č. j. 22A 14/2020 - 52

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. ve věci žalobce: D. K. zastoupený advokátem Mgr. Michalem Žůrkem sídlem Vrchlického 1893/3, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava-Moravská Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2020, č. j. MSK 182660/2019, ve věci námitek proti záznamu bodů v registru řidičů takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2020 č. j. MSK 182660/2019, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a částečně změněno rozhodnutí Městského úřadu Bruntál (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 30. 10. 2019 č. j. MUBR/76116-19/spa-SO-6393/2019/mer ve věci námitek žalobce proti provedení záznamu bodů v registru řidičů.

2. V podané žalobě žalobce vymezil tyto žalobní body: 1)žalovaný v napadeném rozhodnutí změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že výroky I – VII, jimiž byly námitky žalobce proti záznamu bodů jednotlivě zamítnuty, změnil v jediný výrok, kterým zamítl veškeré námitky komlexně. Žalovaný současně ve vztahu k námitce č. 1 uvedl, že „v obecné rovině se lze s těmito námitkami žalobce ztotožnit“. Tím podle žalobce žalovaný učinil své rozhodnutí nepřezkoumatelným. 2)Správní orgán I. stupně v rozporu s § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v platném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“) nedoručil žalobci oznámení o provedení záznamu, jímž jako řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů a nevyzval jej k odevzdání řidičského průkazu, čímž byla žalobci zmařena možnost odečtení bodů. Žalobce poukázal také na ust. § 123e odst. 4, zákona o silničním provozu, podle něhož má řidič právo požádat písemnou žádostí s doložením potvrzení o absolvování školení bezpečné jízdy o odečet tří bodů ke dni absolvování takového školení. Žalobce v této souvislosti zmínil usnesení Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) sp. zn. 6 As 114/2014-55, z něhož dovozuje, že pokud je pokuta za spáchaný přestupek trestem, pak nesmí být žalobci přičteny trestné body. 3) Žalovaný v napadeném rozhodnutí také ve vztahu k odvolací námitce č. 2 uvedl, že v obecné rovině se lze s námitkami žalobce ztotožnit, avšak neřešil právní dopady nesprávně vyplněných pokutových bloků. Odkaz žalovaného na rozsudek NSS sp. zn. 4 As 123/2014 považuje žalobce za účelový. Žalobce je přesvědčen, že pokutové bloky nejsou způsobilé k záznamu bodů do registru. Zdůraznil, že dle judikatury NSS pokutový blok je formou rozhodnutí, která musí obsahovat zákonem taxativně stanovené náležitosti dle § 92 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v platném znění (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a musí z něj být nepochybně dovozeno, jaká skutková podstata přestupku byla naplněna. 4)Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil prvostupňové rozhodnutí, avšak podle ust. § 36 odst. 3 ve spojení s § 93 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“) neseznámil žalobce s podklady předvídaného rozhodnutí. 5)Žalobce poukázal na ust. § 17 správního řádu, podle kterého má správní orgán povinnost založit ve věci správní spis a určit oprávněnou úřední osobu. Před vydáním rozhodnutí má pak povinnost seznámit účastníka s podklady rozhodnutí a poskytnout mu právo na vyjádření. 6) Ve správním řízení bylo porušeno ústavní právo žalobce na spravedlivý proces, a proto je nutné napadené rozhodnutí zrušit. Žalobce také namítl nesprávnou žurnalizaci prvostupňového rozhodnutí.

3. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že žalobní námitky jsou poněkud nesrozumitelné, neboť žalobce cituje z napadeného rozhodnutí pasáže, které přisuzuje žalovanému, ačkoliv jsou pouze referací odvolacích námitek žalobce. Žalovaný plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které považuje za zcela přezkoumatelné. Výrok prvostupňového rozhodnutí byl žalovaným změněn tak, aby odpovídal požadavkům ust. § 123f odst. 4 zákona o silničním provozu a nedošlo k žádné změně ohledně podstaty věci, tj. že námitky byly zamítnuty a provedený záznam bodů byl potvrzen. Dle obsahu správního spisu bylo oznámení o dosažení 12 bodů žalobci řádně doručeno, přičemž z doručenky vyplývá, že žalobce oznámení osobně převzal dne 24. 6. 2019. Dále žalovaný uvedl, že podmínky odečtu bodů na základě absolvování školení bezpečné jízdy stanoví § 123e odst. 4 písm. a), písm. b) zákona o silničním provozu a jsou jimi mj. nejvýše 10 zaznamenaných bodů a současně žádný přestupek nebo trestný čin hodnocený 6 a více body. Vzhledem k tomu, že žalobci bylo ke dni 3. 7. 2014 zaznamenáno 7 bodů za trestný čin, již od tohoto data podmínky nároku na odečet bodů nesplňoval. Náležitosti jednotlivých pokutových bloků žalobce zpochybňuje natolik obecně, že žalovaný setrval na své obecné konstataci o tom, že veškerá podkladová rozhodnutí jsou způsobilá pro záznam bodů. Postup podle § 36 odst. 3 správního řádu je v rámci odvolacího řízení aplikován pouze v případě, že v odvolacím řízení došlo nově k pořízení dalších podkladů pro rozhodnutí odvolacího orgánu. Takový postup však v posuzované věci nenastal. Žalovaný namítl, že mu není zřejmé, jakou nesprávnou žurnalizaci správního rozhodnutí I. stupně má žalobce na mysli. Pokud jde o povinnost sdělit účastníku řízení, kdo je ve věci oprávněnou úřední osobou, tu má správní orgán pouze na požádání účastníka řízení (§ 15 odst. 4 správního řádu). Zákon přitom nevylučuje, aby v jednom řízení bylo více oprávněných úředních osob a ani to, aby se v průběhu řízení měnily. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

4. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána v souladu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) včas, tj. ve lhůtě 2 měsíců po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalovaného, přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů.

5. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že správní orgán I. stupně oznámením ze dne 19. 6. 2019 č. j. MUBR/46975-19/mer-SO-2/2019/mer oznámil žalobci, že ke dni 8. 6. 2019 dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče a vyzval jej k odevzdání řidičského průkazu. Dle doručenky založené ve správním spise převzal žalobce toto oznámení osobně dne 24. 6. 2019. Dne 26. 6. 2019 byly správnímu orgánu I. stupně doručeny námitky proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče a plná moc k zastupování žalobce advokátem JUDr. Radkem Bechyně. Správní orgán I. stupně následně opatřil do spisu kopie pokutových bloků a dne 15. 7. 2019 vyrozuměl žalobce prostřednictvím jeho zástupce o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Dne 29. 7. 2019 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno vyjádření, ve kterém žalobce současně požádal o přerušení správního řízení do doby rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, kterým byl návrh na zahájení přezkumného řízení. Usnesením správního orgánu I. stupně ze dne 30. 7. 2019 bylo správní řízení přerušeno na dobu, než bude rozhodnuto podání ve věci přezkumného řízení. Sdělením ze dne 8. 10. 2019 byl žalobce informován o pokračování v řízení a současně vyrozuměn o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalobce se vyjádřil podáním doručeným správnímu orgánu I. stupně dne 28. 10. 2019. Dle protokolu ze dne 29. 10. 2019 proběhlo dokazování mimo ústní jednání, k němuž se zástupce žalobce nedostavil. Usnesením správního orgánu I. stupně ze dne 30. 10. 2019 byl zamítnut další návrh zástupce žalobce na přerušení správního řízení. Dne 11. 2. 2020 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, jímž ve výrocích I – VII zamítl jednotlivé námitky žalobce. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného.

