č. j. 15 A 164/2018-24

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D., a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse ve věci žalobce: R. N., narozený „X“, bytem „X“, zastoupený Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, se sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8 – Dolní Chabry, proti žalovanému: Magistrát města Teplice, se sídlem náměstí Svobody 2/2, 415 95 Teplice, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen v řízení vedeném pod sp. zn. MgMT/073310/2018 vydat rozhodnutí do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě podal prostřednictvím svého právního zástupce žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného Magistrátu města Teplice, kterou se domáhal, aby soud rozsudkem vyslovil, že žalovanému se ukládá povinnost vydat rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. MgMT/073310/2018, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku. Současně se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě uvedl, že žalovaný Magistrát města Teplice zahájil vůči žalobci řízení o přestupku, a to doručením příkazu ze dne 26. 7. 2017, č. j. MgMT-SČ 022293/PŘ/684/2017/Ku, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Proti tomuto příkazu podal žalobce dne 8. 8. 2017 (právním zástupcem žalobce chybně uvedeno dne 8. 8. 2018) prostřednictvím svého tehdejšího zmocněnce odpor bez uznávaného elektronického podpisu, který potvrdil dne 14. 8. 2017 (pozn. soudu - právním zástupcem chybně uvedeno dne 14. 8. 2018) zasláním odporu s uznávaným elektronickým podpisem. Podání odporu trpělo vadou, a to absencí podpisu na plné moci pro tehdejšího zmocněnce žalobce. Žalovaný vyhotovil výzvu k doložení plné moci, přičemž ji nesprávně zaslal přímo žalobci. Zmocněnec žalobce se se zaslanou výzvou seznámil až poté, co bylo žalobci zasláno vyrozumění o nedoplatku v roce 2018. Dne 20. 6. 2018 zmocněnec žalobce doložil bezvadnou plnou moc. Dle žalobce byl žalovaný následně povinen do 60 dnů vydat rozhodnutí, což však neučinil, a proto je nečinný. Pokud odpor trpěl vadou, tak žalovaný měl zmocněnce žalobce a nikoliv žalobce vyzvat v intencích ust. § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), k odstranění zjištěných vad, jak plyne z judikatury správních soudů, přičemž žalobce v tomto směru výslovně zmínil rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015, č. j. 10 As 266/2014–32, a ze dne 20. 11. 2008, č. j. 9 As 30/2008–69, z nichž mj. plyne, že výzvu k odstranění vad je třeba zasílat podateli, tedy v tomto případě zmocněnci. Závěrem žalobce podotkl, že před podáním žaloby vyčerpal prostředek ochrany proti nečinnosti, neboť podal dne 5. 3. 2018 „Žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti“ k nadřízenému orgánu žalovaného, tj. Krajskému úřadu Ústeckého kraje, ovšem tento správní orgán se k dotyčné žádosti dosud nevyjádřil, namísto toho ji dne 27. 6. 2018 postoupil žalovanému jako věcně a místně příslušnému orgánu. Vyjádření žalovaného k žalobě 1. Žalovaný k výzvě soudu předložil příslušný spisový materiál spolu s písemným vyjádřením k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí, neboť ji shledává nedůvodnou.

