98 C 69/2022-182

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Sylvou Mašínovou jako samosoudkyní v právní věci: žalobkyně: zastoupené: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum], bytem [adresa žalovaného a žalobkyně] JUDr. [jméno] [jméno], [IČO], advokát se sídlem [adresa] proti; žalovanému: zastoupenému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum], bytem [adresa žalovaného a žalobkyně] JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], [IČO], advokátka se sídlem [adresa] o návrhu na přiznání příspěvku na výživu neprovdané matky, rozsudek takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen přispět na výživu žalobkyně částkou 35 000 Kč za dobu od [datum] do [datum], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 22 204 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen doplatit státu soudní poplatek v částce 500 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 9, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svým návrhem doručeným ke zdejšímu soudu dne [datum] Kč navrhla přiznání příspěvku neprovdané matce ve výši 5 000 Kč měsíčně do [datum], když návrh odůvodnila tak, že účastníci nebyli nikdy sezdáni, z jejich vztahu se narodila dne [datum] dcera [jméno], a žalovaný žalobkyni i jejich dceru opustil a ničím nepřispívá na výživu žalobkyně. Dále uvedla, že nyní užívá byt, který společně se žalovaným spoluvlastní, že čerpá rodičovskou dovolenou, což jí přináší 10 000 Kč měsíčně a od [anonymizováno] [rok] pracuje podle dohody o provedení práce na 300 hod v [právnická osoba] za 150 Kč za hodinu. Náklady na bydlení má nyní ve výši 14 331,80 Kč a běžné výdaje matky s dítětem. Žalovaný podle žalobkyně má příjem 54 000 Kč měsíčně, také v [právnická osoba] Vzhledem k tomu, že se žalovaným není možná žádná dohoda, tak podává tuto žalobu.

2. Žalovaný navrhl soudu zamítnout žalobu jako nedůvodnou, protože je sice otcem nezletilé [jméno], ale žalobkyně s dcerou žije v bytě, který on spoluvlastní, ale neužívá, když připustil, že hypotéku k bytu splácí rovným dílem se žalobkyní. Dále uvedl, že nyní žije u rodičů, že v domě, kde žije žalobkyně s dcerou, tak vlastní ještě jeden byt, který pronajímá a byt byl použit jak zástava k bytu, kde žije žalobkyně s dcerou. Dále uvedl, že dceři platí výživné 3 500 Kč měsíčně, 2 300 Kč pak žalobkyni přispívá na domácnost a hradí polovinu nákladů na provoz motorového vozidla cca 2 200 Kč, a to i když jej užívá jen žalobkyně a kupuje jí také věci, které jsou v daný moment nezbytné. Nakonec uvedl, že nyní pracuje ve [právnická osoba], a to v IT službách a pobírá 69 000 Kč.

3. Řízení bylo přerušené po dobu opatrovnického řízení, a to usneseními č.j. 98 C 69/2022 – 33 a 98 C 69/2022 – 39, které nabylo právní moci dne [datum].

4. Den před prvním ústním jednání žalovaný svá tvrzení doplnil tak, že ze společného bytu odešel [datum], že žalobkyně žalovanému neplatí žádné nájemné, ač užívá byt sama s jejich dcerou. Dále, že on platí od [anonymizováno] do [anonymizováno] [rok] polovinu nákladů na elektřinu, z měsíční zálohy 1 070 Kč, tedy celkem 1 605 Kč, pak od [anonymizováno] do [anonymizováno] [rok] platil za internet po 165 Kč měsíčně a od [anonymizováno] do [anonymizováno] [rok] platil zálohy spojené s užíváním bytu SVJ z 4 650 Kč, tedy 6 975 Kč, k tomu polovinu každé splátky na hypotéku. Nakonec uzavřel, že žalobkyně bez jeho vědomí odčerpala ze společného úvěrového účtu částku 69 956 Kč.

