č. j. 15 A 4/2018- 143

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce JUDr. Romana Říčky, Ph.D., v právní věci navrhovatele: P. K. zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Černohousem se sídlem Lublaňská 398/18, 120 00 Praha 2 - Vinohrady proti odpůrci: Úřad městské části Praha 4 se sídlem Antala Staška 2059/80b, 140 00 Praha 4 v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy ze dne 31.5.2018 č.j. P4/74481/18/OŽPAD/Hab - stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích spočívající v umístění svislého a vodorovného dopravního značení za účelem organizování dopravy na pozemních komunikacích na území Městské části Praha 4, a to v části, která se týká pozemku parc. č. X v k. ú. X, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem podaným u Městského soudu v Praze dne 3.7.2018 se navrhovatel domáhal zrušení opatření obecné povahy ze dne 31.5.2018 č.j. P4/74481/18/OŽPAD/Hab - stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích spočívající v umístění svislého a vodorovného dopravního značení za účelem organizování dopravy na pozemních komunikacích na území Městské části Praha 4 (dále jen „napadené OOP“), a to v části, která se týká pozemku parc. č. X v k. ú. X. V návrhu tvrdil, že umístěním nového dopravního značení (vyznačením tzv. „oranžové zóny“) na pozemku parc. č. X v k. ú. X, na kterém na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 10.6.2009 s hlavním městem Praha provozuje placené hlídané parkoviště, bude zasaženo do výkonu jeho nájemního práva a též do jeho práva na podnikání.

2. Navrhovatel konstatoval, že v návaznosti na plán hlavního města Prahy změnit systém parkování vydal odpůrce nejen napadené OOP, ale také rozhodnutí ze dne 4. 6. 2018 čj. P4/63637/ 18/OŽPAD/HORV/PP-14/18), kterým navrhovateli neprodloužil platnost stanovení místní úpravy (ze dne 31. 5. 2017 čj. P4/68988/17/OŽPAD/HORV-PP 009/17) — dopravní značení hlídaného parkoviště na najatém pozemku. Důvodem byla právě změna systému parkování prosazovaná hlavním městem Prahou (vydání napadeného OOP je jedním z prvků změny) a nepravdivé tvrzení o skončení nájemního vztahu. Napadeným OOP bude v dané lokalitě umístěno nové dopravní značení, které mj. zahrnuje také umístění čáry V 10d — parkovací pruh a značky IP 11c — parkoviště — podélné stání; jedná se o tzv. „oranžovou zónu“. Toto dopravní značení bude umístěno také na pozemku parc. č. X v k. ú. X (dále jen „předmětný pozemek“), kde navrhovatel provozuje hlídané parkoviště na základě výše uvedené nájemní smlouvy. Vyznačení oranžové zóny na najatém pozemku zcela vylučuje další provozování hlídaného parkoviště navrhovatelem, a zcela tak znemožňuje užívání pozemku způsobem, ke kterému má navrhovatel tento pozemek pronajatý od hlavního města Prahy. Umístění nového dopravního značení na předmětném pozemku je zásahem do výkonu nájemního práva navrhovatele, ale také zásahem do jeho práva na podnikání.

3. Napadené OOP bylo vydáno na žádost hlavního města Prahy, které zároveň vykonává funkci nadřízeného orgánu odpůrce (i v oblasti dopravy) a výrazně ovlivňuje podobu dopravy (a režim parkování) v jednotlivých městských částech. Navrhovatel má za to, že hlavní město Praha tímto postupem zneužívá svého vrchnostenského postavení, když dosažením stanovení nového dopravního značení svému smluvnímu partnerovi (navrhovateli) znemožňuje užívat najatý pozemek způsobem sjednaným ve smlouvě, a v důsledku procesního režimu neumožňujícího rychlou a účinnou obranu (proti OOP se nelze odvolat, podání žaloby nemá odkladný účinek) tak navrhovateli vnucuje, aby tento postup porušující nájemní smlouvu strpěl, aniž by se s ním dohodlo občanskoprávní cestou. Napadené opatření obecné povahy navrhovateli způsobuje také značnou škodu (cca 15 tisíc korun měsíčně zisk před zdaněním). Jednostranně vnucené ukončení provozování hlídaného parkoviště se také negativně projeví ve sféře navrhovatele jako zaměstnavatele (ukončování pracovních smluv v krátkém horizontu 3 měsíců, z toho plynoucí poskytování odstupného navrhovatelem jakožto zaměstnavatelem).

4. Odpůrce ve vyjádření ze dne 30.8.2018 k návrhu na zrušení napadeného OOP konstatoval, že dne 9.3.2018 obdržel žádost o vydání opatření obecné povahy od společnosti M.O.Z. Consult, s.r.o. Dne 6.4.2018 bylo na základě této žádosti vydáno napadené OOP v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen („zákon o provozu na pozemních komunikacích“). Návrh opatření obecné povahy byl vyvěšen na úřední desce úřadu v době od 6.4.2018 do 23.4.2018. Právo podat připomínky, resp. námitky proti návrhu OOP navrhovatel nevyužil.

5. K jednotlivým bodům návrhu na zrušení napadeného OOP odpůrce ve vyjádření uvedl, že silniční správní úřad není oprávněn vyjadřovat se ke smluvnímu vztahu mezi nájemcem a pronajímatelem, jehož není účastníkem. Navrhovatel nevyužil podání námitek a připomínek do oznámení návrhu OOP. Stanovení přechodného dopravního značení je závislé na změně místní úpravy silničního provozu, na kterou byl navrhovatel upozorněn. Změna místní úpravy není podmíněna nájemní smlouvou, tedy smluvním vztahem mezi správcem komunikace a nájemcem. Proti rozhodnutí ze dne 31. 5. 2017 čj. P4/68988/17/OŽPAD/HORV-PP 009/17, jímž nebyla navrhovateli prodloužena platnost stanovení místní úpravy - dopravní značení hlídaného parkoviště na předmětném pozemku podal navrhovatel odvolání a věc posuzuje odvolací orgán, jímž je odbor dopravy Magistrátu hlavního města Prahy. Zavedení zóny placeného stání je dle odpůrce v samosprávném nařízení hlavního města Prahy. Silniční správní úřad vydal stanovení dopravního značení za účelem veřejného zájmu podle principu veřejné správy. Smluvní vztah (navrhovatele) měl být vypovězen v rámci zavedení zón placeného stání. Zachování placeného parkoviště (na předmětném pozemku) je proti veřejnému zájmu a proti principům správního práva.

6. V replice ze dne 31.8.2018 navrhovatel uvedl, že dne 6. 4. 2018 zaslal (právě v souvislosti s plánem zavést parkovací zóny) odpůrci námitky, ve kterých poukázal na skutečnost, že je nájemcem předmětného pozemku a že nájem neskončí dříve než 30. 10. 2018. Odpůrce na to reagoval přípisem ze dne 11. 4. 2018 čj. P4/044591/18/OŽPAD/PVLA-STA-41/18. Z toho plyne, že odpůrce ze své úřední činnosti věděl o trvání nájemního vztahu, který brání realizaci napadeného OOP v rozsahu předmětného pozemku. Výpověď nájemní smlouvy k předmětnému pozemku navrhovatel napadl žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 4 a řízení o této žalobě je vedeno pod sp. zn. 51 C 150/2018. Výpověď daná hlavním městem Prahou stejným způsobem společnosti SIRÉNA, spol. s r.o., IČ 61501603 již byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14.8.2018 čj. 27 C 5 3/2018-27 prohlášena za neplatnou, a navrhovatel proto očekává, že obdobně bude rozhodnuto i o jeho žalobě na neplatnost výpovědi nájemní smlouvy.

