č. j. 16 A 55/2021–54

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a JUDr. Martiny Vernerové ve věcižalobce:JUDr. M. Č., narozen X,bytem X, zastoupen JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D., advokátem,sídlem Kolínská 1686/13, 130 00 Praha 3,protižalovanému:Předseda Okresního soudu v Teplicích,sídlem U Soudu 1450/11, 416 64 Teplice,o žalobě proti písemné výtce udělené žalovaným žalobci dne 4. 5. 2021, sp. zn. Spr 238/2021,takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení písemné výtky žalovaného ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. Spr 238/2021, která byla žalobci udělena v reakci na jeho postup ve věci vedené pod sp. zn. 0 Nt 506/2021. V ní žalobce dne 22. 3. 2021 odpoledne nařídil vazební zasedání na 23. 3. 2021 ve 14:00 hodin, což s ohledem na doručení vyrozumění zaslaného do datové schránky Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem v podvečerních hodinách a jeho zpracování ráno dne 23. 3. 2021 způsobilo organizační problémy, jež vedly k tomu, že se vazebního zasedání nemohl zúčastnit dozorový státní zástupce a zúčastnil se jej jiný státní zástupce, který však neměl ani náležitý časový prostor se s věcí řádně seznámit. Žalobce tak postupoval přesto, že předmětný spis s návrhem státního zástupce na ponechání obviněného ve vazbě mu byl předložen dne 15. 3. 2021 a lhůta pro rozhodnutí o dalším trvání vazby končila dne 5. 4. 2021. Podle žalovaného tedy nebyl žádný objektivní důvod k takto urgentnímu postupu. Žalobce navíc takto narychlo určený termín vazebního zasedání předem projednal s obhájcem obviněného, ve vztahu ke státnímu zástupci však takto nepostupoval. Žalobce tak svým postupem porušil § 80 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ zákon o soudech a soudcích“). Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že ve vazební věci sp. zn. 0 Nt 506/2021 nařídil dne 22. 3. 2021 vazební zasedání na den 23. 3. 2021 ve 13:00 hodin (zjevně myšleno ve 14:00 hodin, jak vyplynulo z obsahu výtky i z provedeného dokazování, pozn. soudu). Nesouhlasí však s názorem žalovaného, že „tu nebyl žádný objektivní důvod k takto urgentnímu (rychlému) postupu“, a výtku považuje za nedůvodnou. Je sice pravda, že lhůta pro rozhodnutí o dalším trvání vazby končila dne 5. 4. 2021, nicméně za podstatné považuje především to, že se jednalo o vazební věc, u které nelze odhlížet od čl. 8 Listiny základních práv a svobod. V této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. IV. ÚS 905/2020, podle kterého „rychlost vazebního řízení je z hlediska svého účelu stanovena ve prospěch toho, kdo je na shora uvedené osobní svobodě podle čl. 8 odst. 2 Listiny omezován […]“. Proto v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. III. ÚS 3813/18, kontaktoval obhájce, aby se ujistil, že se bude moci vazebního zasedání účastnit. Nelze přitom podle něj přehlédnout, že na jedné straně stál státní orgán činný v trestním řízení, a na straně druhé obviněný (s jediným obhájcem), v jehož zájmu je to, aby bylo rozhodnuto co nejrychleji. U Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem je zařazeno 28 státních zástupců, žalobce se proto domníval, že některý z nich bude moci u vazebního zasedání intervenovat. Zcela běžná přitom je zastupitelnost, intervenující státní zástupci se střídají i při odročovaných hlavních líčeních. Žalobce namítl, že zákon ani judikatura mu neukládají, aby telefonicky vyjednával se státním zastupitelstvím den a čas, na který nařídí vazební zasedání.

3. Upozornil rovněž na to, že ze strany státního zastupitelství nebylo požádáno o odročení vazebního zasedání a že dne 23. 3. 2021 bylo ve věci za účasti státního zástupce rozhodnuto. Z přednesů intervenující státní zástupkyně nebylo znát, že by nebyla připravená. Jednáno bylo o návrhu státního zastupitelství, který byl podán po obsahové stránce tak, že příprava na vazební jednání nebyla složitá. Intervenující státní zástupce podle žalobce měl od převzetí spisu, což bylo reálné cca v 8:00 hodin, k dispozici čtyři hodiny k prostudování spisu.