5. Soud nenařídil přípravné jednání dle § 114c o.s.ř. a k prvnímu ústnímu jednání ve věci, předvolal účastníky předvoláním, ve kterém byli řádně poučeni ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že poučovací povinnost soudu dle § 118a o.s.ř. je upravena jen pro ústní jednání, poučil soud na prvním ústním jednání, což bylo i řádně protokolováno (ÚS ČR I.ÚS 212/06, NS ČR 33 Cdo 1074/2011) žalobkyně o jeho povinnosti tvrdit (§ 101 o.s.ř.) v žalobě všechny právně významné skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě uplatňuje svůj nárok - takže nechť doplní svá tvrzení v čem konkrétně spočívají náklady na bydlení ve výši 14 331,80 Kč, a také ať svá tvrzení hodnověrně prokáže (§ 120 o.s.ř.). Ze stejného právního důvodu soud poučil i žalovaného, a to nechť přesně tvrdí jaké jsou jeho náklady na bydlení, a protože soudu z provedeného rozsudku opatrovnického soudu vyplynulo, že sám nežije, tak nechť tvrdí, jak se tato další partnerka podílí na hrazení jeho nákladů, a nakonec nechť podrobně tvrdí skutečnosti týkající se nákladů, které soudu tvrdil svým podáním, které soudu předložil v době, kdy bylo vyloučeno, aby se soud připravil dle § 114a o.s.ř. na rozsáhlejší poučení dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. a rovněž, nechť všechna svá tvrzení hodnověrně prokáže. Když účastník soud důsledně poučil o významu koncentrace řízení, a o následcích v případě, že se poučením nebudou řídit (č.l.122). Žalobkyně se ve lhůtě k tomu soudem určené vypořádala tak, že účastníci spolu nežijí od [datum], do té doby se žalovaný podílel na finančním zabezpečení rodiny, od odchodu nikoliv. Žalobkyně od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] pobírala rodičovský příspěvek 10 000 Kč a od [anonymizováno] [rok] pobírá 10 000 až 12 000 Kč od [právnická osoba], zatímco příjem otce byl za stejnou dobu 69 000 Kč, bonusy více, žalovaný platí výživné, kterému určil soud a polovinu hypotéky tj. 12 621 Kč a pronajímá svůj další byt. Co se týká nákladů na byt, ve které žalobkyně s dcerou žije, tak žalobkyně uvedla že platí 2 129 Kč, což byl do [datum] polovina záloh hrazených SVJ a od [datum] je to 4 260 Kč (což žalobkyně na ústním jednání opravila na správnou částku 4 650 Kč, č.l.164). Žalovaný se ve lhůtě jemu uložené se vyjádřil tak, změnil své dosavadní tvrzení ohledně výdajů (stejná zůstala jen ohledně hrazení elektřiny a hypotéky) a to, že od [datum] do [anonymizováno] [rok] žil žalovaný u rodičů, kterým platil 5 000 Kč za bydlení jednou týdně nákup za 1 000 Kč, neboť se u nich stravoval od září 2022 žije u své současné partnerky. Žalobce pak soudu předložil tvrzení ohledně měsíčních výdajů: za vozidlo 4 390,95 Kč, zálohy za byt 2 129 Kč, hypotéku na společný byt 12 621,30 Kč, elektřinu 535 Kč, na dceru hradí různé druhy výživného v celkové výši 7 310 Kč a 10 Kč za vedení bankovního účtu pro ní, internet 169 Kč, daň z nemovitosti 227 Kč, závazek proti bance 7 500 Kč, další hypotéku 10 000 Kč, osobní pojištění 1 902 Kč, lítačka 550 Kč, telefon 799 Kč a [příjmení] [jméno] 200 Kč, nadto dodal že za jídlo utrácí dalších 7 000 Kč a zálohy na elektřinu a zálohy na užívání bytu platil jen do [anonymizováno] [rok].

6. Žalobkyně navrhla změnu žaloby (č.l.126, 160), když navrhla přiznání výživného za dobu od [anonymizováno] [rok] do dne [datum], kterou soud usnesením č.j. [číslo jednací] připustil, když vyšel z toho, že změna žaloby je, žádá-li žalobce na základě stejného skutkového základu více nebo jiné plnění, a dále i z toho, že změnou žaloby nesmí být omezena obrana žalovaného, proto má možnost se ke změně žaloby vyjádřit (což k výzvě soudu neučinil), ovšem jeho souhlas se pro rozhodnutí soudu o změně žaloby nevyžaduje. Žalobkyně změnila žalobu jen ohledně znění žalobního návrhu, který byl původně dost nesrozumitelný (bylo s jistotou možné říci, že o žalobě podané dne [datum] nabude rozhodnutí právní moci rozhodně po dni [datum], což byl datum kterým byl omezený žalobní nárok, čím by konec doby za kterou se žaluje předcházel jejímu začátku – což je prostě nemožné) když nově navržené znění, odpovídá právní úpravě i logice věci - a kterým tedy žalobkyně žádala výživné po dobu od [anonymizováno] [rok] do dne [datum]. Krátce shrnuto soud neviděl žádný důvod k nepřipuštění návrhu, neboť ohledně tohoto nároku vedl i dokazování – protože narace žaloby srozumitelná byla od začátku.

7. Na základě provedeného dokazování listinami založenými ve spise soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

8. Ze vztahu účastníků řízení se dne [datum] dcera [jméno] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z rodného listu 86/ 2020, č.l.69, č.ř [číslo]).

