98 C 84/2022-123

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Sylvou Mašínovou jako samosoudkyní v právní věci: žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa], [obec a číslo] zastoupená: JUDr. [jméno] [příjmení], [IČO], advokátka, se sídlem [adresa], [obec a číslo] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa], [obec a číslo] zastoupený: Mgr. [jméno] [příjmení], [IČO], advokát, se sídlem [adresa], [obec a číslo] o přiznání výživného pro zletilé studující dítě takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce částkou 5 000 Kč splatnou 15. dne v měsíci předem k rukám žalobce od [datum].

II. Nedoplatek na výživném tímto rozsudkem určeném za období od [datum] do [datum] v celkové výši 100 000 Kč je žalovaný povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 10 000 Kč spolu s běžným výživným.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svým návrhem doručeným zdejšímu soudu dne [datum] se domáhala proti žalovanému určení výživného ve výši 5 000 Kč měsíčně od [datum]. Současně uvedla, že žalovaný se s její matkou se rozvedli v roce [rok]. Žalobkyně studovala čtyřletý, maturitní obor [číslo] obor číšník, v roce [rok] přestoupila na tříletý obor kuchař – číšník, který zakončila v roce [rok] výučním listem a ode dne [datum] byla zaměstnána v [příjmení]. Od září [rok] žalobkyně opět studuje znova obor [číslo] za účelem dosažení maturity a studium je denní. Dále uvedla, že její matka má příjem jako uklízečka v [anonymizována čtyři slova], [obec] cca 15 800 Kč měsíčně, má ještě jednu vyživovací povinnost, a to vůči svému synovi narozenému v roce [rok], na kterého jeho otec přispívá částkou 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyně žije s matkou, v jejím bytě. Matka žalobkyni mimo zajištění bytových potřeb jí také přispívá částkou kapesného ve výši 1 200 Kč měsíčně a pak jí poskytuje také stravu, přispívá na ošacení, školní pomůcky a hygienu. Nakonec žalobkyně uvedla, že žalovaný je policista, k 18. narozeninám jí daroval poukaz na autoškolu, nemá žádnou vyživovací povinnost a je rozvedený, vzhledem k tomu, že se ním viděla od 18. narozenin 2x nebo 3x tak nic dalšího neví. Vzhledem k tomu, že žalovaný není ochoten dobrovolně přispívat na její potřeby, které ale ona není schopna sama financovat, a to ani z brigád a ani za pomoci své matky, tak podává tuto žalobu.

2. Žalovaný dne [datum] navrhl soudu žalobu jako nedůvodnou zamítnout, protože nebylo ve schopnostech žalobkyně dokončit maturitní obor, přestoupila na učňovský, a protože i to bylo pro žalobkyně náročnější, nedokončila jej v řádném termínu, ale zkoušky opakovala. Přerušení práce, do které začala chodit, učinila jako 22letá, což by v zásadě nemělo obnovovat vyživovací povinnost žalovaného, když bylo dosavadní studium dle jejích dosavadních studijních výsledků nad její schopnosti. Nakonec dodal, že matka žalobkyně jej opustila, on odešel z bytu a vše tam zanechal, tak aby tyto věci mohly využívat jeho děti i jejich matka, žalobkyně se o žalovaného nezajímá a kontaktovala jej až v minulém roce, aby jej vyzvala k plnění jeho vyživovací povinnosti.

3. Soud nenařídil přípravné jednání dle § 114c o.s.ř. a k prvnímu ústnímu jednání ve věci, předvolal účastníky předvoláním, ve kterém byli řádně poučeni ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že poučovací povinnost soudu dle § 118a o.s.ř. je upravena jen pro ústní jednání, poučil soud na prvním ústním jednání účastníky (I.ÚS 212/06, NS ČR 33 Cdo 1074/2011) s upozorněním na důvody i důsledky poučení v podobě koncentrace řízení (ÚS ČR IV.ÚS 3681/18, NS ČR 33 Cdo 1074/2011, které bylo řádně protokolováno ÚS ČR I. ÚS 21/06). Nejprve poučil žalobkyni o její povinnosti tvrdit v žalobě všechny právně významné skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě uplatňuje svůj nárok (§ 101 odst. 1 o.s.ř.), takže nechť přesně tvrdí, z jakých konkrétních důvodů přecházela ze čtyřletého, maturitního studia na učňovský obor, protože žalobkyně ničeho stran jmenovaného netvrdí, kdežto dotázaná škola (viz níže) sdělila, že důvody byly rodinné, z jakého přesného důvodu skládala učňovské zkoušky až v září [rok], když obecně vzato se končené zkoušky skládají v květnu, a jaké jsou příjmy rodinné domácnosti, kde žije s matkou, jak je byt matky velký, jak je také vybavený, a také nechť hodnověrně svá tvrzení prokáže (§ 120 o.s.ř.). Ze stejného důvodu poučil soud na stejném ústním jednání i žalovaného, aby doplnil svá tvrzení o svém vzdělání a také o tom, kde nyní pracuje a s jakou odměnou - neboť [anonymizováno] soudu sdělila, že žalovaný nepracuje (viz níže), dále aby doplnil svá tvrzení ohledně svých vlastních majetkových poměrů a nechť svá tvrzení prokáže, neboť jinak soud bude postupovat fikcí dle § 916 OZ.

