č. j. 15 A 212/2018-127

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Daniely Menclové ve věci žalobce: ORLEN Unipetrol RPA s. r. o., IČO: 27597075, sídlem Záluží 1, 436 70 Litvínov, zastoupen advokátkou JUDr. Natašou Randlovou, Ph.D., sídlem Budějovická 1550/15a, 140 00 Praha 4, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2018, č. j. X, sp. zn. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 3. 8. 2018, č. j. X, sp. zn. X, se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2018, č. j. X, sp. zn. X, jímž bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti výrokům I., II., III., IV., IX., X., XI. a XII. rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Ústecký kraj a Liberecký kraj se sídlem v Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 10. 4. 2018, č. j. 26302/7.30/16-68.

2. Výrokem I. prvostupňového rozhodnutí byl žalobce shledán vinným, že neplnil povinnosti podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) a b) nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu (dále jen „nařízení vlády č. 406/2004 Sb.“), tím, že v průběhu kontroly správního orgánu prvního stupně vedené pod sp. zn. X a provedené v období od 24. 8. 2015 do 13. 7. 2016, na pracovišti žalobce, prostřednictvím předložené písemné dokumentace o ochraně před výbuchem – „Pravidla o zajištění ochrany před výbuchem při provozu výrobního zařízení v prostoru s nebezpečím výbuchu“ ze dne 10. 1. 2008 schváleného ředitelem Závodu chemických výrob pro společnost UNIPETROL RPA, s. r. o., ve které nebyla provedena od jejího vydání žádná změna a která neobsahuje ani odkaz na jiný dokument, neprokázal, že nejpozději do 13. 8. 2015 provedl posouzení rizika výbuchu podle § 3 nařízení vlády č. 406/2004 Sb. se zřetelem na pravděpodobnost výskytu zdroje iniciace, kterým je hořící plamen v kotli a horké povrchy v kotelně (objekt 8635), a neprokázal, že přijal preventivní a ochranná opatření k zajištění ochrany před tímto výbuchem v souladu s § 2 nařízení vlády č. 406/2004 Sb., čímž se účastník řízení dopustil přestupku právnických osob na úseku bezpečnosti práce podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. q) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, (dále jen „zákon o inspekci práce“).

3. Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí byl žalobce shledán vinným, že svým zaměstnancům na pracovišti na adrese: Záluží 1, 436 70 Litvínov, nejpozději do 13. 8. 2015, podle potřeb jimi vykonávané práce nezajistil dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, (dále jen „zákoník práce“) a podle zvláštních právních předpisů, zejména formou seznámení s riziky, výsledky vyhodnocení rizik vyplývajících z poruchových stavů při běžném, ustáleném provozu a při řízení technologie jednotky propylenového okruhu nacházející se na tomto pracovišti. Konkrétně účastník řízení svým zaměstnancům nezajistil informace a pokyny o tom, které úkony automaticky zajišťuje řídicí systém, které úkony se provádějí ručně obsluhou a za jakých podmínek je možné bezpečně přejít z automatické regulace na ruční regulaci a jakým způsobem provádět bezpečné ruční řízení technologie až do přechodu na ustálený provozní stav. Dále žalobce svým zaměstnancům nezajistil informace a pokyny pro najíždění propylenového okruhu, řízení provozu, odstavování z provozu a pokyny pro řešení poruchových stavů na základě hodnocení rizik, a to konkrétně informace a pokyny pro regulaci tlaku v koloně DA-406, řízení výkonů topení ve vařácích kolony, pokyny pro manipulaci s regulačním ventilem na zásobníku refluxu FA 407, pokyny pro obnovení kondenzace po výpadku chladící vody a pokyny pro manipulaci a řízení provozu v situaci po otevření pojistných ventilů SV 04-253-1-4, v důsledku čehož nedodržel povinnost stanovenou v ustanovení § 103 odst. 1 písm. f) zákoníku práce, a dopustil se tak přestupku právnických osob na úseku bezpečnosti práce podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce.

4. Výrokem III. prvostupňového rozhodnutí byl žalobce shledán vinným, že neplnil povinnost stanovenou v ustanovení § 3 odst. 1 písm. n) nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, (dále jen „nařízení vlády č. 378/2001 Sb.“), tím, že na jeho pracovišti na adrese: Záluží 1, 436 70 Litvínov, nebyly nejpozději do 13. 8. 2015, u tlakové nádoby stabilní – propylenové kolony DA – 406, od výrobce Královopolská strojírna Brno, v. č. 23740, r. v. 1977, výfukové trubky pojistných ventilů Sempell VSE5, označení SV 04-253-1, SV 04-253-2, SV 04-253-3 a SV 04-253-4, zachyceny podporami nebo závěsy tak, aby nedocházelo k namáhání pojistných ventilů reakcí při odfuku, jak je stanoveno v čl. 6.4 ČSN 69 0010-5-2, čl. 3.2.1.12 ČSN 13 4309-2 a v části A. čl. A.8 přílohy ČSN 13 4309-2 a v čl. 8.2.1.

2. ČSN EN 764-7, přičemž u pojistných ventilů SV 04-253-1 a SV 04-253-2 byla pouze dělená příčná vzpěra ve středu sešroubovaná z úhelníku 100 x 100 mm mezi vstupním a výstupním potrubím přivařená k potrubí v místě za uzavírajícími ventily a u pojistných ventilů SV 04-253-3 a SV 04-253-4 byla přišroubovanou do nosných prvků potrubního mostu, čímž žalobce nezajistil upevnění, ukotvení nebo zajištění zařízení nebo jeho části vhodným způsobem, který je nutný pro bezpečný provoz a používání výše uvedeného zařízení a dopustil se tak přestupku právnických osob na úseku bezpečnosti práce podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. r) zákona o inspekci práce.

5. Výrokem IV. prvostupňového rozhodnutí byl žalobce shledán vinným, že neplnil povinnost stanovenou v ustanovení § 4 odst. 2 nařízení vlády č. 378/2001 Sb., tím, že na pracovišti na adrese: Záluží 1, 436 70 Litvínov, nejpozději do 13. 8. 2015, nevybavil pojistné ventily Sempell VSE5, označení SV-04-253-1, SV-04-253-2, SV-04-253-3 a SV-04-253-4, provozní dokumentací dle ustanovení § 2 písm. f) nařízení vlády č. 378/2001 Sb., když v průběhu této kontroly správním orgánem prvního stupně dne 3. 2. 2016 předložil jako průvodní dokumentaci těchto pojistných ventilů pouze náčrt označený č. SK 05255A-7 s data sheet od dodavatele technologie firmy LUMMUS, přičemž takto předložená dokumentace je nedostatečná s ohledem na to, že v ní chybí návod výrobce pro montáž, manipulaci, opravy a údržbu, čímž se dopustil přestupku právnických osob na úseku bezpečnosti práce podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. r) zákona o inspekci práce.

6. Výrokem IX. prvostupňového rozhodnutí byl žalobce shledán vinným, že neplnil povinnost stanovenou v ustanovení § 3 odst. 4 písm. f) nařízení vlády č. 378/2001 Sb. tím, že na jeho pracovišti na adrese: Záluží 1, 436 70 Litvínov, nejméně dne 13. 8. 2015, bylo ochranné zařízení – kontaktní manometr 1PHH04253, umístěné ve spodku tlakové nádoby stabilní – propylenové kolony DA–406 vytápěné vařáky EA–424 A/B (výrobce Královopolská strojírna Brno, v. č. 23740, r. v. 1977), které má při přetlaku uzavírat topení vařáku na přívodu prací vody, chybně nastaveno na vypínací hodnotu tlaku 1,9 MPa, protože nebyly zohledněny hodnoty tlakových ztrát a změny tlakové diference mezi spodkem a hlavou propylenové kolony, a z tohoto důvodu nesplňovalo technické požadavky na blokování a jištění propylenové kolony stanovené normovou hodnotou podle ustanovení čl. 5.1.4 ČSN 69 0010-5.2, čímž se dopustil přestupku právnických osob na úseku bezpečnosti práce podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. r) zákona o inspekce práce.

7. Výrokem X. prvostupňového rozhodnutí byl žalobce shledán vinným, že nedodržel povinnost stanovenou v ustanovení § 102 odst. 3 zákoníku práce tím, že na jeho pracovišti na adrese: Záluží 1, 436 70 Litvínov, nejpozději do dne 13. 8. 2015, nevyhodnotil riziko vzniku kmitání – klepání tzv. chatteringu pojistných ventilů Sempell VSE5, označení SV 04-253-1, SV 04-253-2, SV 04-253-3 a SV 04-253-4, tlakové nádoby stabilní – propylenové kolony DA–406 od výrobce Královopolská strojírna Brno, v. č. 23740, r. v. 1977, a nepřijal opatření k jeho odstranění, když kmitání pojistných ventilů vedlo, na výše uvedeném pracovišti účastníka řízení dne 13. 8. 2015, ke ztrátě integrity propylenového okruhu, a to v místě vstupní příruby pojistného ventilu SV 04-253-1, a k úniku propylenu, který se smísil se vzduchem a vytvořil mrak plynu, přičemž tento mrak se dále šířil ke kotelně (objekt 8635), kdy nejprve došlo k jeho postupnému prohořívání a později k výbuchu a následnému požáru, v důsledku čehož byli bezprostředně ohroženi na životě zaměstnanci účastníka řízení, čímž se dopustil přestupku právnických osob na úseku bezpečnosti práce podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce.

8. Výrokem XI. prvostupňového rozhodnutí byla žalobci uložena podle ustanovení § 30 odst. 2 písm. d) zákona o inspekci práce a za použití ustanovení § 41 odst. 1 zákona o přestupcích pokuta ve výši 1 400 000 Kč s tím, že je splatná u Celního úřadu pro Ústecký kraj na účet vedený u České národní banky, číslo účtu 3754-27720411/0710, konstantní symbol 1148, variabilní symbol 27597075 (identifikační číslo), a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

9. Výrokem XII. prvostupňového rozhodnutí byla žalobci uložena povinnost podle ustanovení § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) ve spojení s ustanovením § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení nahradit paušální částkou náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.

10. Výrokem I. žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný změnil výrok I. prvostupňového rozhodnutí tak, že za text: „podle § 3“ se vkládá text: „odst. 1 písm. b)“. Dále byl tímto výrokem zrušen výrok I. prvostupňového rozhodnutí ve věci spáchání přestupku tím, že účastník řízení neplnil povinnosti podle § 6 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 406/2004 Sb., tím, že neprokázal, že přijal preventivní ochranná opatření k zajištění ochrany před výbuchem v souladu s § 2 uvedeného nařízení vlády č. 406/2004 Sb., a pro shora uvedenou část skutku bylo řízení zastaveno. Ve zbývající části pak byl výrok I. prvostupňového rozhodnutí potvrzen.

