9A 81/2022 – 36

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: P. T. zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Pod Kaštany 245/10, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného spočívající v nepokračování v řízení o přestupku dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), sp. zn. S–MHMP 305185/2021, po podaném odporu proti vydanému příkazu žalovaného ze dne 19. 7. 2021, č. j. MHMP 1074908/2021/Čer, sp. zn. S–MHMP 305185/2021/Čer, a v nevydání rozhodnutí v dané věci, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen vydat rozhodnutí v řízení sp. zn. S–MHMP 305185/2021 pokračujícím po podání odporu žalobcem dne 13. 8. 2021 proti příkazu žalovaného ze dne 19. 7. 2021, č. j. MHMP 1074908/2021/Čer, sp. zn. S–MHMP 305185/2021/Čer, a to ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 228 Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Václava Voříška, advokáta.

Odůvodnění

I. Žaloba

1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 19. 9. 2022 domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného a navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. S–MHMP 305185/2021, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobce uvedl, že žalovaný vydal dle § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) dne 19. 7. 2021 příkaz č. j. MHMP 1074908/2021/Čer, sp. zn. S–MHMP 305185/2021/Čer, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu (dále jen „příkaz“). Žalobce podal proti příkazu, který mu byl doručen dne 5. 8. 2021, v zákonné lhůtě dne 13. 8. 2021 prostřednictvím e–mailu odpor, který následně dne 16. 8. 2021 prostřednictvím datové schránky doplnil (dále jen „odpor“). Jelikož odpor byl dle přesvědčení žalobce podán řádně a včas v zákonné osmidenní lhůtě ode dne doručení příkazu, měl žalovaný povinnost pokračovat v přestupkovém řízení a ve věci vydat rozhodnutí. Žalovaný však namísto toho vydal dne 31. 8. 2021 sdělení č. j. MHMP 1361045/2021/Čer, v němž konstatoval, že odpor byl podán opožděně a příkaz má tudíž účinky pravomocného rozhodnutí.

3. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že lhůta pro podání odporu proti příkazu počala běžet ode dne doručení příkazu do datové schránky Ing. M. J. dne 2. 8. 2021. Žalobce zdůraznil, že Ing. M. J. byl na základě plné moci ze dne 27. 5. 2021 zmocněncem žalobce toliko v řízení o přestupku dle §125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Pro řízení o přestupku dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu žalobce Ing. M. J. zmocnění nikdy neudělil, což žalobce sdělil žalovanému jak v podaném odporu, tak opětovně i v podání ze dne 6. 9. 2021, kterým reagoval na výzvu žalovaného k upřesnění rozsahu zmocnění. Příkaz doručený do datové schránky Ing. M. J. tedy podle žalobce nevyvolal žádné právní účinky, neboť byl doručen neoprávněné osobě. Žalovaný tak měl po podání odporu žalobcem pokračovat v přestupkovém řízení a v zákonné lhůtě vydat rozhodnutí ve věci.

4. Žalobce podal dne 12. 8. 2022 u Ministerstva dopravy žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného. Ministerstvo dopravy však rozhodnutím ze dne 26. 8. 2022, č. j. MD–31000/2021– 160/7, žádosti nevyhovělo.

5. V poslední části žaloby se žalobce zaobíral polemikou týkající se nezveřejňování osobních údajů a plné anonymizace rozsudků.

II. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný ve vyjádření ze dne 31. 10. 2022 nejprve shrnul skutkový stav věci a popsal průběh řízení o přestupku dle §125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu a řízení o přestupku dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Poté uvedl, že plná moc udělená dne 27. 5. 2021 Ing. M. J. byla udělena žalobcem pro řízení vedené pod sp. zn. S–MHMP 305185/2021, a to v plném rozsahu a dále na řízení související. V plné moci není specifikováno, že by byla udělena pro řízení vedené pouze pro přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Žalovaný proto setrval na svém přesvědčení, že příkaz ze dne 19. 7. 2021 byl v souladu s právní úpravou doručován zmocněnci žalobce do datové schránky a doručen byl dne 2. 8. 2021. Odpor podaný žalobcem dne 13. 8. 2021 a doplněný dne 16. 8. 2021, byl proto dle žalovaného podán opožděně, neboť lhůta pro podání odporu začala běžet den následující po doručení příkazu do datové schránky zmocněnce dne 2. 8. 2021 a marně uplynula dne 10. 8. 2021.

