č. j. 30 A 117/2018 - 109

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudkyň JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové ve věci žalobce: Mgr. A. H. proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno za účasti: 1) Obec Žďárec sídlem Žďárec 42, Žďárec zastoupena advokátkou Mgr. Lucií Hladkou, MA sídlem Orlí 483/1, Brno 2) E.ON Distribuce, a.s. sídlem Lidická 36, Brno 3) CETIN a. s. sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 4) Svaz vodovodů a kanalizací Žďársko sídlem Vodárenská 2, Žďár nad Sázavou zastoupený advokátkou JUDr. Janou Havlíkovou sídlem Brněnská 110, Nové Město na Moravě o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2018, č. j. JMK 63605/2018, S-JMK 37760/2018 OÚPSŘ takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Tišnov, odbor stavebního řádu (dále také jen „stavební úřad“), rozhodnutím ze dne 13. 7. 2015, č. j. MUTI 18137/2015, povolil umístění stavby s názvem „Výstavba nových komunikací a inženýrských sítí v obci Žďárec – lokalita zastavění A“ podle § 79 a 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 12. 2015, č. j. JMK 151531/2015, rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Důvodem pro zrušení byla neúplnost stavební dokumentace a vady při doručování písemností dotčeným orgánům. Žalovaný shledal odůvodnění územního rozhodnutí nedostatečné. Současně uložil stavebnímu úřadu zabývat se oprávněním projektanta ke zpracování stavební dokumentace, otázkou existence připojení k rodinnému domu žalobce a námitkou podjatosti úřední osoby.

2. Stavební úřad poté povolil umístění stavby rozhodnutím ze dne 13. 3. 2017, č. j. MUTI 4021/2017. Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 7. 2017, č. j. JMK 98088/2017, rozhodnutí stavebního úřadu opětovně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Důvodem pro zrušení byly pochybnosti o technickém řešení zkrácení přípojky vody k rodinnému domu žalobce. Podle žalovaného bylo nutné vyžádat si k takovému zásahu doklad stanovený v § 86 stavebního zákona. Žalovaný zavázal stavební úřad zabývat se rovněž okruhem účastníků územního řízení.

3. Následně stavební úřad rozhodnutím ze dne 27. 12. 2017, č. j. MUTI 33308/2017, opětovně povolil umístění stavby. Odvolání žalobce žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a potvrdil územní rozhodnutí ze dne 27. 12. 2017.

II. Obsah žaloby

4. Žalobce v podané žalobě namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, která podle něj spočívá v nedostatečném vypořádání odvolacích námitek a pouhém odkazu na předchozí rozhodnutí žalovaného ve věci.

5. Namítl, že v územním rozhodnutí není uveden účel stavby. Nemohl namítat konkrétní dopad umisťované stavby na zastavované území a na nemovitosti v jeho vlastnictví.

6. Součástí stavby byla úprava krajské komunikace č. II/389. Nejedná se proto o stavbu v působnosti obecného stavebního úřadu, nýbrž v působnosti speciálního stavebního úřadu.

7. Žalovaný řádně nezjistil skutkový stav v území. Stávající místní komunikace na parc. č. 1087/27 a č. 70/7 v k. ú. Žďárec je nutné považovat za stavbu nepovolenou (tzv. černou stavbu), stejně jako stavbu vodovodního řadu, kanalizace a stávajících rozvodů. Žalovaný se nezabýval dopadem povolované stavby na stávající pozemní komunikace, na které je stavba napojena. Absentuje rovněž stanovisko silničního správního úřadu.

8. V případě umisťované stavby je technicky možné připojení přilehlých nemovitostí na dešťovou kanalizaci ve smyslu § 3 odst. 8 zákona č. 274/2001Sb., o vodovodech a kanalizacích. Tato možnost však byla občanům obce upřena. Stavební úřad nedostál rovněž požadavku vyplývajícímu z § 5 odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, a nezhodnotil dopad umisťované stavby z hlediska širších územních vztahů a potřeb v území. Žalovaný neodůvodnil, proč nebyla předmětem zkoumání budoucí likvidace odpadních a splaškových vod ve vazbě na neexistující systém zneškodňování odpadních vod v obci.