9. Dne [datum] nabyl právní moci rozsudek opatrovnického soudu, který svěřil nezletilou [jméno] do péče žalobkyně a žalovanému uložil platit výživné 7 000 Kč měsíčně, k rukám žalobkyně, protože soud zjistil, že účastníci od [anonymizováno] [rok] spolu nežijí, žalobkyně žije s dcerou v bytě, který účastníci spoluvlastní, žalovaný přispívá na výživné nezletilé 5 000 Kč, od [anonymizováno] [rok] žalovaný žije v rodinném domě své další partnerky, které přispívá na domácnost částkou 2 000 Kč, do té doby žil s rodiči, kterým přispíval částkou 5 000 Kč, má k dispozici vozidlo a byt, který slouží jako zástava ke společnému bytu účastníků, tak pronajímá, jeho podnikání v pivovarnictví mělo v roce [rok] záporný výsledek, pracoval ve [právnická osoba], [anonymizováno], od [anonymizováno] [rok] pracuje v [právnická osoba] hrubým výdělkem 69 000 Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané z rozsudku č.j. [číslo jednací], č.l. 36).

10. Žalobkyně inkasovala od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] měsíčně průměrně 32 316 Kč, coby dávky nemocenského pojištění od [anonymizováno] (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti [anonymizováno] ze dne [datum], č.l. 64).

11. Žalobkyně inkasovala [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] měsíčně 10 000 Kč, coby sociální dávky od [anonymizováno] – rodičovský příspěvek a pak ještě jednorázový přídavek v [anonymizováno] [rok] na dítě 5 000 Kč, když žádné jiné sociální dávky nepobírá (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti ÚP ze dne [datum], č.l. 69).

12. Žalobkyně byla před porodem zaměstnanec [právnická osoba] kam se v [anonymizováno] [rok] vrátila do pracovního procesu na částečný pracovní úvazek, takže její průměrný měsíční čistý příjem byl 9 623 Kč za rok [rok] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z výplatní sestavy sestavené pro opatrovnické řízení, takže z č.l. 158 spisu sp.zn. [spisová značka], který soud připojil a tento důkaz byl pro účely řízení pochopitelnější, než výkaz obstaraným zdejším soudem na č.l. 155).

13. Žalobkyně je rovnodílným spoluvlastníkem se žalovaným bytu [číslo] zapsaného pro k.ú. [část obce], [územní celek] na [list vlastnictví], jehož zástava je byt ve výlučném vlastnictví žalovaného – [číslo] pro k.ú. [část obce], [územní celek] na [list vlastnictví] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z LV obou bytů č.l. 12).

14. Žalovaný je od [datum] leasingový dlužník [právnická osoba], [anonymizováno] a proto provozuje motorové vozidlo [anonymizována dvě slova], když měsíční splátky jsou 4 390 Kč, dále je vlastníkem motorového vozidla [příjmení] [příjmení] 1,2 (tyto skutečnosti má soud za prokázané z leasingové smlouvy č.l. 26, z výpisu evidence motorových vozidle č.l. 67).

15. Žalovaný byl zaměstnancem [právnická osoba] v roce [rok], [rok], [rok] s průměrným čistým ročním výdělkem 41 952,66 Kč, 42 760 Kč, 48 358 Kč ještě i v [anonymizováno] a v [anonymizováno] [rok] s čistým průměrným (za dva měsíce) výdělkem 67 319 Kč, od [datum] je zaměstnancem [právnická osoba] s fixní hrubou mzdou 69 000 Kč, když průměrný čistý měsíční příjem měl v roce [částka] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z výplatnic č.l.27, 61 z pracovní smlouvy č.l. 28, z výplatnice č.l.57).

16. Žalobkyně v [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] dostala od žalobce úhradu 1 502 Kč s poznámkou [anonymizováno] a danou částku obratem zase zaplatila – tedy ať se jednalo oč chtělo, z této částky žalobkyni nic nezůstalo na účtu a pak ani jeden z účastníků soudu netvrdil, že se jednalo o platbu za účelem zajištění životní úrovně žalobkyně (tyto skutečnosti má soud za prokázané z výpisu z bankovních účtů žalobkyně u [právnická osoba] č.l. 98, 99,101,102,103,134,135).

17. Žalobkyně splácela hypotéku společného bytu měsíční splátkou 25 242,60 Kč, a [anonymizováno 6 slov] a [anonymizováno] [rok] jí žalovaný vždy přispěl polovinou (svou) splátky – takže jí vždy zaslal 12 621,30 Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané z výpisu z bankovního účtu žalobkyně u [právnická osoba] č.l. 98, 99,101,102,103,134,135).