11. Výrokem II. žalobou napadeného rozhodnutí bylo odvolání proti výroku II. prvostupňového rozhodnutí zamítnuto a předmětný výrok prvostupňového rozhodnutí byl potvrzen.

12. Výrokem III. žalobou napadeného rozhodnutí bylo odvolání proti výroku III. prvostupňového rozhodnutí zamítnuto a předmětný výrok prvostupňového rozhodnutí byl potvrzen.

13. Výrokem IV. žalobou napadeného rozhodnutí byl výrok IV. prvostupňového rozhodnutí zrušen a řízení bylo zastaveno.

14. Výrokem V. žalobou napadeného rozhodnutí bylo odvolání proti výroku IX. prvostupňového rozhodnutí zamítnuto a předmětný výrok prvostupňového rozhodnutí byl potvrzen.

15. Výrokem VI. žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný změnil výrok X. prvostupňového rozhodnutí tak, že text: „a nepřijal opatření k jeho odstranění, když kmitání pojistných ventilů vedlo, na výše uvedeném pracovišti účastníka řízení dne 13. 8. 2015, ke ztrátě integrity propylenového okruhu, a to v místě vstupní příruby pojistného ventilu SV 04-253-1, a k úniku propylenu, který se smísil se vzduchem a vytvořil mrak plynu, přičemž tento mrak se dále šířil ke kotelně (objekt 8635), kdy nejprve došlo k jeho postupnému prohořívání a později k výbuchu a následnému požáru“ se vypouští. Dále byl tímto výrokem zrušen výrok X. prvostupňového rozhodnutí ve věci spáchání přestupku tím, že účastník řízení nedodržel povinnost stanovenou v § 102 odst. 3 zákoníku práce tím, že „nepřijal opatření k jeho odstranění“, a pro shora uvedenou část skutku bylo řízení zastaveno. Ve zbývající části pak byl výrok X. prvostupňového rozhodnutí potvrzen.

16. Výrokem VII. žalobou napadeného rozhodnutí byl změněn výrok XI. prvostupňového rozhodnutí tak, že výše uložené pokuty se snižuje a účastníku řízení se ukládá pokuta ve výši 1 200 000 Kč. Ve zbývající části pak byl výrok XI. prvostupňového rozhodnutí potvrzen.

17. Výrokem VIII. žalobou napadeného rozhodnutí bylo odvolání proti výroku XII. prvostupňového rozhodnutí zamítnuto a předmětný výrok prvostupňového rozhodnutí byl potvrzen.

18. Žalobce svou žalobou napadal výroky I., II., III., V., VI., VII. a VIII. žalobou napadeného rozhodnutí.

19. Současně se žalobce domáhal i zrušení prvostupňového rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů řízení. Žaloba 20. Žalobce v žalobě popsal mimořádnou událost (únik a výbuch propylenu), ke které došlo v jeho objektu dne 13. 8. 2015. Právě v souvislosti s touto mimořádnou událostí byla u žalobce zahájena kontrola správním orgánem prvního stupně, na základě které bylo zahájeno správní řízení završené žalobou napadeným rozhodnutím. Kontrola však nebyla zahájena za účelem šetření příčin mimořádné události, ale za účelem prověření, zda žalobce dodržuje své povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k bezpečnosti práce a bezpečnosti provozu technických zařízení.

21. Žalobce poukázal na skutečnost, že správní orgány vycházely při rozhodnutí ve věci především ze znaleckého posudku Fakulty bezpečnostního inženýrství Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava č. 5/2015 ze dne 31. 3. 2016 (dále jen „znalecký posudek FBI VŠB“) a jeho dodatku č. 5/2016 ze dne 15. 12. 2016 (dále jen „dodatek ke znaleckému posudku FBI VŠB“). Tomuto posudku však žalobce vytýká řadu vad.

22. Žalobce považuje předmětný posudek za nepřezkoumatelný, neboť dle žalobce z předmětného posudku v mnohých případech nelze seznat, jakou cestou znalec dospěl ke svým závěrům. Tuto skutečnost žalobce zejména vztahoval k závěrům o příčině vzniku mimořádné události a otázce posouzení případných konstrukčních nedostatků pojistných ventilů VSE. Dále žalobce namítal, že znalec neměl ke zpracování posudku k dispozici kompletní dokumentaci. Dále žalobce poukázal na nekritický způsob získávání podkladových materiálů k otázce možnosti iniciace výbuchu na průhledítkách do spalovacích prostorů kotlů, kdy se znalec spolehl pouze na „sdělení energetika, který tam byl“, že na povrchu průhledítka může být tak 500 – 600 C. Znalecký posudek Ústavu kriminalistiky a kriminológie však uváděl, že naměřená teplota na průhledítkách byla nejvyšší při kořeni průhledítka, a to 350,5 C, což je přibližně o 105 C nižší teplota, než je teplota vznícení propylenu (455 C). Dále žalobce zpochybňoval i závěr obsažený v posudku, že vodní clony mohly ovlivnit průběh mimořádné události. Dále žalobce poukazoval na to, že v předmětném posudku se znalec vyjadřoval ke skutečnostem, které nebyly předmětem dotazu zadavatele posudku, a vyjadřoval se i k otázkám právním, což mu však nepřísluší. Žalobce poukázal na skutečnost, že na předmětné nedostatky znaleckého posudku poukazoval již v průběhu správního řízení, ale správní orgány na tyto námitky dostatečně nereagovaly.

23. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že v předmětném řízení bylo zkoumáno několik znaleckých posudků. Kromě výše zmíněného posudku to byly i Znalecký posudok Ústavu kriminalistiky a kriminológie č. 3/2017 ze dne 6. 7. 2017 a znalecký posudek Havárie polypropylénové jednotky v Unipetrolu Litvínov, a. s. vypracovaný znaleckou organizací České vysoké učení technické v Praze, Fakulta strojní, v období 20. 1. 206 až. 25. 3. 2016. Závěry těchto posudků jsou dle žalobce často rozdílné. Těmito rozdíly se však správní orgány dle žalobce nezabývaly. Žalobce poukázal na to, že na uvedené skutečnosti poukazoval ve svém odvolání a žalovaný se s nimi v žalobou napadeném rozhodnutí nevypořádal.

24. Žalobce dále namítal ve vztahu k výroku I. žalobou napadeného rozhodnutí, že povinnost prokázat posouzení rizika výbuchu prostřednictvím písemné dokumentace, jejíž porušení je žalobci kladeno za vinu, § 6 nařízení vlády č. 406/2004 Sb. neobsahuje. Neexistuje-li ustanovení, které by stanovilo povinnost prostřednictvím dokumentace prokázat posouzení rizika výbuchu, nelze pak žalobce vinit z porušení takové neexistující povinnosti. Dle žalobce skutek, tak jak byl popsán ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí, nenaplňuje skutkovou podstatu přestupku podle § 30 odst. 1 písm. q) zákona o inspekci práce, resp. není porušením povinnosti podle § 6 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 406/2004 Sb.

25. Žalobce i přes výše uvedené trval na tom, že provedl posouzení rizik výbuchu se zřetelem na pravděpodobnost výskytu iniciace, kterým je hořící plamen v kotli a horké povrchy v kotelně v souladu s nařízením vlády č. 406/2004 Sb., a přijal i příslušná preventivní a ochranná opatření. Trval rovněž na tom, že uvedené skutečnosti jsou obsaženy v dokumentaci o ochraně před výbuchem, kterou v souladu s nařízením č. 406/2004 Sb. žalobce zpracoval. Správní orgány při posouzení dokumentace vycházely pouze z obsahu Pravidel o zajištění ochrany před výbuchem při provozu výrobního zařízení v prostoru s nebezpečím výbuchu ze dne 10. 1. 2008. Žalobce nepopírá, že tato pravidla neobsahují informaci o tom, že provedl posouzení rizika výbuchu se zřetelem na pravděpodobnost výskytu zdroje iniciace, kterým je hořící plamen v kotli a horké povrchy v kotelně (objekt 8635). Ovšem uvedená pravidla tvoří pouze část dokumentace podle nařízení vlády č. 406/2004 Sb. Pro posouzení předmětné otázky je nutné prozkoumat dokumentaci celou. Přestože žalovaný předložil další dokumenty tvořící dle jeho názoru dokumentaci dle nařízení vlády č. 406/2004 Sb., správní orgán prvního stupně se těmito dokumenty vůbec nezabýval s poukazem, že předložené dokumenty neobsahují informaci o tom, že jsou součástí dokumentace dle nařízení vlády č. 406/2004 Sb., případně neobsahují odkaz na toto nařízení a nejsou vzájemně provázány odkazy. Žalobce trval na tom, že za dokumentaci o ochraně proti výbuchu ve smyslu nařízení vlády č. 406/2004 Sb. je nutné považovat všechny dokumenty, které žalobce při kontrole předložil. Z žádného právního předpisu dle žalobce nevyplývá povinnost či požadavek, aby jednotlivé dokumenty dokumentace o ochraně proti výbuchu byly propojeny vzájemnými odkazy, ani není stanovena povinnost vést písemný seznam o tom, které dokumenty jsou součástí dokumentace o ochraně proti výbuchu. Jediným formálním požadavkem je požadavek písemné formy. Posoudit, zda určitý dokument tvoří součást dokumentace o ochraně proti výbuchu je nutné podle obsahu dokumentů. Žalobce trval na tom, že jím předložená dokumentace obsahovala posouzení rizik s ohledem na možný vznik výbušné atmosféry i existenci zdrojů iniciace, které jsou způsobilé výbuch této atmosféry iniciovat. Skutečnost, že dokumentaci o ochraně proti výbuchu u žalobce tvořilo více dokumentů, potvrdili při výsleších i svědci.

