Ars 5/2014 - 28

Rubrum

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců Mgr. Davida Hipšra, JUDr. Tomáše Langáška, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Petra Mikeše, JUDr. Miloslava Výborného a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci navrhovatele: Přípravný výbor pro účely místního referenda ve Statutárním městě Jihlava, zast. JUDr. Tomášem Markem, advokátem se sídlem Havlíčkova 1400/29, Jihlava, proti odpůrci: Statutární město Jihlava, se sídlem Masarykovo nám. 97/1, Jihlava, o vyhlášení místního referenda, v řízení o kasační stížnosti odpůrce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2014, č. j. 67 A 5/2014 - 53, takto:

Výrok

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2014, č. j. 67 A 5/2014 - 53, se v jeho výroku I. zrušuje .

II. Návrh na určení, že návrh ze dne 21. 7. 2014 ve znění doplnění ze dne 11. 8. 2014 a doplnění ze dne 21. 8. 2014 na konání místního referenda ve statutárním městě Jihlava nemá nedostatky, se odmítá.

III. Navrhovateli se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč za návrh na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, který mu bude vyplacen k rukám jeho právního zástupce JUDr. Tomáše Marka, advokáta se sídlem Havlíčkova 1400/29, Jihlava, z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Odpůrci se vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1.000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Včas podanou kasační stížností napadl odpůrce (dále jen „stěžovatel“) shora označené usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“).

2. Výrokem I. napadeného usnesení krajský soud určil, že návrh ze dne 21. 7. 2014 ve znění doplnění ze dne 11. 8. 2014 na konání místního referenda ve statutárním městě Jihlava nemá nedostatky. K rozhodnutí v místním referendu byly navrženy tyto otázky: „1) Souhlasíte s tím, aby město Jihlava bezodkladně podniklo veškeré kroky v samostatné působnosti, aby nemohlo dojít k výstavbě spalovny komunálních odpadů (ZEVO, plazmová a pyrolýzní jednotka apod.) na území statutárního města Jihlavy? 2) Jste pro, aby město Jihlava podniklo veškeré kroky v samostatné působnosti pro zvýhodnění občanů, kteří produkují málo směsného komunálního odpadu (SKO) a více třídí oproti těm, kdo třídí méně a vyprodukují více SKO? 3) Jste pro, aby město Jihlava podniklo veškeré kroky v samostatné působnosti pro snížení produkce směsného komunálního odpadu pod 150 kg na osobu za rok prostřednictvím zvýšení míry recyklace a kompostování všech odpadů ze živností a domácností minimálně na 50%?“

3. Výrokem II. napadeného usnesení krajský soud rozhodl, že se odmítá návrh na vyhlášení místního referenda o daných otázkách ve statutárním městě Jihlava ve dnech 10. a 11. 10. 2014. Výrokem III. krajský soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

4. V odůvodnění napadeného usnesení, které je dostupné z www.nssoud.cz, krajský soud nejprve rozebral, proč odmítl návrh na vyhlášení místního referenda. Stalo se tak z důvodu jeho předčasnosti. Právo domáhat se vyhlášení místního referenda ve smyslu § 91a odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), má přípravný výbor za podmínky, že zastupitelstvo obce nebo zastupitelstvo statutárního města nerozhodlo o návrhu přípravného výboru na vyhlášení místního referenda nebo rozhodlo o tom, že místní referendum nevyhlásí. Jelikož se doposud nekonalo zasedání zastupitelstva, kde by bylo možno o vyhlášení místního referenda rozhodnout, vyhodnotil krajský soud návrh na vyhlášení místního referenda jako předčasně podaný, a proto jej odmítl dle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

5. Ve vztahu k rozhodnutí, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, krajský soud shrnul závěry Magistrátu města Jihlava. Magistrát vyhodnotil návrh jako nedostatečný, jelikož u druhé otázky nebyl přesně vymezen pojem „veškeré kroky v samostatné působnosti“ tak, aby bylo možné přezkoumat a vyloučit, že se jedná též o kroky, které by mohly vést k činnosti města nesouladné s právními předpisy, případně měnící obecně závaznou vyhlášku č. 4/2014, o poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů.