4. Žalobkyně ve lhůtě jí soudem uložené se vypořádala s poučením tak, že o přestup z maturitního na učňovský obor žádala z důvodu jazykových problémů, protože nestačila na výuku anglického jazyka, následně navštěvovala doučování a nyní absolvovala stáž v cizině, proto je na maturitu z anglického jazyka i na budoucí povolání, připravená. Učňovské zkoušky byly žalobkyni automaticky posunuté na [anonymizováno] [rok], protože její studijní obor byl před přestupem číšník, po přestoupení však to byl obor kuchař – číšník, takže si musela doplnit učivo za celé uplynulé tři roky, závěrečnou zkoušku složila v řádném termínu a na poprvé. Byt, ve kterém s matkou žije je v matčině osobním vlastnictví, je o velikosti 3+1 o 65 m2, žije tam i její bratr - syn matky žalobkyně [datum narození] a náklady na bydlení jsou 7 819 Kč (záloha do fondu oprav 6 037 Kč, záloha na elektřinu 1 422 Kč, na plyn 180 Kč a na poplatky za TV a za rozhlas 180 Kč). Příjem rodinné domácnosti žalobkyně představuje průměrný plat matky žalobkyně coby uklízečky v [anonymizováno] ve výši 16 877 Kč a výživné na jejího bratra, tedy syna matky žalobkyně, což je 3 000 Kč měsíčně. Co se týká vybavení bytu, tak je obvyklé a část je už z 80.let, které v bytě zůstalo po rozvodu žalovaného a její matky, když vypořádání SJM rodičů nijak s žalobou nesouvisí.

5. Žalovaný ve lhůtě jemu uložené se vyjádřil k poučení soudu tak, že má ukončené VŠ vzdělání s akademickým titulem bakalář, je stále v služebním poměru [anonymizováno], a po propuštění ze služby bude mít nárok na výsluhu, jejíž výše bude následně vypočtena z nynějšího měsíčního platu 58 970 Kč. Nakonec uvedl, že žije s družkou [jméno] [příjmení], která je starobní důchodkyní, a to v domě, který jeho družka z vlastní a ze je součástí SJM jeho družky a jejího manžela, dále uvedl, že sám vlastní dům v [obec], který nabyl v rámci pozůstalosti po rodičích a užívá jej k rekreaci.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

7. Žalovaný je otcem žalobkyně (tyto skutečnosti má soud za prokázané z rodného listu žalobkyně a z výpisu CEO žalovaného, č.l. 6, 11, 21).

8. Matka žalobkyně a žalobkyně mají trvalé bydliště na stejné adrese (tyto skutečnosti má soud za prokázané z č.l. 21, 24).

9. Dne [datum] nabyl právní moci rozsudek [název soudu] o výchově a výživě žalobkyně [číslo jednací], kterým byl žalovaný zavázán platit měsíční výživné 3 800 Kč měsíčně (tyto skutečnosti má soud za prokázané z č.l. 8).

10. Dne [datum] nabyl právní moci rozsudek [název soudu] o rozvodu manželství žalovaného a matky žalobkyně rozsudkem č.j. [spisová značka] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z č.l. 7).

11. Žalobkyně je v roce [rok] / [rok] ve 4. ročníku [anonymizováno] a [anonymizováno] [obec] – [část obce], obor číšník, maturitní obor (tyto skutečnosti má soud za prokázané z potvrzení o studiu pro rok [rok] / [rok], č.l. 4, ze součinnosti školy č.l. 51, z výslechu žalobkyně).

12. Žalobkyně [datum] obdržela výuční list na [anonymizováno] a [anonymizováno] [obec] – [část obce], pro obor kuchař – číšník (tyto skutečnosti má soud za prokázané z potvrzení o studiu č.l. 5).

