně.

8. Žalovaný zcela resignoval na poučení ve lhůtě se nevyjádřil vůbec. Dne [datum] – dva měsíce po uplynutí koncentrační lhůty se vyjádřil tak (č.l.156), že žalobkyně nesložila maturitní zkoušku v řádném termínu a byla přijata bez příjímacího řízení na vysokou školu lesnickou a dřevařskou, která je mimo obor, takže je nucen na celou věc nucen nahlížet jako na účelové jednání a navrhuje zamítnutí žaloby.

9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

10. Žalobkyně je dcerou žalovaného a [jméno] [příjmení], narození dne [datum] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z rodného listu žalobkyně č.l. 3).

11. Žalovaný a [jméno] [příjmení] mají společné dvě děti – žalobkyni a nezletilého [jméno] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z CEO žalovaného č.l. 6, z protokolu zdejšího opatrovnického soudu o výživě a výchově nezletilého [jméno] č.l. 52).

12. Žalobkyně má trvalé bydliště v místě jako její matka, což je dům, který z části vlastní matka žalobkyně a z části babička žalobkyně (tyto skutečnosti má soud za prokázané z CEO, které si soud pořídil dle § 120 odst. 2 o.s.ř. č.l. 4, 58, 59, z [list vlastnictví], k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova], [územní celek], č.l. 87).

13. Žalovaný má trvalé bydliště na jiné adrese, než žalobkyně a její matka a babička a podle místopředsedy SVJ domu, zde skutečně žije (tyto skutečnosti má soud za prokázané z CEO, které si soud pořídil dle § 120 odst. 2 o.s.ř. č.l.6, z potvrzení o platbách a užívání bytu SVJ, č.l. 90).

14. Žalovaný opustil rodinnou domácnost se žalobkyní, synem [jméno] a jejich matkou, se kterou žil v nesezdaném soužití, v listopadu 2021 (tyto skutečnosti má soud za prokázané z výpovědi matky žalobkyně v opatrovnickém řízení ohledně výživy a výchovy nezletilého [jméno] č.l. 52, a totéž tvrdil i žalovaný ve svém vyjádření č.l. 47, takže to mezi účastníky sporné nebylo).

15. Žalobkyně studovala [ulice] akademii v [anonymizováno] ul. v [obec], kde se školné neplatí a kde při studiu dosahovala slabších výsledků, chování i docházku do školy měla bezproblémové, v roce [rok] [rok] končila studium maturitní zkouškou, a ucházela se o studium na [anonymizováno] v oboru trenérství a [anonymizováno], maturitní zkoušku složila [datum], v druhém řádném termínu, kdy opakovala zkoušku z českého jazyka, a kdyto v době, kdy již byla přijata na [anonymizováno], a kterou začala od [anonymizováno] [rok] (po maturitě) studovat (tyto skutečnosti má soud za prokázané vyjádření ředitelky školy č.l.12, z vyjádření třídní učitelky č.l. 43, z maturitního vysvědčení č..l [číslo], z výslechu účastníků řízení 158, 160, kdy ani žalovaný nezpochybňoval přijetí na [anonymizováno]).

16. Matka žalobkyně byla od [datum] do [datum] zaměstnancem [právnická osoba] a od [datum] do [datum] měla uzavřenou dohodu o provedení práce u [anonymizováno] – [právnická osoba], u kterého má od [datum] hlavní pracovní poměr. Průměrný měsíční příjem matky žalobkyně od [právnická osoba] byl v roce [rok] cca 46 000 Kč a v lednu [rok] byl tady její průměrný příjem 48 889 Kč, u [anonymizováno] – [právnická osoba] byl v [anonymizováno] do [anonymizováno] [rok] její průměrný měsíční příjem 8 266 Kč, a od [anonymizováno] do [anonymizováno] [rok] je to 46 620 Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti [anonymizováno] č.l. 70, ze součinnosti obou zaměstnavatelů č.l. 151 165, ze součinnosti [anonymizováno] č.l.77 - 81).