6. Krajský soud vyšel z toho, že kromě bližšího vymezení pojmu „veškeré kroky v samostatné působnosti“ u druhé otázky navržené v referendu Magistrát města Jihlavy nahlížel na návrh jako na bezvadný. Dle soudu bylo úlohou magistrátu zkontrolovat, zda má návrh náležitosti stanovené v § 10 a § 11 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místním referendu“), anebo zda neobsahuje nesprávné nebo neúplné údaje. Nesprávné a neúplné údaje musí být chápany jako zcela zjevné, na první pohled očividné chyby a nepřesnosti. Použití slov „veškeré kroky v samostatné působnosti“ při formulaci otázek pro místní referendum takovou vadou není. Okruh úkolů náležejících do samostatné působnosti obce je vymezen zákonem, magistrát tedy fakticky po navrhovateli požadoval, aby mu konkretizoval to, co vymezuje zákon. To, aby stěžovatel v rámci samostatné působnosti nejednal nezákonně, vyplývá již z požadavků právních předpisů, kterými jsou zastupitelé vázáni při výkonu svého mandátu. Krajský soud tak dospěl k závěru, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, což deklaroval ve výroku I. svého usnesení.

II. Obsah kasační stížnosti

7. Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu jen v jeho výroku I., jímž bylo konstatováno, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky. Ve zbylém rozsahu nebylo usnesení krajského soudu napadeno kasační stížností.

8. Dle stěžovatele měl krajský soud návrh na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, odmítnout pro opožděnost. Dle § 57 odst. 2 písm. a) zákona o místním referendu je pro podání takového návrhu soudu stanovena desetidenní lhůta počítaná od doručení výzvy k odstranění vad návrhu na konání místního referenda, která nebyla dodržena.

9. Je nutno rozlišovat mezi návrhem na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, a mezi návrhem na vyhlášení místního referenda. Jde o rozdílné návrhy, které se odlišují jak výsledkem, který mohou vyvolat, tak podmínkami, za kterých mohou být podány. Druhá výzva k odstranění nedostatků návrhu na konání referenda byla zmocněnci přípravného výboru předána dne 19. 8. 2014. Desetidenní lhůta pro podání návrhu na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, tak uplynula dne 29. 8. 2014 a příslušný návrh v ní nebyl podán. Namísto toho byl podán návrh na vyhlášení místního referenda, ačkoli nebyla splněna podmínka konání zastupitelstva, které by návrh projednalo.

10. Až podání zmocněnce přípravného výboru ze dne 5. 9. 2014 nazvané jako „doplnění návrhu“ je dle stěžovatele návrhem na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky. V době jeho podání však již uplynula lhůta k jeho podání. Nelze přitom připustit výklad, dle kterého by nedodržení lhůty bylo možné zhojit označením návrhu jako „doplnění“ návrhu původního.

11. Stěžovatel dále namítl, že v řízení před krajským soudem byla porušena jeho procesní práva, když mu nebylo zasláno podání nazvané „doplnění návrhu“ ze dne 5. 9. 2014. Stěžovatel tak nemohl uplatnit své výhrady ke zmeškání lhůty, jak o nich bylo pojednáno výše v jeho kasační stížnosti.

12. Na základě svých argumentů stěžovatel navrhl, aby bylo napadené usnesení krajského soudu v jeho výroku I. zrušeno a aby Nejvyšší správní soud odmítl návrh na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky. Rovněž podal návrh, aby jeho kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.

III. Vyjádření navrhovatele

13. Navrhovatel se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

14. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Důvod kasační stížnosti odpovídá důvodu podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Zdejší soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zároveň zkoumal, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

15. Zdejší soud souhlasí se stěžovatelem v tom, že je nutno důsledně odlišovat návrh na určení, že návrh na konání referenda nemá nedostatky [§ 91a odst. 1 písm. a) s. ř. s.; § 57 odst. 1 písm. a) zákona o místním referendu], a návrh na vyhlášení místního referenda [§ 91 odst. 1 písm. b) s. ř. s.; § 57 odst. 1 písm. b) zákona o místním referendu]. Každý z těchto návrhů má jiné podmínky, za nichž může být úspěšně podán, a vyvolává jiné důsledky. Mezi těmito návrhy je nutno rozlišovat též z důvodu toho, že jsou organicky provázány s postupy, které ve veřejné správě předcházejí vyhlášení, resp. nevyhlášení místního referenda.

