č. j. 3 A 75/2019- 133

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Aleše Sabola ve věci žalobce: Mgr. J. H. bytem X zastoupeného advokátem Mgr. Petrem Balabánem sídlem Táborská 411/34, Praha 4 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 za účasti: a) Bytové družstvo V. X, v likvidaci, IČO: X sídlem X b) Společenství vlastníků V. X, IČO: X sídlem X c) Ing. K. Č. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2019, č. j. MHMP 305449/2019 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, který zamítl odvolání žalobce a potvrdil usnesení Úřadu městské části Praha 4, odboru stavebního (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 11. 10. 2017, č. j. P4/080318/17/OST/ZKUC (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tím bylo podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2002 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastaveno řízení o dodatečném povolení změny stavby bytového domu č. p. X, ul. X, P., na pozemku parc. č. X, k. ú. P., spočívající ve stavebních úpravách obvodové konstrukce, související s částečným dozděním pavlače a se zhotovením dvou okenních otvorů včetně odvětrání z bytu č. X ve 2. NP.

2. Žalobce dle žalovaného nedoložil smlouvu o právu provést stavbu s vlastníkem domu č. p. X a neodstranil tak nedostatky svého podání.

II. Napadené rozhodnutí žalovaného

3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zrekapituloval průběh správního řízení. Uvedl, že se jedná o bytový dům nacházející se v ochranném pásmu památkové rezervace v hl. městě Praze. V tomto bytovém domě došlo ke stavebním úpravám bez stavebního povolení nebo jiného opatření stavebního úřadu, pouze na základě smlouvy o stavebních úpravách prováděných nájemcem na nemovitosti ve vlastnictví hl. města Prahy svěřené městské části Praha 4 ze dne 21. 10. 2008 (dále jen „smlouva o stavebních úpravách“) a dohody o provedení stavebních prací na nemovitostech ve vlastnictví hl. města Prahy svěřené městské části Praha 4 ze dne 4. 8. 2008 (dále jen „dohoda o provedení stavebních prací“; pozn. soudu: dohoda byla podepsána za městskou část Praha 4 dne 17. 7. 2008) (společně též jako „smlouvy“). Tyto dohody zahrnují i další stavební úpravy provedené stavebníkem (žalobcem).

4. Stavební úpravy spočívají v úpravách obvodové konstrukce objektu. Prostor lodžie byl parapetní zídkou lodžie dozděn pórobetonovou stěnou tl. 100 mm, ve které byly osazeny dva okenní otvory. Takto vzniklý prostor je nyní využíván pro místnost s WC se vstupní předsíňkou včetně odvětrání digestoře z kuchyně bytu č. X ve 2 NP. Žalobce jakožto nájemce bytu požádal dne 19. 2. 2016 o dodatečné povolení těchto stavebních úprav.

5. Žalovaný uvedl, že opatřením ze dne 14. 4. 2016 vyzval správní orgán I. stupně žalobce k odstranění nedostatků podání ve lhůtě do 120 dnů od doručení výzvy a upozornil ho, že jinak bude řízení zastaveno. Řízení bylo zároveň přerušeno. Žalobce žádost doplnil dne 12. 8. 2016, 25. 8. 2016 a 6. 9. 2016. Správní orgán I. stupně oznámil zahájení řízení všem účastníkům a vyzval je k podání námitek. Námitky podalo Bytové družstvo V. X (dále jen „Bytové družstvo“), které bylo jediným vlastníkem předmětného bytového domu. Na základě těchto námitek byl žalobce vyzván usnesením k doplnění smlouvy o právu provést stavbu s vlastníkem domu č. p. X. Odvolání žalobce proti tomuto usnesení bylo zamítnuto rozhodnutím ze dne 19. 5. 2017. Žalobce následně doložil smlouvy, které ale již byly součástí správního spisu. Následně správní orgán I. stupně řízení zastavil.

6. Žalovaný se dále vyjádřil k odvolacím námitkám žalobce. V prvé řadě se zabýval námitkou, dle níž byly ze strany žalobce doloženy veškeré podklady, přičemž povinnost předložit i smlouvu o právu provést stavbu s pozdějším vlastníkem domu č. p. X není důvodná a jedná se o čistou svévoli správního orgánu I. stupně. Dle žalobce měl správní orgán I. stupně předložené listiny posoudit jako souhlas tehdejšího výlučného vlastníka s provedením stavebních prací. Žalovaný konstatoval, že v předložených souhlasech je uvedeno, že stavební úpravy budou provedeny k tomu oprávněnou osobou a za předpokladu dodržení příslušných platných právních předpisů. Dle žalovaného je nepochybné, že provedené změny stavby vyžadovaly stavební povolení nebo jiné opatření stavebního úřadu. Z předložených souhlasů je evidentní, že byly uděleny pro řádné stavební řízení a nepředpokládaly, že žalobce provede stavbu v rozporu se stavebním zákonem. Aby bylo možné předmětnou změnu stavby povolit, je nezbytné, aby žalobce doložil souhlas vlastníka stavby pro dodatečné stavební povolení. V rámci dodatečného stavebního povolení nelze dle žalovaného přezkoumat, zda byla změna stavby realizována v rozsahu, v jakém byl souhlas udělen. Tím, že žalobce nepožádal stavební úřad o stavební povolení, dostal se sám do situace, kdy je povinen předložit souhlas vlastníka stavby s dodatečným stavebním povolením.

7. K odvolací námitce namítající nepřezkoumatelnost a neurčitost prvostupňového rozhodnutí žalovaný uvedl, že prvostupňové rozhodnutí je dostatečně odůvodněné. Správní orgán I. stupně vymezil předmět řízení, uvedl, jaký doklad žalobce nedoložil a proč je po něm požadován. K námitce nepřezkoumatelnosti z důvodu, že není jasné, zda se jedná i o změnu odvětrání koupelny či nikoliv, žalovaný uvedl, že z žádosti o dodatečné stavební povolení i napadeného usnesení je zřejmé, jaký je předmět řízení. Dopis správního orgánu I. stupně ze dne 3. 9. 2018 adresovaný žalobci není dle žalovaného předmětem přezkoumání.