26. Žalobce trval na tom, že posouzení kotle a horkých povrchů v kotelně (8635) jako možného zdroje iniciace požáru bylo prokázáno předložením požárního řádu pro výrobnu etylenová jednotka, platného od 5. 6. 2014 (dále jen „požární řád“). Žalobce trval na tom, že požár a výbuch jsou si velice blízké, neboť jednou z příčin požáru bývá výbuch a naopak následkem výbuchu bývá požár. Požární řád se zabývá tedy jak požárním nebezpečím, tak i nebezpečím výbuchu. Žalobce poukázal na skutečnost, že v kotelně (objekt 8635) se nachází jediný možný zdroj iniciace, kterým jsou parní kotle BF 1201 A a BF 1201 B. V požárním řádu žalobce identifikoval mimo jiné jako nebezpečné situace úniky plynných a kapalných hořlavin ze zařízení do okolního prostoru a jako nebezpečná místa jsou mimo jiné uvedeny i horké povrchy parních kotlů BF 1201 A a BF 1201 B. Rovněž v části 5 požárního řádu je jako nebezpečná látka uveden propylen s uvedením teploty vzplanutí, teploty vznícení, koncentrační meze výbušnosti apod. Mezi zdroji zapálení jsou v požárním řádu vyjmenovány i horké povrchy parních kotlů BF 1201 A a BF 1201 B. Žalobce trval na tom, že možný průnik výbušné atmosféry do blízkosti parních kotlů BF 1201 A a BF 1201 B hodnotil a přijal k nim preventivní opatření. Žalobce zdůraznil, že parní kotle hodnotil jako celek (tedy jak horké povrchy, tak i otevřený plamen), neboť horké povrchy a plamen se nacházejí téměř ve stejném místě. Oddělené hodnocení těchto zdrojů iniciace by bylo dle žalobce nadbytečné a požadavek takového posouzení považuje za přepjatý formalismus. Žalobce tedy trval na tom, že rizika se zřetelem na pravděpodobnost výskytu zdroje iniciace, kterým je hořící plamen v kotli a horké povrchy v kotelně (objekt 8635) řádně posoudil.

27. Následně se žalobce obsáhle zabýval otázkou přijetí preventivních a ochranných opatření ve vztahu k pravděpodobnosti výskytu zdroje iniciace, kterým je hořící plamen v kotli a horké povrchy v kotelně (objekt 8635) a jejich efektivnosti.

28. Dále žalobce namítal, že došlo k nesprávnému hodnocení výpovědí svědků. Konkrétně svědek M. uvedl, že opatření proti výbuchu jsou obsažena i v navazující dokumentaci, přičemž uvedl několik dokumentů, které tyto informace obsahují – mimo jiné i požární řád. Svědek rovněž konstatoval, že Pravidla zajištění ochrany před výbuchem tvoří pouze dílčí část celé dokumentace. Za dokumentaci podle nařízení vlády č. 406/2004 Sb. je podle svědka nutno považovat i navazující dokumentaci. K výpovědi svědka V. žalobce uvedl, že nebyl nikdy vyzván, aby vyjmenoval konkrétní dokumenty tvořící dokumentaci podle nařízení vlády č. 406/2004 Sb. Proto nelze dovozovat, že na tuto otázku nebyl schopen odpovědět.

29. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že údajné vady dokumentace o ochraně proti výbuchu neodhalila kontrola provedená správním orgánem prvního stupně v roce 2014. Ve vyjádření ev. č. DST-7.00/9756/2014/15.7 vydaném správním orgánem prvního stupně je uvedeno, že k předložené dokumentaci nemá zvláštních připomínek. Tato skutečnost je dle žalobce v rozporu s principem právní jistoty. K tvrzení správního orgánu prvního stupně, že při kontrole v roce 2014 nemohl konstatovat, že v dokumentaci není identifikována pravděpodobnost výskytu určitých zdrojů iniciace, když nebyl na pracovišti žalobce, kde by úřední osoba mohla nabýt informaci, kde se určité zdroje iniciace či určitá rizika fakticky nacházejí, žalobce namítl, že správní orgán prvního stupně mohl zahájit kontrolu k ověření skutečností uvedených v předložené dokumentaci, popřípadě mohl konstatovat, že dokumentaci nemůže posoudit.

30. Dále žalobce nesouhlasil s vyslovením viny dle výroku II. prvostupňového rozhodnutí. Žalobce trval na tom, že není povinen zpracovávat a předávat informace a pokyny podle § 103 odst. 1 písm. f) zákoníku práce zaměstnancům v písemné formě. Žalobce trval na tom, že řízení bylo zaměřeno výhradně na to, zda byly pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci zpracovány písemně a nikoli k tomu, zda byly pokyny a informace zaměstnancům uděleny. Přičemž však svědci ve svých výpovědích uváděli, že pokyny byly udělovány i ústně.

31. Správní orgán prvního stupně v prvostupňovém rozhodnutí poukázal na údajnou nepřipravenost zaměstnanců žalobce na situaci, jejímž prvotním impulzem byla podle závěrů žalovaného odstávka vody, kterou žalovaný nepovažuje za nepředvídatelnou situaci, či situaci, na kterou by se nebylo možné připravit. Žalobce však poukázal na skutečnost, že zásadní nebyla samotná odstávka vody, ale skutečnost, že obsluha vodáren o manipulaci s potrubím chladící vody a možném snížení jejího množství neinformovala obsluhu etylenové jednotky. Obsluha proto s možností dočasného snížení dodávek chladící vody nepočítala, což na počátku ovlivnilo zjišťování příčin zvyšování tlaku v koloně. To však nebylo způsobeno nepřipraveností zaměstnanců, ale chybou v komunikaci. To nemůže být považováno za důkaz nepřipravenosti obsluhy. Závěr o nepřipravenosti jeho zaměstnanců na mimořádnou událost je nesprávný, neboť takto rozsáhlá mimořádná událost s tak významnými materiálními dopady dosud v jeho provozu nikdy v minulosti nevznikla. O tom svědčí i skutečnost, že předmětná mimořádná událost byla největším průmyslovou havárií v Evropě v roce 2015.

32. Žalobce namítal nesprávné hodnocení výpovědí svědků. Například v případě svědka V. byla jeho výpověď hodnocena pouze jako obecná netýkající se poskytování konkrétních pokynů a informací, jejichž nezajištění je žalobci kladeno za vinu. Ovšem žalobce trval na tom, že svědkovi dotaz na konkrétní pokyny a informace nebyl položen. Žalobci tedy bylo kladeno k tíži, že svědek V. vypovídal obecně, přestože od správních orgánů nedostal konkrétní dotaz.

33. Dále žalobce namítal, že správní orgány nesprávně dospěly k závěru, že zaměstnancům jsou k práci poskytovány pouze technologické pokyny a nikoli pokyny týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Žalobce trval na tom, že posouzení, zda se jedná o technologický pokyn či pokyny týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je otázkou právní, kterou by si měl vyhodnotit správní orgán s ohledem na obsah pokynů a nikoli svědkové. Žalobce zdůraznil, že svědek M. vypověděl, že jako vedoucí směny udílí svým podřízeným pokyny týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Rovněž svědek B. uvedl, že denní pokyny obsahují i pokyny týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

34. Žalobce dále namítal, že se správní orgány nevypořádaly s jeho námitkou týkající se nesprávného hodnocení havarijních karet. Žalobce trval na tom, že správní orgány neměly hodnotit obsah havarijních karet na základě výpovědí svědků, ale měly je zhodnotit samy. Žalovaný pak pouze konstatoval, že s havarijními kartami byli seznámeni pouze vedoucí směny/operátoři. Z rozhodnutí však nevyplývá, jak k tomuto závěru dospěl. Dále žalobce uvedl, že z tohoto konstatování vyplývá, že žalovaný dospěl k závěru, že havarijní karty obsahují pokyny pro řešení havarijních stavů a přinejmenším někteří zaměstnanci s nimi byli seznámeni. Tento závěr však žalovaný nepromítl do svého rozhodnutí.

35. Žalobce namítal, že správní orgány nesprávně vyhodnotily výpověď svědka M. Dle žalobce není zřejmé, proč dovodily, že postupy uvádění do provozu nejsou pokyny týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, neboť i technologické pokyny mohou být pokyny bezpečnostními. Dále poukázal na výpověď svědka Ch., zdůraznil, že z jeho výpovědi nelze dovodit, že by pokyny byly předávány pouze zaměstnancům kontraktora. Uvedený svědek rovněž uvedl, že informace jsou předávány jak při školení, tak formou mimořádného pokynu. Poukázal rovněž, že svědek B. uvedl, že denní pokyny obsahují i upozornění na rizika, jsou-li známa, a že v havarijních kartách je popsáno, co může nastat a jaké to má řešení. Svědek M. dle žalobce vypověděl, že jako vedoucí směny udílí svým podřízeným pokyny týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Svědek M. dle žalobce uvedl, že v případě havárie udílí pokyny týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vedoucí směny. S těmito výpověďmi se dle žalobce žalovaný nedostatečně vypořádal.

36. Žalobce dále zdůraznil, že technologické pokyny mohou být současně i bezpečnostními pokyny, pokud mají zajistit ochranu života a zdraví pracovníků. Každý pokyn je nutno posuzovat dle jeho obsahu. Správní orgány dovodily, že pokyny poskytované zaměstnancům byly technologické pokyny. Nezabýval se však již otázkou, zda tyto pokyny dle obsahu nemohly být i pokyny bezpečnostními.

37. K výroku III. prvostupňového rozhodnutí žalobce uvedl, že trvá na tom, že konstrukční provedení uchycení pojišťovacích ventilů bylo provedeno podle původního projektu výstavby etylenové jednotky a dodatečné konstrukční změny provedené v roce 1984. Trval na tom, že upevnění pojistných ventilů VSE odpovídá předpisu pro montáž a údržbu těchto ventilů. Žalobce zdůraznil, že pojistné ventily VSE byly při mimořádné události spuštěny poprvé za celou dobu provozu zařízení. Do toho okamžiku byly pouze opakovaně kontrolovány a servisovány, a to v předepsaném rozsahu a intervalech. Nedocházelo tedy k opotřebování pojistných ventilů VSE ani nebylo možné získat zkušenosti s jejich provozem. Žalobce neměl žádné konkrétní údaje, ze kterých by vyplývalo, že by jeho výpočty z roku 1984 či celkové projektové řešení pojistných ventilů byly nevhodné. Žalobce trval na tom, že nařízení vlády č. 378/2001 Sb. neukládá povinnost přezkoumat všechna zařízení a jejich design podle aktuálních nejnovějších poznatků vědy a techniky. Dle jeho názoru je nutno § 3 písm. n) nařízení vlády č. 378/2001 Sb. vykládat tak, že je nutné zajistit, aby byly řádně upevněny všechny součásti zařízení, které mají být upevněny dle designu zařízení a průvodní dokumentace od výrobce. Splnění této povinnosti žalobce prokázal.