7. Při ústním jednání před soudem dne 13.9.2018 navrhovatel zrekapituloval obsah návrhu, přičemž konstatoval, že návrh obsahuje písařské chyby (nesprávné označení komunikace „Budějovická“ a nesprávné číslo jednací napadeného OOP v návrhu výroku rozsudku). Doplnil žalobní petit v tom směru, že eventuálně navrhuje zrušit napadené OOP již ke dni nabytí jeho účinnosti. Zopakoval, že napadené OOP zasahuje do jeho práva užívat předmětný pozemek. Dále zdůraznil, že nájemní smlouva k předmětnému pozemku nezanikla a jeho nájemní vztah nadále trvá. Výpověď nájemní smlouvy, která mu byla doručena v dubnu tohoto roku, označil za neplatnou. Dále uvedl, že odpůrce o existenci nájemního vztahu k předmětnému pozemku musel vědět. Navrhovatel totiž v řízení o jiném souvisejícím OOP, jež se týkalo přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích, poukázal na nájemní smlouvu a podal námitky. Uplatnění námitek proti OOP navíc není zákonnou podmínkou úspěšnosti návrhu na zrušení OOP.

8. Soud při jednání konaném dne 13.9.2018 provedl důkaz těmito listinami: - nájemní smlouvou ohledně části pozemní komunikace na předmětném pozemku uzavřenou dne 10.6.2009 mezi hlavním městem Prahou jako pronajímatelem a navrhovatelem jako nájemcem; - dodatkem č. 3 k nájemní smlouvě ze dne 22.5.2012; - rozhodnutím Úřadu městské části Praha 4 ze dne 31.5.2017 č.j. P4/68988/17/ OŽPAD/HORV-PP 009/17; - rozhodnutím Úřadu městské části Praha 4 ze dne 4.6.2018 č.j. P4/63637/18/ OŽPAD/HORV/PP-014/18; - námitkami navrhovatele ze dne 6.4.2018 k návrhu opatření obecné povahy č.j. P4/044591/18/ OŽPAD/PVLA-STA 41/18; - přípisem odpůrce ze dne 11.4.2018 č.j. P4/044591/18/OŽPAD/PVLA-STA 41/18 (reakce na námitky navrhovatele).

9. Rozsudkem ze dne 13.9.2018 č.j. 15 A 4/2018 – 58 soud návrh na zrušení napadeného rozhodnutí zamítl. Vyšel z toho, že nájemní vztah mezi navrhovatelem a pronajímatelem zanikl ke dni, kdy napadené OOP nabylo právní moci (tedy k 22. 6. 2018), neboť čl. VII bod 5 nájemní smlouvy uzavřené ohledně části předmětného pozemku dne 10.6.2009 mezi hlavním městem Prahou jako pronajímatelem a navrhovatelem jako nájemcem obsahuje ujednání, podle něhož „v případě, že příslušný silniční správní úřad vydá za trvání smlouvy změnu stanovení dopravního značení (kterým se ruší dané parkoviště), smlouva pozbývá účinnosti dnem nabytí právní moci vydaného stanovení dopravního značení.“ Hypotéza upravená v tomto smluvním ujednání se naplnila právě vydáním napadeného OOP, které znamená takovou změnu stanovení dopravního značení na předmětném pozemku, jež vylučuje další provozování hlídaného parkoviště ze strany navrhovatele. Navrhovateli tedy ke dni podání návrhu na zrušení napadeného OOP nesvědčilo nájemní právo k předmětnému pozemku založené nájemní smlouvou ze dne 10.6.2009. Jeho tvrzení o nezákonném zkrácení na nájemním právu k předmětnému pozemku a souvisejícím právu na podnikání na pronajatém pozemku je tak neopodstatněné.

10. Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti navrhovatele rozsudkem ze dne 7.8.2019 č.j. 8 As 343/2018 - 43 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13.9.2018 č.j. 15 A 4/2018 - 58 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Důvodem zrušení byla dle Nejvyššího správního soudu překvapivost právního závěru Městského soudu v Praze o zániku nájemního vztahu. Účastníkům řízení nebyl poskytnut prostor pro vyjádření se k právnímu závěru soudu o zániku nájemního vztahu, přestože se v dané věci uskutečnilo jednání. Soud před vydáním rozhodnutí ve věci samé účastníkům uvedené nepředestřel, a tedy je ani nevedl k tomu, aby se k této právní otázce vyjádřili, a neposkytl jim prostor k případnému navržení důkazů týkajících se toho, zda k zániku nájemního vztahu způsobem předpokládaným soudem došlo či nikoliv. Městský soud v Praze tak vydáním zamítavého rozsudku porušil zásadu zákazu překvapivosti soudního rozhodnutí. Nejvyšší správní soud ve zrušovacím rozsudku rovněž poukázal na to, že nájemní smlouva k předmětnému pozemku byla uzavřena mezi navrhovatelem a pronajímatelem (hlavní město Praha), jehož vyjádření ke způsobu zániku nájemního vztahu si soud rovněž neopatřil. Nejvyšší správní soud dále vytkl Městskému soudu v Praze, že se nijak nezabýval argumentací navrhovatele, že předmětná nájemní smlouva byla vypovězena, tedy že ani jedna ze smluvních stran nepředpokládala zánik účinnosti smlouvy a nájemního vztahu na základě vydání napadeného OOP, přestože považoval právě způsob zániku nájemního vztahu za určující pro rozhodnutí ve věci.

11. Městský soud v Praze v dalším řízení výzvou ze dne 26.11.2019 vyzval hlavní město Praha, aby se vyjádřilo k právnímu názoru soudu, že nájemní smlouva ze dne 10.6.2009 uzavřená mezi hlavním městem Praha a navrhovatelem pozbyla v souladu s jejím článkem VII bodem 5 účinnosti dnem 22.6.2018, kdy nabylo právní moci napadené OOP. Hlavní město Praha na tuto výzvu reagovalo podáním ze dne 17.12.2019, v němž mj. uvedlo, že výpovědi nájemních smluv na provoz parkovišť byly podány oprávněně, o čemž opakovaně rozhodl v odvolacím řízení Městský soud v Praze. Hlavní město Praha očekává, že shodně bude rozhodnuto i o žalobě na neplatnost výpovědi podané navrhovatelem. Hlavní město Praha zároveň sdělilo, že souhlasí se závěry, které zaujal Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 13.9.2018 č.j. 15 A 4/2018 – 58 ohledně článku VII. bodu 5 nájemní smlouvy. Napadené OOP spočívá ve změně dopravního značení na komunikaci, která je předmětem nájemní smlouvy. V ní smluvní strany jednoznačně stanovily, že v takovém případě dojde k pozbytí účinnosti nájemní smlouvy. Jakýkoliv jiný výklad ze strany žalobce je nutno označit pouze za účelovou snahu provozovat parkoviště dle nájemní smlouvy co nejdelší možnou dobu.

