č. j. 30 A 188/2018 - 39

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Karla Černína Ph.D. ve věci žalobce: D. X. M. st. příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupen advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 11. 2018, č. j. MV-40876-5/SO-2018 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal dne 25. 7. 2017 u Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání osoby samostatně výdělečně činné společně se žádostí o prominutí zmeškání podání podle § 47 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Usnesením ze dne 3. 8. 2017 ministerstvo vnitra řízení o žádosti zastavilo podle § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců z důvodu pozdního podání žádosti, dne 14. 11. 2017 žalovaná podané odvolání zamítla a usnesení o zastavení řízení potvrdila.

2. Zanedlouho poté podal žalobce dne 27. 11. 2017 Ministerstvu vnitra, odboru azylové a migrační politiky, žádost o vydání nového rozhodnutí podle § 101 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“), ve věci žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání ze dne 31. 3. 2013, na základě níž bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání s dobou platnosti od 17. 9. 2013 do 16. 9. 2015. Žalobce požadoval dodatečné stanovení doby platnosti původního povolení, tak aby končila alespoň 2 týdny po právní moci nového rozhodnutí, aby měl možnost si podat klasickou žádost, která by již nemohla být považována za opožděnou.

3. Svoji žádost odůvodnil bezvýchodnou situací, spočívající v odepření možnosti prodloužit si oprávnění k pobytu, ve které se ocitl pochybením správních orgánů, když vydaly dne 13. 5. 2015 nezákonné rozhodnutí, týkající se zrušení žalobcova povolení k dlouhodobému pobytu, které bylo na základě podané žaloby rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2017, č. j. 30 A 76/2015-51, zrušeno. Tím bylo fakticky potvrzeno, že platnost povolení k pobytu měla trvat až do 16. 9. 2015. Jenže žalobce si v této době žádost o prodloužení pobytu nepodal, jelikož se mu šance na úspěch této žádosti s ohledem na právní moc rozhodnutí o zrušení pobytu jevila jako nereálná. Vzhledem k tomu, že neuspěl se žádostí o prodloužení doby platnosti pobytu podanou dne 25. 7. 2017, měl za to, že jeho situace splňuje vážné důvody pro vydání nového rozhodnutí.

4. Ministerstvo vnitra usnesením ze dne 31. 1. 2018, č. j. OAM-21946-5/MC-2018, MV-14133- 2/OAM-2018, řízení o žádosti o vydání nového rozhodnutí dle § 66 odst. 1 písm. h) ve spojení s ust. 102 odst. 4 s. ř. zastavilo, jelikož neshledalo existenci vážných důvodů. Přiznáním odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí o pobytu žalobce se pozastavily účinky tohoto rozhodnutí, žalobci tudíž nic nebránilo v podání žádosti ve lhůtě. Současná situace žalobce tak nevznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí správního orgánu, ale v důsledku nejednání samotného žalobce. Institut nového rozhodnutí proto nelze využít, jelikož se nejedná o mimořádný případ. Přitom prodloužení povolení k pobytu lze dle zákona o pobytu cizinců vydat jen max. na 2 roky, dodatečná změna platnosti pobytu požadovaná žalobcem by tak byla v rozporu se zákonem. Žalovaná napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítla a potvrdila rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalobce se nyní žalobou domáhá zrušení tohoto rozhodnutí.

II. Obsah žaloby

5. Žalobce v podané žalobě nesouhlasil s odůvodněním zamítnutí jeho žádosti. Žalovaná se dopustila zásadních chyb v aplikaci a výkladu norem, čímž zatížila rozhodnutí nezákonností a nepřezkoumatelností.