38. Žalobce uvedl, že správní orgány dospěly k závěru, že porušil § 3 písm. n) nařízení vlády č. 378/2001 Sb., který ukládá povinnost upevnit, ukotvit nebo zajistit zařízení nebo jeho části vhodným způsobem za podmínky, že je to nutné pro bezpečný provoz zařízení. Přitom z převážné části vyšly z povinnosti zakotvené v § 102 odst. 5 písm. e) zákoníku práce. Žalobce však trval na tom, že povinnost podle § 102 odst. 5 písm. e) zákoníku práce, tedy povinnost nahrazování nebezpečných technologií, výrobních a pracovních prostředků, surovin a materiálů méně nebezpečnými nebo méně rizikovými v souladu s vývojem nejnovějších poznatků vědy a techniky, je samostatnou a svébytnou povinností, která nepředstavuje obecný axiom, podle něhož se mají řídit všechny ostatní povinnosti zaměstnavatele. Naopak dle žalobce jde o jednu z povinností, která svojí povahou doplňuje povinnost podle § 3 písm. n) nařízení vlády č. 378/2001 Sb. povinností toto zařízení také upravovat a vylepšovat v souladu s posledními poznatky. Případný závěr o porušení § 102 odst. 5 písm. e) zákoníku práce tak nemůže být kvalifikován jako porušení § 3 písm. n) nařízení vlády č. 378/2001 Sb. Dále žalobce zdůraznil, že porušení § 102 odst. 5 písm. e) zákoníku práce nebylo ze strany správních orgánů vytýkáno, ani nebylo v tomto směru vedeno dokazování. Žalobce trval na tom, že i kdyby (po řádném provedení dokazování) správní orgány dospěly k závěru, že došlo k porušení uvedeného ustanovení, není možné z porušení této povinnosti vyvozovat porušení § 3 písm. n) nařízení vlády č. 378/2001 Sb.

39. K výroku IX. prvostupňového rozhodnutí žalobce uvedl, že trvá na tom, že funkce kontaktního manometru 1PHH04253 je regulační a nikoli ochranná, neboť se jedná o zařízení, jehož účelem je regulovat běžný provoz a fungování zařízení. Ochrannými zařízeními jsou pojistné ventily VSE, které mají za cíl zabránit havárii v případě, že běžnými regulačními zařízeními není možné zajistit bezpečný a ustálený provoz. Žalobce připustil, že nelze vyloučit, že by regulační zařízení nemohlo mít ve svém důsledku i ochranou funkci, ovšem primární určení každého zařízení určuje jeho správné nastavení. Žalobce trval na tom, že kontaktní manometr 1PHH04253 jako zařízení mající regulační funkci byl nastaven zcela správně a v souladu se všemi právními předpisy na hodnotu, která byla předepsána výrobcem. Nastavení vypínací hodnoty na nižší hodnotu by znamenalo nesprávné fungování etylenové jednotky při vysokých venkovních teplotách. Nebylo by totiž možné zajistit kondenzaci propylenu během letního období. Na stejnou hodnotu byl předmětný manometr nastaven více než 30 let provozu předcházejícího mimořádné události ze dne 13. 8. 2015.

40. Žalobce uvedl, že při mimořádné události nedosáhla hodnota tlaku vypínacího tlaku kontaktního manometru 1PHH04253 z důvodu úniku plynného propylenu v jiné části zařízení etylenové jednotky. Nesepnutí kontaktního manometru bylo dle žalobce s největší pravděpodobností způsobeno vývojem tlakových poměrů po ztrátě integrity zařízení, a nikoli nezohledněním tlakových ztrát a změny talkové diference mezi spodkem a hlavou propylenové kolony. Správní orgány nezkoumaly správnost nastavení daného manometru při standardním provozu zařízení, ale posuzovaly jej na základě naprosto nestandardní a ojedinělé situace, kdy došlo k narušení integrity zařízení a následné změně tlakových poměrů v zařízení. Žádná norma nestanoví povinnost zohledňovat při nastavování zařízení nepředvídatelné mimořádné situace, při kterých dojde ke ztrátě integrity zařízení a k náhlému navýšení tlaku, který způsobí změnu tlakových poměrů v zařízení. Skutečnost, že žalobce po mimořádné události změnil svoji praxi v nastavování manometru 1PHH04253, neznamená, že bylo toto zařízení dne 13. 8. 2015 nastaveno nesprávně. Rovněž nelze dle žalobce dovozovat ze skutečnosti, že manometr při mimořádné události nesepnul, protože nebylo dosaženo nastaveného spínacího tlaku, že by toto zařízení bylo nesprávně nastaveno, a to právě s ohledem na existenci mimořádných okolností, se kterými nebylo možné pro běžný provoz počítat. Dle žalobce se správní orgány nezabývaly řádně otázkou, zda byl manometr nastaven správně či nikoli.

41. K výroku X. prvostupňového rozhodnutí uvedl, že rizikem chatteringu se zabýval a hodnotil jej, a to s ohledem na změnu rozměru potrubí v roce 1984. Namítl, že žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí uvedl, že žalobce je trestán za své protiprávní jednání ke dni 13. 8. 2015 a nikoli za celou dobu provozu etylenové jednotky, ovšem tento závěr žalovaného neodpovídá výroku X. prvostupňového rozhodnutí, který žalovaný bez dalšího potvrdil. V uvedeném výroku je totiž žalobci vytýkáno, že „nejpozději do 13. 8. 2015 nevyhodnotil riziko kmitání - klepání, tzv. chatteringu“. Pokud žalobce o riziku chatteringu věděl, hodnotil jej a reagoval na něj výměnou potrubí, pak je dle žalobce jednoznačné, že nespáchal přestupek tak, jak je definován ve výroku X. prvostupňového rozhodnutí, podle kterého toto riziko žalobce nikdy nehodnotil.

42. Žalobce dále trval na tom, že riziko vzniku chatteringu pro něho bylo nepředvídatelné. Předvídatelnost určitého rizika nemůže být dle žalobce slučována s povědomím o jeho existenci. Pouhé konstatování o tom, že žalobce o určitém riziku věděl, není dostatečné pro závěr, že toto riziko pro něho bylo i předvídatelné. Není tedy možné spojovat teoretickou vědomost a znalost jevu chattering s objektivní možností žalobce identifikovat možnost selhání pojistných ventilů VSE. Možnost vzniku jevu chattering na konkrétním pojistném ventilu je dle žalobce závislá na celé řadě okolností, které objektivně nebylo možné ve vztahu k pojistným ventilům VSE vytvořit v laboratorních podmínkách. Testování pojistných ventilů VSE v reálném provozu je nemyslitelné, neboť by v zařízení musel být úmyslně vyvolán stav bezprostředně hrozící vážné havárie. Žalobce zdůraznil, že jednotlivé pojistné ventily VSE 1, 2 a 3 se při samotné mimořádné události chovaly odlišně.

43. Žalobce trval na tom, že riziko chatteringu ve svém provozu vyhodnotil, přijal proti jeho vzniku opatření (změna průměru potrubí) a nemohl předvídat, že se toto opatření ukáže jako nedostatečné.

44. K výši uložené pokuty uvedl žalobce, že žalobou napadeným rozhodnutím došlo ke snížení uložené pokuty z částky 1 400 000 Kč na částku 1 200 000 Kč. Dle žalobce míra snížení pokuty není odpovídající skutečnosti, že žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí zastavil řízení pro jeden přestupek ze šesti zcela a u dalších výroků zastavil řízení ohledně některých skutků. Dle žalobce došlo k zastavení řízení přibližně pro 30 % řízení. Došlo i k redukci přitěžujících okolností. Ovšem pokuta byla snížena pouze o 14 %. Toto snížení pokuty dle žalobce neodráží množství a závažnost přitěžujících okolností, k nimž žalovaný nepřihlížel, ani množství a závažnost přestupků, pro které (jejich části) bylo řízení zastaveno.

45. K přitěžující okolnosti, že poskytnutí pokynů a informací zaměstnancům mohlo vést k zabránění mimořádné události či snížení jejích škodlivých následků žalobce namítal, že příčinou mimořádné události nebyly nesprávné kroky obsluhy etylenové jednotky a při jejím zvládání nedošlo k pochybením obsluhy. Neposkytnutí dostatečných informací zaměstnancům je již skutkovou podstatou podle výroku II. prvostupňového rozhodnutí. Započtení téže skutečnosti současně jako přitěžující okolnosti by bylo nepřípustným dvojím trestáním za týž skutek.

46. Dále žalobce namítal, že nesprávné ukotvení výfukového potrubí ventilů nemůže být považováno za naplnění skutkové podstaty přestupku a současně za přitěžující okolnost. Současně poukázal na skutečnost, že v předmětném řízení nebylo prokazováno, že by údajné řádné neupevnění výfukových trubek bylo příčinou chatteringu pojistných ventilů VSE. Proto nelze tuto skutečnost dle žalobce považovat za přitěžující okolnost počítanou mu k tíži.

47. K posuzování přitěžujících okolností žalobce ještě namítl k tvrzení, že nesprávné nastavení kontaktního manometru 1PHH04253 vedlo k tomu, že se nepodílel na snižování tlaku a tedy došlo k nadměrnému namáhání pojistných ventilů VSE, že provedené dokazování nebylo vedeno ke zjištění míry namáhání pojistných ventilů VSE či zda jejich namáhání bylo příčinou chatteringu. Zdůraznil, že správní orgány setrvávaly na tom, že předmětné řízení bylo vedeno za účelem zjištění porušení právních předpisů na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a nikoli za účelem zjištění příčin nebo průběhu mimořádné události. Vyjádření žalovaného 48. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění správních rozhodnutí. Trval na tom, že rozhodnutí je řádně odůvodněno a že o stavu věci nejsou důvodné pochybnosti a bylo provedeno správné právní posouzení. Dále žalovaný uvedl, že předmětem kontroly nebylo sice zjišťování příčin mimořádné události, ale dodržování povinností vyplývajících z příslušných právních předpisů. Nicméně dle žalovaného porušení právních předpisů mohlo mít významný podíl na vzniku mimořádné události.

49. K poukazům na nedostatky znaleckého posudku FBI VŠB žalovaný uvedl, že právní hodnocení věci prováděly správní orgány a nikoli znalec. Správní orgány pak při rozhodování vycházely nejen z tohoto posudku, ale hodnotily všechny podklady rozhodnutí, které byly v průběhu kontrolního a správního řízení shromážděny, a to včetně Znaleckého posudku Ústavu kriminalistiky a kriminológie č. 3/2017 ze dne 6. 7. 2017 a Znaleckého posudku ČVUT zpracovaného v období 20. 1. 2016 až 25. 3. 2016. Žalovaný poznamenal, že správní řád nezná institut vyloučení podkladu rozhodnutí. Dále uvedl, že správní orgány vypracování znaleckých posudků nezadávaly, což nevylučuje, aby inspektor oblastního inspektorátu práce, vycházejíc z podkladů shromážděných v průběhu kontrolního řízení, dospěl v určitých otázkách ke stejným závěrům jako jiná osoba.