7. Závěrem žalovaný vyjádřil přesvědčení, že zmocněnec žalobce využívá obstrukčních taktik, když v jiných řízeních podává žádosti o opatření proti nečinnosti až po uplynutí zákonných lhůt stanovených pro vydání rozhodnutí o přestupku. Vzhledem k tomu, že stejnou taktiku použil žalobce v projednávaném případě, je žalovaný toho názoru, že žalobce byl i při podání žádosti o opatření proti nečinnosti stále neformálně zastoupený Ing. M. J.

III. Posouzení věci Městským soudem v Praze

8. Městský soud projednal žalobu podle ustanovení § 79 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož platí, že „ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje–li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.“ Městský soud přitom rozhodoval podle skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.).

9. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, když souhlas účastníků s tímto postupem byl s ohledem na § 51 odst. 1 větu druhou s. ř. s. presumován. Návrhy na provedení důkazů označené žalobcem městský soud neprováděl, neboť se jedná o listiny, které jsou součástí správního spisu, z něhož soud při posouzení věci obligatorně vychází. Správním spisem se dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 – 117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

10. Městský soud na základě včas podané žaloby posoudil tvrzenou nečinnost žalovaného a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

11. Podle § 81 odst. 2 s. ř. s. je–li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon.

12. Z obsahu spisové dokumentace vedené pod sp. zn. S–MHMP 305185/2021 předložené žalovaným správním orgánem zjistil soud následující pro rozhodnutí relevantní skutečnosti.

13. Součástí správního spisu je listina označená jako „Přehled oprávněných úředních osob ve věci sp. zn. S–MHMP 305185/2021“, kde je mimo ředitele odboru jako oprávněná úřední osoba označena Ing. S. Zou. pro období od 19. 4. 2021 do 7. 7. 2021 a Mgr. K. Čer. pro období od 7. 7. 2021 do 14. 12. 2021. Jednotlivé dokumenty žalovaného jsou tedy opatřeny nejprve spisovou značkou S–MHMP 305185/2021/Zou a od 7. 7. 2021 (počínaje usnesením o zastavení řízení ze dne 7. 7. 2021, č. j. MHMP 993902/2021/Čer) spisovou značkou S–MHMP 305185/2021/Čer. Z právě uvedeného je evidentní, že koncovka spisové značky, tvořená prvními třemi písmeny příjmení oprávněné úřední osoby, není součástí spisové značky, ale jde o interní označení oprávněné úřední osoby.

14. Žalovaný vyhotovil dne 13. 3. 2021 pod sp. zn. S–MHMP 305185/2021 a č. j. 332991/2021 výzvu k uhrazení částky 300 Kč, neboť bylo dne 22. 2. 2021 v 09:21 hod v Praze 4, Ke Krči 19 zadokumentováno neoprávněné zastavení a stání vozidla (dále jen „neoprávněné stání“) reg. zn. XXX XXX (dále jen „vozidlo“), jehož nezjištěný řidič porušil § 53 odst. 2 zákona o silničním provozu tím, že s vozidlem zastavil a stál na chodníku v místě, kde takové užívání chodníku není zákonem stanoveno. Předmětná výzva k uhrazení 300 Kč byla odeslána žalobci, jakožto provozovateli výše uvedeného motorového vozidla.

15. Na tuto výzvu žalobce nereagoval, a proto byl písemností ze dne 13. 5. 2021, č. j. MHMP 670048/2021/Zou, sp. zn. S–MHMP 305185/2021/Zou, jako provozovatel vozidla vyzván k podání vysvětlení – sdělení údajů potřebných ke zjištění totožnosti řidiče (jméno, příjmení, datum narození, adresu trvalého bydliště, popř. adresu pro doručování) vozidla v době neoprávněného stání, a to ve lhůtě 5 dní ode dne doručení písemnosti. Na uvedenou výzvu žalobce reagoval sdělením ze dne 20. 5. 2021, že vozidlo v předmětnou dobu řídil on sám. Na základě tohoto sdělení zahájil žalovaný proti žalobci řízení o přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu (dále jen „přestupek řidiče“) a současně stanovil termín ústního jednání na 17. 6. 2021. Vyrozumění o zahájení řízení o přestupku řidiče ze dne 21. 5. 2021, č. j. MHMP 724938/2021/Zou, sp. zn. S–MHMP 305185/2021/Zou, bylo žalobci doručeno dne 26. 5. 2021. Dne 28. 5. 2021 byl žalovanému doručen návrh žalobce na elektronické projednání věci – řízení o přestupku řidiče – společně s plnou mocí udělenou žalobcem panu Ing. M. J. (dále též jen „zmocněnec“).