6. U ústního jednání před krajským soudem dne 16. 11. 2021 žalobce nad rámec obsahu žaloby uvedl, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně mu nebylo doručeno do vlastních rukou, v čemž spatřuje porušení práva na spravedlivý proces. Dále žalobce namítl, že jednotlivé bloky nemají formální náležitosti, což specifikoval takto: - blok ze dne 12. 2. 2019 – není zřejmé, kdo při jízdě držel hovorové zařízení, - blok ze dne 8. 6. 2019 – nesprávně uvedená forma zavinění, dle žalobce šlo o úmyslné nepřímé zavinění, - blok ze dne 13. 5. 2019 – není zřejmé, kdo držel hovorové zařízení a rovněž je chybně uvedena forma zavinění. Státní příslušnost je uvedeno „Česko“, což není správné a není zřejmé, z jakého dokladu byla ověřena totožnost pachatele, - blok ze dne 28. 3. 2017 – není zřejmé, kdo přestupek spáchal, totožnost je ověřena dle ŘP, z něhož se nepodává trvalé bydliště a není to doklad k ověření totožnosti. Dále nejsou splněny podmínky k identifikaci úřední osoby, neboť k ní nejsou uvedeny žádné údaje, pouze nečitelný podpis. Listina připojená k tomuto bloku nemá formální náležitosti uložení pokuty příkazem na místě, - blok ze dne 19. 3. 2015 – není zřejmé, z jakého podkladu byla ověřena totožnost, z popisu skutku není zřejmé, že byl nepřipoután řidič. K tomu odkazuje na napadené rozhodnutí v bodě 4) b i, - blok ze dne 28. 10. 2016 – podpis přestupce není jeho podpisem. K důkazu tohoto tvrzení žalobce předložil odborné vyjádření Mgr. J. K. ze dne 14. 11. 2021 a čestné prohlášení žalobce ze dne 9. 10. 2021. Tento pokutový blok proto není způsobilý k zápisu bodů v bodovém systému řidičů. Žalobce dále uvedl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť nebyl zjištěn skutkový stav věci i bez návrhu. K tomu odkázal na rozsudky NSS sp. zn. 5 As 104/2008 a sp. zn. 5 As 39/2010. Podle žalobce je napadené rozhodnutí také formalistické, přičemž odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 A 92/2016.

7. Podle § 84 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v rozhodném znění (dále jen „zákon o přestupcích účinný do 30. 6. 2017“) přestupek lze projednat uložením pokuty v blokovém řízení, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu (§ 13 odst. 2) zaplatit.

8. Podle § 85 odst. 4 zákona o přestupcích účinného do 30. 6. 2017 jsou pověřené osoby povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení. Na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena.

9. Podle ust. § 92 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky je-li příkazem na místě ukládána pokuta nebo peněžitá záruka za splnění povinnosti, obdrží obviněný příkazový blok. Podpisem příkazového bloku obviněným se příkaz na místě stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím. Nemůže-li obviněný peněžitou povinnost na místě splnit, vydá se mu příkazový blok na peněžitou povinnost na místě nezaplacenou s poučením o způsobu zaplacení, o lhůtě splatnosti a o následcích nezaplacení.

10. Podle ust. § 92 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky se v příkazovém bloku uvede: a)jméno, popř. jména a příjmení obviněného nebo osoby jednající za obviněného, který je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, a název právnické osoby, b)datum narození obviněného nebo identifikační číslo osoby, pokud je obviněný právnická nebo podnikající fyzická osoba, bylo-li jim přiděleno, c)adresa místa trvalého pobytu obviněného nebo osoby jednající za obviněného, který je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, popř. adresa místa hlášeného pobytu cizince, má-li hlášený pobyt na území České republiky, nebo adresa sídla obviněného, jen právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, nebo adresa místa, kde se nachází jeho nemovitý majetek, nebo adresa místa, kde vykonává svoji činnost v případě, že na území České republiky nemá sídlo nebo je nelze zjistit a má na území České republiky nemovitý majetek nebo zde vykonává svoji činnost, d)podpis obviněného nebo osoby jednací za obviněného, který je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, e)popis skutku a označení místa, času a způsobu jeho spáchání nebo v případě záruky za splnění povinnosti popis skutkových zjištění, f)právní kvalifikace skutku včetně formy zavinění a ustanovení právního předpisu, na jehož základě je povinnost ukládána, g)výše uložené pokuty nebo záruky za splnění povinnosti, h)označení správního orgánu, i)jméno a příjmení, funkce nebo služební číslo nebo identifikační číslo oprávněné úřední osoby, j)podpis oprávněné úřední osoby, datum a místo vydání příkazového bloku, l)poučení, že podpisem obviněného nebo osoby jednající za obviněného, který je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, se příkazový blok stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.