8. Žalovaný dále uvedl, že pro vedené řízení není rozhodné, zda byly stavební úpravy provedeny i v jiném bytě. Rovněž je dle jeho závěru irelevantní, zda společnost MAROPO,spol. s r.o., která prováděla stavbu, měla či neměla oprávnění stavbu provést.

9. Dle žalovaného je rozhodné pouze to, že souhlasy původního vlastníka stavby bylo možné použít pro řádné povolení stavby před jejím provedením, nikoli v řízení o dodatečné stavební povolení. Aby bylo možné změnu stavby povolit, je nezbytné, aby žalobce prokázal právo tuto stavbu provést a prokázal, že není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem. Souhlas předchozího vlastníka z roku 2008 předpokládal, že žalobce před provedením prací požádá stavební úřad o jejich povolení.

III. Žaloba

10. Žalobce proti tomuto rozhodnutí brojil žalobou, v jejímž úvodu nejprve popsal, že je členem Bytového družstva a výlučným nájemcem družstevního bytu č. X (jednotka č. X) ve 2. NP domu. Původním výlučným vlastníkem byla městská část Praha 4, resp. hlavní město Praha. Dne 4. 8. 2008 žalobce uzavřel s městskou částí Praha 4 jako původním pronajímatelem a výlučným vlastníkem domu dohodu o provedení stavebních prací a dále smlouvu o stavebních úpravách. Proti realizaci stavebních prací (rozsahu ani způsobu) nebyly městskou částí Praha 4 ani nikým jiným uplatněny žádné výtky. Městská část Praha 4 převedla shora uvedený bytový dům s pozemkem do vlastnictví Bytového družstva s právními účinky ke dni 25. 3. 2010. Přípisem správního orgánu I. stupně ze dne 22. 1. 2016, doručeným žalobci dne 1. 2. 2016, bylo žalobci z podnětu Bytového družstva oznámeno zahájení řízení o odstranění stavby, a to kromě jiného ohledně dozdění obvodových konstrukcí a zhotovení dvou okenních otvorů v místě pavlače v bytě č. X užívaném žalobcem.

11. V návaznosti na uvedené oznámení žalobce jako stavebník požádal o dodatečné povolení stavebních úprav dne 19. 2. 2016, a to konkrétně o dodatečné povolení změn stavby spočívajících ve stavebních úpravách obvodové konstrukce – částečného dozdění obvodové konstrukce bytové pavlače a zhotovení dvou okenních otvorů v této dozdívce a souvisejících prací. Žalobce uvedl, že ke své žádosti předložil veškerou potřebnou dokumentaci (tj. zejména příslušná vyjádření a stanoviska dotčených orgánů, projektovou dokumentaci stavby), a to včetně shora uvedené smlouvy o stavebních úpravách. Žalobce upozornil, že ani samo Bytové družstvo až do roku 2015 nevzneslo proti realizovaným stavebním pracím, o jejichž dodatečné povolení je žalobcem žádáno, žádné připomínky, přestože dům nabylo do svého vlastnictví již v roce 2010. Žalobce je přesvědčen, že námitky Bytového družstva byly vzneseny v souvislosti se stavebním řízením, které je již několik let (od roku 2012) bezvýsledně vedeno na základě žádosti žalobce o opětovné zprovoznění odvětrání koupelny jeho bytu.

12. Ve vztahu k napadenému rozhodnutí pak žalobce namítal, že jej považuje za nezákonné, založené na nesprávném právním posouzení věci, nesprávných a neúplných skutkových zjištěních, shodně jako v případě prvostupňového rozhodnutí. Dle žalobce nebyly správně posouzeny jím předložené smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako stavebníkem a bývalým vlastníkem domu. Dle žalobce vyplývá z dohody o provedení stavebních prací a smlouvy o stavebních úpravách jednoznačný souhlas tehdejšího vlastníka pro účely stavebního řízení. Žalobce je toho názoru, že nebyl a není žádný důvod po něm žádat, aby nad rámec již uděleného a v řízení předloženého souhlasu původního vlastníka doložil souhlas Bytového družstva, do jehož vlastnictví byl bytový dům převeden. Žalobce na základě souhlasu původního vlastníka realizoval stavební práce, které jsou předmětem jeho žádosti o dodatečné stavební povolení. Správní orgán I. stupně i žalovaný na základě shora uvedených smluv dospěly k nesprávnému závěru, že tyto listiny již nyní nejsou souhlasem vlastníka podle § 110 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „stavební zákon“).

13. Žalobce je toho názoru, že z obsahu uvedených smluv v žádném případě nevyplývá žádná odkládací ani rozvazovací podmínka, jak se správní orgán I. stupně zřejmě mylně domnívá. Naopak, z obsahu článku II. odst. 8 dohody o provedení stavebních prací i z článku III. odst. 3 smlouvy o stavebních úpravách výslovně vyplývá, že obě smlouvy nabývají platnosti a účinnosti dnem uzavření, nikoliv splněním či nesplněním případných podmínek provádění stavebních prací. Dle žalobce z obsahu uvedených smluv ani z žádného jiného důkazu ani z žádného předpisu nevyplývá, že by z jakéhokoliv důvodu došlo k následnému zániku souhlasu uděleného žalobci. Z obsahu obou smluv z roku 2008 naopak jednoznačně vyplývá, že smlouvy mají být podkladem pro jednání žalobce jako nájemce a stavebníka s příslušným stavebním úřadem, pokud podléhají stavebnímu povolení nebo ohlášení. Právě pro tento účel byly obě smlouvy žalobcem ve stavebním řízení předloženy.

14. Pokud stavebník disponuje souhlasem vlastníka nemovité věci k provedení stavebních prací, které v souladu s uvedeným souhlasem realizoval, je tento souhlas nepochybně použitelný i pro prokázání souhlasu s provedením již realizované stavby v řízení o dodatečném stavební povolení. Pokud zákon dodatečné řízení o povolení stavby výslovně připouští, není zde žádný důvod, aby správní orgán či nový vlastník svévolně a na újmu stavebníka dovozovali, že pro případ řízení o dodatečném stavebním povolení je původní souhlas nepoužitelný a vyžaduje se nový zvláštní souhlas pro toto řízení.