17. Žalobkyně bydlí se svou matkou a nezletilým bratrem v rodinném domě v [anonymizována tři slova] v jednom bytě, když druhý užívá její babička (tyto skutečnosti má soud za prokázané z [list vlastnictví], k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova], [územní celek], č.l. 87, z výpovědi matky žalobkyně v opatrovnickém řízení ohledně výživy a výchovy nezletilého [jméno] č.l. 52, o bytových poměrech v domě, totéž tvrdila i žalobkyně v žalobě, a i žalovaný ve svém vyjádření č.l. 47, takže tato skutečnost nebyla mezi účastníky nikdy během řízení sporná).

18. Žalobkyně hraje rekreačně volejbal za domácí mužstvo, takže zaplatila příspěvky 1 500 Kč za sezónu v roce [rok] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z č.l. 131).

19. Žalobkyně chodí do posilovny ve [obec], což soudu přesvědčivě zdůvodnila – proč ve [obec] (č.l.159), takže zaplatila příspěvky 9 000 Kč za devět měsíců v [rok] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z č.l. 131).

20. Žalobkyně nepobírá žádnou sociální dávku (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti [anonymizováno] č.l. 55).

21. Žalobkyně nemá žádné zaměstnání (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti [anonymizováno] č.l. 69).

22. Žalobkyně není vlastníkem žádného motorového vozidla (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti [anonymizována dvě slova] [obec] č.l.39).

23. Žalobkyně není vlastníkem žádné nemovitosti (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti [anonymizováno] č.l. 24).

24. Žalovaný je zaměstnán od [datum] u [anonymizováno] – [právnická osoba] jako technik, když jeho vzdělání je strojní průmyslová škola. Průměrný měsíční příjem žalovaného byl v roce [částka], v roce [částka], a od [anonymizováno] do [anonymizováno] [částka] (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti zaměstnavatele č.l. 50, 67, z výslechu žalovaného č.l.160).

25. Žalovaný užívá vlastní byt o velikosti 44m2, v [část obce], když bytovou jednotku mu darovali rodiče v roce [rok], a to včetně garáže (tyto skutečnosti má soud za prokázané z [list vlastnictví] k.ú. [část obce], [územní celek] č.l. 27, z [list vlastnictví] k.ú. [část obce], [územní celek] č.l. 35, z darovací smlouvy ze dne [datum], bez zřízení osobní služebnosti pro rodiče č.l. 78, z potvrzení o platbách a užívání bytu SVJ, č.l. 90).

26. Zálohy za služby spojené s užívám bytu v [část obce] platí matka žalovaného, ve výši záloh 5 000 Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané z potvrzení o platbách a užívání bytu SVJ, č.l. 90, 97, z výpisů z b.ú. SVJ za dobu listopad 2021 – duben 2022 č.l 91 - 96, ze součinnosti [právnická osoba], která identifikovala b.ú. ze kterého jsou zálohy hrazeny, a to je matka žalovaného č.l.103).

27. Žalovaný při opatrovnickém řízení, během účastnické výpovědi, bydlím v bytě v osobním vlastnictví, který jsem dostal od svých rodičů, a jelikož rodičem mají stále platné inkaso, tak poplatky nejsou napsány na moje jméno, ale v hotovosti rodičům dávám každý měsíc 10 000 Kč, z čehož oni uhradí ty poplatky, dále jim ještě dávám 5 000 Kč na chalupu, co se týče poplatků, tak mi známy nejsou (tyto skutečnosti má soud za prokázané z protokolu z ústního jednání před opatrovnickým soudem dne [datum] č.l.52).

28. Dne [datum] žalovaný uzavřel se svou matkou smlouvu o platbě vyúčtování nákladů na bydlení a platbě náhradního bydlení, podle které se žalovaný zavázal každého 15.dne měsíce hotově platit své matce 13 000 Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané z č.l.48, plnění této dohody žalobkyně zpochybnila na ústní jednání při nahlédnutí do tohoto důkazu, protože mluvila se svou babičkou – matkou žalovaného, která jí řekla, že žalovaný nic neplatí č.l.143).

29. Rodiče žalovaného nepobírají žádné sociální dávky, otec žalovaného pobírá starobní důchod 23 159 Kč měsíčně a matka žalovaného pobírá starobní důchod ve výši 19 313 Kč měsíčně (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti [anonymizováno] č.l. 146 a ze součinnosti [anonymizováno] č.l.127).