18. Žalobkyně platila všechny zálohy za služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu, a to do [anonymizováno] [rok] ve výši 3 421 Kč a od [anonymizováno] [rok] ve výši 3 770 Kč, a všechny vždy zaplatila řádě a včas – za celý byt resp. za oba dva účastníky najednou. Žalobkyně tedy za [anonymizována čtyři slova] zaplatil vždy 1 710,50 Kč a žalobce jí vždy přispěl polovinou (svou) této úhrady – takže jí zaslal v [anonymizováno] a [anonymizováno] po 1 710,50 Kč, v [anonymizováno] ještě k tomu 1 676 Kč s poznámkou, že jde o dorovnání za 01 – 04, za [anonymizováno] a [anonymizováno] po 2 129 Kč. Jinými slovy, žalovaný žalobkyni přeplatil na zálohách, a to za [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] částkou ve výši1 674 Kč (rozdíl mezi 2 129 Kč, které jí žalovaný hradil, ačkoliv zálohy byly jen 1 710,50 Kč), a ještě v květnu jí zaslal 567 Kč s poznámkou, že jde dorovnání, takže celkově na zálohách žalobkyni zaplatil k červenci o 2 243 Kč, od [datum] do [datum] žalovaný žalobkyni na zálohy již ničím nepřispěl (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti SVJ č.l.150, z výpisu z bankovních účtů žalobkyně u [právnická osoba] č.l. 98, 99,101,102,103,134,135, z výpisu z bankovního účtu žalovaného u [právnická osoba] č.l.149).

19. Žalobkyně platila zálohy na elektřinu v [anonymizováno] ve výši 500 Kč a v [anonymizováno 5 slov] a [anonymizováno] po 540 Kč a žalobce jí vždy přispěl polovinou (svou) na tyto úhrady, když v [anonymizováno] jí zaplatil 500 Kč, a pak [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] zaplatil po 1 080 Kč, čímž tedy zaplatil i po 540 Kč (zvýšená záloha od [anonymizováno]) zpětně, za měsíce [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] (tyto skutečnosti má soud za prokázané, z výpisu z bankovních účtů žalobkyně u [právnická osoba] č.l. 98, 99,101,102,103,134,135, z výpisu z bankovního účtu žalobkyně u [právnická osoba] č.l.137).

20. Žalobkyně zaplatila pojištění za byt ve výši 2 428 Kč a žalovaný jí zaplatil polovinu (svou) ve výši 1 214 Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané z výpisu z bankovních účtů žalobkyně u [právnická osoba] č.l. 98, 99,101,102,103,134,135, z výpisu z bankovního účtu žalovaného u [právnická osoba] č.l.149).

21. Žalovaný jako vlastník přijímal polovinu leasingové splátky motorového vozidla od žalobkyně ve výši 2 195 Kč, v době [anonymizována čtyři slova] – od [anonymizováno] žalobkyně žalovanému již splátky nepřispěla, ale dostala od žalobce v dubnu za užívání vozidla 44,80 Kč, do [anonymizováno] žalobkyně k vozidlu měla přístup, od června nikoliv (tyto skutečnosti má soud za prokázané z výpisu z bankovního účtu žalobkyně u [právnická osoba] č.l.140, 149, výslech obou účastníků).

22. Žalobkyně před soudem při účastnické výpovědi uvedla, žalovaný ze společného bytu odcházel dobrovolně za svou přítelkyní, a to v [anonymizováno] [rok], když ona jela s dcerou na hory, - takže měl byt volný, v této souvislosti uvedla, že žádnou dohodu ohledně užívání bytu spolu neuzavřeli. Zdůraznila, že neměla jinou možnost, než tam zůstat, protože platila polovinu hypotéku, takže k tomu platit i nájem by prostě z jejího příjmu nešlo, žalovaný jí vyzval k úhradě nájmu v roce [rok], ale nehradí ho, protože nemá z čeho. Ohledně auta uvedla, že jej užívala střídavě se žalovaným do [anonymizováno] [rok], platila polovinu akontace a polovinu splátek, pak žalovaný nesouhlasil s provedeným servisem, který objednala, auto už tedy nemá, polovinu splátek tedy nehradí a čeká, že jí žalovaný vrátí polovinu akontace (tyto skutečnosti má soud za prokázané z účastnické výpovědi provedené dne [datum]. Při hodnocení výpovědi žalobkyně soud vzal v úvahu okolnost, že účastníci na rozdíl od svědků mohou beztrestně před soudem lhát, což se zásadně promítá do úvahy o věrohodnosti výpovědi. Výpověď žalobkyně byla přednesená zpříma a v potřebných souvislostech, když ohledně obsahu mapovala životní podmínky žalobkyně ve shodě s listinnými důkazy (NS ČR 23 Cdo 897/2012, 2 Cdon 257/97, II. [jméno] [číslo]).