16. Na tomto místě považuje Nejvyšší správní soud za vhodné popsat, jaký postup zákon předvídá pro správní orgány pro proces vyhlášení referenda na návrh přípravného výboru a jak je provázán s výše zmíněnými návrhy dle § 91 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.

17. Dle § 12 odst. 1 zákona o místním referendu přípravný výbor předkládá návrh na konání místního referenda obecnímu úřadu, úřadu městské části, městského obvodu, magistrátu hlavního města Prahy nebo magistrátu územně členěného statutárního města (dále jen „obecní úřad nebo magistrát“), před nímž probíhá první fáze posuzování návrhu. Dle § 12 odst. 2 daného zákona jde o posouzení toho, zda má návrh přípravného výboru náležitosti stanovené podle § 10 a § 11 zákona o místním referendu, a toho, zda neobsahuje nesprávné nebo neúplné údaje. V § 10 zmíněného zákona jsou vyjmenovány náležitosti návrhu na konání místního referenda a v § 11 nutný obsah podpisové listiny, která je přílohou návrhu. Nemá-li návrh předepsané náležitosti nebo obsahuje-li nesprávné či neúplné údaje, obecní úřad nebo magistrát neprodleně písemně vyzve zmocněnce přípravného výboru, aby takové nedostatky ve stanovené lhůtě odstranil (§ 12 odst. 2 zákona o místním referendu).

18. V případě, že přípravný výbor má za to, že návrh na konání místního referenda je bezvadný a že výzva k odstranění vad návrhu je neoprávněná, může se obrátit na soud s návrhem na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky. Úkolem soudu je zde na základě námitek posoudit, zda jde o návrh bezvadný či ne. Návrh na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, je tak bytostně spjat se zde zmíněnou první fází posuzování návrhu na konání místního referenda, na kterou navazuje.

19. Druhá fáze posuzování návrhu na konání místního referenda se odehrává před zastupitelstvem obce nebo zastupitelstvem statutárního města a je podmíněna existencí bezvadného návrhu na konání místního referenda. O bezvadný návrh jde zejména tehdy, když obecní úřad nebo magistrát vyrozumí zmocněnce přípravného výboru o tom, že návrh nemá nedostatky (§ 12 odst. 1 zákona o místním referendu in fine). Návrh se považuje za bezvadný, když ve lhůtě 30 dnů od jeho podání není zmocněnec vyrozuměn o tom, že návrh nemá nedostatky, ani není vyzván k jejich odstranění (§ 12 odst. 3 zákona cit. zákona). Bezvadný je též návrh, o němž soud ve výroku svého usnesení deklaroval, že nemá nedostatky (srov. bod [18] tohoto rozsudku). Vždy jde o bezvadnost jen z pohledu kritérií, které zkoumá obecní úřad nebo magistrát. Bezvadný návrh přípravného výboru předloží rada obce (rada města) k projednání zastupitelstvu obce (zastupitelstvu statutárního města) na jeho nejbližším zasedání (§ 12 odst. 4 zákona o místním referendu). Jednání zastupitelstva představuje těžiště druhé fáze posuzování návrhu a kromě nečinnosti obce, která není zákonem aprobována, existují tři možnosti, jak se k návrhu může zastupitelstvo postavit: i) rozhodnout o vyhlášení místního referenda, jestliže lze o navržené otázce místní referendum konat [§ 13 odst. 1 písm. a) zákona o místním referendu], ii) rozhodnout o tom, že místní referendum nevyhlásí, jestliže o navržené otázce nelze místní referendum konat [§ 13 odst. 1 písm. b) zákona o místním referendu], iii) rozhodnout přímo o otázce navržené k rozhodnutí v místním referendu bez vyhlášení místního referenda a vyrozumět o tom zmocněnce přípravného výboru (§ 13 odst. 3 zákona o místním referendu). Prohlásí-li však zmocněnec ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení tohoto vyrozumění, že na konání místního referenda trvá, zastupitelstvo obce nebo zastupitelstvo statutárního města na svém nejbližším zasedání místní referendum vyhlásí.

