9A 90/2019 – 244

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobkyně: FEMME a.s., IČO: 49791192 sídlem Veletržní 590/43, 170 00 Praha 7 zastoupená advokátem Mgr. Miloslavem Strnadem sídlem Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2019, č. j. MZP/2019/580/786, sp.zn. ZN/MZP/2019/530/134, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 10. 6. 2019, č. j. MZP/2019/580/786, sp. zn. ZN/MZP/2019/530/134, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 51 492, 50 Kč, ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Mgr. Miloslava Strnada, advokáta.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 22. 7. 2019 domáhala u Městského soudu v Praze přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2019, č. j. MZP/2019/580/786, sp. zn. ZN/MZP/2019/530/134 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo potvrzeno usnesení České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Ústí nad Labem (dále též jen „ČIŽP“), ze dne 30. 1. 2019, č. j. ČIŽP/44/2019/823 (dále též jen „napadené usnesení“ nebo také „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla žalobkyni dle § 119 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), uložena povinnost zaplatit potřebné náklady ve výši 19 430 955 Kč, na základě rozhodnutí ČIŽP ze dne 15. 4. 2016, č. j. ČIŽP/44/OOV/ SR01/1512585.015/16/UVT ve znění rozhodnutí ČIŽP ze dne 8. 6. 2016, č. j. ČIŽP/44/OOV/ SR01/1512585.018/16/UVT (dále též jen „opatření k nápravě“), a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci napadeného usnesení.

II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí)

2. Žalobkyně v odvolání proti napadenému usnesení namítala, že již není vlastníkem areálu na adrese Bezděkov 116, 438 01 Žatec (dále jen „areál Bezděkov“) a není ani vlastníkem retenční nádrže v tomto areálu na pozemku parc. č. 316/9 v k. ú. Bezděkov u Žatce (dále jen „retenční nádrž“), jíž se exekuce týká. Areál Bezděkov nabyla na základě smlouvy o koupi závodu ze dne 15. 2. 2017 (dále jen „smlouva o koupi závodu“) společnost Witkombe Real, a.s., IČO: 05630045, která od 14. 4. 2017 změnila název na Femme Plus, a.s. (dále jen „Femme Plus“). Femme Plus se smlouvou o koupi závodu mj. zavázala odstranit veškerou ekologickou újmu spojenou s areálem Bezděkov. Povinnost plynoucí z opatření k nápravě, tedy povinnost odstranit závadné látky z retenční nádrže, tak podle § 42 odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), přešla na společnost Femme Plus, neboť závazek likvidace ekologické zátěže sleduje právní osud věci. Žalovaný v napadeném rozhodnutí ovšem nesprávně konstatoval, že povinnost žalobkyně plynoucí z opatření k nápravě na společnost Femme Plus přejít nemohla, neboť Femme Plus není právním nástupcem žalobkyně.

3. K odkazu žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2009, č. j. 2 As 84/2008–131, který dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2005, č. j. 2 As 38/2005–132, žalovaný uvedl, že v obou rozsudcích byla projednávána aplikace § 42 odst. 1 vodního zákona, kdy bylo opatření k nápravě ukládáno jinému subjektu než původci závadného stavu. V obou případech byl posuzován právní stav věci před vydáním opatření k nápravě s tím, že závadný stav sleduje právní osud věci. Městským soudem v Praze byl dále posuzován stav, kdy opatření k nápravě přešlo podle § 42 odst. 3 vodního zákona z povinného na jeho právního nástupce a uložení nového opatření k nápravě by vedlo k porušení zásady ne bis in idem. Dle žalovaného se v nyní projednávaném případě jedná o situaci, kdy opatření k nápravě bylo uloženo žalobkyni a majetek následně na základě smlouvy o koupi závodu nabyla s vědomím ekologické zátěže společnost Femme Plus. Je–li vydáno opatření k nápravě, povinnost odstranit závadný stav dle žalovaného zůstává subjektu, kterému byla uložena, nebo jeho právnímu nástupci.

4. K námitce žalobkyně ve vztahu k § 108 správního řádu žalovaný uvedl, že ČIŽP není povinna přistoupit k exekuci vůči společnosti Femme Plus, a to ani na základě § 108 správního řádu, neboť ten exekučnímu správnímu orgánu tuto možnost pouze dává.

5. K odvolací námitce, že poté, co areál Bezděkov nabyla společnost Femme Plus, ČIŽP ji považovala za povinného z opatření k nápravě, žalovaný uvedl, že v průběhu kontroly areálu Bezděkov byla kontrolovanou osobou z titulu vlastnictví areálu společnost Femme Plus. ČIŽP ovšem pochybila pouze tím, že v dílčím protokolu, protokolu o kontrole a v písemnosti ze dne 24. 10. 2017 označila společnost Femme Plus za povinného z opatření k nápravě, když povinnou byla ve skutečnosti žalobkyně. Tímto pochybením sice mohly být žalobkyně a společnost Femme Plus uvedeny v omyl, dle žalovaného jim však tím nevznikla újma. Společnost Femme Plus při odstraňování obsahu retenční nádrže postupovala na základě smlouvy o koupi závodu a plnila tak opatření k nápravě za žalobkyni. Ta se tím však nemohla zprostit své povinnosti uložené opatřením k nápravě. Naopak, jestliže se společnost Femme Plus zavázala za žalobkyni provést asanační práce a plnila svou povinnost nedostatečně, bylo na žalobkyni, aby tuto povinnost splnila. Žalobkyni nejspíš mohl vzniknout nárok na náhradu škody vůči společnosti Femme Plus, avšak to není předmětem tohoto řízení. Při posouzení věci se uplatní zásada, dle které soukromoprávním úkonem nelze měnit obsah veřejnoprávního vztahu ani jeho subjekty.

6. K odvolací námitce, že by v důsledku jednání společnosti Femme Plus došlo k navýšení množství sedimentů v retenční nádrži, žalovaný uvedl, že tato skutečnost z ničeho nevyplývá. V retenční nádrži se stále nacházejí sedimenty, jejichž původ souvisí s působením žalobkyně v areálu Činností společnosti Femme Plus došlo k neutralizaci a zřejmě i k homogenizaci obsahu retenční nádrže. Po tomto kroku mělo dojít také k odstranění zbylého kalu, k čemuž již nedošlo.

7. K odvolací námitce týkající se rozdílu mezi náklady na odstranění obsahu retenční nádrže stanovenými rámcovým projektem a náklady stanovenými napadeným usnesením žalovaný uvedl, že rámcový projekt vycházel mj. z předpokladu, že odčerpatelná část obsahu retenční nádrže bude odstraněna. Celkové náklady uvedené v rámcovém projektu navíc nezahrnují náklady za práce prováděné žalobkyní ve vlastní režii a jsou vyčísleny bez DPH.

8. K odkazu žalobkyně na znalecký posudek Ing. Bičovského (dále jen „znalecký posudek“) žalovaný uvedl, že znalecký posudek neuvedl žádné nové skutečnosti. Odborný posudek č. 001/2019 Mgr. R. T. ze dne 14. 1. 2019 k ocenění nákladů souvisejících s odstraněním a likvidací nebezpečných odpadů a odpadních vod uložených v retenční nádrži (dále jen „odborný posudek“) vychází částečně z dokumentu „Orientační průzkum znečištění Společnosti FEMME PLUS a.s. a okolí – Prosinec 2018“, který vyhotovila společnost SGS (dále jen „orientační průzkum“). Dle žalovaného vyčíslení nákladů v rámcovém projektu a v odborném posudku nelze porovnat, neboť rámcový projekt vycházel ještě ze stavu, kdy neprobíhaly práce na odstranění obsahu retenční nádrže, a vůbec nepočítal s tím, že kal bude vykazovat nebezpečné vlastnosti a bude jej nutné uložit na skládku nebezpečného odpadu. Konečná cena za odstranění nebezpečných odpadů by mohla být nižší, ovšem tento předpoklad nebylo možné v posudku zohlednit a bude znám až po výběrovém řízení na dodavatele sanačních prací. Odborný posudek ve srovnání s rámcovým projektem vychází z aktuálních hodnot. Celkové náklady dle rámcového projektu byly navíc odhadnuty bez DPH; odborný posudek naopak počítal s DPH.

9. K námitce žalobkyně stran zpracovatele odborného posudku, Mgr. R. T., žalovaný uvedl, že tato osoba měla požadované odborné znalosti a praxi, a proto se v souladu se zásadou procesní ekonomie a nad rámec § 56 správního řádu nemusel ustanovovat znalec.

10. K námitce žalobkyně, že již nemůže opatření k nápravě sama vykonat, neboť měla při odstranění obsahu retenční nádrže postupovat dle rámcového projektu a společnost Femme Plus při odstranění části obsahu retenční nádrže postupovala podle jiného projektu, žalovaný uvedl, že žalobkyně mohla plynule navázat na práce společnosti Femme Plus.

11. K požadavku žalobkyně, aby byl spisový materiál doplněn o veškeré dokumenty, kterými ČIŽP disponuje vůči společnosti Femme Plus, žalovaný uvedl, že doplnění dalších písemností by nepřineslo žádné nové skutečnosti. Řízení ve věci rozhodnutí o zastavení činnosti Femme Plus se netýká opatření k nápravě, jedná se o řízení v jiné věci a s jiným okruhem účastníků řízení.

12. Na základě uvedených skutečností žalovaný rozhodl tak, že odvolání žalobkyně zamítl.

III. Žaloba

13. Žalobkyně shrnula, že předmětem sporu je otázka vynucení exekuční povinnosti na žalobkyni i přes to, že exekučně vymáhaná povinnost již v souladu s § 42 odst. 3 vodního zákona a rozsudkem Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 2 As 84/2008, přešla na třetí subjekt, tj. společnost Femme Plus. Převod závodu včetně areálu Bezděkov na Femme Plus byl přitom ČIŽP s předstihem žalobkyní oznámen a ČIŽP jej vzala na vědomí. Společnost Femme Plus se ve smlouvě o koupi závodu zavázala ekologickou zátěž v areálu Bezděkov odstranit. Přechod povinnosti k odstranění závadného stavu na společnost Femme Plus byl v souladu se soudní praxí výslovně reflektován snížením kupní ceny závodu. ČIŽP po převodu závodu v únoru 2017 vedla řízení se společností Femme Plus coby vlastníkem areálu Bezděkov. Takto je například v dílčím protokolu o průběhu kontroly ze dne 24. 5. 2017, jejímž předmětem byla kontrola v areálu Bezděkov, jako kontrolovaná osoba uvedena společnost Femme Plus. V dílčím protokolu o průběhu kontroly je rovněž konstatováno, že odpovědnou za řešení dříve zjištěných ekologických závad v areálu Bezděkov je v současné době společnost Femme Plus. ČIŽP dokonce ve správním řízení uložila společnosti Femme Plus povinnost předložit do 30. 6. 2017 aktualizovaný projekt řešení likvidace obsahu retenční nádrže. Žalobkyně nebyla ani účastna kontroly dne 18. 4. 2018, na niž ČIŽP odkazovala v napadeném usnesení, ani nebyla seznámena se záznamem o kontrolních úkonech, ani nesměla nahlížet do spisu, a to právě proto, že ji ČIŽP nepovažovala za účastníka řízení. ČIŽP s žalobkyní jako povinnou od roku 2017 do nařízení exekuce nejednala. Ostatně stejně tak ve sdělení ze dne 24. 10. 2017 ČIŽP zcela jasně sdělila svůj tehdejší názor, když uvedla: „Společnosti Femme Plus, a.s. inspekcí nebylo formou rozhodnutí uloženo žádné nápravné opatření, avšak podpisem výše uvedených smluv přešly na tuto společnost na základě ust. § 42 odst. 3 vodního zákona povinnosti plynoucí z uložení výše uvedeného rozhodnutí o opatření k nápravě uloženého původci závadného stavu, tj. společnosti FEMME a.s.“ ČIŽP tedy zpočátku postupovala v souladu s § 42 odst. 3 vodního zákona, když vedla správní řízení se společností Femme Plus. Ke změně názoru ČIŽP došlo až za účelem exekučního řízení.