23. Žalovaný před soudem při účastnické výpovědi uvedl, že když se odstěhoval z bytu a z rodinné domácnosti se žalobkyní a jejich dcerou, tak žádnou představu o užívání bytu neměl, že si prostě myslel, že se žalobkyně ozve sama a domluví se. Přisvědčil, že vozidlo užívá od července sám, také sám platí splátky, akontaci zaplatil hotově, že vozidlo bylo bourané, že žalovaný skutečně nesouhlasil s vyúčtováním opravy, ale bylo havarijně pojištěné, kde je spoluúčast 5 000 Kč, neplatí žádné zálohy na služby spojené s užíváním bytu, protože jej on neužívá a žalobkyně jej užívá sama. Dále uvedl, že se odstěhoval, protože on si se žalobkyní nerozuměl a k nové přítelkyni se přistěhoval v [anonymizováno] [rok]. Druhý byt pronajímá za 11 500 Kč, takže proto se tam nemohl po odchodu od žalobkyně nastěhovat, ačkoliv se z pohledu soudu k otázce o střídavé výchově, o kterou usiloval, by to bylo ideální (tyto skutečnosti má soud za prokázané z účastnické výpovědi provedené dne [datum]. I při hodnocení výpovědi žalovaného soud věděl, že žalovaný může před soudem beztrestně lhát. Výpověď žalovaného byla přednesená bez emociální angažovaností, byla místy lopotná, ale nakonec se jí dalo porozumět a potvrdila listinné důkazy ohledně placení, resp. neplacení záloh na služby spojené s užíváním bytu i placení resp. neplacení leasingových splátek auta (NS ČR 23 Cdo 897/2012, 2 Cdon 257/97, II. [jméno] [číslo]).

24. Soud si k tvrzení žalovaného o tom, že žalobkyně vybrala bez jeho vědomí ze společného hypotečního účtu 69 959,25 Kč sice opatřil součinnosti [právnická osoba] (č.l.113), ovšem z tohoto výpisu žádný taková skutečnost ani vzdáleně neplyne. Ačkoliv soud jednoznačně žalovanému tuto skutečnost na ústním jednání sdělil i jasné poučení dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř., že bude-li na tvrzení trvat, pak sám musí předložil důkaz, který takové tvrzení podpírá (č.l. 163), tak jednak žalovaný soudu na místě sdělil, že žádný takový důkaz nemá, a dále ani ničeho soudu k jeho prokázání nepředložil. Z tohoto důvodu soud po lopatě žalovanému i sdělil, že důkazní břemeno neunáší (č.l. 171 NS ČR 28 Cdo 3457/2013)

25. Soud provedl i důkaz návrhem na úpravu poměrů nezletilé [jméno] (č.l.5), který nijak fakt zjištěný z rozsudku opatrovnického soudu již (logicky) nerozvinul, zástavní smlouvu, kterou byl zajištěn společný byt účastníků řízení (č.l.16, 30), která nepřinášela žádnou skutečnost, kterou by soud upotřebil k hodnocení podstatných skutečností, a to už proto, že samotná zástava nebyla mezi účastníky sporná, faktury a paragony (č.l. 21 – 23), které žalovaný předložil jako důkaz své finanční péče o žalobkyni, když soud pomine očividný fakt, že jako důkaz by byly použitelné pouze jmenovitě určené faktury, tak ani tak nedal těmto listinám žádnou důkazní váhu, neboť na nich převažuje dětské resp. kojenecké zboží, a pak zboží či potraviny, které mohl upotřebit žalovaný se svou přítelkyní stejně dobře jako žalobkyně sama – jinými slovy chyběl doklad o tom, že nakoupené zboží žalovaný žalobkyni skutečně předal, bankovní výpisy z [anonymizována dvě slova] [rok] a z roku [rok] (č.l.78 - 86) které byly ovšem pro řízení bez významu, neboť se netýkaly rozhodné doby, předpisy záloh na služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu (č.l.136, 138, 139), protože ze součinnosti, kterou si soud vyžádala a jako důkaz provedl (viz shora) se dozvěděl všechny potřebné informace a to zcela hodnověrným a také pochopitelným způsobem, výpis z bankovního účtu žalovaného, který byl předložený dvakrát (č.l.141), součinnost [právnická osoba] ohledně mzdy žalobkyně (č.l.156), ovšem tato součinnost nebyla srozumitelná, když obsahovala i záporná čísla, proto jí soud nepoužil a využil stejnou mzdovou sestavu, ale poskytnutou pro opatrovnické řízení (viz shora), výpis z bankovního účtu žalovaného (č.l.142), který žalovaný prokazoval úhrady výživného nezletilé ve výši 1 500 Kč, což z nich ovšem nevyplývalo, neboť se jedná o úhrady z jednoho žalovaného účtu na další účet žalovného - takže protože jmenované listiny nepřinášely jiný nebo lepší či jistější náhled na celou věc, tak proto soud těmito důkazy již v rozsudku nijak dále nezabýval (NS ČR 21 Cdo 2682/2013, ÚS ČR IV. ÚS 582/01).

26. Z provedených důkazů bylo možné bezpečně usoudit na skutkový stav a ani účastníci po poučení dle § 119a o.s.ř. na posledním ústním jednání žalovaný navrhl výslech své matky, který soud provedl (viz shora), když žádný jiný návrh účastníci již neměli. Soud po důkazech nepátrá a za výsledek řízení nese procesní odpovědnost účastník řízení s soud vychází ze skutkového stavu zjištěného na základě důkazů, které byly provedeny (ÚS ČR IV.ÚS 3681/18, NS ČR 33 Cdo 1074/2011).