4. Stížnost Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2021, č. j. 1 KZV 92/2020–124, proto žalobce nepovažuje za důvodnou. S ohledem na zájem obviněného a potřebu rozhodnout co nejrychleji by podle žalobce i státní zastupitelství mělo být připraveno k tomu, aby přispělo k rychlému vyřízení.

5. Dále žalobce poukázal na to, že výtka je datována dnem 4. 5. 2021, což bylo krátce předtím, než se dne 10. 5. 2021 proti němu konalo u kárného senátu Nejvyššího správního soudu na základě kárného návrhu žalovaného jednání v kárné věci vedené pod sp. zn. 11 Kss 8/2020. V tomto kárném řízení žalovaný dne 5. 5. 2021 předložil kárnému senátu výtku ze dne 4. 5. 2021. Podle žalobce je tedy patrné, že mu byla výtka učiněna účelově, aby k ní bylo přihlédnuto jako k přitěžující okolnosti. To však kárný senát odůvodněně neučinil. Žalobce dodal, že nelze přehlédnout ani to, že jej žalovaný zároveň mediálně a nepravdivě dehonestoval tvrzením, že se účastnil oslavy narozenin v teplickém hotelu Prince de Ligne, a v této souvislosti ho též vyzýval k rezignaci.

6. Ohledně formální stránky výtky žalobce namítl, že neobsahuje výrok, že mu je udělena písemná výtka. O tom, že se má jednat o výtku, je pouze zmínka v označení věci. Je uvedeno, jakou povinnost měl žalobce porušit, chybí však jakýkoliv odkaz na zákonné ustanovení, podle něhož mu měla být výtka udělena. Z tohoto důvodu je napadený akt žalovaného podle žalobce nepřezkoumatelný.

7. Žalobce navrhl provedení důkazů spisem Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 0 Nt 506/2021, spisem Okresního soudu v Teplicích sp. zn. Spr 238/2021, spisem Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem sp. zn. 1 KZV 92/2020 a spisem Nejvyššího správního soudu sp. zn. 11 Kss 8/2020. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný k výzvě soudu předložil spisovou dokumentaci a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Poukázal na stížnost krajského státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 30. 3. 2021, který byl toho názoru, že pro překotné nařízení vazebního zasedání neexistoval objektivní důvod, a v jednání žalobce spatřoval porušení § 73c (myšlen zřejmě § 73d – pozn. soudu) odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), jehož účelem je zajistit, aby se vazebního zasedání mohl zúčastnit s věcí obeznámený a kvalitně připravený státní zástupce. S žalobcem byla tato stížnost projednána, přičemž z jeho vyjádření vyplynulo, že si nepřipouští žádné pochybení.

9. Žalovaný navrhl provedení důkazů spisem sp. zn. Spr 184/2021, který se týká prověření a vyřízení stížnosti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, osobním spisem žalobce, a popř. spisem sp. zn. 0 Nt 506/2021 a výpovědí místopředsedkyně soudu JUDr. Dany Kolářové, která stížnost prověřovala a vyřizovala a s žalobcem celou záležitost řešila.

10. Žalovaný souhlasil s tím, že zvláště ve vazebních věcech má soud postupovat co nejrychleji. Zároveň je však podle něj vždy třeba hodnotit okolnosti konkrétní věci a ke stanovení termínu vazebního zasedání přistupovat rozumně a při zachování práv všech zúčastněných stran. Mezi ty – v případě rozhodování o dalším trvání vazby, kde soud není zavázán hodinovými lhůtami jako v případě rozhodování o vzetí do vazby zadržené anebo zatčené osoby – jistě patří i právo na včasné vyrozumění státního zastupitelství o nařízeném vazebním zasedání tak, aby se jej objektivně mohl účastnit dozorující státní zástupce, a vedení státního zastupitelství tak nebylo nuceno narychlo přijímat organizační provizorium. V předmětné věci navíc šlo o navýsost závažný skutek, v jehož důsledku zemřelo osmnáctiměsíční dítě, a – jak vyplývá ze stížnosti krajského zastupitelství – je tedy pochopitelné, že se vazebního zasedání vskutku hodlal zúčastnit s věcí podrobně obeznámený dozorující státní zástupce.