12. Přípisem ze dne 10.1.2020 č.j. 15 A 4/2018 – 83 soud seznámil navrhovatele se stanoviskem hlavního města Prahy obsaženým v podání ze dne 17.12.2019 a zároveň jej vyrozuměl o tom, že i nadále zastává názor vyjádřený v rozsudku ze dne 13.9.2018 č.j. 15 A 4/2018 – 58, že hypotéza upravená v článku VII bodu 5 nájemní smlouvy ze dne 10.6.2009 uzavřené mezi navrhovatelem a hl. m. Praha se naplnila vydáním napadeného OOP, které představuje takovou změnu stanovení dopravního značení na předmětném pozemku, jež vylučuje další provozování hlídaného parkoviště. Nabytím právní moci napadeného OOP tak nájemní smlouva podle jejího článku VII bodu 5 pozbyla účinnosti. V podání ze dne 28.1.2020 navrhovatel vyslovil nesouhlas s právním posouzením zániku nájemní smlouvy prezentovaným soudem. Má za to, že vydáním (a ani účinností napadeného OOP) nedošlo k zániku využití komunikace jako parkoviště, a tedy není naplněna hypotéza smluvního ustanovení čl. VII odst.

5. I kdyby mělo být vydání napadeného OOP bez předchozího vypořádání nájemních vztahů důvodem k zániku nájemní smlouvy, jednalo by se o obcházení smluvních ustanovení o výpovědi smlouvy, které by bylo v rozporu s dobrými mravy. Opačný výklad, jenž by umožňoval jedné straně (té silnější) vyvázat se ze smluvního závazku smlouvou nepředvídaným jednostranným krokem, podrývá důvěru v základní principy právního státu. I kdyby mělo dojít k zániku nájemního práva v důsledku nabytí účinnosti napadeného OOP, nezbavovalo by to navrhovatele aktivní legitimace. Ba naopak, kdyby (vedlejším) účinkem napadeného OOP byl zánik nájemní smlouvy, tedy zánik nájemního práva svědčícího navrhovateli, jednalo by se o jasný doklad toho, že navrhovatel byl napadeným OOP zkrácen na svých právech. Navrhovatel dále uvedl, že i kdyby mělo dojít k zániku nájemní smlouvy nabytím účinnosti napadeného OOP, nemělo by to vliv na nezákonnost tohoto OOP. K zániku nájemní smlouvy by totiž došlo až ke dni účinnosti napadeného OOP. V době jeho vydání, kdy napadené OOP ještě nebylo účinné (účinné bylo až po uplynutí zákonné doby vyvěšení), tedy nebylo možno tvrdit, že již nastaly účinky čl. VII. odst. 5 smlouvy. Navrhovatel dodal, že z rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 54 Co 415/2018-73 ve věci „SIRÉNA“ vydaného v odvolacím řízení nelze předjímat výsledek sporu o neplatnost výpovědi nájemní smlouvy mezi navrhovatelem a hlavním městem Prahou týkající se komunikace na náměstí Bratří Synků.

13. Odpůrce v doplňujícím vyjádření k věci ze dne 2.10.2020 zdůraznil, že podle § 2 s.ř.s. soudy ve správním soudnictví poskytují ochranu veřejným subjektivním právům. Nájem je však předmětem úpravy občanského zákoníku, tedy soukromoprávního předpisu. Odpůrce nesouhlasí s tvrzením žalobce, že nájemní vztah brání realizaci napadeného opatření obecné povahy, a stejně tak nesouhlasí s tvrzením, že nájemní práva jsou překážkou pro realizaci záměru vyhlášení parkovacích zón, a že v době vydání napadeného OOP najisto trvala překážka existence nájemních práv. Soukromé právo totiž nemá navrch nad veřejným právem. Způsob zániku nájmu není dle odpůrce rozhodující pro rozhodnutí v této věci. Vzhledem k obsahu napadeného OOP, vymezení předmětu nájmu v čl. I. odst. 2 nájemní smlouvy (část pozemní komunikace) a vzhledem k § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, podle kterého stavba místní komunikace není součástí pozemku, nebylo zasaženo do navrhovatelových práv k pozemku, protože k pozemku pod místní komunikací žádná práva neměl. Napadené OOP nestanovilo místní úpravu provozu na žádném pozemku, a proto neobsahuje žádnou část, která by se týkala pozemku parc. č. X v k. ú. X. Nemůže být proto zrušeno v části, která se má týkat pozemku parc. č. X v k. ú. X, jak požaduje navrhovatel.

14. Pokud by byl soud stále toho názoru, že pro rozhodnutí ve věci je rozhodující způsob zániku nájmu, potom odpůrce zpochybňuje, zda nájem vůbec platně vznikl. Není totiž jisté, zda (při uzavření předmětné nájemní smlouvy) byly splněny podmínky stanovené v zákoně č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze (dále jen zákon o HMP) v jeho znění účinném v době uzavření nájemní smlouvy a dodatku č.

3. Odpůrce v této souvislosti poukázal na § 36 a § 72 odst. 2 zákona o HMP a na absenci doložky podle § 43 téhož zákona v nájemní smlouvě. Dále vyjádřil pochybnost o tom, zda provozování placeného veřejného hlídaného parkoviště navrhovatelem na základě předmětné nájemní smlouvy bylo v souladu se zákonem a zda bylo od počátku právně možné. S přihlédnutím k veřejnému subjektivnímu právu na bezplatné obecné užívání místních komunikací zakotvené v § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích a s přihlédnutím ke zmocnění obce obsaženému v § 23 odst. 1 téhož zákona toto bezplatné užívání vyloučit nařízením obce je zřizování placeného veřejného hlídaného parkoviště na místní komunikaci z titulu nájemní smlouvy ukázkovým příkladem smlouvy, jejíž předmět plnění je právně nemožný a svým obsahem a účelem odporuje zákonu či jej obchází. Pokud by měla být nájemní smlouva platná, pak je dle odpůrce otázkou, zda vůbec nabyla účinnosti. Ve skutečnosti totiž žalobci nikdy nebylo povoleno zvláštní užívání místní komunikace spočívající ve zřízení vyhrazeného parkování na části místní komunikace, na které provozoval placené veřejné hlídané parkoviště.