20. Na zde zmíněnou druhou fázi posuzování návrhu navazuje soudní ochrana v podobě návrhu na vyhlášení místního referenda, která je dle § 57 odst. 1 písm. b) zákona o místním referendu konstruována pro případ, že by zastupitelstvo rozhodlo o nevyhlášení referenda (jde o ochranu proti negativnímu rozhodnutí zastupitelstva), nebo pro případ, že by o návrhu zastupitelstvo nerozhodlo (jde o ochranu proti svého druhu nečinnosti obce). Soud má povinnost, shledá-li návrh na vyhlášení místního referenda důvodným, referendum vyhlásit sám svým usnesením.

21. Z výše uvedeného je zřejmé, že návrh na určení, že návrh na konání referenda nemá nedostatky, a návrh na vyhlášení místního referenda mají rozdílné účinky a jsou vázány na jiné fáze posuzování návrhu na konání místního referenda. To na přípravný výbor, od něhož lze spravedlivě požadovat, aby se v dostatečné míře seznámil s právní úpravou místního referenda, klade jisté požadavky, aby se proti postupu obce soudně bránil patřičným návrhem, který respektuje to, ve které fázi posuzování návrhu na konání místního referenda vznikl problém.

22. V nynější věci posuzování návrhu na konání místního referenda zůstalo ve výše zmíněné první fázi, jelikož Magistrát města Jihlava stále trval na tom, že návrh na konání místního referenda má nedostatky, tudíž návrh nebyl předložen zastupitelstvu města (nebyla tedy zahájena druhá fáze posouzení návrhu).

23. Celý proces probíhal tak, že dne 21. 7. 2014 obdržel Magistrát města Jihlavy návrh na konání místního referenda. Dne 5. 8. 2014 obdržel zmocněnec přípravného výboru výzvu k odstranění nedostatků návrhu spočívajících 1) v doplnění 133 podpisů oprávněných osob na podpisové listině (magistrát totiž některé podpisy neuznal mj. pro duplicity, nedohledatelnost osob či nedostatek věku) a 2) v doplnění odhadu nákladů spojených s provedením místního referenda a realizací v něm přijatého rozhodnutí. Na danou výzvu reagoval přípravný výbor dodatkem č. 1 k návrhu na konání místního referenda, který byl datován 11. 8. 2014. Zde doplnil podpisové archy i odhad nákladů.

24. Magistrát města Jihlava však dne 18. 8. 2014 vydal druhou výzvu k odstranění nedostatků, tentokrát k vymezení pojmu „veškeré kroky v samostatné působnosti“ u druhé otázky navržené v referendu tak, „aby bylo možné přezkoumat a vyloučit, že se jedná též o kroky, které by mohly vést k činnosti města nesouladné s právními předpisy, případně měnící obecně závaznou vyhlášku č. 4/2014, o poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů.“ Magistrát dále akceptoval počet podpisů na podpisové listině, a byť ve výzvě zmiňoval pochyby u vymezení odhadu nákladů spojených s provedením místního referenda a realizací rozhodnutí v něm přijatého, jeho druhá výzva se již nákladů netýkala, neboť magistrát vyzval jen k bližšímu vymezení výše uvedeného pojmu „veškeré kroky v samostatné působnosti“. Na tuto výzvu přípravný výbor reagoval dodatkem č. 2 ze dne 21. 8. 2014, v němž sdělil, že s druhou výzvou nesouhlasí a formulaci otázek považuje za bezchybnou.