14. Žalovaný tvrdí, že pro výklad § 42 odst. 3 vodního zákona je stěžejní, zda již bylo vydáno opatření k nápravě či nikoli. Vydáním opatření k nápravě tedy dle žalovaného přestává platit princip, že závazek likvidace ekologické zátěže sleduje právní osud věci. To, že Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí č. j. 2 As 84/2008 – 131, hovoří přímo o přechodu povinnosti zlikvidovat zátěž, žalovaný opomíjí. Odůvodnění žalovaného je tak v rozporu s citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu.

15. Žalovaný svůj výklad neopírá o jediné zákonné ustanovení či rozhodnutí soudu, pouze uvádí, že se ČIŽP podle § 108 správního řádu rozhodla ustanovení o přechodu povinnosti na společnost Femme Plus neaplikovat, neboť § 108 správního řádu vedení exekuce vůči společnosti Femme Plus „pouze“ umožňuje, ale neukládá. Dle žalobkyně slovo „může“ v § 108 správního řádu nezakládá správní uvážení, ale naopak předepisuje, co je veřejné moci dovoleno. Ustanovení § 108 správního řádu zabezpečuje, že výkon povinnosti bude vždy veden vůči subjektu, který povinnost stíhá, a ne vůči subjektu, kterého již povinnost netíží. Závěr žalovaného o tom, že si může vybrat, koho postihne, je nezákonný. Přechod povinnosti na právního nástupce vyplývá přímo z § 42 odst. 3 vodního zákona.

16. Žalobkyně dále namítla, že povinnost uloženou jí původním exekučním titulem již ani nelze vykonat. Společnosti Femme Plus totiž byla v květnu 2017 uložena povinnost předložit aktualizovaný projekt řešení likvidace obsahu retenční nádrže, na základě kterého likvidace probíhala. Zároveň to byla společnost Femme Plus, která přestala obsah retenční nádrže likvidovat, a naopak situaci zhoršila neznámým množstvím a složením nových závadných látek. Za této situace není možné nařídit žalobkyni provést likvidaci obsahu retenční nádrže v souladu s původním odsouhlaseným projektem z roku 2016, nereflektujícím vývoj v retenční nádrži, když likvidaci prováděla v souladu s vlastním odsouhlaseným projektem, který žalobkyně ani nezná, společnost Femme Plus až do okamžiku, kdy se v retenční nádrži nacházelo pouze cca 60 cm zvodněného sedimentu.

17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla účastníkem správních řízení se společností Femme Plus, požadovala, aby žalovaný doplnil spisový materiál o veškeré dokumenty, kterými disponuje ve vztahu ke společnosti Femme Plus. Žalovaný tomuto návrhu však nevyhověl. Protokoly z kontrol, rozhodnutí o přijatých opatřeních, rozhodnutí o přijatých sankcích a veškeré další související dokumenty by přitom jednoznačně prokázaly, že povinnost uložená napadeným usnesením žalobkyni přešla na společnost Femme Plus.

18. Společnost Femme Plus je v současné době v úpadku. Ve veřejně dostupném vyjádření obchodního ředitele společnosti Femme Plus ze dne 21. 5. 2019, zveřejněném v insolvenčním rejstříku pod č. B–22, obchodní ředitel popisuje, že do retenční nádrže v areále Bezděkov bylo navezeno v dubnu 2018 společností Femme Plus 6 000 kubických metrů odpadní vody a tato odpadní voda byla posléze z retenční nádrže údajně vyčerpána. Kontrola ze dne 18. 4. 2018, kdy měla ČIŽP zjistit, že exekučně vymáhaná povinnost neměla být splněna, tak nejspíše následovala po návozu dalších tun nebezpečných odpadů do retenční nádrže. Tvrzení obchodního ředitele společnosti Femme Plus je tak v přímém rozporu s tvrzením žalovaného. Návoz odpadní vody do retenční nádrže a následné vyčerpání odpadu na pole se nedá považovat za plnění projektu vlastního řešení likvidace obsahu retenční nádrže. Podklady, ze kterých by byl patrný přesný rozsah činnosti společnosti Femme Plus v areálu Bezděkov, nejsou součástí správního spisu.

19. I kdyby soud dospěl k závěru, že povinnost uložená žalobkyni nepřešla na společnost Femme Plus, bylo by dle žalobkyně třeba zkoumat, v jakém rozsahu má být žalobkyně skutečně odpovědná za odstranění závadného stavu. Toto odborný posudek č. 001/2019, zpracovaný zaměstnancem ČIŽP Mgr. T., který byl podkladem pro vydání napadeného usnesení, neřešil. Výše údajných nákladů, které byly uloženy ve prospěch exekučního správního orgánu předem zaplatit, vychází z odborného posudku, který vypracoval zaměstnanec ČIŽP na pozici „inspektor odboru technické ochrany a integrované prevence“ jako držitel odborné způsobilosti projektovat, provádět a vyhodnocovat geologické práce v oboru hydrogeologie a sanační geologie. Tento zaměstnanec nedisponuje odbornou způsobilostí k ocenění nákladů na likvidaci obsahu retenční nádrže, když povinnost k odstranění obsahu této nádrže měla být povinnému uložena podle vodního zákona. Dle žalovaného je tento postup projevem procesní ekonomie, kdy není třeba ustanovovat znalce, neboť ČIŽP sám disponuje úředními osobami s praxí zahrnující mj. úpravu znečištěných vod. Žalobkyně považuje postup ČIŽP a žalovaného za zcela nepřezkoumatelný a nezákonný. Žalobkyni je veřejnou mocí ukládána povinnost uhradit téměř 20 milionů Kč. V únoru 2016 přitom byl ze strany společnosti SGS vypracován rámcový projekt, který vycházel z provedení průzkumných prací a Hydrogeologického průzkumu znečištění v areálu Bezděkov z prosince 2015. Společnost SGS v rámcovém projektu vyčíslila náklady nezbytné na realizaci nápravného opatření ve výši 7 866 600 Kč bez DPH. Toto vyčíslení vycházelo ze stavu retenční nádrže na přelomu roku 2015 a 2016, tedy ze stavu těsně před vydáním exekučního titulu. Společnost Femme Plus navíc v průběhu času retenční nádrž likvidovala s tím, že ještě v srpnu 2018 se v nádrži nacházel pouze červeně zbarvený zvodněný sediment o tloušťce cca 60 cm. Náklady vyčíslené v odborném posudku jsou přitom téměř trojnásobkem nákladů vyčíslených v roce 2016. Dle napadeného rozhodnutí je tento rozdíl způsoben připočtením DPH a zákonných poplatků za skladování nebezpečných látek. I po odečtení těchto nákladů, které nemusí vzniknout, je patrné, že náklady vyčíslené odborným posudkem násobně převyšují původně vyčíslené náklady, a to za situace, kdy společnost Femme Plus v areálu Bezděkov již prováděla likvidační práce neznámého rozsahu, neboť žalovaný odmítl zkoumat a připojit spisový materiál, ze kterého by byl rozsah provedených prací patrný. Sám odborný posudek uvádí, že koncem roku 2018 došlo k objednávce orientačního průzkumu znečištění, který v rámci výkonu veřejné moci objednal ČIŽP u společnosti SGS. Z dat získaných při tomto orientačním průzkumu pak odborný posudek vychází. Je zřejmé, že ČIŽP vychází při vedení správního řízení s žalobkyní z podkladů, které získala ve správním řízení se společností Femme Plus. ČIŽP postupuje nepřezkoumatelně, když podklady pro své rozhodnutí získává ve správních řízeních, kterých není žalobkyně účastníkem. V citovaném orientačním průzkumu je navíc popsáno, že v polovině roku 2018 ČIŽP zjistila v areálu Bezděkov nepovolené nakládání s odpadními vodami ze strany společnosti Femme Plus. Cílem mělo být posouzení dopadů jednání společnosti Femme Plus a nové určení nákladů na likvidaci retenční nádrže. V závěru orientačního průzkumu se např. uvádí, že oproti roku 2015, kdy byla žalobkyni uložena vymáhaná povinnost, je areál Bezděkov nyní „doslova přeplněn nejrůznějšími odpady včetně nebezpečných“. Tento závěr tak odpovídá tvrzení obchodního ředitele společnosti Femme Plus o návozu odpadních vod do retenční nádrže a návozu dalších nebezpečných odpadů do areálu Bezděkov.

20. Orientační průzkum také uvádí, že v důsledku nezajištění retenční nádrže před srážkovými vodami vzrostou náklady na likvidaci jejího obsahu o nejméně 2 miliony Kč. Je tedy zřejmé, že odhad společnosti SGS oproti roku 2015, kdy prováděla odhad poprvé, se liší právě v hodnocení vlivu společnosti Femme Plus na areál Bezděkov. Tuto skutečnost žalovaný ani ČIŽP nijak nereflektují. Veškerou činnost v areálu Bezděkov přitom společnost Femme Plus vykonávala pod dohledem ČIŽP. Žalobkyni nelze uložit zaplatit potřebné náklady k provedení exekuce formou náhradního výkonu, jestliže tyto náklady vznikly z důvodu protiprávního jednání jiného subjektu. Navíc tyto náklady vznikly prokazatelně po vydání exekučního titulu v dubnu 2016, když sám exekuční orgán připouští, že v roce 2018 došlo ke zhoršení závadného stavu retenční nádrže, za který odpovídá společnost Femme Plus.

21. Nebude–li vypracován znalecký posudek, který bude vycházet z kompletního obsahu všech správních spisů a který porovná, jaký vliv měla na obsah povinnosti uložené žalobkyni činnost společnosti Femme Plus, nelze legitimně určit, jaké náklady má uhradit žalobkyně. Situace, kdy si ČIŽP vyčíslí údajné náklady svým zaměstnancem z podkladů získaných za jiným účelem v jiném správním řízení, do kterých žalobkyně nesmí nahlédnout a bez jakékoli možnosti kontroly výkonu veřejné správy, je zcela nepřípustná.

22. ČIŽP ve věci postupuje tak, jako by od roku 2017 nevedla řízení se společností Femme Plus a toto řízení, stejně jako svůj výkon veřejné moci ve vztahu k areálu Bezděkov, ignoruje. ČIŽP také tvrdí, že žalobkyně není a nebyla účastníkem řízení se společností Femme Plus a nemá právní zájem na tom znát obsah správních spisů, jimiž ČIŽP disponuje ve vztahu ke společnosti Femme Plus, které se týkají provádění státního dohledu na úseku ochrany životního prostředí při plnění povinnosti provést v souladu s odsouhlaseným projektem likvidaci obsahu retenční nádrže v areálu Bezděkov. Paradoxně ale právě z těchto podkladů při vedení exekučního řízení vůči žalobkyni vychází, když je např. výše údajných potřebných nákladů vyčíslena na základě tzv. „Orientačního průzkumu znečištění společnosti FEMME PLUS a.s. a okolí“, vypracovaného společností SGS na objednávku ČIŽP ve správním řízení se společností Femme Plus.

23. Postup ČIŽP ve věci je nezákonný a zcela nepřezkoumatelný, když je žalobkyni ukládána povinnost plynoucí ze správního řízení, jehož není účastníkem a výše této povinnosti je interně a nepřezkoumatelně vypočtena na základě podkladů ze správního řízení vedeného se společností Femme Plus. Žalobkyně byla postupem ČIŽP a žalovaného připravena o veškerá procesní práva, která by ji ve správním řízení, předcházejícím vedení exekučního řízení, náležela.