27. Oba výslechy soud vedl s ohledem na konkrétní vývoj prováděných výslechů a z hlediska opodstatněnosti otázek vzhledem k obsahu řízení, když oba účastníci měli možnost vznést otázky, které oni považovali za relevantní a soud žádnou otázku nezakázal položit (NS ČR 28 Cdo 665/2012).

28. Jestliže soud vycházel z kopií listin, když účastníci pravost kopií listin nikdy během řízení nezpochybňovali (NS ČR 29 Odo 801/2005).

29. Důkazy, které si soud vyžádal dle § 120 odst. 2 o.s.ř., učinil proto, že jejich potřeba soudu vyplynula ze spisu (NS ČR 26 Cdo 4635/2010) a účastnicí byli informováni o tom, že listiny ze soudního spisu je nutné k provedení důkazem zcela konkrétně navrhnout (č.l. 122, NS ČR 30 Cdo 1606/2008 a 23 Cdo 3817/2019).

30. Žádné opomenuté důkazy tedy v řízení nejsou (ÚS ČR I. [číslo]).

31. Podle § 920 odst. 1 OZ, platí, že není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.

32. Podle § 922 odst. 2 platí, že výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.

33. Po provedení dokazování, zvážení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když soud po právní stránce posoudil věc tak:

34. Řízení o nároku o výživné neprovdané matky je typickým řízením sporným (NS ČR 21 Cdo 459/2010), pro které platí, že účastníci jsou povinni tvrdit všechny významné skutečnosti a plnit povinnost důkazní.

35. Soud vyšel z aktuální normativní situace OZ ohledně výživného neprovdané matky, tedy že smysl tohoto výživného od otce dítěte je, aby byla jeho matka finančně zajištěna právě v době, kdy se přechodně dostala jako neprovdaná žena do mimořádné situace spojené s mateřstvím. Krátce řečeno, aby se v této náročné době neprovdané matce vedlo přiměřeně tak, jak by se jí vedlo (čistě hypoteticky), byla-li by vdaná za otce svého dítěte. Co se týče rozsahu vyživovací povinnosti, zásadní je zákonem určený princip tzv. přiměřenosti, takže nejde o plnění vyživovací povinnosti dle shodné životní úrovně (§ 915, § 697 OZ), a i když soud postupuje tak, že rozsah vyživovací povinnosti zjišťuje dle § 913 OZ - tedy poměřuje odůvodněné potřeby oprávněného se schopnostmi, možnostmi a majetkovými poměry povinného, tak konečná výše výživného není úplně taková, aby matka dítěte přesně sdílela životní úroveň otce jejich společného dítěte ([příjmení] v [obec] 30 C 172/2016, MS v [obec] 54 Co 308/2022).

36. Tyto judikaturní závěry se do věci promítly následovně: V řízení bylo dobře prokázáno, že žalobkyně od porodu dcery [jméno] do [anonymizováno] [rok] pobírala měsíční dobrodiní státu po 32 316 Kč, následně až do [anonymizováno] [rok] pobírala 10 000 Kč měsíčně a k tomu v [anonymizováno] [rok] obdržela jednorázový příspěvek 5 000 Kč - tedy kdyby žalobkyně po odchodu žalovaného v [anonymizováno] [rok] z jejich rodinné domácnosti ještě tentýž měsíc nenastoupila do práce v [právnická osoba] s průměrným měsíčním příjmem 9 623 Kč, tak by prostě nemohla platit náklady na bydlení v bytě, který z poloviny vlastní (14 871,30 Kč), natož ostatní životní náklady. Tedy fakt, že žalobkyně se nelitovala, soud hodnotil jako pragmatický přístup k životu, a bylo by zcela absurdní jednání žalobkyně potrestat nižším výživným s poukazem na to, že si peníze umí sama vydělat. K tomu je namístě poukázat na i tak na zřejmý fakt, že žalovaný musel vědět, že její příjem je od [anonymizováno] [částka] měsíčně, že nemůže celodenně pracovat, aby mohla domů přinášet takové peníze, jako před porodem, když se stará o nezletilou [jméno], a že splátky hypotéky tedy nejspíš dotuje ze svých úspor, takže ztráta jeho příjmu nebude ohrožovat její pohodlí, ale bude ohrožovat její celospolečensky zcela průměrný a tedy i obecně vzato normální životní standard. Podrženo a sečteno od [anonymizováno] [rok], kdy žalovaný opustil rodinnou domácnost, měla žalobkyně příjem 19 623 Kč měsíčně a ten se do [datum] prokazatelně nezměnil.

37. V řízení bylo i stejně dobře prokázáno, že žalovaný měl od [anonymizováno] [rok] průměrný měsíční příjem 56 165, 90 Kč a svůj byt pronajímal za 11 500 Kč. Podrženo a sečteno, žalovaný disponoval 3,45 x vyšším měsíčním příjem, a to zcela jistě i k [datum].