11. Krajský soud nejprve v obecné rovině ve shodě s konstantní a dlouhodobou judikaturou správních soudů (např. rozsudek NSS ze dne 8. 11. 2018, č. j. 5 As 132/2016-34 nebo rozsudek ze dne 17. 1. 2019 č. j. 10 As 28/2018-45) konstatuje, že blokové řízení je zkráceným a velmi zjednodušeným typem správního řízení, jehož podstata je postavena na procesní ekonomii řízení a spočívá v rychlém, neformálním projednání a vyřízení přestupku přímo na místě po jeho zjištění. V praxi správní orgán zpravidla ve velmi krátkém čase projedná pachatelův přestupek a uloží mu za něj přiměřenou sankci, pokud s tím pachatel přestupku souhlasí. Do značné míry tak splývá řízení s jeho výsledkem - uložením pokuty za pomoci bloku. Pokutového bloku je využíváno typicky při projednávání přestupků z oblasti dopravy a provozu na pozemních komunikacích, jako tomu bylo i v tomto případě. Vymezením přestupku na pokutovém bloku vydaném v blokovém řízení podle § 84 a násl. zákona o přestupcích účinného do 30. 6. 2017 se zabýval opakovaně NSS, zejména v rozsudku ze dne 28. 8. 2014 č. j. 4 As 127/2014-39 s tím, že v řízení o námitkách proti záznamu dvanácti bodů jsou formální a obsahové nedostatky pokutových bloků relevantními námitkami pouze do té míry, dokud jsou schopny zpochybnit způsobilost jednotlivých podkladů pro záznam, což je nutné posuzovat v každém konkrétním případě. Nutno upozornit, že řízení o přezkumu zákonnosti záznamu bodů v registru řidičů nelze směšovat s eventuálním zpochybňováním zákonnosti rozhodnutí o přestupcích, na základě kterých byly žalobci zaznamenány body do registru řidičů. Správní orgány v rámci tohoto řízení mohou pouze posoudit podkladové materiály, ne však vinu za jednotlivé skutky. Proto lze uplatňovat pouze neexistenci či chybovost podkladového rozhodnutí, na základě kterého bylo rozhodnuto o zaznamenání bodů v registru řidičů. V řízení o námitkách správní orgán nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden. Předmět řízení proto nelze ztotožňovat s rozhodováním o vině za spáchání přestupku.

12. Ve vztahu k prvnímu žalobnímu bodu krajský soud neshledal žádné důvody, pro které by nebyla možná změna prvostupňového rozhodnutí, kterou provedl žalovaný, když výroky I – VII prvostupňového rozhodnutí, jimiž bylo rozhodnuto samostatně o každé jednotlivé námitce žalobce proti záznamu bodů, nahradil jediným výrokem, jímž byly námitky žalobce ze dne 26. 6. 2019 jako nedůvodné zamítnuty. Žalobce sám v žalobě žádný důvod svého zpochybnění postupu žalovaného neuvedl. Vzhledem k naprosto obecnému žalobnímu tvrzení krajský soud považuje vypořádání této námitky rovněž ve zcela obecné rovině za dostačující. Žalobní tvrzení, že se žalovaný na str. 3 napadeného rozhodnutí ztotožnil s námitkami žalobce, které v předchozím textu rekapituloval, čímž s ohledem na výrok napadeného rozhodnutí zatížil toto rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti, krajský soud rovněž nepovažuje za důvodné. Obsahem napadeného rozhodnutí má krajský soud za prokázané, že žalobce zcela účelově vytrhl citovanou větu z kontextu napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný v navazujícím textu odkázal na vypořádání námitek v rámci bodu 4 odvolacích námitek (str. 3-5 napadeného rozhodnutí). Krajský soud zdůrazňuje, že pro náležité pochopení odůvodnění správního rozhodnutí je nezbytné, aby bylo vnímáno komplexně jako jeden celek, protože jen tak lze správně pochopit závěry, k nimž správní orgán v rozhodnutí dospěl. Vytržení toliko jednotlivých pasáží odůvodnění, jimž je následně podsouván zcela jiný význam, je nepřijatelným způsobem interpretace závěrů správních rozhodnutí, který je veden zpravidla účelovou snahou o zpochybnění rozhodnutí jako celku. Na základě uvedeného krajský soud neshledal první žalobní bod důvodným.

13. Druhé žalobní tvrzení shledal krajský soud rozporným s obsahem spisu správního orgánu I. stupně, z něhož je jednoznačně seznatelné, že žalobci bylo provedení záznamu 12 bodů v registru řidičů řádně oznámeno, přičemž tohoto oznámení žalobce osobně převzal, což prokazuje doručenka založená ve správním spise. Argumentaci ust. § 123e odst. 4 zákona o silničním provozu a tvrzeným zkrácením žalobcova práva na odečet bodů krajský soud rovněž důvodnými neshledal. Z označeného zákonného ustanovení plyne, že k tomu, aby byly řidiči odečteny tři body z dosaženého počtu bodů, je nezbytné, aby doložil žádost o odečet potvrzením o uskutečnění školení bezpečné jízdy ve středisku bezpečné jízdy podle zvláštního právního předpisu (zák. č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) a aby současně neměl ke dni ukončení školení bezpečné jízdy zaznamenáno v registru řidičů více než 10 bodů za porušení právních předpisů ohodnocených méně než 6 body. Žalobce netvrdil, že by tyto zákonné podmínky splňoval, jeho argumentace vyznívá zcela hypoteticky, a proto účelově.