13. Žalobkyně nastoupila na maturitní obor gastronomie [anonymizováno] a [anonymizováno] [obec] – [část obce] [datum], dne [datum] ředitelka školy žalobkyni povolila z rodinných důvodů přestup na učňovský obor kuchař – číšník, kde v [anonymizováno] [rok] úspěšně složila učňovské zkoušky. Dne [datum] byla žalobkyně přijata [anonymizováno] a [anonymizováno] [obec] – [část obce] do 3. ročníku maturitního oboru gastronomie, kde má studijní výsledky dobré a absence má řádně omluvené. Žádné školné se ve škole nehradí a žalobkyně se ve školní jídelně nestravuje (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze zprávy školy podané ze součinnosti školy č.l.51, z výučního listu č.l.5, soud nepřehlédl, že ředitelka školy soudu sdělila, že žalobkyně učňovské zkoušky složila v červnu, ačkoliv podle tvrzení žalobkyně i dle výučního listu je složila v září, soud celou věc hodnotil tak, že ředitelka školy vyšla z poznámky ve školní evidenci o řádném termínu složené zkoušky, aniž by se blíže zabývala tím, zda tento řádný termín byl v květnu nebo v září (NS ČR 22 Cdo 2335/2005).

14. Žalobkyně od [datum] – [datum] byla školní zahraniční stáži na [země] s pracovním zatížením 9 hodin s hodinovou přestávkou, každých 6 dnů v týdnu za 600 EUR vč. ubytování a stavování (tyto skutečnosti soud má za prokázané z omluvy žalobkyně z účasti na ústním jednání a že žádosti o odročení č.l.

59. Soud vycházel pouze z omluvy, která je v českém jazyce, který jako jediný je jednacím jazykem před soudem, takže smlouvu o stáži v angličtině soud jako důkaz neprovedl, a žalobkyni o postupu dle § 16 o.s.ř. výslovně dvakrát poučil (č.l. 62, 63), když pro řízení adekvátní reakce žalobkyně byl její vlastní překlad smlouvy (č.l.66), se kterým soud v poměrech důležitosti důkazu zcela vystačil, takže postupem soudu účastníkům rozhodně nebyl ztížen přístup k právu (NS ČR 23 Cdo NS ČR [číslo], MS v [obec] 91 Co 308/2015)

15. Matka žalobkyně pracuje jako uklízečka [anonymizována tři slova] [obec a číslo] a její průměrná mzda za měsíc v roce [rok] bylo 16 877 Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané z potvrzení zaměstnavatele č.l.105).

16. Žalobkyně žije v bytě se svou matkou v bytě, který matka žalobkyně sama vlastní (tyto skutečnosti má soud za prokázané z CEO, kde má žalobkyně uvedenou trvalou adresu na stejné adrese jako její matka č.l. 21, 24, z [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], [územní celek] č.l. 104, z výpočtového listu bytu, který je na adrese odpovídající zápisu v CEO č.l. 103).

17. Matka žalobkyně hradí náklady za bydlení v bytě spočívající v měsíční záloze do fondu oprav ve výši 6 037 Kč a v měsíčních zálohách na plyn 180 Kč, na elektřinu 1 422 Kč, na TV a rozhlas dohromady 180 Kč, když se jedná o vlastními silami udržovaný a uklizený byt, ale v posledních 25letech bez rekonstrukce, bez moderního řešení interiéru a bez moderní výbavy, s opotřebovaným nábytkem ze začátku 90. let, jehož prodej by dnes nepokryl ani náklady na svoz (tyto skutečnosti má soud za prokázané z výpočtového listu bytu, který je na adrese odpovídající zápisu v CEO (viz shora) č.l. 103, ze SIPO za [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [rok] č.l. 107, z fotodokumentace č.l. 108 – 114, kdy žalovaný během svého výslechu před soudem (viz níže) poznal, že na fotkách je byt matky žalobkyně vč. vybavení, které si zhruba vybavuje z doby, kdy v bytě se žalobkyní a jejím matkou bydlel, a podle něj jsou novější jen svítidla a postel).

18. Matka žalobkyně pobírá výživné na své druhé dítě – t. [číslo] letého syna výživné od jeho otce po 3 000 Kč měsíčně (tyto skutečnosti má soud za prokázané z rozsudku [název soudu] [číslo jednací] – [anonymizováno], č.l. 106).

19. Žalobkyně od [datum] nebyla pojištěná u žádného zaměstnavatele, její poslední zaměstnavatel byl [příjmení] [příjmení] s.ro., který jí sice dne [datum] k sociálním odvodům přihlásil, ale stejný den jí také i odhlásil (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti [anonymizováno] a [anonymizováno] č.l. 36, 43, ze zprávy [právnická osoba] č.l. 100, když žalobkyně během své výpovědi před soudem (viz níže) rázně popřela, že by do této společnosti měla kdy nastoupit).

20. Žalobkyně není vlastníkem žádného motorového vozidla (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti [anonymizována dvě slova] [obec] č.l.46).

21. Žalobkyně není vlastníkem žádné nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti [anonymizováno] č.l.39).

22. Žalobkyně nepobírá žádné sociální dávky (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti [anonymizováno] č.l. 48).