2. K věci žalovaný uvedl, že dne 26. 7. 2017 skutečně vydal výše citovaný příkaz o uložení pokuty ve věci přestupku, vůči kterému dne 8. 8. 2017 obdržel odpor podaný Ing. M. J. bez elektronického podpisu. Dne 14. 8. 2017 žalovaný opětovně obdržel odpor, který byl již elektronicky podepsán, avšak přílohou odporu byla opět plná moc, která nebyla řádně podepsána žalobcem jakožto zmocnitelem. Žalovaný v souladu s ust. § 37 odst. 3 správního řádu vyzval žalobce k odstranění vad odporu. Vzhledem k tomu, že odpor proti příkazu byl podán osobou neoprávněnou, tak příkaz nabyl právní moci dne 10. 8. 2017. Dne 15. 3. 2018 podal žalobce dodatečné odvolání, jehož součástí byla řádná plná moc k zastupování, kdy dodatečné odvolání bylo dne 26. 3. 2018 postoupeno se spisovým materiálem odvolacímu orgánu k přezkumnému řízení. Dne 22. 3. 2018 bylo žalobci zasláno vyrozumění k podanému odporu, v němž byl žalobce upozorněn na opožděnost podaného odporu a zaslání spisového materiálu přezkumnému odvolacímu orgánu. Dne 12. 4. 2018 bylo žalobci i jeho tehdejšímu zmocněnci doručeno sdělení č. j. 1299/DS/2018, JID: 63486/2018/KUUK/Hyk, o posouzení podnětu k přezkumnému řízení s tím, že přezkumné řízení nebude zahajováno. Dne 20. 6. 2018 byla žalovanému doručena písemnost s plnou mocí ze dne 8. 8. 2017. Dne 27. 6. 2018 byla žalovanému postoupena žádost žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti ze dne 5. 3. 2018, na kterou žalovaný reagoval sdělením ze dne 28. 6. 2018, v němž žalobci sdělil, že příkaz ze dne 26. 7. 2017 vydaný v předmětném řízení je pravomocný a věc byla již Krajským úřadem Ústeckého kraje přezkoumávána. Závěrem žalovaný podotkl, že ze spisového materiálu vyplývá, že nebyl nečinný a řízení bylo pravomocně ukončeno příkazem ze dne 26. 7. 2017. Posouzení věci soudem 3. O žalobě soud v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), rozhodl bez jednání, neboť právní zástupce žalobce i žalovaný nevyjádřili do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovým projednáním věci, a proto se má za to, že souhlas udělili, když byli o uvedeném následku ve výzvě soudu výslovně poučeni.

4. Žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu ust. § 79 odst. 1 s. ř. s. se po bezvýsledném vyčerpání prostředků k nápravě nečinnosti ve správním řízení lze domáhat, aby v případě nečinnosti správního orgánu soud uložil příslušnému nečinnému správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Žalovaným je podle odst. 2 téhož ustanovení ten správní orgán, jenž má podle žalobního tvrzení povinnost rozhodnutí vydat. Podle ust. § 81 odst. 1 s. ř. s. soud o této žalobě rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.

5. Z právě uvedeného vyplývá, že v tomto řízení vedeném podle části třetí hlavy druhé dílu druhého s. ř. s. se nelze domáhat uložení povinnosti vydat jakékoliv rozhodnutí či osvědčení, nýbrž jen těch rozhodnutí a osvědčení, která lze považovat za správní akty jako výsledky činnosti správních orgánů při výkonu veřejné správy. Zcela základním předpokladem pro uložení povinnosti správního orgánu vydat rozhodnutí či osvědčení je tedy skutečnost, že správní orgán je nečinný při vydání takových rozhodnutí nebo osvědčení ve smyslu ust. § 65 a násl. s. ř. s., tj. musí se jednat o materiální správní akt, kterým se zakládá, mění či závazným způsobem určuje veřejné subjektivní právo či povinnost, popř. jiným způsobem se zasahuje do právní sféry účastníka správního řízení. Dále je třeba mít na paměti, že v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu je soud oprávněn zkoumat pouze to, zda v příslušné věci samé došlo ve stanovené lhůtě k vydání rozhodnutí nebo jestli vůbec takové rozhodnutí mělo být na žádost žalobce vydáno. To jinými slovy znamená, že soud není oprávněn posuzovat formální náležitosti již vydaných rozhodnutí a rovněž je vyloučeno, aby soud posuzoval, zdali měl správní orgán svým rozhodnutím či osvědčením žalobci vyhovět.

6. V této souvislosti podotýká, že v daném případě neshledal, že by žalobce nebyl aktivně legitimován k podání žaloby, a to s ohledem na skutkové a právní okolnosti případu. Rovněž tak soud neshledal naplnění podmínek, aby soud předmětnou žalobu z jiných důvodů odmítl, popř. řízení o ní zastavil. V daném případě žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředek ochrany proti nečinnosti, neboť dne 5. 3. 2018 podal žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti úřadu ke Krajskému úřadu Ústeckého kraje, které nebylo vyhověno, jak prokazatelně vyplývá ze správního spisu.

7. Na tomto místě soud předesílá, že po vyhodnocení skutkového a právního stavu dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když u žalovaného soud shledal nepřípustnou nečinnost k datu vydání tohoto rozsudku.