15. Žalobce dále namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Dle žalobce se žalovaný dostatečně nevypořádal s jeho odvolací námitkou, dle níž je prvostupňové rozhodnutí neurčité, protože z něj nelze ve vztahu k termínům „dodržení příslušných platných předpisů a norem“ či „provádění prací oprávněnou osobou“ nic zjistit. Napadené rozhodnutí se ani nezabývá tím, zda a jak žalobce jako stavebník případně taková ujednání vůbec porušil či neporušil.

16. Žalobce dále namítal, že se žalovaný nevypořádal s upozorněním žalobce na vyjádření správního orgánu I. stupně jako stavebního úřadu ze dne 3. 9. 2018 souvisejícího se zazděním stávajícího větracího otvoru (okna v koupelně) a se změnou odvětrání koupelny nuceným odvětráváním do komínového průduchu. Odvětrání koupelny bylo vyloučeno do samostatného řízení vedeného pod sp. zn. P4/054778/OST/ZKUC. Není tedy jasné, zda se řízení o dodatečné povolení týká i změny odvětrání koupelny či nikoliv.

17. Žalobce má za to, že žalovaný v napadeném rozhodnutí předmět řízení zásadně a neoprávněně rozšířil. V žádosti o dodatečné povolení stavby žalobce požádal o dodatečné povolení částečného dozdění obvodové konstrukce bytové pavlače a zhotovení dvou okenních otvorů v této dozdívce, nikoliv o odvětrání bytu. Z tvrzení na straně 3 napadeného rozhodnutí ale vyplývá, že požádal také o dodatečné povolení stavby pro místnost WC se vstupní předsíňkou a odvětrávání digestoře z kuchyně, což je zavádějící. Velikost prostoru za dozdívkou a jeho umístění je původní. Nově vzniklý je prostor oken nad původní vyzděnou částí pavlače. Stejně tak žalobce nepovažuje za pravdivé tvrzení na straně 5 napadeného rozhodnutí o tom, že stávající předsíň byla rozšířena nepovolenými stavebními úpravami a přístavbou WC. Stávající předsíň svým umístěním nemá nic společného s předmětem řízení týkajícího se obezděním pavlače a zhotovením dvou okenních otvorů.

18. V poslední řadě žalobce upozornil na to, že v jiném případě v témže domě v sousedícím bytě mohla obdobná stavba proběhnout, aniž by se jí spoluvlastníci aktivně bránili. Dále žalobce považoval za podstatné osvědčit, že dodavatel stavebních prací měl v rozhodné době v předmětu činnosti i výstavbu bytových budov. Dle žalobce nelze považovat tvrzení žalovaného, že je odvolací námitka irelevantní, za vypořádání se s uplatněnou námitkou.

19. Žalobce proto s ohledem na uvedené soudu navrhnul, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

IV. Vyjádření žalovaného a replika žalobce

20. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce svou námitku, dle níž správnímu orgánu I. stupně jakožto stavebnímu úřadu předložil souhlas s provedením prací původního vlastníka, uplatnil opakovaně. Žalovaný ale setrval na svém závěru, že k řízení o dodatečném povolení změny stavby je nezbytné doložit souhlas současného vlastníka stavby. Žalovaný v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a dále na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 50/2003 - 57, nebo č. j. 6 As 51/2005 - 122.

21. Žalovaný rovněž odmítl žalobní námitku, dle které je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaný přezkoumal, zda jsou požadované dokumenty nutné k věcnému posouzení žádosti a dospěl k závěru, že je názor správního orgánu I. stupně správný. Skutečnost, že správní orgán I. stupně nevypořádal všechny námitky, které žalobce uplatnil, nezakládá nepřezkoumatelnost. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je podrobně uvedeno, proč je po žalobci požadován souhlas aktuálního vlastníka stavby. Nejedná se o rozhodnutí ve věci samé, proto se správní orgány věcně předmětnou změnou stavby nezabývaly. Předložený souhlas původního vlastníka nepostačuje, neboť stavební úpravy bylo možné provádět pouze na základě stavebního povolení.

22. Žalovaný proto navrhnul, aby soud žalobu zamítl.

23. Ve své replice žalobce nejprve navrhnul zrušení napadeného rozhodnutí i z důvodu jeho nedoručení Ing. K. Č., která je vlastníkem jednotky č. X vymezené v domě č. p. X, tj. osobě zúčastněné na řízení.

24. Žalobce dále uvedl, že v napadeném rozhodnutí nebylo zastavení řízení zdůvodňováno změnou vlastníka nemovité věci, které se stavba týká, tedy že žalobce nedoložil souhlas současného vlastníka bytového domu s provedením stavebních úprav. Takovou argumentaci uvádí žalovaný až ve svém vyjádření k žalobě. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný nepovažuje za problém změnu vlastnictví domu, ale porušení podmínek souhlasu původního vlastníka tím, že nepožádal o řádné, ale dodatečné stavební povolení. Napadené rozhodnutí považuje žalobce za vadné, neboť postrádá řádné odůvodnění. Žalobce dodal, že mu nebylo umožněno se v řízení řádně vyjádřit po právní ani skutkové stránce, což lze považovat za porušení jeho práv.

25. Dle žalobce se správní orgány nezabývaly otázkou přechodu souhlasu se stavebními úpravami uděleného městskou částí Praha 4 na další vlastníky. V rozhodnutí není vysvětleno, proč případně na další vlastníky domu souhlas přejít neměl. S tvrzeními žalobce o přechodu závazků z uzavřených smluv o provedení stavebních prací ani se skutkovými okolnostmi případu a předloženými důkazy se žalovaný nevypořádal. Žalobce dále zopakoval svou argumentaci předestřenou již v podané žalobě.