24. Žalobkyně závěrem odmítla, aby jí byla na základě napadeného usnesení ČIŽP a napadeného rozhodnutí uložena povinnost hradit náklady, když: a) žalobkyni bylo ze strany veřejné moci sděleno, že nyní vymáhaná povinnost přešla na společnost Femme Plus; b) ze strany veřejné moci bylo se společností Femme Plus, jako povinnou osobou, vedeno správní řízení, v tomto správním řízení jí byly ukládány povinnosti a jejich plnění bylo veřejnou mocí dozorováno; c) od roku 2017 nebylo s žalobkyní jednáno jako s osobou, kterou by tížila nyní vymáhaná povinnost. Naopak nebyla účastníkem žádného z řízení týkajícího se retenční nádrže. Žalobkyně neměla možnost právně ani fakticky nikterak ovlivnit stav retenční nádrže, když ji veřejná moc nepovažovala za povinnou osobu a ani ji nijak neinformovala o stavu řízení. Stejně tak nemohla v těchto řízeních vykonávat svá práva; d) za stav retenční nádrže, stejně jako celého areálu Bezděkov, od roku 2017 odpovídá společnost Femme Plus pod dohledem ČIŽP. Společnost Femme Plus prokazatelně s retenční nádrží nakládala, plnila předepsané povinnosti a pod dohledem veřejné moci do retenční nádrže následně navezla odpadní vody; e) pro účely exekučního řízení je nyní nezákonně vydáno usnesení ČIŽP vůči žalobkyni, aniž by ČIŽP a žalovaný řádně vypořádali vznesené námitky. Postup ČIŽP je sice žalovaným označen jako nezákonný, nicméně údajně nemá vliv na zákonnost exekučního řízení, s čímž žalobkyně zásadně nesouhlasí.

IV. Vyjádření žalovaného

25. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 22. 8. 2019 konstatoval, že žalobní námitky již byly vypořádány v napadeném rozhodnutí. Žalobkyně je povinnou z opatření k nápravě, neboť se této povinnosti nemohla zprostit prodejem areálu Bezděkov společnosti Femme Plus. Společnost Femme Plus není právním nástupcem žalobkyně, a tudíž na ni závazek likvidace ekologické zátěže nepřešel.

26. K žalobkyní prezentovanému rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2009, č. j. 2 As 84/2008–131, žalovaný uvedl, že jej lze na tento případ aplikovat pouze částečně, a to ve vazbě na nemožnost aplikace § 42 odst. 3 vodního zákona. Ve věci projednávané Nejvyšším správním soudem se jednalo o převod majetku, zatíženého ekologickou zátěží s vědomím této ekologické zátěže, postupně mezi původcem závadného stavu, nabyvatelem a třetí osobou. K převodu majetku došlo ještě před tím, než správní orgány stačily vydat opatření k nápravě dle § 42 odst. 2 vodního zákona. Opatření k nápravě dle § 42 odst. 1 vodního zákona tak mělo být aplikováno vůči třetí osobě, neboť závazek likvidace ekologické zátěže sleduje právní osud věci. Ve věci projednávané Nejvyšším správním soudem nemohl být aplikován § 42 odst. 3 vodního zákona pro samotnou absenci opatření k nápravě dle § 42 odst. 2 vodního zákona. I kdyby teoreticky došlo k vydání opatření k nápravě dle § 42 odst. 2 vodního zákona vůči nabyvateli majetku, rovněž by nemohl být aplikován § 42 odst. 3 vodního zákona vůči třetí osobě, neboť ta nebyla právním nástupcem nabyvatele. Ve zde projednávaném případě bylo vydáno opatření k nápravě dle § 42 odst. 1 vodního zákona žalobkyni jako původkyni závadného stavu, která následně majetek zatížený závadným stavem prodala společnosti Femme Plus, která se zavázala závadný stav odstranit. Tímto soukromoprávním úkonem nelze měnit obsah veřejnoprávního vztahu ani jeho subjekty. Společnost Femme Plus se sice ve smlouvě o koupi závodu zavázala odstranit závadný stav vymezený opatřením k nápravě, ovšem povinnou z opatření k nápravě zůstala nadále žalobkyně. Dle žalovaného závadný stav sleduje právní osud věci, ale pouze do okamžiku, kdy je vydáno opatření k nápravě dle § 42 odst. 1 vodního zákona. Pokud by správní orgán připustil, že závadný stav sleduje právní osud věci vždy, i přes existenci opatření k nápravě dle § 42 odst. 1 vodního zákona, dostal by se do situace, kdy by nebylo možné plnění takového opatření k nápravě vymáhat, neboť původci závadného stavu by stačilo, aby majetek zatížený závadným stavem převedl na jiný subjekt, např. na tzv. „bílého koně“, a zcela by se zprostil své odpovědnosti, což je proti účelu a smyslu § 42 vodního zákona a tzv. „polluter pays principle“.

27. Jak žalovaný uvedl v napadeném rozhodnutí, žalovaný na kontrolní činnosti ČIŽP neshledal žádná pochybení, pouze konstatoval, že žalobkyně a společnost Femme Plus mohly být uvedeny v omyl tím, že ČIŽP považovala společnost Femme Plus za povinného z opatření k nápravě. ČIŽP při kontrole postupovala podpůrně dle správního řádu, ale nejednalo se o správní řízení, jak uvádí žalobkyně. Skutečnost, že ČIŽP považovala společnost Femme Plus za povinného z opatření k nápravě, bylo ze strany žalovaného vyhodnoceno jako pochybení, nikoliv jako nezákonnost. Ale ani toto pochybení nemohlo zasáhnout do práv žalobkyně nebo společnosti Femme Plus, neboť žalobkyně je stále povinnou z opatření k nápravě.

28. Dle žalovaného žalobkyně nebyla účastníkem řízení o zastavení činnosti společnosti Femme Plus, neboť tím nemohlo dojít k zásahu do jejích práv. Veškerý obsah těchto spisů s projednávanou věcí nesouvisí, a proto žalovaný požadavku žalobkyně na doplnění spisu o veškeré písemnosti související se společností Femme Plus nevyhověl.

29. Není pravdivé tvrzení žalobkyně, že neměla možnost ovlivnit stav retenční nádrže. Žalobkyně byla a je povinnou z opatření k nápravě. Dle § 42 odst. 6 vodního zákona vlastníci majetku, na němž závadný stav vázne nebo jejichž majetku je nutno použít při odstranění závadného stavu, a kteří nejsou těmi, jimž bylo opatření k nápravě uloženo, jsou povinni strpět provedení opatření k nápravě uloženého nebo nařízeného vodoprávním úřadem. Pokud společnost Femme Plus přestala plnit opatření k nápravě, nic žalobkyni nebránilo v tom, aby splnila povinnost ji uloženou opatřením k nápravě sama.

30. Žalovaný připustil, že by ČIŽP mohla vymáhat nepeněžité plnění po společnosti Femme Plus, ale pouze za předpokladu, že by žalobkyně zanikla bez právního nástupce. Dle § 42 odst. 3 vodního zákona opatření k nápravě uložené původci závadného stavu přechází na jeho právního nástupce. Pokud by žalobkyně zanikla a její právní nástupce by neexistoval, nebylo by možné aplikovat § 42 odst. 3 vodního zákona a exekuční orgán by mohl postupovat dle § 108 odst. 1 správního řádu vůči společnosti Femme Plus na základě smlouvy o koupi závodu. Tato situace ale nenastala.

31. Dle žalovaného je tvrzení žalobkyně o návozu odpadních vod do retenční nádrže pouze spekulativní. ČIŽP průběžně kontrolovala stav retenční nádrže a k žádnému návozu odpadních vod nebo odpadů do retenční nádrže nedocházelo, naopak v srpnu 2018 došlo k odčerpání části obsahu retenční nádrže. Žalovaný považuje za naprosto nepravděpodobné, aby společnost Femme Plus, která provedla neutralizaci obsahu retenční nádrže a následně částečně odstranila její obsah, znovu do této nádrže navážela odpadní vody. Nejenže by tím došlo ke zmaření snahy o odstranění zbytku obsahu retenční nádrže, ale vzhledem k objemu retenční nádrže a k žalobkyní uváděnému množství odpadních vod by retenční nádrž musela být odpadními vodami napuštěna zhruba dvakrát a stejné množství odpadních vod by z ní muselo být znovu vyčerpáno, ovšem pouze za předpokladu, že by retenční nádrž byla prázdná. Žalovaný při této úvaze vychází z rozměrů retenční nádrže a množství závadných látek. Ale i tento údaj je potřeba konfrontovat s faktem, že dno retenční nádrže se svažuje. Celkový objem závadných látek v retenční nádrži v květnu 2018 odpovídal množství cca 3 840 m3. Tedy i toto množství by muselo být z retenční nádrže odstraněno, aby do ní dle žalobkyně mohly být vypouštěny další odpadní vody. Žalovaný považuje tvrzení žalobkyně v kontextu s výše uvedeným za nelogické. Samotnou ČIŽP bylo ostatně prokázáno, že odpadní vody, které společnost Femme Plus přebírala od jiných právnických osob, byly vypouštěny do sedimentační nádrže a odtud přečerpávány do zemní jámy, nikoliv do retenční nádrže. Disponuje–li žalobkyně důkazy o návozu odpadních vod do retenční nádrže prostřednictvím společnosti Femme Plus, měla tyto důkazy předložit.

32. K námitkám žalobkyně vůči zpracovateli odborného posudku žalovaný uvedl, že nelze relevantně porovnat a vyhodnotit dokument pořízený ještě před tím, než společnost Femme Plus zahájila práce na odstranění obsahu retenční nádrže, tedy rámcový projekt z roku 2016, s odborným posudkem. Rámcový projekt byl vypracován jako podklad pro odhad nákladů pro sanační zásah v celém areálu Bezděkov. Vycházel mj. z předpokladu, že část prací při odstranění obsahu retenční nádrže provede sama žalobkyně, tyto náklady nebyly vyčísleny. Celková výše nákladů na odstranění obsahu retenční nádrže byla odhadnuta bez DPH. Rámcový projekt nepočítal s uložením stabilizovaných kalů z retenční nádrže na skládku nebezpečných odpadů. Odborný posudek byl naopak pořízen na základě orientačního průzkumu a vychází ze stavu retenční nádrže ke dni 13. 11. 2018. Veškerý výčet prací a jejich následné ocenění vychází z reálných naměřených hodnot a údajů o cenách, které poskytly subjekty podnikající v oblasti nakládání s odpady.

33. Žalovaný považuje požadavek žalobkyně na vypracování znaleckého posudku, který by vycházel z kompletního obsahu všech spisů a který by porovnal, jaký vliv měla na obsah povinnosti uložené žalobkyni činnost společnosti Femme Plus, za zbytečný. ČIŽP shromáždila podklady, na základě kterých bylo možné dovodit, že obsah retenční nádrže byl prostřednictvím společnosti Femme Plus částečně odstraněn a společnost Femme Plus do retenční nádrže nenavážela už žádné další odpady ani odpadní vody.

34. Žalovaný proto na základě shora uvedeného navrhl, aby soud žalobu zamítl.

V. Další podání účastníků

35. V doplnění žaloby ze dne 14. 12. 2021 žalobkyně uvedla, že v době podání žaloby neměla možnost nahlédnout do správních spisů vedených se společností Femme Plus, které souvisí s retenční nádrží a exekuovanou povinností. Konkrétně tehdy nebylo žalobkyni umožněno nahlížet do správních spisů sp. zn. ZN/ČIZP/44/3205/2018 a sp. zn. ZN/ČIZP/44/3884/2018. Žalobkyni bylo nahlížení do všech těchto spisů umožněno až 17. 2. 2021 v důsledku její procesní aktivity a úspěchu v rámci odvolacího řízení.

36. Ze správních spisů vedených s Femme Plus plyne, že ČIŽP považoval od února 2017 do ledna 2019 Femme Plus za osobu odpovědnou za řešení zjištěných ekologických závad a vedl s Femme Plus řadu správních řízení. To jednoznačně plyne např. z rozhodnutí o vině Femme Plus z přestupku ze dne 6. 11. 2018, č. j. ČIŽP/44/2018/8623, sp. zn. ZN/ČIZP/44/3205/2018. V rozhodnutí se doslova uvádí: „Z kupní smlouvy ze dne 15. 2. 2017 plyne, že organizací odpovědnou za řešení dříve zjištěných ekologických závad, jejichž odstranění je uloženo samostatným rozhodnutím ČIŽP je v současné době odpovědná firma Femme Plus, a.s." 37. Dle výroku rozhodnutí o udělení sankce je obviněný, spol. Femme Plus, vinen tím, že nesplnil opatření k nápravě uložené rozhodnutím ČIŽP Ol Ústí nad Labem, které bylo vydáno dne 15. 4. 2016 pod č. j. ČIŽP/44/OOV/SR01/1512585.015/16/UVT (tedy exekučního titulu). Konkrétně neměl obviněný (Femme Plus) splnit závazný termín bodu 2, týkající se odstranění celého obsahu retenční nádrže umístěné v areálu společnosti Femme Plus na pozemku p.č. 316/9 v k.ú. Bezděkov u Žatce, tj. 31. 3. 2018, čímž porušil svoji povinnost uloženou mu rozhodnutím dle ustanovení § 112 odst. 1 písm. b) a § 42 odst. 1 vodního zákona. Za toto provinění uložil ČIŽP pokutu ve výši 250 000 Kč.