14. Krajskému soudu uniká smysl v rámci tohoto žalobního tvrzení uplatněného odkazu na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 9. 2015 č. j. 6 As 114/2004-55. NSS v tomto rozhodnutí výslovně uvádí (bod 35), že příslušný obecní úřad vydá výpis z registru řidičů na žádost řidiče nebo ověřený výstup z registru řidičů vydá kontaktní místo veřejné správy (tzv. Czech Point), a to rovněž na žádost řidiče (§ 123b odst. 5 a odst. 6 zákona o silničním provozu). Krajský soud doplňuje, že správní orgány, které vedou registr řidičů, nemají platnou právní úpravou uloženu průběžnou informační povinnost o počtu dosažených bodů řidičů jiným způsobem, než na základě žádosti řidiče. Je proto věcí bdělosti každého řidiče mít vědomost o stavu svých záznamů v registru řidičů.

15. V dalším žalobním bodě žalobce odkázal na konstataci obsahu námitky č. 2 v napadeném rozhodnutí s tím, že žalovaný opět uvedl, že se „v obecné rovině se lze s těmito námitkami ztotožnit“. K uvedenému krajský soud odkazuje na vypořádání žalobního bodu 1), které zde platí obdobně, neboť i v tomto případě žalobce vytrhl citovanou větu z kontextu odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný na str. 2 – 8 napadeného rozhodnutí veškeré odvolací námitky vypořádal a na str. 7 – 8 se vyjádřil ke konkrétním výtkám směřujícím proti jednotlivým pokutovým blokům. Pokud i na základě této argumentace žalovaného byl žalobce přesvědčen, že pokutové bloky nejsou způsobilé k záznamu bodů v registru řidičů, je jeho tvrzení na str. 5 žaloby zcela obecné a omezující se v podstatě na tuto jedinou větu. Žalobce dále zpochybnil odkaz žalovaného na rozsudek NSS sp. zn. 4 As 127/2014, který považuje za účelový, neuvedl však, ve vztahu ke kterým konkrétním pokutovým blokům a z jakých důvodů k tomuto závěru dospěl, ani to, v čem nezpůsobilosti bloků k záznamu bodů do registru spatřuje a to i přes to, že žalovaný v napadeném rozhodnutí každý jednotlivý blok z pohledu žalobcem plošně uplatněných námitek vyhodnotil. Jelikož žalobní tvrzení spočívá pouze v rovině prosté negace, aniž by překládalo jakýkoliv nosný způsob argumentace, která by závěry žalovaného zpochybnila, nemá krajský soud, co by více k tomuto žalobnímu tvrzení uvedl, když současně plně aprobuje závěry žalovaného učiněné v napadeném rozhodnutí. K vymezení konkrétních nedostatků ve vztahu k jednotlivým pokutovým blokům, které žalobce vznesl v rámci ústního jednání před krajským soudem, se soud vysloví níže.

16. Ve čtvrtém žalobním bodě žalobce namítl porušení § 36 odst. 3 ve spojení s § 93 odst. 2 správního řádu, když nebyl seznámen s podklady napadeného rozhodnutí. Krajský soud se ztotožňuje se závěry žalovaného uvedenými ve vyjádření k žalobě, že žalobcem požadovaný postup je na místě pouze v případě, kdy je odvolací řízení nějakým zásadním způsobem doplňováno, či odvolací orgán dospěje k jinému právnímu názoru, než správní orgán I. stupně. K takové situaci však v posuzované věci nedošlo, a proto lze uzavřít, že žalovaný se tvrzeného procesního pochybení nedopustil a tento žalobní bod je nedůvodný.