30. Žalovaný je vlastníkem nemovitosti určené k rekreaci na cizím pozemku v k.ú. [obec], kterou koupil za 550 000 Kč v hotovosti (tyto skutečnosti má soud za prokázané z [list vlastnictví] k.ú. [obec], [územní celek] č.l. 27, kupní smlouvy ze dne [datum] č.l.74).

31. Žalovaný vlastní jeden návěs za motorové vozidlo a jedno motorové vozidlo provozuje (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti [anonymizováno] [obec] č.l. 40, 123).

32. Žalovaný nepobírá žádné sociální dávky (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti [anonymizováno] č.l. 55).

33. Žalobkyně při účastnickém výslechu před soudem vypověděla, nesložila maturitu z českého jazyka, protože byla nervózní, nyní se chytá jí v září složit a je již přijatá na [anonymizováno], kam pak po maturitě může podat zápisový lístek, její matka pracuje v [anonymizováno] a příjem je asi 35tis nebo 40tis Kč, do posilovny chodí ve [obec] asi dvakrát týdně, protože tam žije její přítel, s ničím se neléčí, v lékárně kupuje léky na bolest hlavy a léky do běžné domácí lékárničky, žalovaný platí výživné na ní i bratra pravidelně, nyní platí 5tis Kč, na bratra asi 6tis nebo 7tis Kč. Byt užívají sami jako rodina, babička má vlastní byt - stejném domě. Na závěr uvedla, že žalovaný se nikdy nezajímal o její studia, tak se podivuje nad tím, že nyní zpochybňuje její studium na vysoké škole (tyto skutečnosti má soud za prokázané z účastnické výpovědi provedené dne [datum]. Při hodnocení výpovědi žalobkyně soud vzal v úvahu okolnost, že účastník řízení nemůže být na rozdíl od svědka za vědomě nepravdivou výpověď trestně stíhán, což má význam pro hodnocení tohoto důkazu z hlediska důkazní síly. Výpověď žalobkyně byla pochopitelná a věcná (NS ČR 23 Cdo 897/2012, 2 Cdon 257/97, II. [jméno] [číslo]).

34. Žalovaný při svém účastnickém výslechu vypověděl, že rodičům platí 13 000 Kč, proto že splácí byt a chatu, protože tu koupil z jejich peněz a byt mu darovali kvůli bývalým sourozencům. K otázce soudu, že matka žalovaného platí SVJ 5tis Kč, takže podle toho jak žalovaný vypovídá by to znamenalo, že 8tis je splátkou na chatu, kterou žalovaný koupil za jejich peníze odpověděl takhle, tam se platí teďkon 5tis Kč, ale bohužel oni, já tam mám, je tam danej větší nájem teďkon, to je všechno zvýšený a to ještě není usnesený, to se bude teďkon teprve řešit a zbytek dávám na splátky, ano. Přisvědčil, že nyní platí výživné na obě dvě děti pravidelně, že pracuje u jedno společnosti 16 let, má strojní průmyslovku a pracuje jako technik na stavbách (tyto skutečnosti má soud za prokázané z účastnické výpovědi provedené dne [datum]. I při hodnocení výpovědi žalovaného soud vzal v úvahu, že legálně u žalovaného může dojít k vědomému zkreslení výpovědi pro vlastní prospěch, což se zásadně promítá do úvahy o důkazním výpovědi takové výpovědi. Žalovaný odpověděl na každou otázku, když podání bylo víceméně souvislé, ovšem ohledně důvodů, proč žalovaný platí svým rodičům 13 000 Kč - jak tvrdí, nebylo srozumitelné (NS ČR 23 Cdo 897/2012, 2 Cdon 257/97, II. [jméno] [číslo]).

35. Soud vycházel zejména z kopií listin a účastníci pravost kopií listin nikdy během řízení nezpochybňovali (NS ČR 29 Odo 801/2005).

36. Důkazy, které si soud vyžádal dle § 120 odst. 2 o.s.ř., učinil proto, že jejich potřeba soudu vyplynula ze spisu (NS ČR 26 Cdo 4635/2010).