38. V odůvodnění rozhodnutí o vině Femme Plus ČIŽP detailně popsal, jaká povinnost byla porušena, proč je vymáhána po společnosti Femme Plus a proč je této společnosti za nesplnění povinnosti uložena ve správním řízení sankce. ČIŽP tudíž společnosti Femme Plus uložil dne 6. 11. 2018 sankci za nesplnění povinnosti, jejíž splnění následně dne 31. 1. 2019 (pouhé tři měsíce poté) uložil žalobkyni. Žalobkyně je přesvědčena, že je v rozporu se zákonem, aby správní orgán jednomu subjektu uložit sankci za nesplnění povinnosti a na jiném subjektu, s kterým navíc není vedeno správní řízení, totožnou povinnost exekučně vymáhal.

VI. První posouzení věci Městským soudem v Praze

39. Při jednání před soudem dne 16. 2. 2022 účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích.

40. Zástupce žalobkyně stručně rekapituloval podanou žalobu a navrhl, aby jí soud vyhověl. Shrnul, že v roce 2017 žalobkyně, protože neměla prostředky na to retenční nádrž zlikvidovat, prodala prostřednictvím smlouvy o koupi závodu areál Bezděkov společnosti Witkombe, kerá později – zřejmě z důvodu návaznosti – změnila svůj název na Femme Plus. Součástí prodeje byla i dohoda o tom, že kupní cena bude ponížena o povinnost zlikvidovat obsah retenční nádrže, k čemuž se společnost Femme Plus zavázala. O tom všem ČIŽP věděla, smlouvu o koupi závodu měla k dispozici již v průběhu jejího uzavírání. ČIŽP proto konstatovala, že od prodeje závodu v roce 2017 povinnost odstranit obsah retenční nádrže přechází na společnost Femme Plus, se kterou následně jednala a vedla několik správních řízení. Se žalobkyní ČIŽP od roku 2017 nijak nejednala. Nepovažovala ji za účastníka žádného správního řízení, nedoručovala jí žádné podklady, nenechávala ji nahlédnout do správních spisů. Žalobkyně neměla ani vstup do areálu. Pod dohledem ČIŽP někdy v roce 2018, když už téměř byl obsah retenční nádrže zlikvidován, společnost Femme Plus navezla nelegálně do areálu Bezděkov desetitisíce tun nového nebezpečného odpadu. Jakmile to ČIŽP zjistila, začala situaci se společností Femme Plus řešit, dokonce jí uložila pokutu za to, že nesplnila svoji povinnost odstranit obsah retenční nádrže, zakázala ji v areálu dál podnikat atd. Poté, co na začátku roku 2019 společnost Femme Plus skončila v úpadku, někomu z ČIŽP zřejmě došlo, že to pro ně může být problém a vzpomněli si, že někdy v roce 2017 zde vystupovala i žalobkyně, a začali po ní vymáhat tutéž povinnost, za jejíž nesplnění uložili společnosti Femme Plus sankci. Navíc částka, kterou ČIŽP uložila žalobkyni zaplatit, vůbec nereflektuje skutečnost, že dva roky v areálu působila společnost Femme Plus, obsah retenční nádrže nejdříve odstraňovala a následně do ní nelegálně navezla desetitisíce tun nebezpečného odpadu.

41. Žalovaný odkázal na obsah napadeného rozhodnutí a obsah svého vyjádření k podané žalobě a navrhl, aby soud žalobu zamítl. Konstatoval, že Femme Plus není právním nástupcem žalobkyně, proto na ni povinnost dle § 42 odst. 3 vodního zákona nepřešla.

42. Žalovaný nečinil spornými žalobkyní navržené důkazy, které označila ve svých podáních a které nejsou obsahem správního spisu. Soud proto tyto listiny neprováděl a při přezkumu napadeného rozhodnutí z nich stejně jako ze spisového materiálu vycházel.

43. Městský soud rozsudkem ze dne 16. 2. 2022, č. j. 9A 90/2019 – 121, napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

44. Soud se předně se zabýval námitkou žalobkyně, že uzavřením smlouvy o koupi závodu došlo podle § 42 odst. 3 vodního zákona k přechodu povinnosti plynoucí z opatření k nápravě uloženého žalobkyni na společnost Femme Plus coby právního nástupce žalobkyně.

45. Městský soud uznal, že koupě závodu se na rozdíl od přeměn obchodních korporací nedotýká právní osobnosti prodávajícího ani nelikviduje jeho majetek (likvidační podstatu), pouze se mění struktura tohoto majetku. V majetku prodávajícího tak zůstává přinejmenším pohledávka na zaplacení kupní ceny za prodej závodu. U přeměn, např. u fúze sloučením, dochází naproti tomu k zániku obchodní korporace a přechodu veškerého jmění zanikající obchodní korporace na nástupnickou obchodní korporaci. To mj. znamená, že převod závodu je nutné považovat za případ singulární a nikoliv univerzální sukcese. Prodej závodu totiž sám o sobě není přenesením veškerých práv a povinností prodávajícího na nový subjekt, ale toliko přenesením práv a povinností souvisejících s podnikem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2013, č. j. 4 As 72/2012 – 52). Městský soud uzavřel, že i singulární sukcese naplňuje podmínku § 42 odst. 3 vodního zákona a že uzavřením smlouvy o prodeji závodu se tedy společnost Femme Plus stala právním nástupcem žalobkyně.

46. Městský soud dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009, č. j. 2 As 84/2008–131, kde nebylo možné použít § 42 odst. 3 vodního zákona, jelikož na rozdíl od zde projednávané věci nebyl prokázán právní vztah mezi původním znečišťovatelem a nabyvatelem zatíženého majetku. Městský soud byl toho názoru, že závazek likvidace ekologické zátěže sleduje právní osud věci, obzvláště tehdy, kdy je nový majitel seznámen s existencí závazku a zároveň je tomu přizpůsobena i kupní cena. Skutečnost, že závadný stav sleduje právní osud věci, ostatně připustil i sám žalovaný, aplikaci § 42 odst. 3 vodního zákona vyloučil pouze z toho důvodu, že nabyl mylného přesvědčení o tom, že společnost Femme Plus není právním nástupcem žalobkyně.

47. Městský soud upozornil rovněž na to, že ČIŽP považovala od února 2017 do ledna 2019 za osobu odpovědnou za řešení zjištěných ekologických závad v areálu Bezděkov společnost Femme Plus, nikoli žalobkyni, což jednoznačně plyne např. z rozhodnutí o přestupku ze dne 6. 11. 2018, č. j. ČIŽP/44/2018/8623, jímž ČIŽP uložila Femme Plus pokutu 250 000 Kč právě za neplnění opatření dle výroku 2 rozhodnutí o opatření k nápravě, tedy exekučního titulu, na základě něhož následně prvostupňovým rozhodnutím uložila povinnost žalobkyni. Městský soud přisvědčil žalobkyni, že je v rozporu se zákonem, aby správní orgán jednomu subjektu uložil sankci za nesplnění povinnosti a na jiném subjektu, s nímž navíc není vedeno správní řízení, totožnou povinnost exekučně vymáhal. Zbylými žalobními námitkami se městský soud z důvodu nadbytečnosti takových úvah nezabýval.

VII. Kasační stížnost žalovaného a její posouzení Nejvyšším správním soudem

48. Výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2022, č. j. 9A 90/2019 – 121, byl ke kasační stížnosti žalovaného zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2023, č. j. 5 As 100/2022 – 45 (dále též „zrušující rozsudek“).

49. V odůvodnění zrušujícího rozsudku Nejvyšší správní soud předně upozornil na svou konstantní judikaturu, dle níž „soukromoprávním úkonem nelze měnit obsah veřejnoprávního vztahu ani jeho subjekty“ (rozsudek ze dne28. 1. 2016, č. j. 5 Afs 167/2015–46, srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2005, č. j. 1 Afs 38/2004–140, ze dne 13. 9. 2007, č. j. 6 As 6/2006–83). Dále se zabýval posouzením, zda § 42 odst. 3 vodního zákona představuje explicitní výjimku z výše popsaného pravidla. V tomto ohledu zdůraznil základní zásadu práva životního prostředí zakotvenou mimo jiné v § 1 odst. 2 vodního zákona či v čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úřední věstník Evropské unie, C326, 26. říjen 2012): znečišťovatel platí. Právě v duchu této zásady je nutno dle Nejvyššího správního soudu vykládat v pochybnostech příslušná ustanovení vodního zákona, § 42 odst. 3 nevyjímaje. Jak vyplývá i z rozsudku č. j. 2 As 84/2008–131, toto ustanovení dopadá na situace, kdy by se osoba, jíž byla uložena povinnost provést opatření k nápravě podle § 42 odst. 1 vodního zákona, pokusila vyhnout svým povinnostem změnou právní formy či fúzí, tedy v případech univerzální sukcese. Pokud však prodejem závodu dojde pouze k singulární sukcesi (byť velkého rozsahu), osoba povinná provést opatření k nápravě i nadále existuje a nic jí nebrání dostát své povinnosti.

50. Nejvyšší správní soud uzavřel, že „pokud třetí osoba, s níž původce závadného stavu splnění opatření k nápravě sjedná, nedostojí svému závazku, je to původce závadného stavu (jemuž bylo provedení opatření k nápravě uloženo), na kom je nutno vymáhat splnění veřejnoprávní povinnosti, včetně povinnosti k úhradě nákladů na odstranění závadného stavu. Je tedy na původci závadného stavu, aby si splnění soukromoprávních závazků jiných osob (zejména nabyvatele majetku, jemuž byla snížena kupní cena právě v souvislosti se závazkem provést opatření k nápravě), dostatečným způsobem zajistil a průběžně kontroloval jejich plnění. […]Na tom, že osobou povinnou ke splnění opatření k nápravě byla právě žalobkyně, nic nemění ani sporný (a v určitých případech vyloženě chybný) postup ČIŽP, která jednala se společností Femme Plus jakožto vlastníkem areálu, avšak žalobkyni jako původce závadného stavu o svých zjištěních neinformovala a nedala jí prostor, aby závadný stav odstranila sama, jakmile vyšlo najevo, že uvedená společnost svým (soukromoprávním) povinnostem nedostojí. Není ale vyloučeno, že postupem ČIŽP (byť nezákonným) mohlo u žalobkyně vzniknout legitimní očekávání ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2017, č. j. 6 As 98/2016–54. […] Jelikož ale společnost Femme Plus není právní nástupnicí žalobkyně ve smyslu § 42 odst. 3 vodního zákona, je nutné, aby městský soud posoudil zbylé žalobní body (zejména otázku legitimního očekávání a faktické možnosti provést uložené opatření po změně skutkových okolností způsobené činností společnosti Femme Plus v areálu).“ VIII. Řízení u Městského soudu v Praze po zrušujícím rozsudku NSS 51. Ve vyjádření ze dne 11. 10. 2023 žalobkyně v návaznosti na zrušující rozsudek NSS k otázce legitimního očekávání a faktické možnosti provést uložené opatření po změně skutkových okolností způsobené činností společnosti Femme Plus v areálu Bezděkov připomněla, že od měsíce února roku 2017, kdy došlo k uzavření smlouvy o koupi závodu, až do měsíce ledna roku 2019, kdy bylo žalobkyni doručeno napadené usnesení, tj. téměř po dobu 2 let, nebylo s žalobkyní jednáno jako s účastníkem dotčených správních řízení. ČIZP započala s vymáháním předmětné povinnosti po žalobkyni dva týdny poté, co bylo v rámci insolvenčního řízení s Femme Plus vydáno Krajským soudem v Ústí nad Labem dne 17. 1. 2019 rozhodnutí o úpadku, č. j. KSUL 92 INS 18027/2018–A–19. ČIŽP považovala po dobu 2 let společnost Femme Plus za právního nástupce žalobkyně i ve smyslu § 42 vodního zákona, což vyplývá jak z dílčího Protokolu o průběhu kontroly ze dne 24. 5. 2017, tak např. z rozhodnutí ČIŽP ze dne 16. 11. 2018, sp. zn. ZN/ČIŽP/44/3884/2018, č. j. ČIŽP/44/2018/9507, ze sdělení ČIŽP ze dne 24. 10. 2017 či z rozhodnutí ČIŽP ze dne 6. 11. 2018, sp. zn. ZN/ČIŽP/44/3205/2018, č. j. ČIŽP/44/ 2018/8623. ČIŽP nepovažoval žalobkyni za účastníka jím vedených správních řízení, dokonce ji neumožnil nahlédnout do správních spisů a nepřiznal ji ani žádná jiná právní účastníka těchto řízení. To dokonce nejen v období 2017 až 2019, ale i po té, co počal povinnost po žalobkyni exekučně vymáhat. Správní řízení, jak bylo ze strany ČIŽP ve věci vedeno, bylo vedeno nezákonně. Následky této protiprávní činnosti veřejné moci nemohou být bez dalšího přičteny k tíži žalobkyně.

