č. j. 15 Af 74/2018-39

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobkyně: Ecoplanet s. r. o., IČO: 27278409, sídlem Litoměřická 280/48, 418 01 Bílina, zastoupena advokátem doc. JUDr. Milanem Kindlem, CSc., sídlem Blatenská 3218/83, 430 01 Chomutov, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2018, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2018, č. j. X, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeny čtyři platební výměry Celního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „celní úřad“), a to dodatečné platební výměry ze dne 4. 4. 2018, č. j. X (dále jen „platební výměr č. 1“), č. j. X (dále jen „platební výměr č. 2“), č. j. X (dále jen „platební výměr č. 3“) a č. j. X (dále jen „platební výměr č. 4“). Platebním výměrem č. 1 bylo žalobkyni doměřeno clo ve výši 29 943 Kč, platebním výměrem č. 2 ve výši 122 094 Kč, platebním výměrem č. 3 ve výši 138 438 Kč a platebním výměrem č. 4 ve výši 11 585 Kč. Žaloba 2. Žalobkyně shrnula, že jí bylo doměřeno clo, protože celní úřad a následně i žalovaný přehodnotili svůj názor na sazební zařazení žalobkyní dováženého zboží. Konkrétně mělo jít o to, že RC modely s vestavěným motorem (fakticky drony s kamerou, ať již připínací či vestavěnou), původně zařazené pod příslušný zbožový kód jako hračky, modely, zmenšené modely s pohonem, vozidla a vozítka atd., celní úřad následně posoudil jako vysílací přístroje pro rozhlasové a televizní vysílání, též obsahující přijímací zařízení pro záznam nebo reprodukci zvuku, televizní kamery, videokamery, digitální fotoaparáty atd.

3. Rozhodujícím pro posouzení sazebního zařazení dronů s kamerou podle žalobkyně tedy je, zda jde o model s pohonem (v případě modelů dronů bez kamery tomu tak je vždy a odpovídá to zcela konstantní praxi žalovaného i správních orgánů nižšího stupně působících v oblasti cel), nebo zda jde jen o kameru (létající kameru).

4. Žalobkyně namítla, že nelze jeden a týž výrobek sazebně zařazovat pokaždé jinak do diametrálně odlišných kategorií v závislosti na volitelném příslušenství. Kamery představují totiž jen volitelné příslušenství, jež dron mít nemusí, případně kamera nemusí být aktivní, a funkce dronu tím nejsou nijak dotčeny, neboť nejde o překážku letu, který je hlavním účelem výrobku, tj. modelu létajícího stroje. Poukázala rovněž na to, že podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, jako je např. jeho rozsudek sp. zn. 2 As 59/2003 či rozsudek ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. 4 Afs 55/2017, je při takovém zařazování třeba zohlednit funkci výrobku, která je převažující, a to zejména, pokud je jako taková rozpoznatelná.

5. Žalobkyně dále připomněla, že dron jako takový je bezpilotní letadlo (Unmanned Aerial Vehicle nebo Unmanned Combat Aerial Vehicle, zkráceně UAV, případně UCAV) a používány řadou armád jsou např. bojové nebo průzkumné drony; známé jsou též drony používané společností Amazon pro doručování balíčků. Žalobkyně se domnívá, že model bezpilotního letadla, ať již průzkumného či jiného, nemůže být logicky ničím jiným než modelem bezpilotního letadla, tedy „modelem s pohonem“. Z tohoto důvodu Úřad pro ochranu hospodářské soutěže např. již v rozhodnutí ze dne 7. 2. 2007, č. j. S 323/06-4242/07/620, rozhodl, že létající modely patří do skupiny modelářských potřeb, a to i „podle celního sazebníku“.

6. Že jde o předměty (modely), jejichž hlavní funkcí je létání, ostatně podle žalobkyně plyne přímo i z právní úpravy, protože podle § 16 odst. 1 [myšlen zřejmě odst. 2 – pozn. soudu] písm. s) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je v národních parcích zakázáno provozovat letadla způsobilá létat bez pilota a modely letadel, přičemž ústavnost této úpravy uznal Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 18/2017 (zveřejněn pod č. 261/2018 Sb.). Dále žalobkyně poukázala na to, že podle § 2 odst. 2 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, (dále jen „zákon o civilním letectví“) je letadlem zařízení, které je schopno (samo) vyvozovat síly nesoucí je ve vzduchu, přičemž pro potřeby pravidel civilního letectví se modely letadel považují za letadla jen tehdy, pokud jejich hmotnost přesahuje 25 kg.