15. Pokud by měla být nájemní smlouva platná a účinná, pak je dle odpůrce otázkou, jak zanikla. Odpůrce nesouhlasí s názorem navrhovatele, že ukončení nájemní smlouvy bylo možné jen na základě výpovědi nebo dohody stran. Nájemní smlouva obsahovala čl. VII. odst. 5, který je sjednanou rozvazovací podmínkou nájemní smlouvy (§ 36 odst. 2 občanského zákoníku platného ke dni uzavření nájemní smlouvy). Podstatou rozvazovací podmínky je to, že její splnění závisí na nejisté budoucí události, což však nelze zaměňovat s ve smlouvě nepředvídaným jednostranným krokem. Příčinou zániku smlouvy není samotná změna stanovení dopravního značení, ale ujednání smluvních stran, bez jejichž vůle sjednat takto rozvazovací podmínku by samotná změna stanovení dopravného značení smlouvu neukončila. Pokud měla nájemní smlouva zaniknout na základě čl. VII. odst. 5 nájemní smlouvy, potom si navrhovatel ve skutečnosti zkrátil práva sám, jestliže si rozvazovací podmínku platnosti smlouvy smluvil. Sjednání způsobů skončení smlouvy nelze považovat za porušení principu pacta sunt servanda, jak tvrdí navrhovatel ve vyjádření ze dne 28.1.2020. O svévoli pronajímatele také nelze mluvit, protože pronajímatel napadené OOP nevydal. Odpůrce označil za kuriózní tvrzení navrhovatele, že čl. VII. odst. 5 nájemní smlouvy aprobuje obcházení smluvního ujednání o výpovědi. To by totiž v podstatě znamenalo, že skončení smlouvy na základě jednoho z vícero sjednaných způsobů skončení smlouvy znamená obcházení zbylých sjednaných způsobů ukončení smlouvy. Výklad čl. VII. odst. 5 nájemní smlouvy, podle něhož se zrušením daného parkoviště myslelo pouze zrušení samotné možnosti parkovat a nikoliv zrušení dopravního režimu placeného veřejného hlídaného parkoviště, nevede k rozumnému závěru, neboť by znamenal, že smluvní strany zamýšlely pokračovat v nájmu, dokud předmět nájmu sloužil k parkování bez ohledu na to, že změnou dopravního režimu by už předmět nájmu nemohl sloužit ke sjednanému účelu. Účinností nařízení Rady HMP č. 19/2017 Sb. HMP, v jehož příloze č. 2 je vyznačena místní komunikace na náměstí Bratří Synků v Praze 4 oranžově, došlo k rozšíření územní působnosti ceníku zón placeného stání (usnesení Rady HMP č. 1709 ze dne 18.7.2017) na předmět nájmu. Způsob placení stanovil § 4 nařízení Rady HMP č. 19/2017 Sb. HMP tak, že sjednaná cena se platí zakoupením parkovacího oprávnění na úřadě městské části příslušné k vymezené oblasti HMP nebo na MHMP nebo zaplacením v parkovacím automatu nebo prostřednictvím virtuálních hodin. Podle § 5 nařízení Rady HMP č. 19/2017 Sb. HMP se zaplacení sjednané ceny prokazovalo registrací státní poznávací značky silničního motorového vozidla na úřadě městské části příslušné k vymezené oblasti HMP nebo na MHMP nebo v parkovacím automatu nebo prostřednictvím virtuálních hodin. Ze stanového způsobu placení a způsobu prokázaní zaplacení je zjevné, že způsob placení nemohl určovat navrhovatel, a především to, že platba nebyla placena navrhovateli. Odpůrce má z těchto důvodů za to, že pokud by byly nájemní smlouva a její dodatek č. 3 platné a účinné, jejich platnost zanikla dle § 2006 odst. 1 ve spojení s § 3074 odst. 1 věta před středníkem věty první občanského zákoníku již účinností nařízení Rady HMP č. 19/2017 Sb. HMP ke dni 1.2.2018.

16. Odpůrce dále vyslovil názor, že předmětná smlouva mohla být ukončena dokonce dle čl. VII. odst. 4 nájemní smlouvy uplynutím dne 30.6.2017. Zatímco v roce 2016 navrhovatel doručil odpůrci dne 19.5.2016 žádost o prodloužení stanovení dočasné a místní úpravy silničního provozu v X, k. ú. X, na základě které odpůrce vydal dne 30.5.2016 pod č.j. P4/71258/16/OŽPAD/HORV-PP 009/16 stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích v X, k. ú. X, hlídané parkoviště – Petr Klimánek – PRAGOPARKING, ve kterém stanovil platnost stanoveného dopravního značení na dobu od 1.7.2016 do 30.6.2017, v roce 2017 (před 30.6.2017) navrhovatel již takovou žádost silničnímu správnímu úřadu nepodal. Dne 18.5.2017 byla odpůrci doručena žádost Bc. I. K., IČ …10145613, ze dne 15.5.2017 o prodloužení stanovení místní a přechodné úpravy silničního provozu v X, k. ú. X. Za vlastním textem žádosti a podpisem Bc. I. K. bylo napsáno a podepsáno potvrzení navrhovatele, že smlouvou o koupi je od 1.7.2017 firma ve vlastnictví fyzické osoby podnikající Bc. I. K., IČ …, a to se všemi právy a povinnostmi. Odpůrce přesto vydal dne 31.5.2017 pod č.j. P4/68988/17/OŽPAD/HORV-PP 009/17 stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích v X, k. ú. X, hlídané parkoviště – Petr Klimánek – PRAGOPARKING. Pokud by byl tento správní akt brán jako povolení zvláštního užívání místní komunikace ke zřízení vyhrazeného parkoviště, pak vzhledem k absolutnímu omylu v osobě adresáta povolení by se jednalo o nicotný správní akt.

17. V řízení lze podle odpůrce přezkoumávat pouze to, zda napadené OOP zasáhlo do práva navrhovatele na podnikání, neboť v tomto případě se skutečně jedná o veřejné subjektivní právo. I při kombinaci obsahové náplně poskytování služeb spojených s ostrahou movitého majetku a obsahové náplně provozování parkovišť bez ostrahy k provozování placeného veřejného hlídaného parkoviště na místní komunikaci na náměstí Bratří Synků však nelze říci, že by navrhovatel měl k datu vydání a účinnosti napadeného OOP tuto místní komunikaci vedenou jako provozovnu, v níž by mohl provozovat parkoviště a zároveň vykonávat ostrahu na něm zaparkovaných vozidel, protože dle údajů z veřejné části živnostenského rejstříku ostrahu jako koncesovanou živnost na této místní komunikaci zahájil až 13.8.2018. Odpůrce dále upozornil na to, že ke dni vydání napadeného OOP regulovaly provoz na místní komunikaci na náměstí Bratří Synků dopravní značky IP 12 „Vyhrazené parkoviště“. Z dopravního významu a užití této dopravní značky však podle odpůrce nevyplývá, že na takovém místě nebude parkovat se svým vozidlem ten, pro nějž je parkoviště vyhrazeno, a že tato osoba přenechá místo k parkování někomu jinému, pro něhož není parkoviště vyhrazeno a ještě od něj vybere peníze za to, že mu hlídá vozidlo. Dopravní značka IP 12 „Vyhrazené parkoviště“ nikomu nezakládá veřejné subjektivní právo provozovat na místní komunikaci placené veřejné hlídané parkoviště. Provozem placeného veřejného hlídaného parkoviště na místní komunikaci byl popřen dopravní význam a užití této dopravní značky. Vzhledem k tomu, že dopravní značka IP 12 „Vyhrazené parkoviště“ nezaložila navrhovateli veřejné subjektivní právo užívat místní komunikaci k výdělečné činnosti spočívající v provozování placeného veřejného hlídaného parkoviště, nemohlo napadené OOP zasáhnout do jím tvrzeného práva na podnikání.

18. Při ústním jednání před soudem konaném dne 8.10.2020 setrvaly obě strany na svém procesním stanovisku. Navrhovatel prostřednictvím svého právního zástupce uvedl, že od smlouvy o koupi zmiňované v žádosti Bc. I. K. ze dne 15.5.2017 o prodloužení stanovení místní a přechodné úpravy silničního provozu smluvní strany odstoupily a tuto skutečnost oznámily silničnímu správnímu úřadu. Dle navrhovatele se odpůrce v doplňujícím vyjádření ze dne 2.10.2020 nepřípustně vyjadřuje ke smluvnímu vztahu založenému předmětnou nájemní smlouvou, ačkoliv není jeho účastníkem a v podstatě kritizuje i svou vlastní činnost spočívající v tom, že umožnil provozování placených parkovišť. Rozhodnutí silničního správního úřadu ze dne 31.5.2017, jímž byla stanovena místní a přechodná úprava provozu na pozemních komunikacích na předmětném pozemku za účelem prodloužení platnosti stanoveného dopravního značení pro navrhovatelem provozované hlídané parkoviště na dobu 1.7.2017 – 30.6.2018, označil navrhovatel za opatření obecné povahy, jehož obsah konkuruje napadenému OOP, přičemž obě tato opatření se vzájemně vylučují. Navrhovatel dále zmínil, že výpověď předmětné nájemní smlouvy mu byla doručena dne 6.4.2018, takže ke dni nabytí účinnosti napadeného OOP stále běžela tříměsíční výpovědní lhůta. Odpůrce při ústním jednání zopakoval argumentaci obsaženou ve vyjádření k žalobě a v doplňujícím vyjádření ze dne 2.10.2020, přičemž vyzdvihl, že pochybuje o platnosti předmětné nájemní smlouvy. Plnění podle této smlouvy bylo v rozporu se zákonem o pozemních komunikacích. Zároveň popřel možnost navrhovatele provozovat placené parkoviště na základě pouhého stanovení místní úpravy silničního provozu s tím, že značka „Vyhrazené parkoviště“ nemohla navrhovateli založit právo provozovat placené parkoviště.