52. Žalobkyně rovněž opětovně poukázala na skutečnost, že správní orgány nereflektovaly vývoj stavu retenční nádrže od roku 2017. Společnosti Femme Plus byla v květnu 2017 uložena povinnost předložit aktualizovaný projekt vlastního řešení likvidace obsahu retenční nádrže, na základě kterého prokazatelně likvidace probíhala. Zároveň to byla společnost Femme Plus, která prokazatelně přestala obsah nádrže likvidovat, a naopak situaci opět zhoršila neznámým množstvím a složením nových závadných látek. Toto vyplývá jak z vyjádření obchodního ředitele společnosti Femme Plus ze dne 21. 5. 2019 veřejně dostupného v insolvenčním rejstříku pod č. B–22, tak např. ze spisu ČIŽP spi. zn. ZN/ČIŽP/44/3205/2018, který vypovídá jak o počáteční kooperaci Femme Plus a orgánů veřejné moci při likvidaci obsahu retenční nádrže, tak následně i o zhoršení situace v areálu Bezděkov, kdy došlo k dalšímu znečištění retenční nádrže. Žalobkyně nemůže být odpovědná za další odpad, který byl do retenční nádrže umístěn v době, kdy byla pod kontrolou nového vlastníka, společnosti Femme Plus, ani za další objektivní efekty z té doby (např. zvýšení objemu obsahu retenční nádrže v důsledku srážek atp.).

53. Při jednání před soudem dne 18. 10. 2023 účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích.

54. Zástupce žalobkyně předně uvedl, že nesouhlasí s právním názorem Nejvyššího správního soudu, pokud jde o otázku, zda uzavřením smlouvy o koupi závodu došlo podle § 42 odst. 3 vodního zákona k přechodu povinnosti plynoucí z opatření k nápravě uloženého žalobkyni na společnost Femme Plus coby právního nástupce žalobkyně. Zástupce žalobkyně následně stručně rekapituloval obsah svého vyjádření ze dne 11. 10. 2023, kde se vyslovil k otázce legitimního očekávání a faktické nemožnosti provést uložené opatření po změně skutkových okolností způsobené činností společnosti Femme Plus v areálu Bezděkov. Zdůraznil, že podle spisové dokumentace společnost Femme Plus téměř celý obsah retenční nádrže odstranila (až na sedimentované kaly, které vysychaly), načež v 2. polovině r. 2018 do retenční nádrže navezla tisíce tun dalších nelegálních odpadů, za což jí ČIŽP dokonce uložila sankci. Tzn. že na konci roku 2018 retenční nádrž, jejíž obsah již byl skoro kompletně odstraněn, byla opět navezena odpady, ale jinými odpady než těmi v roce 2016. Následně Femme Plus na sebe podala insolvenční návrh a skončila v insolvenci. Zástupce žalobkyně zdůraznil, že za tohoto stavu nelze odstranit obsah retenční nádrže podle projektu z roku 2016, protože jednak je projekt dnes již nevykonatelný a zastaralý a jednak obsah retenční nádrže je dnes úplně jiný, jsou tam úplně jiné odpady, které navezl prokazatelně úplně jiný subjekt. S tím souvisí i samotná výše náhradního plnění uloženého žalobkyni (cca 19 mio Kč), která byla vypočtena jako náklad na likvidaci závadného obsahu retenční nádrže ve stavu v roce 2019, který však žalobkyně prokazatelně nezpůsobila.

55. Žalovaný poukázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na vyjádření k žalobě. K otázce legitimního očekávání žalovaný přiznal, že postup ČIŽP, kdy v podstatě tato kontrolovala průběh realizace opatření se společností Femme Plus, mohl zavdávat žalobkyni domněnku, že odpovědným subjektem je Femme Plus. Tímto postupem však nemohla žalobkyni vzniknout žádná prokazatelná újma, neboť se nejednalo o žádné správní řízení, ale postup podle kontrolního řádu, kde nepřipadá do úvahy žádné účastenství.

56. Žalovaný dále uvedl, že i kdybychom připustili legitimní očekávání žalobkyně v tom smyslu, že se mohla na základě tohoto postupu ČIŽP domnívat, že subjektem, který je odpovědný za odstranění obsahu retenční nádrže, je Femme Plus, tak dle názoru žalovaného to nemůže být důvodem pro zánik odpovědnosti žalobkyně, která je původcem ekologické zátěže v daném území. K otázce stavu retenční nádrže žalovaný poznamenal, že tvrzení žalobkyně, že retenční nádrž obsahuje odpady, které jsou produktem společnosti Femme Plus, neodpovídá protokolům z kontrol založeným ve spise, v nichž je vždy konstatováno, že stav retenční nádrže se nezměnil. Z obsahu protokolů o kontrole vyplývá, že ČIŽP byla přítomna v areálu Bezděkov ve dnech 24. 5. 2017, 1. 9. 2017, 8. 11. 2017, 14. 3. 2018 a 18. 4. 2018. V uvedených termínech byl mimo jiné také kontrolován stav retenční nádrže, z popisu stavu retenční nádrže vyplývá, že hladina v retenční nádrži mezi jednotlivými dny, kdy probíhala kontrola, kolísala v rozmezí 10–25 cm, a to nikoliv z důvodu návozu odpadních vod do retenční nádrže nebo z důvodu vyčerpání obsahu nádrže, jak uvádí žalobkyně, ale v důsledku místních klimatických podmínek, tedy v závislosti na množství srážek a výparu z hladiny retenční nádrže. Odstranění sedimentovaného kalu z retenční nádrže je pak činností finančně nejnáročnější.

57. Žalovaný byl následně soudem vyzván, aby spisový materiál doplnil o veškeré spisy vedené se společností Femme Plus ve vztahu k areálu Bezděkov.

58. Na základě požadavku městského soudu žalovaný předložil spisy ČIŽP sp. zn. ZN/ČIŽP/44/3884/2018 a ZN/ČIŽP/44/3205/2018, které zahrnují kontrolní zjištění učiněná v rámci kontrol právnické osoby Femme Plus v souvislosti s jejím působením v areálu Bezděkov a dále obsahují písemnosti navazujících správních řízení ukončených pravomocnými rozhodnutími, tj. rozhodnutím o uložení pokuty a rozhodnutím o zastavení činností.

59. Ve vyjádření ze dne 10. 11. 2023 žalovaný opakovaně poukázal na prováděnou kontrolní činnost ČIŽP v areálu Bezděkov ve dnech 24. 5. 2017, 1. 9. 2017, 8. 11. 2017, 14. 3. 2018 a 18. 4. 2018, při níž byl kontrolován i stav retenční nádrže. S odkazem na protokoly o kontrole žalovaný konstatoval, že obsah retenční nádrže se od ledna 2017 do půlky dubna 2018 prakticky neměnil, pohyb hladiny v retenční nádrži souvisel s klimatickými podmínkami, tj. množstvím srážek a výparem. V prvním čtvrtletí roku 2018 pak započalo dávkování vápna do retenční nádrže za účelem úpravy pH obsahu retenční nádrže. Další kontrolní činnost v areálu Bezděkov prováděla ČIŽP ve dnech 29. 8. 2018, 5. 9. 2018 a 17. 9. 2018, a to se závěrem, že z retenční nádrže byla odčerpána veškerá oddělená voda, nacházel se zde pouze červeně zbarvený zvodněný sediment o tloušťce cca 60 cm v celé ploše nádrže. Při kontrolní činnosti dne 19. 6. 2019 bylo zjištěno, že obsah zvodněného sedimentu v retenční nádrži se toliko navýšil o podíl kontaminovaných srážkových vod, které do nádrže od doby poslední kontroly napršely (nasněžily). Žalovaný shrnul, že obsah retenční nádrže se od srpna 2018 do června 2019 prakticky nezměnil. Po odčerpání oddělené vody zůstal v retenční nádrži kal o tloušťce cca 60 cm. Množství kalu se v průběhu času neměnilo, proměnné zůstává pouze množství srážkových vod v retenční nádrži, a to v závislosti na místních klimatických podmínkách (množství srážek, výpar).

60. Dne 6. 11. 2023 byla v areálu Bezděkov z podnětu žalovaného provedena kontrola ČIŽP zaměřená na zjištění aktuálního stavu retenční nádrže. Obhlídkou retenční nádrže bylo zjištěno, že obsah retenční nádrže byl velmi podobný jako při předchozí kontrole ČIŽP dne 19. 6. 2019, kdy na zvodnělých odsazených kalech nacházejících se v celé ploše nádrže (kaly o výšce cca 60 cm jak vyplynulo z dřívější inspekční činnosti) je viditelná volná hladina kontaminované vody o výšce několika cm. Žalovaný s odkazem na výše uvedené shrnul, že obsah retenční nádrže se od června 2019 do listopadu 2023 prakticky nezměnil.

61. Na základě obsahu doplněného spisového materiálu žalovaný konstatoval, že v době působení Femme Plus v areálu Bezděkov beze sporu docházelo k nedovolenému nakládání s odpady a s odpadními vodami, ale jak vyplývá z uvedených protokolů o kontrole, dělo se tak mimo samotnou retenční nádrž. Činnost Femme Plus v areálu Bezděkov nevedla ke zhoršení stavu retenční nádrže, naopak Femme Plus část obsahu retenční nádrže odstranila, přičemž činnost na odstranění obsahu retenční nádrže stejně jako ostatní činnosti v areálu byla ze strany Femme Plus ukončena. Právě z tohoto důvodu je po FEMME, jako původci závadného stavu, v souladu se zásadou, že znečišťovatel platí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 5 As 100/2022 ze dne 19. 6. 2023), vymáháno plnění opatření k nápravě formou náhradního výkonu – zaplacením potřebných nákladů na likvidaci zbylého obsahu retenční nádrže.

62. Ve vyjádření ze dne 4. 12. 2023 žalobkyně v návaznosti na doplnění spisového materiálu žalovaným a na jeho vyjádření ve věci k provedené kontrole v areálu Bezděkov dne 6. 11. 2023 poznamenala, že ČIŽP nepřistoupila k odběru vzorků z retenční nádrže, prakticky pouze retenční nádrž vyfotila a kontrolu ukončila. Dle ČIŽP tedy ve vztahu k retenční nádrži docházelo mezi roky 2017 až 2019 k činnosti společnosti Femme Plus. Tato činnost měla spočívat v likvidaci obsahu retenční nádrže s tím, že v nádrži zbyly „již pouze zvodněné kaly“. Každopádně je dle žalobkyně postaveno na jisto, že současný stav retenční nádrže neodpovídá stavu z roku 2016, a to právě z důvodu činnosti společnosti Femme Plus v areálu.