11. Obviněnému žádná újma nehrozila, rozhodovalo se „jen“ o návrhu na další trvání vazby, kterému žalobce v podstatě bez dalšího vyhověl. Obviněný se vzdal práva stížnosti a rozhodnutí nabylo právní moci. Jinak by na věc bylo možné nahlížet, pokud by žalobce při prostudování spisu dospěl k závěru, že je potřeba obviněného ihned propustit z vazby na svobodu. K tomu ovšem nedošlo a navíc v takovém případě by žalobce mohl rozhodnout, aniž by konal vazební zasedání [srov. § 73d odst. 3 písm. d) trestního řádu]. Žalovaný dodal, že se striktními závěry žalobce o naléhavé potřebě v podstatě okamžitého nařízení a konání vazebního zasedání nekonvenuje jeho vlastní postup, kdy mu byla vedením soudu povolena mnohadenní práce z domova s tím, že si je plně vědom nutnosti průběžného sledování stavu své agendy a řešení urgentních věcí. Přesto ačkoli mu byl předmětný spis předložen již dne 15. 3. 2021, žalobce byl po celý týden nečinný. Dále se žalovaný zabýval praxí soudců při vyrozumívání o konání vazebního zasedání, ohledně které jako důkazy navrhl spisy Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 0 Nt 503/2020, sp. zn. 0 Nt 513/2020 a sp. zn. 0 Nt 514/2020, i účastí krajských státních zástupců na nich, ohledně které jako důkazy navrhl spisy Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 0 Nt 503/2021, sp. zn. 0 Nt 518/2020 a sp. zn. 0 Nt 517/2020. Skutečným důvodem „překotného“ nařízení vazebního zasedání podle žalovaného totiž zjevně nebyla naléhavost a povaha věci ani snaha o šetření práv obviněného, ale spíše záměr žalobce minimalizovat svou přítomnost v soudní budově. Žalobcovu argumentaci o neodkladnosti jeho postupu proto označil za účelovou.

12. Podstatou výtky však nebyla jen „překotnost“ nařízení vazebního zasedání, ale především to, že žalobce za jím založených krajních okolností zcela jinak přistupoval ke krajskému státnímu zastupitelství a zcela jinak k obhájci obviněného, ačkoli měl ke všem stranám řízení přistupovat principiálně stejně. Předmětné vazební zasedání se navíc konalo v době, kdy epidemická situace zdaleka ještě nebyla příznivá a státní instituce, včetně státního zastupitelství i soudů, pracovaly v nikoliv obvyklém režimu. Organizační struktura státních institucí v té době nefungovala tak pružně a riziko komplikací anebo zpoždění běžných procesů, včetně zpracování doručené pošty, bylo významně vyšší.

13. Dále žalovaný uvedl, že se žalobce opakovaně snaží navodit dojem, že postup žalovaného vůči němu není objektivní a je motivován osobními důvody, což žalovaný popírá. Je však skutečností, že kárný soud v rámci odůvodnění rozhodnutí z 10. 5. 2021, č. j. 11 Kss 8/2020–138, jímž uznal žalobce vinným ze spáchání dvou kárných provinění, zmínil, že k předmětné výtce nepřihlédl. Odůvodnil to tím, že výtka měla pro rozhodnutí o kárném návrhu zanedbatelný význam a současně rizikem, že mohla již být projevem poněkud napjatého vztahu mezi žalovaným a žalobcem. Žalovaný se domnívá, že kárný senát se měl s výtkou vypořádat věcně, souhlasí však s jejím hodnocením jako v podstatě bezvýznamné pro výsledek kárného řízení. Připomněl zároveň, že konal na základě stížnosti krajského zastupitelství. Že k tomu došlo v průběhu kárného řízení, je jen shodou okolností. Tvrzení o údajné mediální dehonestaci je bez vztahu k projednávané věci. K náležitostem výtky žalovaný uvedl, že v ní je mimo jiné výslovně na dvou místech uvedeno, že jde o výtku podle § 88a zákona o soudech a soudcích a přesně je vymezen i skutek.

14. V závěru žalovaný uvedl, že žalobce se opakovaně dopouští více či méně závažných pochybení při řešení jednotlivých věcí anebo se i chová nevhodným způsobem, avšak svá pochybení si nepřipouští a bagatelizuje je. Mírnější a neformální postupy vůči žalobci při řešení jeho pochybení (např. pouhé projednání) se dlouhodobě míjí účinkem.