7. Z uvedeného žalobkyně dovodila, že podle platné právní úpravy je model letadla prostředkem způsobilým létat bez pilota, a proto zakázaným v národních parcích, a dokonce přímo letadlem, i když regulace civilního letectví pro takové modely platí až od jejich určité váhy. Tím ovšem zákon neříká, že by modely s váhou nižší nebyly letadlem, pouze nestanovuje další povinnosti.

8. Podle § 1 odst. 2 písm. e) zákona č. 229/2013 Sb., o nakládání s bezpečnostním materiálem, jsou modely letadel definovány jako bezpilotní prostředky, pokud jsou beze zbraní a neobsahují zařízení schopné automatického řízení letu, zákon se na ně nevztahuje, jinak ano. Z uvedeného je podle žalobkyně zjevné, že právní úprava jednoznačně akcentuje, že hlavní funkcí létajících modelů je právě létání, a dokonce je proto lze za určitých podmínek považovat i za letadla.

9. Přímo zákon o civilním letectví tedy definuje zařízení způsobilé pohybovat se ve vzduchu vlastním pohonem jako letadlo, i když pro potřeby civilního letectví jen od určité váhy. Zákon tak obsahuje legální definici letadla, kterou naplňují i modely letadel, i když pro potřeby civilního letectví se této definice použije až od stanovené vzletové hmotnosti modelu 25 kg. To však podle žalobkyně nic nemění na tom, že zde existuje legální definice letadla, kterou naplňuje i létající model (dron), a že žalovaný tuto legální definici ignoroval, ačkoli právě z ní plyne, že základní funkcí modelu letadla je právě létání.

10. Žalobkyně namítla, že v případě pochybností o sazebním zařazení modelů bezpilotních letadel a o tom, že základní funkce modelu bezpilotního letadla je jiná než létání, šlo o natolik odbornou otázku, že ji nepříslušelo řešit ani žalovanému. Pokud chtěl žalovaný zpochybnit závěry plynoucí z právních předpisů i z praxe existující na jejich základě a dovozovat, že základní a převažující funkce létajícího modelu je jiná než létání nebo že létání není základní a převažující funkcí létajícího modelu letadla, měl v této věci zadat zpracování znaleckého posudku z příslušného oboru, což neučinil. Žalobkyně zpracování takového posudku navrhuje, neboť bez něj podle ní nelze posoudit a uzavřít, že základní funkcí létajícího modelu letadla není létání, i když podle ní to je u dronů s odnímatelnou kamerou, která může být odejmuta, a jejich funkce tím není jakkoliv dotčena, markantní. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, kterou navrhoval zamítnout. V napadeném rozhodnutí, na jehož obsah odkázal, je na straně 5 až 7 podrobně popsáno, z jakého důvodu byl výrobek zařazen do kódu KN 8525 80 91 90. Definice modelu letadla (dronu) podle zákona o civilním letectví podle žalovaného není pro potřeby sazebního zařazení podstatná. Žalovaný popsal, že problematika zařazování zboží je upravena harmonizovaným systémem popisu a číselného označování zboží (dále jen „harmonizovaný systém“), který je zakotven Mezinárodní úmluvou o Harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží a Protokolem o její změně (publikována ve Sbírce zákonů ČR vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 160/1988 Sb. a v Úředním věstníku Evropské unie pod č. L 198, 20/07/1987 - rozhodnutí Rady 87/369/EHS ze dne 7. dubna 1987). Harmonizovaný systém spravuje Světová celní organizace (World Customs Organization - dále jen „WCO“), konkrétně její Výbor pro Harmonizovaný systém, která vydává k tomuto závazná stanoviska.

12. Celní správa je podle žalovaného oprávněna vydávat závazné informace o sazebním zařazení zboží (viz čl. 33 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (dále jen „celní kodex“), a Pododdíl 3 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446 ze dne 28. července 2015, kterým se doplňuje celní kodex Unie, pokud jde o podrobná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie). V tomto smyslu je celní správa nepochybně v návaznosti i na další příslušná ustanovení celních předpisů způsobilá posoudit sazební zařazení zboží v jednotlivých podaných celních prohlášeních souvisejících s individuálními dovozy (provádění jednotlivých celních kontrol – dle čl. 46 odst. 1 či čl. 48 celního kodexu). Celní správa je však vždy vázána stanovisky WCO jako nejvyšší autority, která je oprávněna posuzovat a zařazovat zboží do jednotlivých čísel a položek harmonizovaného systému.

13. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2010, č. j. 1 Afs 71/2009-113, publ. pod č. 2313/2011 Sb. NSS, žalovaný shrnul, že znalci se ve správním nebo soudním řízení přibírají k tomu, aby jednak pozorovali skutečnosti, jejichž poznání předpokládá zvláštní odborné znalosti, a jednak z takových pozorování vyvozovali znalecké úsudky. Nepřibírají se ale proto, aby sdělovali své názory a úsudky o otázkách právních nebo o otázkách, k jejichž správnému porozumění a řešení není zapotřebí odborných vědomostí nebo znalostí. Ve správním řízení se znalec nepřibírá také tehdy, disponuje-li správní orgán potřebnými odbornými znalostmi nebo si může opatřit odborné posouzení od jiného správního orgánu. Zařazení zboží podle celního sazebníku je podle žalovaného jednoznačně otázkou právní, která nemůže být řešena ve znaleckém posudku. Replika žalobkyně k vyjádření žalovaného k žalobě 14. Žalobkyně ve své replice k vyjádření žalovaného k žalobě zopakovala své argumenty uvedené v žalobě. Dále doplnila, že běžná dopravní letadla jako třeba Airbus A320 či Boeing 737 mají několik kamer, jimiž snímají prostor okolo sebe, a přitom zřejmě není pochyb o tom, že se nejedná o „kameru, televizní kameru, videokameru, digitální fotoaparát, atd.“ K vyjádření žalovaného, který odmítl, že by ve věci měl být zpracován znalecký posudek, žalobkyně uvedla, že vyzkoumat, zda určité konkrétní vlastnosti některých konkrétních druhů letadel převažují nad funkcí létání, je odbornou skutkovou otázkou. I tak žalobkyně uzavřela, že model s vlastním pohonem, o němž právní předpis výslovně stanoví, že je to letadlo, může být jen stěží považován za cokoli jiného nežli „model s pohonem“. Posouzení věci soudem 15. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobkyně i žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasili.

16. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, včetně prekluze daňové povinnosti, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

17. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

18. Z předloženého spisu soud zjistil, že spornou je v dané věci otázka správnosti sazebního zařazení celním úřadem kontrolovaného zboží – dronů s videokamerou, které bylo žalobkyní v celních prohlášeních označeno jako RC modely s vestavěným motorem, hexakoptéry a helikoptéry, a zařazeno pod zbožový kód 9503 00 79 00: Tříkolky, koloběžky, šlapací auta a podobná vozidla nebo vozítka jako hračky; kočárky pro panenky; panenky a loutky; ostatní hračky; zmenšené modely a podobné modely na hraní, též s pohonem; skládanky všech druhů: Ostatní hračky a modely, s vestavěným motorem: Z ostatních materiálů, s celní sazbou 0 %. Celní úřad v platebních výměrech č. 1 až 4 uvedené zboží s odkazem na splnění specifických znaků zařadil do podpoložky kombinované nomenklatury 8525 80 91 90: Vysílací přístroje pro rozhlasové nebo televizní vysílání, též obsahující přijímací zařízení nebo zařízení pro záznam nebo reprodukci zvuku; televizní kamery, digitální fotoaparáty a videokamery se záznamem obrazu i zvuku (kamkordéry): Videokamery se záznamem obrazu i zvuku (kamkordéry): Pouze pro záznam zvuku a obrazu snímaných televizní kamerou, se sazbou cla do 30. 6. 2016 ve výši 4,9 % a od 1. 7. 2016 ve výši 4,1 %, a na základě toho žalobkyni doměřil clo v celkové výši 302 060 Kč. Žalobkyně proti platebním výměrům č. 1 až 4 podala včasné odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a platební výměry potvrdil.

19. Mezi účastníky není sporu – a vyplývá to též z listin založených v předloženém spise – že v případě kontrolovaného zboží šlo o drony opatřené videokamerou, a to v některých případech dokonce přímo integrovanou v těle dronu, a s možností ukládání záznamu na SD kartu. Jednalo se tedy o složené výrobky tvořené zčásti dálkově ovládaným modelem s vestavěným pohonem a zčásti videokamerou. Ze založených náhledů na nabídky předmětných dronů v e-shopu provozovaném žalobkyní bylo již z nadpisu zřejmé, že při nabídce tohoto zboží zákazníkům byla primárně akcentována funkce dronu jako výrobku, který uživateli zprostředkovává pohled z neobvyklé, tj. ptačí perspektivy.