9. Stavební úřad dále pochybil tím, že nezkoordinoval územní řízení se stavebním řízením ve věci rozšíření distribuční soustavy elektrické energie nízkého napětí a nevypořádal se s požadavkem Policie ČR na zajištění přístupu chodců do centra obce.

10. Žalobce proto navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobní námitky jsou totožné s námitkami odvolacími, se kterými se přezkoumatelným způsobem vypořádal v napadeném rozhodnutí. Námitky jsou nekonkrétní a žalobce nikterak nespecifikoval dotčení svých práv. Stavební úřad v územním rozhodnutí dostál všem zákonným požadavkům a uvedl rovněž účel stavby, který se odvíjí již od názvu umisťované stavby. Jím je vybudování nových místních komunikací a inženýrských sítí. Stavební úřad byl oprávněn rozhodovat o úpravě krajské komunikace č. II/389. K ostatním námitkám žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

12. Navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Osoby zúčastněné na řízení

13. Osoba zúčastněná na řízení 1), jež je žadatelem o územní rozhodnutí, ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce není oprávněn vznášet námitky směřující mimo rozsah jeho subjektivních veřejných práv. Není oprávněn hájit veřejný zájem. Většina námitek je obecných, žalobce nekonkretizuje jednotlivé žalobní body a neuvádí, jak se namítaná pochybení dotýkají jeho práv. Žalobní námitky jsou totožné s námitkami uplatněnými v odvolání, ovšem žalobce je nikterak nerozvádí. Tato skutečnost je důvodem pro odmítnutí žaloby, případně pro její zamítnutí. Má za to, že napadené rozhodnutí je zákonné a plně přezkoumatelné. Nepřezkoumatelnost nezakládá odkazování žalovaného na předchozí rozhodnutí ve věci nebo rozhodnutí stavebního úřadu. Územní rozhodnutí splňuje všechny formální náležitosti. Je z něj zřejmý účel umisťované stavby, který je seznatelný z projektové dokumentace. Umisťovanou stavbou nebude narušena pohoda bydlení žalobce. Žalobce ani neuvádí, jakým způsobem má být pohoda bydlení narušena, ani jak bylo zasaženo do jeho subjektivních veřejných práv. Námitky jsou nekonkrétní a obecné. Argumentace, že stávající místní komunikace je tzv. černou stavbou, není relevantní pro projednávané územní řízení.

14. Do řízení se dále přihlásily se jako osoby zúčastněné na řízení dne 21. 2. 2019 E.ON Distribuce, a. s. a CETIN a. s. a dne 13. 3. 2019 Svaz vodovodů a kanalizací Žďársko.

V. Ústní jednání

15. Při ústním jednání dne 25. 6. 2020 žalobce vznesl námitku podjatosti vůči předsedovi senátu. Namítaná podjatost měla spočívat v nesprávném procesním postupu soudu, neboť žalobce se až těsně před jednáním z předvolání dozvěděl o okruhu osob zúčastněných na řízení, který je mnohem užší než okruh účastníků správního řízení. Soud námitku podjatosti předsedy senátu neshledal důvodnou. V souladu se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2017, č. j. 9 As 146/2016-366, proto postupoval podle § 15b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve spojení s § 64 s. ř. s. a věc projednal a rozhodl, namísto aby ji předkládal nadřízenému soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti.