15. K prokázání tvrzených skutečností žalovaný navrhl dále i provedení dokazování výpisem z docházkového systému Okresního soudu v Teplicích ohledně přítomnosti žalobce v soudní budově v březnu 2021. Replika žalobce 16. Žalobce ve své replice ze dne 3. 9. 2021 uvedl, že postup, kdy soudce předběžně zjistí u obhájce, zda mu termín tam, kde je nutná obhajoba, vyhovuje, není neobvyklý. I v oněch případech se se zajištěním účasti státního zástupce bez předchozí domluvy bez dalšího počítá. Obdobná praxe je běžná i u jiných soudů včetně Krajského soudu v Ústí nad Labem. Uzavřel, že i kdyby způsob nařízení vazebního zasedání byl shledán nestandardním, nebyl v žádném případě nezákonný. V této souvislosti odkázal na rozsudek kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2011, č. j. 11 Kss 11/2009–224, a navrhl provedení dokazování dotazem u předsedů trestních senátů Krajského soudu v Ústí nad Labem ohledně praxe předvolávání státní zástupců a obhájců k veřejným zasedáním. Další vyjádření žalovaného 17. Žalovaný se ve svém dalším vyjádření vyjádřil k relevanci žalobcem navrhovaných důkazů. Ústní jednání soudu 18. Při jednání soudu konaném dne 22. 6. 2022 právní zástupce žalobce v plném rozsahu odkázal na znění žaloby a repliky a navrhl, aby soud žalobě vyhověl. Zopakoval svou námitku, podle které žalobci byla výtka s ohledem na kárné řízení vedené s žalobcem před kárným senátem Nejvyššího správního soudu uložena účelově. Toto řízení je nyní přerušeno, k čemuž soudu předložil usnesení kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2021, č. j. 16 Kss 4/2021–61, jež soud založil na č. l. 49 – 50 soudního spisu. Pokud výtka nebude zrušena, stane se součástí posuzování žalobcovy osoby v kárném řízení. Rozdílný přístup vůči obhájci obviněného a státnímu zástupci je podle něj obhajitelný. Času na přípravu měl státní zástupce dost, navíc se jednání často neúčastní. Nadto možná a zcela běžná je zastupitelnost státních zástupců. Shrnul, že žalobci je vlastně vytýkána rychlost jeho rozhodování. Nezrušením výtky podle něj dojde k zavedení zcela nepřijatelné praxe v trestním řízení zvýhodňující státní zástupce.

19. Nově právní zástupce žalobce namítl, že věc stačilo vyřešit v rámci běžné komunikace, nebylo třeba ukládat výtku. Soudce si podle něj může práci organizovat sám, přičemž předmětné vazební zasedání zapadalo do harmonogramu žalobce. Je navíc podle něj i otázkou, do jaké míry výtce předcházela komunikace se státním zástupcem ve stylu „musíme na žalobce něco najít“. Nově též namítl, že pokyn k odeslání vyrozumění byl učiněn ve 13:30 hodin. Žalobce proto nemůže za to, že Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem bylo vyrozuměno až po konci jeho pracovní doby. Je–li poukazováno na čerpání tzv. home office (práce z domova) žalobce, resp. jeho zneužití, právní zástupce žalobce podotkl, že žalobce jej čerpal namísto toho, aby si nechal od ošetřujícího lékaře vystavit neschopenku.

20. Při jednání právní zástupce žalobce nově navrhl provedení dokazování spisy Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 0 Nt 503/2020, sp. zn. 0 Nt 513/2020 a sp. zn. 0 Nt 514/2020, které žalobce zmínil již ve svém vyjádření ke stížnosti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem. Naopak již netrval na provedení původně navrhovaného dokazování spisem Okresního soudu v Teplicích sp. zn. Spr 238/2021 a spisem Nejvyššího správního soudu sp. zn. 11 Kss 8/2020.