25. Nejvyšší správní soud konstatuje, že v případě, že přípravný výbor reaguje na výzvu ve smyslu § 12 odst. 2 zákona o místním referendu, která směřuje k odstranění nedostatků návrhu na konání referenda, tím, že tyto nedostatky fakticky odstraňuje, počíná běžet od doručení podání, jímž jsou nedostatky fakticky odstraňovány, nová lhůta, v níž má být doplněný (opravený) návrh na konání místního referenda posouzen obecním úřadem nebo magistrátem. Doplněný (opravený) návrh se pak ze strany obecního úřadu nebo magistrátu posuzuje stejným způsobem, jak to zákon předvídá pro původní návrh na konání místního referenda. To může ústit do tří variant vycházejících z § 12 zákona o místním referendu: i) obecní úřad nebo magistrát vyrozumí zmocněnce přípravného výboru neprodleně po uplynutí 15denní lhůty od doplnění (opravy) návrhu, že doplněný (opravený) návrh nemá nedostatky, ii) obecní úřad nebo magistrát vyzve k odstranění nedostatků, které v návrhu i po doplnění (opravě) přetrvávají, iii) s ohledem na nečinnost obecního úřadu či magistrátu, který nevyrozumí zmocněnce o tom, že doplněný (opravený) návrh přípravného výboru nemá nedostatky, ani ho nevyzve k jejich odstranění, se považuje se doplněný (opravený) návrh přípravného výboru po uplynutí lhůty 30 dnů od podání jeho doplnění (opravy) za bezvadný.

26. Účinky předvídané v bodě [25] tohoto rozsudku lze přiznat jen takové reakci na výzvu k odstranění nedostatků, v níž jsou skutečně nedostatky odstraňovány. V případě pouhého nesouhlasu s předchozí výzvou takový účinek nemůže nastoupit, jelikož zákon o místním referendu nepočítá u výzvy k odstranění nedostatků se žádnou „autoremedurou“ na úrovni obecního úřadu nebo magistrátu, ale konstruuje pro případ nesouhlasu s výzvou možnost soudní ochrany skrze návrh na určení, že návrh na konání referenda nemá nedostatky. Jiný náhled není možný ani z hlediska lhůt, jelikož tento návrh je třeba podat do 10 dnů od výzvy k odstranění nedostatků, přičemž obecní úřad či magistrát mají 15 dnů k posouzení návrhu. S podstatou institutu výzvy k odstranění nedostatků je přitom neslučitelné, aby v případě, že její adresát sdělí, že s ní nesouhlasí a tedy jí nevyhoví, byl nucen obecní úřad či magistrát ještě jednou zdůraznit, že na výzvě trvá.

27. Z uvedeného vyplývá, že zatímco dodatkem č. 1 ze dne 11. 8. 2014 byly v reakci na výzvu vytknuté nedostatky návrhu skutečně odstraňovány a po obdržení tohoto dodatku bylo nutno doplněný návrh znovu posoudit, u dodatku č. 2 ze dne 21. 8. 2014 tomu bylo jinak, jelikož jím žádné vady odstraňovány nebyly, pouze zde byl vyjádřen nesouhlas s výzvou. Žádnou další výzvu k odstranění nedostatku vytýkaného ve druhé výzvě nebylo s ohledem na výše uvedené ze strany zmocněnce přípravného výboru možno očekávat. To je rozhodující ve vztahu k desetidenní lhůtě pro podání návrhu na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, kterou je tak nutno odvíjet od doručení druhé výzvy, které přípravný výbor nehodlal vyhovět, jelikož s ní nesouhlasil.

28. Navrhovatel za situace, kdy dne 19. 8. 2014 od Magistrátu města Jihlava obdržel druhou výzvu k odstranění nedostatků návrhu, podal dne 22. 8. 2014 ke krajskému soudu návrh na vyhlášení místního referenda ve smyslu § 91a odst. 1 písm. b) s. ř. s. a § 57 odst. 1 písm. b) zákona o místním referendu. Svůj návrh přímo označil jako „návrh na vyhlášení místního referenda“, v jeho petitu požadoval vyhlášení místního referenda na území statutárního města Jihlava ve dnech 10. a 11. 10. 2014 o otázkách zmíněných v bodě [2] tohoto rozsudku. V části III. svého návrhu svůj návrh sám právně kvalifikoval jako návrh ve smyslu § 91a odst. 1 písm. b) s. ř. s. a § 57 odst. 1 písm. b) zákona o místním referendu a uváděl v něm důvody, na jejichž základě poukazoval na to, proč dle jeho názoru má být referendum soudem vyhlášeno. Nejvyšší správní soud se bezvýhradně ztotožňuje se stěžovatelem, že popsaný návrh doručený krajskému soudu dne 22. 8. 2014 byl dle obsahu nepochybně návrhem na vyhlášení místního referenda a nešlo o žádný jiný návrh a ani jiný návrh k němu nebyl připojen. O návrhu na vyhlášení místního referenda krajský soud rozhodl ve výroku II. svého usnesení tak, že návrh odmítl pro předčasnost – tento výrok nebyl kasační stížností napaden.