16. Ve spisovém materiálu správního orgánu se na str. 32 nachází plná moc pro „věc S–MHMP 305185/2021/Zou“ udělená dne 27. 5. 2021 žalobcem zmocněnci, která zní následovně „Zmocnitel tímto zmocňuje zmocněnce pro zastupování ve věci. Toto zmocnění je uděleno ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod za subsidiárního využití § 33 a § 34 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Tato plná moc je udělena pro zastupování ve věci v plném rozsahu, ve všech stupních řízení, včetně před správním soudem a doručování písemností. Dále je udělena pro zastupování v souvisejícím řízení o předběžném projednání nároku pro náhradu škody způsobené nesprávným výkonem veřejné moci a přijetí plnění v tomto řízení přiznaném.“ (Zvýraznění doplněno soudem.)

17. Ústní jednání o přestupku řidiče proběhlo dne 17. 6. 2021 v nepřítomnosti žalobce a jeho zmocněnce (protokol o ústním jednání o přestupku č. j. MHMP 885302/2021/Zou, sp. zn. S–MHMP 305185/2021/Zou). Usnesením ze dne 7. 7. 2021, č. j. MHMP 993902/2021/Čer, sp. zn. S–MHMP 305185/2021/Čer, pak bylo zastaveno řízení o přestupku řidiče dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, neboť spáchání skutku, o němž se vedlo řízení, nebylo obviněnému žalobci prokázáno.

18. Dne 26. 7. 2021 podal žalobce prostřednictvím svého zmocněnce odvolání proti usnesení o zastavení řízení o přestupku řidiče, kdy Ministerstvo dopravy rozhodnutím ze dne 14. 10. 2021, č. j. MD– 31000/2021–160/3, odvolání zamítlo a napadené usnesení potvrdilo.

19. Dne 19. 7. 2021 vydal žalovaný dle § 150 odst. 1 správního řádu příkaz o uložení pokuty č. j. MHMP 1074908/2021/Čer, sp. zn. S–MHMP 305185/2021/Čer, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu (dále jen „přestupek provozovatele“), neboť jako provozovatel vozidla v rozporu s § 10 zákona o silničním provozu nezajistil, aby dne 22. 2. 2021 v 09:21 hod v Praze 4, Ke Krči 19 při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Za přestupek provozovatele byla žalobci uložena peněžitá sankce ve výši 1 500 Kč. Z přiložené doručenky vyplývá, že příkaz byl doručován žalobci prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu trvalého pobytu žalobce, přičemž doručen byl dne 6. 8. 2021 fikcí. Příkaz byl doručován rovněž panu Ing. M. J., a to prostřednictvím datové schránky, přičemž k doručení datové zprávy došlo dne 2. 8. 2021 fikcí.

20. Proti příkazu o uložení pokuty podal žalobce dne 13. 8. 2021 odpor, a to prostřednictvím e–mailové zprávy označené jako „Odpor proti příkazu 1074908“. Podání bylo doplněno dne 16. 8. 2021 prostřednictvím datové schránky žalobce; datová zpráva byla opatřena platným podpisem. V odporu žalobce uvedl, že spáchání přestupku popírá a dále upozornil na „nepřesnost, uvedenou v adresním řádku příkazu, totiž údaj o tom, že bych byl zastoupen, neboť zastoupen nejsem.“ 21. Na základě tohoto zjištění vyzval žalovaný žalobce výzvou ze dne 27. 8. 2021, č. j. MHMP 1336192/2021/Čer, sp. zn. S–MHMP 305185/2021/Čer (dále jen „výzva“) k odstranění nedostatků podání – odporu proti příkazu o uložení pokuty). Žalovaný žalobci uložil, aby ve lhůtě 5 dnů od doručení výzvy potvrdil, že není v řízení zastupován M. J. s tím, že nebude–li jeho podání uvedeným způsobem doplněno, správní orgán bude na žalobce nahlížet jako na nezastoupeného. Výzva byla žalobci doručena dne 1. 9. 2021 prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