50. K námitce týkající se právní kvalifikace přestupku vymezeného ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí žalovaný uvedl, že skutek popsaný ve výroku rozhodnutí odpovídá povinnosti definované v § 6 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 406/2004 Sb. Podle uvedeného ustanovení má zaměstnavatel povinnost zpracovávat písemnou dokumentaci o ochraně před výbuchem v návaznosti na výsledky posuzování rizika výbuchu podle § 3 nařízení vlády č. 406/2004 Sb., přičemž touto dokumentací se podle tohoto ustanovení prokazují skutečnosti uvedené v § 6 odst. 1 nařízení vlády č. 406/2004 Sb. pod písmeny a) až f). Zaměstnavatel nemá možnost prokázat tyto skutečnosti jinak, než prostřednictvím dokumentace o ochraně před výbuchem.

51. Žalovaný trval na tom, že dokumentace o ochraně před výbuchem byla v daném případě posuzována nejen po formální stránce, ale i po stránce materiální. Žalovaný trval na tom, že nekonstatoval, že doklady předložené žalobcem netvoří součást dokumentace o ochraně před výbuchem pouze z toho důvodu, že nejsou provázány odkazy. Žalovaný pouze uvedl, že mezi předloženými doklady nejsou odkazy. Žalovaný uvedl, že v žalobou napadeném rozhodnutí se výslovně zabýval vedle Pravidel o zajištění ochrany před výbuchem i obsahem dalších předložených dokumentů a výslovně se vyjadřoval k těm, jejichž obsah se dané věci týkal. Žádnou z předložených dokumentací dle žalovaného žalobce neprokázal, že posoudil riziko výbuchu se zřetelem na pravděpodobnost výskytu zdroje iniciace, kterým je hořící plamen v kotli a horké povrchy v kotelně (objekt 8635).

52. Žalovaný zdůraznil, že danou skutečnost žalobce neprokázal ani požárním řádem. Ze strany žalobce nedošlo k hodnocení pravděpodobnosti výskytu zdrojů iniciace (plamen a horké povrchy v kotelně), nebylo posuzováno, zda se jedná o zdroje, které se vyskytují trvale, či zřídka. Žalobce v žalobě poukazuje na plnění své povinnosti posouzení rizika výbuchu, neprokazuje však provedení posouzení rizik i se zřetelem na pravděpodobnost výskytu zdroje iniciace.

53. Žalovaný poukázal na skutečnost, že považuje za bezpředmětné zabývat se otázkou přijatých preventivních opatření, když ve vztahu ke skutku týkajícímu se přijetí opatření bylo řízení zastaveno.

54. Ve vztahu k hodnocení svědeckých výpovědí žalovaný uvedl, že jejich hodnocení bylo provedeno dostatečným způsobem. Porušení povinnosti dle § 6 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 406/2004 Sb. bylo dle žalovaného dostatečně prokázáno prostřednictvím předložené dokumentace o ochraně před výbuchem.

55. Ve vztahu k výroku II. prvostupňového rozhodnutí žalovaný trval na tom, že byly hodnoceny pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci udělované písemně i ústní formou.

56. K argumentaci týkající se nepřipravenosti zaměstnanců na mimořádnou událost žalovaný uvedl, že správní orgány nepovažují odstávku chladící vody za nepředvídatelnou situaci. Z vyjádření žalobce je přitom zřejmé, že nebyl na tuto situaci připraven, když s eventualitou snížení dodávek chladící vody zaměstnanci žalobce nepočítali.

57. K poukazu žalobce, že pojistné ventily se při mimořádné události spustily poprvé, nemohlo docházet k jejich opotřebení, žalovaný uvedl, že rozhodnutí se týkalo používání a opotřebení upevnění výfukových trubek a nikoli samotných pojistných ventilů. Pokud jedna věc (podpora a závěsy výfukových trubek) působí na jinou věc (aby se nehýbala), je používána, neboť určitou silou na věc působí, což vede k únavě materiálu apod.

58. Dále žalovaný uvedl, že sám žalobce si svým vnitřním předpisem N 11 021 Bezpečnostní pojistná zařízení proti nadměrnému tlaku v článku 4 stanovil, že jeho vedoucí zaměstnanci postupují podle přepisů uvedených v čl. 11, kde je uvedena i ČSN 69 0010. Podle čl. 6.4 věty druhé a třetí ČSN 69 0010-5.2 musí být výfuková trubka zachycena podporami nebo závěsy, aby nenamáhala pojistný ventil, a reakce z výfukové trubky nesmějí být přenášeny na pojistný ventil.

59. K námitce týkající se právní kvalifikace přestupku ve výroku III. prvostupňového rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobce byl shledán vinným z porušení § 3 odst. 1 písm. n) nařízení vlády č. 378/2001 Sb., protože výfukové trubky pojistných ventilů nebyly zachyceny podporami nebo závěsy tak, aby nedocházelo k namáhání pojistných ventilů reakcí při odfuku. Odkazem na § 102 odst. 5 písm. e) zákoníku práce byly pak ze strany žalovaného vypořádány poukazy žalobce na to, že před třemi desítkami let jednal adekvátně.

60. K námitkám týkajícím se správného nastavení manometru žalovaný uvedl, že manometr jako regulační zařízení byl v den mimořádné události nastaven na výšku tlaku 1,9 MPa, při němž mělo dojít k odstavení topení ve vařácích. Manometr však nesepnul, přičemž došlo rovnou k aktivaci pojistných ventilů jakožto bezpečnostního systému, když bylo dosaženo tlaku, při němž se otevírají pojistné ventily. Ztráta integrity (roztěsnění) následovalo až po dosažení tlaku, při němž se aktivovaly pojistné ventily.

61. Ve vztahu k výroku X. prvostupňového rozhodnutí žalovaný uvedl, že zabývání se jedinou možnou příčinou vzniku rizika chatteringu v roce 1984 žalobce nezbavuje povinnosti ve smyslu § 102 odst. 3 zákoníku práce soustavně hodnotit rizika, a to když je trestán za své protiprávní jednání právě ke dni 13. 8. 2015. Dle žalovaného je z výroku rozhodnutí i odůvodnění zřejmé, že je žalobce trestán za své protiprávní jednání dne 13. 8. 2015, neboť právě dne 13. 8. 2015 neměl toto riziko vyhodnoceno.

62. K otázce předvídatelnosti chatteringu žalovaný uvedl, že nemá za to, že by k hodnocení rizik bylo vždy nutno provádět faktické zkoušky. Rizika jsou zjistitelná z uspořádání pracoviště či podkladů, jejichž obsah odpovídá uspořádání daného pracoviště, dále z technických norem či listinných podkladů.

63. K otázce výše uložené pokuty žalovaný uvedl, že považuje snížení pokuty za adekvátní, a to navzdory matematickému zhodnocení provedenému žalobcem. Dle žalovaného správní uvážení o výši pokuty není exaktní vědou. Replika žalobce 64. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, ve které setrval na svých závěrech obsažených v žalobě. Opakovaně zdůraznil, že z rozhodnutí správního orgánu musí být zřejmé, z jakého důvodu se správní orgány přiklonily k určitému závěru a závěry musí být podložené a zdůvodněné. Lakonické konstatování, že správní orgán dospěl k závěru odlišnému, je v případě odborných otázek, pro které byl zpracován znalecký posudek nebo svědeckých výpovědí, kdy svědci vypovídají o tom, co vnímali svými smysly, neudržitelné. Dále žalobce trval na tom, že není možné na jedné straně tvrdit, že se příčinou mimořádné události správní orgány nezabývaly, a současně tvrdit, že porušení určité povinnosti mohlo mít na vznik mimořádné události vliv.

65. Žalobce dále uvedl, že se nedomáhal, aby znalecký posudek FBI VŠB byl vyloučen z podkladů rozhodnutí, ale namítá, že je vadný a není možné z něj vycházet. Žalobce namítal, že správní orgány neřešily řádně rozpory ve znaleckých posudcích např. ve vztahu k otázce předvídatelnosti chatteringu či efektivitě vodních clon. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že v trestním řízení, pro které byl původně znalecký posudek FBI VŠB vyhotoven, bude zkoumána otázka podjatosti prof. RNDr. D. CSc., který se na vyhotovení posudku podílel.

66. Žalobce dále konstatoval, že mu není jasné, z čeho žalovaný dovozuje, že zaměstnanci žalobce nebyli připraveni na výpadek chladící vody. Samotná skutečnost, že došlo k mimořádné události, není důkazem nepřipravenosti zaměstnanců. Dle žalobce primární příčinou mimořádné události nebyly nesprávné kroky obsluhy.

67. Žalobce setrval na tom, že výfukové trubky pojistných ventilů byly uchyceny v souladu s průvodní dokumentací od výrobce. O nedostatečnosti uchycení nemohl žalobce objektivně vědět a nedopustil se tedy přestupku, který mu je kladen za vinu ve výroku III. prvostupňového rozhodnutí.

68. K problematice manometru 1PHH04253 žalobce zdůraznil, že byl nastaven na tlak, který předepsal a navrhl licensor v původním designu etylenové jednotky. Tlak v patě kolony se za normálního provozního stavu liší od tlaku na vstupu do pojistných ventilů o tlakovou ztrátu kolony DA-406, tlakovou ztrátu v potrubí od hlavy kolony do vstupu na pojistné ventily a hydrostatický tlak daný elevací, tedy rozdílem výšky mezi umístěním pojistných ventilů a místem měření tlaku na patě kolony (umístění předmětného manometru). Žalobce dodržoval přesný technologický postup a zohlednil tlakové ztráty a změny tlakové diference mezi spodkem a hlavou propylenové kolony. V okamžiku, kdy byl nuceně zastaven tok plynného propylenu z důvodu ztráty jeho kondenzace, nemohla v koloně ani potrubí vznikat tlaková ztráta prouděním, která byla s největší pravděpodobností licensorem promítnuta do nastavení otevíracího tlaku pojistných ventilů. Příčinou toho, že nedošlo k sepnutí kontaktního manometru 1PHH04253 dle žalobce nebylo nezohlednění tlakových ztrát, ale skutečnost, že v důsledku mimořádné provozní situace přestalo v potrubí docházet k tlakovým ztrátám. Zohlednění tlakových ztrát při nastavení kontaktního manometru tak bylo v podstatě příčinou jeho nesepnutí, nikoli naopak, jak tvrdí žalovaný.