6. Žalobce shledává nesprávným uvedený důvod zamítnutí žádosti, a sice že mu nic nebránilo v tom požádat o prodloužení pobytu v zákonné lhůtě, a proto je nutno vzniklou situaci přičítat k tíži žalobci, nikoliv nezákonnému postupu správního orgánu. Poslední platné povolení k pobytu trvalo od 17. 9. 2013 do 16. 9. 2015, o prodloužení šlo tedy požádat v době od 18. 6. 2015 do 2. 9. 2015. Žalobce přitom o prodloužení v období od 18. 6. 2015 do 20. 7. 2015 nemohl žádat, neboť v té době bylo jeho pobytové oprávnění pravomocně zrušeno. Rovněž ani v době od 21. 7. 2015 do 2. 9. 2015 nemohl o prodloužení žádat, neboť řízení bylo zastaveno s tím, že nebyl oprávněn žádost podat, jelikož v té době pobýval na území na základě přiznaného odkladného účinku. Na podporu svého tvrzení odkázal na rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců č. j. MV-139052-4/SO-2017 ze dne 11. 1. 2018, které se zabývalo odkladnými účinky žaloby, a v dané věci došlo k závěru, že odkladný účinek nezakládá oprávnění k prodlužování pobytového statutu cizince. Na základě tohoto rozhodnutí žalobce vyvodil, že správní praxe je taková, že odkladný účinek umožňuje legální pobyt na území do doby rozhodnutí o žalobě, ale nikoliv již další dispozici s pobytem, tedy podávání dalších žádostí, a proto správní orgány v případě podání nových či prodlužovacích žádostí řízení o nich zastavují. Žalobce tak má za to, že nemohl žádost o prodloužení pobytu podat standardní cestou, jelikož by řízení o takové jeho žádosti bylo s ohledem na správní praxi zastaveno. K této situaci, znemožnění podání žádosti, došlo v důsledku nezákonného postupu správních orgánů.

7. Jedinou možnost, jak zhojit nastalou situaci žalobce spatřoval ve vydání nového rozhodnutí dle § 101 písm. c) s. ř., kterým by byla změněna původní doba platnosti na novou dobu od 17. 9. 2013 do doby přiměřené pro podání žádosti standardní cestou. Konec lhůty by mohl být stanoven např. s přihlédnutím k § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, tak aby končil 120 dní od právní moci tohoto nového rozhodnutí ve věci.

8. Z popsaných důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované

9. Žalovaná ve vyjádření k žalobě předně uvedla, že vzhledem k podobnosti žalobních námitek s odvolacími odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se s nimi dostatečně vypořádala.

10. Dále zdůraznila, že se v případě vydání nového rozhodnutí jedná o zcela mimořádný institut, který umožňuje prolomit materiální právní moc rozhodnutí, tudíž fakticky narušuje princip právní jistoty, a proto by k němu mělo být přistupováno spíše zdrženlivě a pouze v zákonem taxativně stanovených případech. V daném případě přitom neshledala vážné důvody pro vydání nového rozhodnutí s dodatečnou změnou doby platnosti povolení.

11. Co se týče námitky nemožnosti podání žádosti s odkazem na ustálenou rozhodovací praxi, neboť by v takovém případě bylo řízení o žádosti zastaveno, žalovaná opakovaně zdůraznila, že v případě žalobce se jedná o jinou situaci, přičemž byl přiznán odkladný účinek žalobě v řízení zahájeném z moci úřední (zrušení povolení k dlouhodobému pobytu), nikoliv řízení o žádosti, která pouze zakládala fikci oprávněnosti pobytu, jako tomu bylo ve věci, na kterou žalobce poukázal. Přiznáním odkladného účinku žalobě ve věci zrušení povolení k pobytu se do skončení řízení před soudem pozastavují účinky napadeného rozhodnutí a to zpětně od jeho právní moci, což znamená, že by cizinec měl požívat stejných práv jako před vydáním rozhodnutí. Odejmuté oprávnění k pobytu mu tak zůstalo prozatím zachováno a trvalo až do 16. 9. 2015, proto mohl podat normálně žádost o jeho prodloužení, případně požádat o vydání nového povolení. To žalobce ostatně učinil dne 3. 9. 2015, když podal žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území, následně ji však vzal bez uvedení důvodu zpět. Řízení o později podané žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání ze dne 25. 7. 2017 bylo proto zastaveno, což žalobce napadl žalobou u Krajského soudu v Brně vedenou pod sp. zn. 30 A 276/2017. Žalovaná je přesvědčena, že ze strany správních orgánů nedošlo k pochybení, a proto navrhla, aby soud žalobu zamítl.