20. Celní orgány k závěru o zařazení zboží do podpoložky kombinované nomenklatury 8525 80 91 90 dospěly na základě všeobecných pravidel 1, 3b) a 6 pro výklad kombinované nomenklatury s přihlédnutím ke znění vysvětlivek k harmonizovanému systému a k poznámkám ke třídám, kapitolám a číslům celního sazebníku. Stěžejním při tomto postupu bylo znění všeobecného pravidla 3b) pro výklad kombinované nomenklatury, podle kterého „zboží, které lze podle pravidla 2 b) nebo z jiných důvodů zařadit prima facie do dvou nebo více čísel, se zařazuje takto: směsi, zboží složené z různých materiálů nebo zhotovené z různých komponentů a zboží v soupravách (sadách) v balení pro drobný prodej, které nelze zařadit podle pravidla 3 a), se zařadí podle materiálu nebo komponentu, který jim dává podstatné rysy, je-li možno takový materiál nebo komponent určit“.

21. Aplikací citované normy na daný případ se žalovaný v napadeném rozhodnutí zabýval, když uvedl, že „se v obou výrobcích jedná o složený výrobek sestávající ze zařízení schopné letu (dron) a zařízení schopné zaznamenávat a uchovávat obrazový záznam (videokamera). Podle názoru odvolacího orgánu je ale převládajícím charakteristickým rysem těchto výrobků právě schopnost pořizování videozáznamu, popř. pořizování fotografií, a to, pokud jde o videozáznam dokonce v „High-Definition” kvalitě, tedy ve vysokém rozlišení. Na výrobek lze jen stěží nahlížet jako na hračku vybavenou pohonem, a v daném případě schopnou letu. Primární schopností tohoto modelu je totiž právě ona schopnost vysoce kvalitního videozáznamu. Nejedná se o klasický modelářský výrobek určený pro hraní či zábavu, jako jsou například různé zmenšené modely dálkově ovládaných letadel či vrtulníků, ale o specifické zařízení schopné pořizování videozáznamu ze vzduchu, byť jeho sekundární funkcí může být samozřejmě zábava či hraní, podobně jako je tomu právě u klasických zmenšených modelů různých dopravních prostředků. Podstatným, lépe řečeno převládajícím (či dominantním) rysem předmětných výrobků však je schopnost videozáznamu. Ostatně i v technické dokumentaci výrobků je vysloveně uvedena marketingová zkratka: „objevujte svět i sami sebe z ptačí perspektivy“, která má předmětný výrobek nepochybně co nejvýstižněji přiblížit spotřebiteli. Odvolací orgán je veden dále úvahou, že sortiment vyráběných dronů prošel za posledních několik let určitým vývojem a zatímco část těchto létajících modelů nabízených na trhu si zachovala až do dnešního dne charakter hračky, či výrobku určeného pro zábavu a požitek z letu, určitá část tohoto sortimentu se více specializuje na funkci záznamovou, která převládá co do charakteru výrobku nad původní funkcí spočívající ryze z požitku ovládání modelu v letu. Tato část, a do ní právě je možno zahrnout i zde posuzované výrobky, se tak oddělila od původní skupiny relativně co do účelu homogenních výrobků a specializuje se na požitek spojený s pořizováním videozáznamů, byť sekundárně zůstala do určité míry zachována i funkce ovládání modelu za letu. Tato funkce je ovšem u zde posuzovaných výrobků podle názoru odvolacího orgánu převážně určená na podporu onoho pořizování videozáznamů z výšky“.

22. Uvedený závěr má podle názoru soudu oporu ve spisovém materiálu, je výsledkem logických úvah a ani argumentace žalobkyně v žalobě jej žádným konkrétním způsobem není s to zpochybnit. K návrhu žalobkyně na zpracování znaleckého posudku k otázce toho, zda základní a převažující funkce létajícího modelu je jiná než létání nebo že létání není základní a převažující funkcí létajícího modelu letadla, soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu uvedené v rozsudku ze dne 12. 5. 2010, č. j. 1 Afs 71/2009-113, publ. pod č. 2313/2011 Sb. NSS. Podle něj ve správním řízení platí, že se znalec nepřibírá též tehdy, pokud správní orgán disponuje potřebnými odbornými znalostmi či si může opatřit odborné posouzení předmětných skutečností ze strany jiného správního orgánu. Vychází se totiž z předpokladu, že úřední osoby mají dostatečné odborné znalosti, aby mohly samy posoudit odborné otázky vyskytující se v běžně vedených správních řízeních (viz Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D. Správní řád. Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2008, s. 192; srov. též nález NSS ČSR ze dne 8. 1. 1924, sp. zn. 223/24, publ. in Boh. A, č. 3073/1924, s. 45, a nález ze dne 17. 5. 1920, sp. zn. 2883/20, publ. in. Boh. A, č. 416/1920, s. 270). Jinými slovy, „jestliže právní řád určitým orgánům přikazuje určité funkce, nutno jest míti za to, že jim také přiznává způsobilost, t. j. zejména takové znalosti a zkušenosti, aby tyto funkce mohli plniti“ (nález NSS ČSR ze dne 11. 6. 1926, sp. zn. 12.199, publ. in Boh. A, č. 5770/1926, s. 942).