23. Žalovaný je vlastníkem domu na bydlení a zemědělského stavení vč. pozemků, na kterých jsou stavby postavené, vše v k.ú. [obec], [územní celek], [list vlastnictví], které si v roce [rok] koupil za 800 000 Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané z [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], [územní celek] č.l. 40 z a z kupní smlouvy uzavřené žalovaný v dne [datum], na které participovala realitní kancelář [anonymizováno] [obec] č.l. 77).

24. Žalovaný je vlastníkem motorového vozidla tovární značka [anonymizováno], rok výroby [rok] (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti [anonymizována dvě slova] [obec] č.l. 46).

25. Žalovaný byl zaměstnán, a to od roku [rok] pracoval jako strážmistr [příjmení], v roce [rok] dokončil policejní akademii s titulem Bc., u [anonymizováno] zůstal a od [datum] byl služebně zařazený v hodnosti vrchní inspektor nadpraporčík v národní centrále proti organizovanému zločinu s platem 55 680 Kč, od [datum] je nově zařazený na služební místo komisaře, náměstka ředitele pro výkon II. sekce finanční kriminality s hodností poručík a s platem 58 970 Kč, žalovaný dne [datum] byl propuštěn ze služby ke dni [datum] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z rozhodnutí o platovém a funkčním zařazení žalovaného č.l. 94, 95, z rozkazu o přijetí do služebního poměru v roce [rok] č.l.96, z diplomu o absolvování policejní akademie č.l.97, soud sice kontradikci negativní zprávy [anonymizováno] a [anonymizováno] (č.l.36, 43) s důkazy žalovaného o zaměstnání zjistil, ovšem každopádně soud uvěřil důkazům o zaměstnání i výše platu předložené žalovaným, hlavně proto že si nedokázal dost dobře představit, že by žalovaný předložil soudu nepravé listiny ohledně svého platu - což je důkaz mají důležitý vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé a to žalovaný jako osoba mající (i) právní vzdělání musí vědět, když ohledně evidence mohou ohledně policistů existovat zvláštní evidenční schémata, právě proto, že jsou ve služebním poměru nikoli v zaměstnaneckém (NS ČR 22 Cdo 2335/2005).

26. Žalovaný nepobíral do konce roku [rok] žádné sociální dávky (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze součinnosti [anonymizováno] č.l. 49).

27. Žalovaný dobrovolně odešel od [anonymizováno] a od [datum] pobírá výsluhu ve výši 32 686 Kč měsíčně, když jeho průměrný plat, ze kterého se výsluha počítá byl 60 900 Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] č.l. 121).

28. Žalovaný je uchazečem o zaměstnání od [datum] (tyto skutečnosti má soud za prokázané z rozhodnutí [anonymizováno] č.l. 120).

29. Aktuální nárůst cen zboží je o 19,7% a služeb o 11,9% vyšší než v roce [rok] (tyto skutečnost má soud za prokázané z web. stránek [anonymizováno], č.l. 119 (NSS ČR 1 As 30/2009).

30. Žalobkyně při účastnickém výslechu před soudem vypověděla, že doučování angličtiny zahájila až když nastoupila zpět do maturitního studia a hodně jí pomohl studijní zahraniční pobyt, v [příjmení] pracovala jako prodavačka, a rozhodně popřela, že by se někdy ucházela nebo měla nastoupit do práce k [příjmení] [příjmení] s.ro., její současný průměr maturitním ročníku je 1,78. Do třetího ročníku maturitního oboru byla přijata po pohovoru s ředitelkou školy, která v ní měla důvěru, právě pro její školní výsledky v minulé době. Po přestupu na učňovský obor v roce [rok] si praxi doplnila prací ve školní jídelně, protože jiná možnost nebyla. Jako brigádu má práci servírky v hotelu, kam chodí pracovat o víkendech. Byt jak jej soudu nafotila je vybavený stejně jako byl v době rozvodu jejích rodičů, dárky od žalovaného nedostává (tyto skutečnosti má soud za prokázané z účastnické výpovědi provedené dne [datum]. Při hodnocení výpovědi žalobkyně soud vzal v úvahu okolnost, že účastník řízení nemůže být na rozdíl od svědka za vědomě nepravdivou výpověď trestně stíhán, což má význam pro hodnocení tohoto důkazu z hlediska věrohodnosti. Výpověď žalobkyně byla srozumitelná, podaná bez emocionální angažovanosti, snaživě a k věci (NS ČR 23 Cdo 897/2012, 2 Cdon 257/97, II. [jméno] [číslo]).