IV. Posouzení věci soudem

12. Žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jedná se o žalobu přípustnou. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s.

13. Podle ust. § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Vzhledem k tomu, že žalobce v podané žalobě uplatnil námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, soud se nejprve zabýval otázkou, zda je napadené rozhodnutí žalované způsobilé soudního přezkumu. Případná nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí (ať už pro jeho nesrozumitelnost či pro nedostatek důvodů) by totiž byla vadou natolik závažnou, k níž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (ex offo) a pro kterou by muselo být rozhodnutí žalované zrušeno dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35).

15. Má-li být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být zřejmé, jaký skutkový stav vzal posuzující orgán za rozhodný a jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Uvedené musí nalézt svůj odraz v odůvodnění dotčeného rozhodnutí. Je tomu tak proto, že jen prostřednictvím odůvodnění lze dovodit, z jakého skutkového stavu posuzující orgán vyšel a jak o něm uvážil. Povinností soudu je řádně se vypořádat se žalobní argumentací (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004-62, dále ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008-76, a ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Afs 69/2015-45, atp.) Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11).

16. Žalobce nespecifikoval, v čem spatřuje namítanou nepřezkoumatelnost při aplikaci a výkladu právních norem. Námitku tak ponechal ve zcela obecné rovině, pročež i krajský soud v tomto ohledu pouze obecně poznamenává, že napadená rozhodnutí nelze považovat za nepřezkoumatelná z žádných výše uvedených důvodů. Žalovaná v napadeném rozhodnutí jasně uvedla všechny relevantní skutkové okolnosti dané věci. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je možno seznat, jakými úvahami byla ve své rozhodovací činnosti vedena, jakými skutečnostmi se zabývala a jaké konkrétní důvody ji vedly k vyslovení závěrů obsažených ve výsledném rozhodnutí. Z rozhodnutí jsou rovněž patrné závěry, které žalovaná ve vztahu k uplatněným námitkám žalobce zaujala a na základě jakých konkrétních skutečností k nim dospěla. Žalovaná předložil konkrétní ucelenou argumentaci, na které vystavěla své rozhodnutí.

17. V projednávané věci je předmětem sporu především otázka, zda lze chybný postup správních orgánů v řízení ohledně zrušení pobytového oprávnění žalobce s ohledem na okolnosti této věci, považovat za vážný důvod pro vydání nového rozhodnutí dle § 101 písm. c) s. ř., kterým by byla změněna doba platnosti posledního vydaného povolení k pobytu.

18. Podle § 101 písm. c) s. ř. lze provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci tehdy, jestliže nové rozhodnutí z vážných důvodů dodatečně stanoví nebo změní dobu platnosti nebo účinnosti rozhodnutí anebo lhůtu ke splnění povinnosti nebo dodatečně povolí plnění ve splátkách, popřípadě po částech; zkrácení doby platnosti nebo účinnosti rozhodnutí anebo lhůty ke splnění povinnosti je možné pouze tehdy, stanoví-li tuto možnost zákon.

19. Podle § 102 odst. 4 s. ř. pokud žádost účastníka neodůvodňuje zahájení nového řízení, rozhodne správní orgán usnesením o tom, že se řízení zastaví. Usnesení se oznamuje pouze žadateli a těm osobám, vůči nimž již správní orgán učinil úkon.

20. Podle § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců (ve znění účinném do 17. 12. 2015) žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo o prodloužení doby jeho platnosti je cizinec povinen podat nejdříve 90 a nejpozději 14 dnů před uplynutím platnosti víza k pobytu nad 90 dnů.

