č. j. 22A 104/2019 - 46

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. ve věci žalobkyně: Veolia Energie ČR, a.s. sídlem 28. října 3337/7, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava zastoupená Mgr. Jakubem Vyroubalem, advokátem advokátní kanceláře EVB advokátní kancelář v. o. s. sídlem Poděbradova 1243/7, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 2771/117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2019, č. j. MSK 89188/2019 ve věci dodatečného povolení změny stavby takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2019, č. j. MSK 89188/2019, kterým bylo z části změněno a z části potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Karviné ze dne 18. 4. 2019, č. j. SMK/043208/2019, jímž byla dodatečně povolena dokončená stavba: „Změna stavby bytového domu s č. p. 651, 652 a 653 ul. Sovova, Karviná- Ráj, na pozemku parc. č. 501/103 v katastrálním území Ráj obce Karviná“ spočívající ve stavebních úpravách provedených za účelem změny způsobu vytápění a přípravy teplé vody, spojených s odpojením stavby od centrálního zdroje tepla.

2. Žalobkyně uvedla, že jak je známo z předešlých řízení, brojí proti nezákonnému odpojování od soustavy zásobování teplem. V této věci jsou okolnosti částečně jiné oproti minulým případům, neboť žalobkyně disponuje novými důkazy prokazujícími její tvrzení a argumenty o protizákonnosti jednání subjektů, které se bez dohody s ní jako provozovatelkou distribuční soustavy rozhodly od soustavy zásobování teplem odpojit. Jedná se zejména o rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 2. 9. 2019, č. j. 06984-9/2019-ERU (dále jen „rozhodnutí ERU“), jímž byli společnost STYROLA a. s. a stavebník Bytové družstvo Sovova 651/652 a 653 uznáni vinnými ze spáchání přestupku, dále o znalecký posudek č. 287/2019 a odpověď Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje (dále jen „KHS“) týkající se rizika rozšíření bakterie Legionella.