31. Žalovaný při svém účastnickém výslechu vypověděl, že je pravda, že si při zaměstnání doplnil vzdělání studiem na policejní akademii, když důvodem bylo zvýšení pozice v platovém žebříčku, nyní od policie odešel, protože má cukrovku a práce byla pro něj duševně namáhavá a také časově náročná, když k otázce soudu zřetelně potvrdil, že odešel dobrovolně. Nyní si hledá práci, nejen administrativní, ale i rukodělnou např. v oboru topenář, protože je šikovný. Manuální práce by jej méně psychicky zatěžovala, což je vidět protože jeho zdravotní výsledky jsou nyní lepší. Na rodinné domácnosti se svou nerozvedenou družkou se podílí vždy podle jejich aktuální dohody. Dále uvedl, že původně chtěl, aby žalobkyně studovala jiný učňovský obor, protože se mu zdálo, že to její inteligenční maximum, ale nyní se mu zdá, že žalobkyně přesvědčila, že je schopná získat maturitu. K dotazu soudu, zda svou situaci s doplněním vzdělání neshledává stejnou, jaká je u jeho dcery nyní, připustil, že ano, ale on se o všechno zasloužil sám. K předloženým fotografiím bytu, tak poznal zařízení bytu, který v roce [rok] při rozvodu opouštěl, s tím že nová je asi postel a světla a doplnil, že rekreační objet si pořídil za zděděné peníze (tyto skutečnosti má soud za prokázané z účastnické výpovědi provedené dne [datum]. I při hodnocení výpovědi žalovaného soud vzal v úvahu, že legálně u žalovaného může dojít k vědomému zkreslení výpovědi pro vlastní prospěch, což se zásadně promítá do úvahy o věrohodnosti výpovědi. Žalovaný odpověděl na každou otázku bez odkladu a klidně (NS ČR 23 Cdo 897/2012, 2 Cdon 257/97, II. [jméno] [číslo]).

32. Vypořádání SJM žalovaného a matky žalobkyně soud shledal nepřínosným v porovnání s dalšími důkazy, a tedy tento důkaz neměl na skutkový stav žádný vliv a soud se tedy v rozsudku jím soud již nezabýval (NS ČR 21 Cdo 2682/2013, IV. ÚS 582/01).

33. Soud vycházel zejména z kopií listin a účastníci pravost kopií listin nikdy během řízení nezpochybňovali (NS ČR 29 Odo 801/2005).

34. Důkazy, které si soud vyžádal dle § 120 odst. 2 o.s.ř., učinil proto, že jejich potřeba soudu vyplynula ze spisu (NS ČR 26 Cdo 4635/2010).

35. Žádné opomenuté důkazy tedy v řízení nejsou (ÚS ČR ÚS I. [číslo]).

36. Podle § 911 OZ platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

37. Podle § 913 odst. 1 OZ platí, že určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. A dle odst. 2 platí, že při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

38. Z provedených důkazů bylo možné bezpečně usoudit na skutkový stav a ani účastníci po poučení dle § 119a o.s.ř. na ústním jednání důkazních návrhů ve věci nečinili. Soud po důkazech nepátrá a za výsledek řízení nese procesní odpovědnost účastník řízení (ÚS ČR IV.ÚS 3681/18, NS ČR 33 Cdo 1074/2011).

39. Po provedení dokazování, zvážení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když soud po právní stránce posoudil věc tak:

40. Řízení o nároku výživného pro zletilé dítě je ve smyslu ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. typickým řízením sporným, pro které platí, že účastníci jsou povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. S ohledem na tvrzení žalobkyně o tom, že u ní došlo k podstatné změně poměrů - tedy k obnově vyživovací povinnosti žalovaného, bylo její povinností svá tvrzení prokázat.

41. Předně soud vyšel z právní úpravy dotvářené strategickou judikaturou týkají se zda vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni se obnovila nebo ne:

42. Tedy, samotné dosažení zletilosti dítěte nemá přímý hmotněprávní vliv na trvání vyživovací povinnosti rodičů, nicméně u zletilého dítěte se očekává, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby bylo schopno se samo živit. Je ovšem nutné vzít i ohled na to, že u mladších dětí je obtížné dopředu odhadnout jejich schopnosti absolvovat určitý obor – proto také vzdělávací systém je koncipován tak, že je preferováno co nejširší vzdělání a pak, s přibývajícím věkem dochází ke specializaci (§ 2 z.č. 561/2004 Sb.) (ÚS ČR II. [číslo]). Schopnost dítěte se samo živit pak musí obecné soudy vykládat podle konkrétních okolností, každopádně principiálně spočívá v tom, že dítě má trvalý příjem, ze kterého své potřeby hradí samo (ÚS ČR II. ÚS 3113/2010). V případě, že zletilé dítě pokračuje ve studiu (dokončuje studium), které zvyšuje úroveň jeho vzdělání, a tím i šance na pracovním trhu, jedná se o soustavnou přípravu na budoucí povolání (ÚS ČR II. ÚS 2155/2009). Ústavní soud akceptoval náhled o elasticitě vyživovací povinnosti rodičů, takže pokud např. dítě ukončí střední školu, nastoupí do zaměstnání a např. po roce pokračuje ve studiu, tak se vyživovací povinnost obnoví, s tím, že za pokračování ve studiu lze považovat také studium, které umožní jeho absolventovi najít si práci v jiném oboru, je třeba vždy brát v úvahu širší okolnosti mezi vykonávaným povoláním a novým studiem, důvody přerušení studia a další okolnosti (KS [obec] n. L. 10 Co 188/2007). Jestliže dítě navštěvovalo jednoroční kurz angličtiny a připravovalo se na složení maturity, protože v řádném termínu jí složilo jen ze dvou předmětů, pak se jednalo o soustavnou časovou a i obsahovou přípravu na budoucí povolání a fakt, že nesložilo maturitu v řádném termínu, automaticky nevede k zániku vyživovací povinnosti (ÚS ČR II. ÚS 2155/2009). V případě, že nejedná o navazující studium, je nutné, aby soudy zvážily, zda taková příprava je racionální z hlediska lepšího uplatnění v regionu, jaké důvody byly proto, aby dítě absolvovalo soukromou školu, kde se platí školné, jak se studiu věnuje, tedy jaké má studijní výsledy a zda nemá nepřiměřené množství absencí a jak velké časové nároky si tato příprava vyžádá (ÚS ČR II. ÚS ŘR [číslo]).