69. Ve vztahu k posouzení rizika chatteringu žalobce zdůraznil, že vyhodnotil toto riziko v roce 1984 a zjištěnou příčinu rizika odstranil. Vzhledem k tomu, že zákoník práce ukládá povinnost rizika vyhledávat soustavně a nikoli opakovaně, je potřeba posoudit věc dle žalobce tak, že od roku 1984 měl žalobce toto riziko vyhodnocené pro každý následující den.

70. Ve vztahu k výši pokuty žalobce uvedl, že si je vědom toho, že určení výše pokuty není exaktní vědou, ale její určení nesmí být svévolné a musí být náležitě a přezkoumatelně odůvodněno. Žalobce si je vědom toho, že matematické vyjádření míry snížení pokuty a počtu přitěžujících okolností nebo přestupků, které odpadly, nemusí zcela korespondovat. Zcela jistě však dle jeho názoru nesmí být bez náležitého vysvětlení ve zjevném nepoměru. Žalovaný však dle žalobce žádné vysvětlení pro vodítka, kterými se řídil při svém správním uvážení, neposkytl. Posouzení věci soudem 71. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

72. Ve výroku IX. prvostupňového rozhodnutí bylo žalobci kladeno za vinu, že nejméně dne 13. 8. 2015, bylo ochranné zařízení – kontaktní manometr 1PHH04253, umístěné ve spodku tlakové nádoby stabilní – propylenové kolony DA–406 vytápěné vařáky EA–424 A/B (výrobce Královopolská strojírna Brno, v. č. 23740, r. v. 1977), které má při přetlaku uzavírat topení vařáku na přívodu prací vody, chybně nastaveno na vypínací hodnotu tlaku 1,9 MPa, protože nebyly zohledněny hodnoty tlakových ztrát a změny tlakové diference mezi spodkem a hlavou propylenové kolony, a z tohoto důvodu nesplňovalo technické požadavky na blokování a jištění propylenové kolony stanovené normovou hodnotou podle ustanovení čl. 5.1.4 ČSN 69 0010-5.

2. Žalobce v podané žalobě mimo jiné namítal, že se správní orgány nezabývaly řádně otázkou, zda byl manometr nastaven na správnou hodnotu či nikoli.

73. Správní orgán prvního stupně citoval ustanovení čl. 5.1.4 věta první ČSN 69 0010-5.2, kde je uvedeno, že nádoba s nejvyšším pracovním přetlakem nižším než je tlak jejího zdroje, musí mít mimo uzavírací ventil ještě redukční zařízení nebo zařízení (např. tlakový spínač), které při dosažení nejvyššího pracovního přetlaku vyloučí další dodávání pracovní látky s tlakem vyšším. Z uvedeného ustanovení dle správního orgánu prvního stupně vyplývá, že ochranné zařízení - kontaktní manometr 1PHH04253, nesplňovalo další technické požadavky na blokování a jištění propylenové kolony stanovené normovou hodnotou podle čl. 5.1.4 věta první ČSN 69 0010-5.

2. K námitce žalobce uplatněné v průběhu správního řízení, že norma stanovuje povinnost, že stabilní tlaková nádoba musí být opatřena tlakoměrem, ale nestanoví hodnotu, na kterou má být manometr nastaven, správní orgán prvního stupně v prvostupňovém rozhodnutí uvedl: „Tento manometr měl být přitom nastaven na takovou blokovací hodnotu, která by odpovídala normové hodnotě podle ustanovení čl. 5.1.4 věta první ČSN 69 0010-5.

2. Normovou hodnotou, na kterou ustanovení § 3 odst. 4 písm. f) nařízení vlády č. 378/2001 Sb. odkazuje, není přitom, jak se účastník řízení domnívá, myšlena přesná hodnota tlaku, na kterou měl být kontaktní manometr nastaven, nýbrž konkrétní technický požadavek obsažený v příslušné technické normě. V případě kontaktního manometru je tento konkrétní technický požadavek vyjádřen v ustanovení čl. 5.1.4 věta první ČSN 69 0010-5.

2. Nastavení přesné blokovací hodnoty tlaku měl tedy účastník řízení přizpůsobit tomuto technickému požadavku, a to v závislosti na podmínkách provozu propylenové kolony.“ Správní orgán prvního stupně pak v prvostupňovém rozhodnutí dále odkázal na protokol o kontrole a kontrolní zjištění. Dle správního orgánu prvního stupně je v kontrolním zjištění uvedeno, že „kontaktní manometr má funkci omezovače, který při havárii (dne 13. 8. 2015) nezareagoval, i když bylo na základě provedené zkoušky zjištěno, že je funkční. Kontaktní manometr byl nastaven na tlak 1,9 MPa, při kterém měl uzavřít topení vařáku na přívodu prací vody. Pojistné ventily byly přitom nastaveny na otevírací tlak 1,86 MPa, což odpovídá tlakovým ztrátám v potrubí a rozdílu měřené talkové diference propylenové kolony DA-406 (60-90 kPa) a statické výšky propylenových par (cca 30 kPa) v přívodním porubí pod pojistné ventily. V den havárie se však průtok kolonou zastavil a obě tlakové ztráty se snížily na nulovou hodnotu. Z tohoto důvodu tlak ve spodku kolony nedosáhl aktivační hodnoty 1,91 MPa pro spuštění kontaktního manometru a pod pojistnými ventily dosáhl aktivační hodnoty 1,86 MPa. Z výše uvedeného kontrolního zjištění tedy vyplývá, že kontaktní manometr nesplňoval požadavky na blokování nebo jištění propylenové kolony podle ustanovení čl. 5.1.4 věta první ČSN 69 0010-5.2, tedy požadavky normové hodnoty.“ Dle soudu žádná ze skutečností uvedených správním orgánem prvního stupně neprokázala, že dne 13. 8. 2015 měl být v místě umístění kontaktního manometru 1PHH04253 nejvyšší pracovní přetlak v jiné výši, než na jakou byl předmětný manometr nastaven. Dle soudu skutečnost, že tlak pod pojistnými ventily dosáhl jejich aktivační hodnoty, ještě neznamená, že nejvyšší pracovní přetlak v místě kontrolovaném kontaktním manometrem 1PHH04253 byl nižší než hodnota na kterou byl tento manometr nastaven. Odůvodnění prvostupňového rozhodnutí tak neobsahuje žádné odůvodnění závěru právního orgánu prvního stupně, že nastavení vypínací hodnoty na tomto manometru na vypínací hodnotu tlaku 1,9 MPa bylo chybné. Žalovaný pak v žalobou napadeném rozhodnutí tuto vadu dle soudu neodstranil. Žalovaný pouze uvedl: „Nastavení manometru právě specificky na výši 1,9 MPa ve spodní části kolony se ve svém důsledku odrazilo v tom, že se dne 13. 8. 2015 nejdříve spustilo bezpečnostní zařízení (otevřely se pojistné ventily), které se zapíná při jiné (nižší) výši tlaku na jiném místě, než které zohledňuje manometr. Bezpečnostní systém jakožto ochrana proti překročení maximálních přípustných provozních limitů se tak spustil dříve než regulační zařízení, které má udržovat stav během normálního provozu v maximálních/minimálních dovolených provozních limitech. … Dle odvolacího orgánu bylo lze po účastníku řízení rozumně požadovat jiné nastavení regulačního zařízení, aby manometr nezohledňoval pouze výšku tlaku 1,9 MPa ve spodní části kolony.“ Ani žalovaný se dle soudu nezabýval otázkou, jaký byl nejvyšší pracovní přetlak daného zařízení a zda jej bylo dosaženo, aniž by předmětný manometr 1PHH04253 sepnul. I žalovaný se omezil na závěr o nesprávném nastavení tohoto zařízení pouze s odkazem na skutečnost, že při mimořádné události dne 13. 8. 2015 došlo k sepnutí pojistných ventilů, aniž by sepnul tento manometr. Ustanovení čl. 5.1.4 věta první ČSN 69 0010-5.2 zakotvuje, že ochranné zařízení musí sepnout po dosažení nejvyššího pracovního přetlaku nádoby. Z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů není seznatelné, jaký tento nejvyšší pracovní přetlak v daném případě ke dni 13. 8. 2015 byl, a že byl jiný než 1,9 MPa. V této skutečnosti spatřuje soud vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. spočívající v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů rozhodnutí. S ohledem na uvedenou nepřezkoumatelnost bylo dle soudu předčasné zabývat se dalšími námitkami týkajícími se tohoto přestupku.

74. Dle výroku X. prvostupňového rozhodnutí po úpravě provedené žalobou napadeným rozhodnutím bylo žalobci kladeno za vinu, že nejpozději do dne 13. 8. 2015 nevyhodnotil riziko vzniku kmitání – klepání tzv. chatteringu pojistných ventilů Sempell VSE5, označení SV 04-253-1, SV 04-253/2, SV 04-253/3 a SV 04-253/4, tlakové nádoby stabilní – propylenové kolony DA–406 od výrobce Královopolská strojírna Brno, v. č. 23740, r. v. 1977, v důsledku čehož byli bezprostředně ohroženi na životě zaměstnanci žalobce.