38. Nejen z listinných důkazů, ale i z výpovědí obou účastníků bylo hodnověrně prokázáno, že žalobkyně v roce [rok] zaplatila, v [anonymizováno] 18 240,80 Kč (za svou polovinu hypotéky, polovinu záloh na služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu, záloh na elektřinu, leasignové splátky na auto a pojistného), v měsíci [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] zaplatila vždy 17 066,80 Kč (za svou polovinu hypotéky, polovinu záloh na služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu, záloh na elektřinu a leasignové splátky na auto), v [anonymizováno] pak 15 237 Kč (za svou polovinu hypotéky, záloh na služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu, záloh na elektřinu, pak druhou polovinu záloh na služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu, kterou žalovaný neplatil, když žalobkyně si započetla přeplatek žalobce na minulé úhrady záloh na služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu, auto již neplatila, protože jej užíval výhradně žalovaný), v srpnu a září pak zaplatila 15 046 Kč (za svou polovinu hypotéky, záloh na služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu, záloh na elektřinu, pak druhou polovinu záloh na služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu, kterou žalovaný neplatil). Podrženo a sečteno, v době, kdy žalovaný se přestal podílet na úhradách zálohách na služby (od [anonymizováno] do [anonymizováno]), tak žalobkyně měla na útratu za pravidelnou stravu, ošacení nebo obutí a běžnou hygienu či společenské vyžití 4 577 Kč měsíčně.

39. Ohledně životních nákladů žalovaný hodnověrně prokázal ty, které byly platbami na účet žalobkyně (viz shora), takže žalobce jistě v roce [rok] zaplatil [anonymizováno] 18 240,80 Kč (za svou polovinu hypotéky, záloh na služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu, polovinu záloh na elektřinu, leasignové splátky na auto a pojistného), v měsíci [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] zaplatil vždy 17 066,80 Kč (za svou polovinu hypotéky, polovinu záloh na služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu, záloh na elektřinu a leasignové splátky na auto), v [anonymizováno] 19 793 Kč (za svou polovinu hypotéky, polovinu záloh na elektřinu, celou leasingovou splátku, protože vozidlo užíval jen on, a je nutné přičíst i přeplatek žalobce na minulé úhrady záloh na služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu), v [anonymizováno] a [anonymizováno] žalobce zaplatil po 17 552 Kč (za svou polovinu hypotéky, polovinu záloh na elektřinu, celou leasingovou splátku, protože vozidlo užíval jen on). V řízení bylo také hodnověrně prokázáno, že od [anonymizováno] do [anonymizováno] [rok] žalobce platil měsíční výživné nezletilé [jméno] 5 000 Kč a z otcovské lásky činil další měsíční úhradu 500 Kč. Jestliže žalovaný soudu tvrdil, že hradil u rodičů nájem ve výši 5 000 Kč měsíčně, tak předně žádný důkaz za celou dobu řízení nenavrhl, takže soud sice přijal, že dospělý žalovaný u svých rodičů nemohl žít jen výhradně na jejich útraty, ale náhrada této rodičovské výpomoci je pro soud představitelná nanejvýš v částce 2 000 Kč - a to už proto, že žalovaný sám v opatrovnickém řízení vypověděl, že tuto částku platí své nové přítelkyni – tedy cizí osobě, nikoli rodině - i když to, zda žalovaný za bydlení v souzenou dobu platil u rodičů 2 000 nebo 5 000 Kč, byla v součtu méně podstatná skutečnost, právě pro výši výdělku žalovaného v poměru k výdělku žalobkyně. V řízení bylo nakonec hodnověrně prokázáno, že žalovaný vlastní další byt, který byl zástavou pro společný byt a hlavně jej pronajímá, když nájem 11 500 Kč přesahuje výši žalovaným tvrzené hypotéky o 1 500 Kč. Podrženo a sečteno, v době, kdy žalovaný se přestal podílet na zálohách na služby (od [anonymizováno] do [anonymizováno]), a začal také výhradně užívat vozidlo a také platit jeho leasingové splátky, tak měl na útratu za pravidelnou stravu, ošacení nebo obutí a běžnou hygienu 31 113 Kč a k tomu ještě 1 500 Kč (z pronájmu bytu minus splátka hypotéky zastaveného bytu) měsíčně.