43. Shora řečené judikaturní závěry se do souzených poměrů promítly následovně:

44. Žalobkyně byla po základní škole přijatá na maturitní obor gastronomie, kde jí těsně před skončením prvního pololetí třetího ročníku ([datum]) povolila ředitelka přestup na učňovský obor. Je vrcholně nepravděpodobné, že by tak ředitelka školy učinila, aniž by měla jasný předpoklad v plnění školní docházky, v bezproblémovém chování a v plnění školních povinností a v prospěchu žalobkyně - a to už proto, že ředitelka dobře věděla, že povoluje přestup žalobkyni, za prvé do oboru, který zahrnuje i další předměty, které žalobkyně dosud ve škole nestudovala, s tím, že tyto nové předměty určitě zahrnovaly i praktické dovednosti, a za druhé, že učňovské zkoušky bude žalobkyně skládat ve stejném školním roce jako je povolený přestup, takže tedy na doučení a docvičení učiva je velmi málo času. Fakt, že žalobkyně se nenechala strnout, našla stabilitu a závěrečné učňovské zkoušky složila na první pokus, svědčí o tom, že je šikovná a dokáže všechny osobní zájmy upozadit ve prospěch plnění svých povinností a své vlastní potíže dokáže pragmaticky řešit sama. Důvody přestupu z maturitního oboru na učňovský v roce [rok], soudu žalobkyně dokázala vysvětlit pochopitelným způsobem. V tom, že žalobkyně se dokázala zlepšit v angličtině, soud objektivizoval jednak tím, že žalobkyně byla přijata v [anonymizováno] [rok] do 3. ročníku maturitního oboru, kdy lze důvodně přepokládat, že ředitelka si při příjímacím pohovoru kladla podmínku, že žalobkyně si bude sama angličtinu zlepšovat, ale hlavně tím, žalobkyně se dokázala v roce [rok] prosadit v konkurenci spolužáků v nominaci na tříměsíční pracovní stáž v cizině a dokázala participovat na přípravě nutných dokumentů do té míry a v té kvalitě, že i soudu dokázala dát přiměřený překlad smlouvy o pracovní stáži. Krátce řečeno, žalobkyně dokázala celé dva roky, kdy pracovala, být disciplinovaná tak, že si vytvořila úspory na doučování angličtiny, s cílem se do školy vrátit, tak aby nakonec dokončila své původně zamýšlené a vybrané vzdělání. Ředitelka školy žalobkyni očividně uznala oba dva ukončené školní ročníky, takže skutečná délka studia žalobkyně – je oproti původnímu plánu pět ([číslo] [rok], [rok] [rok], [rok] [rok], [rok] [rok], [rok] [rok]) a nikoliv čtyři roky ([číslo] [rok], [rok] [rok], [rok] [rok], [rok] [rok]) – prostě proto, že žalobkyně třetí ročník, který v roce [rok] [rok] dokončila v učňovském oboru, musí celý absolvovat v maturitním oboru. Nakonec soud vzal v úvahu, že žalobkyně má podle ředitelky jak dobrý prospěch i tak docházku do školy, což soudu potvrdila i žalobkyně. Podrženo a sečteno, maturitní studium gastronomie, které žalobkyně přerušila, aby získala výuční list z oboru kuchař – číšník je dle soudu studium oborově těsně navazující a žalobkyně navázání provedla v akceptovatelným časovým odstupem (jinak zcela přiléhavě a věcně [anonymizováno] ve [obec] [číslo jednací]). Dále, žalobkyně projevila během svého studia, že je dostatečně soudná a má mentálně věci pod kontrolou, aby do školy chodila a plnila své povinnosti, protože průměr 1,7 je opravdu dobrým studijními výsledek maturitního ročníku. Jedná se o bezplatné studium a časová prodleva oproti původně plánované délce vyživovací povinnosti žalovaného jsou dva roky (znova 3. ročník a nově 4. ročník). Je mimo jakoukoliv polemiku, že snaha žalobkyně po vyšším vzdělání, které odpovídá jejím intelektuálním schopnostem - a třeba i jejímu zvýšenému úsilí, je společností preferovaná cesta k vedení zajímavějšího a pestřejšího života, což na konec uznal i sám žalobce, který se druhdy sám nacházel v podobné situaci. Soud tak dílčí závěry shrnul tak, že vzal v úvahu všechny okolnosti souzené věci a zjistil, že žalobkyně vyvíjí přiměřené úsilí se sama živit, když od [datum] se obnovila vyživovací povinnost obou jejích rodičů – tedy i žalovaného, protože od nástupu do 3. ročníku střední školy, se žalobkyně opět není schopná živit sama.