63. Žalobkyně s poukazem na záznam o kontrolních úkonech č. j. ČIZP/44/2018/7330 ze dne 5. 9. 2018, protokol o kontrole č. j. ČIZP/44/2018/8425 ze dne 15. 10. 2018 či rozhodnutí č. j. ČIZP/44/2018/9507 ze dne 16. 11. 2018, dále upozornila, že do areálu Bezděkov byly společností Femme Plus naváženy tisíce tun odpadu v nezabezpečených nádobách, a dokonce se nepodařilo zjistit, kam byla velká část odpadu vylita. Je proto dle žalobkyně překvapivé, s jakou jistotou žalovaný i ČIŽP uvádí, že do retenční nádrže nebyl ze strany společnosti Femme Plus navezen v období 2018 až 2019 žádný odpad, tedy, že stav nádrže nebyl v žádném případě zhoršen. Z veřejně dostupných údajů je přitom zjevné, že činnost společnosti Femme Plus v areálu Bezděkov byla řádově závažnější, a to i ve vztahu k retenční nádrži. Žalobkyně zejména vyzdvihla článek, uveřejněný ČIŽP na internetových stránkách dne 30. 5. 2019, s názvem: „Inspektoři z České inspekce životního prostředí v Ústí nad Labem provedli loni 1564 kontrol a uložili 171 pokut za více než 6,3 milionu korun“, podle nějž uložila ČIŽP společnosti Femme Plus rekordní pokutu za nedovolené uskladnění závadných látek v retenční nádrži a tvrzení obchodního ředitele společnosti Femme Plus ze dne 21. 5. 2019 dostupné v insolvenčním rejstříku Femme Plus pod č. B–22. K uložené pokutě však dle žalobkyně nebyl předložen správní spis ani jiné podklady. Dramatický vývoj stavu retenční nádrže lze dle žalobkyně pozorovat i pomocí datových podkladů společnosti Google, konkrétně dle map v aplikaci Google Earth Pro – prostřednictvím snímků retenční nádrže z 08/2018, 10/2019, 10/2021 a 3/2022.

64. Ve vyjádření žalobkyně uzavřela, že povinnost provést v souladu s odsouhlaseným projektem vodohospodářsky neškodným způsobem likvidaci obsahu retenční nádrže v areálu Bezděkov, uloženou v roce 2016, již nelze vykonat, a to mimo jiné proto, že uvedený obsah retenční nádrže dnes již neexistuje, respektive byl odstraněn a změněn společností Femme Plus.

65. Jednání před soudem dne 13. 12. 2023 se žalovaný nezúčastnil, přestože vzal termín jednání – stejně jako zástupce žalobkyně – na vědomí dne 18. 10. 2023 s tím, že k odročenému jednání nebudou účastníci ani jejich zástupci již písemně soudem obesláni. Zástupce žalobkyně při jednání stručně zrekapituloval své recentní písemné vyjádření ve věci, zejména poukázal na skutečnost, že podklady z veřejně dostupných zdrojů vypovídají o diametrálně jiném skutkovém stavu, než z jakého vycházely správní orgány. Závěrem navrhl, aby soud žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.

66. Soud k návrhu žalobkyně provedl při jednání dne 13. 12. 2023 důkaz následujícími listinami: – protokolem o kontrole č. j. ČIŽP/44/2023/8356 ze dne 7 11. 2023, z něhož zjistil, že dne 6. 11. 2023 v době od 9:30 do 10:00 hod. provedla ČIŽP kontrolu v areálu Bezděkov zaměřenou na dodržování vodního zákona, konkrétně zjištění aktuálního stavu obsahu retenční nádrže. Vlastníkem areálu Bezděkov je společnost Femme Plus, kontrolovanou osobou byla žalobkyně. Zástupci ČIŽP a zmocněnec kontrolované osoby provedli prohlídku retenční nádrže, byla pořízena fotodokumentace. Vzorky nebyly odebrány. ČIŽP v protokole dále uvedla, že „v roce 2017 byl při kontrolách inspekce zjištěn stav obdobný jako při kontrolách v roce 2016. … Obdobný stav (množství kapalného podílu) byl zjišťován kontrolní činností inspekce až do dubna 2018, kdy bylo do nádrže dávkováno vápno za účelem neutralizace kyselého obsahu směsi v nádrži a tyto činnosti zajišťovala společnost Femme Plus, a. s. K odstranění tekutého obsahu retenční nádrže (podle odhadu 1 700 m3 tekuté složky odpadů obsahujících směs závadných látek vodám) došlo někdy v období od května do srpna 2018. Při kontrole ČIŽP v srpnu 2018 byly v nádrži viditelné již pouze zvodnělé kaly …“ Na základě kontroly ČIŽP formulovala závěr, že „stav na lokalitě se od předchozí kontroly (r. 2019) z pohledu ochrany vod prakticky nezměnil. V retenční nádrži se stále nachází zvodnělé kaly s obsahem celé řady látek závadných vodám vč. podílu odpadních vod kontaminovaných v důsledku srážek…“ – printscreenem článku s názvem: „Inspektoři z České inspekce životního prostředí v Ústí nad Labem provedli loni 1564 kontrol a uložili 171 pokut za více než 6,3 milionu korun“, zveřejněného dne 30. 5. 2019 na webových stránkách www.cizp.cz/aktuality, z něhož soud zjistil, že ČIŽP v roce 2018 provedla o 708 kontrol více než v roce 2017. „Třetí nejvyšší sankci 250 000 korun dostala společnost Femme Plus, s.r.o., která ve vodohospodářsky nezabezpečené betonové retenční nádrži v areálu v Bezděkově nedovoleně uskladnila 3500 m3 látek závadných vodám (těžké kovy, ropné uhlovodíky, kyseliny aj.).“ (podtržení doplněno soudem). – snímky retenční nádrže z aplikace Google Earth Pro z 08/2018, 10/2019, 10/2021, 3/2022, z nichž soud zjistil, že obsah retenční nádrže byl až na kaly kompletně odstraněn v srpnu 2018, načež následně byla ještě v březnu 2022 nádrž opětovně téměř plná.

67. Další dokazování soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť se v rozsahu relevantním pro rozhodnutí jednalo o listiny, které jsou součástí spisového materiálu, z něhož soud při přezkumu napadeného rozhodnutí obligatorně vychází. Správním spisem se dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 – 117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

68. Žaloba byla podána včas ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).

69. Městský soud, vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu ve smyslu § 110 odst. 4 s. ř. s., znovu přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a to v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti a dospěl opětovně k závěru, že žaloba je důvodná.

70. Při posouzení věci soud vyšel z následující právní úpravy:

71. Podle § 42 odst. 1 vodního zákona „[k] odstranění následků nedovoleného vypouštění odpadních vod, nedovoleného nakládání se závadnými látkami nebo havárií (dále jen "závadný stav") uloží vodoprávní úřad nebo Česká inspekce životního prostředí tomu, kdo porušil povinnost k ochraně povrchových nebo podzemních vod (dále jen "původce"), povinnost provést opatření k nápravě závadného stavu (dále jen "opatření k nápravě"), popřípadě též opatření k zajištění náhradního odběru vod, pokud to vyžaduje povaha věci. Náklady na provedení opatření k nápravě nese ten, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo. Pokud ten, komu byla uložena opatření, je neplní a hrozí nebezpečí z prodlení, zabezpečí opatření k nápravě vodoprávní úřad nebo Česká inspekce životního prostředí na náklady původce. Za původce závadného stavu se považuje ten, kdo závadný stav způsobil. Pokud k havárii došlo v důsledku zásahu Hasičského záchranného sboru České republiky nebo jednotek požární ochrany, nepovažují se za původce havárie, jestliže k zásahu použili přiměřených prostředků.“ 72. Podle § 42 odst. 3 vodního zákona „[p]ovinnosti plynoucí z opatření k nápravě uloženého původci závadného stavu podle odstavce 1 nebo nabyvateli majetku podle odstavce 2 přecházejí na jejich právní nástupce“.

73. Podle § 108 odst. 1 správního řádu „[v]ůči jinému než vůči tomu, jemuž byla exekučním titulem uložena povinnost nepeněžitého plnění a je uveden v exekučním titulu, může exekuční správní orgán vydat exekuční výzvu nebo nařídit exekuci a v nařízené exekuci pokračovat, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla nebo byla převedena nepeněžitá povinnost“.

74. Podle § 108 odst. 2 správního řádu „[p]řechod nebo převod nepeněžité povinnosti či práva se prokazuje jen listinou vydanou správním orgánem, soudem nebo notářem anebo ověřenou orgánem příslušným podle zvláštního právního předpisu, pokud přechod nepeněžité povinnosti nebo práva nevyplývá přímo z právního předpisu“.

75. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem, doplněného po jednání před soudem dne 18. 10. 2023, zjistil soud následující pro rozhodnutí relevantní skutečnosti.

76. Rozhodnutím ČIŽP ze dne 15. 4. 2016, č. j. ČIŽP/44/OOV/SR01/1512585.015/16/UVT, bylo žalobkyni podle § 42 odst. 1 a § 112 odst. 1 písm. b) vodního zákona uloženo opatření k nápravě v podobě odstranění následků nakládání se závadnými látkami v rozporu s § 39 vodního zákona v areálu Bezděkov. Podle výroku č. 2 tohoto rozhodnutí měla žalobkyně do 31. 12. 2017 „[p]rovést v souladu s odsouhlaseným projektem vodohospodářsky neškodným způsobem likvidaci obsahu retenční nádrže (směs celé řady závadných látek obsahující mj. těžké kovy, ropné látky atd.) nacházející se na pozemku p. č. 316/9 v k. ú. Bezděkov u Žatce.“ Rozhodnutím ze dne 8. 6. 2016, č. j. ČIŽP/44/OOV/SR01/ 1512585.018/16/UVT, ČIŽP podle § 87 správního řádu, změnila výrok 2 svého rozhodnutí ze dne 15. 4. 2016 tak, že prodloužila termín pro splnění této povinnosti do 31. 3. 2018. Rozhodnutí o uložení opatření k nápravě ze dne 15. 4. 2016 ve znění změnového rozhodnutí ze dne 8. 6. 2016 (dále společně jen „rozhodnutí o opatření k nápravě“) nabylo právní moci dne 12. 7. 2016.

77. Na základě smlouvy o koupi závodu ze dne 15. 2. 2017 žalobkyně prodala závod sloužící k provozování činnosti nakládání s odpady včetně areálu Bezděkov společnosti Witcombe Real, a.s. (od 14. 4. 2017 s názvem Femme Plus). V preambuli smlouvy o koupi závodu byla popsána ekologická újma zatěžující areál Bezděkov, kupující Femme Plus vyjádřila svůj zájem závod koupit a zcela na své náklady ekologickou újmu v areálu Bezděkov odstranit. Podrobná úprava práv a povinností souvisejících s odstraňováním ekologické újmy měla být předmětem samostatné smlouvy o spolupráci. Kupní cena byla dle smlouvy o koupi závodu podstatně snížena s přihlédnutím k závazkům podle smlouvy o spolupráci.

78. V 5. záznamu o kontrolních úkonech ze dne 18. 4. 2018 ČIŽP uzavřela, že nebyl dodržen závazný termín likvidace obsahu retenční nádrže. Rovněž v protokolu o kontrole ze dne 31. 5. 2018 bylo konstatováno, že práce na odstraňování obsahu retenční nádrže pokračují, ovšem nebyl dodržen závazný termín stanovený ve výroku 2 rozhodnutí o opatření k nápravě.

79. Rozhodnutím ČIŽP ze dne 6. 11. 2018, č. j. ČIŽP/44/2018/8623 (dále též jen „rozhodnutí o přestupku“), ČIŽP uznala Femme Plus vinnou ze spáchání přestupku podle § 125a odst. 1 písm. t) vodního zákona spočívajícího v nesplnění opatření k nápravě uložené žalobkyni výrokem č. 2 rozhodnutí o opatření k nápravě, které nabylo právní moci dne 12. 7. 2016, a byla jí uložena pokuta ve výši 250 000 Kč. V odůvodnění rozhodnutí o přestupku ČIŽP uvedla, že „[z] kupní smlouvy ze dne 15. 2. 2017 plyne, že organizací odpovědnou za řešení dříve zjištěných ekologických závad, jejichž odstranění je uloženo samostatným rozhodnutím ČIŽP, je v současné době odpovědná firma Femme Plus, a.s.“ 80. Rozhodnutím ČIŽP ze dne 16. 11. 2018, č. j. ČIŽP/44/2018/9507, ve znění rozhodnutí č. j. ČIŽP/44/2019/30 ze dne 3. 1. 2019 bylo Femme Plus podle § 112 odst. 1 písm. c) vodního zákona nařízeno: 1) zastavení veškerých činností, vyjma činností směřujících k odstranění závadného stavu v areálu a jeho blízkém okolí, 2) zastavení úniku závadných látek způsobujících nekontrolovatelné znečišťování horninového prostředí a mělkého kolektoru podzemních vod v zájmovém území, 3) vodohospodářsky zabezpečit všechny materiály, odpady a látky závadné vodám v areálu Bezděkov, tedy zabezpečit plochy skladů, všechny kontejnery a sudy volně ložené na terénu proti nežádoucímu úniku do horninového prostředí, tak proti nežádoucímu smísení se srážkovými vodami (dále jen „rozhodnutí o zastavení činnosti Femme Plus“).