19. Soud při ústním jednání konaném dne 8.10.2020 provedl důkaz výpovědí nájemní smlouvy č. 1/09/360/0143 (kopie výpovědi je založena na č.l. 122 soudního spisu). Hlavní město Praha touto výpovědí, která nese datum 16.3.2018, vypovědělo v plném rozsahu předmětnou nájemní smlouvu uzavřenou dne 10.6.2009 s navrhovatelem. Ve výpovědi je mj. uvedeno, že výpovědní doba je dle ujednání v nájemní smlouvě tříměsíční a počíná běžet prvního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla výpověď navrhovateli doručena. Veškeré další důkazní návrhy účastníků soud zamítl, neboť dospěl k závěru, že o věci samé lze rozhodnout na základě obsahu správního spisu a dosud provedených důkazů; jakékoliv další doplňování dokazování tedy shledal nadbytečným.

20. Soud v souladu s § 101d odst. 1 s. ř. s. přezkoumal napadené OOP, přičemž byl vázán rozsahem a důvody návrhu. Podle § 101b odst. 3 s.ř.s. přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného OOP.

21. Soud nejprve musel posoudit, zda je dána jeho pravomoc k posouzení návrhu, tedy zda je napadený akt opatřením obecné povahy. Napadené OOP bylo vydáno podle § 77 odst. 1 písm. c) a § 77 odst. 5 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Jedná se skutečně o opatření obecné povahy, neboť se jím stanoví místní úprava provozu na pozemních komunikacích, která zakládá pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než by měli podle obecné zákonné úpravy provozu na pozemních komunikacích (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7.1.2009, č.j. 2 Ao 3/2008-100, č. 1794/2009 Sb. NSS, ze dne 4.5.2011, č.j. 9 Ao 2/2011-53, ze dne 4.12.2014, č.j. 1 As 122/2014-51, či ze dne 23.2.2016, č.j. 7 As 296/2015-56). Pravomoc soudu pro posouzení návrhu je tedy dána.

22. Před posouzením návrhu samého bylo dále nutné zvážit, zda navrhovateli svědčí aktivní procesní legitimace k podání návrhu. Podle § 101a odst. 1 věty prvé s.ř.s. návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Aktivní legitimace navrhovatele v tomto typu řízení je tedy založena jeho tvrzením, že byl opatřením obecné povahy, proti kterému brojí, zkrácen na svých právech. Takové tvrzení navrhovatel v pojednávané věci uplatnil (namítl, že jakožto nájemce předmětného pozemku byl napadeným OOP, které považuje za nezákonné, zkrácen na svém právu na podnikání) a uvedené tvrzení založilo jeho aktivní procesní legitimaci. Soud pro úplnost dodává, že podle zákona není aktivní procesní legitimace navrhovatele k podání návrhu na zrušení OOP podmíněna předchozím podáním námitek či připomínek v rámci řízení o vydání opatření obecné povahy. Skutečnost, že navrhovatel v řízení před správním orgánem proti napadenému OOP neuplatnil námitky či připomínky (jeho námitky ze dne 6.4.2018 se týkaly jiného opatření obecné povahy č.j. P4/044591/18/ OŽPAD/PVLA-STA 41/18, jehož předmětem bylo stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích – přechodného dopravního značení, o čemž byl navrhovatel vyrozuměn přípisem odpůrce ze dne 11.4.2018), tedy nebrání věcnému projednání návrhu.

23. Aktivní procesní legitimaci navrhovatele k podání návrhu na zrušení OOP však nelze směšovat s otázkou aktivní věcné legitimace návrhu, tedy s otázkou jeho důvodnosti. Ta se již zkoumá v řízení ve věci samé, nikoli při posuzování podmínek řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, č.j. 9 As 218/2014-77 či usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2013 č.j. 1 Aos 2/2013-116). Aktivní věcná legitimace chybí, jsou-li konkrétní tvrzení navrhovatele o jeho zkrácení na právech v důsledku nezákonného OOP nedůvodná.

24. V důsledku novely soudního řádu správního provedené zákonem č. 303/2011 Sb., došlo k výraznému posílení dispoziční zásady a koncentrační zásady v řízení o přezkumu opatření obecné povahy. Nově koncipované ustanovení § 101b odst. 2 s.ř.s. totiž stanoví, že návrh na zrušení opatření obecné povahy kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat návrhové body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje navrhovatel opatření obecné povahy nebo jeho část za nezákonné. Obsahuje-li návrh tyto náležitosti, nelze již v dalším řízení návrh rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření obecné povahy nebo jej rozšiřovat o další návrhové body. Zároveň pak podle § 101d odst. 1 s.ř.s. platí, že soud je při rozhodování (o návrhu na zrušení opatření obecné povahy) vázán rozsahem a důvody návrhu. Soud tedy nemůže opatření obecné povahy zrušit na základě vad, které navrhovatel netvrdil, ani nemůže za navrhovatele spekulativně domýšlet právní argumenty tam, kde navrhovatelova argumentace chybí. Přezkum nad rámec uplatněných návrhových bodů je tak v zásadě vyloučen, jakkoliv v důsledku přiměřeného použití § 76 s.ř.s. se i nadále otevírá možnost zrušit opatření obecné povahy pro nedostatek pravomoci či působnosti správního orgánu pro jeho vydání, aniž by byla navrhovatelem namítnuta, a dále také per analogiam pro nepřezkoumatelnost (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1Ao 3/2008 - 136). Takové podstatné vady, k nimž by byl povinen přihlížet z úřední povinnosti, však soud v projednávané věci neshledal.

25. Soud na tomto místě považuje za nutné zdůraznit, že jediným důvodem, pro který navrhovatel považuje napadené OOP za nezákonné a domáhá se jeho zrušení, je tvrzený zásah do práva na podnikání, které navrhovatel odvíjí od výkonu nájemního práva k předmětnému pozemku založeného nájemní smlouvou ze dne 10.6.2009. Nové dopravní značení, které má být na předmětném pozemku v důsledku napadeného OOP umístěno, dle navrhovatele vylučuje další provozování hlídaného parkoviště, a znemožňuje mu tak užívání pozemku způsobem, ke kterému ho má od hlavního města Prahy pronajatý na základě nájemní smlouvy ze dne 10.6.2009, v čemž navrhovatel spatřuje neoprávněný zásah do jeho práva na podnikání. Tomuto jedinému návrhovému bodu formulovanému ve včas podaném návrhu, na jehož základě mohl zkoumat důvodnost návrhu, však soud nepřisvědčil.

26. Z nájemní smlouvy uzavřené dne 10.6.2009 mezi hlavním městem Prahou jako pronajímatelem a navrhovatelem jako nájemcem ohledně části pozemní komunikace na předmětném pozemku soud zjistil, že smluvní strany se výslovně dohodly na zániku smluvního vztahu v případě, že za trvání smlouvy dojde ke změně stanovení dopravního značení. Podle článku VII bodu 5 smlouvy v případě, že příslušný silniční správní úřad vydá za trvání smlouvy změnu stanovení dopravního značení (kterým se zruší dané parkoviště), smlouva pozbývá účinnosti dnem nabytí právní moci vydaného stanovení dopravního značení. Hypotéza upravená v tomto smluvním ujednání se naplnila právě vydáním napadeného OOP, které – i dle slov samotného navrhovatele – znamená takovou změnu stanovení dopravního značení na předmětném pozemku, jež vylučuje další provozování hlídaného parkoviště ze strany navrhovatele (a dané parkoviště tak ruší). Nabytím právní moci napadeného OOP (22.6.2018) tudíž nájemní smlouva pozbyla na základě citovaného smluvního ujednání účinnosti. Z toho plyne, že navrhovateli ke dni podání návrhu na zrušení napadeného OOP již žádné nájemní právo k předmětnému pozemku založené nájemní smlouvou ze dne 10.6.2009 nesvědčilo. Toto právo zaniklo pozbytím účinnosti nájemní smlouvy, k němuž došlo naplněním hypotézy smluvního ujednání obsaženého v článku VII bodu 5 této smlouvy, které dle svého obsahu představuje rozvazovací podmínku ve smyslu § 36 odst. 2 věty druhé zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

27. Závěru o pozbytí účinnosti nájemní smlouvy v důsledku naplnění rozvazovací podmínky sjednané v článku VII bodu 5 smlouvy, se kterým se v podání ze dne 17.12.2019 ztotožnilo i hlavní město Praha jakožto pronajímatel, plně koresponduje též znění rozhodnutí silničního správního úřadu ze dne 31.5.2017 č.j. P4/68988/17/OŽPAD/HORV-PP 009/17, jímž byla stanovena místní a přechodná úprava provozu na pozemních komunikacích na předmětném pozemku za účelem prodloužení platnosti stanoveného dopravního značení pro navrhovatelem provozované hlídané parkoviště na dobu 1.7.2017 – 30.6.2018. Jedna z podmínek, za kterých bylo toto rozhodnutí (stanovení místní úpravy provozu) vydáno, zní následovně: „V případě změny dopravního režimu (předpokládané zavedení zóny placeného stání) bude komunikace uvedena do původního stavu, tj. žadatel zajistí na vlastní náklady odstranění svislého i vodorovného dopravního značení.“ Ke změně dopravního režimu předvídané citovanou podmínkou došlo právě vydáním napadeného OOP, což znamená, že navrhovatel je bez dalšího povinen na vlastní náklady odstranit svislé i vodorovné dopravní značení, které mu dosud umožňovalo provozovat v daném místě hlídané placené parkoviště. I z uvedeného je zřejmé, že po vydání napadeného OOP již navrhovatel nebyl oprávněn provozovat na části místní komunikace nacházející se na předmětném pozemku placené hlídané parkoviště. Soud k tomu dodává, že napadené OOP s rozhodnutím silničního správního úřadu ze dne 31.5.2017 č.j. P4/68988/17/OŽPAD/HORV-PP 009/17 s ohledem na výše citovanou podmínku tohoto rozhodnutí nijak nekoliduje. Námitka vzájemné neslučitelnosti obou těchto aktů nadto v návrhu nebyla vůbec uplatněna – navrhovatel ji vznesl až dodatečně, a soud k ní proto při přezkumu zákonnosti napadeného OOP nemůže přihlížet.

28. Vzhledem ke smluvnímu ujednání obsaženému v článku VII bodu 5 nájemní smlouvy i shora citované podmínce rozhodnutí silničního správního úřadu ze dne 31.5.2017 č.j. P4/68988/17/ OŽPAD/HORV-PP 009/17 muselo být navrhovateli zřejmé, že jeho právo provozovat na části místní komunikace nacházející se na předmětném pozemku placené hlídané parkoviště je striktně limitováno tím, že ze strany silničního správního úřadu nedojde k takové změně dopravního značení na dané komunikaci, která bude další provozování hlídaného placeného parkoviště vylučovat. Takovou změnou byla právě změna dopravního značení provedená napadeným OOP v souvislosti se zaváděním zón placeného stání. Pro navrhovatele se tedy v žádném případě nejednalo o skutečnost nepředvídatelnou a nečekanou, ale o skutečnost, s níž při svém podnikání mohl a měl počítat.

29. Tvrzení navrhovatele, že byl zkrácen na svém právu na podnikání, protože napadené OOP nezákonně zasáhlo do jeho nájemního práva k předmětnému pozemku, je s ohledem na výše uvedené neopodstatněné. Navrhovateli předně na základě nájemní smlouvy ze dne 10.6.2009 nesvědčilo nájemní právo k předmětnému pozemku, ale nájemní právo k části místní komunikace, která se na tomto pozemku nachází. Tato (stavba) místní komunikace podle § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích není součástí pozemku. Nájemní právo navrhovatele k části místní komunikace, která se na předmětném pozemku nachází, zaniklo naplněním rozvazovací podmínky zakotvené v článku VII bodu 5 nájemní smlouvy ze dne 10.6.2009, kterou si účastníci smluvního vztahu sami dobrovolně sjednali. Vydání napadeného OOP, jímž došlo k takové změně stanovení dopravního značení na pronajaté části místní komunikace, která ve výsledku znemožňuje další provozování placeného parkoviště navrhovatelem (a dané parkoviště tak ruší), je právní skutečností, se kterou obě smluvní strany (tedy i navrhovatel) při uzavření nájemní smlouvy počítaly, byly si vědomy toho, že taková skutečnost může v budoucnu nastat a pro tento případ také ve smlouvě sjednaly následek spočívající v zániku účinnosti smlouvy. Nastoupení tohoto následku není nezákonným zásahem do práv navrhovatele - jedná se o naplnění smluvního ujednání jakožto svobodného projevu vůle obou smluvních stran. Soud proto nemohl přisvědčit navrhovateli, že vydání napadeného OOP bylo zásahem, jímž byl nezákonně zkrácen na svém právu na podnikání, které do té doby realizoval na pronajaté části místní komunikace.

30. Vydání napadeného OOP zajisté není obcházením smluvních ustanovení o výpovědi smlouvy, které by bylo v rozporu s dobrými mravy, ani porušením principu pacta sunt servanda, jak dodatečně tvrdil navrhovatel. Napadené OOP předně nebylo vydáno druhou smluvní stranou, tj. hlavním městem Praha jakožto pronajímatelem, ale odpůrcem stojícím vně nájemního vztahu, který tak z povahy věci nemohl (vydáním napadeného OOP) obcházet smluvní ustanovení sjednaná v nájemní smlouvě uzavřené mezi jinými subjekty, ani nemohl porušit výše uvedený princip vyžadující dodržování uzavřených smluv. Soud se zcela ztotožňuje s názorem odpůrce, že naplnění smluvně sjednané rozvazovací podmínky, se kterým byl v nájemní smlouvě ze dne 10.6.2009 spojen zánik účinnosti této smlouvy, nemůže být považováno za obcházení jiných smluvních ustanovení upravujících ukončení nájemního vztahu, jako je například možnost výpovědi smlouvy. Akceptace takového názoru by ve výsledku vedla k absurdnímu závěru, že zánik smluvního vztahu na základě jednoho z více sjednaných způsobů upravených ve smlouvě automaticky znamená obcházení ostatních sjednaných způsobů ukončení smlouvy. Nedůvodná je i argumentace, v níž navrhovatel označuje vydání napadeného OOP za nepředvídaný jednostranný krok, umožňující druhé smluvní straně vyvázat se ze smluvního závazku. O nepředvídanosti nelze mluvit za situace, kdy smluvní strany již při uzavření nájemní smlouvy sjednáním rozvazovací podmínky v článku VII bodu 5 výslovně pamatovaly na případ takové budoucí změny stanovení dopravního značení, která ve výsledku znemožní další provozování placeného parkoviště navrhovatelem.

