98 C 91/2023-61

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Sylvou Mašínovou jako samosoudkyní v právní věci: žalobce: [osobní údaje žalobce] se sídlem [adresa], [obec a číslo] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] se sídlem [adresa], [obec] zastoupený: JUDr. [jméno] [příjmení], [IČO], advokát, se sídlem [adresa], [obec a číslo] o zaplacení 28 700 Kč s příslušenstvím, rozsudek takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatiti žalobci částku 9 565 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 19 135 Kč, úroky z prodlení z částky 9 565 ve výši 15% p.a. od [datum] do [datum] a úroky z prodlení z částky 19 135 Kč ve výši 15% p.a. od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce je povinen žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 4 157 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení 28 700 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaný pracoval od začátku roku [rok] u žalobce na drobných stavebních úpravách, údržbě a na opravách, které vyúčtoval vždy fakturou, které byly žalobcem hrazeny bez ohledu na skutečně odvedenou práci, tedy jako zálohy na další práci – celkem se jednalo o faktury a zaplacené částky 13 960 Kč, 22 450 Kč a 5 400 Kč. Žalovaný požádal žalobce na konci dubna o mimořádnou zálohu, protože neměl dost peněz na opravu vozidla, takže žalobce žalovanému bez faktury poskytl 28 700 Kč. Následné chování žalovaného bylo podivné a po několika dnech práci ukončil a odjel pryč. Výsledek byla nedodělané práce, na kterou byly vyplacené zálohy, a navíc další vyplacená záloha na 28 700 Kč. Několik měsíců poté, žalovaný pak podle vlastního vyúčtování, se kterým žalobce nesouhlasil, protože neodpovídalo realitě, vrátil částku 19 135 Kč, a ještě zaslal žalobci fakturu na vyplacení 9 565 Kč jako doúčtování prací. Tyto částky žalobce je v rámci záloh ochoten akceptovat, každopádně stále zbyla požadovaná, vyplacená záloha 28 700 Kč, kterou žalobce tedy uplatňuje u soudu.

2. Dne [datum] žalovaný navrhl soudu žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Souhlasil se žalobcem, že od začátku roku 2022 dělal pro žalobce občas nějaké stavební práce, když na každé práci byli vzájemně dohodnuti, protože žalovaný pracoval pro žalobce v úkolu. Dne [datum] jel žalovaný s vozidlem do servisu, a žalobce mu nabídl, že mu poskytne peníze, k této nabídce žalovaný navrhl částku 10 000 Kč a žalobce mu poskytl 28 700 Kč. Následně se žalobce začal chovat k žalovanému jako ke svému zaměstnanci, tak se žalovaný sebral a odejel. K žádostem žalobce, aby žalovaný vrátil peníze, nebo dodělal práci, tak žalovaný žalobci nabízel, že společně spočítají, jakou práci žalovaný provedl a rozdíl záloh žalobci vrátí. Ale protože účastníci nenašli shodu, tak žalovaný provedl své vyúčtování, které činilo 53 175 Kč, vystavené faktury byla za 41 810 Kč, rozdíl činil 9 565 Kč, chybějící fakturu na 9 565 Kč žalovaný zaslal žalobci dne [datum], zaplaceno měl žalobce 72 310 Kč, takže vratka činila 19 135 Kč, kterou žalobci vrátil dne [datum], čímž považuje věc za uzavřenou, když odkázal na své tabulkově provedené vyúčtování, které je součástí vyjádření samotného.

3. Soud nenařídil přípravné jednání dle § 114c o.s.ř. a k prvnímu ústnímu jednání ve věci, předvolal účastníky předvoláním, ve kterém byli řádně poučeni ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. (č.l.12). Vzhledem k tomu, že poučovací povinnost soudu dle § 118a o.s.ř. je upravena jen pro ústní jednání, poučil soud na prvním ústním jednání (ÚS ČR I.ÚS 212/06, NS ČR 33 Cdo 1074/2011) s upozorněním na důvody i důsledky poučení (ÚS ČR IV.ÚS 3681/18, NS ČR 33 Cdo 1074/2011, které bylo řádně protokolováno a soud se také i ujistil, že mu oba účastníci porozuměli (ÚS ČR I. ÚS 21/06) žalobce o jeho povinnosti tvrdit v žalobě všechny právně významné skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě uplatňuje svůj nárok (§ 101 odst. 1 o.s.ř.), takže nechť jednoznačně tvrdí, zda žalovanou částku žalobci poskytl hotově nebo bezhotovostně, dále jestliže tvrdí, že žalovanou částku poskytl žalovanému v souvislosti s prováděnou prací pro něj, nechť tvrdí jakou smlouvu mezi sebou uzavřeli, co bylo jejím předmětem a jaká byla sjednaná cena díla, dále kolik práce žalovaný pro žalobce v roce 2022 udělal, a kolik mu za tuto práci žalobce zaplatil, a to to tak jasně, aby soud věděl, zda žalovaná částka byla nebo nebyla konzumována prací žalovaného, a nechť tato tvrzení i hodnověrně prokáže (§ 120 odst. 1 o.s.ř.). Ze stejného důvodu, a dle stejných zákonných ustanovení poučil soud i žalovaného, a to nechť tedy i on jasně tvrdí jakou smlouvu mezi sebou účastníci uzavřeli, co bylo jejím předmětem a jaká byla cena díla, jakou práci pro žalobce v roce 2022 udělal a za jakou cenu, a to tak jasně a srozumitelně, aby soud věděl, zda žalovaná částka byla konzumovaná jeho prací nebo nebyla a všechna svá tvrzní hodnověrně prokáže.

4. Žalobce se ve lhůtě jemu soudem uložené k poučení vyjádřil tak, že účastnici spolu nikdy neměli uzavřenou žádnou smlouvu, když žalovaný před zahájením práce předložil vždy cenovou nabídku, v roce [rok] však žalovaný nepředložil žádnou cenovou nabídku a nedošlo k žádnému předání díla ani k odsouhlasení skutečně a správně provedených prací, přeplatek od žalovaného žalobci došel [datum], čímž žalobce považoval zálohy za vyúčtované a nejsou předmětem sporu. Dále uvedl, že žalovanou částku žalobce žalovanému poskytl ve finanční nouzi žalovaného, a to jako zálohu na práci, která nebyla udělaná, ale u které se žalobce domníval, že jí žalovaný dodělá, po dni [datum] žalovaný pro žalobce pracoval ještě dva další dny a zůstala po něm nedodělaná práce, když se ostře ohradil proti vystoupení žalovaného na ústním jednání na adresu chování žalobce vůči žalovanému, protože takový žalovaného popis žalobcova chování považuje za smyšlené.

5. Žalovaný ve lhůtě jemu uložené soudem uvedl, že od roku [rok] do roku [rok] žalovaný pracoval pro žalobce tak, že prováděl drobné stavební práce, přípomoci a jednotlivá plnění byla vždy samostatně oceněna žalovaným, a to že žalobce když měl volné prostředky, poslal je na účet žalovaného, který na ně obratem vystavil vyúčtování k datu platby provedené práce, v [anonymizováno] [rok] se chování žalobce vůči žalovanému změnilo, což vyústilo v roztržku, dne [datum] poskytl žalobce žalovanému zálohu na budoucí práce 28 700 Kč, ke konci dubna 2022 zbývalo uhradit práce v hodnotě 9 565 Kč, když žalovaný zjistil, že se rozpory neurovnají vystavil fakturu na nevyúčtované práce ve výši 9 565 Kč a zůstatek poukázal žalobci zpět na jeho účet.

6. Vylíčení rozhodných skutečností může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou účastník připojí a na kterou výslovně v textu podání odkáže (NS ČR 29 Cdo 2268/2011), ovšem jedná se o restriktivně vykládanou výjimku z pravidla § 79 odst. 1 o.s.ř., a proto je vyloučené, aby soud malé úsilí účastníka tvrdit, nahradil vlastní aktivitou a sám si důkazy vykládal - takový postup soudu by stíral rozdíl mezi skutkovými tvrzeními účastníka a skutkovými zjištěními, která soud činí z provedených důkazů a byly tak v rozporu se základními zásadami občanského (sporného) řízení – zásadou dispoziční a projednací (NS ČR 29 Odo 830/2002). Takže jestliže oba dva účastníci předložili soudu (č.l.40, čtena exelová tabulka z přílohové obálky spisu a exelová tabulka č.l. 19) srozumitelnou exelovou tabulku s výpočty (a nikoliv tedy netříděný, rozsáhlý soubor listin), které ukazují úvahu, kterou se každý z nich řídil při zastávání svých procesních postojů, a na které v textu podání nebo během svých přednesů, byť stručně odkázali, pak soud shledal takový postup účastníků jako procesně přípustný. Soud k tomu dodává, že za daných okolností, bylo číselné podání mnohem efektivnější, než byl jen prostý slovní popis, protože ten byl u obou dvou účastníků, více či méně zavádějící).

7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

8. Dne [datum] žalovaný vystavil žalobci fakturu 2/ 2022 na opravy kanceláří po protečení vodou částku 13 960 Kč, kterou žalobce žalovanému dne [datum] zaplatil (tyto skutečnosti má soud za prokázané z faktury, z výpisu z bankovního účtu žalobce s VS odpovídající číslu faktury, ze soupisu finančních operací mezi účastníky, což mezi účastníky nebylo sporné, neboť tento důkaz zcela navazuje na tvrzení žalobce č.l. 1, žalovaného 18).

9. Dne [datum] žalovaný vystavil žalobci fakturu 4/ 2022 na opravy dle podrobného rozpisu, který ovšem přiložený není částku 22 450 Kč, kterou žalobce žalovanému dne [datum] zaplatil (tyto skutečnosti má soud za prokázané z faktury, z výpisu z bankovního účtu žalobce s VS odpovídající číslu faktury, ze soupisu finančních operací mezi účastníky, což mezi účastníky nebylo sporné, neboť tento důkaz zcela navazuje na tvrzení žalobce č.l. 1, žalovaného 18).

10. Dne [datum] žalovaný vystavil žalobci fakturu 3/ 2022 na opravy dle podrobného rozpisu, který ovšem přiložený není částku 5 400 Kč, kterou žalobce žalovanému dne [datum] zaplatil (tyto skutečnosti má soud za prokázané z faktury, z výpisu z bankovního účtu žalobce s VS odpovídající číslu faktury, ze soupisu finančních operací mezi účastníky, což mezi účastníky nebylo sporné, neboť tento důkaz zcela navazuje na tvrzení žalobce č.l. 1, žalovaného 18).

11. Dne [datum] žalobce zaslal na bankovní účet žalovaného částku 28 700 Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané z výpisu z bankovního účtu žalobce s [variabilní symbol] č.l.25 - ačkoliv k této platbě nebyl žádná faktura ani jedním účastníkem předložená, ze soupisu finančních operací mezi účastníky, což mezi účastníky nebylo sporné, neboť tento důkaz zcela navazuje na tvrzení žalobce č.l. 1, žalovaného 18).

12. Dne [datum] žalovaný žalobci zaslal na bankovní účet žalobce částku 19 135 Kč (tyto skutečnosti má soud za prokázané z výpisu z bankovního účtu žalobce, bez VS, což mezi účastníky nebylo sporné, neboť tento důkaz zcela navazuje na tvrzení žalobce č.l. 1, žalovaného 18).

13. Dne [datum] žalovaný vystavil žalobci fakturu [anonymizováno] [rok] na práce provedené za období [datum] – [datum] částku 9 565 Kč, která zůstala bez úhrady (tyto skutečnosti má soud za prokázané z faktury předložené žalobcem).

14. Jednatel žalobce před soudem vypověděl, že žalovaný dělal pro žalobce různé práce, což probíhalo tak, že předložil písemně cenu práce, v roce 2022 však žádnou cenouvou nabídku žalobce od žalovaného neobdržel, účastníci se rozkmotřili, žalovaný se urazil a odjel. Ohledně částky 19 135 Kč uvedl, že podle jeho vyúčtování práce žalovaného, žalobce došel k částce 30 240 Kč, i když přesně neví za jakou práci si žalovaný účtuje 9 565 Kč, tak i tak tuto fakturu přijal jako vyúčtovanou, takže mu stále dluží 28 700 Kč a 1 500 Kč je manko za řezačku. [příjmení] mezi účastníky jasně pojmenoval tak, že se jedná o to, že si vzájemně rozporují vyúčtování, které jak ovšem připustil nejsou druhou stranou podepsána – takže žalovaný tvrdí, že 19 135 Kč vrátil žalobci ze zálohy 28 700 Kč, kdežto žalobce tvrdí, že tuto částku žalovaný vrátil za vyúčtovanou předchozí práci žalovaného. Uvedl, že účastníci měli mezi sebou ústní smlouvu, jejíž předmětem byly práce na vzdělávacím středisku, a žalovanému předal seznam věcí, které je nutné udělat a ohledně ceny se nedohodli (tyto skutečnosti má soud za prokázané z výpisu OR žalobce, podle kterého soud zjistil, kdo je jeho jednatelem, z výpovědi [jméno] [příjmení] dne [datum]. Soud vzal v úvahu okolnost, že účastník řízení nemůže být na rozdíl od svědka za vědomě nepravdivou výpověď trestně stíhán, což má význam pro hodnocení tohoto důkazu z hlediska věrohodnosti, ovšem z řízení nevyplynulo nic, coby soudu signalizovalo nevěrohodnost výpovědi, jednatel žalobce přednesl zejména to, co soud již znal z jeho procesního postoje, takže jeho výpověď byla sice věrohodná, ale také bez přínosu (NS ČR 23 Cdo 897/2012, 2 Cdon 257/97, II. [jméno] [číslo]).

15. Žalovaný před soudem vypověděl, aniž by měl tlumočníka s tím, že soud se na začátku ústního jednání ujistil, že žalovaný rozumí česky, i když není nativní [obec]. Pak vypověděl, že v roce [rok] žalovaný žalobci sdělil během práce cenu práce, pak žalobce žalovanému zaslal 28 700 Kč, když jel žalovaný do autoservisu, ale žalovaný o takovou částku nežádal, takže to viděl jako žalobcovu slušnost, pak se žalobce začal chovat špatně, tak se žalovaný sebral a odjel. Žalovaný uvedl, že žalobce žalovanému psal, ať mu vrátí všechny peníze, a i ty vyfakturované a až udělá všechnu rozdělanou práci, tak že mu zaplatí, kolik sám vyhodnotí, žalovaný žalobci nabízel, že tam může někdy zajet, dodělat třeba ten chodník nebo se zastaví v kanceláři a celé to proberou, když mu žalobce sdělil, ať přijede zítra kolem poledne, takto samozřejmě nejel, pak žalobci poslal svoje vyúčtování. Dohodu mezi sebou považoval žalovaný za uzavřenou ústně a její obsah byl, že když žalobce potřeboval něco udělat, tak mu žalovaný řekl kolik to bude stát, ale konkrétní dohodu na provedení určité práce za určitou cenu neměli, žádné předávací protokoly ani podepsaná vyúčtování nedělali a faktury vystavil na základě provedené práce, částku 9 565 Kč je cena práce na chodníku, kterou spočítal tak,: že se počítaly se ty metry, prostě kolik sto stojí a napsala se tam částka. Nakonec uvedl, že obchodní praxe účastníků byla stejná od roku 2020 (tyto skutečnosti má soud za prokázané z výpovědi žalovaného [datum]. I při hodnocení této výpovědi soud vzal v úvahu okolnost, že účastník může legálně subjektivně utvářet svou výpověď, což promítl do hlediska věrohodnosti, ovšem ani v tomto případě soud nezjistil nic, co by výpověď činilo nevěrohodnou a stejně tak nepřinesla žádný nový náhled na věc, který by soudu žalovaný již nepředestřel v rámci svých procesních postojů (NS ČR 23 Cdo 897/2012, 2 Cdon 257/97, II. [jméno] [číslo]).

16. Soud vedl výslechy vzhledem k jejich konkrétnímu průběhu a z hlediska opodstatněnosti otázek vzhledem k obsahu řízení, když oba účastníci měli možnost vznést otázky, které oni sami považovali za relevantní a soud žádnou otázku nezakázal položit (NS ČR 28 Cdo 665/2012).

17. Jestliže soud vycházel z kopií listin, když účastníci pravost kopií listin nikdy během řízení nezpochybňovali (NS ČR 29 Odo 801/2005).

18. Žádné opomenuté důkazy tedy v řízení nejsou (ÚS ČR I. [číslo]).