81. V den vyhotovení rozhodnutí o přestupku (6. 11. 2018) byl u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) podán insolvenční návrh na společnost Femme Plus, na základě něhož byl usnesením insolvenčního soudu ze dne 17. 1. 2019, č. j. KSUL 92 INS 18027/2018–A–19, zjištěn úpadek dlužníka.

82. Dne 30. 1. 2019 vydala ČIŽP exekuční příkaz dle § 111 správního řádu, jímž nařídila exekuci k vymožení povinnosti podle rozhodnutí o opatření k nápravě. Námitky žalobkyně proti exekučnímu příkazu ČIŽP zamítla.

83. Prvostupňovým rozhodnutím ČIŽP uložila žalobkyni povinnost zaplatit potřebné náklady ve výši 19 430 955 Kč podle § 119 odst. 4 správního řádu, a to k provedení exekuce formou náhradního výkonu ke splnění povinnosti. Náklady potřebné na provedení prací vyčíslené prvostupňovým rozhodnutím vycházely z posudku Mgr. R. T. ze dne 14. 1. 2019. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

84. Mezi stranami je nesporné, že k uložení opatření k nápravě došlo podle § 42 odst. 1 vodního zákona, že původcem závadného stavu, k odstranění jehož následků bylo opatření k nápravě uloženo, byla žalobkyně a že právě žalobkyni bylo opatření uloženo. Mezi účastníky dále není sporu o tom, že od února 2017 není žalobkyně vlastníkem areálu Bezděkov, a není tudíž ani vlastníkem retenční nádrže na pozemku parc. č. 316/9 v k.ú. Bezděkov u Žatce. Rovněž není sporu o tom, že předmětný areál (závod) nabyla na základě smlouvy o koupi závodu ze dne 15. 2. 2017 společnost Witkombe Real, a.s. (od 14. 4. 2017 s názvem Femme Plus).

85. Právním názorem Nejvyššího správního soudu, že společnost Femme Plus není právní nástupnicí žalobkyně ve smyslu § 42 odst. 3 vodního zákona a že osobou povinnou ke splnění opatření k nápravě je i po uzavření smlouvy o koupi závodu žalobkyně, byl městský soud vázán.

86. V intencích závěrů Nejvyššího správního soudu městský soud v dalším řízení posoudil otázku faktické možnosti provést uložené opatření po změně skutkových okolností způsobené činností společnosti Femme Plus v areálu a otázku legitimního očekávání žalobkyně v návaznosti na chybný (nezákonný) postup ČIŽP, která jednala se společností Femme Plus jakožto vlastníkem areálu Bezděkov, avšak žalobkyni jako původce závadného stavu o svých zjištěních neinformovala a nedala jí prostor, aby závadný stav odstranila sama, jakmile vyšlo najevo, že uvedená společnost svým (soukromoprávním) povinnostem nedostojí.

87. Žalobkyni byla exekučním titulem, tedy výrokem 2 opatření k nápravě ve znění změnového rozhodnutí, uložena povinnost do 31. 3. 2018 provést v souladu s odsouhlaseným projektem z roku 2016 odstranění následků nakládání se závadnými látkami v rozporu s § 39 vodního zákona, konkrétně provést vodohospodářsky neškodným způsobem likvidaci obsahu retenční nádrže (směs celé řady závadných látek obsahující mj. těžké kovy, ropné látky atd.) nacházející se v areálu Bezděkov.

88. Ze spisového materiálu vyplývá, že poté, co byla mezi žalobkyní a společností Femme Plus uzavřena v únoru 2017 smlouva o koupi závodu, na základě které došlo mj. k převodu vlastnictví k areálu Bezděkov na Femme Plus, považovala ČIŽP společnost Femme Plus za povinného z opatření k nápravě a opakovaně s ní jednala ve věci likvidace obsahu retenční nádrže. V dílčím protokolu o průběhu kontroly č. j. ČIŽP/44/OOV/1707295.001/17/UVT ze dne 24. 5. 2017 v areálu Bezděkov byla jako kontrolovaná osoba uvedena společnost Femme Plus, přičemž bylo současně ČIŽP konstatováno, že odpovědnou za řešení dříve zjištěných ekologických závad v areálu Bezděkov je v současné době právě společnost Femme Plus. ČIŽP v citovaném dílčím protokole dokonce uložila společnosti Femme Plus povinnost předložit do 30. 6. 2017 aktualizovaný projekt vlastního řešení likvidace obsahu retenční nádrže, na základě kterého následně likvidace i fakticky probíhala. O spolupráci Femme Plus a orgánů veřejné moci svědčí např. e–mailová komunikace v řízení sp. zn. ZN/ČIŽP/44/3205/2018 mezi Ing. V., zástupkyní ČIŽP, a Davidem Krajíčkem, tehdejším statutárním ředitelem společnosti Femme Plus. Např. v e–mailové zprávě ze dne 15. 2. 2018 Ing. V. žádá o informaci, v jaké fázi se nachází likvidace obsahu retenční nádrže v areálu Bezděkov a upozorňuje, že termín pro likvidaci celého obsahu nádrže vyprší 31. 3. 2018 a společnosti Femme Plus nebude prodloužen. V e–mailové zprávě ze dne 24. 8. 2018 pak pan Krajíček Ing. V. informoval, že „v současnosti je až na usazeniny retenční nádrž prázdná, což dokládají přiložené fotografie… Nyní je zahajována fáze 3 – vysychání a odstraňování kalu a usazenin ze dna a stěn nádrže.“ 89. Podle obsahu protokolu o kontrole č. j. ČIŽP/44/2018/4653 ze dne 31. 5. 2018, ČIŽP prováděla kontrolní činnost v areálu Bezděkov ve dnech 24. 5. 2017, 1. 9. 2017, 8. 11. 2017, 14. 3. 2018 a 18. 4. 2018, kdy kontrolovanou osobou byla vždy Femme Plus. V uvedených termínech byl mimo jiné také kontrolován stav retenční nádrže. Při kontrole dne 24. 5. 2017 bylo ČIŽP konstatováno: „V areálu společnosti byla zkontrolována retenční nádrž, přičemž její stav včetně jejího obsahu se od poslední kontroly ČIŽP provedené dne 26. 1. 2017 výrazně nezměnil.“ Při kontrole dne 1. 9. 2017 ČIŽP konstatovala: „Hladina retenční nádrže od doby poslední kontroly, tj. 24. 5. 2017, poklesla o 15 cm.“ Při kontrole dne 8. 11. 2017 ČIŽP uvedla: „V areálu společnosti byla zkontrolována retenční nádrž, přičemž její hladina se od letních měsíců navýšila a byla cca 25 cm pod původním stavem zjištěným v roce 2015.“ Při kontrole dne 14. 3. 2018 bylo ČIŽP konstatováno: „…dávkování vápna probíhá obsluhou ručně (suché vápno je nasypáváno do nádrže) a zároveň je obsah retenční nádrže promícháván pomocí čelního lžícového nakladače.“ Při kontrole dne 18. 4. 2018 ČIŽP uvedla: „Hladina v retenční nádrži byla v době kontroly pokryta vápennou pěnou, která byla zabarvena buď do červena (v místě vzdálenějším od míchacího zařízení), popřípadě do zeleno–bíla (v místě umístěného míchacího zařízení). Lze konstatovat, že zelenobílá barva indikuje zvyšování hodnoty pH kapaliny v nádrži. Jak je zřejmé z výsledků kontroly, práce na odstraňování obsahu retenční nádrže pokračují, avšak mají výrazné zpoždění a zejména je nutno konstatovat, že nebyl splněn závazný termín, tj. 31. 03. 2018 uložený rozhodnutím ČIŽP k odstranění celého obsahu retenční nádrže.“ Součástí výše uvedeného protokolu je také odkaz na e–mail ze dne 16. 5. 2018, kterým Femme Plus reagovala na protokol (5. záznam o kontrolních úkonech) č. j. ČIŽP/44/2018/3285 ze dne 18. 4. 2018, ve kterém je k obsahu retenční nádrže mimo jiné uvedeno: „Dále proběhly zkoušky přečerpávání obsahu retenční nádrže do reaktoru pomocí cisterny a jeho úprava. Zkoušky byly úspěšné a podařilo se vysrážet zbylé obsažené soli s pomocí dávkování síranu železitého. Dále proběhl úspěšný pokus přečerpávání obsahu retenční nádrže do přijímací nádrže pomocí kalového čerpadla a hadice.“ 90. Z protokolu o kontrole č. j. ČIŽP/44/2018/8425 ze dne 15. 10. 2018 pak vyplývá, že ČIŽP prováděla kontrolní činnost v areálu Bezděkov rovněž ve dnech 29. 8. 2018, 5. 9. 2018 a 17. 9. 2018. Kontrolovaným subjektem byla opět Femme Plus. Při kontrole dne 29. 8. 2018 bylo ČIŽP konstatováno: „V době kontroly dne 29. 8. 2018 byla z retenční nádrže odčerpána veškerá oddělená voda. Nacházel se zde pouze červeně zbarvený zvodněný sediment o tloušťce cca 60 cm.“ Při kontrole dne 5. 9. 2018 ČIŽP uvedla: „Nejprve byla provedena prohlídka retenční nádrže nacházející se uvnitř kontrolovaného areálu, přičemž bylo zjištěno, že se na dně nádrže nacházel dosud neodvodněný kal, dle sdělení o výšce cca 60 cm a to v celé ploše nádrže.“ Při kontrole dne 17. 9. 2018 ČIŽP konstatovala: „Vizuálně byla při kontrole dne 17. 9. 2018 zkontrolována i retenční nádrž, přičemž její stav se od poslední kontroly nezměnil.“ 91. Ze shora uvedeného je jednoznačně patrné, že společnost Femme Plus prováděla až do srpna 2018 postupnou likvidaci obsahu retenční nádrže v souladu s vlastním aktualizovaným projektem, přičemž její činnost v areálu ČIŽP pravidelně kontrolovala. V srpnu 2018 byl tedy stav retenční nádrže významně odlišný od stavu v roce 2016, kdy bylo vydáno opatření k nápravě. V srpnu 2018 byla až na usazeniny retenční nádrž prázdná, a byla zahajována fáze 3 – vysychání a odstraňování kalu a usazenin ze dna a stěn nádrže. Odpovídající závěr vyplývá i z protokolu o kontrole č. j. ČIŽP/44/2023/8356 ze dne 7 11. 2023, v němž ČIŽP shrnula, že „v roce 2017 byl při kontrolách inspekce zjištěn stav obdobný jako při kontrolách v roce 2016. … Obdobný stav (množství kapalného podílu) byl zjišťován kontrolní činností inspekce až do dubna 2018, kdy bylo do nádrže dávkováno vápno za účelem neutralizace kyselého obsahu směsi v nádrži a tyto činnosti zajišťovala společnost Femme Plus, a. s. K odstranění tekutého obsahu retenční nádrže (podle odhadu 1 700 m3 tekuté složky odpadů obsahujících směs závadných látek vodám) došlo někdy v období od května do srpna 2018. Při kontrole ČIŽP v srpnu 2018 byly v nádrži viditelné již pouze zvodnělé kaly …“ 92. Ze spisového materiálu se rovněž podává, že po srpnu 2018 došlo v areálu Bezděkov k významnému zhoršení situace.