22. Dne 6. 9. 2021 žalobce doručil žalovanému prostřednictvím datové schránky sdělení k výzvě č. j. MHMP 1336192/2021/Čer, ve kterém uvedl: „Tímto Vám potvrzuji, že nejsem zastupován panem Ing. M. J. […] Plnou moc jsem panu Ing. J. udělil pouze pro řízení o přestupku řidiče. V době kdy jsem plnou moc panu Ing. J. i uděloval, tak bylo vedeno právě řízení o přestupku řidiče, které správní orgán následně zastavil.“ 23. Dne 7. 9. 2021 byla žalobci doručena písemnost žalovaného ze dne 31. 8. 2021, č. j. MHMP 1361045/2021/Čer, sp. zn. S–MHMP 305185/2021/Čer, označená jako „Sdělení k podanému odporu“ (dále jen „sdělení“), v níž žalovaný uvedl, že příkaz o uložení pokuty ze dne 19. 7. 2021, č. j. MHMP 1074908/2021/Čer, byl doručen fikcí dne 2. 8. 2021 do datové schránky zástupce; žalobcem dne 13 8. 2021 podaný odpor (doplněný dne 16. 8. 2021) byl tak podán opožděně, neboť posledním dnem pro podání odporu bylo rozhodné datum 10. 8. 2021. Příkaz tak nabyl právní moci dne 11. 8. 2021 a má účinky pravomocného rozhodnutí.

24. Žalobce podal k Ministerstvu dopravy dne 12. 8. 2022 žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti. Ministerstvo dopravy této žádosti rozhodnutím ze dne 26. 8. 2022, č. j. MD–31000/2021– 160/7, nevyhovělo.

25. Při posouzení věci vycházel soud z následující právní úpravy.

26. Dle § 53 odst. 2 zákona o silničním provozu, „[j]iní účastníci provozu na pozemních komunikacích než chodci nesmějí chodníku nebo stezky pro chodce užívat, pokud není v tomto zákoně stanoveno jinak.“ 27. Dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, „[f]yzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona.“ 28. Dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, „[p]rovozovatel vozidla se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.“ 29. Dle § 125f odst. 5 písm. b) zákona o silničním provozu, „[o]becní úřad obce s rozšířenou působností přestupek podle odstavce 1 projedná, pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, jehož znaky porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje, a řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno.“ 30. Dle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu „[z]mocnění může být uděleno […] pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena v určené době nebo bez omezení v budoucnu; podpis na plné moci musí být v tomto případě vždy úředně ověřen a plná moc musí být do zahájení řízení uložena u věcně příslušného správního orgánu, popřípadě udělena do protokolu, […]