29. Až dne 5. 9. 2014 navrhovatel zaslal krajskému soudu podání z téhož dne, v němž uvedl: „Po zvážení procesní situace a zejména skutečnosti, že návrh na konání referenda nebyl předložen zastupitelstvu, doplňujeme žalobu o návrh na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, a tedy upravujeme petit tak, jak je uvedeno níže.“ V upraveném petitu pak žádal vyhlášení místního referenda nebo deklaraci, že návrh na konání místního referenda v městě Jihlava ze dne 21. 7. 2014 ve znění dodatku č. 1 ze dne 11. 8. 2014 a dodatku ze č. 2 ze dne 21. 8. 2014 nemá nedostatky.

30. Nejvyšší správní soud konstatuje, že uvedené stěžovatelovo podání ze dne 5. 9. 2014 představuje návrh na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky. Tento návrh byl však podán až 5. 9. 2014, jelikož nebyl obsahem jeho původního návrhu na vyhlášení místního referenda doručeného krajskému soudu dne 22. 8. 2014. Návrh na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, tak byl podán opožděně, jelikož je třeba jej podat do 10 dnů od doručení písemné výzvy k odstranění vad návrhu na konání místního referenda [§ 57 odst. 2 písm. a) zákona o místním referendu]. Poslední výzva k odstranění nedostatků návrhu na vyhlášení referenda, na kterou přípravný výbor nereagoval faktickým odstraňováním vytýkaných nedostatků, byla navrhovateli doručena dne 19. 8. 2014 a lhůta k podání návrhu na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, tak marně uplynula dne 29. 8. 2014.

31. Krajský soud sice každé z podání považoval za samostatné návrhy, o čemž svědčí i výrok jeho rozhodnutí, kterým rozhodl o každém podání zvlášť, avšak nekonzistentně tomu se nezabýval dodržením lhůty k podání druhého návrhu. Za těchto okolností tedy měl návrh na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, odmítnout pro opožděnost dle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. To však neučinil, namísto toho se jím zabýval věcně, čímž se dopustil pochybení, pro které nemůže výrok I. jeho usnesení obstát, neboť tím, mimo jiné, porušil zásadu rovnosti účastníků.

32. Vzhledem k tomu, že návrh ze dne 5. 9. 2014 měl být v souladu se zákonem odmítnut pro opožděnost, námitka porušení procesních práv stěžovatele v řízení před krajským soudem je z důvodu nemožnosti se vyjádřit k tomuto podání již bez významu na posouzení věci. Pro úplnost je však možno přisvědčit stěžovateli, že mu nebylo krajským soudem zasláno navrhovatelovo podání ze dne 5. 9. 2014, které obsahovalo návrh na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky. Stěžovatel tak neměl možnost se k tomuto návrhu vyjádřit, čímž by bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, pokud by soud o návrhu rozhodoval meritorně. Na tom nemůže nic změnit ani to, že ve svém vyjádření ze dne 1. 9. 2014, kterým reagoval na původní návrh na vyhlášení místního referenda, který byl krajskému soudu doručen dne 22. 8. 2014, in eventum uvedl argumentaci, proč má za to, že návrh na vyhlášení místního referenda nebyl bezvadný. Postupem krajského soudu totiž bylo stěžovateli znemožněno, aby vůbec věděl, že bylo zahájeno další soudní řízení, jehož byl ze zákona účastníkem, a nemohl se ani vyjádřit přinejmenším ke včasnosti návrhu, který byl obsahem podání ze dne 5. 9. 2014.