21. Pověřená předsedkyně Okresního soudu v Teplicích při tomtéž jednání odkázala na písemné vyjádření k žalobě a své další vyjádření s tím, že nadále navrhovala zamítnutí žaloby. Setrvala na názoru, že žalobce neměl žádný důvod k odlišnému přístupu ke státnímu zástupci ve srovnání s obhájcem. Obě strany k přípravě na vazební zasedání potřebují dostatek času. Doplnila, že za posledních šest let jde o jedinou stížnost Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem; nejedná se tedy o běžný postup. I pro zajištění zastupujícího státního zástupce je potřebný odpovídající čas, přičemž zároveň upozornila na tehdy panující omezení v běžném způsobu práce spojená s pandemií onemocnění Covid–19. V reakci na vyjádření právního zástupce žalobce pověřená předsedkyně Okresního soudu v Teplicích připomněla, že odevzdání spisu kanceláři neznamená, že písemnost je ve stejný čas vypravena. Tvrzení, že žalobce čerpal tzv. home office namísto vystavení neschopenky označila za novou skutečnost. I tak poznamenala, že při tzv. home office je třeba pracovat. Na původně navrhovaném dokazování již netrvala.

22. Soud v souladu s § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) z vlastní iniciativy provedl dokazování stížností Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2021, č. j. 1 KZV 92/2020–124, která Okresnímu soudu v Teplicích došla dne 30. 3. 2021 a jíž byla přidělena sp. zn. Spr 184/2021, vyjádřením žalobce k této stížnosti ze dne 7. 4. 2021, doručenkou k vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem o konání vazebního zasedání ve věci vedené pod sp. zn. 0 Nt 506/2021 dne 23. 3. 2021, podle které bylo vyrozumění do datové schránky Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem odesláno a doručeno dne 22. 3. 2021 v 17:52 hodin, emailovou komunikací mezi žalobcem a místopředsedkyní Okresního soudu v Teplicích JUDr. Danou Kolářovou ze dne 2. 2. 2021 ohledně žádosti žalobce o práci z domova, emailem JUDr. Dany Kolářové žalovanému ze dne 8. 4. 2021, odpovědí JUDr. Dany Kolářové na stížnost Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. 40 Spr 184/2021, kopií zápisu z porady soudců trestního úseku Okresního soudu v Teplicích konané ve dnech 8. – 21. 4. 2021 a kopií výtky žalovaného adresované žalobci podle § 88a zákona o soudech a soudcích ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. Spr 238/2021, vše založeno v přílohové obálce na č. l. 21 soudního spisu.

23. Soud v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. zamítl návrhy žalobce na provedení dokazování spisem Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 0 Nt 506/2021, spisem Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem sp. zn. 1 KZV 92/2020, usnesením kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2021, č. j. 16 Kss 4/2021–61, založeným na č. l. 49 – 50 soudního spisu, dotazem u předsedů trestních senátů Krajského soudu v Ústí nad Labem ohledně praxe předvolávání státních zástupců a obhájců k veřejným zasedáním a spisy Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 0 Nt 503/2020, sp. zn. 0 Nt 513/2020 a sp. zn. 0 Nt 514/2020, a to pro nadbytečnost. Posouzení věci soudem 24. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

25. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a proběhlém jednání spojeném s dokazováním dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

26. V prvé řadě soud nemohl přisvědčit námitkám žalobce stran tvrzených formálních nedostatků výtky. Výtka je jako výtka podle § 88a zákona o soudech a soudcích přímo označena, druhý odstavec na její druhé straně pak zní: „Shora vymezené pochybení Vám tudíž – ve smyslu § 88a zákona o soudech a soudcích – vytýkám.“ Záměr žalovaného udělit žalobci výtku podle § 88a zákona o soudech a soudcích za konkrétně popsaný skutek tak byl vyjádřen zcela jednoznačně. Výtka zároveň je dostatečně odůvodněna.