V. Vyjádření osob zúčastněných na řízení a reakce žalobce

26. Bytové družstvo ve svém vyjádření uvedlo, že smlouvy žalobce s bývalým vlastníkem domu, městskou částí Praha 4, neopravňovaly žalobce k takovému rozsahu stavebního zásahu, který ve skutečnosti provedl. Žalobce provedl rovněž rozsáhlé demoliční práce části fasády, k čemuž nebyl oprávněn. Bytové družstvo uvedlo, že souhlas k dodatečnému stavebnímu povolení žalobci nikdy neudělilo. Kupní smlouvou uzavřenou s městskou částí Praha 4 nepřešly na Bytové družstvo žádné smlouvy, které žalobce prezentuje jako souhlas vlastníka s dodatečným stavebním povolením. Žádné takové dohody nejsou specifikovány ve smyslu č. VI odst. 2 kupní smlouvy. Nadto Bytové družstvo dodalo, že dohoda o provedení stavebních prací a smlouva o stavebních úpravách neprošly příslušných schvalovacím procesem orgánů městské části Praha 4 a postrádají proto závaznost i pro původního vlastníka.

27. Provedené změny stavby vyžadovaly dle zmíněných smluv stavební povolení nebo jiné opatření stavebního úřadu. Z předložených smluv z roku 2008 je dle Bytového družstva zřejmé, že byly koncipovány jen pro řádné stavební řízení a nepředpokládaly, že žalobce stavbu provede v rozporu se stavebním povolením. Nadto žalobce nedodržel ani podmínku, že stavební úpravy budou provedeny k tomu oprávněnou odbornou osobou. Stavbu prováděla společnost MAROPO, která neměla v obchodním rejstříku zapsáno oprávnění provádět stavby v bytovém domě.

28. Bytové družstvo se dále vyjádřilo k samotným stavebním úpravám, přičemž uvedlo, že řada z nich byla provedena bez souhlasu předchozího vlastníka. Stavba nebyla prováděna odborně způsobilou osobou a nebyla dozorována ve smyslu § 160 stavebního zákona odborně způsobilou osobou. Není proto vyloučeno, že je stavba riziková a mohlo by v budoucnu eventuálně dojít k ohrožení životů nebo zdraví obyvatel předmětného domu. Bytové družstvo ke svému vyjádření doložilo zprávu o kontrolní prohlídce ze dne 23. 1. 2015 a v poslední řadě navrhlo žalobu zamítnout.

29. Žalobce označil vyjádření Bytového družstva za účelové a zkreslené. Dle žalobce nejsou tvrzení stran stavebních úprav relevantní, neboť předmětem řízení je pouze to, zda je pro dodatečné stavební povolení nutný souhlas současného vlastníka stavby. Skutečnost, že stavební úpravy vyžadovaly stavební povolení, mu nebyla známá, přičemž v řízení o dodatečném stavebním povolení doložil veškeré podklady vyžadované stavebním úřadem s výjimkou souhlasu současného vlastníka domu, který mu udělení souhlasu bezdůvodně odepřel. Žalobce uvedl, že povinnost uzavřít dohodu o provedení stavebních prací a smlouvu o stavebních úpravách mu vyplývala z nájemní smlouvy ze dne 6. 5. 2008. Tuto dohodu a smlouvu lze proto pokládat za další práva a povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy. Na Bytové družstvo jakožto nového vlastníka přitom přešla všechna práva a povinnosti z nájemních i dalších smluv. Tvrzení Bytového družstva, že dohoda o provedení stavebních prací a smlouva o stavebních úpravách neprošly řádným schvalovacím procesem, je dle žalobce účelové a nepravdivé.

30. Žalobce se dále podrobně vyjádřil k provádění samotných stavebních úprav, které zde soud pro stručnost nebude rekapitulovat, neboť se věcným posouzením stavebních úprav z důvodů vyložených dále nezabýval. Dále pak podle žalobce bylo z jeho strany v řízení doloženo, že společnost MAROPO měla v rozhodné době v předmětu činnosti i výstavbu bytových budov. Zpráva o kontrolní prohlídce ze dne 23. 1. 2015 předložená Bytovým družstvem nemůže být dle žalobce seriózním důkazem pro rozhodování v řízení o dodatečném stavebním povolení.

31. Společenství vlastníků V. X (dále jen „SVJ“) uplatnilo totožné vyjádření jako Bytové družstvo. Stejně tak i žalobce uvedl totožné vyjádření jako vůči argumentaci Bytového družstva a setrval na svém žalobním návrhu. Pro pořádek lze dodat, že Ing. K. Č. soudu sdělila, že bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení, ale dále se k podané žalobě nijak nevyjádřila.

32. Bytové družstvo pak soudu ještě zaslalo doplnění svého vyjádření ze dne 5. 5. 2021, v němž navázalo na svou dřívější argumentaci a poukázalo na rozpory ve vyjádřeních žalobce. V tomto směru poukázalo na jeho tvrzení v souvislosti s jeho pozdější obranou proti usnesení schůze Bytového družstva (žaloba ze dne 24. 4. 2020, vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 74 Cm 68/2020), v němž žalobce namísto teze o více souhlasech poukazoval pouze na neudělení souhlasu ze strany Bytového družstva jako důvodu pro neudělení dodatečného stavebního povolení.

VI. Průběh ústního jednání

33. Na jednání konaném dne 10. 5. 2021 setrvali účastníci na svých procesních stanoviscích a na argumentaci uvedené v jejich písemných podáních. Zástupce žalobce opakovaně zdůraznil, že ze smluv z roku 2008 vyplýval souhlas pro stavební řízení a v důsledku tak i pro dodatečné stavební povolení. Tento souhlas byl zřejmou součástí nájemního vztahu s původním vlastníkem, pročež přešel na nájemní vztah mezi žalobcem a Bytovým družstvem. Podle zástupce žalobce tak tento souhlas platí i pro případ, kdy si žalobce namísto žádosti o stavební povolení /ohlášení zvolil cestu prostřednictvím institutu dodatečného povolení stavby. Zástupce žalobce poukazoval rovněž na to, že předmětné úpravy existovaly již v době uzavření kupní smlouvy a následně v době oznámení převzetí domu Bytovým družstvem a také na pochybení při vymezení předmětu řízení. Žalovaný pak k věci zdůraznil, že je nutné doložit souhlas aktuálního vlastníka. Soud také strany seznámil s obsahem soudního spisu, vč. uvedeného vyjádření bytového družstva ze dne 5. 5. 2021.