3. Žalobkyně v žalobě vymezila tyto žalobní body: 1) Žalobkyně namítla, že jako držitelka licence na výrobu tepelné energie provozuje soustavu zásobování tepelnou energií (dále jen „SZTE“) a opakovaně tvrdí, že změnou stavby může dojít k ovlivnění provozu SZTE, teplonosné látky nebo jejích parametrů ve smyslu ust. § 77 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v rozhodném znění (dále jen „energetický zákon”). Žalobkyně dále vyložila a citovala určité pasáže z rozhodnutí ERU, kterým byli stavebník a společnost STYROLA a. s. uznáni vinnými ze spáchání přestupku a byla jim uložena pokuta ve výši 200 000 Kč. ERU dal žalobkyni za pravdu, že odpojení od SZTE je podstatným zásahem do rozvodné soustavy, tedy i do jejího vlastnického práva. Žalobkyně upozornila, že závěry správních orgánů a soudů jsou v rozporu s rozhodnutím ERU, který dovodil ovlivnění soustavy odpojením od SZTE. 2) Dalším důkazem podporujícím závěry ERU je dle žalobkyně znalecký posudek č. 287/2019 zpracovaný S. L., znalcem z oboru ekonomika a stavebnictví, ze kterého vyplývá, že neodbornou změnou stavby bez dohody s žalobkyní došlo k vytvoření slepých ramen v soustavě zásobování teplem, která z hygienického hlediska představují nebezpečí. Znalec dovodil, že u odstavených, provozně nevyužívaných a neudržovaných částí rozvodných tepelných zařízení (dále jen „RTZ“) existuje reálné riziko mechanického poškození vlivem koroze potrubí, svárů, těsnění, armatur atd., což může vyvolat riziko poklesu tlaku v rozvodech RTZ a až havarijního odstavení celé části RTZ v zásobované oblasti. Posudkem bylo potvrzeno rovněž související ovlivnění RTZ, jeho provozu, teplonosné látky v RTZ nebo jejích parametrů v kontextu § 77 odst. 4 energetického zákona. Znalec se vyjádřil také k potřebě písemné dohody s držitelem licence, k rozsahu zpracované projektové dokumentace, k institutu ochranného pásma, přičemž se dle něj stavebník dopustil jejich porušení. Uvedené skutečnosti potvrdila i KHS. Tyto důkazy by měly být krajským soudem zohledněny a závěry z předchozích řízení revidovány. 3) Žalobkyně namítla úmyslné počítání ze strany společnosti STYROLA a. s., která za účelem maximalizace zisků opakovaně porušuje stavební předpisy. Modus operandi je u všech stavebních záměrů stejný. Společnost STYROLA a. s. provede stavební práce směřující ke změně způsobu vytápění, aniž by došlo k povolení stavby stavebním úřadem, jedná se tedy o černou stavbu, po jejímž dokončení požádá stavebník o dodatečné stavební povolení jako v projednávaném případě. 4) Správní orgán I. stupně nepřihlédl k uplatněným námitkám dle § 114 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v rozhodném znění (dále jen „stavební zákon“), když měl za to, že žalobkyně neuvedla dotčení svých vlastnických práv ke stávající SZTE. Žalovaný se k některým námitkám vyjádřil, avšak jen částečně, přičemž takový postup je ve vzájemné kontradikci a činí napadené rozhodnutí zmatečným a nepřezkoumatelným. Žalobkyně nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že ekonomické ani provozní dopady nejsou z právního pohledu způsobeny stavbou samotnou, ale až ukončením soukromoprávního dodavatelsko-odběratelského vztahu mezi provozovatelem SZTE a stavebníkem. Soud by se měl vypořádat s důvody, které vedly ERU ke správnímu potrestání stavebníka a společnosti STYROLA a.s. a na základě toho posoudit přípustnost námitek uplatněných žalobkyní. Dále žalobkyně odkázala na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), ze které jako provozovatelka SZTE dovozuje potencionální přímé dotčení svých práv. 5) Projektová dokumentace je nekompletní a v rozporu s právními předpisy, neboť v ní zejména chybí písemná dohoda stavebníka s žalobkyní (jako držitelkou licence) dle ust. § 77 odst. 4 energetického zákona. Bez dohody není stavebník oprávněn zřídit nebo provozovat náhradní nebo jiný zdroj tepelné energie. Správní orgán I. stupně stanovil stavebníkovi dokumentaci doložit, avšak žalovaný v napadeném rozhodnutí tuto povinnost vypustil, což považuje žalobkyně za nezákonné. 6) Žalobkyně dále namítla, že není v dostatečném rozsahu zpracovaná dokumentace odpojení, když z ust. § 77 odst. 5 energetického zákona vyplývá, že jediný možný způsob odpojení se od SZTE je úplné odstranění tepelné přípojky nebo předávací stanice. Dále namítla, že přiložený průkaz energetické náročnosti budovy (dále jen „PENB“) neobsahuje veškeré nezbytné náležitosti, jelikož jeho součástí není posouzení ekologické proveditelnosti. Závěrem žalobkyně upozornila na skutečnost, že v únoru 2019 vydalo Ministerstvo pro místní rozvoj nový metodický pokyn „Změna způsobu vytápění v souvislosti s odpojením od soustavy zásobování tepelnou energií“, podle kterého musí být vypracován a doložen nový PENB, který musí být součástí projektové dokumentace doložené stavebníkem k žádosti o (dodatečné) stavební povolení.

4. Žalovaný ve vyjádření navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Obsah bodů 2-4 žaloby je téměř totožný s obsahem odvolání a žalovaný má za to, že námitky byly dostatečně vypořádány v napadeném rozhodnutí. Žalobní tvrzení v úvodní části žaloby související s postupem ERU při projednávání přestupků a KHS při kontrolní činnosti překračují oprávnění žalobkyně a jsou věcně irelevantní. Žalovaný plně odkázal na rozsudky zdejšího soudu ve věcech sp. zn. 22 A 10/2018, sp. zn. 22 A 11/2018 a sp. zn. 22 A 12/2018.

5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a o právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“) a byl vázán obsahem žalobních bodů uvedených v žalobě (ust. § 75 odst. 2 s. ř. s.)

6. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že dne 26. 9. 2018 obdržel stavební úřad žádost vydání předmětného dodatečného povolení stavby. Po doplnění požadovaných podkladů stavební úřad opatřením ze dne 3. 12. 2018 oznámil dle ust. § 112 odst. 1 s použitím ust. § 129 odst. 2 stavebního zákona zahájení řízení o dodatečném povolení předmětné stavby účastníkům řízení a dotčeným orgánům a současně nařídil k projednání žádosti ústní jednání spojené s ohledáním na místě na den 18. 12. 2018. V opatření stavební úřad poučil dotčené orgány a účastníky řízení o zásadě koncentrace řízení a o způsobu uplatnění námitek dle § 114 stavebního zákona, jakož i o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu.

7. Součástí spisu je protokol o průběhu ústního jednání spojeného s ohledáním na místě ze dne 18. 12. 2019. Téhož dne byly stavebnímu úřadu doručeny námitky žalobkyně, které byly doplněny přílohami: korespondencí s PČR o podaném trestním oznámení, korespondencí s ERU a vzorovou projektovou dokumentací bouracích prací pod názvem „Odpojení bytového domu ul. Sovova, Karviná- Ráj, č. p. 651, 652 a 653 od SZTE.“ K podaným námitkám se vyjádřil stavebník dne 9. 1. 2019 a označil je za nedůvodné s odkazem na již vydaná rozhodnutí správních orgánů a judikaturu NSS. Dne 12. 2. 2019 zaslal správní orgán prvého stupně účastníkům řízení oznámení o nových skutečnostech spočívajících v opravě projektové dokumentace, opakovaně je poučil o zásadě koncentrace řízení a možnosti podat námitky dle § 114 stavebního zákona. Zároveň je informoval o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a nahlédnout do spisu, čehož žalobkyně využila.

8. Stavební úřad vedené řízení ukončil vydáním rozhodnutí o dodatečném povolení stavby ze dne 18. 4. 2019, č. j. SMK/043208/2019, proti němuž podala žalobkyně odvolání. Na výzvu stavebního úřadu se k odvolání vyjádřil stavebník dne 22. 5. 2019, přičemž zopakoval, že odvolatelce (žalobkyni) nesvědčí uplatněné námitky a rozhodnutí o dodatečném povolení stavby je věcně správné. Žalobou napadené rozhodnutí částečně změnilo rozhodnutí stavebního úřadu, když vypustilo z výrokové části text podmínky č. 3 ve znění: „Stavebník zabezpečí zpracování dokumentace odborného provedení technologického odpojení od rozvodného tepelného zařízení, aby prokázal, že není ohrožena bezpečnost a stabilita provozu tepelného zařízení ve stavbě v důsledku změny ve způsobu vytápění“, přičemž ve zbytku bylo rozhodnutí potvrzeno.

9. U ústního jednání před krajským soudem setrvali účastníci řízení na své dosavadní argumentaci. Žalobkyně navrhla soudu provedení důkazních návrhů dle žaloby.

10. Podle § 114 odst. 1 stavebního zákona účastník řízení může uplatnit námitky proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě. Účastník řízení ve svých námitkách uvede skutečnosti, které zakládají jeho postavení jako účastníka řízení, a důvody podání námitek; k námitkám, které překračují rozsah uvedený ve větě první, se nepřihlíží.

11. Podle § 129 odst. 3 stavebního zákona stavbu uvedenou v odstavci 1 písm. b) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že a) není umístěna v rozporu s cíli a úkoly územního plánování, politikou územního rozvoje, s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území nebo s předchozími rozhodnutími o území, b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem. Bude-li stavba dodatečně povolena, stavební úřad řízení o odstranění stavby zastaví. Dodatečné povolení nahrazuje v příslušném rozsahu územní rozhodnutí. Bude-li předmětem dodatečného povolení rozestavěná stavba, stavební úřad stanoví podmínky pro její dokončení. Bude-li předmětem dodatečného povolení dokončená stavba uvedená v § 119 odst. 1, může stavební úřad po ověření splnění podmínek podle § 122 odst. 3 na žádost stavebníka současně samostatným výrokem rozhodnout o povolení užívání stavby a případně stanovit podmínky pro její užívání.

12. Podle § 77 odst. 4 energetického zákona, odběratel tepelné energie může zřídit a provozovat náhradní nebo jiný zdroj tepelné energie, který je propojen s rozvodným tepelným zařízením nebo může ovlivnit jeho provoz, teplonosnou látku v rozvodném tepelném zařízení nebo její parametry, pouze po písemné dohodě s držitelem licence na rozvod tepelné energie.

13. Podle § 77 odst. 5 energetického zákona, změna způsobu dodávky nebo změna způsobu vytápění může být provedena pouze na základě stavebního řízení se souhlasem orgánů ochrany životního prostředí a v souladu s územní energetickou koncepcí. Veškeré vyvolané jednorázové náklady na provedení těchto změn a rovněž takové náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení včetně odstranění tepelné přípojky nebo předávací stanice uhradí ten, kdo změnu nebo odpojení od rozvodného tepelného zařízení požaduje.

14. Obsahem prvých dvou žalobních bodů je tvrzení žalobkyně, že na základě rozhodnutí ERU a znaleckého posudku má být potvrzeno ovlivnění provozu SZTE dodatečně povolovanou stavbou. Z žalobních tvrzení, jakož i z obsahu správních spisů je seznatelné, že tyto důkazy nebyly žalobkyní ve správním řízení předloženy, takže žalovaný se s nimi v napadeném rozhodnutí nemohl věcně vypořádat. Žalobkyně se domáhala provedení těchto důkazů v soudním řízení.

15. Krajský soud primárně poukazuje na § 75 odst. 1 s. ř. s., podle kterého je při soudním přezkumu napadeného rozhodnutí povinností soudu vycházet ze skutkového a právního stavu ke dni vydání rozhodnutí, neboť úkolem soudu je přezkoumat toto rozhodnutí z hlediska správnosti a zákonnosti k okamžiku jeho vydání. Dokazování v přezkumném řízení soudním je spíše výjimkou. V posuzované věci se proto krajský soud především zabýval otázkou, zda existují důvody, pro které tyto důkazy nemohly být navrženy již v odvolacím řízení, příp. v řízení před správním orgánem 1. stupně. Obsahem správních spisů má krajský soud za prokázané, že žalobkyně byla v rámci proběhnuvšího správního řízení správním orgánem 1. stupně opakovaně poučena o zásadě koncentrace řízení ve smyslu § 114 stavebního zákona. O předmětu řízení byla žalobkyně poprvé informována oznámením správního orgánu 1. stupně ze dne 3. 12. 2018. Měla tudíž možnost nechat si vyhotovit znalecký posudek již v průběhu řízení před správním orgánem 1. stupně a nikoliv až dne 18. 11. 2019, zvláště jednalo-li se o dodatečné povolení již fakticky realizované stavby. Krajský soud neshledal žádné důvody, pro které by vyhotovení znaleckého posudku ve věci vlivu stavby na SZTE již v této fázi správního řízení nebylo možné.

16. Pokud jde o návrh důkazu v podobě rozhodnutí ERU ze dne 2. 9. 2019, soud podotýká, že toto správní rozhodnutí bylo vydáno cca 6 týdnů před napadeným rozhodnutím žalovaného a žalobkyni proto nic nebránilo, aby je žalovanému v průběhu odvolacího řízení předložila, když ve smyslu ust. § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“) se k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, přihlédne, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Krajský soud pro úplnost ve zcela obecné rovině podotýká, že řízení o dodatečném povolení stavby a přestupkové řízení před ERÚ jsou zcela samostatná správní řízení, která nejsou v žádném vztahu vzájemnosti či podmíněnosti, liší se předmětem řízení, okruhem účastníků řízení, procesním postupem, rozsahem dokazování apod. a pravomocná správní rozhodnutí, vzešlá z těchto řízení jsou nadána presumpcí správnosti, pokud není prokázán opak. Dále krajský soud na základě obsahu správních spisů, jakož i obsahu napadeného rozhodnutí neshledal žádný skutkový ani právní deficit, pro který by měl dokazování doplnit, tedy stav, kdy v důsledku nedostatečně zjištěného skutkového stavu nebo závažných procesních pochybení správních orgánů mohla být práva žalobkyně ve správním řízení zkrácena (srov. rozsudky NSS sp. zn. 5 Afs 147/2004, publikovaný ve Sb. NSS pod č. 618/2005, sp.zn. 1 Afs 32/2006, publikovaný ve Sb. NSS pod č. 1275/2007). Na základě tohoto vyhodnocení krajský soud provedení navržených důkazů až u jednání před krajským soudem zamítl. Stejnou optikou posoudil krajský soud také třetí navržený důkaz - sdělení KHS na dotaz znalce ohledně rizika plynoucího z expozice bakterií Legionella, který má věcnou souvislost se znaleckým posudkem a také jeho provedení zamítl.

17. Krajský soud pro úplnost v této souvislosti považuje za vhodné zdůraznit také procesní zásadu, že těžiště dokazování principiálně spočívá v řízení probíhajícím před správním orgánem 1. stupně, která je v řízení podle stavebního zákona ještě zdůrazněna zásadou koncentrace řízení, výjimečně pak v řízení před odvolacím orgánem a jeho neodůvodněné přesouvání do přezkumného řízení před správními soudy je v rozporu s principem dělby moci výkonné a soudní.

18. Na základě uvedeného shledal krajský soud první dvě žalobní tvrzení zcela nepřípadnými.

19. Dále žalobkyně namítla prvek stále se opakujícího účelového jednání společnosti STYROLA a. s., která vědomě porušuje právní předpisy v souvislosti se stavebními pracemi vedoucími ke změně zdrojů vytápění. Krajský soud považuje toto žalobní tvrzení za vymykající se předmětu řízení. Pro úplnost soud uvádí, že v souzené věci nebylo povinností správních orgánů zkoumat zavinění či záměr při realizaci stavby, ať ze strany společnosti STYROLA a. s. nebo stavebníka. Povinností správních orgánů bylo zhodnotit splnění zákonných podmínek pro dodatečné povolení stavby.

20. Ve 4) žalobním bodě žalobkyně namítla, že nebylo přihlédnuto k jejím námitkám dle § 114 odst. 1 stavebního zákona, když neuvedla konkrétní dotčení svých vlastnických práv. Vyjádření žalovaného k těmto námitkám žalobkyně považuje za pouze dílčí, a proto nepřezkoumatelné. Obsahem správních spisů má krajský soud za prokázané, že žalobkyně své námitky v řízení uplatnila podáním ze dne 18. 12. 2018 a správní orgán 1. stupně se s nimi velmi podrobně vypořádal na str. 7- 19 prvostupňového rozhodnutí. Žalobkyní následně podané odvolání v podstatné míře kopíruje argumentaci námitek ze dne 18. 12. 2018. Žalovaný se s odvolacími námitkami vypořádal na str. 6 - 14 napadeného rozhodnutí.

21. Krajský soud především poukazuje na velmi neurčitou úvodní část tohoto žalobního tvrzení (str. 9 žaloby), kde žalobkyně jednoznačně nevymezuje, ke kterým námitkám žalovaný nepřihlédl a které dostatečně nevypořádal. Neurčitost žalobního tvrzení stanovuje neurčitý rámec soudního přezkumu. Soud upozorňuje, že formulace žalobních bodů je dispozičním právem žalobce a soud není oprávněn ani povinen sám doplňovat chybějící žalobní tvrzení. Takový postup by byl porušením dispoziční zásady, kterou je správní řízení soudní ovládáno, a také porušením zásady rovnosti účastníků řízení (srov. např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008- 78).

22. Pokud žalobkyně považuje za zmatečné a nepřezkoumatelné, že žalovaný některé námitky nepřipustil a přitom se k nim vyjádřil, soud tento její názor nesdílí. Situace, kdy je v rozhodnutí uvedeno více, než by bylo nezbytné, nemůže způsobit tak závažné vady rozhodnutí jako je zmatečnost nebo nepřezkoumatelnost. Postup žalovaného shledal soud souladným s ust. § 89 odst. 2 správního řádu.

23. V další části textu žaloby (str. 9-10) žalobkyně argumentačně vychází z důkazů, které soud nepřipustil [viz výše uvedené vypořádání žalobních bodů 1) a 2)], proto na ni nelze reflektovat. Dále žalobkyně zmínila judikaturu NSS, z níž dovozuje, že zasáhla-li stavba do stávajících rozvodů v domě, je zde potencionální přímé dotčení provozovatele SZTE na jeho právech (str. 10 žaloby). Podle názoru krajského soudu se zde označená judikatura vztahuje primárně a v obecné rovině k otázce účastenství vlastníka SZTE v tomto typu správních řízení. Žalobkyni však v souzené věci postavení účastníka řízení upřeno nebylo. Podstatou žalobního tvrzení je rozsah přípustných námitek, které žalobkyně jako vlastník SZTE mohla ve správním řízení uplatnit.

24. K uvedenému soud předně odkazuje na bohatou a konzistentní judikaturu správních soudů a zejm. NSS k rozsahu námitek, které vlastníku SZTE jako účastníku řízení svědčí v typově shodných správních řízeních. Lze poukázat např. na rozsudek NSS ze dne 3. 3. 2011 sp. zn. 7As 108/2010, podle něhož rozsah žalobních námitek je determinován postavením žalobce ve správním řízení, tj. důvodem jeho účastenství ve stavebním řízení, respektive tím, jak jeho veřejná subjektivní práva mohla být vydáním napadeného rozhodnutí dotčena. Ve smyslu ust. § 114 odst. 1 stavebního zákona mohla být žalobkyně ve správním řízení dotčena jedině na právech k tepelnému zařízení umístěnému v objektech, jichž se stavba týkala, pokud by na tomto zařízení či technologii byly činěny nějaké zásahy, jinými slovy rozsah její obrany je dán ochranou jejích vlastnických práv. V souvislosti s rozsahem práv žalobkyně, jejichž ochrany se může v rámci žaloby ve správním soudnictví domáhat, považuje krajský soud za vhodné zmínit také usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 10. 2008 č. j. 8As 47/2005-89, publikovaného ve Sb. NSS pod č. 1764/2009, kde bylo mimo jiné vysloveno: „…soudní řád správní je svojí povahou “obrannou“ normou. Není normou “kontrolní“, která by umožňovala komukoliv iniciovat prostřednictvím podání žaloby ve správním soudnictví kontrolu jakékoliv úkonu veřejné správy. Má pouze zajistit poskytování právních ochrany v případech, kdy veřejná správa vstupuje do právní sféry fyzických nebo právnických osob. Hraničním kritériem pro žalobní legitimaci je právě tvrzený zásah do veřejných subjektivních práv. Nikoliv veškerá činnost (případně veškeré pochybení) veřejné správy, je podrobena soudní kontrole ze strany fyzických a právnických osob, ale pouze ta, kdy činnost správy přesáhne do jejich veřejných subjektivních práv.“ 25. Krajský soud má na základě odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů za to, že tvrzení žalobkyně o nevypořádání jejích námitek se nezakládá na pravdě. Žalovaný ve svém rozhodnutí mimo jiné uvedl (str. 18- 19), že námitky uplatněné žalobkyní překračují rozsah ust. § 114 stavebního zákona, když v nich nebylo uvedeno, že by např. provozovaná a vlastněná soustava zásobování tepla měla být stavebními úpravami a umístěním nového zdroje vytápění jakkoliv ovlivněna nebo by mělo dojít k ohrožení jejího fungování nebo neměla přístup ke svému rozvodnému zařízení ve stavbě bytového domu. Jednotlivé vznesené námitky byly přesto správním orgánem I. stupně vypořádány a žalovaný jeho postup potvrdil a doplnil s tím, že ochrana „veřejného zájmu“ není ve správním řízení uložena soukromé osobě - vlastníku či provozovateli soustavy SZTE, ani osobě mající právo odpovídající věcnému břemeni k dotčené nemovitosti, ale je záležitostí příslušných orgánů státní správy, které do řízení formou závazných stanovisek tuto ochranu zájmů veřejnosti promítají. Na základě toho dospěl žalovaný k závěru, že námitky týkající se neúplnosti projektové dokumentace, nepředložení PENB stávajícího i navrhovaného stavu s posouzením ekonomické, ekologické a technické proveditelnosti a spotřeby neobnovitelné primární energie, dále tvrzeného rozporu s územní energetickou koncepcí Moravskoslezského kraje a územním plánem Karviná jsou nad rámec ust. § 114 odst. 1 stavebního zákona, když nebyly vzneseny ve spojení s tím, že by žalobkyně nemohla vykonávat svá práva k SZTE, přičemž tato práva vyplývají pouze z oprávnění z věcného břemene podle ust. § 76 odst. 5 energetického zákona. I přesto se žalovaný k námitkám vyjádřil, neboť se jejich obsah promítl do oblasti přezkoumání rozhodnutí o podané žádosti z hlediska jeho zákonnosti. V postupu správních orgánů obou stupňů neshledal krajský soud žádné procesní vady a věcné závěry jimi učiněné plně aproboval. Čtvrtý žalobní bod tedy krajský soud rovněž neshledal důvodným.

26. V dalším žalobním tvrzení žalobkyně namítla absenci písemné dohody dle § 77 odst. 4 energetického zákona v projektové dokumentaci. Krajský soud považuje za stěžejní v prvé řadě vypořádat možné dotčení práv žalobkyně vyplývajících z vlastnictví rozvodného tepelného zařízení. Z ust. § 77 odst. 4 energetického zákona vyplývá povinnost dohody s držitelem licence na rozvod tepelné energie ve dvou případech. Jednak jedná-li se o náhradní nebo jiný zdroj tepelné energie, který je propojen s rozvodným tepelným zařízením (což není posuzovaný případ) a jednak pokud tento náhradní nebo jiný zdroj tepelné energie může ovlivnit provoz rozvodného tepelného zařízení, teplonosnou látku v rozvodném tepelném zařízení nebo její parametry. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že v rámci proběhnuvšího správního řízení opakovaně v dostatečné míře a rozsahu upozorňovala na to, že stavba může negativně ovlivnit provoz rozvodného tepelného zařízení a celé SZTE. Právě v tom, že stavba má zasahovat do rozvodů, které jsou součástí SZTE provozované žalobkyní, je spatřováno přímé dotčení práv žalobkyně.

27. Obsahem správních spisů má krajský soud za prokázané, že žalobkyně skutečně v průběhu správního řízení v námitkách uváděla skutečnosti, ze kterých dovozuje přímé dotčení vlastnických práv. Soud však shodně s žalovaným neshledal z obsahu jejího námitkového tvrzení, že nový zdroj tepelné energie může ovlivnit provoz rozvodného tepelného zařízení, teplonosnou látku v něm nebo její parametry. V námitkách ze dne 18. 12. 2018 žalobkyně vyjádřila nesouhlas s odpojením od SZTE formou zaslepení přívodních větví, neboť trvalé provozování slepých větví není s ohledem na nutnost zabezpečení kvality a kontinuity dodávek tepelné energie v předmětné lokalitě žádoucí. V uvedeném neshledal krajský soud vymezení konkrétní námitky ve smyslu ust. § 77 odst. 4 energetického zákona. Tvrzení žalobkyně jsou obecná, stanovisko je sice negativní, ale z jiných důvodů. Žalobkyně netvrdí ovlivnění provozu stávajícího tepelného zařízení, teplonosné látky v něm ani jejích parametrů, ale brojí proti technologii odpojení od SZTE a namítá, co by v tomto ohledu měla obsahovat projektová dokumentace. Rovněž zde tvrdí, že v projektové dokumentaci by měl být posuzován také vliv odpojení či změny způsobu vytápění na stabilitu provozu zbývajícího zařízení, popřípadě potřebu nezbytných úprav, aby nebyla ohrožena bezpečnost a plynulost dodávek tepelné energie ostatním klientům. Také tato tvrzení žalobkyně jsou zcela obecná, její vyjádření neobsahuje žádná konkrétní tvrzení o ovlivnění provozu rozvodného tepelného zařízení, teplonosné látky nebo jejích parametrů ve smyslu ust. § 77 odst. 4 energetického zákona. Nutnost uzavření písemné dohody stavebníka s žalobkyní tak nebyla prokázána. Na základě uvedeného se krajský soud ztotožnil s hodnocením shodné odvolací námitky žalovaným v napadeném rozhodnutí s tím, že opakovat důvody, pro něž žalovaný shledal námitky žalobkyně za liché, netřeba, neboť odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je soudu i žalobkyni známo; postačí proto na žalobou napadené rozhodnutí odkázat (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2018, č. j. 8 As 64/2018-44).