V. Závěr a náklady řízení

33. Vzhledem k tomu, že krajský soud měl návrh na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, odmítnout pro opožděnost, což neučinil, rozhodl Nejvyšší správní soud o zrušení výroku I. napadeného usnesení krajského soudu. Věc mu však v daném rozsahu nevracel k dalšímu řízení, jelikož současně rozhodl o odmítnutí zmíněného návrhu dle § 110 odst. 1, věty první za středníkem, s. ř. s., dle níž, jestliže již v řízení před krajským soudem byly důvody pro zastavení řízení, odmítnutí návrhu nebo postoupení věci, rozhodne o tom současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší správní soud. Uvedené ustanovení je výrazem procesní ekonomie a zamezuje zbytečnému protahování soudního řízení, aniž by to mělo reálný smysl pro účastníky. Pokud by bylo usnesení krajského soudu v rozsahu, v jakém bylo napadeno, pouze zrušeno a vráceno k dalšímu řízení, nezbylo by krajskému soudu vázánému právním názorem Nejvyššího správního soudu nic jiného než návrh pro opožděnost odmítnout. Je proto smysluplnější, aby návrh odmítl rovnou Nejvyšší správní soud „za krajský soud“.

34. Postupu zdejšího soudu spočívajícímu v odmítnutí návrhu nebrání ani to, že bylo shledáno porušení procesních práv, k nimž došlo před krajským soudem (viz bod [32] tohoto rozsudku). Vzhledem k tomu, že dne 16. 9. 2014 stěžovatel nahlédl do spisu krajského soudu, z něhož si nechal pořídit fotokopie, je zřejmé, že se po vydání napadeného usnesení krajského soudu s podáním ze dne 5. 9. 2014 seznámil a vracení věci krajskému soudu k dalšímu řízení by již nemělo pro stěžovatele reálný význam ani v zaslání tohoto podání ze dne 5. 9. 2014 ze strany krajského soudu.

35. Protože Nejvyšší správní soud rozhodl o odmítnutí návrhu na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, rozhodl současně o vrácení soudního poplatku, který navrhovatel v řízení před krajským soudem za tento návrh zaplatil. Dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), platí, že byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Ve věci nebylo nařízeno žádné jednání, navrhovateli tak náleží zpět zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, který byl uhrazen za návrh na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky. Poplatek mu bude vrácen ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, kterou pro tento účel stanoví § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Poplatek bude vrácen k rukám jeho právního zástupce JUDr. Tomáše Marka, advokáta se sídlem Havlíčkova 1400/29, Jihlava, z účtu Nejvyššího správního soudu.

36. Stěžovatel ke své kasační stížnosti připojil návrh, aby jí byl přiznán odkladný účinek. O návrhu na přiznání odkladného účinku Nejvyšší správní soud nerozhodoval, jelikož ve třicetidenní lhůtě, která je dle § 73 odst. 4 ve spojení s § 107 odst. 1 s. ř. s., pro rozhodnutí o odkladném účinku stanovena, rozhodl o samotné kasační stížnosti. Odkladný účinek vyvolává účinky jen do skončení řízení před soudem. Rozhodnutí o odkladném účinku tak skončením řízení o kasační stížnosti pozbylo smyslu. V takovém případě je však nutno vrátit zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku, o němž nebylo vůbec rozhodováno (k tomu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2012, č. j. Ars 3/2012 - 27, dostupné z www.nssoud.cz stejně jako další zde citované rozhodnutí zdejšího soudu). Tento soudní poplatek bude stěžovateli vrácen ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

37. Dle § 110 odst. 3, věty poslední, s. ř. s. platí, že rozhodl-li Nejvyšší správní soud současně o odmítnutí návrhu, rozhodne i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu. Náklady řízení před krajským soudem a před Nejvyšším správním soudem pak tvoří jeden celek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2008, č. j. 1 As 61/2008 - 98).

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 93 odst. 4 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení