č. j. 15 A 84/2019-50

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudkyň Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Daniely Menclové ve věci žalobkyně: L. B., narozená „X“, bytem „X“, zastoupená advokátem JUDr. Radkem Bechyněm, sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2019, č. j. KUUK/32623/2019/DS, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2019, č. j. KUUK/32623/2019/DS, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Teplice (dále jen „Magistrát“) ze dne 22. 6. 2018, č. j. MgMT/069382/2018, jímž byly dle ustanovení § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, (dále jen „zákon o silničním provozu“), zamítnuty námitky žalobkyně proti záznamu bodů v její evidenční kartě řidiče jako nedůvodné a provedený záznam 12 bodů ke dni 15. 7. 2017 byl potvrzen. Žalobkyně současně požadovala přiznání náhrady nákladů řízení vůči žalovanému. Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě namítala, že napadeným rozhodnutím, resp. postupem správního orgánu, byla zkrácena na svých právech tak, že to mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci. Žalobkyně toto tvrzení dále upřesnila tím, že žalovaný zcela ignoroval předložené důkazní prostředky. V souvislosti s tím pak žalobkyně poukázala na přílohu doplněného odvolání, a to rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, č. j. MSK 49924/2014, vydané ve skutkově shodné věci, z něhož je zřejmé, že se tento odvolací orgán zabýval kvalitou jednotlivých rozhodnutí v blokových řízeních z hlediska jejich způsobilosti pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Obdobné řešení podle žalobkyně vyplývá i z rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 22. 10. 2014, č. j. MSK 126113/2014, a ze dne 12. 11. 2014, č. j. MSK 121761/2014, ve kterých se uvedený krajský úřad jako odvolací orgán zabýval způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, na jejichž základě jsou body zaznamenány, a to zejména na základě podaného odvolání, kdy odvolatel takové posouzení požadoval a na možnou nezpůsobilost podkladů ve svém odvolání upozorňoval. Podobně postupoval i prvoinstanční správní orgán Městský úřad Písek v rozhodnutí ze dne 19. 1. 2015, č. j. MUPI/2014/34902/CH-nám.BH/3, kdy odmazal dva konkrétní záznamy z bodového hodnocení učiněné na základě nezpůsobilých podkladů. Žalobkyně má za to, že pokud odvolací orgán ignoroval výše uvedené předložené důkazy, pak nerespektoval odvolací důvody. Zdůraznila zásadu legitimního očekávání, podle které by správní orgány měly ve věcech se shodnými nebo obdobnými znaky postupovat a rozhodovat shodně. Pokud jeden správní orgán rozhoduje uvedeným způsobem, nepovažuje žalobkyně za správné, aby totožný správní orgán v jiné místní působnosti rozhodoval a postupoval zcela odlišně, neboť by byla jednoznačně narušena rovnost účastníků před zákonem, a to pouze na základě místní příslušnosti.

3. Dále žalobkyně uvedla, že ve svém odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně namítala nezpůsobilost jednotlivých podkladů pro záznam bodů do bodového hodnocení s tím, že oznámení od příslušných oddělení policie o spáchání přestupku nemohou být dostatečným důkazem a musejí být vždy porovnána s příslušným rozhodnutím o přestupku, aby byla vyloučena možná chyba lidského faktoru či zvůle orgánu veřejné moci. Žalobkyně upozornila, že rozhodnutí i přes specifičnost blokového řízení lze vydat v souladu se všemi požadavky zákona tak, aby obsahovalo údaje o osobě přestupce, místu a době spáchání přestupku a aby z něj bylo zcela zřejmé, o jaký přestupek se mělo jednat, podle jakého ustanovení zákona byl přestupek kvalifikován a jaká zákonem stanovená povinnost byla porušena. Na podporu své argumentace žalobkyně zmínila rozhodnutí v blokových řízeních – blok série HG/2014, č. G 1498901, a blok série GF/2013, č. F 0832677, které nejsou dle jejího názoru v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu způsobilé být podkladem pro záznam bodů. Poukázala také na rozhodnutí v blokovém řízení – blok série FC/2013, č. C 1404971, z něhož je zřejmé, že veškeré zákonem stanovené požadavky byly dodrženy. Žalobkyně nesouhlasila s názorem žalovaného, že v rámci blokového řízení přestupce svým podpisem uděluje souhlas s tímto druhem projednání a správností takového rozhodnutí, neboť není možné, aby za správnost rozhodnutí odpovídal přestupce.

4. V návaznosti na shora uvedené žalobkyně namítala, že z rozhodnutí musí být naprosto zřejmé, jakého jednání se měl přestupce dopustit, a to s odkazem zejména na popis jednání v případech překročení nejvyšší povolené rychlosti, telefonování za jízdy, ohrožení dalšího řidiče při přejíždění z jednoho jízdního pruhu do druhého a při jízdě na červenou. Podstatnou náležitostí je též, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít, aby bylo možno vyloučit, že se přestupek stal mimo pozemní komunikaci a přestupce neměl být trestán dle zákona o silničním provozu. Dle žalobkyně mají být údaje v rozhodnutí uvedeny čitelně, srozumitelně a přehledně, aby rozhodnutí mohlo být přezkoumáno. Pokud jsou údaje nečitelné, není možné na základě takového rozhodnutí evidovat body v bodovém hodnocení řidiče, neboť z rozhodnutí nejsou zřejmé okolnosti daného přestupku.

5. Všem předmětným pokutový blokům (vystaveným dne 4. 5. 2012, 5. 12. 2012, 21. 4. 2014, 7. 3. 2015, 30. 8. 2016, 15. 6. 2017 a 15. 7. 2017), v jejichž důsledku došlo k záznamu bodů v její evidenční kartě řidiče, žalobkyně vytýkala shodné nedostatky, konkrétně, že neobsahují jasné zachycení osoby přestupce, není v nich přesně uvedena doba spáchání přestupků a specifikována konkrétní místa jejich spáchání, z popisů skutků nevyplývá jednoznačná skutková podstata, nejsou zřejmé odkazy na právní kvalifikaci, u všech vznikají pochybnosti o výši uložených sankcí, přičemž nejsou jednoznačně uvedena místa vydání rozhodnutí a údaje o oprávněných osobách včetně jejich podpisů a nejsou zřetelné ani podpisy přestupce. Pokutový blok ze dne 15. 7. 2017 navíc postrádal údaj o tom, zda bylo přestupkové jednání spácháno úmyslně či z nedbalosti.

6. Žalobkyně shrnula, že pokud nejsou přestupky v pokutových blocích označeny konkrétně a individualizovaným popisem jednání, pak nejsou způsobilými podklady pro zápis bodů do bodového hodnocení řidiče. V tomto směru odkázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 127/2017-39. Protože přestupky nebyly v daném případě konkrétně vymezeny, nemohou být podkladem pro záznam bodů do registru. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaný má za to, že správní orgán prvního stupně posoudil jednotlivé podklady pro záznam bodů v rozsahu definovaném judikaturou Nejvyššího správního soudu. Žalovaný se pak vypořádal se všemi odvolacími důvody v napadeném rozhodnutí, vyjádřil se k jednotlivým námitkám (zjištění skutkového stavu, způsobilosti pokutových bloků z hlediska jejich srozumitelnosti, určitosti, čitelnosti, právní kvalifikace, místa spáchání přestupku). Odůvodnění napadeného rozhodnutí odpovídá přezkumu obecných námitek. Žalobkyní označenými rozhodnutími dalších krajských úřadů není žalovaný vázán, a navíc se s jejich právním názorem neztotožnil. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval náležitostmi pokutových bloků, nikoli pouze oznámeními (jak uvádí žalobkyně v žalobě), přičemž dospěl k závěru, že všechny podklady jsou způsobilé pro záznam bodů a počet připsaných bodů odpovídá zákonu o silničním provozu, resp. jeho příloze. Žalovaný neshledal, že by některé z rozhodnutí vydaných v blokovém řízení o přestupcích vykazovalo vady. Doložené pokutové bloky obsahovaly všechny žalobkyní vyjmenované informace, tj. údaje o osobě přestupce, místu a době spáchání přestupku, popis přestupkového jednání a jeho kvalifikaci podle konkrétního ustanovení zákona o silničním provozu a údaj o tom, jaká zákonem stanovená povinnost byla porušena. Všechny tyto informace pak k jednotlivým předmětným pokutovým blokům ve vztahu k obecným žalobním námitkám podrobně popsal a uvedené údaje zhodnotil. Závěrem shrnul, že považuje veškeré žalobní námitky za nedůvodné a trvá na tom, že žalobkyni byly body zaznamenány oprávněně, jejich výše odpovídá bodovému hodnocení uvedenému v příloze zákona o silničním provozu, a že žalobkyně dosáhla ke dni 15. 7. 2017 celkového počtu 12 bodů. V řízení ve věci dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče bylo postupováno v souladu s platnými právními předpisy a rozhodnutí správních orgánů vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Posouzení věci soudem 8. Soud rozhodl o žalobě v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobkyně vyslovila s tímto postupem souhlas a žalovaný se ve stanovené lhůtě dvou týdnů k výzvě předsedy senátu nevyjádřil, ačkoliv byl ve výzvě výslovně poučen, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání uděluje.

9. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

10. Soud po přezkoumání skutkového i právního stavu věci a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

11. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o žalobě. Přípisem ze dne 15. 8. 2017, č. j. OSA-ŘP/2017/BH-53/St, doručeným žalobkyni dne 18. 8. 2017, oznámil Magistrát, že ke dni 15. 7. 2017 žalobkyně dosáhla celkového počtu 12 bodů v bodovém hodnocení, a vyzval ji k odevzdání řidičského průkazu. Vyhotoven byl také výpis z bodového hodnocení řidiče obsahující historii bodového hodnocení žalobkyně. Téhož dne, tj. 18. 8. 2017, podala žalobkyně proti veškerým provedeným záznamům bodů v registru řidičů námitky. K žádosti Magistrátu zaslala příslušná oddělení Policie České republiky spisovou dokumentaci k jednotlivým pokutovým blokům. Podkladem, na jehož základě dosáhla žalobkyně 12 bodů v bodově hodnocení řidiče, tak byly pokutové bloky vydané dne 4. 5. 2012, 5. 12. 2012, 21. 4. 2014, 7. 3. 2015, 30. 8. 2016, 15. 6. 2017 a 15. 7. 2017, na základě kterých byla vyhotovena jednotlivá oznámení o spáchání přestupku.

12. Z oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení č. j. KRPU-108882/PŘ-2012-0409606 ve spojení s blokem na pokutu ze dne 4. 5. 2012, série DN/2011, č. N 5492724, na částku 500 Kč, soud zjistil, že žalobkyně (identifikovaná jménem a příjmením, rodným číslem, adresou pobytu a číslem občanského průkazu) jako řidička motorového vozidla registrační značky „X“ nezastavila dne 4. 5. 2012 v 15:05 hod. v ulici Masarykova tř. v Teplicích na signál, který přikazuje zastavit. Tím porušila povinnost stanovenou v § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, přičemž se dopustila přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod č. 5 zákona o silničním provozu. Všechny kolonky bloku na pokuty jsou vyplněné, jejich text je čitelný, je v něm popsána doba, místo i stručný popis přestupkového jednání – jízda na červenou. Pokutový blok je podepsán oprávněnou osobou včetně uvedení jejího jména a příjmení (označením razítka) a služebního čísla. Blok je podepsán přestupkyní a jeho obsah plně odpovídá skutečnostem uvedeným v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení.

13. Z oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení č. j. KRPU-275240/PŘ-2012-040007 ve spojení s blokem na pokutu ze dne 5. 12. 2012, série AN/2009, č. N8909710-712, na částku 300 Kč, soud zjistil, že žalobkyně (identifikovaná jménem a příjmením, rodným číslem, adresou pobytu a číslem občanského průkazu) jako řidička motorového vozidla registrační značky „X“ překročila dne 5. 12. 2012 v 10:44 hod. v Teplicích, na silnici 1/8 průtah směr SRN, nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou dopravní značkou v obci o 14 km/h, když dovolená rychlost byla 70 km/h a naměřená rychlost 84 km/h. Tím porušila povinnost stanovenou v § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, přičemž se dopustila přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod č. 4 zákona o silničním provozu. Všechny kolonky bloku na pokuty jsou vyplněné, jejich text je čitelný, je v něm popsána doba, místo i stručný popis přestupkového jednání – dovolená rychlost, naměřená rychlost a překročení rychlosti číselným vyjádřením. Pokutový blok je podepsán oprávněnou osobou včetně uvedení jejího jména a příjmení a služebního čísla. Blok je podepsán přestupkyní a jeho obsah plně odpovídá skutečnostem uvedeným v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení.

14. Z oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení č. j. KRPU-95497/PŘ-2014-040040 ve spojení s blokem na pokutu ze dne 21. 4. 2014, série FD/2013, č. D 1003895, na částku 500 Kč, soud zjistil, že žalobkyně (identifikovaná jménem a příjmením, rodným číslem, adresou pobytu a číslem občanského průkazu) jako řidička motorového vozidla registrační značky „X“ překročila dne 21. 4. 2014 v 03:07 hod. na silnici R 63 (silnici plnící funkci přivaděče k dálnici D8 od Teplic, jejíž délka je 7 km), nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou dopravní značkou mimo obec o 25 km/h, když dovolená rychlost byla 60 km/h a naměřená rychlost 85 km/h. Tím se dopustila přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod č. 4 zákona o silničním provozu. Všechny kolonky bloku na pokuty jsou vyplněné, jejich text je čitelný, je v něm popsána doba, místo i stručný popis přestupkového jednání – přestupek uložen za rychlost s uvedením povolené a naměřené rychlosti. Pokutový blok je podepsán oprávněnou osobou včetně uvedení jejího jména a příjmení a služebního čísla (označením razítka). Blok je podepsán přestupkyní a jeho obsah plně odpovídá skutečnostem uvedeným v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení.

15. Z oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení č. j. KRPU-53791/PŘ-2015-040040 ve spojení s blokem na pokutu ze dne 7. 3. 2015, série GD/2014, č. D 2350648, na částku 1 000 Kč, soud zjistil, že žalobkyně (identifikovaná jménem a příjmením, rodným číslem, adresou pobytu a číslem řidičského a občanského průkazu) jako řidička motorového vozidla registrační značky „X“ překročila dne 7. 3. 2015 v 10:49 hod. na silnici 1/13 Exit Kladruby, směr Teplice, nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem mimo obec o 17 km/h, když dovolená rychlost byla 90 km/h a naměřená rychlost 107 km/h. Tím porušila povinnost stanovenou v § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu, přičemž se dopustila přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod č. 4 zákona o silničním provozu. Všechny kolonky bloku na pokuty jsou vyplněné, jejich text je čitelný, je v něm popsána doba, místo i stručný popis přestupkového jednání – dovolená rychlost, naměřená rychlost a překročení rychlosti číselným vyjádřením s tím, že se jedná o rychlost mimo obec. Pokutový blok je podepsán oprávněnou osobou včetně uvedení jejího jména a příjmení a služebního čísla. Blok je podepsán přestupkyní a jeho obsah plně odpovídá skutečnostem uvedeným v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení.

16. Z oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení č. j. 1748/2016 ve spojení s blokem na pokutu ze dne 30. 8. 2016, série HG/20104, č. G 2207807, na částku 500 Kč, včetně záznamu z měřícího zařízení soud zjistil, že žalobkyně (identifikovaná jménem a příjmením, rodným číslem, adresou pobytu a číslem občanského průkazu) jako řidička motorového vozidla registrační značky „X“ překročila dne 20. 7. 2016 v 18:04:37 hod. na silnici Čsl. armády v Bílině, nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 14 km/h, když dovolená rychlost byla 50 km/h a naměřená rychlost 64 km/h. Tím porušila povinnost stanovenou v § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, přičemž se dopustila přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod č. 4 zákona o silničním provozu. Všechny kolonky bloku na pokuty jsou vyplněné, jejich text je čitelný, je v něm uveden datum, místo i stručný popis přestupkového jednání - naměřená rychlost s číselným vyjádřením. Podrobnosti pak vyplývají ze záznamu z měřícího zařízení. Pokutový blok je podepsán oprávněnou osobou, přičemž je zřejmé, že blok za pokutu byl vystaven nikoli bezprostředně po spáchání přestupku, ale až při následném projednání v blokovém řízení. Blok je podepsán přestupkyní a jeho obsah plně odpovídá skutečnostem uvedeným v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení.

17. Z oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení č. j. KRPS-194974/PŘ-2017-010044-PM ve spojení s blokem na pokutu ze dne 15. 6. 2017, série JL/2015, č. L 1115749, na částku 1 000 Kč, soud zjistil, že žalobkyně (identifikovaná jménem a příjmením, rodným číslem, adresou pobytu a číslem řidičského a občanského průkazu) jako řidička motorového vozidla registrační značky „X“ vjela dne 15. 6. 2017 v 17:40 h na dálnici D8 v Ledčicích na krajnici v případě, kdy je to zakázáno, a při přejíždění z jednoho jízdního pruhu do druhého ohrozila řidiče jedoucího v jízdním pruhu do kterého přejížděla. Tím se dopustila přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) a § 11 odst. 2 a § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu. Všechny kolonky bloku na pokuty jsou vyplněné, jejich text je čitelný, je v něm popsána doba, místo i stručný avšak výstižný popis přestupkového jednání. Pokutový blok je podepsán oprávněnou osobou včetně uvedení jejího jména a příjmení a služebního čísla (označením razítka). Blok je podepsán přestupkyní a jeho obsah plně odpovídá skutečnostem uvedeným v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení.

18. Z oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení č. j. KRPU-144442/PŘ-2017-040964 ve spojení s blokem na pokutu ze dne 15. 7. 2017, série AB/2017, č. B 0085243, na částku 500 Kč, soud zjistil, že žalobkyně (identifikovaná jménem a příjmením, rodným číslem, adresou pobytu a číslem řidičského průkazu) jako řidička motorového vozidla registrační značky „X“ dne 15. 7. 2017 v 13:50 hod. v ulici Gagarinova v Teplicích, Trnovanech, držela během jízdy telefonní přístroj (mobilní telefon). Tím se dopustila přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod č. 1 a § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Všechny kolonky bloku na pokuty jsou vyplněné, jejich text je čitelný, je v něm pospána doba, místo i stručný a výstižný popis přestupkového jednání. Pokutový blok je podepsán oprávněnou osobou včetně uvedení jejího jména a příjmení a služebního čísla. Blok je podepsán přestupkyní a jeho obsah plně odpovídá skutečnostem uvedeným v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení.

19. Žalobkyni bylo umožněno seznámit se s veškerými podklady pro vydání rozhodnutí, přičemž měla možnost se ve věci též vyjádřit. Rozhodnutím ze dne 22. 1. 2018, č. j. MgMT/001331/2018, rozhodl Magistrát o vznesených námitkách žalobkyně ve smyslu § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu tak, že tyto zamítl jako neodůvodněné s tím, že provedené záznamy 12 bodů ke dni 15. 7. 2017 se potvrzují. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o němž žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím.

20. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, kterou žalobkyně spatřovala v tom, že žalovaný nereflektoval odvolací důvody a nezabýval se předloženými důkazními prostředky. Těmto tvrzením žalobkyně nelze přisvědčit, neboť žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně vypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobkyně. Pokud žalobkyně poukazovala na rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, č. j. MSK 49924/2014, ze dne 12. 11. 2014, č. j. MSK 121761/2014 a ze dne 22. 10. 2014, č. j. MSK 126113/2014, jakož i na rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 19. 1. 2015, č. j. MUPI/2014/34902/CH-nám.BH/3, z nichž je dle jeho názoru zřejmé, že se shora jmenované správní orgány zabývaly kvalitou jednotlivých rozhodnutí v blokových řízeních a označily je za nezpůsobilá pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče, pak žalovaný na straně 9 napadeného rozhodnutí výslovně uvedl, že odkaz žalobkyně na tato rozhodnutí je ve věci nepřípadným, neboť žalovaný vychází při svém rozhodování ze zákonů, jiných právních předpisů a případně soudní judikatury, přičemž mu v žádném případě nepřísluší opírat své rozhodnutí o rozhodnutí jiných správních orgánů, neboť každý jednotlivý případ má své zvláštnosti. Žalovaný pak s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu vysvětlil, že při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje § 85 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“). Podstatné přitom je, aby konkrétní jednání osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazy na ustanovení zákona o přestupcích a zákona o silničním provozu, která přestupce porušil. Žalovaný přitom z doložených kopií pokutových bloků a příkazu dospěl k závěru, že jednání žalobkyně bylo vždy identifikováno dostatečně přesně, přičemž tak bylo možné jeho podřazení dle zákona a tedy i provedení záznamu bodů do registru řidičů. Vzhledem k tomu, že žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně vypořádal i všechny ostatní odvolací námitky, soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné.

21. Před vypořádáním dalších žalobních námitek považuje soud za vhodné připomenout, že bodový systém zavedený zákonem o silničním provozu obecně spočívá v tom, že řidičům motorových vozidel jsou za vybrané přestupky a trestné činy proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích zaznamenávány „trestné“ body do určité výše, jež jsou podle aktuální judikatury (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 114/2014-55) považovány za trest ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Za spáchaný přestupek nebo trestný čin bude řidiči uložena sankce podle zákona o přestupcích nebo zákona o silničním provozu, případně trest za spáchaný trestný čin a zároveň ještě, půjde-li o vybraný přestupek nebo trestný čin spadající do systému bodového hodnocení, mu bude zaznamenán stanovený počet bodů. Při dosažení nejvyššího stanoveného počtu bodů pozbývá řidič odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel a s tím i řidičské oprávnění. Zákon v příloze upravuje taxativní výčet protiprávních jednání a počtů bodů, které za tato jednání budou zaznamenány. Počet bodů za určité jednání je stanoven fixně, a tudíž při záznamu bodů nelze uplatnit správní uvážení ohledně počtu bodů, které budou zaznamenány, a stejně tak nelze zaznamenat počet bodů za jednání, které není v příloze uvedeno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2012, č. j. 5 As 118/2011-103).

22. Z charakteru řízení o námitkách současně vyplývá zásadní rozdíl mezi tímto řízením a řízeními o přestupcích, na základě kterých se body do registru řidičů zaznamenávají. V řízení o jednotlivých přestupcích proti bezpečnosti silničního provozu je projednáváno, zda se stal skutek definovaný zákonem o přestupcích či v jiném právním předpisu jako přestupek a zda byl řidič obviněný z jeho spáchání jeho pachatelem, případně další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku. V řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je pak předmětem řízení posouzení, zda byl záznam bodů v registru řidičů proveden v souladu se zákonem, tj. zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku, atd. Předmětu řízení pak odpovídá i výrok rozhodnutí a jeho odůvodnění. Z těchto skutečností je třeba vycházet při podání opravných prostředků, jsou-li zákonem připuštěny. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44, v námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů lze z povahy věci uplatňovat námitky v tom smyslu, že řidič žádný přestupek vůbec nespáchal, přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body, příp. že ke spáchání přestupku sice došlo, nicméně mu byl zaznamenán nesprávný (vyšší) počet bodů.

23. V případě námitek proti zaznamenání bodů tak může být zkoumáno pouze to, zda byl záznam proveden v souladu se způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému ohodnocení stanovenému v zákoně. Co se však týče samotného aktu, na jehož základě byl záznam proveden, platí pro něj presumpce správnosti a není na odvolací instanci, resp. soudu, aby se zabývaly jeho zákonností a správností. Pouze v případě, že by tento akt byl zákonem předepsaným způsobem zrušen, musel by správní orgán body z registru odstranit, což by se mělo podle § 156 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) stát usnesením vydaným ex officio (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2012, č. j. 5 As 118/2011-103).

24. V rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010–76, se Nejvyšší správní soud zabýval povahou a důkazní relevancí oznámení o uložení pokuty za přestupek. Nejvyšší správní soud zde konstatoval, že „[o]známení policie, na základě kterých je prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů, jsou pouze úředním záznamem o tom, že byl spáchán přestupek a kdo jej spáchal, toto oznámení poskytuje správnímu orgánu určitou informaci o věci, nelze však z něj bez dalšího vycházet v případech, vyskytnou-li se v řízení pochybnosti o údajích zde zaznamenaných. K dokazování průběhu událostí popsaných v úředním záznamu je třeba v takovém případě vyžádat proto další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené. Tento záznam však bez dalšího nemůže být důkazem, na základě něhož by správní orgán bez dalšího vzal za prokázané, že se stěžovatel přestupku dopustil, že byl projednán v blokovém řízení a že existuje právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů.“ Oznámení o uložení blokové pokuty tedy není nezpochybnitelným důkazem o tom, že řidič přestupek spáchal. Proto, vyskytnou-li se v řízení pochybnosti o údajích uvedených v oznámení, je nutné vycházet i z dalších důkazů.

25. Právě z výše citovaných úvah vycházel soud při hodnocení dalších žalobních námitek uplatněných žalobkyní ve věci. Ta zpochybnila záznamy bodů v registru řidičů, které jí byly zaznamenány na základě pokutových bloků ze dne 4. 5. 2012, 5. 12. 2012, 21. 4. 2014, 7. 3. 2015, 30. 8. 2016, 15. 6. 2017 a 15. 7. 2017. Soud přitom shledal, že údaje zaznamenané na všech vyžádaných pokutových blocích zcela odpovídají údajům uvedeným v oznámeních o uložení pokuty v blokovém řízení.

26. Jak je uvedeno výše, v případě pravomocných rozhodnutí vydaných v blokovém řízení se presumuje jejich správnost, a to za předpokladu, že nejsou nicotná. Nic takového ovšem žalobkyně nenamítala, přičemž ani soud neshledal, že by takovouto vadou některé rozhodnutí vydané v blokovém řízení trpělo. Presumpce správnosti rozhodnutí však ještě neznamená, že každé takové rozhodnutí bude způsobilým podkladem pro záznam bodů do registru řidičů. Způsobilost podkladu totiž závisí také na tom, zda obsahuje dostatek údajů umožňujících subsumpci konkrétního protiprávního jednání pod příslušnou položku přílohy k zákonu o silničním provozu, která přiřazuje k jednotlivým porušením vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích počet bodů za tato jednání. Nezbytnou podmínkou pro provedení záznamu bodů za přestupek projednaný v blokovém řízení je tedy dostatek relevantních údajů v pokutovém bloku.

27. V projednávané věci byly žalobkyni zaznamenány body mimo jiné za přestupky spáchané ve dnech 4. 5. 2012, 5. 12. 2012, 21. 4. 2014, 7. 3. 2015, 20. 7. 2016, 15. 6. 2017 a 15. 7. 2017. Soud tudíž prostudoval příslušné (žalobkyní konkrétně namítané) pokutové bloky a shledal, že je v nich žalobkyně jako přestupce jednoznačně identifikována, uveden je také stručný slovní popis přestupkového jednání a dále údaj o tom, podle jakého ustanovení byl jí spáchaný přestupek kvalifikován. Každý pokutový blok je poté stvrzen podpisem žalobkyně. Obsažena je též téměř vždy totožnost oprávněné úřední osoby, včetně služebního čísla, místo i datum vydání bloku, s jedinou výjimkou, a to u pokutového bloku ze dne 30. 8. 2016, série HG/20104, č. G 2207807, vystaveného nikoli bezprostředně po spáchání přestupku, k němuž došlo dne 20. 7. 2016.

28. Přestože pokutový blok ze dne 30. 8. 2016 postrádá uvedení jména a funkce oprávněné osoby, pak tato skutečnost nemůže mít vliv na jeho způsobilost jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru. Je tomu tak proto, že zákon o přestupcích, konkrétně ust. § 85 odst. 4, v němž jsou náležitosti bloků upraveny, explicitně nevyžaduje, aby na pokutovém bloku bylo uvedeno jméno, příjmení či funkce pověřené osoby, která pokutu uložila, dokonce ani podpis této osoby. V tomto ustanovení se uvádí, že „pověřené osoby jsou povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení. Na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena.“ Neuvedení těchto údajů tedy nemohlo bez dalšího způsobit nezákonnost bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru. Ke stejnému závěru dospěla i judikatura Nejvyššího správního soudu, kdy např. v rozsudku ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 - 20, bylo vysloveno, že „Dovozuje-li stěžovatel, že z hlediska formálních náležitostí se v případě pokutovému bloku uplatní podobný stupeň přísnosti jako u směnky, což znamená, že chybí-li některá z nich, nenastávají jeho účinky, a proto ani nemůže být podkladem pro zápis bodů, Nejvyšší správní soud se s tímto názorem neztotožňuje. Ne vždy je totiž následkem formálních či obsahových nedostatků pokutového bloku jeho nezpůsobilost být podkladem pro zápis bodů do registru. V každém konkrétním případě je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. Za pravomocný, a tedy ani za způsobilý být podkladem pro zápis bodů do registru, nelze např. považovat pokutový blok, na kterém chybí podpis přestupce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, čj. 8 As 69/2011-40). Okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku je totiž zároveň okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení. Jednoznačně tak potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v ust. § 84 zákona o přestupcích (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, čj. 8 As 68/2010-81, www.nssoud.cz). Naopak na způsobilost pokutového bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení funkce nebo služebního čísla oprávněné osoby.“ Stejně tak lze poukázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 - 39, podle kterého na způsobilost pokutového bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení funkce nebo služebního čísla oprávněné osoby.

29. Pokud žalobkyně zpochybnila svými námitkami nedostatek náležitostí pokutových bloků z hlediska popisu skutku, pak se lze znovu dovolat rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012-20, podle něhož „nelze s rigidní přísností posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil. V daném případě je zřejmé, že stěžovatel se dopustil přestupků tím, že nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Nelze dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým (…) odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu, který stanoví porušenou povinnost, (…) [pokud se] jedná o odkaz na dostatečně konkrétní ustanovení zákonů ve spojení s dalšími údaji, které ve svém souhrnu skutek stěžovatele dostatečně konkrétně popisují.“ 30. V nyní posuzovaném případě soud neshledal žádný důvod, pro který by se měl od uvedených závěrů, které Nejvyšší správní soud zopakoval i ve svých dalších rozhodnutích (např. v rozsudku ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014-39, nebo ze dne 21. 2. 2019, č. j. 1 As 467/2018-37), jakkoli odchýlit, a proto konstatuje, že přestupkové jednání žalobkyně bylo ve všech dotčených pokutových blocích identifikováno natolik přesně, že najisto umožnilo podřazení těchto jednání pod příslušnou položku přílohy k zákonu o silničním provozu, a tedy i provedení záznamu bodů do registru řidičů. Jinými slovy, v dané věci hodnocené pokutové bloky po obsahové stránce zcela vyhověly nárokům, které na ně klade výše odkazovaná rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu.

31. Na tomto místě pak soud znovu upozorňuje na obsah již dříve rekapitulovaných bloků na pokutu ze dne 4. 5. 2012, 5. 12. 2012, 21. 4. 2014, 7. 3. 2015, 30. 8. 2016, 15. 6. 2017 a 15. 7. 2017. Soud přitom nad rámec uvedeného zdůrazňuje, že popisy skutku jsou jednak slovy dostatečně specifikovány a jednak jim odpovídají i odkazy na příslušná ustanovení zákona o silničním provozu. Konkrétně v pokutových blocích ze dne 5. 12. 2012, 21. 4. 2012, 7. 3. 2015 a 30. 8. 2016 je skutek, pro který byla žalobkyni uložena pokuta, jednoznačně a zcela konkrétně vymezen, neboť je z něho vždy patrné, že se žalobkyně dopustila překročení rychlosti s tím, že je vždy uvedeno, zda se jednalo o překročení rychlosti v obci nebo mimo ní, jaká byla dovolená rychlost, jaká rychlost byla naměřená žalobkyni a uvedení hodnoty, o kterou žalobkyně dovolenou rychlost překročila. Lze si jen stěží představit konkrétnější vymezení skutku. Stejně tak je v těchto pokutových blocích odkaz na příslušné ustanovení zákona o silničním provozu, který stanoví porušenou povinnost, a to vždy na ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 4, který stanoví, že „fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km/h nebo mimo obec o méně než 30 km/h“. Pokud jde o pokutový blok ze dne 4. 5. 2012, udělený žalobkyni za „jízdu na červenou“ s odkazem na ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, který ukládá povinnost „při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace“, pak i zde je zcela zřejmý skutek, jehož se žalobkyně dopustila, když se neřídila červeným světlem signalizujícím Stůj a vozidlo nezastavila. I v tomto případě si lze jen stěží představit konkrétnější vymezení skutku. Namítala-li žalobkyně nedostatky v popisu skutku u pokutového bloku ze dne 15. 6. 2017, pak ani v tomto případě neshledal soud žádné nejasnosti ohledně toho, jakého porušení se žalobkyně dopustila. Slovním vyjádřením „jízda po krajnici + ohrožení řidiče souběžně jedoucího vozidla při přejíždění jízdních pruhů“ a odkazem na ust. § 11 odst. 2 a § 12 odst. 5 zákona o silničním provozu, které stanoví, že „na krajnici smí řidič motorového vozidla vjet jen při zastavení a stání nebo, jestliže je to nutné, při objíždění, vyhýbání, odbočování nebo otáčení; přitom musí dbát zvýšené opatrnosti“, a že „přejíždět z jednoho jízdního pruhu do druhého smí řidič jen tehdy, neohrozí-li a neomezí-li řidiče jedoucího v jízdním pruhu, do kterého přejíždí; přitom musí dávat znamení o změně směru jízdy. Při souběžné jízdě umožní řidiči vozidel jedoucích v průběžném pruhu řidičům vozidel do tohoto pruhu přejíždějících z pruhu, který přestal být průběžným, vjet tak, aby se vozidla jedoucí v průběžném pruhu a vozidla do něho přejíždějící mohla řadit střídavě po jednom do jízdního proudu průběžného pruhu. Tam, kde se dva jízdní pruhy sbíhají v jeden, aniž by bylo zřejmé, který z nich je průběžný, nesmí řidič jedoucí v levém jízdním pruhu ohrozit řidiče jedoucího v pravém jízdním pruhu“, je zřejmé, že žalobkyně vjela na krajnici, aniž to bylo nutné a při přejíždění do jízdního pruhu ohrozila řidiče souběžně jedoucího vozidla. Z uvedeného pokutového bloku navíc vyplývá, že v důsledku tohoto porušení způsobila žalobkyně dopravní nehodu. Ani v posledním pokutovém bloku ze dne 15. 7. 2017 není popis skutku nedostatečný. Žalobkyně má za to, že z něho není zřejmé, že porušila povinnost stanovenou v § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu („řidič nesmí při jízdě vozidlem držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení“) za jízdy a dopustila se jí jako řidička motorového vozidla, a že pouze netelefonovala např. se sadou hands-free. Jestliže je v pokutovém bloku výslovně uvedeno, že ..“řidička MV RZ „X“ při jízdě vozidla držela v ruce telefonní přístroj (mobilní telefon)..“ a že se dopustila porušení ust. § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, pak je evidentní, že námitky žalobkyně nemají oporu ve zjištěních z pokutového bloku ze dne 15. 7. 2017.

32. Soud má dále za to, že pro potřeby blokového řízení je dostatečně určitě vymezeno i místo a čas spáchání přestupku. Ztotožněna je nepochybně i osoba žalobkyně jako přestupce. Zcela zřejmá je též výše uložené sankce. Zřetelný je rovněž podpis přestupce, jehož totožnost byla mj. ověřena osobním dokladem (občanským průkazem, řidičským průkazem event. oběma těmito doklady) s uvedením jeho čísla. Z obsahu pokutových bloků též vyplývá, že se žalobkyně jednotlivých přestupků dopustila na veřejných komunikacích, neboť je vždy uvedeno konkrétní místo - silnice, a tudíž obecně tvrzená námitka žalobkyně, že není zjistitelné, zda k přestupku došlo na veřejně přístupné komunikaci, nebo na soukromém pozemku, je nedůvodná.

33. Ze všech důvodů výše uvedených je třeba shrnout, že z veškerých žalobkyní namítaných pokutových bloků je jednoznačně seznatelné, za jaká přestupková jednání byla žalobkyně pokutována. V pokutových blocích je uveden i čas spáchání přestupků. Všechny bloky obsahují základní popis přestupkových jednání a dále i odkaz na příslušné porušení ustanovení zákona o silničním provozu, uvedení doby, místa a času spáchání přestupku a všechny bloky obsahují označení přestupku, který byl spáchán. Všechny bloky na pokutu jsou též naprosto čitelné a srozumitelné, přičemž tak v kontextu nadepsaných skutečností nelze nikterak přisvědčit obecným, resp. univerzálním, tvrzením žalobkyně, které se naprosto míjí obsahu samotného správního spisu ve věci.

34. Přestože to žalobkyně explicitně v žalobě nenamítala, je třeba konstatovat, že za uvedené přestupky byly žalobkyni přiděleny body v souladu s přílohou zákona o silničním provozu. Dle přílohy zákona o silničním provozu se zaznamená za jednání spočívající v nerespektování světelného signálu „Stůj“ 5 bodů; za jednání spočívající v ohrožení jiného řidiče při přejíždění s vozidlem z jednoho jízdního pruhu do druhého 5 bodů, za jednání spočívající v překročení nejvyšší dovolené rychlosti stanovené zákonem nebo dopravní značkou o více než 5 km/h a méně než 20 km/h v obci nebo o více než 10 km/h a méně než 30 km/h mimo obec zaznamenají v registru řidičů 2 body a stejný počet bodů za držení telefonního přístroje v ruce při řízení vozidla. Podle přílohy k zákonu o silničním provozu tak byly žalobkyni za každý z výše uvedených přestupků přičteny body následovně: za přestupek ze dne 4. 5. 2012 – 5 bodů, za přestupek ze dne 5. 12. 2012 – 2 body, dne 6. 12. 2013 došlo k zákonnému odečtu 4 bodů, za přestupek ze dne 21. 4. 2014 - 2 body, za přestupek ze dne 7. 3. 2015 – 2 body, dne 8. 3. 2016 došlo k zákonnému odečtu 4 bodů, za přestupek ze dne 20. 7. 2016 – 2 body, za přestupek ze dne 15. 6. 2017 – 5 bodů a za přestupek ze dne 15. 7. 2017 - 2 body, celkem tedy dosáhla počtu minimálně 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, při jejichž dosažení řidič pozbývá řidičské oprávnění ve smyslu § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu.

35. K námitce žalobkyně, že argument žalovaného o specifičnosti blokového řízení a rozhodnutí v něm vydaného nemůže omluvit nedostatky, které takové rozhodnutí nese z pohledu zákonných požadavků na takovýto druh rozhodnutí, soud konstatuje, že s ohledem na platnou a účinnou právní úpravu a výše citovanou konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu neshledal, že by některé z nadepsaných rozhodnutí vydaných v blokovém řízení o přestupcích, za něž byly žalobkyni zaznamenány body v registru řidičů, vykazovalo vady, které by je činily podkladem pro provedení záznamu nezpůsobilým. Tvrdí-li žalobkyně v této souvislosti, že i přes specifičnost blokového řízení lze rozhodnutí vydat v souladu se všemi požadavky zákona a odkazuje-li na rozhodnutí připojená k žalobě, soud opětovně zdůrazňuje, že v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru může být zkoumáno pouze to, zda byl záznam proveden v souladu se způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému ohodnocení stanovenému v zákoně. Není tedy třeba posuzovat splnění všech požadavků zákona, pokud jde o obsah pokutového bloku, ale toliko jeho způsobilost k provedení záznamu bodů, tedy zda se jedná o rozhodnutí pravomocné, zda není nicotné a zda obsahuje dostatek údajů pro identifikaci konkrétního přestupkového jednání a jeho podřazení pod příslušnou položku přílohy zákona o silničním provozu. Tyto podmínky byly v případě shora odkazovaných pokutových bloků ze dne 4. 5. 2012, 5. 12. 2012, 21. 4. 2014, 7. 3. 2015, 30. 8. 2016, 15. 6. 2017 a 15. 7. 2017 dle hodnocení soudu splněny.

36. Žalobkyně v žalobě také zpochybnila argument žalovaného, že jako přestupce svým podpisem na pokutovém bloku dala souhlas s projednáním věci v blokovém řízení a správností takového rozhodnutí, neboť podle žalobkyně není možné, aby za správnost rozhodnutí odpovídala sama jako přestupce, od kterého nelze očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a případně žádat nápravu. K této námitce soud plně odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které „[u]dělením souhlasu s projednáním skutků v blokovém řízení, jehož udělení žalobkyně nezpochybňuje, v souladu se zásadou vigilantibus iura žalobkyně převzala odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a zejména že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla žalobci udělena pokuta v blokovém řízení a uvedena na pokutových blocích (porušení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu). Svůj souhlas žalobkyně stvrdil podpisem. Udělením souhlasu jako podmínky sine qua non k nabytí právní moci pokutového bloku tak žalobkyně rovněž vědomě vstoupila do režimu omezeného přezkumu pravomocného pokutového bloku jako rozhodnutí vydaného ve specifickém zkráceném řízení a následně nadaného presumpcí správnosti. Pokud měla žalobkyně jakékoli pochybnosti během projednání obou přestupků na místě, … neměla projevit souhlas s blokovým řízením a údaji zaznamenanými v pokutovém bloku a měla využít svého práva na zahájení běžného řízení o přestupcích. Jestliže nyní žalobkyně nesouhlasí se skutkovými závěry a právním posouzením obsaženým v pokutových blocích a dovolává se jejich změny v důsledku dodatečného doložení důkazů, nelze tyto skutečnosti úspěšně uplatňovat v řízení o námitkách s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, neboť směřují proti pravomocným rozhodnutím vydaným jiným (přestupkovým) orgánem v jiném (blokovém) řízení; tato dodatečná tvrzení by bylo lze uplatnit toliko v opravných prostředcích směřovaných přímo proti rozhodnutím vydaným v blokovém řízení, jakkoli je tato možnost z povahy rozhodování v blokovém řízení velmi limitovaná. Tak jako tak, orgánu příslušnému k řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů nepřísluší přezkum skutkového stavu a právní kvalifikace rozhodnutí vydaného v blokovém řízení či jeho případná změna“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013-16, ze dne 4. 10. 2018, č. j. 9 As 149/2018-44, ze dne 27. 3. 2019, č. j. 1 As 61/2019-24 a ze dne 21. 2. 2019, č. j. 1 As 467/2018-37).

37. V tomto kontextu tedy soud zdůrazňuje, že na předmětné pokutové bloky je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci). V dané věci přitom nebyly pokutové bloky zrušeny. Soud proto s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti uzavírá, že se Magistrát i žalovaný posuzovaným případem zabývaly zcela dostatečně, přičemž vzaly v potaz veškeré rozhodné skutečnosti a důkazy, které byly součástí spisového materiálu.

38. Upozornila-li žalobkyně také na zásadu legitimního očekávání, podle které by správní orgány měly ve věcech se shodnými nebo obdobnými znaky postupovat a rozhodovat shodně, soud uvádí, že uplatnění této zásady nemůže být bezbřehé a nutit správní orgány k jednotnému rozhodování bez ohledu na další okolnosti či dokonce bez ohledu na možnou nesprávnost právního názoru dříve vysloveného týmž nebo jiným správním orgánem. Správní orgán se proto zásadně může odchýlit od své dosavadní správní praxe nebo od závěrů jiného správního orgánu rozhodujícího v obdobných věcech, pokud své rozhodnutí řádně zdůvodní (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2020, č. j. 15 A 302/2017-41). Tomuto požadavku žalovaný v projednávané věci najisto dostál, neboť své úvahy obsažené v napadeném rozhodnutí podpořil konstantní a plně přiléhavou judikaturou Nejvyššího správního soudu, přičemž zároveň v souladu s ní i rozhodl. Zdejší soud proto shledal, že postupem ani rozhodnutím žalovaného nebyla narušena rovnost účastníků před zákonem, jak tvrdí žalobkyně, a nedošlo ani k porušení § 2 odst. 4 správního řádu, resp. zásady legitimního očekávání. Skutečnost, že Krajský úřad Moravskoslezského kraje či Městský úřad Písek rozhodují v podobných případech jinak než žalovaný, tak nepředstavuje dle názoru soudu dostatečný důvod k tomu, aby bylo věcně správné a řádně odůvodněné rozhodnutí žalovaného zrušeno (nadto odpovídající aktuální a konstantní judikatuře Nejvyššího správního soudu).

39. Soud tedy uzavírá, že žalobkyni bylo za projednávané přestupky spáchané ve dnech 4. 5. 2012, 5. 12. 2012, 21. 4. 2014, 7. 3. 2015, 20. 7. 2016, 15. 6. 2017 a 15. 7. 2017 oprávněně připsáno celkem 12 bodů (po zohlednění zákonného odečtu bodů), a že záznamy bodů žalobkyně v registru řidičů byly provedeny plně v souladu s příslušnými právními předpisy, na základě pravomocných rozhodnutí o přestupcích (blokových pokut a příkazu), která jsou způsobilým podkladem pro záznam bodů.

40. Pakliže soud ze všech výše uvedených důvodů vyhodnotil žalobu v mezích žalobních bodů jako nedůvodnou, a tudíž neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí, nezbylo, než žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítnout.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovaný, jemuž nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly, ani jejich náhradu nepožadoval. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.