34. K důkazním návrhům předestřeným žalobcem v jeho písemných podáních pak soud nejprve předeslal, že řada z nich se již nachází ve správním spise, jímž se podle ustálené judikatury správních soudů nedokazuje a soud z něj bez dalšího vychází. Ve vztahu k dalším důkazním návrhům jdoucím nad rámec správního spisu pak bylo z vyjádření stran zjištěno, že skutečnosti, které jimi měly být prokazovány, nejsou sporné. Na těchto důkazních návrzích proto žalobce netrval. Soud k důkazu provedl toliko smlouvu o povolení stavebních úprav s přílohami, jejíž součástí je i zjednodušený plán úprav, z něhož je zřejmé zakreslení prostor WC a vyzdění pavlače. Návrh k provedení důkazu výpisem společnosti MAROPO (zhotovitele prací) ze živnostenského rejstříku pak soud k důkazu neprovedl, neboť způsob či kvalita provedení stavebních prací není rozhodná pro posouzení podstaty věci, tedy důvodnosti zastavení řízení pro nepředložení řádného dokladu o právu provést stavbu.

VII. Posouzení věci Městským soudem v Praze

35. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a jedná se o žalobu přípustnou, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

36. Podstatou projednávané věci je posouzení důvodnosti zastavení řízení o žádosti žalobce o dodatečné povolení z důvodu nepředložení řádného dokladu o právu provést stavbu.

37. Podle 66 odst. 1 písm. c) správního řádu platí, že „(ř)ízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení.“ 38. Podle § 129 odst. 2 stavebního zákona „(s)tavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odstavci 1 písm. b). V oznámení zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Byla-li žádost o dodatečné povolení podána před zahájením řízení o odstranění stavby, má se za to, že byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Jde-li o stavbu vyžadující stavební povolení, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o stavební povolení. Jde-li o stavbu vyžadující ohlášení, žadatel předloží podklady předepsané k ohlášení. Jde-li o stavbu vyžadující pouze územní rozhodnutí, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o územní rozhodnutí. V řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až 115; ohledání na místě je povinné. Účastníky řízení o dodatečném povolení stavby jsou osoby uvedené v § 109, a pokud je v řízení posuzováno umístění stavby nebo změna oproti územnímu rozhodnutí, rovněž osoby uvedené v § 85. Na uplatňování námitek účastníků řízení o dodatečném povolení stavby se obdobně použijí ustanovení o uplatňování námitek v územním a stavebním řízení.“ 39. Podle § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona „(k) žádosti stavebník připojí doklady prokazující jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření anebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě, pokud nelze tato práva ověřit v katastru nemovitostí dálkovým přístupem, a je-li stavebníkem společenství vlastníků jednotek, také smlouvu o výstavbě nebo rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek přijaté podle zvláštního právního předpisu (dále jen „doklad o právu“).“ (pozn. zvýraznění doplněno soudem)

40. Jak vyplynulo z napadeného rozhodnutí, řízení o žádosti žalobce o dodatečné stavební povolení bylo zastaveno, neboť dle správních orgánů žalobce nedoložil doklad o právu provést stavbu založeném smlouvou s vlastníkem domu č. p. X, P. Mezi stranami je sporné, zda byl souhlas udělený žalobci bývalým vlastníkem (městskou částí Praha 4) na základě smluv z roku 2008 pro řízení o dodatečném stavebním povolení dostatečný. Dle žalovaného souhlas pozbyl platnosti, neboť stanovil podmínku, kterou žalobce nedodržel, a to aby stavba proběhla v souladu s platnými právními předpisy.

41. Nejprve se ale soud v logice soudního přezkumu zabýval námitkou, podle níž je odůvodnění napadeného rozhodnutí nepřezkoumatelné. Zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů (či pro nesrozumitelnost) skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů tehdy, jestliže správní orgán neuvede konkrétní důvody, o něž se jeho rozhodnutí opírá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2006, č. j. 2 As 37/2006 - 63, č. 1112/2007 Sb. NSS), nevypořádá se se všemi odvolacími námitkami (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008 - 71), či neuvede důvody, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, č. 689/2005 Sb. NSS). Nepřezkoumatelným pro nedostatek skutkových důvodů pak může být podle ustálené rozhodovací praxe rozhodnutí pro takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde správní orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75).

42. Soud takové vady napadeného rozhodnutí neshledal. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí i napadeného rozhodnutí žalovaného je naprosto seznatelné, proč bylo řízení o dodatečném stavebním povolení zastaveno, neboli proč byly v žádosti žalobce shledány vady spočívající v nedoložení souhlasu současného vlastníka nemovitosti č. p. X se stavebními úpravami. Žalovaný jasně vyložil důvody zastavení řízení a vypořádal se rovněž s odvolacími námitkami žalobce. Z podané žaloby naopak plyne, že žalobce s touto právní argumentací nesouhlasí, tedy brojí proti nezákonnosti napadeného rozhodnutí.

43. Soud se proto dále zaměřil na posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí. V prvé řadě bylo třeba posoudit, zda měl žalobce doložit souhlas současného vlastníka, Bytového družstva, nebo postačoval souhlas bývalého vlastníka, městské části Praha 4, založený smlouvami z roku 2008.