8. Mezi účastníky není sporu o tom, čemuž ostatně odpovídá i obsah správního spisu, že před žalovaným bylo vedeno správní řízení o přestupku žalobce na úseku dopravy, které bylo završeno vydáním příkazu ze dne 26. 7. 2017, č. j. MgMT-SČ 022293/PŘ/684/2017/Ku, jenž byl žalovaným vypraven dne 27. 7. 2017 a který byl žalobci doručen 1. 8. 2017. Dále mezi účastníky není žádného sporu ohledně toho, čemuž ostatně odpovídá i obsah správního spisu, že dne 8. 8. 2017 žalobce podal prostřednictvím Ing. M. J. jakožto svého tehdejšího zmocněnce proti tomuto příkazu odpor, a to prostou e-mailovou zprávou, neboť toto podání v žádné své části nebylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem. Mezi účastníky rovněž není žádného sporu ohledně toho, čemuž ostatně odpovídá i obsah správního spisu, že dané podání ze dne 8. 8. 2017 bylo Ing. M. J. posléze dne 14. 8. 2017 ve smyslu ust. § 37 odst. 4 správního řádu potvrzováno odesláním e-mailové zprávy, která jako taková byla opatřena zaručeným elektronickým podpisem, ovšem její přílohy, a to plná moc žalobce udělená Ing. M. J. a vlastní odpor, nebyly jakkoliv podepsány, a to i přes výzvu žalovaného ze dne 28. 11. 2017 adresovanou žalobci a vydanou dle ust. § 37 odst. 3 správního řádu k doplnění řádně podepsané plné moci k zastupování žalobcem osobou v podobě Ing. M. J., kdy žalobce na tuto výzvu nikterak nereagoval, ačkoliv mu byla doručena dne 11. 12. 2017. Účastníci se v předmětné věci neshodovali v tom, zda výše citovaný příkaz za právě předestřeného skutkového stavu nabyl právní moci (10. 8. 2017), čímž by došlo k pravomocnému ukončení přestupkového řízení, či nikoliv pro řádně a včasně podaný odpor, kterým se žalovaný věcně nezabýval, čímž by se dopouštěl nepřípustné nečinnosti.

9. Podle ust. § 87 odst. 4 správního řádu obviněný z přestupku může proti příkazu podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odpor správnímu orgánu, který příkaz vydal. Včasným podáním odporu se příkaz ruší a správní orgán pokračuje v řízení. Obviněnému z přestupku nelze uložit jiný druh sankce, s výjimkou napomenutí, nebo vyšší výměru sankce, než byly uvedeny v příkaze.

10. Podle ust. § 87 odst. 5 správního řádu příkaz, proti kterému nebyl včas podán odpor, má účinky pravomocného rozhodnutí.

11. Podle ust. § 37 odst. 2 správního řádu z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle § 19 odst.

4. V podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede fyzická osoba jméno a příjmení, popřípadě dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo jí provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo osob a adresu zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci jako místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování. Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která je činí.

12. Podle ust. § 37 odst. 3 správního řádu platí, že pokud nemá podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.

13. Podle ust. § 37 odst. 4 správního řádu je možno podání učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem. Za podmínky, že podání je do 5 dnů potvrzeno, popř. doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu.