16. Žalobce dále podal návrh na vyloučení osob zúčastněných na řízení z důvodu, že o jejich účastenství nebylo procesně rozhodnuto. K tomu soud odkazuje na § 34 odst. 4 s. ř. s., podle něhož soud usnesením vysloví, že ten, kdo se domáhá postavení osoby zúčastněné na řízení, a podmínky pro to nesplňuje, není osobou zúčastněnou na řízení. Platí tedy, že soud vydává usnesení pouze v případě, že určitá osoba nesplňuje podmínky být osobou zúčastněnou na řízení. Naopak pokud se určitá osoba na výzvu předsedy senátu včas přihlásí do řízení jako osoba zúčastněná na řízení a tvrdí dotčení svých práv, soud o její účasti v řízení nerozhoduje usnesením, ale fakticky ji do řízení přibere. Postup soudu tak byl v souladu s § 34 s. ř. s. Žalobce byl rovněž poučen o tom, že mu ze soudního řádu správního nevyplývá právo být zvláštním procesním úkonem informován o tom, kdo v řízení vystupuje jako osoba zúčastněná na řízení; takové informace však lze nepochybně zjistit např. při nahlížení do spisu nebo ze zaslaného předvolání k jednání.

17. Při jednání účastníci setrvali na svých argumentech obsažených v předchozích písemných podáních. Žalobce doplnil, že bylo porušeno jeho právo na příznivé životní prostředí. Nebyly zváženy dopady stavby na životní prostředí v souladu s principem prevence. Vydané rozhodnutí je v rozporu s územním plánem, neboť nebyl dodržen požadavek na vypracování územní studie. Nebylo rovněž vydáno stanovisko podle § 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, týkající se posouzení zásahu do krajinného rázu. Došlo rovněž k procesním pochybením, neboť šlo o kontroverzní zájem, o němž rozhodovaly podjaté úřední osoby. Dále žalobce podrobně zrekapituloval obsah podané žaloby. Zástupkyně žalovaného i zástupci osob zúčastněných na řízení 1) a 4) odkázali na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhli zamítnutí žaloby.

18. Soud rekapituloval obsah soudního a správního spisu a provedl dokazování 3 fotografiemi předloženými žalobcem (č. l. 101 soudního spisu) dokládajícími aktuální situaci v zastavovaném území.

VI. Posouzení věci soudem

19. Soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů. Ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (ex offo), a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného.

20. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

21. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí [bod VI. A) rozsudku]. Následně se věnoval věcným námitkám vztahujícím se k projednávané věci [bod VI. B) rozsudku] a poté zhodnotil nové námitky uplatněné při jednání [bod VI. C) rozsudku].

VI. A) Námitka nepřezkoumatelnosti

22. Žalobce v podané žalobě uplatnil mj. námitku nepřezkoumatelnosti, proto se soud nejprve zabýval otázkou, zda je napadené rozhodnutí žalovaného způsobilé soudního přezkumu. Případná nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí (ať už pro jeho nesrozumitelnost či pro nedostatek důvodů) by totiž byla vadou natolik závažnou, k níž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti a pro kterou by muselo být rozhodnutí žalovaného dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušeno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35).

23. Žalobce spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí ve skutečnosti, že žalovaný řádně nevypořádal odvolací námitky a na několika místech napadeného rozhodnutí pouze odkázal na svá předchozí rozhodnutí ve věci.

24. Soud připomíná, že správní orgán je povinen rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnit a vypořádat se s vznesenou argumentací. Z rozhodnutí musí být zřejmé, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodující a jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem ve svých úvahách postupoval (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, v jejichž důsledku pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene-li správní orgán na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64). Přehlédnout nelze ani fakt, že správní orgány, jakož i soudy, nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí.

25. Podle soudu žalovaný požadavku řádného a přezkoumatelného odůvodnění rozhodnutí v projednávané věci dostál. Z rozhodnutí je seznatelné, kterou argumentaci žalobce považoval žalovaný za důvodnou a kterou nikoliv, resp. z jakých důvodů. Odvolací námitky žalobce jsou konstruovány velmi obecně, proto i jejich vypořádání lze očekávat v obecné rovině. Žalovaný na všechny námitky reagoval adekvátně. Vyjádřil se k zákonným náležitostem územního rozhodnutí, k vymezení účelu stavby (str. 8 až 11 napadeného rozhodnutí), k věcné příslušnosti stavebního úřadu rozhodovat o umístění stavby (str. 11 napadeného rozhodnutí), k otázce tzv. černých staveb i k možnosti napojení občanů obce na umisťovanou kanalizaci. Zabýval se též dopadem umisťované stavby na stávající systém odpadní kanalizace i stanoviskem Policie ČR (str. 12 napadeného rozhodnutí).

26. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí nelze spatřovat ani ve skutečnosti, že žalovaný u dílčích námitek pouze odkázal na svá předchozí rozhodnutí. Řízení, z něhož vzešlo správní rozhodnutí, je ovládáno zásadou jednotnosti. Tato zásada vyjadřuje, že správní řízení představuje až do vydání rozhodnutí jeden celek. Je proto přípustné, aby žalovaný při vypořádání totožných námitek odkázal na svá, v témže správním řízení dříve vydaná rozhodnutí, ve kterých se již se shodnými námitkami žalobce vypořádal (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013-25).

27. Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí proto není důvodná.

VI. B) Námitky vztahující se k projednávané věci

28. Další okruh žalobních námitek byl směřován k věcné správnosti napadeného rozhodnutí. Jednalo se však o opakování některých okruhů námitek, které žalobce uplatňoval již v průběhu stavebního řízení, aniž by reagoval závěry žalovaného vyjádřené v odůvodnění napadeného rozhodnutí. S těmito námitkami se v průběhu územního řízení vypořádal jak stavební úřad, tak žalovaný. Žalobce tvrdil, že v územním rozhodnutí není uveden účel umisťované stavby, že stavební úřad nebyl oprávněn rozhodovat o úpravě krajské komunikace č. II/389, že nebyly naplněny podmínky pro připojení umisťované stavby na stávající komunikace a že nebyly zohledněny požadavky Policie ČR. Dále tvrdil, že stavební úřad nezkoordinoval předmětné územní řízení se stavebním řízením ve věci rozšíření distribuční soustavy elektrické energie nízkého napětí, že stávající stavba místní komunikace na parc. č. 70/7 v k. ú. Žďárec, jakož i stavba vodovodního řadu je tzv. černou stavbou a že stavební úřad neumožnil občanům obce připojit se na umisťovanou dešťovou kanalizaci. Závěrem namítl, že stavební úřad nepřihlédl ke skutečnosti, že v obci není čistička odpadních vod a není řešeno vypouštění odpadních vod z budoucí zástavby rodinných domů.

29. Úvodem soud konstatuje, že žalobní námitky jsou koncipovány velmi obecně, aniž by žalobce blíže konkretizoval, k jakému konkrétnímu pochybení v předcházejícím správním řízení došlo, resp. jaký mělo dopad do jeho práv. K tomu lze odkázat na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, publikované pod č. 2162/2011 Sb., z něhož vyplývá, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod - byť i vyhovující - obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej.“ Na obecně formulované žalobní námitky proto soud reagoval taktéž pouze v obecné rovině.

30. Soud se neztotožnil s argumentací žalobce, že v územním rozhodnutí není uveden účel umisťované stavby. Územní rozhodnutí obsahuje jak účel stavby, tak její druh. Uvádí, že druhem a účelem stavby je „vybudování nových místních komunikací a inženýrských sítí (SO 01 Komunikace, SO 02 Dešťová kanalizace, SO 03 vodovod, SO 04 veřejné osvětlení, SO 05 úprava krajské silnice II/389) v oblasti, která je určena bydlení“ (str. 1 územního rozhodnutí). Z textu územního rozhodnutí je jednoznačně seznatelné, že umisťovaná stavba slouží pro rozvoj bydlení v lokalitě určené pro budoucí zastavení stavbami pro bydlení. Soud souhlasí se žalovaným, že účel stavby je vymezen již jejím názvem. Je všeobecně zřejmé, jaký účel plní stavby technické a dopravní infrastruktury. Územní rozhodnutí tak splňuje požadavky jak § 92 stavebního zákona, tak i § 9 odst. 1 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu. Výrok i podmínky územního rozhodnutí jsou přehledné a srozumitelné. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně i žalobou napadené rozhodnutí obsahují všechny náležitosti vyžadované správním řádem i stavebním zákonem. V podrobnostech soud odkazuje na strany 8 – 10 napadeného rozhodnutí. Námitka proto není důvodná.