44. Obdobnou věcí se zabýval již rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, který se v usnesení ze dne 7. 11. 2007, č. j. 6 As 51/2005 - 122, vyjádřil k otázce, zda v řízení o dodatečném povolení stavby podle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavebního zákona), v jehož rámci stavebník předkládá podklady a doklady v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, je nezbytný souhlas současného vlastníka stavby, či zda je současný vlastník vázán souhlasem vlastníka učiněným alespoň nepřímo v době, kdy byla nepovolená stavba provedena. Přestože se uvedené usnesení týká starého stavebního zákona č. 50/1976 Sb., jeho závěry jsou aplikovatelné i na řízení o dodatečném stavebním povolení dle současného stavebního zákona, neboť právní úprava v oblasti odstranění stavby a dodatečného stavebního povolení byla značně podobná té současné. Rovněž podle § 58 odst. 2 tehdejšího zákona musel stavebník prokázat, že je vlastníkem pozemku nebo stavby anebo že má k pozemku či stavbě jiné právo, které jej opravňuje zřídit na pozemku požadovanou stavbu.

45. Rozšířený senát uvedl ve zmíněném usnesení následující: „Jak Nejvyšší správní soud již dříve konstatoval v rozsudku ze dne 8. 2. 2007, čj. 1 As 46/2006-75 (publikováno pod č. 1202/2007 Sb. NSS), "Nelze připustit výklad zákona, který by stanovil mírnější kritéria pro dodatečné povolení stavby, resp. její změny, než jaká jsou kladena na řádné stavební povolení. Má-li totiž norma určité požadavky na řádné rozhodnutí v situaci, kdy žadatel o stavební povolení postupoval podle zákona, tím spíše je musí mít na rozhodnutí svou povahou mimořádné, kdy žadatel od počátku zákon nerespektoval (argumentum a minori ad maius)". Je zřejmé, že pro dodatečné povolení stavby je třeba vyžadovat přinejmenším tytéž doklady jako pro jejich povolení řádné. Podle § 58 odst. 3 může nájemce žádat o povolení stavebních úprav pouze tehdy, předloží-li o tom písemnou dohodu s vlastníkem nemovitosti. Nestačí tedy jakýkoliv souhlas vlastníka nemovitosti, nýbrž je třeba vyžadovat písemnou dohodu. Zároveň nepostačuje ani předložení starší písemné dohody uzavřené nájemcem s minulým vlastníkem nemovitosti. Podle § 680 odst. 2 občanského zákoníku, pokud dojde ke změně vlastníka pronajaté nemovitosti, vstupuje nový vlastník do právního postavení původního pronajímatele. Jak ale dovodila judikatura civilních soudů, se vstupem nabyvatele do nájemního vztahu nemůže být spojen důsledek, že by na něho přešel takový závazek jeho právního předchůdce, který rámec nájemního vztahu přesahuje, např. závazek strpět změnu podstaty věci (její části), která je předmětem nájemního vztahu. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 7. 2002, čj. 26 Cdo 866/2002 (publikováno v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 19, č. C 1332), uvedl: "Nabyvatel vstupuje do původního nájemního vztahu se všemi jeho základními obsahovými atributy, jakými jsou zejména předmět nájmu a práva a povinnosti subjektů daného vztahu vyplývající ze zákona, resp. z nájemní smlouvy, s výjimkou těch práv a povinností, která mají samostatný právní režim daný právním důvodem jejich vzniku (např. peněžité pohledávky a dluhy pronajímatele vzniklé za trvání původního nájemního vztahu). Smyslem ustanovení § 680 odst. 2 obč. zák. je zajistit kontinuitu nájemního vztahu na straně pronajímatele pro případ, nastane-li zde uvedená právní skutečnost - změna vlastnictví k pronajaté věci. Poskytuje tak nájemci právní ochranu v situaci, kterou nemohl (svým projevem vůle) ovlivnit, jak tomu nasvědčuje i úprava možnosti výpovědi z nájemního vztahu při změně vlastnictví k pronajaté věci (srov. § 680 odst. 2, odst. 3 obč. zák.). Toto právní nástupnictví se týká práv a povinností typických pro nájemní vztah, tedy těch, jež tvoří jeho pojmové znaky (srov. § 663 obč. zák.). Se vstupem nabyvatele do nájemního vztahu proto nemůže být spojen ten důsledek, že by na něho přešel takový závazek jeho právního předchůdce, který uvedený rámec přesahuje, např. závazek strpět změnu podstaty věci (její části), která je předmětem nájemního vztahu." S touto argumentací Nejvyšší soud popřel vázanost nového vlastníka bytového domu písemnou dohodou původního vlastníka s nájemcem, která nájemce opravňovala k provedení stavebních úprav v pronajaté nemovitost. Pokud ani v oblasti soukromého práva neplatí vázanost nabyvatele nemovitosti dohodou předchozího vlastníka s nájemcem, která nájemce opravňovala k provedení stavebních úprav pronajaté nemovitosti, tím méně lze takovou dohodu nájemce a minulého vlastníka akceptovat v řízení o povolení stavby, a tedy ani ne v řízení o odstranění stavby. Takové omezení vlastnického práva vlastníka nemovitosti ve prospěch nájemce nevyplývá ze zákona, ani není ve veřejném zájmu. Proto by znamenalo porušení práva stěžovatelů na ochranu jejich vlastnického práva, jak je zakotveno v čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Z toho vyplývá, že nájemce nemůže podat žádost o dodatečné povolení stavebních úprav pronajatého bytu, pokud nepředloží písemnou dohodu s aktuálním [v době rozhodování stavebního úřadu v řízení dle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona] vlastníkem bytu nebo domu.“ (pozn.: zvýraznění doplněno zdejším soudem).

46. Z výše uvedeného jasně vyplývá, že stavebník musí předložit dohodu zakládající právo provést stavbu s aktuálním vlastníkem bytu nebo domu. Na věci přitom nic nemění ani to, že je žalobce nájemcem družstevního bytu, neboť se stále jedná o nájemní vztah. Žalobce proto byl povinen doložit souhlas aktuálního vlastníka nemovitosti (v době rozhodování žalovaného), tedy Bytového družstva. O tom byl ostatně poučen správním orgánem I. stupně, který ho vyzval k doložení souhlasu Bytového družstva výzvou ze dne 21. 4. 2016 a následně i výzvou ze dne 21. 12. 2016.