14. Z právě předestřené právní úpravy tedy plyne, že podání učiněné prostřednictvím veřejné datové sítě – internetu – bez zaručeného elektronického podpisu podle ust. § 37 odst. 4 správního řádu je úkonem způsobilým vyvolat právní účinky jen za podmínky jeho následného doplnění (do 5 dnů) některou z kvalifikovaných forem podání, tj. písemně, ústně do protokolu nebo elektronicky se zaručeným elektronickým podpisem, aniž by přitom bylo nutné k takovému doplnění podatele vyzývat. V daném případě přitom k takovéto procesní situaci zjevně došlo. Žalobce sice původně podal proti dotyčnému příkazu prostřednictvím Ing. M. J. jakožto svého tehdejšího zmocněnce odpor v podobě prosté e-mailové zprávy ze dne 8. 8. 2017, jelikož toto podání v žádné své části nebylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem, a proto, pokud by nebylo zákonným stanoveným způsobem doplněno, tak by se k němu nepřihlíželo, nicméně toto podání bylo v zákonem stanovené pětidenní lhůtě ve smyslu ust. § 37 odst. 4 věta druhá správního řádu ze strany žalobce doplněno následujícím včasně a řádně učiněným podáním. Toto podání nepochybně představuje další e-mailová zpráva Ing. M. J. z pondělí dne 14. 8. 2017 (jakožto nejbližší následující pracovní den po neděli 13. 8. 2017, na kterou připadl konec pětidenní lhůty), neboť tato zpráva jako taková již byla opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Je sice pravdou, že přílohy této zprávy ze dne 14. 8. 2017, a to plná moc žalobce udělená Ing. M. J. a vlastní odpor, nebyly jakkoliv podepsány včetně zaručených elektronických podpisů, avšak to pro učinění závěru o doplnění prvotního podání ze dne 8. 8. 2017 podáním ze dne 14. 8. 2017 ve smyslu ust. § 37 odst. 4 věta druhá správního řádu nebylo již třeba v situaci, kdy zpráva jako taková byla opatřena řádným zaručeným elektronickým podpisem. Právě učiněné závěry o včasnosti odporu podaného žalobcem korespondují se závěry obsaženými např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 9 As 90/2008-70, který je dostupný na www.nssoud.cz, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1829/13, jenž je dostupný na www.usoud.cz, na který myšlenkově navázalo stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015. V tomto stanovisku, které je nepochybně směrodatné i pro soudy rozhodující v rámci správního soudnictví, plénum Nejvyššího soudu vyslovilo, že „…(o)bálka v uvedeném smyslu tedy není jen „nosičem“ elektronického podání, ale jde o dokument sám o sobě. Součástí obálky pak mohou být další dokumenty, které jsou s ní logicky spojeny. Proto neobstojí analogie s poštovní přepravou listinných zásilek, kde je obálka oddělitelná od obsahu, takže podpis na obálce logicky nepodepisuje její obsah. V ISDS je však datová zpráva tvořena obálkou i všemi dokumenty, které jsou do ní vloženy (přílohami), a autentizace obálky podle § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech se tudíž vztahuje nejen na obálku, ale i na dokumenty, které jsou v ní vloženy. Opačný názor by totiž prakticky vylučoval i použití uznávaného elektronického podpisu; ten sám o sobě rovněž není součástí elektronického dokumentu, ale jde o samostatný dokument, který je k podepsané písemnosti jen „připojen nebo je s ní logicky spojen“ [viz čl. 3 bod 10. a čl. 26 nařízení č. 910/2014, dříve § 2 písm. b) zák. č. 227/2000 Sb.]. Vztah mezi obálkou datové zprávy a jejími přílohami je tudíž technicky obdobný, jako je vztah mezi podepsaným elektronickým dokumentem a uznávaným (resp. dříve zaručeným) elektronickým podpisem. Kdyby obálka datové zprávy neautentizovala přílohy, muselo by stejně platit, že uznávaný elektronický podpis neautentizuje podepsaný dokument, což by bylo neudržitelné a v rozporu se zákonem i smyslem elektronického podpisu“.

15. Pokud se jedná o otázku řádnosti žalobcem podaného odporu, tak k tomu je třeba uvést, že předmětný odpor podaný za žalobce Ing. M. J., jakožto jeho tehdejším zmocněncem, skrze e- mailové podání ze dne 8. 8. 2017 ve znění jeho doplnění ze dne 14. 8. 2017, tak k tomu je třeba uvést, že tento procesní úkon nebyl proveden bezvadně, jelikož k podávanému odporu v obou e- mailových podáních ze dne 8. 8. 2017 a ze dne 14. 7. 2017 sice byla připojená plná moc udělená žalobcem Ing. M. J., která byla datována 8. 8. 2017, nicméně v ní zcela absentoval vlastnoruční podpis žalobce. Za této procesní situace bylo na žalovaném, aby Ing. M. J., jakožto domnělého zplnomocněného zmocněnce, vyzval ve smyslu ust. § 37 odst. 3 správního řádu k doplnění podaného odporu o žalobcem řádně podepsanou plnou moc k zastupování jeho osoby v daném přestupkovém řízení. Takto však žalovaný nepostupoval, když ten sice přikročil k vydání výzvy ve smyslu ust. § 37 odst. 3 správního řádu k doplnění podaného odporu o žalobcem řádně podepsanou plnou moc k zastupování, nicméně tuto výzvu nesprávně s přihlédnutím ke stále aktuálním závěrům obsaženým např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015, č. j. 10 As 266/2014-32, který je dostupný na www.nssoud.cz, adresoval výlučně a jen samotnému žalobci, a nikoliv Ing. M. J., navíc s mnohaměsíčním zpožděním, když k vydání výzvy došlo až dne 28. 11. 2017. Proto žalobci nelze jakkoliv vytýkat, že na danou výzvu nikterak nereagoval, třebaže ta mu byla doručena dne 11. 12. 2017. Za této situace, kdy z pohledu žalovaného domnělý zmocněnec žalobce, tedy Ing. M. J., nebyl žalovaným jakkoliv vyzván k odstranění vad podaného odporu v intencích ust. § 37 odst. 3 správního řádu, nemohl žalovaný bez dalšího legitimně presumovat, že ze strany žalobce nebyl podán odpor, v důsledku čehož příkaz ze dne 26. 7. 2017 nabyl právní moci a vykonatelnosti. K tíži žalobce pak nelze klást ani skutečnost, že ten posléze, a to dne 15. 3. 2018, ze své iniciativy zaslal žalovanému identickou plnou moc ze dne 8. 8. 2017, jíž byl zplnomocněn Ing. M. J. k zastupování jeho osoby v předmětném přestupkovém řízení a která již byla žalovanému opakovaně zasílána v přílohách e-mailových zpráv ze dne 8. 8. 2017 a ze dne 14. 8. 2017, ovšem jen s tím rozdílem, že byla předložena v originální listinné podobě a byla opatřeným vlastnoručním podpisem žalobce.