31. Žalobce dále namítl, že stavební úřad nebyl oprávněn umístit stavbu SO 05 – úprava krajské komunikace II/389. K tomu soud uvádí, že stavební zákon rozšiřuje okruh stavebních úřadů o tzv. speciální stavební úřady (§ 15 stavebního zákona). Ty vykonávají působnost stavebního úřadu ve vymezených oblastech (stavby pro letectví, drah, vodních děl apod.), s výjimkou pravomoci ve věcech územního rozhodování (srov. § 15 odst. 1 stavebního zákona). Z uvedeného je zřejmé, že stavebním úřadem oprávněným k vydání předmětného územního rozhodnutí nebyl speciální stavební úřad, nýbrž obecný stavební úřad podle § 13 odst. 1 písm. c) a § 84 odst. 1 stavebního zákona, neboť v dané věci šlo o vydání územního rozhodnutí. Působnost na tomto úseku vykonávají podle § 15 odst. 1 stavebního zákona obecné stavební úřady i v případě všech speciálních staveb. Lze nicméně doplnit, že i k případnému vydání stavebního povolení pro úpravu krajské komunikace II/389 by byl příslušný rovněž obecný stavební úřad [srov. § 40 odst. 4 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích]. Námitka tak není důvodná.

32. Soud nepřisvědčil argumentaci, že nebyly naplněny podmínky pro připojení komunikací a sousedních nemovitostí na komunikaci, resp. že absentuje vyjádření silničního správního úřadu. Součástí správního spisu je rozhodnutí o povolení zřízení sjezdu vydané Městským úřadem Tišnov, odborem dopravy, dne 5. 1. 2015, č. j. MUTI 27620/2014/OD/Dv-2. Z něj vyplývá, že silniční správní úřad povolil připojení místních komunikací k pozemní komunikaci – silnici II/389 zřízením křižovatek (č. l. 26 správního spisu). Z projektové dokumentace je dále zřejmé, že umisťovaná komunikace se napojuje na místní komunikaci na parc. č. 1087/21 a parc. č. 70/07, vše k. ú. Žďárec. Jak soud ověřil nahlédnutím do veřejně dostupného katastru nemovitostí, tyto parcely jsou ve vlastnictví žadatele o vydání územního rozhodnutí, tj. obce Žďárec. V takovém případě není stanovisko vlastníka veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nutné (srov. § 110 odst. 2 stavebního zákona). Ostatně námitka žalobce zůstala pouze v obecné rovině. Žalobce blíže neuvedl, v čem konkrétně byly porušeny technické a jiné podmínky pro připojení komunikace, nebyla zajištěna bezpečnost silničního provozu či zajištěn potřebný rozhled.

33. Nedůvodné je rovněž tvrzení žalobce, že se územní rozhodnutí nevypořádalo s požadavkem Policie ČR na přístup chodců do centra obce buď provedením chodníku podél silnice II/398 nebo vytvořením obytné zóny. Soud předně zdůrazňuje, že žalobce ani v tomto ohledu netvrdí, jak by se případné pochybení v tomto směru měl dotýkat jeho práv. Lze tak pouze ve stručnosti shrnout, že požadavky Policie ČR obsažené ve vyjádření ze dne 24. 10. 2011, č. j. KRPB- 112559-1/ČJ-2011-060306 (str. 17 správního spisu), byly promítnuty do územního rozhodnutí pod podmínkou č.

6. Jak stavební úřad zdůraznil v územním rozhodnutí, umisťovaná komunikace je navržena v režimu obytné zóny (str. 16), čímž byl požadavek Policie ČR naplněn a vtělen do podmínek územního rozhodnutí.