31. Dle § 34 odst. 2 správního řádu „[s] výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví–li zákon jinak.“ 32. Dle § 37 odst. 3 správního řádu „[n]emá–li podání předepsané náležitosti nebo trpí–li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.“ 33. Dle § 150 odst. 1 správního řádu „[p]ovinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení lze uložit formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje–li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. Není–li vydání příkazu prvním úkonem v řízení, nemusí příkaz obsahovat odůvodnění.“ 34. Dle § 150 odst. 3 správního řádu „[p]roti příkazu může ten, jemuž se povinnost ukládá, podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne oznámení příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje; to neplatí, byl–li podán nepřípustný nebo opožděný odpor. Správní orgán vyrozumí podatele o podání nepřípustného nebo opožděného odporu. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Odpor se podává u správního orgánu, který příkaz vydal. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.“ 35. Dle § 86 odst. 1 písm. c) zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“) „[s]právní orgán usnesením zastaví řízení, jestliže spáchání skutku, o němž se vede řízení, nebylo obviněnému prokázáno, […]“ 36. V rozsudku ze dne 29. 1. 2015, č. j. 10 As 266/2014–32, se Nejvyšší správní soud vyjádřil k otázce pokračování ve správním řízení a vydání meritorního rozhodnutí, když uvedl: „V případech, kdy prvostupňový správní orgán dospěje k závěru, že jím vydaný příkaz nabyl právní moci, avšak účastník je přesvědčen, že podaný odpor způsobil zrušení napadeného příkazu [může se jednat o spor o existenci odporu, o včasnosti odporu nebo o podání odporu osobou (ne)oprávněnou], nastane situace, ve které nemůže dojít ke „kontrole“ ze strany nadřízeného správního orgánu ve smyslu § 92 správního řádu. Není rovněž možné, aby takový účastník napadl samotný příkaz řádným opravným prostředkem – odvoláním (§ 81 odst. 1 správního řádu); dle zákona jediným možným řádným opravným prostředkem proti příkazu je odpor podaný proti nepravomocnému příkazu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2013, čj. 1 As 51/2013–58). Účastníku proto zbývá jediná možná smysluplná a efektivní obrana v jeho situaci, a sice brojit proti „nečinnosti“ prvostupňového správního orgánu, neboť v takové situaci je podstatou tvrzení účastníka, že jeho včasný odpor způsobil zrušení příkazu, avšak prvostupňový správní orgán nepokračoval ve správním řízení a nevydal rozhodnutí ve věci.“ 37. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2010, č. j. 7 Ans 5/2008–164, publ. pod č. 2181/2011 Sb. NSS, posouzení toho, zda je správní orgán nečinný ve smyslu § 79 s. ř. s., je otázkou důvodnosti žaloby (součástí rozhodnutí ve věci samé), nikoliv otázkou existence podmínek řízení.

38. Podstatou projednávané věci je otázka, zda žalobce udělil dne 27. 5. 2021 plnou moc panu Ing. M. J. výhradně pro řízení o přestupku řidiče, nebo zda se tato plná moc vztahovala i na řízení o přestupku provozovatele.

39. Soud se nejprve zabýval jazykovým výkladem předmětné plné moci, kdy tato byla žalobcem udělena, „pro zastupování ve věci“, tedy v jednotném čísle. Dále je v textu plné moci uvedeno, že je udělena „pro zastupování ve věci v plném rozsahu […]“, rovněž tedy v čísle jednotném. Jak dokládá znění plné moci citované shora v bodu 16 rozsudku, žalobce vyjmenoval jednotlivé úkony, na které se plná moc vztahuje („ve všech stupních řízení, včetně před správním soudem a doručování písemností. Dále je udělena pro zastupování v souvisejícím řízení o předběžném projednání nároku pro náhradu škody způsobené nesprávným výkonem veřejné moci a přijetí plnění v tomto řízení přiznaném“). Z prostého jazykového výkladu tak soud vyvodil, že jde o plnou moc výhradně pro řízení o přestupku řidiče, které bylo v době udělení plné moci zahájeno a proti žalobci vedeno.

40. Žalovaný své stanovisko o opožděnosti žalobcem podaného odporu opřel o tvrzení, že žalobcem udělená plná moc ze dne 27. 5. 2021 byla udělena i pro související řízení. Na podporu své argumentace žalovaný ve vyjádření k podané žalobě citoval z obsahu plné moci, kdy uvedl „[…] Dále je [plná moc – pozn. soudu] udělena pro zastupování v souvisejícím řízení a předběžném projednání nároku pro náhradu škody způsobené nesprávným výkonem veřejné moci a přijetí plnění v tomto řízení přiznaném.“ (Zvýraznění doplněno soudem.) Naproti tomu v originálu plné moci udělené žalobcem je uvedeno: „[…] Dále je [plná moc – pozn. soudu] udělena pro zastupování v souvisejícím řízení o předběžném projednání nároku pro náhradu škody způsobené nesprávným výkonem veřejné moci a přijetí plnění v tomto řízení přiznaném.“ (Zvýraznění doplněno soudem.) Je tak zřejmé, že žalovaným provedená záměna jedné samohlásky (o za a) zcela mění obsah udělené plné moci, která byla žalobcem zamýšlena i pro související řízení o předběžném projednání nároku pro náhradu škody způsobené nesprávným výkonem veřejné moci a přijetí plnění v tomto řízení přiznaném, tedy pro jedno konkrétní související řízení, nikoliv pro jakékoliv související řízení.