27. Soud dále shledal, že mezi účastníky v zásadních bodech není sporu ohledně skutkového stavu věci, ze kterého žalovaný při udělení výtky žalobci vycházel a který vyplynul rovněž z provedeného dokazování. Bylo zjištěno, že žalobce jako předseda senátu Okresního soudu v Teplicích ve věci pod sp. zn. 0 Nt 506/2021 nařídil termín vazebního zasedání dne 22. 3. 2021 v odpoledních hodinách na následující den ve 14:00 hodin. S obhájcem obviněného tento termín předem telefonicky prokonzultoval, s Krajským státním zastupitelstvím v Ústí nad Labem však nikoli, přičemž vyrozumění o vazebním zasedání mu bylo doručeno do datové schránky až v podvečerních hodinách dne 22. 3. 2021. Lhůta pro rozhodnutí o dalším trvání vazby přitom měla podle obou účastníků řízení končit až dne 5. 4. 2021. Jednání se zúčastnil jiný než dozorující státní zástupce, přičemž žalobce rozhodl o ponechání obviněného ve vazbě. Krajský státní zástupce se následně na žalovaného obrátil se stížností, ve které uvedl, že v důsledku překotného nařízení zasedání se věci nemohl zúčastnit dozorový státní zástupce, a ačkoli účast jiného státního zástupce nakonec zajištěna byla, v případě nenadálých komplikací by nemohl intervenovat s žádoucí znalostí věci. Žalobce se s vytýkaným pochybením neztotožnil a setrval na tom, že vazební zasedání nařídil s dostatečným časovým předstihem k tomu, aby krajské státní zastupitelství bylo schopno zajistit účast příslušného státního zástupce. Žalovaný mu za popsané jednání dne 4. 5. 2021 pod sp. zn. Spr 238/2021 uložil výtku podle § 88a zákona o soudech a soudcích.

28. Důkazy navrhované žalobcem (viz odstavec 23 odůvodnění tohoto rozsudku) soud v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. s ohledem na vymezený předmět řízení, provedené dokazování postačující k potřebnému zjištění skutkového stavu věci i shodná tvrzení účastníků řízení ohledně průběhu věci neprovedl pro nadbytečnost.

29. Podle § 80 odst. 1 zákona o soudech a soudcích je soudce a přísedící povinen vykonávat svědomitě svou funkci a při výkonu funkce a v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Soudce je povinen podávat oznámení o osobním zájmu, o činnostech, majetku, příjmech a závazcích podle zvláštního právního předpisu.

30. Podle § 80 odst. 3 písm. a) zákona o soudech a soudcích soudce je povinen vykonávat svou funkci v souladu se zájmem na řádném výkonu soudnictví. Při své rozhodovací činnosti soudce zejména je povinen poskytnout každému účastníku řízení nebo straně soudního řízení anebo jejich zástupcům plnou možnost k uplatnění jejich práv; nesmí však od nich, s výjimkou případů stanovených zákony o řízení před soudy, jednostranně přijímat nebo jim podávat informace nebo s nimi jednat o skutkové podstatě projednávané věci nebo o procesních otázkách, které na ni mohou mít vliv.

31. Podle § 88a zákona o soudech a soudcích drobné nedostatky v práci nebo drobné poklesky v chování může orgán státní správy soudů, který je oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení, vyřídit tím, že je soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu vytkne, je–li to postačující.

32. Jde–li o důvodnost výtky, soud se shoduje s žalovaným v tom, že ve věci vedené pod sp. zn. 0 Nt 506/2021 nebyl žádný objektivní důvod k tak urgentnímu postupu, jaký žalobce při nařizování vazebního zasedání hned na následující den zvolil. Z právní úpravy trestního řízení i judikatury skutečně obecně plyne potřeba ve vazebních věcech rozhodovat urychleně, nikoli však bezhlavě a na úkor jiných práv stran trestního řízení, a to jak na straně obviněného, tak na straně státního zastupitelství. Potřebu maximálně urychleného rozhodování však nelze způsobem, kterého se v žalobě dovolává žalobce, akcentovat v dané věci, kdy žalobce rozhodoval o včas podaném návrhu na další trvání vazby, kterému vyhověl. Při svém rozhodování totiž nebyl – jak správně poukázal žalovaný – vázán hodinovými lhůtami jako v případě rozhodování o vzetí do vazby zadržené anebo zatčené osoby. Soud zároveň nepřehlédl ani tu skutečnost, že žalobce nařídil vazební zasedání až dne 22. 3. 2021, ačkoli návrh mu byl předložen již 15. 3. 2021; tato prodleva přitom podle názoru soudu výrazně oslabuje relevanci žalobcovy argumentace o nutné rychlosti v nařizování vazebního zasedání.