37. Soud provedl i důkazy výpisy z účtu za telefonní poplatky a paragony z lékárny, když ani jednomu z důkazů nakonec nepřiznal žádnou váhu, protože paragony nebyly čitelné, a žalobkyně neudělala nic, aby zajistila jejich proveditelnost a v účtech za telefonní tarif se soud jednak nedokázal zorientovat, a jednak užívání internetu, dat a telefonu je civilizačně zažitá novota, která je zpoplatněná. Krátce řečeno, jmenované důkazy žádnou důkazní váhu neměly, proto je soud provedl, ale v rozsudku se jimi již nezabývá (ÚS ČR I. ÚS 582/2001).

38. Žádné opomenuté důkazy tedy v řízení nejsou (ÚS ČR ÚS I. [číslo]).

39. Podle § 911 OZ platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

40. Podle § 913 odst. 1 OZ platí, že určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. A dle odst. 2 platí, že při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

41. Z provedených důkazů bylo možné bezpečně usoudit na skutkový stav a ani účastníci po poučení dle § 119a o.s.ř. na ústním jednání důkazních návrhů ve věci nečinili. Soud po důkazech nepátrá a za výsledek řízení nese procesní odpovědnost účastník řízení (ÚS ČR IV.ÚS 3681/18, NS ČR 33 Cdo 1074/2011).

42. Po provedení dokazování, zvážení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části důvodná, když soud po právní stránce posoudil věc tak:

43. Řízení o nároku na určení výživného pro zletilé dítě je ve smyslu ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. typickým řízením sporným, pro které platí, že účastníci jsou povinni tvrdit všechny významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost.

44. Soud vyšel z normativní situace doplněné dlouholetou strategickou litigací, a to tedy, že samotné dosažení zletilosti dítěte nemá přímý hmotněprávní vliv na trvání vyživovací povinnosti rodičů, nicméně u zletilého dítěte se očekává, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby bylo schopno se samo živit. Je ovšem nutné vzít i ohled na to, že vzdělávací systém je koncipován tak, že je preferováno co nejširší vzdělání a pak, s přibývajícím věkem dochází ke specializaci (§ 2 z.č. 561/2004 Sb.) (ÚS ČR II. [číslo]). Schopnost dítěte se samo živit pak musí obecné soudy vykládat podle konkrétních okolností, každopádně principiálně spočívá v tom, že dítě má trvalý příjem, ze kterého své potřeby hradí samo (ÚS ČR II. ÚS 3113/2010). V případě, že zletilé dítě pokračuje ve studiu (dokončuje studium), které zvyšuje úroveň jeho vzdělání, a tím i šance na pracovním trhu, jedná se o soustavnou přípravu na budoucí povolání (ÚS ČR II. ÚS 2155/2009, I. ÚS 2306/2012 Ústavní soud akceptoval náhled o elasticitě vyživovací povinnosti rodičů, takže pokud např. dítě ukončí střední školu, nastoupí do zaměstnání a např. po roce pokračuje ve studiu, tak se vyživovací povinnost obnoví, s tím, že za pokračování ve studiu lze považovat také studium, které umožní jeho absolventovi najít si práci v jiném oboru, je třeba totiž vždy brát v úvahu širší okolnosti mezi vykonávaným povoláním a novým studiem, důvody přerušení studia a další okolnosti (ÚS ČR II. ÚS 1146/2007, KS [obec] n. L. 10 Co 188/2007). Jestliže dítě navštěvovalo jednoroční kurz angličtiny a připravovalo se na složení maturity, protože v řádném termínu jí složilo jen ze dvou předmětů, pak se jednalo o soustavnou časovou a i obsahovou přípravu na budoucí povolání a fakt, že nesložilo maturitu v řádném termínu, automaticky nevede k zániku vyživovací povinnosti (ÚS ČR II. ÚS 2155/2009).