47. Nad rámec uvedeného lze dodat, že ani z kupní smlouvy ze dne 4. 1. 2010 uzavřené mezi bývalým vlastníkem domu a Bytovým družstvem nevyplývá, že by souhlas se stavebními úpravami udělený žalobci na základě smluv z roku 2008 přešel na Bytové družstvo. Žalobce namítal, že Bytové družstvo nabylo podle čl. II kupní smlouvy vlastnictví k domu č. p. X se všemi právy a povinnostmi a koupilo nemovitost, jak stojí a leží, tedy ve stavu, v jakém se ke dni podpisu smlouvy nacházela. K tomu je nicméně třeba poukázat na čl. VI odst. 2 kupní smlouvy, kde je specifikováno, která práva a povinnosti na kupujícího přechází. Dle uvedeného článku přechází na kupujícího zejména a) práva a povinnosti z nájemních smluv a b) práva a povinnosti z dalších smluv, u nichž je to výslovně uvedeno v příloze č. 2 smlouvy. V soupisu smluv podle čl. VI odst. 2 písm. b) smlouvy z roku 2008 uvedeny nejsou. Pouze na základě přechodu nájemní smlouvy souhlas se stavebními úpravami z roku 2008 na Bytové družstvo přejít nemohl, jak vyplývá z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu citovaného výše. Dle soudu tedy z kupní smlouvy nevyplývá, že by souhlas se stavebními úpravami udělený žalobci městskou částí Praha 4 přešel na Bytové družstvo jakožto nového vlastníka nemovitosti.

48. Za dané situace je proto irelevantní, zda souhlas pozbyl platnosti v důsledku nesplnění podmínky realizovat stavební úpravy v souladu s platnými právními předpisy. Zde soud pouze podotýká, že žalobce byl povinen provést stavební úpravy v souladu se stavebním zákonem a požádat o stavební povolení. Dle bodu 7 dohody o provedení stavebních prací je tato dohoda totiž považována za dohodu mezi pronajímatelem jakožto vlastníkem stavby a nájemcem jakožto stavebníkem podle § 105 odst. 1, resp. § 110 odst. 2 stavebního zákona pro účely jednání nájemce jakožto stavebníka před příslušným stavebním úřadem, pokud podléhají stavebnímu povolení nebo ohlášení. Žalobce si tedy měl a mohl být vědom toho, že stavební úpravy mohou vyžadovat stavební povolení, nebo ohlášení. Žalobce od počátku postupoval v rozporu s právními předpisy, přičemž se svůj postup snažil zhojit dodatečným stavebním povolením, na něž se z povahy věci udělené souhlasy vztahovat nemohly (z jejich obsahu to ani nijak nevyplývá). Problémy s tím spojené jdou proto k jeho tíži, na čemž nic nemění ani skutečnost, že Bytové družstvo dům převzalo již v době po realizaci stavebních úprav a na tyto ihned neupozornilo, neboť z toho lze právo žalobce dovozovat jen stěží. V tomto smyslu soud připomíná starou římskou zásadu, podle níž nikdo nemůže těžit (dovozovat své právo) ze svého nepoctivého či protiprávního jednání (nemo turpitudinem suam allegare potest). Byl to přitom právě žalobce, kdo si cestu obejití standardního procesu dodatečným povolením stavby fakticky zvolil, jak u jednání vyplynulo z vyjádření jeho zástupce. Soud k tomu podotýká, že pokud se žalobce domnívá, že Bytové družstvo má povinnost mu souhlas se stavebními úpravami udělit, nic mu nebrání vyřešit spor před civilním soudem.

49. Soud si je vědom toho, že žalovaný svou argumentaci založil zejména na tom, že souhlas ke stavebním úpravám udělený žalobci smlouvami z roku 2008 pozbyl platnosti, neboť žalobce nesplnil podmínku provedení stavebních úprav v souladu s platnými právními předpisy. Soud proto musel argumentaci žalovaného korigovat, jak předestřel již výše. Podstatné v projednávané věci byl fakt, že žalobce nedoložil souhlas aktuálního vlastníka domu č. p. X, P., tedy nedoložil doklad o právu provést stavební úpravy. V tomto směru jsou také závěry zdejšího soudu i správních orgánů totožné, tj. že žalobce nesplnil povinnost doložit souhlas Bytového družstva se stavebními úpravami, o jejichž dodatečné stavební povolení žádal. Na tuto povinnost byl žalobce upozorněn a k doložení souhlasu současného vlastníka byl vyzván. Svou žádost žalobce přesto nedoplnil a její nedostatky tak neodstranil. Pokud by zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil pro řečené nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí, byl by takový postup procesně neúčelný. Žalovaný by pouze stručně doplnil jeho odůvodnění a vydal v podstatě shodné rozhodnutí, čímž by došlo k bezúčelnému odložení konečného vyřešení sporu.

50. Soud nad rámec uvedeného dále konstatuje, že také není zcela zřejmé, zda obě smlouvy z roku 2008 opravňovaly žalobce k provedení stavebních prací, o jejichž dodatečné stavební povolení v nyní projednávané věci žádal. Žalobce žádal o dodatečné stavební povolení na stavební úpravy obvodové konstrukce, související s částečným dozděním pavlače a se zhotovením dvou okenních otvorů. V dohodě o provedení stavebních prací ze dne 4. 8. 2008 byl žalobci udělen souhlas s „výměnou okna na verandě včetně zateplení.“ Minimálně z této dohody tak nelze zcela jasně určit, zda se má jednat o dozdění pavlače a zhotovení dvou okenních otvorů na pavlači – souhlas k dozdění pavlače v tomto směru vyplýval jen ze smlouvy o stavebních úpravách. Ta navíc nehovoří výslovně o zhotovení dvou okenních otvorů, když ty vyplývají až z k důkazu provedeného zjednodušeného nákresu, který je přílohou dané smlouvy. Pro nadbytečnost se však již soud touto otázkou blíže nezabýval, neboť s ohledem na výše uvedené není nijak rozhodující.