34. Žalobce se mýlí v tom, že stavební úřad byl povinen zkoordinovat předmětné územní řízení se stavebním řízením ve věci rozšíření distribuční soustavy elektrické energie nízkého napětí. Jak správně uvedl žalovaný, projektová dokumentace stavby zobrazuje jak umístění stávajících sítí, umístění projednávané záměru, tak současně sítě umisťované výhledově (např. splašková kanalizace a vedení nízkého napětí). Předmětem projednávaného územního rozhodnutí nebyla stavba s názvem „Rozšíření distribuční soustavy“, na kterou odkazoval žalobce. Správní orgány proto nebyly povinny se v nyní projednávané věci zabývat tímto jiným stavebním řízením, ani s ním postup ve věci koordinovat. Přestože je obecně vhodné jednotlivé stavby v území slaďovat, opačný postup nezakládá nezákonnost vydaného rozhodnutí. Námitka tedy není důvodná.

35. Nedůvodné jsou rovněž argumenty o připojení umisťované stavby na tzv. černé stavby. Stavební úřad obstaral v řízení potřebné podklady, které svědčily o řádném připojení umisťované stavby na okolní stavby. Stavebník předložil všechna potřebná stanoviska správců inženýrských sítí, na které se záměr stavby napojuje, proto stavební úřad nebyl povinen blíže zkoumat, zda „okolní“ stavby komunikace a stavby vodovodního řádu, jsou stavby nepovolenými, jak tvrdil žalobce. Soud je přesvědčen, že skutkový stav věci byl zjištěn dostatečně. Jak přiléhavě konstatoval žalovaný v napadeném rozhodnutí, pokud žalobcovy pochybnosti o tom, že zmiňované stavby jsou stavbami nepovolenými, přetrvávají, má možnost obrátit se na stavební úřad s podnětem na zahájení řízení k odstranění stavby.

36. Přisvědčit nelze ani argumentaci žalobce o nezákonnosti rozhodnutí z důvodu absence čističky odpadních vod v obci a nemožnosti napojit se na nově umisťovanou dešťovou kanalizaci. Žalovaný v tomto ohledu správně připomenul, že připojení stávajících objektů není předmětem projednávaného záměru. Stavební úřad nebyl povinen ani oprávněn nařídit stavebníkovi umožnit jiným zájemcům připojení na dešťovou kanalizaci umisťovanou napadeným rozhodnutím. V pravomoci stavebního úřadu není řešit, jak má být v obci nakládáno s odpadními vodami, ale rozhodovat o konkrétní žádosti žadatele o umístění navrhovaného záměru. K porušení § 5 odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb. tak nedošlo.

VI. C) Nové námitky uplatněné při jednání

37. Při jednání dne 25. 6. 2020 žalobce uplatnil některé nové námitky, které dříve vznášel v průběhu správního řízení. Jednalo se o námitku rozporu územního rozhodnutí s územním plánem obce, porušení práva na příznivé životní prostředí, nevydání stanoviska k zásahu do krajinného rázu či procesní pochybení spočívající v podjatosti osob rozhodujících ve správním řízení.

38. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Z ustanovení § 71 odst. 2 s. ř. s. dále plyne, že žalobce může kdykoli za řízení žalobní body omezit. Rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby.

39. Vzhledem k tomu, že námitky specifikované v bodě 37 byly uplatněny až po uplynutí dvouměsíční lhůty pro podání žaloby, tj. opožděně, soud se jimi věcně nezabýval.

VII. Závěr a náklady řízení

40. Soud tak na základě všech výše uvedených skutečností neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

42. Výrok o náhradě nákladů řízení osob zúčastněných na řízení se opírá o § 60 odst. 5 s. ř. s. V dané věci soud osobám zúčastněným na řízení neuložil žádnou povinnost. Neshledal rovněž důvody hodné zvláštního zřetele pro přiznání práva na náhradu jejich dalších nákladů řízení.