16. Původní vada žalobcova odporu v podobě absence doložení řádné plné moci pro zastupování žalobce zmocnitelem Ing. M. J. v předmětné přestupkové věci s ohledem na výše předestřený skutkový a právní stav a relevantní judikaturu tak byla zhojena, v důsledku čehož měl žalovaný nejpozději dnem 15. 3. 2018 vycházet z toho, že žalobce podal řádný a včasný odpor vůči příkazu žalovaného ze dne 26. 7. 2017, č. j. MgMT-SČ 022293/PŘ/684/2017/Ku, a to dne 8. 8. 2017 ve znění jeho doplnění ze dne 14. 8. 2017, s následným (pro nesprávný postup žalovaného, jak bylo předestřeno shora) doložením řádné plné moci ke dni 15. 3. 2018. Proto bylo zapotřebí, aby žalovaný v přestupkovém řízení dále konal, neboť podáním řádného a včasného odporu byl příkaz ze dne 26. 7. 2017 dle ust. § 87 odst. 4 správního řádu věta druhá správního řádu bez dalšího zrušen a přestupkové řízení bylo zapotřebí završit meritorním rozhodnutím. Žalovaný však takto nepostupoval, přičemž tak nepostupoval ani počínaje dnem 15. 3. 2018, kdy obdržel bezvadnou plnou moc ze dne 8. 8. 2017, a namísto toho nadále presumoval, že příkaz ze dne 26. 7. 2017 nabyl právní moci, a to dnem 10. 8. 2017, a dále že je vykonatelný, a to dnem 12. 9. 2017, jak původně vyznačil v doložce právní moci a vykonatelnosti na tomto příkaze, a věcí se již dále meritorně nezabýval, natož aby vydal „konečné“ meritorní rozhodnutí pro dané stádium přestupkového řízení.

17. Faktem tak zůstává, že žalovaný do vydání tohoto rozsudku je v předmětném přestupkovém řízení nepřípustně nečinný, neboť toto řízení nebylo završeno žádným rozhodnutím. Z výše uvedených důvodů soud posoudil žalobu jako důvodnou, a v souladu s ust. § 81 odst. 2 s. ř. s. ve výroku I. rozsudku uložil žalovanému v předmětném řízení vydat ve věci meritorní rozhodnutí, a to ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku. Lhůtu pro vydání rozhodnutí stanovil soud v délce 60 dnů, přestože žalobce se ve svém návrhu domáhal vydání rozhodnutí ve lhůtě 15 dnů, neboť dle soudu jsou v daném případě, kdy se jedná o projednání přestupku a je nutno ve věci nařídit ústní jednání, splněny podmínky pro prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí ve smyslu ust. § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu. Takto stanovená lhůta odpovídá požadavku uvedenému v ust. § 81 odst. 2 in fine s. ř. s.

18. Jelikož žalobce měl ve věci plný úspěch, soud podle ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. uložil žalovanému zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení o předmětné žalobě v celkové výši 8 800 Kč za právní zastoupení Mgr. Václavem Voříškem, která se skládá z částky 2 000 Kč za soudní poplatek za podání žaloby; dále z částky 6 200 Kč za dva úkony právní služby právního zástupce žalobce po 3 100 Kč podle ust. § 7, ust. § 9 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění od 1. 1. 2013 [převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a), podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d)] a dále z částky 600 Kč za dva s tím související režijní paušály po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 1, odst. 3 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.