45. Shora uvedené judikaturní závěry se do souzené věci promítly tak, že žalobkyně po složení maturitní zkoušky v druhém řádném termínu na obchodní akademii nastoupila na denní studium [anonymizováno], když tuto vysokou školu nevolila jako nouzovou variantu při květnovém maturitním neúspěchu, ale je to škola, kam se žalobkyně hlásila - podle její třídní učitelky již březnu. Jinými slovy, i přes neúspěch při maturitě, dokázala žalobkyně vyvinout přiměřené studijní úsilí k tomu, aby na podruhé uspěla a mohla bez prodlení postoupit v plánovaném kariérním směřování (jinak zcela přiléhavě závěry ÚS ČR, viz shora). Argument žalovaného, že [anonymizováno] nenavazuje na její typ střední školy, soud neuznal, neboť jmenovaná vysoká škola má celou řadu ekonomický oborů, a i v oborech vysloveně technických jsou ekonomické předměty a soud nenašel žádný skutečný důvod k závěru, že by žalobkyně jako absolvent obchodní akademie mohla vhodně pokračovat jen na [anonymizováno]. Naopak znalost účetnictví a ekonomiky se jí bude při praktických předmětem nejspíš dosti hodit. Soud tak mohl shrnout, že žalobkyně je od [datum] studentem vysoké školy, kde se během denního studia připravuje na své budoucí povolání, a proto není schopna si sama opatřit finanční prostředky na život svojí vlastní prací, takže jsou to tedy její rodiče, kteří vůči ní mají vyživovací povinnost.

46. Při hodnocení spotřební složky výživného, jako prvního zákonného kritéria, soud zohlednil pouze ty potřeby žalobkyně, které jsou odůvodněné - tedy sloužící přímo k jejímu materiálnímu zabezpečení (strava, hygiena, bydlení, oblečení, náklady na studium, náklady na nutné resp. zdraví zachraňující léky) - když žalobkyně více méně ani netvrdila. Žalobkyně navštěvuje státní školu, tedy bez školného, ovšem ze všeobecné životní zkušenosti soudu je známo, že i studium na státních školách je spojeno s náklady na studijní materiály - takže nelze říci, že jakékoliv studium v ČR je skutečně bezplatné. Tedy, náklady na učebnice, kupón na MHD po [obec] - tak ten představuje nejlevnější způsob dopravy po [obec] a z povahy věci plyne, že buď jej lze pořídit za tuto cenu, anebo jej vůbec nemít - ale je vyloučeno, jej pořídit levněji, a nakonec náklady na telefon a internet - bez kterého se jako student neobejde (podobně jako donedávna bez průkazky do vědecké knihovny) jsou jistě odůvodněné náklady studia jakékoliv střední, tím spíše vysoké škody. Takže jestliže, žalobkyně odkázala v žalobě resp. v jejím doplnění na své náklady spojené se studiem výši 500 Kč měsíčně, pak 600 Kč za telefon a internet a jízdné 150 Kč, tak soud uzavřel, že žalobkyně se svými 1 250 Kč měsíčně zůstala v žalobě ve velmi skromném pásmu životních nákladů studenta vysoké školy v [obec]. Dále, aby si každý vysokoškolský student uhrazuje i náklady na bydlení, pravidelnou stravu, včetně obědů mimo domov, oblečení, obutí, hygienu a alespoň minimální společenskou zábavu, což žalobkyně vyčísla na 13 525 měsíčně (bydlení vč. úhrad na energie měsíčně představuje 2 125 Kč, strava vč. obědů ve školní jídelně představuje 5 000 Kč, oblečení do školy i na sport představuje 1 500 Kč, členské příspěvky ve volejbalovém klubu a do posilovny představují 1 400 Kč, náklady na hygienu ve výši 1 500 Kč a kapesné ve výši 2 000 Kč) a soud tuto částku považoval za přiměřenou stavu a věku (§ 136 o.s.ř.). Jen dvě položky, které žalobkyně do výčtu svých nákladů zařadila, soud nezapočítal, neboť se mu jevily jako umělé vytvořené, a to za prvé, žalovanou částku další aktivity ve výši 1 000 Kč, protože je to částka, která v souvislostech narace žaloby měla být již zahrnutá do kapesného, a za druhé ani 250 Kč za lékařské služby, protože žalobkyně dle vlastních slov žádné vážné zdravotní potíže nemá a na koupi běžných léčiv v lékárně postačuje položka kapesného. Takže, ani ohledně struktury a ani výše jednotlivých položek útraty vyčíslené žalobkyní na 14 775 Kč měsíčně už nemůže žalobkyně více šetřit - tak aby zůstala v celospolečenském průměru životních nákladů studenta vysoké školy v [obec]. Soud nakonec provedl korekci ohledně hodnoty bydlení žalobkyně - které žalobkyně nehradí, protože tu kompletně poskytuje její matka, když náklady byly v řízení mezi účastníky shodně tvrzeny ve výši 4 200 Kč měsíčně za byt užívaný rodinnou domácností žalobkyně - když žalobkyně navrhla započítat do svých životních nákladů jen polovinu tohoto nákladu (viz shora). Ze všeobecné životní zkušenosti soudu je mu však známo, že bydlení na [obec a číslo] má vyšší hodnotu, neboť nájmy i úroky hypoték v posledním roce jen stoupají. Přesný výpočet podílu žalobkyně na bydlení v bytě v rodinném domě nelze kvantifikovat, protože i kdyby soud zjistil cenu bytů a výši nájmu v okolí, nic by to nevyřešilo, právě proto, že žalobkyně žije v bytě ještě s matkou a bratrem, takže otázka ceny jejího bytové možnosti by zůstala tak či tak bez odpovědi. Soud nakonec uzavřel, že komplexní náklady na život žalobkyně, a to včetně bydlení s internetovým připojením v [obec], v dosahu MHD (§ 136 o.s.ř.) je nejméně 16 000 Kč.