93. V záznamu o kontrolních úkonech č. j. ČIZP/44/2018/7330 ze dne 5. 9. 2018 v areálu Bezděkov ČIŽP uvedla: „Oproti kontrole ze dne 29. 8. 2018 zde přibyly biologicky rozložitelné odpady. …Vedle retenční nádrže byly ve velkoobjemovém kontejneru shromážděny různé nebezpečné odpady (znečištěné obaly, textilie, aj.) … Z kontejneru unikala ropná kapalina (viz foto). Na nezpevněné ploše vedle tohoto kontejneru byly uloženy 4 neuzavřené sudy se zbytky ropných látek.“ ČIŽP také uvedla, že kapacita skladu nebezpečných odpadů čítající 50 tun byla několikanásobně překročena, neboť v době kontroly se v areálu nacházelo 3700 tun nebezpečných odpadů. Do areálu Bezděkov byly společností Femme Plus sváženy další odpady. To dokládají i výsledky kontrolní činnosti ČIZP, která v protokolu o kontrole č. j. ČIZP/44/2018/8425 ze dne 15. 10. 2018 uvedla, že „ … je ke dni 29. 8. 2018 v tomto zařízení evidováno za rok 2018 cca 17300 tun přijatých odpadů a 1545 tun odpadů předaných dále bez jakékoliv úpravy (viz průběžná evidence).“ Do areálu Bezděkov byly sváženy mj. i odpadní vody, což dokládají závěry ČIZP z citovaného protokolu: „Dále bylo kontrolami ČIZP zjištěno, že s průsakovými vodami ze skládky SONO PLUS, s.r.o., v celkovém množství 3072 tun, navezenými prostřednictvím dopravce TRANSPORTSTAV s.r.o. v období od 25. 6. 2018 do 29. 8. 2018 do areálu kontrolované osoby, nebylo nakládáno v režimu zákona o odpadech, resp. v rozporu s ním.“ Sama ČIZP na základě zjištěné situace učinila logický závěr, když v rozhodnutí o přestupku č. j. ČIZP/44/2018/9507 ze dne 16. 11. 2018 konstatovala, že „Na lokalitě došlo a nadále dochází k vážnému poškozování životního prostředí, a to nepovolenou činností, kdy jsou volně do terénu vypouštěny nečištěné odpadní vody, které navíc obsahují látky závadné vodám, např. ropné uhlovodíky.“ 94. Shora uvedené závěry korespondují i se stavem retenční nádrže, který je možno ověřit z veřejně dostupných zdrojů. Uskladnění závadných látek v retenční nádrži odpovídá i tvrzení obchodního ředitele Femme Plus, který ve veřejně dostupném vyjádření zveřejněném v insolvenčním rejstříku Femme Plus dne 21. 5. 2019 pod č. B–22 uvedl: „v dubnu roku 2018 se zhoršily vztahy vlastníků společnosti Femme Plus a do retenční a sedimentační nádrže bylo navezeno 6.000 kubických metrů odpadní vody a tato odpadní voda byla posléze z retenční nádrže údajně v nespecifikovaném rozsahu a době vyčerpána.“ Sama ČIŽP na svých vlastních webových stránkách v sekci aktuality uveřejnila článek s názvem: „Inspektoři z České inspekce životního prostředí v Ústí nad Labem provedli loni 1564 kontrol a uložili 171 pokut za více než 6,3 milionu korun“, kde výslovně konstatovala, že v roce 2018 „Třetí nejvyšší sankci 250 000 korun dostala společnost Femme Plus, s.r.o., která ve vodohospodářsky nezabezpečené betonové retenční nádrži v areálu v Bezděkově nedovoleně uskladnila 3500 m3 látek závadných vodám (těžké kovy, ropné uhlovodíky, kyseliny aj.).“ Přestože byl žalovaný soudem vyzván, aby spisový materiál doplnil o veškeré správní spisy týkající se činnosti společnosti Femme Plus v areálu Bezděkov, žádný správní spis, z něhož by vyplývalo inspekcí zmiňované rozhodnutí o uložení sankce za nedovoleně uskladnění 3500 m3 látek závadných vodám v retenční nádrži, soudu předložen nebyl. Žalovaný k uveřejněnému článku nezaujal ani žádné stanovisko, nevysvětlil, z jakého důvodu předmětný správní spis nepředložil ani neuvedl, zda uloženou sankci po společnosti Femme Plus vymáhá, resp. zda podal přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení.

95. Na základě shora uvedeného soud nemůže souhlasit se závěrem žalovaného, že tvrzení žalobkyně o návozu odpadních vod do retenční nádrže společností Femme Plus je pouze spekulativní. Žalovaný považuje za naprosto nepravděpodobné, aby společnost Femme Plus, která provedla neutralizaci obsahu retenční nádrže a následně až na sesychající kal odstranila její obsah, znovu do této nádrže navážela odpadní vody, aniž by vzal v úvahu, že ve vztahu k areálu Bezděkov probíhá vyšetřování společnosti Femme Plus Policií ČR, jak lze zjistit ze zprávy o dosavadní činnosti insolvenčního správce ze dne 2. 8. 2023. Ze soupisu majetkové podstaty úpadce Femme Plus lze také seznat, že předmětný pozemek v k. ú. Bezděkov, a tedy i retenční nádrž samotná, je zajištěna usnesením Policie České republiky o zajištění majetku ze dne 14. 9. 2018. Ani touto skutečností se správní orgány blíže nezabývaly.

96. Soud naopak přisvědčuje žalobkyni, že povinnost provést v roce 2016 uložené opatření k nápravě, tedy provést v souladu s odsouhlaseným projektem vodohospodářsky neškodným způsobem likvidaci obsahu retenční nádrže (směs celé řady závadných látek obsahující mj. těžké kovy, ropné látky atd.) nacházející se na pozemku p. č. 316/9 v k. ú. Bezděkov u Žatce, již nelze fakticky vykonat, a to mimo jiné proto, že uvedený obsah retenční nádrže dnes již neexistuje, respektive byl z podstatné části odstraněn a současně návozem dalších závadných látek změněn společností Femme Plus. Žalobkyni tudíž ani nelze uložit zaplatit potřebné náklady k provedení exekuce formou náhradního výkonu nevykonatelné povinnosti. Za zhoršení existujícího stavu pak vždy odpovídá původce, tedy Femme Plus, jak ostatně potvrzuje odborná literatura, včetně komentáře k vodnímu zákonu: „v případě zhoršení již existujícího závadného stavu však za toto zhoršení odpovídá jeho původce bez ohledu na původce závadného stavu, k jehož zhoršení došlo.“ (HORÁČEK, Z., KRÁL, M., STRNAD, Z., VYTEJČKOVÁ, V. Vodní zákon s podrobným komentářem po velké novele stavebního zákona k 1. 1. 2013, SONDY, s.r.o., Praha 2013. str. 135).

97. Jak plyne i z doplněného spisového materiálu, ČIŽP považovala od února 2017 až do ledna 2019 společnost Femme Plus za povinného z opatření k nápravě a za osobu odpovědnou za řešení zjištěných ekologických závad v areálu Bezděkov a vedla s touto společností několik správních řízení. To jednoznačně plyne např. z rozhodnutí o vině Femme Plus z přestupku ze dne 6. 11. 2018, č. j. ČIŽP/44/2018/8623, v němž se uvádí: „Z kupní smlouvy ze dne 15. 2. 2017 plyne, že organizací odpovědnou za řešení dříve zjištěných ekologických závad, jejichž odstranění je uloženo samostatným rozhodnutím ČIŽP je v současné době odpovědná firma Femme Plus, a.s." Dle výroku rozhodnutí o udělení sankce je obviněný, spol. Femme Plus, vinen tím, že nesplnil opatření k nápravě uložené rozhodnutím ČIŽP Ol Ústí nad Labem, které bylo vydáno dne 15. 4. 2016 pod č. j. ČIŽP/44/OOV/SR01/1512585.015/16/UVT (tedy exekučního titulu). Konkrétně neměl obviněný (Femme Plus) splnit závazný termín bodu 2, týkající se odstranění celého obsahu retenční nádrže umístěné v areálu společnosti Femme Plus na pozemku p.č. 316/9 v k.ú. Bezděkov u Žatce, tj. 31. 3. 2018, čímž porušil svoji povinnost uloženou mu rozhodnutím dle ustanovení § 112 odst. 1 písm. b) a § 42 odst. 1 vodního zákona. Za toto provinění uložil ČIŽP pokutu ve výši 250 000 Kč. V odůvodnění rozhodnutí o vině Femme Plus ČIŽP detailně popsal, jaká povinnost byla porušena, proč je vymáhána po společnosti Femme Plus a proč je této společnosti za nesplnění povinnosti uložena ve správním řízení sankce. ČIŽP tudíž společnosti Femme Plus uložil dne 6. 11. 2018 sankci za nesplnění povinnosti, jejíž splnění následně dne 31. 1. 2019 uložil žalobkyni. Soud zcela přisvědčuje žalobkyni, že je v rozporu se zákonem, aby správní orgán jednomu subjektu uložit sankci za nesplnění povinnosti a na jiném subjektu totožnou povinnost exekučně vymáhal. Jak přiléhavě uvedla žalobkyně, ve věci lze plně aplikovat závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 1 As 188/2012, jehož právní věta zní „Dysfunkce ve fungování orgánů veřejné moci může s ohledem na individuální okolnosti případu představovat exkulpační či liberační důvod v oblasti správněprávní odpovědnosti, pokud se takové selhání podstatnou měrou podílelo na vzniku formálně protiprávního jednání jednotlivce nebo protiprávního stavu (čl. 1 odst. 1 Ústavy).“ Jestliže správní orgán svojí vlastní protiprávní činností dlouhodobě utvrzovaly žalobkyni, že povinnou z opatření k nápravě a osobou odpovědnou za řešení zjištěných ekologických závad v areálu Bezděkov je společnost Femme Plus, nemohou ji následně poté, co konečně důkladně zjistí skutkový stav věci, sankcionovat za to, že povinnosti z opatření k nápravě sama neplnila. Není–li stát schopen dostát svého závazku vykonávat moc v souladu se zákonem (zásada legality), není legitimní, aby uplatňoval následky, v daném případě v podobě uložení povinnosti zaplatit náklady k provedení exekuce formou náhradního výkonu nevykonatelné povinnosti, vůči jednotlivci, jenž se s důvěrou spoléhal na správnost postupu správního orgánu. Námitkami žalobkyně směřujícími proti výši nákladů, jejichž úhrada po ní byla požadována, se soud s ohledem na shora vyslovený závěr s ohledem na zásadu procesní ekonomie nezabýval.

IX. Závěr a náklady řízení

98. Na základě výše uvedených skutečností městský soud podle ust. § 78 odst. 1, 4 s. ř. s. zrušil žalobou napadené rozhodnutí pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř .s.).

99. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V řízení měla plný úspěch žalobkyně, a proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do rukou jejího zástupce na nákladech řízení částku 51 492, 50 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Výše nákladů řízení o žalobě sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč za podání žaloby [položka 18 bod 2 písm. a) sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, kterému soud vyhověl [položka 20 sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích] a z odměny za zastoupení advokátem v rozsahu 11 úkonů právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, doplnění žaloby ze dne 14. 12. 2021, účast na jednání před soudem dne 16. 2. 2022, vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného ze dne 2. 5. 2022, vyjádření ke kasační stížnosti žalovaného ze dne 19. 5. 2022, vyjádření ve věci ze dne 11. 10. 2023, účast na jednání před soudem dne 18. 10. 2023, nahlížení do soudního spisu dne 21. 11. 2023, vyjádření ve věci ze dne 4. 12. 2023, účast na jednání před soudem dne 13. 12. 2023) a 1 úkonu právní služby po 1 550 Kč (účast na jednání před soudem dne 20. 12. 2023, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí) dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 11 odst. 2 písm. f) na základě § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, včetně 12 režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH, zvyšují se náklady řízení v rozsahu odměny za právní zastoupení ve smyslu § 57 odst. 2 s. ř. s. o částku 8 242, 50 Kč odpovídající této dani.

Poučení

I. Předmět řízení II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) III. Žaloba IV. Vyjádření žalovaného V. Další podání účastníků VI. První posouzení věci Městským soudem v Praze IX. Závěr a náklady řízení