40. Soud opakuje, že mimo shora uvedené žalovaný ani nenavrhl nikdy žádné důkazy k prokázání dalších jím tvrzených životních nákladů. Žalovaný byl řádně soude poučen dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. (viz shora) a jestliže tato svá tvrzení dále nerozvedl, a hlavně nenavrhl žádné důkazy k jejich prokázání, tak pro svou naprostou pasivitu neunesl ani břemeno tvrzení a ani důkazní ohledně této své obrany (NS ČR 26 Cdo 5408/2014, 33 Cdo 4513/2015). Soud tedy jen na okraj k osamoceným tvrzením dodává, že měsíční náklad na provoz telefonu ve výši 799 Kč a na jídlo ve výši 8 000 Kč soud považuje za zcela nepřiměřeně vysoký, náklad na DDP ve výši 550 Kč nepředstavuje cenu kupónu, který by byl v té době dostupný, závazek proti bance je naprosto nesrozumitelná položka, daň z nemovitosti se neplatí každý měsíc, a ani zde není jasné k jakému bytu se daň vztahuje. Jinými slovy z těchto tvrzení za žádných okolností nešlo vycházet, a žalovaný neudělal nic proto, aby je soudu zpřehlednila a hlavně prokázal. Jestliže žalovaný sám soudu tvrdí, že myslí na pojištění své klidné budoucnosti částkou 1 902 Kč měsíčně, stejně tak (menší částkou) myslí na osud své dcery, a dokonce pravidelně myslí za ty, které v životě neměli vůbec žádné štěstí částkou 200 Kč pro [příjmení] [jméno], pak ovšem není zcela srozumitelné, proč to musí být soud, který koriguje finanční deficit výživy žalobkyně - matky jeho dcery ve vazbě hlavně na běžné životní standardy, a proč i v tomto případě nevolí láskyplný přístup k věci.

41. Shora uvedené dílčí závěry lze tak shrnout, že za prvé, měsíční příjmová hladina žalovaného je více než trojnásobně výš, než žalobkyně, za druhé, že v řízení prokázané (nikoliv jen žalovaným tvrzené – viz shora) životní náklady však žalovaný měl jen maximálně o cca 0,7 vyšší než žalobkyně, za třetí žalovaný si nepočínal jako řádný spoluvlastník, když nehradil od července do září zálohy na služby, spojené s užíváním bytu (NS ČR 22 C do [číslo]), a protože netrpěl finanční nouzí, tak jen tímto žalobkyni ztrpčoval život, za čtvrté, žalobkyně ode dne kdy jí žalovaný opustil, tak denně pracovala s časovým nasazením, které bylo možné skloubit s osobní péčí o malou dceru, takže si již více vydělat vlastní prací nemohla. Z těchto všech důvodů soud dospěl k závěru, že poměry na straně žalobkyně a žalovaného jsou takové, že určení výživného je odůvodněno v žalované výši, protože částka 5 000 Kč měsíčně je v poměrech souzené věci skutečně jen přiměřeným výživným, nikoliv částkou, která by se - byť jen blížila, dorovnání rozdílné životní úrovně účastníků.

42. Soud stanovil výživné jednou částkou, nikoliv ve splátkách, protože doba za kterou bylo výživné žalováno, už dávno uplynula – takže ke stanovení splátek nebyl žádný důvod, protože funkce výživného zásadně spočívá v tom, že je poskytováno v době, kdy to adresát skutečně potřebuje - což je u žalobkyně právě nyní.

43. Na závěr soud dodává, že po stylistické stránce upravil výrok odlišně od žalobního návrhu, jen pro srozumitelnost, když touto úpravou nerozhodoval o něčem jiném, než čeho se žalobkyně domáhala (NS ČR 23 Cdo 4227/2017). Proto tedy soud rozhodl tak jak je ve výroku I. tohoto rozsudku.

44. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když v tomto řízení rozhodnutí soudu o výši výživného zjevně záviselo na jeho úvaze. Soud rozhodoval o nákladech řízení z hlediska materiální spravedlnosti, kdy žalobkyně měla úspěch. Soud vzhledem k důsledkům Ústavního nálezu Pl. ÚS 25/2012, nepřiznal dle vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., ale dle vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení, v plné výši vypočtenou z tarifní hodnoty 35 000 Kč (§ 8 odst. 2 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.), takže při úkonech právní služby: převzetí zastoupení, žaloba a písemné podání č.l.125, tři ústní jednání (§ 7, § 8, § 11 písm. a), d), g) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.) a polovinu úkonu právní služby za zaslání předžalobní výzvy dle § 142a o.s.ř., č.l. 170, její doručení potvrdil žalovaný během účastnického výslechu (§ 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., OS v [obec] 10 C 131/2020), a s paušálem po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) s 21% DPH, rozhodl, že náklady řízení jsou dohromady 22 204 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. Z těchto důvodů soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, když o lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jak shora ve výroku II. rozsudku.

45. Žalobkyně je osvobozena od placení soudního poplatku (§ 11 odst. 2 písm. c) z.č. 549/1991 Sb.), proto jej soud nevyměřil a s ohledem na výsledek řízení poplatkovou povinnost přenesl (§ 2 odst. 3, položka 7 z.č. 549/1991 Sb.) na žalovaného, tak jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.