47. Druhé zákonné hledisko vedoucí ke stanovení výživného je, že povinný rodič může být zavázán k uspokojení potřeb dítěte pouze v takové míře, v jaké mu to umožňují jeho poměry.

48. Za prvé, jestliže, žalobkyně žije v domácnosti se svou matkou, tak ta svou povinnost k její výživě plní jednak tím, že o ní přiměřeně osobně pečuje - což vzhledem k věku žalobkyně je díl vpravdě zanedbatelný, ovšem také zajistila jejich společné bydlení a do jejich společné domácnosti přináší peníze z každodenního zaměstnání - čímž tedy kompletně zajišťuje prostředky pro jejich domácí zázemí. Zjištění, že matka žalobkyně od [anonymizováno] [rok] vydělává průměrně 46 620 Kč, když jen v [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] a ještě [anonymizováno] [rok] měla souběžně dvě zaměstnání, čímž si celá rodina žalobkyně přišla na dalších 48 889 Kč a 2 x 8 226 Kč znamená, že je oběma svým dětem, které chodí celodenně do školy schopná s maximálním pracovním nasazením zajistit, nejen láskyplnou, ale průměrnou životní úroveň. Ovšem princip výživného je, že dítě se podílí na životní úrovni obou dvou rodičů, nikoliv pouze na životní úrovni toho odpovědnějšího rodiče, takže bylo by nezákonné, aby se výživa žalobkyně odvíjela ponejvíce od životní úrovně její matky a soud na to také proto nepřistoupil.

49. Za druhé, ohledně majetkových poměrů žalovaného - otce žalobkyně, soud vážně připomíná, že je právem, nikoli povinností člověka, přivést na svět své dítě, ale pokud tak však učiní, musí si být vědom všech důsledků - i toho, že své dítě musí vyživovat, takže proto v tomto řízení není důležité, zda žalobkyně posvém a ostře vnímá rozchod rodičů, jako partnerskou křivdu své matky, kterou jí žalovaný způsobil.