17. Ani pátý žalobní bod krajský soud důvodným neshledal, když obsahem správních spisů má za prokázané, že ve věci byly založeny správní spisy, a to jak správního orgánu I. stupně, tak žalovaného. Z jejich obsahu je také zřejmé, kdo byly oprávněné úřední osoby. Dále bylo správními spisy prokázáno, že žalobci bylo před vydáním rozhodnutí správního orgánu I. stupně umožněno seznámit se s podklady rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu a bylo mu poskytnuto právo vyjádřit se, které také prostřednictvím svého zástupce realizoval. Krajský soud má za to, že i toto žalobní tvrzení je v rozporu s obsahem správních spisů a tudíž neopodstatněné.

18. V posledním žalobním bodě žalobce namítl porušení ústavního práva na spravedlivý proces, které však nijak blíže nekonkretizoval. Krajský soud proto rovněž toliko v obecné rovině konstatuje, že porušení ústavního práva žalobce na spravedlivý proces neshledal, neboť takový závěr by teoreticky připadal v úvahu pouze v případě, byla-li by zjištěna důvodnost některého z žalobních tvrzení, k čemuž však nedošlo. Krajský soud má za to, že správní orgány obou stupňů postupovaly na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a rozhodly v procesně bezvadném řízení věcně správným způsobem.

19. Dále se krajský soud zabýval žalobními tvrzeními uvedenými u ústního jednání před krajským soudem. Krajský soud považuje zde učiněná tvrzení žalobce za opožděná, neboť byla poprvé vznesena až po uplynutí zákonné lhůty pro podání žaloby (ust. § 71 odst. 2 s. ř. s.). Dle dlouhodobé konstantní judikatury správních soudů lze nové žalobní body doplnit jen ve lhůtě k podání žaloby, která má prekluzivní charakter, takže její zmeškání nelze prominout (§ 72 odst. 4 s. ř. s.). K dodatečně uplatněným žalobním tvrzením proto soud nepřihlíží (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 1999 sp. zn. I. ÚS 164/97). Pro úplnost krajský soud podotýká, že text žaloby podané v zákonné lhůtě dne 8. 2. 2020 nepředstavuje předobraz žalobních tvrzení učiněných u ústního jednání před krajským soudem. Dodatečná tvrzení žalobce u ústního jednání nelze považovat ani za rozvinutí vznesené žalobní námitky o nezpůsobilosti pokutových bloků k záznamu bodů v registru, neboť ta byla formulována natolik obecně, že nemůže v ničem představovat nosný základ opožděné argumentace. Lze se rovněž plně ztotožnit s žalovaným, že žalobci nic nebránilo, aby tyto konkrétní námitky vznesl již v řízení před správními orgány. Obsahem správních spisů má krajský soud za prokázané, že žalobce takový postup nezvolil, ač k němu měl dostatečný procesní prostor. Pokud žalobce uvedl na svou obranu, že tehdejší právní zástupce jej nezastupoval řádně, nelze takovou skutečnost přičítat k tíži správním orgánům, které procesní práva žalobce nezkrátily. Takovou námitku nelze úspěšně uplatnit ani ve vztahu ke krajskému soudu, neboť ten není příslušný zabývat se stížností na nekvalitní výkon právního zastoupení advokátem.

20. Z uvedených důvodů krajský soud také nepřistoupil k provedení důkazních návrhů, které žalobce u ústního jednání před krajským soudem vznesl, neboť tyto se vztahovaly právě k opožděně vznesené námitce směřující proti náležitostem pokutového bloku ze dne 28. 10. 2016. Ze stejných důvodů soud nezohlednil ani u ústního jednání odkazovanou judikaturu správních soudů.

21. Pro úplnost krajský soud doplňuje, že za nedůvodnou považuje žalobní námitku nedoručení prvostupňového rozhodnutí k rukám žalobce, neboť měl-li žalobce ve správním řízení zvoleného zástupce, což není rozporováno a což vyplývá také ze správního spisu, pak bylo v souladu s ust. § 34 odst. 2 správního řádu zcela správně doručováno tomuto zástupci. Žalobcova práva tím nemohla být nijak zkrácena a ani fakticky nebyla, když žalobce v řádné lhůtě podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání.

22. K námitce nesprávné žurnalizace správního spisu krajský soud uvádí, že i pokud by bylo toto žalobní tvrzení důvodným, není zřejmé, jak tím mohlo být zasaženo do žalobcovy právní sféry a žalobce sám to ani netvrdí.

23. Vzhledem k tomu, že žaloba nebyla shledána důvodnou, krajský soud ji v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s., když procesně úspěšnému žalovanému, jemuž vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, podle obsahu soudního spisu nevznikly s tímto soudním řízení žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.