23. V dané věci je s ohledem na charakter a průběh řízení a působnost celních orgánů zřejmé, že celní orgány potřebnou odborností a znalostmi disponovaly, zpracování znaleckého posudku tudíž nebylo namístě, přičemž potřeba jeho zpracování nevyvstala ani v řízení před soudem. Pro úplnost lze dodat, že pokud žalobkyně chtěla podpořit svá tvrzení znaleckým posudkem, mohla si jej nechat vypracovat sama a ve správním řízení jej předložit, popř. jeho provedení celním orgánům alespoň navrhnout; nic z toho však neučinila.

24. Soud s úvahami žalovaného a z nich plynoucím závěrem o zařazení kontrolovaných dronů s videokamerou do podpoložky kombinované nomenklatury 8525 80 91 90: Vysílací přístroje pro rozhlasové nebo televizní vysílání, též obsahující přijímací zařízení nebo zařízení pro záznam nebo reprodukci zvuku; televizní kamery, digitální fotoaparáty a videokamery se záznamem obrazu i zvuku (kamkordéry): Videokamery se záznamem obrazu i zvuku (kamkordéry): Pouze pro záznam zvuku a obrazu snímaných televizní kamerou, souhlasí i toho důvodu, že je to právě funkce záznamu obrazu a zvuku, která v převažující míře určuje hodnotu dotčeného zboží. Odstranění této funkce z jednotlivých zařízení by totiž v každém případě znamenalo podstatné snížení jak užitné, tak i majetkové hodnoty jednotlivých přístrojů. Soud nepochybuje, že funkce záznamu obrazu a zvuku je stěžejní i pro zákazníky, kteří si dané zboží kupují, a že k odstranění videokamery či jejímu nepoužívání dochází v praxi jen v minimu případů. V opačném případě by totiž nedávala investice do takového přístroje, u něhož podstatnou část kupní ceny tvoří právě videokamera schopná kvalitního záznamu, smysl, neboť racionálně uvažující zákazník by jinak jistě upřednostnil koupi levnějšího modelu schopného pouze ovládaného letu.

25. Jde-li o žalobní námitky, nelze přehlédnout, že všeobecné pravidlo 3b) pro výklad kombinované nomenklatury, podle kterého se má zboží zařadit podle materiálu nebo komponentu, který jim dává podstatné rysy, je-li možno takový materiál nebo komponent určit, je zcela v souladu s žalobkyní odkazovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu, podle které je při zařazování zboží do celního sazebníku třeba zohlednit funkci výrobku, která je převažující, a to zejména, pokud je jako taková rozpoznatelná. Žalobkyně však v žalobě nepopsala, v čem spatřuje nesprávnost či nezákonnost stěžejních, výše uvedených úvah a závěru o funkci pořizování videozáznamu, popř. pořizování fotografií jako o převažující funkci výrobku. K poukazu žalobkyně na existenci dronů bez kamer, dronů průzkumných, bojových či roznášejících zásilky, soud uvádí, že předmětem posuzovaného celního řízení mohly být a byly pouze konkrétní drony kontrolované celními orgány v případě žalobkyně, tj. výhradně drony s videokamerou.

26. Odkazované rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 7. 2. 2007, č. j. S 323/06-4242/07/620, není pro věc relevantní již z toho důvodu, že v něm nebyly posuzovány drony s videokamerou, nýbrž běžné RC modely helikoptér.

27. S ohledem na výše uvedené a na zcela jiný účel právní úpravy je pro otázku zařazení zboží – dronů s videokamerou – do celního sazebníku bez významu též definice letadla uvedená v právních předpisech, a tím spíše právní úprava dopadající na provoz letadel či modelů letadel. Vyčítá-li žalobkyně v žalobě žalovanému, že ignoroval legální definici letadla, soud poukazuje na to, že kromě toho, že pro posouzení věci nebyla relevantní, nebyla žalobkyní ani namítána v podaném odvolání. Nebyl tudíž žádný důvod se jí v napadeném rozhodnutí zabývat.

28. Soud z výše uvedených důvodů žalobu vyhodnotil v mezích žalobních bodů jako zcela nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovanému nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly, a ani jejich náhradu nepožadoval, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.