31. Dodatečně uplatněné tvrzení navrhovatele, že vydáním (a ani účinností) napadeného OOP nedošlo k zániku využití komunikace jako parkoviště, a tedy není naplněna hypotéza smluvního ustanovení čl. VII odst. 5, rovněž neobstojí. Termínem „dané parkoviště“ užitým v článku VII bodu 5 nájemní smlouvy se bezpochyby rozumí parkoviště provozované na části komunikace, která je předmětem nájmu, navrhovatelem. Ten přitom sám v návrhu výslovně uvedl, že „(v)yznačení oranžové zóny na najatém pozemku zcela vylučuje další provozování hlídaného parkoviště navrhovatelem, a zcela tak znemožňuje užívání pozemku způsobem, ke kterému má navrhovatel tento pozemek najatý ...“ Toto tvrzení navrhovatele nelze interpretovat jinak, než že změna spočívající v umístění nového dopravního značení na základě napadeného OOP má nutně za následek zrušení daného parkoviště provozovaného navrhovatelem. Soud k tomu dodává, že opačný výklad by popíral pravdivost tvrzení, které založilo aktivní procesní legitimaci navrhovatele k podání návrhu, to jest tvrzení, že navrhovatel byl vydáním napadeného OOP zkrácen na svých právech. Pokud by totiž nabytím účinnosti napadeného OOP nedošlo k zániku možnosti navrhovatele využívat pronajatou část komunikace k provozování placeného parkoviště, znamenalo by to, že napadené OOP do práva navrhovatele na podnikání v dané lokalitě nijak nezasáhlo.

32. Lze shrnout, že nabytím právní moci napadeného OOP (22.6.2018) nájemní smlouva ze dne 10.6.2009 pozbyla účinnosti, neboť došlo k naplnění rozvazovací podmínky sjednané v článku VII bodu 5 této smlouvy. Navrhovateli tak ke dni podání návrhu na zrušení napadeného OOP (3.7.2018) nesvědčilo nájemní právo k části pozemní komunikace založené nájemní smlouvou ze dne 10.6.2009, z čehož zároveň plyne, že mu k tomuto okamžiku nesvědčilo ani právo podnikat - provozovat placené parkoviště na části pozemní komunikace, která byla předmětem nájmu. Tento soudem zjištěný stav ke dni vydání tohoto rozsudku nedoznal změny. Soud tak po provedeném řízení shledal u navrhovatele nedostatek aktivní věcné legitimace, neboť jeho tvrzení o zkrácení na právech v důsledku napadeného OOP, která uplatnil v návrhu, jsou nedůvodná, resp. nedůvodná byla již ke dni podání návrhu.

33. V této souvislosti soud považuje za potřebné upozornit na to, že ustanovení § 101b odst. 3 s.ř.s., podle kterého soud při přezkoumání opatření obecné povahy vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy, se týká vlastního hodnocení přezkoumávaného opatření obecné povahy, nikoliv však procesního institutu aktivní legitimace účastníků soudního řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.4.2017 č.j. 3 As 126/2016-38. To, zda došlo k namítanému zkrácení navrhovatele na jeho právech, samozřejmě nelze hodnotit toliko na základě vydaného opatření obecné povahy, které dosud nenabylo právní moci, neboť pouze opatření obecné povahy, které nabylo právní moci a vyvolává právní následky, je způsobilé zasáhnout do práv navrhovatele. Soud nemůže dospět k závěru o existenci aktivní věcné legitimace a důvodnosti návrhu, jestliže shledá, že práva, na kterých měl být navrhovatel dle svých tvrzení zkrácen, navrhovateli v době podání návrhu nesvědčila. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26.4.2017 č.j. 3 As 126/2016-38, „takový přístup ..... znemožňuje napadení opatření obecné povahy někým, kdo již v době podání návrhu dotčen být nemůže, což je zcela legitimní přístup, který odpovídá koncepci správního soudnictví, které má sloužit k ochraně existujících vlastních práv navrhovatele (potažmo jeho právní sféry).“(poznámka: podtržení přidáno Městským soudem v Praze). Protože soud zjistil, že navrhovateli ke dni podání návrhu na zrušení napadeného OOP nesvědčilo právo podnikat na části pozemní komunikace, která byla dříve předmětem nájmu dle nájemní smlouvy ze dne 10.6.2009, nemohl než uzavřít, že navrhovatel postrádá aktivní věcnou legitimaci, a jeho návrh proto nemůže být úspěšný.

34. S ohledem na závěr, že nájemní smlouva ze dne 10.6.2009 pozbyla účinnosti nabytím právní moci napadeného OOP (22.6.2018), byla pro rozhodnutí soudu ve věci samé nepodstatná dodatečná argumentace navrhovatele o neplatnosti výpovědi, kterou měl ze strany pronajímatele obdržet v dubnu 2018. Tříměsíční výpovědní lhůta sjednaná v článku VI. bodu 1 nájemní smlouvy v takovém případě počala běžet 1.5.2018 a skončila 31.7.2018, tedy až poté, co již nájemní smlouva pozbyla účinnosti. Soud proto nepovažoval za potřebné zabývat se blíže argumentací navrhovatele o neplatnosti výpovědi, která navíc nebyla uplatněna v návrhu a co do konkrétních důvodů neplatnosti výpovědi nebyla nijak specifikována. Soudu je známo, že posouzení platnosti výpovědi je předmětem řízení probíhajícího u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 150/2018. Soud nespatřuje žádný rozumný důvod, proč by toto řízení mělo skončit jinak, než tomu bylo ve skutkově zcela obdobných případech soudních řízení o neplatnost výpovědi, která iniciovali další provozovatelé placených parkovišť (SIRÉNA, spol. s.r.o., OSPOL s.r.o., Central Parking s.r.o.). Z úřední činnosti (rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 31.1.2019 č.j. 54 Co 415/2018 – 73 ze dne 11.2.2019 č.j. 68 Co 6/2019-68 a ze dne 23.5.2019 č.j. 70 Co 137/2019 – 108) je soudu známo, že žaloby jmenovaných společností na určení neplatnosti byly pravomocně zamítnuty. Stejný osud ostatně měla i žaloba samotného navrhovatele, kterou se domáhal určení neplatnosti výpovědi týkající se jiné nájemní smlouvy (č. 1/00/361/0148 ze dne 12.6.2000), jež se vztahovala k pozemku parc. č. X v k. ú. X, o čemž svědčí rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20.11.2019 č.j. 19 Co 169/2019 – 172. Kromě toho, že v řízení o návrhu na zrušení napadeného OOP navrhovatel blíže nespecifikoval důvody, pro které považuje jemu danou výpověď z nájmu za neplatnou, neuvedl ani žádný zásadní rozdíl mezi ním a dalšími provozovateli placených parkovišť, který by mohl odůvodnit jiný výsledek soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 150/2018. S přihlédnutím k výše uvedenému lze dle náhledu soudu důvodně očekávat, že i toto řízení skončí v neprospěch navrhovatele zamítnutím jeho žaloby.

