C-405/18
Citované zákony (2)
Rubrum
Ve věci C-405/18, jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Nejvyššího správního soudu (Česká republika) ze dne 31. května 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 19. června 2018, v řízení AURES Holdings a.s. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství, SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát), ve složení M. Vilaras, předseda senátu, S. Rodin, D. Šváby, K. Jürimäe (zpravodajka) a N. Piçarra, soudci, generální advokátka: J. Kokott, vedoucí soudní kanceláře: C. Strömholm, radová, s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. června 2019, s ohledem na vyjádření předložená: - za AURES Holdings a.s. M. Olíkem, advokátem, - za českou vládu M. Smolkem, J. Vláčilem a O. Serdulou, jako zmocněnci, - za německou vládu původně J. Möllerem, R. Kanitzem a T. Henzem, poté J. Möllerem a R. Kanitzem, jako zmocněnci, - za španělskou vládu S. Jiménez Garcíou, jako zmocněncem, - za francouzskou vládu E. de Moustier a C. Mosser, jako zmocněnkyněmi, - za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s P. Gentilim, avvocato dello Stato, - za nizozemskou vládu M. K. Bulterman, M. H. S. Gijzen a M. L. Noort, jako zmocněnkyněmi, - za švédskou vládu C. Meyer-Seitz, A. Falk, H. Shev, J. Lundberg a H. Eklinder, jako zmocněnkyněmi, - za vládu Spojeného království původně R. Fadoju a F. Shiblim, poté F. Shiblim, jako zmocněnci, ve spolupráci s B. McGurkem, D. Yatesem a L. Ruxandu, barristers, - za Evropskou komisi M. Salykovou, N. Gossement, H. Stovlbaekem a L. Malferrarim, jako zmocněnci, po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 17. října 2019, vydává tento
Výrok
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: 1) Článek 49 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že společnost založená podle práva jednoho členského státu, která přemístí místo svého skutečného vedení do jiného členského státu, aniž má toto přemístění vliv na její postavení jakožto společnosti založené podle práva prvně uvedeného členského státu, se může tohoto článku dovolávat k napadení rozhodnutí, kterým jí byl ve druhém členském státě odepřen převod ztrát vzniklých před tímto přemístěním. 2) Článek 49 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu vylučující možnost, aby společnost, která místo svého skutečného vedení, a tím pádem i svou daňovou rezidenci přemístila do tohoto členského státu, uplatnila daňovou ztrátu, která jí před tímto přemístěním vznikla v jiném členském státě, v němž si tato společnost ponechává své sídlo.