19. Z provedených důkazů bylo možné bezpečně usoudit na skutkový stav a ani účastníci po poučení dle § 119a o.s.ř. na posledním ústním jednání důkazních návrhů ve věci nečinili. Soud po důkazech nepátrá a vychází ze skutkového stavu zjištěného na základě důkazů, které byly provedeny (ÚS ČR IV. ÚS 3681/18, NS ČR 33 Cdo 1074/2011). Soud na tomto místě výslovně poukazuje, že účastníky soud pochopitelným způsobem poučil o povinnosti tvrdit a prokazovat a oba dva účastníci potvrdili, že své povinnosti rozumí (viz shora).

20. Podle § 2586 odst. 1 OZ platí, že smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. A dle odst. 2, že cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

21. Podle § 2587 odst.1 OZ platí, že dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

22. Podle § 2991 odst.2 odst.1 OZ platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Po provedení dokazování, zvážení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z menší části důvodná, když soud po právní stránce posoudil věc tak:

24. Soud vyšel z normativní situace korigované strategickou litigací:

25. Smlouva o dílo je smlouva, kde se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení určité ceny za jeho provedení (NS 32 Odo 1403/2005). Potom, za označení určitého díla není možno považovat určení díla tak, že je vymezeno jen obecně. Pro určité označení díla nestačí, jestliže má zhotovitel provést jen obecně určené topenářské práce na určité stavební akci (NS ČR 23 Cdo 2006/2009) a také pro určité označení díla nestačí, jestliže má zhotovitel provést jen obecně určenou celkovou rekonstrukci domu, a to ani tehdy je-li charakterizováno položkovým rozpočtem (NS ČR 23 Cdo 4262/2011). Dále soud vyšel z toho, že cena je dojednána dostatečně určitě, je-li dohodnutý způsob jejího určení, ale za způsob určení ceny díla však nelze považovat jednostranné vyúčtování ceny díla zhotovitelem v průběhu jeho zhotovování, bez smluvně určených konkrétních kritérií, jak se cena stanoví (NS ČR 23 Cdo 696/2012, MS v [obec] 39 Co 203/2022). V případě, že cena díla je sjednána až v průběhu jeho zhotovování, nelze dospět k závěru, že smlouva o dílo, byla platně uzavřena, protože cena díla musí být sjednána v době vzniku předmětné smlouvy (NS ČR 32 Odo 400/2006). Jestliže smlouva o dílo nevznikla, jedná se o bezdůvodné obohacení, a to odpovídající hodnotě, za jakou by bylo takové plnění obvykle poskytováno v daném místě a čase za obdobných podmínek (NS ČR 32 Cdo 5550/2017, 28 Cdo 2875/2019, 28 Cdo 2875/2019).

26. Shora uvedené judikaturní závěry se do poměrů souzené věci promítly následovně:

27. Žalobce sice tvrdil, že do roku 2022 (č.l.24) žalovaný prováděl jednotlivé práce na základě své vlastní cenové nabídky, kterou žalobce akceptoval a žalovaný k tomu tvrdil (č.l.18, 30), že jednotlivé práce pro žalobce zhotovoval podle samostatných ocenění. Ovšem, svá tvrzení ani jeden z účastníků nepodložil žádným důkazem a z jejich účastnických výpovědí soudu vyplynulo, že ústní dohody mezi nimi nikdy nesjednávaly konkrétní dílo, ani ohledně rozsahu, ani ohledně druhu práce, a ani nebyla sjednána konkrétní cena díla nebo způsob jejího určení. Vzhledem k řečenému v porovnání s recentní judikaturou (viz shora) soud uzavřel, že účastníci, ač poučeni soudem dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. žádnou platně, ústně uzavřenou smlouvu o dílo do roku [rok] spolu neuzavřeli.

28. Žalobce tvrdil (v žalobě, č.l.24), že v roce [rok] žalovaný žalobci žádnou cenovou nabídku ani nepředložil, když žalovaný (č.l.18, 30) ani netvrdil, že by roce 2022 mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo a z jejich účastnických výpovědí soud zjistil, že cenu práce žalovaného pro žalobce si účastníci smlouvali až během provádění této práce, když jejich dohoda neobsahovala konkrétně, dopředu určenou práci. Krátce řečeno, účastníci po poučení dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. neunesli břemeno tvrzení a ani důkazní břemeno, že mezi nimi, kdykoliv během roku [rok] byla uzavřena platná smlouva o dílo.