33. Žalobce jako trestní soudce, tedy osoba dobře obeznámená s činností soudních kanceláří, organizací práce na státních zastupitelstvích a fungováním systému datových schránek, si nepochybně musel být vědom toho, že vyrozumění o nařízeném vazebním zasedání bude na krajském státním zastupitelství zpracováno a odpovědným osobám předloženo až v ranních hodinách toho samého dne, na jehož brzké odpolední hodiny zasedání nařídil. Musel si být nepochybně vědom také toho, že takovýto postup krajskému státnímu zastupitelství – a to o to víc v době omezení spojených s pandemií onemocnění Covid–19 – zcela znemožní jakoukoli racionální organizaci práce, způsobí organizační potíže a dost možná zabrání účasti dozorujícího státního zástupce od počátku dobře obeznámeného s věcí. Přesto však žalobce vazební zasedání takto nevhodným způsobem nařídil a nastíněné negativní důsledky svého postupu se ani nepokusil zmírnit tím, že by – na rozdíl od přístupu k obhájci obviněného, vůči kterému tak postupoval a termín vazebního zasedání jako možný u něj dokonce ověřil – o tom Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem alespoň den předem zpravil telefonicky. Pro takovýto neodůvodněně rozdílný přístup nelze najít ospravedlnění ani v tom, že se na straně krajského státního zastupitelství jedná o personálně vybavený orgán činný v trestním řízení, u kterého je běžná zastupitelnost státních zástupců.

34. Samotný průběh vazebního zasedání, kterého se měla zúčastnit zastupující státní zástupkyně, z jejíchž přednesů podle žalobce „nebylo znát, že by nebyla připravená“, s ohledem na překotnost v nařizování vazebního zasedání nelze považovat za důkaz bezvadného a neproblematického postupu žalobce při nařizování tohoto zasedání, ale spíše za projev profesionality a flexibility na straně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, což nelze žalobci přičítat ku prospěchu.

35. Pro úplnost (jelikož toto zmínil žalovaný ve svém vyjádření k žalobě, ačkoli žalobce tuto otázku součástí žalobních bodů neučinil, byť ve svém vyjádření ke stížnosti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem to zmínil) soud dodává, že postup žalobce by neobstál jako správný ani v případě, že by se Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem někdy dříve některých jiných vazebních zasedání, o kterých bylo včas vyrozuměno, nezúčastnilo. Soud necítí potřebu rozepisovat se o nutnosti posuzovat každou věc individuálně, zdůrazňuje proto zejména to, že ani uvedené by neměnilo nic na tom, že stranám trestního řízení měla být žalobcem jakožto soudcem v trestním řízení poskytnuta stejná práva k hájení jejich zájmů a že ze strany žalobce šlo o vadný postup.

36. Soud proto uložení výtky shledal být důvodným, neboť postup žalobce při nařizování vazebního zasedání ve vztahu ke Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem lze považovat za zjištěný drobný nedostatek v práci žalobce – soudce. S ohledem na přístup žalobce při projednávání záležitosti u okresního soudu, kdy vytýkané pochybení nepřipouštěl, nebylo řešením věc vyřešit zcela neformálně (například pohovorem či domluvou). Takovéto mírnější opatření by totiž pro jeho postoj nemělo kýžený výsledek a s větší pravděpodobností nevedlo k tomu, že by se žalobce obdobného jednání propříště vyvaroval.

37. Skutečností, jakou funkci měla uložená výtka plnit v kárném řízení vedeném před Nejvyšším správním soudem, se zdejšímu soudu nepřísluší zabývat. Shledal však, že výtka byla uložena žalobci v souladu se zákonem, a v tomto smyslu ji tedy za účelovou považovat nelze. Stejně tak s nyní projednávanou věcí nijak nesouvisí to, že žalovaný žalobce údajně mediálně a nepravdivě dehonestoval tvrzením, že se žalobce účastnil oslavy narozenin v teplickém hotelu Prince de Ligne, a v této souvislosti jej též vyzýval k rezignaci.

38. Nově uplatněnými námitkami žalobce (viz odstavec 19 odůvodnění tohoto rozsudku) se soud nemohl zabývat, neboť byly uplatněny až při jednání, tedy po uplynutí lhůty pro podání žaloby dle § 72 odst. 1 s. ř. s.

39. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že žalobu v mezích uplatněných žalobních bodů vyhodnotil jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. výrokem I. rozsudku zamítl.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, navíc je ani nepožadoval, proto soud výrokem II. rozsudku vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.