35. V této souvislosti soud podotýká, že ani v případě, že by nájemní vztah mezi navrhovatelem a hlavním městem Prahou založený nájemní smlouvou ze dne 10.6.2009 skončil až uplynutím výpovědní lhůty ke dni 31.7.2018 (tento názor, jak výše uvedeno, soud nesdílí), by návrhu na zrušení napadeného OOP nebylo možné vyhovět. I v takovém případě by totiž žalobce ke dni rozhodnutí soudu o věci samé postrádal aktivní věcnou legitimaci, neboť by mu k tomuto okamžiku nesvědčilo nájemní právo k části místní komunikace, která byla předmětem nájmu, a tudíž ani právo zde provozovat podnikatelskou činnost. Jinak řečeno, ať již nájemní vztah založený nájemní smlouvou ze dne 10.6.2009 skončil pozbytím účinnosti smlouvy dne 22.6.2018 nebo uplynutím výpovědní lhůty ke dni 31.7.2018, tak jako tak zanikl, a navrhovateli nyní nesvědčí žádné nájemní právo k části místní komunikace na předmětném pozemku a ani právo zde podnikat, z něhož by bylo možné dovodit jeho aktivní věcnou legitimaci ke zrušení napadeného OOP.

36. S ohledem na jednoznačný závěr, který zaujal k otázce zániku účinnosti nájemní smlouvy ze dne 10.6.2009, se soud již nezabýval dalšími právními konstrukcemi o možné neplatnosti této smlouvy či jiných možných datech skončení nájemního vztahu, které nastínil odpůrce v doplňujícím vyjádření ze dne 2.10.2020. Tyto konstrukce jsou navíc pouhými hypotézami, které nejsou ničím podložené. Každá z vícero variant nastíněných odpůrcem přitom ve své podstatě popírá (vylučuje) ty další, přičemž z vyjádření odpůrce není zřejmé, se kterou z těchto variant se vlastně ztotožňuje.

37. Soud za zcela zásadní pro posouzení důvodnosti návrhu považuje tu skutečnost, že navrhovatel žádným návrhovým bodem nezpochybnil napadené OOP z těch hledisek, která jsou pro posouzení jeho zákonnosti významná z pohledu tzv. pětistupňového algoritmu vytyčeného judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek ze dne 27. 9. 2005, čj. 1Ao 1/2005 - 98). Tento algoritmus spočívá v pěti krocích, a to zaprvé v přezkumu pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy, zadruhé v přezkumu otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (jednání ultra vires), zatřetí v přezkumu otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem, začtvrté v přezkumu obsahu opatření obecné povahy z hlediska jeho rozporu se zákonem (materiální kritérium) a zapáté v přezkumu obsahu vydaného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality (kritérium přiměřenosti právní regulace).

38. Z hlediska prvního kroku výše zmíněného algoritmu přezkumu soud shledal, že odpůrce napadené OOP vydal podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích, které svěřuje pravomoc stanovit na silnicích II. a III. třídy a místních komunikacích místní a přechodnou úpravu provozu obecním úřadům s rozšířenou působností. Podle § 31 odst. 2 zákona o HMP „[o]rgány hlavního města Prahy vykonávají přenesenou působnost, která je zvláštním zákonem svěřena orgánům obcí, orgánům obcí s pověřeným obecním úřadem a orgánům obcí s rozšířenou působností.“ Dle § 4 odst. 1 Statutu se do přenesené působnosti městské části Praha 4 svěřují záležitosti uvedené v části A přílohy č. 4 Statutu. Stanovení místní a přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích je v příloze č. 4 Statutu hl. m. Prahy uvedeno pod položkou č.

361. Lze tedy uzavřít, že odpůrce z mezí své pravomoci nevykročil. Pokud jde o druhý krok algoritmu, mezi účastníky řízení nebylo sporu o charakteru dotčené komunikace, tj. nebyla spornou skutečnost, že napadené OOP se dotýká místní komunikace. Na té byl odpůrce oprávněn stanovit místní úpravu provozu podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Ve třetím kroku výše popsaného algoritmu soud ze spisového materiálu ověřil, že při vydání napadeného OOP řádně proběhlo standardní řízení předvídané zejména v ust. § 171 až 174 správního řádu, včetně možnosti podání připomínek či námitek ve smyslu ust. § 172 odst. 4 a 5 správního řádu (této možnosti navrhovatel nevyužil). Soud na tomto místě uvádí, že rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 1.9.2020 č.j. MHMP-1334524/2020/O4Go, kterým navrhovatel požadoval provést důkaz při ústním jednání dne 8.10.2020, s projednávanou věcí vůbec nesouvisí - jedná se o rozhodnutí, jímž bylo zrušeno zcela jiné opatření obecné povahy týkající se rozšíření zóny placeného stání na území Městské části Praha 4. Ve čtvrtém kroku algoritmu soud zkoumal napadené OOP z hlediska jeho rozporu se zákonem (materiální kritérium), přičemž takový rozpor neshledal. Zavedení zón placeného stání je v samosprávném nařízení hl. m. Prahy, přičemž silniční správní úřad vydal stanovené dopravní značení za účelem veřejného zájmu podle principu veřejné správy. Tímto postupem pouze provedl nařízení hl. m. Prahy, které je rovněž ve veřejném zájmu. Naproti tomu zachování navrhovatelem provozovaného placeného parkoviště veřejnému zájmu odporuje. V pátém kroku algoritmu soud podrobil napadené OOP přezkumu z hlediska obsahu jeho proporcionality (kritérium přiměřenosti právní regulace). Zjistil, že napadené OOP sice odůvodnění přiměřenosti jeho obsahu z hlediska nutnosti právní regulace neobsahuje, dle náhledu soudu je nicméně notorietou, že zavedení zón placeného stání je cílem úprav dopravních sítí ve velkých městských aglomeracích, které jsou ve veřejném zájmu, jímž je dosažení dopravní dostupnosti a plynulosti silničního provozu, jakož i omezení parkování ve vybraných lokalitách města tak, aby parkování bylo umožněno pouze rezidentům.

39. Podle 101d odst. 2 věty prvé s.ř.s. dojde-li soud k závěru, že opatření obecné povahy nebo jeho části jsou v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, opatření obecné povahy nebo jeho části zruší dnem, který v rozsudku určí. Po provedeném řízení soud neshledal žádný z důvodů vymezených v právě citovaném zákonném ustanovení, pro který by bylo na místě navrhovatelem označenou část napadeného OOP zrušit. Navrhovatel ostatně v návrhu ani žádný z těchto zákonem vymezených důvodů pro zrušení opatření obecné povahy netvrdil. Jedinému návrhovému bodu, jenž byl založen na tvrzení, že navrhovatel byl vydáním napadeného OOP zkrácen na právu na podnikání, soud nepřisvědčil.

40. Soud tedy neshledal návrh na zrušení opatření obecné povahy důvodným, a proto jej podle § 101d odst. 2 věty druhé s.ř.s. zamítl.

41. Navrhovatel nebyl ve sporu úspěšný a odpůrci žádné účelně vynaložené náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti v řízení nevznikly. Soud proto ve druhém výroku rozsudku v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K požadavku na přiznání náhrady nákladů v paušální výši, který odpůrce uplatnil při ústním jednání, soud závěrem uvádí, že ve správním soudnictví nelze přiznat procesně nezastoupenému účastníku řízení, který měl ve věci úspěch, náhradu nákladů řízení stanovenou paušální částkou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Použití § 151 odst. 3 o.s.ř. na řízení podle soudního řádu správního je vyloučeno a stejně tak nejsou na toto řízení přenositelné důvody nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 7.10.2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13, č. 275/2014 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.8.2015, čj. 6 As 135/2015-79).