29. V řízení naopak naprosto bezpečně bylo prokázáno – když o tom se ani nevedla mezi účastníky žádná polemika, že žalobce zaplatil žalovanému 13 960 Kč, 22 450 Kč a 5 400 Kč (celkem 41 810 Kč) dle žalovaným vystavených faktur. Soud pak z provedení důkazů plateb a faktur zjistil, že všechny tři platby byly žalobcem žalovanému uhrazené, až po dni vystavení faktur žalovaným, a žalobcovy platby také měly VS, který přesně odpovídal číslům faktur, jak je označil žalovaný, jehož faktury obsahovaly vždy stručně popsané stavební práce, za které je fakturováno. Krátce řečeno, žalobce dne [datum], [datum] a [datum] zaplatil žalovanému 13 960 Kč, 22 450 Kč a 5 400 Kč za jím odvedenou práci, a tedy nejednalo o zálohy na práci, ale o její zaplacení.

30. Jestliže žalovaný v řízení předkládal fakturu na částku 9 565 Kč, tak jednak tato faktura odporuje jeho tvrzení (č.l.30) - že na konci dubna zbývalo žalobci uhradit práci žalovanému v této výši, protože očividně faktura je vyúčtováním práce i za [anonymizováno] [rok], ovšem hlavně pouhé doručení faktury nelze považovat za předání díla ([příjmení] v [obec] 18 C 17/2022), navíc oba dva účastníci se nejen ve svých přednesech, ale i ve svých účastnických výpovědích zcela shodli, že žalovaný práci na chodníku (za kterou podle žalovaného je tato faktura vystavená) nedokončil, dokonce žalovaný soudu sám sdělil, že žalobci dokončení tohoto chodníku sice nabízel, ale pak tuto práci stejně nedodělal, když není bez významu, že žalovaný nebyl schopen soudu vůbec ani v náznaku sdělit, jak tuto cenu práce vypočetl. Nad to soudu neušlo, že tato faktura, byla žalovaným vystavená až v [anonymizováno] [rok], tedy měsíc poté, co žalovaný žalobci vrátil částku 19 135 Kč, což soud v souvislosti se všemi shora uvedenými nejasnostmi ohledně obsahu této faktury (viz shora) vede k závěru, že žalovaný skutečně tuto fakturu vystavil na částku, která neodpovídala žádné skutečně provedené práci, ale odpovídala přesně jeho zúčtování se žalovaným, tak aby výsledek byl nula (žalovaný žalobci již nic nedluží). K tomu soud dodává, že žalovaný neučinil tuto částku předmětem řízení (NS ČR 23 Cdo 3429/2022), takže ani kdyby byla hmotněprávní situace ohledně této faktury pro žalovaného lepší, soud nemohl prověřovat provázanost této částky a žalované částky.

31. V řízení bylo však bezrozporné a dobře prokázané, že žalobce žalovanému dne [datum] zaplatil 28 700 Kč, když tvrzení obou účastníků o tom, že se jednalo o zálohu na další práci žalovaného pro žalobce, potvrzuje v očích soudu fakt, že platba žalobce ve výši 28 700 Kč má VS, který číselně naprosto navazuje na poslední číslo faktury, kterou žalovaný žalobci vystavil, a kterou i žalobce žalovanému celou proplatil. Možnost, že by se tedy jednalo o zápůjčku na opravu vozidla žalovaného, oba shodně vyloučili. Takže, jestliže mezi účastníky nebyl žádný spor a soud toto měl rovněž za dobře prokázané, že žalovaný dne [datum] vrátil žalobci 19 135 Kč, pak tuto částku mohl vracet skutečně jen oproti neprostavěné záloze ze dne [datum]. Proto tedy žalovaný žalobci nedluží celou zálohu ve výši 28 700 Kč, protože již 19 135 Kč vrátil, a to přede dnem, který vyplývá z výzvy žalobce k vrácení celé této zálohy (č.l.28).