45. V této souvislosti soud i dodává, že skutečnost, že žalobkyně se sama přiznala, že si při studiu přivydělává brigádami, takto soud hodnotil jako obezřetný přístup k životu, a bylo by zcela absurdní přičinlivost žalobkyně potrestat nižším výživným s poukazem na to, že si peníze umí vydělat sama. Nadto, jestliže soud v řízení zjistil, s jakou výši finančních prostředků nakládá rodina, ve které žalobkyně žije, tak je zcela jisté, že výdělek z brigády spotřebuje na své zcela základní životní potřeby, nikoliv jako přilepšení si k běžnému standardu. Takže výsledek brigádní činnosti žalobkyně je, že žalobkyně prakticky nemá volný čas, protože den rozdělí mezi školní povinnosti a brigádu, která jen udržuje, ale ani nerozvíjí a ani nezlepšuje její pracovní návyky a vydělané peníze použije na základní životní potřeby. Z tohoto důvodu soud ani nijak neverifikoval, kolik si žalobkyně umí sama, vlastní prací vydělat během denní studia, tedy po [datum].

46. Ohledně samotné výše výživného soud postupoval tak, že:

47. Při hodnocení spotřební složky výživného, jako prvního zákonného kritéria, soud zohlednil potřeby žalobkyně, které jsou odůvodněné - tedy sloužící přímo k jejímu materiálnímu zabezpečení (strava, hygiena, bydlení, oblečení, náklady na studium, náklady na nutné resp. zdraví zachraňující léky) - když žalobkyně žádné zvláštní nebo pro soud intuitivně nepředstavitelné životní náklady netvrdila. Žalobkyně navštěvuje školu bez školného, ovšem ze všeobecné životní zkušenosti soudu je známo, že i studium na státních školách je spojeno s náklady na studijní materiály, takže nelze říci, že studium je skutečně zcela bezplatné. Žalobkyně netvrdila kolik přesně činí její náklady právě na pravidelnou stravu, oblečení, hygienu a minimální společenské vyžití, ale při současné inflaci cen zboží cca 19,7%, tak aby vedla velmi šetrný způsob života a současně, aby zůstala v celospolečenském průměru životních nákladů dospělého studenta střední školy v [obec] a tedy aby si zachovala přijatelný či normální životní standard, je nejméně 4 000 Kč měsíčně (§ 136 o.s.ř.). Jako zcela zásadní a nejvyšší náklad na život žalobkyně je náklad na bydlení - které žalobkyně nehradí, protože ty kompletně hradí její matka. I když bylo hodnověrně prokázáno, že úhrada SVJ vč. záloh na média je měsíčně činí 7 819 Kč, tak bydlení na [obec a číslo] má vyšší hodnotu, neboť nájmy i úroky hypoték v posledním roce jen stoupají. Přesný výpočet podílu žalobkyně na bydlení nelze uskutečnit, protože i kdyby soud zjistil cenu bytů a výši nájmu v okolí, nic by to nevyřešilo, protože žalobkyně žije v bytě ještě s matkou a bratrem, takže otázka ceny její bytové možnosti by zůstala tak či tak bez odpovědi, takže soud nakonec uzavřel, že náklady na bydlení žalobkyně jsou určitě nejméně 6 000 Kč měsíčně. Komplexní náklady na život žalobkyně (§ 136 o.s.ř.) je nejméně 10 000 Kč.

48. Druhé zákonné hledisko vedoucí ke stanovení výživného je, že povinný rodič může být zavázán k uspokojení potřeb dítěte pouze v takové míře, v jaké mu to umožňují jeho poměry.