75. Z obsahu odůvodnění prvostupňového rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že správní orgán prvního stupně nijak nerozporoval tvrzení žalobce, že v roce 1984 riziko chatteringu vyhodnotil a dokonce přijal technologickou změnu, která se týkala změny průměru vstupního potrubí pojistného ventilu. V prvostupňovém rozhodnutí je uvedeno: „Z výše uvedené námitky účastníka řízení je patrné, že účastník řízení o možném riziku chatteringu věděl, když v roce 1984 provedl technologickou změnu týkající se průměru vstupního potrubí pojistného ventilu. Účastník se však již tímto rizikem dále nezabýval a nehodnotil ho také s ohledem na jiné příčiny tohoto rizika. Skutečnost, že žádná z předchozích revizí, zkoušek a studií (zde účastník zmiňuje studii HAZOP) další možné příčiny rizika chatteringu neodhalila, ještě neznamená, že toto riziko není objektivně zjistitelné. Z tohoto důvodu měl účastník řízení povinnost se rizikem chatteringu dále zabývat, hodnotit ho s ohledem na další možné příčiny jeho vzniku a přijmout dostatečná opatření k jeho odstranění.“ Ačkoli formulace výroku prvostupňového rozhodnutí jednoznačně klade za vinu žalobci, že nikdy neprovedl až do 13. 8. 2015 vyhodnocení rizika chatteringu, z odůvodnění téhož rozhodnutí vyplývá, že tomu tak nebylo a v minulosti k určitému vyhodnocení tohoto jevu došlo, ačkoli to nebylo dle správního orgánu dostatečné. Dle soudu tedy formulace výroku neodpovídá obsahu odůvodnění rozhodnutí. Žalovaný pak v žalobou napadeném rozhodnutí k uvedené skutečnosti uvedl: „To, že se účastník řízení jednou možnou příčinou vzniku rizika chatteringu (dimenzí potrubí) v roce 1984 zabýval a hodnotil, účastníka řízení nezbavuje povinnosti ve smyslu ust. § 102 odst. 3 zákoníku práce soustavně vyhledávat rizika, a to i když je účastník řízení trestán za své protiprávní jednání právě ke dni 13. 8. 2015, ke kterémužto datu se tímto rizikem nezabýval (ne tedy za celou dobu provozu etylenové jednotky), jak je uvedeno ve výroku X. rozhodnutí oblastního inspektorátu práce.“ Žalovaný tak ve svém odůvodnění mírně významově posunul období, v rámci kterého bylo žalobci vytýkáno nehodnocení chatteringu tak, že toto riziko nebylo řádně vyhodnoceno ke dni 13. 8. 2015. Ovšem ani toto odůvodnění není v souladu s formulací výroku o spáchání přestupku. Žalovaný v tomto směru výrok žádným způsobem nezměnil a pouhá dílčí změna v chápání rozhodného okamžiku nemohla odstranit rozpor mezi výrokem rozhodnutí, kde bylo kladeno žalobci jednoznačně za vinu, že nikdy až do 13. 8. 2015 u žalobce nedošlo k vyhodnocení rizika chatteringu, a odůvodněním rozhodnutí správních orgánů, ze kterých jednoznačně vyplývalo, že v roce 1984 k vyhodnocení tohoto rizika došlo, ovšem správní orgány shledávaly ke dni 13. 8. 2015 toto vyhodnocení za nedostatečné. V tomto rozporu výroku a odůvodnění rozhodnutí spatřuje soud vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. spočívající v nesrozumitelnosti rozhodnutí. S ohledem na uvedenou nepřezkoumatelnost bylo dle soudu předčasné zabývat se dalšími námitkami týkajícími se tohoto přestupku.

76. Pro úplnost soud podotýká, že skutečnost, že ze strany žalobce v minulosti k vyhodnocení rizika chatteringu došlo, nebyla správními orgány nijak hodnocena při stanovení výše uložené pokuty.

77. Dále soud konstatuje, že s ohledem na výše shledané vady řízení považuje za předčasné zabývat se námitkami žalobce týkajícími se stanovení výše pokuty. Zjištěné vady řízení však dle soudu nejsou na překážku posouzení námitek žalobce týkajících se dalších výroků o spáchání dalších přestupků ze strany žalobce. Z důvodu procesní ekonomie se tedy těmito námitkami soud níže ve stručnosti vypořádá, byť z důvodů výše uvedených pouze v obecné rovině.

78. Dle výroku I. prvostupňového rozhodnutí po úpravě provedené žalobou napadeným rozhodnutím bylo žalobci kladeno za vinu, že neplnil povinnosti podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu (dále jen „nařízení vlády č. 406/2004 Sb.“), tím, že v průběhu kontroly správního orgánu prvního stupně vedené pod sp. zn. 17-2015-2396 a provedené v období od 24. 8. 2015 do 13. 7. 2016, na pracovišti žalobce, prostřednictvím předložené písemné dokumentace o ochraně před výbuchem – „Pravidla o zajištění ochrany před výbuchem při provozu výrobního zařízení v prostoru s nebezpečím výbuchu“ ze dne 10. 1. 2008 schváleného ředitelem Závodu chemických výrob pro společnost UNIPETROL RPA, s. r. o., ve které nebyla provedena od jejího vydání žádná změna a která neobsahuje ani odkaz na jiný dokument, neprokázal, že nejpozději do 13. 8. 2015 provedl posouzení rizika výbuchu podle § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 406/2004 Sb. se zřetelem na pravděpodobnost výskytu zdroje iniciace, kterým je hořící plamen v kotli a horké povrchy v kotelně (objekt 8635).

79. K uvedenému výroku žalobce namítal, že § 6 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 406/2004 Sb. neobsahuje povinnost prokázat posouzení rizika výbuchu prostřednictvím písemné dokumentace. V § 6 odst. 1 písm. a) nařízení vlády je stanoveno, že písemná dokumentace o ochraně před výbuchem se zpracovává v návaznosti na výsledky posuzování rizika výbuchu podle § 3. Touto dokumentací se prokazuje vždy provedení identifikace nebezpečí a specifikace ohrožení a posouzení rizika výbuchu. Z citovaného ustanovení dle soudu jednoznačně vyplývá povinnost zaměstnavatele mít zpracovanou dokumentaci o ochraně před výbuchem v písemné podobě. Jinak než touto písemnou dokumentací pak dle uvedeného ustanovení nelze prokázat provedení identifikace nebezpečí a specifikace ohrožení a posouzení rizika výbuchu. Pokud žalobce neměl zpracovanou uvedenou dokumentaci se zřetelem na pravděpodobnost výskytu zdroje iniciace, kterým je hořící plamen v kotli a horké povrchy v kotelně (objekt 8635), nebyl schopen posouzení těchto zdrojů iniciace prokázat a porušil výše uvedené ustanovení nařízení vlády č. 406/2004 Sb. Tuto námitku soud vyhodnotil jako nedůvodnou.

80. Dále žalobce namítal, že dokumentace o ochraně před výbuchem nemusí být tvořena pouze jedním dokumentem, ale může být tvořena i více dokumenty. Konkrétně uváděl, že v daném případě je kromě Pravidel o zajištění ochrany před výbuchem při provozu výrobního zařízení v prostoru s nebezpečím výbuchu ze dne 10. 1. 2008 tvořena i požárním řádem a havarijním plánem. Správní orgán prvního stupně požární plán a havarijní řád posoudil a dospěl k závěru, že s ohledem na neexistenci odkazů nelze bez dalšího tyto doklady považovat za součást dokumentace o ochraně před výbuchem. Tento závěr revidoval žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí, kdy se obsahem požárního řádu a havarijního plánu zabýval. Tím odstranil nedostatek v postupu prvostupňového orgánu.

81. K námitce žalobce že k posouzení hořícího plamene v kotli a horkých povrchů v kotelně (objekt 8635) jako zdroje iniciace došlo právě s ohledem na obsah požárního řádu a havarijního plánu, soud konstatuje, že se ztotožnil se závěrem žalovaného, že horké povrchy parních kotlů BF 1201 A a BF 1201 B jsou sice zmiňovány v uvedených dokumentech, ovšem tyto zmínky nedosahují kvalit požadovaných právními předpisy pro posouzení zdrojů iniciace v rámci dokumentace o ochraně před výbuchem, a to zejména pro přílišnou obecnost předmětných zmínek, přičemž otázka pravděpodobnosti výskytu zdroje iniciace nebyla v uvedených dokumentech ve vztahu k uvedeným zdrojům posuzována vůbec. Nadto musí soud zdůraznit, že ani v požární dokumentaci ani v havarijním plánu není jako zdroj iniciace vůbec zmíněn plamen výše uvedených kotlů. Oddělování posouzení horkých povrchů kotlů a samotných plamenů nepovažuje soud za přepjatý formalizmus, když může docházet k podstatným rozdílům ve výši teplot plamene a horkých povrchů kotlů a na druhou stranu povrchy kotlů mohou dosahovat vysokých teplot ještě poměrně dlouhou dobu po zhasnutí plamenů v kotlech. I tuto námitku tedy soud vyhodnotil jako nedůvodnou.

82. K námitkám týkajícím se preventivních opatření soud konstatuje, že řízení ohledně skutku spočívajícího v nepřijetí preventivních opatření bylo žalobou napadeným rozhodnutím zastaveno, a proto považuje za nadbytečné se těmito námitkami zabývat.

83. K námitkám týkajícím se hodnocení výpovědí svědků soud uvádí, že žalobce jejich výpověďmi hodlal prokázat, že dokumentace o ochraně před výbuchem je tvořena vícero dokumenty. Tuto skutečnost žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí připustil a obsah požárního řádu a havarijního plánu ve vztahu k posuzování výskytu zdroje iniciace, kterým je hořící plamen v kotli a horké povrchy v kotelně (objekt 8635), posoudil. K poukazu na obecnost vyjádření jednotlivých svědků soud poukazuje na skutečnost, že výslechy svědků byly vedeny v souladu se zákonem za přítomnosti právního zástupce žalobce, a pokud se zástupce žalobce domníval, že vyjádření svědků je příliš obecné a svědci mohou svou výpověď konkretizovat, mohl se na svědky obrátit s doplňujícími dotazy. Výpovědi svědků pak, tak jak byly poskytnuty, byly dle soudu správními orgány řádně vyhodnoceny.

84. K námitce žalobce, že předchozí kontrola bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v roce 2014 vady dokumentace o ochraně proti výbuchu neodhalila, soud konstatuje následující. Skutečnost, že předešlá kontrola nekonstatovala existenci vad určité bezpečnostní dokumentace, neznamená, že by při následných kontrolách již nikdy nemohla být na základě nového skutkového zjištění konstatována vada předmětné dokumentace. Žalobce netvrdil, že by již v minulosti bylo předmětem kontroly posouzení rizika výbuchu se zřetelem na pravděpodobnost výskytu zdroje iniciace, kterým je hořící plamen v kotli a horké povrchy v kotelně (objekt 8635). Ani tuto námitku tedy soud nevyhodnotil jako důvodnou.