41. Ve prospěch tvrzení žalobce svědčí i forma, v jaké byla plná moc udělena, kdy dle § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu musí být v případě tzv. generální plné moci, tedy plné moci pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem podpis na plné moci „v tomto případě vždy úředně ověřen“. Plná moc udělená žalobcem panu Ing. M. J. ze dne 27. 5. 2021 úředně ověřený podpis neobsahovala. Jednalo se tak o procesní plnou moc udělenou žalobcem zmocněnci pro jedno celé řízení dle § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu, a to řízení o přestupku řidiče, které bylo v době udělení plné moci zahájeno a proti žalobci vedeno.

42. Skutečnost, že řízení o přestupku provozovatele a přestupku řidiče jsou dvě odlišná řízení, je nesporná. Řízení o přestupku řidiče, v němž byl žalobce zastoupen zmocněncem na základě plné moci ze dne 27. 5. 2021, bylo zastaveno usnesením ze dne 7. 7. 2021, č. j. MHMP 993902/2021/Čer. Následně bylo proti žalobci zahájeno řízení další, a to řízení o přestupku provozovatele, v němž žalovaný vydal dne 19. 7. 2021 dle § 150 odst. 1 správního řádu příkaz o uložení pokuty č. j. MHMP 1074908/2021/Čer. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že správní orgán vedl řízení o přestupku řidiče a řízení o přestupku provozovatele pod stejnou spisovou značkou, kterou upravoval toliko v její koncové části v závislosti na změně oprávněné úřední osoby, což soud považuje za postup zavádějící a nevhodný, zejména z hlediska orientace účastníků v předmětu řízení.

43. Ke shora uvedenému lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 4. 10. 2017, č. j. 8 As 146/2016–33, dle kterého „Nejvyšší správní soud již dříve ve skutkově obdobné věci vyslovil, že se plná moc udělená pro řízení o přestupku, které je výslovně v plné moci označeno spisovou značkou, vztahuje pouze na řízení o přestupku, a nikoli na jiná správní řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 9/2015–27). Vyšel přitom z toho, že nejen z označení tohoto řízení, ale i ze systematiky zákona o silničním provozu je zřejmé, že řízení o přestupku je rozdílným řízením od řízení o správním deliktu provozovatele vozidla. Předmětem řízení o správním deliktu dle § 125f zákona o silničním provozu již není přestupek, ale objektivní odpovědnost za skutek, který pouze vykazuje znaky přestupku [srov. § 125f odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu]; v řízení o správním deliktu není žádného podezření ze spáchání přestupku a jedná se tak o dvě zcela odlišná řízení. […] Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že správní orgán vedl řízení o přestupku a řízení o správním deliktu pod stejnou spisovou značkou. Tento fakt nedělá z obou řízení jedno správní řízení. Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že správní orgán prvního stupně postupoval v rozporu se zákonem, když v řízení o správním deliktu provozovatele vozidla jednal se stěžovatelkou prostřednictvím její zmocněnkyně, která byla zmocněna pouze pro řízení o přestupku.“ 44. Soud se rovněž zabýval postupem žalovaného po podání odporu žalobcem, v němž žalobce žalovaného výslovně upozornil, že není v řízení o přestupku provozovatele zastoupen. Na základě tohoto zjištění vyzval žalovaný žalobce výzvou ze dne 27. 8. 2021 k odstranění vad podaného odporu, neboť chtěl postavit najisto, zda je žalobce v řízení o přestupku provozovatele, na které se vztahoval příkaz, zastoupen panem Ing. M. J. či nikoliv. Výzva byla žalobci doručena dne 1. 9. 2021. K odstranění vad odporu byla žalobci stanovena lhůta 5 dní, na kterou žalobce reagoval dne 6. 9. 2021 sdělením, v němž žalovanému opětovně potvrdil, že v řízení o přestupku provozovatele zastoupen není. Žalovaný, aniž však vyčkal, zda se žalobce v poskytnuté lhůtě vyjádří a vytčené nedostatky vyjasní, sdělením ze dne 31. 8. 2021 oznámil žalobci, že odpor proti příkazu byl podán opožděně, neboť lhůta pro jeho podání, počítaná od doručení příkazu zmocněnci, marně uplynula dne 10. 8. 2021. Z uvedeného je zjevné, že sám žalovaný měl pochybnosti o existenci zastoupení žalobce panem Ing. M. J. v řízení o přestupku provozovatele, přesto z důvodů soudu nezřejmých nevyčkal na žalobcovu reakci na vytčené vady, popř. na marné uplynutí poskytnuté lhůty, a zaujal jednoznačné stanovisko o opožděnosti žalobcem podaného odporu. Takový postup žalovaného shledává soud nepřípustným, neboť výzva k odstranění vad podání dle § 37 odst. 3 správního řádu pak ztrácí jakýkoliv význam.