28. V druhé části 5) žalobního bodu žalobkyně brojila proti postupu žalovaného, který zrušil podmínku č. 3 vymezenou prvostupňovým rozhodnutím. Krajský soud má za to, že žalovaný na str. 12 napadeného rozhodnutí přezkoumatelným a věcně správným způsobem vysvětlil, z jakého důvodu přistoupil k vypuštění podmínky č. 3 z výroku prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný v označené podmínce shledal pochybení správního orgánu 1. stupně, který nerespektoval, že v rozhodnutí o dodatečném povolení stavby se aplikují shodné požadavky jako na obsah stavebního povolení dle § 115 stavebního zákona. Vzhledem k tomu, že dodatečně povolenou stavbu bude možno užívat až na základě kolaudačního povolení podle § 122 stavebního zákona, potřebné doklady může stavební úřad po stavebníkovi požadovat až před vydáním kolaudačního souhlasu, nikoliv v rámci rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. Krajský soud se s postupem žalovaného ztotožnil a rovněž tuto část žalobního bodu 5) neshledal důvodnou.

29. Ve smyslu již výše odkazované judikatury (rozsudek NSS sp. zn. 8 As 64/2018) krajský soud posuzoval také poslední žalobní bod a rovněž zde se plně ztotožnil s vyhodnocením žalovaného, když má za to, že námitky týkající nedostatků projektové dokumentace a nepředložení PENB stávajícího i navrhovaného stavu spadají mezi námitky jdoucí nad rámec ust. § 114 odst. 1 stavebního zákona, neboť práva žalobkyně vyplývají pouze z věcného břemene dle ust. § 76 odst. 5 energetického zákona (srov. rozsudek NSS ze dne 9. 2. 2017, č. j. 5 As 93/2016- 30), jak ostatně shodně vyjádřil již v odst. 25 tohoto rozsudku. Pokud žalobkyně dále poukázala na nový metodický pokyn Ministerstva pro místní rozvoj týkající se právě PENB, soud podotýká, že jde o skutečnost ve vztahu k již učiněným závěrům krajského soudu irelevantní, neboť nic nemění na přesahu rámce ust. § 114 odst. 1 stavebního zákona.

30. V rámci vypořádání tohoto žalobního bodu krajský soud dále uvádí, že se nelze ztotožnit s názorem žalobkyně, že z ust. § 77 odst. 5 energetického zákona vyplývá odstranění tepelné přípojky či předávací stanice jako jediný možný způsob odpojení od SZTE. Označené zákonné ustanovení je citováno v odst. 13 tohoto rozsudku a dle názoru krajského soudu se výklad žalobkyně zcela míjí s jeho obsahem, z něhož lze předně dovodit provedení změny stavby pouze na základě stavebního řízení za současného souhlasu orgánů ochrany životního prostředí a souladu s územní energetickou koncepcí a dále (věta druhá) upravuje otázku nákladů spojených se změnou stavby (srov. rozsudek NSS ze dne 9. 2. 2017, sp. zn. 5 As 93/2016).

31. Krajský soud s ohledem na shora uvedené nemá, co by k věci více uvedl. Obdobnými případy se již v minulosti zabýval, a to v rozhodnutích pod sp. zn. 22 A 10/2018, sp. zn. 22 A 11/2018 a sp. zn. 22 A 12/2018 a neshledal žádné skutkové ani právní důvody, pro které by se měl od své dřívější rozhodovací praxe, stejně jako od dlouhodobě konzistentní judikatury NSS vztahující se k posuzovaným otázkám, odchýlit. Žalobní námitky se ve většině skutečně zcela shodují s námitkami, které žalobkyně uplatnila v odvolacím řízení. NSS v minulosti opakovaně judikoval, že „je-li rozhodnutí žalovaného důkladné, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, není praktické a ani časově úsporné zdlouhavě a týmiž nebo jinými slovy říkat totéž. Naopak je vhodné správné závěry si přisvojit se souhlasnou poznámkou“ (z rozsudku NSS ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 – 130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS). Jak vyplývá z výše uvedené argumentace, v nyní souzené věci krajský soud důvod odchýlit se od úvah, které žalovaný pojal do svého rozhodnutí, neshledal.

32. Na základě shora uvedeného krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

33. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., když procesně úspěšný žalovaný se nároku na náhradu nákladů řízení vzdal.