85. Dle výroku II. prvostupňového rozhodnutí bylo žalobci kladeno za vinu, že svým zaměstnancům na pracovišti na adrese: Záluží 1, 436 70 Litvínov, nejpozději do 13. 8. 2015, podle potřeb jimi vykonávané práce nezajistil dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, (dále jen „zákoník práce“) a podle zvláštních právních předpisů, zejména formou seznámení s riziky, výsledky vyhodnocení rizik vyplývajících z poruchových stavů při běžném, ustáleném provozu a při řízení technologie jednotky propylenového okruhu nacházející se na tomto pracovišti. Konkrétně účastník řízení svým zaměstnancům nezajistil informace a pokyny o tom, které úkony automaticky zajišťuje řídicí systém, které úkony se provádějí ručně obsluhou a za jakých podmínek je možné bezpečně přejít z automatické regulace na ruční regulaci a jakým způsobem provádět bezpečné ruční řízení technologie až do přechodu na ustálený provozní stav. Dále žalobce svým zaměstnancům nezajistil informace a pokyny pro najíždění propylenového okruhu, řízení provozu, odstavování z provozu a pokyny pro řešení poruchových stavů na základě hodnocení rizik, a to konkrétně informace a pokyny pro regulaci tlaku v koloně DA-406, řízení výkonů topení ve vařácích kolony, pokyny pro manipulaci s regulačním ventilem na zásobníku refluxu FA 407, pokyny pro obnovení kondenzace po výpadku chladící vody a pokyny pro manipulaci a řízení provozu v situaci po otevření pojistných ventilů SV 04-253-1-4, v důsledku čehož nedodržel povinnost stanovenou v ustanovení § 103 odst. 1 písm. f) zákoníku práce.

86. Dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. f) zákoníku práce je zaměstnavatel povinen zajistit zaměstnancům, zejména zaměstnancům v pracovním poměru na dobu určitou, zaměstnancům agentury práce dočasně přiděleným k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, mladistvým zaměstnancům, podle potřeb vykonávané práce dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci podle tohoto zákona a podle zvláštních právních předpisů, zejména formou seznámení s riziky, výsledky vyhodnocení rizik a s opatřeními na ochranu před působením těchto rizik, která se týkají jejich práce a pracoviště.

87. Žalobce trval na tom, že nemá povinnost poskytovat relevantní informace zaměstnancům v písemné podobě. V tomto směru však se správními orgány nebyl žalobce ve sporu, správní orgány netrvaly na tom, že musely být předmětné informace poskytovány v písemné podobě, ale trvaly pouze na tom, že je nutné doložit, že informace, které byly předmětem sporu, byly zaměstnancům předány. Předmětem sporu tedy nebylo, že by vedoucí pracovníci obecně neposkytovali zaměstnancům bezpečnostní pokyny, ale to zda konkrétní pokyny vyjmenované ve výroku rozhodnutí byly nejpozději ke dni mimořádné události zaměstnancům žalobce předány. Žalobce předmětné pokyny neměl zpracovány v písemné podobě a ani neevidoval v písemné podobě jejich ústní předání konkrétním zaměstnancům. Za takové situace se však žalobce dostal do krajně tíživé situace ohledně unesení důkazního břemene ve vztahu k prokázání předání konkrétních bezpečnostních pokynů. Správní orgány nikterak nerozporovaly, že žalobce disponuje pracovníky s odpovídajícím vzděláním, dlouholetými zkušenostmi a hlubokými znalostmi, ovšem zásadní otázkou v daném řízení bylo, zda žalobce může prokázat, že jim byly poskytnuty informace uvedené ve výroku rozhodnutí o přestupku. To se však žalobci ani prostřednictvím svědeckých výpovědí nepodařilo. Svědci sice uváděli, že jsou zaměstnancům poskytovány v ústní podobě kromě technologických pokynů i pokyny týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ale nijak tyto pokyny nekonkretizovali. K námitce týkající se obecnosti výpovědi svědků soud opět musí konstatovat, že jejich výslechy byly prováděny v souladu s platnou právní úpravou za přítomnosti právního zástupce žalobce a ten mohl klást doplňující otázky. K problematice havarijních karet pak soud podotýká, že žalobce opět nijak neprokázal kdo a v jakém rozsahu byl s jejich obsahem seznámen. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že i námitky týkající tohoto výroku o přestupku žalobce jsou nedůvodné.

88. Dle výroku III. prvostupňového rozhodnutí bylo žalobci kladeno za vinu, že neplnil povinnost stanovenou v ustanovení § 3 odst. 1 písm. n) nařízení vlády, kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, (dále jen „nařízení vlády č. 378/2001 Sb.“), tím, že na jeho pracovišti na adrese: Záluží 1, 436 70 Litvínov, nebyly nejpozději do 13. 8. 2015 u tlakové nádoby stabilní – propylenové kolony DA–406, od výrobce Královopolská strojírna Brno, v. č. 23740, r. v. 1977, výfukové trubky pojistných ventilů Sempell VSE5, označení SV 04-253-1, SV 04-253-2, SV 04-253-3 a SV 04-253-4, zachyceny podporami nebo závěsy tak, aby nedocházelo k namáhání pojistných ventilů reakcí při odfuku, jak je stanoveno v čl. 6.4 ČSN 69 0010-5-2, čl. 3.2.1.12 ČSN 13 4309-2 a v části A. čl. A.8 přílohy ČSN 13 4309-2 a v čl. 8.2.1.

2. ČSN EN 764-7, přičemž u pojistných ventilů SV 04-253-1 a SV 04-253-2 byla pouze dělená příčná vzpěra ve středu sešroubovaná z úhelníku 100 x 100 mm mezi vstupním a výstupním potrubím přivařená k potrubí v místě za uzavírajícími ventily a u pojistných ventilů SV 04-253-3 a SV 04-253-4 byla přišroubovanou do nosných prvků potrubního mostu, čímž žalobce nezajistil upevnění, ukotvení nebo zajištění zařízení nebo jeho části vhodným způsobem, který je nutný pro bezpečný provoz a používání výše uvedeného zařízení.

89. V § 3 odst. 1 písm. n) nařízení vlády č. 378/2001 Sb. je uvedeno, že minimálními požadavky na bezpečný provoz a používání zařízení v závislosti na příslušném riziku vytvářeném daným zařízením je upevnění, ukotvení nebo zajištění zařízení nebo jeho části vhodným způsobem, je-li to nutné pro bezpečný provoz a používání. Podle čl. 6.4 věta druhá a třetí ČSN 69 0010-5.2 musí být výfuková trubka zachycena podporami nebo závěsy, aby nenamáhala pojistný ventil, a reakce z výfukové trubky nesmějí být přenášeny na pojistný ventil. Podle čl. 3.2.1.12 ČSN 13 4309-2 musí tělesa pojistných ventilů umožňovat jejich upevnění pro zachycení reakce sil vznikajících při odfukování, jestliže připojovací hrdla toto zatížení nesnesou. Podle čl. A 8 přílohy ČSN 13 4309- 2 nesmí přívodní a výfukové potrubí přenést na pojistný ventil nepřípustné síly.

90. K poukazu žalobce, že pojistné ventily byly uchyceny v souladu s původním projektem a dodatečnými konstrukčními změnami provedenými v roce 1984, soud konstatuje shodně se správními orgány, že tato okolnost nemůže vyloučit objektivní odpovědnost žalobce za porušení § 3 odst. 1 písm. n) nařízení vlády č. 378/2001 Sb. Soud zdůrazňuje, že žalobce ve svých vlastních interních předpisech (vnitřní předpis N 11 021 Bezpečnostní pojistná zařízení proti nadměrnému talku, čl. 4 ve spojení s čl. 11) má zakotven odkaz na výše citované normy. Přichycení pojistných ventilů však těmto normám neodpovídá. Za této situace správní orgány zcela přiléhavě argumentovaly ustanovením § 102 odst. 5 písm. e) zákoníku práce, kde je uvedeno, že při přijímání a provádění technických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik je zaměstnavatel povinen vycházet ze všeobecných preventivních zásad, kterými se rozumí nahrazování nebezpečných technologií, výrobních a pracovních prostředků, surovin a materiálů méně nebezpečnými nebo méně rizikovými, v souladu s vývojem nejnovějších poznatků vědy a techniky.

91. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že žalobce si byl vědom, že existují nové normy upravující přichycení pojistných ventilů a dokonce tyto normy zahrnul do svých interních předpisů. Za této situace bylo v souladu s § 102 odst. 5 písm. e) zákoníku práce povinností žalobce uvést technické řešení přichycení pojistných ventilů do souladu s požadavky bezpečnostních norem, a to i za situace, že dosavadní řešení bylo v souladu s původní projektovou dokumentací. Při prevenci ohrožení života a zdraví zaměstnanců musí zaměstnavatel postupovat v souladu s vývojem nejnovějších poznatků vědy a techniky. Dle soudu správní orgány dospěly zcela v souladu s platnou právní úpravou a zjištěným skutkovým stavem k závěru, že žalobce se jednáním specifikovaným ve výroku III. prvostupňového rozhodnutí dopustil porušení § 3 písm. n) nařízení vlády č. 378/2001 Sb., a tedy i v rozhodnutí vymezeného přestupku. Námitky žalobce soud vyhodnotil jako nedůvodné.

92. K poukazům žalobce na vady znaleckého posudku FBI VŠB a nesprávné hodnocení rozporů ve znaleckých posudcích ze strany správních orgánů soud pro úplnost uvádí, že vady vytýkané žalobcem jsou specifikovány ve zcela obecné rovině a vztahují se výlučně k otázce vzniku mimořádné události či účinnosti preventivních opatření. Otázka vzniku mimořádné události ani otázka účinnosti preventivních opatření však po změnách provedených žalobou napadeným rozhodnutím nebyly předmětem daného řízení. S ohledem na obecnost poukazů žalobce na nesprávnosti daného znaleckého posudku a na vady jeho vyhodnocení ze strany správních orgánů se pak soud těmito námitkami nemohl blíže zabývat.

93. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem soud napadené rozhodnutí žalovaného dle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil pro vady řízení a v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení bude pak žalovaný podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právním názorem, který byl vysloven v tomto zrušujícím rozsudku.

94. Soud nepřistoupil ke zrušení prvostupňového rozhodnutí, neboť ruší žalobou napadené rozhodnutí pro vady řízení, které je možné v rámci odvolacího řízení odstranit.

95. Soud v dané věci rozhodl bez jednání, ačkoli žalobce požadoval v dané věci nařízení jednání soudu, neboť v dané věci postupoval dle § 76 odst. 1 s. ř. s., kde je stanoveno, že pro vady řízení zruší soud napadené rozhodnutí bez jednání.

96. Žalobce měl v projednávané věci plný úspěch, a proto soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. uložil žalovanému povinnost zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 15 342 Kč. Náhrada se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 3 000 Kč, z částky 9 300 Kč za tři úkony právní služby právní zástupkyně žalobce JUDr. Nataši Randlové, Ph.D., po 3 100 Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů [převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a); podání žaloby – § 11 odst. 1 písm. d); podání repliky – § 11 odst. 1 písm. d)], z částky 900 Kč jako náhrady hotových výdajů advokáta [tři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu] a z částky 2 142 Kč odpovídající DPH z výše uvedených částek kromě soudního poplatku.