45. Otázka, zda žalobce, popř. jeho zmocněnec v řízení o přestupku řidiče, využívá či nevyužívá obstrukčních taktik, když podává žádosti o opatření proti nečinnosti až po uplynutí zákonných lhůt stanovených pro vydání rozhodnutí o přestupku, není pro posouzení věci relevantní, soud se jí proto podrobněji nezabýval.

46. K polemice žalobce spočívající v nesouhlasu se zveřejňováním osobních údajů žalobce a právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a požadavku na naprostou anonymizaci městský soud sděluje, že žalobcem uváděné skutečnosti nesouvisí s předmětem řízení, a nepřísluší proto městskému soudu, aby se k nim vyjadřoval. Soud připomíná závěry rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2012, č. j. 9 Ans 5/2012 – 29 (jakkoliv se rozsudek týkal poskytování informací, argumenty v něm vyslovené lze přiměřeně použít také v této věci): „Jméno a příjmení advokáta jsou na základě zvláštního právního předpisu zapsána ve veřejně přístupné seznamu. Pokud jsou uvedena v souvislosti s jeho působností, pro kterou byla do veřejně přístupného seznamu zapsána (zde v souvislosti s výkonem advokacie a zastupováním klienta před soudem), nejedná se bez dalšího o chráněné údaje, které by bylo nezbytné anonymizovat. Tím spíše takovým údajem nejsou iniciály advokáta a jeho sídlo, které je již ze své povahy údajem veřejným. S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že způsob, jakým zdejší soud standardně zveřejňuje anonymizované verze svých rozhodnutí, neporušuje ani v této věci právo na ochranu osobních údajů či soukromí žalobce anebo Mgr. Václava Voříška.“ Soud odkazuje též na závěry rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2018, č. j. 31 A 68/2018 – 177, který mj. řešil zákonnost zveřejnění rozsudku soudu na webových stránkách Nejvyššího správního soudu a dospěl k závěru, že publikace rozsudků správních soudů v současné podobě je v souladu se zákonem. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2019, čj. 7 As 524/2018 – 42, odmítnuta.

IV. Závěr a náklady řízení

47. Na základě důvodů shora uvedených dospěl soud k závěru, že odpor proti příkazu o uložení pokuty ve věci řízení o přestupku provozovatele, který podal žalobce dne 13. 8. 2021 prostřednictvím e–mailové zprávy a doplnil v zákonné lhůtě dne 16. 8. 2021 prostřednictvím datové schránky, byl včasný. Žalovanému tak vznikla povinnost vydat v řízení o přestupku žalobce dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu rozhodnutí na základě § 150 odst. 3 správního řádu nejpozději ve lhůtě 60 dnů dle § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu. Jelikož rozhodnutí ke dni rozhodování soudu vydáno nebylo, je žalovaný nečinný. Proto soud podle § 81 odst. 2 s. ř. s. uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí v řízení pokračujícím po podání odporu žalobcem proti příkazu žalovaného ze dne 19. 7. 2021, č. j. MHMP 1074908/2021/Čer, sp. zn. S–MHMP 305185/2021/Čer, když lhůtu pro vydání rozhodnutí stanovil soud s přihlédnutím k § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný neměl v řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů. Úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů na zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále též jen „advokátní tarif“), neboť byl v řízení před soudem zastoupen advokátem. Zástupce žalobce (tento je plátcem DPH) učinil dva úkony právní služby [převzetí věci a podání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 7 bod 5 ve vazbě na § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] po 3 100 Kč + DPH a za každý tento úkon mu náleží režijní paušál ve výši 300 Kč + DPH podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Náhrada za zastoupení včetně DPH činí 8 228 Kč. Celkem tak žalobci na náhradě nákladů řízení soud přiznal částku 10 228 Kč.