50. Jak soudu spolehlivě vyplynulo z dokazování, tak průměrný měsíční příjem žalovaného od roku [rok] přibližně stejný, tedy nyní aktuálně je 44 011 Kč, což nejspíš odpovídá jeho skutečnému pracovnímu potenciálu, když soud vezme v úvahu, že žalovaný je vůči zaměstnavateli loajální nevídaných 16 let a práce odpovídá jeho vzdělání. Dále, žalovaný bydlí ve svém vlastním bytě, který mu darovali rodiče, když ani po poučení dle § 118 odst. 1, 3 o.s.ř. (viz shora) soudu žalovaný hodnověrně neprokázal, že by s bydlením měl nějaké výdaje, žalovaný měl tedy procesně srozumitelnou příležitost racionálně podložit svá tvrzení o vzájemné štědrosti rodičů vůči němu a naopak, tu však nevyužil. Soud tedy vyšel z kontroverze výpovědí žalobce v souběžném opatrovnickém řízení ohledně výživného nezletilého [jméno], o tom, že rodičům měsíčně dává 15 000 Kč, když v souzené věci během několika měsíců tvrdil, že jim dává jen 13 000 Kč, když ovšem výše měsíčních záloh SVJ byla hodnověrně prokázána jen ve výši 5 000 Kč, a k tvrzení o tom, že rodičům splácí chatu, kterou si jak bylo rovněž dobře prokázáno koupil ovšem před patnácti lety za 0,5mil Kč, když sám předložil dohodu se svou matkou, podle které by tento dluh vůči rodičům měl umořovat jen vůči své matce, a to ještě k tomu od ledna 2022 tedy po čtrnácti letech od koupě, nakonec k tomu bylo zrovna tak dobře prokázáno i to, že rodiče žalobce nejsou invalidní a pobírají nadprůměrné starobní důchody, takže v ničem nejsou na žalovaného odkázáni, nebylo možné podle soudu rozumně skloubit dohromady. Jinými slovy, žalovaný neprokázal, že by měl jakékoliv náklady s bydlením, naopak bylo zcela jednoznačně hodnověrně prokázáno, že žalovaného bydlení hradí jeho matka. Jestliže žalovaný předkládal dohodu o tom, že žalovaný své matce hradí 13 000 Kč hotově, tak takový důkaz nepřevážil shora uvedené skutečnosti a soud takovému důkazu neuvěřil, protože nabyl skutečně vážné pochybnosti, podložené souvislou řadou ostatních, byť nepřímých důkazů, o tom, že žalovaný za své bydlení nikomu nic neplatí (NS ČR 32 Cdo 831/2014, 21 Cdo 2682/2013). K tomu soud dodává, že žalovaný ani netvrdil, že by měl nějaké (jakékoliv) další – jakkoliv pro soud jinak dobře představitelné a pochopitelné životní náklady. Soud uzavřel, že žalovaný má finanční a materiální zázemí, které mu dovoluje žít radostný život na dobré materiální úrovni, už proto že má měsíční příjem ve stejné výši jako matka žalobkyně, ale neutrácí nic za své bydlení.

51. Soud stanovil počátek zvýšení výživného ode dne [datum], protože tak zněla žaloba, a co se týká splatnosti, soud ponechal [webová adresa], jak navrhla žalobkyně, mimo jiné i proto, že žalovaný sám a dobrovolně uzavřel se svou matkou (č.l.48) dohodu se splatnosti 15. dne – tedy očividně ani on ve skutečnosti nemá s takovým termínem platby žádné potíže.

52. Nedoplatek soud vypočetl do dne [datum], když splátky dlužného výživného považoval za přiměřené k funkci výživného, která spočívá v tom, že dítěti je poskytováno na úhradu všech potřeb prospěšných k jeho všestrannému vývoji v době, kdy to skutečně potřebuje - což je u žalobkyně právě nyní. K tomu se na místě uvést, že žalobkyně čekala s podáním žaloby více než rok, takže nelze říci, že by žalobkyně podávala návrh na určení výživného bezhlavě. Samotnou výši splátky soud korigoval momentální inflací, která dle stránek ČSÚ 15,1%, která za poslední rok výrazně stoupla, takže proto přisouzená částka (a ani splátka) není takovým přínosem, jakby byla do roku 2022. Pro pořádek soud dodává, že vyšel z výslechu žalobkyně o výši výživného dobrovolně hrazeného žalovaným, tedy do srpna 2023 ve výši 4 000 Kč měsíčně a od srpna ve výši 5 000 Kč měsíčně (viz shora).

53. Soud dospěl k jednoznačnému závěru o poměrech na straně žalobkyně, takže určení výživného je odůvodněno, a proto rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku.

54. O nákladech řízení soud rozhodoval z hlediska materiální spravedlnosti – žalobkyně sice měla jednoznačný úspěch, sama náhradu nákladů řízení nežalovala, takže soud rozhodl, že každý z účastníků řízení si ponese náhradu nákladů řízení sám (§ 150 o.s.ř.). Dále měl soud k takovému postupu důvod v tom, že životy účastníků budou totiž navždy spojeny pokrevním poutem, a ačkoliv v rovině sociální reality se rodina jako společenský útvar znatelně rozmělňuje - a proto tedy soud za jediné správné považoval neuložení povinnosti k úhradě náhrady nákladů řízení, čímž měl v úmyslu přispět ke sblížení vzájemných postojů účastníků, nebo je alespoň nepolarizovat zvýšením finančních závazků.

Poučení