32. Za takové situace je třeba nárok na 9 565 Kč účastníků vypořádat dle zásad bezdůvodného obohacení a žalovaný musí tvrdit a prokázat existenci právního důvodu, na základě kterého si může tyto dosud nevrácené peníze ze zálohy ponechat (NS ČR 28 Cdo 2080/2019, 28 Cdo 3865/2022), a to při vědomí, že bezdůvodné obohacení má povahu subsidiární a přichází do úvahy jen tam, kde nárok nelze odvodit z jiného právního titulu (ÚS ČR Pl.ÚS-st. [číslo]). Na tomto místě se hodí připomenout, že soud dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. nepoučuje z hlediska všech možných a myslitelných právních kvalifikací, ale poučuje jen o tom, aby účastník doplnil svá tvrzení a označil důkazy, tak aby bylo možné o žalobě rozhodnout, a přitom dbá na to, aby neporušil rovnováhu řízení hmotněprávním poučením (NS ČR 28 Cdo 3457/2013), takže jestliže soud účastníky poučil (viz shora) ohledně povinnosti tvrdit jaká byla mezi nimi uzavřena smlouva a jaké byly práva a povinnosti účastníků z ní - pak toto poučení přesně odpovídá této judikaturní instrukci. Žalovaný tak nese nepříznivé procesní následky toho, že tvrdil, že tuto částku si může ponechat, protože pro žalobce uskutečnil práci, protože jeho tvrzení zůstalo zcela osamocené a ničím neprokázané. Jiným slovy, žalovaný nedostatečně tvrdil a už vůbec neprokázal, že by době uvedené ve faktuře konal pro žalobce práci za 9 565 Kč, natož práci v této konkrétní hodnotě, což ústí v jediný závěr, že v řízení nebyl prokázán žádná právní důvod, proto aby si žalovaný tuto část zálohy vyplacené mu žalobcem dne [datum] mohl nechat nadále u sebe.

33. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1958, 1082 odst. 1 OZ) byla žalovanému rovněž uložena povinnost z této dlužné částky zaplatit žalobci úroky z prodlení. Splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení je vázána na výzvu věřitele, takže dlužník je povinen splnit dluh až prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V souzené věci soud považoval za výzvu doručenou žalovanému e.mail ze dne [datum] (č.l.28), ve kterém žalobce vyzval žalovaného k vrácení zálohy do [datum]. Podrženo a sečteno, soud počátek prodlení stanovil na den následující, čímž žalobci žádné úroky z prodlení od [datum] (ze žaloby) nevznikají, protože vznikají, až právě ažod [datum].

34. Procesní konsekvencí shora zjištěných skutečností je, že žalobě bylo z části vyhověno, a těchto důvodu soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. a ve výroku II. tohoto rozsudku.

35. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., protože žalobce byl jen z 34 % úspěšný, takže poměr úspěchu a neúspěchu žalovaného je tedy 66% minus 34%, a žalovaný má tak nárok na 32% náhrady nákladů řízení, na které by měl nárok, kdyby byl úspěšný zcela – tedy kdyby se zcela žalobě ubránil, což tedy je 4 157 Kč Náklady řízení jsou totiž dány jednak, výší zákonem garantovaných paušálních hotových výdajů (§ 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve spojení s § 151 odst. 3 o. s.ř. za úkony nezastoupeného žalovaného: vyjádření žalovaného č.l. 18, účast na ústním jednání, což by ve 100% úspěchu žalovaného bylo 600 Kč. A pak jsou dány dle Ústavního nálezu Pl. ÚS 25/2012, dle vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. odměnou právního zástupce dle § 7, § 8, vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., při úkonech právní pomoci: § 11 písm. a) - převzetí zastoupení, d) - sepis vyjádření č.l. 30 a g) - účast na ústním dvou ústních jednání. Žádné jiné náklady, než ty, které vyplývají ze soudního spisu prokázány nebyly (NS ČR 30 Cdo 2448/2014), což by tedy při 100% úspěchu žalovaného bylo tedy 12 390 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalobci uložena povinnost náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (pro jednoduchost soud nevolil úhradu žalovanému a právním zástupci zvlášť), když na vykonatelnost rozhodnutí ve výroku III. rozsudku nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne.

36. O lhůtě k plnění ve výrocích I. a III. soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..

Poučení