49. Za prvé, jestliže, žalobkyně žije v domácnosti se svou matkou, tak ta svou povinnost k její výživě plní jednak tím, že o ní přiměřeně osobně pečuje - což vzhledem k věku žalobkyně je díl vpravdě zanedbatelný, ovšem také zajistila jejich společné bydlení a do jejich společné domácnosti přináší peníze z každodenního zaměstnání - čímž tedy kompletně zajišťuje prostředky pro jejich domácí zázemí. Zjištění, že matka žalobkyně aktuálně vydělává 16 887 Kč, tak po té, co jí zbude k útratě 12 068 Kč na měsíc (16 887 Kč – 7 819 Kč + 3 000 Kč) znamená, že je oběma svým dětem, které chodí celodenně do školy schopná zajistit, podle fotek domácnosti, sice láskyplnou, ale i velmi skromnou životní úroveň. Ovšem princip výživného je, že dítě se podílí na životní úrovni obou dvou rodičů, nikoliv pouze na životní úrovni toho odpovědnějšího rodiče, takže bylo by nezákonné, aby se výživa žalobkyně odvíjela ponejvíce od životní úrovně její matky a soud na to také proto nepřistoupil.

50. Za druhé, ohledně majetkových poměrů žalovaného - otce žalobkyně, soud vážně připomíná, že je právem, nikoli povinností člověka, přivést na svět své dítě, ale pokud tak však učiní, musí si být vědom všech důsledků - i toho, že své dítě musí vyživovat, takže proto v tomto řízení není důležité, kdo z nich způsobil přerušení kontaktů.

51. Z hlediska smyslu věci, má-li žalovaný opravdový zájem o dceru, pak by se měl snažit chovat se vstřícně k jejím zájmům, a to i k zájmům materiálního charakteru, zejména za situace kdy žalobkyně je disciplinovaná, praktická a bez přemrštěných představ o nutné spotřebě peněz a sám podobnou situaci (ohledně životně důležitého zvýšení si kvalifikace) zažil.

52. Jak soudu spolehlivě vyplynulo z dokazování, tak oficiální měsíční příjem žalovaného byl do konce roku [částka], což soud zjistil až z výměru výsluhy -takže očividně žalovaný pobíral k platu také finanční odměny, které se do žalovaným předkládaných výměrů nepromítly. Dále, žalovaný bydlí u své družky, v domě, který ona z části vlastní a z části jej vlastní se svým manželem, když ani po poučení dle § 118 odst. 1, 3 o.s.ř. (viz shora) soudu žalovaný netvrdil, že by s bydlením měl nějaké výdaje, stejně jako netvrdil, že by měl nějaké další – jakkoliv pro soud jinak dobře představitelné a pochopitelné životní náklady. Během svého účastnického výslechu pak uvedl, že na domácnost se svou družkou přispívá nepravidelně, ale ani pak částku neuvedl. Naopak, žalovaný si koupil v roce [rok] rekreační usedlost nedaleko [obec], kterou i k tomuto účelu užívá, stejně tak vlastní a nejspíš také za tímto účelem užívá i motorové vozidlo. Vzhledem k řečnému, žalovaný pobírá v roce [rok] výsluhu, po té co zcela dobrovolně opustil dobře placené místo u [anonymizováno], v [obec] u své družky žije s minimálním nákladem, díky čemuž dokáže udržovat rekreační objekt i motorové vozidlo, takže propad mezi platem a výsluhou se jej dotkl jen okrajově, a proto si může čtvrtý měsíc hledat práci, která je by jej nestresovala a duševně naplňovala, aniž by se musel ohlížet na finanční důsledky tohoto hledání. Soud uzavřel, že žalovaný má finanční a materiální zázemí, které mu dovoluje žít radostný život na dobré materiální úrovni.

53. Soud stanovil počátek výživného ode dne [datum], který sama žalobkyně jako začátek zvýšení výživného navrhla v souvislosti se zahájením školní docházky (viz shora). Nedoplatek soud vypočetl do dne [datum], když splátky dlužného výživného po 10 000 Kč považoval za přiměřené k funkci výživného, která spočívá v tom, že dítěti je poskytováno na úhradu všech potřeb prospěšných k jeho všestrannému vývoji v době, kdy to skutečně potřebuje - což je u žalobkyně právě nyní. K tomu se na místě uvést, že žalobkyně čekala s podáním žaloby půl roku, a i to, že její matka, a ani žalobkyně nikdy zvýšení výživného nenavrhly.

54. Soud tak rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku.

55. O nákladech řízení, soud nakonec nerozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř. – protože rozhodnutí soudu o výši výživného zjevně záviselo na jeho úvaze a žalobkyně měla plný úspěch, protože se jí podařilo prokázat existenci zásadních změn v jejím životě, ale dle § 150 o.s.ř., když žalobkyně se svého nároku na jejich úhradu vzdala na ústním jednání dne [datum] v rámci přednesu závěrečného návrhu.

Poučení