51. Žalobní námitka spočívající v tom, že měl správní orgán I. stupně a potažmo žalovaný akceptovat souhlas udělený na základě smluv s bývalým vlastníkem nemovitosti není s ohledem na vše výše uvedené důvodná.

52. K námitce stran nejasnosti předmětu řízení uvádí soud následující. Z výroku prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že předmětem řízení byly stavební úpravy obvodové konstrukce, související s částečným dozděním pavlače a se zhotovením dvou okenních otvorů vč. odvětrání z bytu č. X ve 2 NP. Z výzvy k odstranění nedostatků podání ze dne 21. 4. 2016 a oznámení o zahájení řízení ze dne 18. 10. 2016 nicméně plyne, že bylo žádáno o dodatečné stavební povolení změny stavby bez odvětrání. Žalobce ve své žádosti ze dne 19. 2. 2016 stavební úpravy specifikoval tak, že se jedná o stavební úpravy spočívající v částečném dozdění obvodové konstrukce bytové pavlače a zhotovení dvou okenních otvorů v této dozdívce. O odvětrání se ve své žádosti nezmiňoval. Soud proto přisvědčuje žalobci, že správní orgán I. stupně nespecifikoval ve výroku svého rozhodnutí předmět řízení zcela jasně, tedy zda se řízení týkalo i odvětrání z bytu č. X či nikoliv. Je pravděpodobné, že nejasnosti vznikly v důsledku rozsahu předmětu řízení o odstranění stavby, které bylo přerušeno podáním žádosti o dodatečné stavební povolení (soud přitom upozorňuje, že se nevěnoval otázce, zda odvětrání bytu vyžadovalo stavební povolení či nikoliv).

53. Uvedené dílčí pochybení ale v žádném případě nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí, z jehož obsahu soud nemá pochyb o tom, že se vztahuje primárně k dozdění pavlače a zhotovení dvou okenních otvorů – právě tyto úpravy tvoří podstatu věci, jakož i žádosti žalobce o dodatečné povolení. Důležitou skutečností je i to, že správní orgány nerozhodovaly ve věci meritorně. Žádost žalobce o dodatečné stavební povolení nebyla zamítnuta, ale řízení o žádosti bylo zastaveno. Nejedná se proto o překážku věci rozhodnuté. K tomu soud také poukazuje na tvrzení žalobce, že odvětrání bytu bylo řešeno samostatně, jak vyplývá i ze sdělení správního orgánu I. stupně ze dne 3. 9. 2018 k dotazu žalobce na stav věci, které je obsahem správního spisu (zastavení řízení tak nutně nic nevypovídá o výsledku tohoto samostatného řízení, potažmo o případném povolení jiných změn stavby). Pochybení správních orgánů zde proto nezasáhlo do právem chráněných zájmů žalobce, neboť řízení bylo v konečném důsledku zastaveno, tedy o dodatečném stavebním povolení jako takovém nebylo meritorně rozhodnuto.

54. K dalším námitkám a argumentaci žalobce, jakož i osob zúčastněných na řízení, pak soud uvádí, že pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno usnesení správního orgánu I. stupně jakožto stavebního úřadu o zastavení řízení pro vady žádosti z důvodu nedoložení dokladu o právu provést stavební úpravy, není významný rozsah provedení stavebních úprav, jejich kvalita ani odborná způsobilost osoby, která úpravy provedla. Posouzení těchto otázek má místo až v rámci věcného projednání žádosti, ke kterému však s ohledem na neodstraněné vady žádosti nedošlo. Rozsah stavebních úprav a případné vady v jejich provedení mohou být důvodem k zamítnutí žádosti o její dodatečné povolení, bezvadné provedení stavební úpravy však samo nepostačuje k tomu, aby bylo možné žádost věcně projednat a kladně o ní rozhodnout.

55. Tvrzení žalobce, že obdobná stavba ve stejném domě proběhla bez nutnosti žádat o dodatečné stavební povolení, pak není pro rozhodnutí soudu relevantní. Soud se zabýval pouze zákonností napadeného rozhodnutí, které se týkalo žádosti žalobce o dodatečné stavební povolení stavebních úprav v bytě č. X.

56. V poslední řadě se soud vyjádřil k návrhu žalobce zrušit napadené rozhodnutí z důvodu jeho nedoručení osobě zúčastněné na řízení, Ing. Č. Žalobce námitku uplatnil až ve své replice k vyjádření žalovaného dne 24. 7. 2019, žalobu tedy rozšířil o další žalobní bod, a to po lhůtě pro podání žaloby (srov. § 71 odst. 2 s. ř. s.). Žalobci bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 27. 2. 2019, žalobní námitky tak mohl uplatňovat jen do 27. 4. 2019. Nad rámec uvedeného je vhodné upozornit, že i v případě včasnosti uplatnění žalobní námitky by nebyla důvodná. Jak vyplývá z ustálené judikatury, žalobce může v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu účinně namítat jen tu nezákonnost rozhodnutí, kterou byl zkrácen na svých právech hmotných i procesních. Žalobce se může domoci ochrany pouze proti porušení těch vlastních práv, na nichž byl rozhodnutím sám zkrácen, nikoliv porušení práv jiného subjektu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 7 A 139/2001 - 67, č. 379/2004 Sb. NSS, ze dne 28. 1. 2009, č. j. 8 As 52/2008 - 92, nebo ze dne 11. 10. 2017, č. j. 9 Azs 214/2017 - 58). Proti případnému nedoručení napadeného rozhodnutí Ing. Č. se tak mohla bránit pouze paní Č, což neučinila.

VIII. Závěr a náklady řízení

57. Na základě všech shora uvedených skutečností soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

58. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalovanému pak žádné náklady v souvislosti s vedením předmětného řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly. Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.

59. O náhradě nákladů řízení Bytového družstva V. X, v likvidaci, Společenství vlastníků V. X a Ing. K. Č. jakožto osob zúčastněných na řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 5 s. ř. s. tak, že jim náhradu nákladů nepřiznal, neboť jim v tomto řízení ani neuložil žádnou povinnost, s jejímž plněním by jim náklady případně vznikly.