21. Podle § 73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnut.

22. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce pobýval na území České republiky nepřetržitě již od 17. 2. 2009. Posledním vydaným povolením bylo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání s platností do 16. 9. 2015. Dne 16. 1. 2015, vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, kterým žalobcovo povolení k dlouhodobému pobytu zrušil. Odvolání žalobce bylo rozhodnutím žalované ze dne 13. 5. 2015 zamítnuto; rozhodnutí o zrušení povolení k dlouhodobému pobytu tak nabylo právní moci dne 15. 5. 2015. Žalobce brojil proti tomuto rozhodnutí žalobou, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 7. 2017, č. j. 30 A 76/2015-27, přiznal odkladný účinek (právní moci nabylo dne 13. 8. 2015). Přiznáním odkladného účinku byly odloženy (pozastaveny) účinky napadeného rozhodnutí o zrušení pobytu až do právní moci rozhodnutí soudu. Rozsudkem ze dne 22. 6. 2017, č. j. 30 A 76/2015-51, soud rozhodnutí týkající se zrušení dlouhodobého pobytu zrušil a věc vrátil správním orgánům k dalšímu řízení; rozsudek nabyl právní moci 20. 7. 2017.

23. Dne 25. 7. 2017 podal žalobce žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání spolu s žádostí o prominutí zmeškání podání. Řízení o této žádosti správní orgán I. stupně dle § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců zastavil, neboť žalobce nebyl z důvodu opožděnosti oprávněn tuto žádost podat, a žalovaná tento postup rozhodnutím ze dne 14. 11. 2017 potvrdila. Proti němu žalobce podal žalobu, kterou Krajský soud v Brně svým rozsudkem ze dne 27. 11. 2019, č. j. 30 A 276/2017-70, zamítl. Závěry zdejšího soudu potvrdil rozsudkem Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 2. 2020, č. j. 1 Azs 512/2019-50 (zamítl žalobcovu kasační stížnost směřující proti rozsudku zdejšího soudu).

24. K tomu krajský soud předně uvádí, že nemá důvod se od svých závěrů a argumentace vyjádřené v předchozím rozsudku ze dne 27. 11. 2019, č. j. 30 A 276/2017-70 odchýlit, a proto z nich bude vycházet i při posouzení vážnosti důvodu pro nové rozhodnutí.

25. V dané věci žalobce podal žalobu proti rozhodnutí o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu a krajský soud této žalobě přiznal odkladný účinek. Právní mocí usnesení o přiznání odkladného účinku, tedy ode dne 13. 8. 2015, bylo nutné toto povolení považovat s ohledem na § 73 odst. 3 s. ř. s. za platné, jelikož tím byly odloženy (pozastaveny) účinky napadeného rozhodnutí o zrušení pobytu až do právní moci rozhodnutí soudu. Na povolení k dlouhodobému pobytu proto bylo nutné hledět, jakoby nebylo zrušeno, tedy platilo do 16. 9. 2015. Tento závěr je plně v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. II. ÚS 1260/07.

26. Žalobce proto měl postupovat tak, jakoby platnost stávajícího povolení nebyla zrušena a požádat o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu v souladu s § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, tj. nejdříve 90 a nejpozději 14 dnů před uplynutím platnosti povolení. Konec lhůty pro podání žádosti tak byl do 3. 9. 2015. Skutečnost, že tak v době od 13. 8. 2015 do 3. 9. 2015 neučinil, nelze přičítat správním orgánům (s odkazem na nezákonný postup), ale pouze samotnému žalobci, který si byl původně dopadu odkladného účinku vědom, neboť podal žádost o nový pobytový titul v zákonem stanovené době, kterou poté vzal bez uvedení důvodu zpět (srovnej rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2020, č. j. 1 Azs 512/2019-50).

27. Soud přitom odmítá námitku žalobce, že o prodloužení pobytu nemohl žádat ani v době od 21. 7. 2015 do 2. 9. 2015, neboť by řízení bylo zastaveno s tím, že nebyl oprávněn žádost podat, jelikož v té době pobýval na území na základě přiznaného odkladného účinku. Z rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2018, č. j. 30 A 32/2018-55, které se zmíněným rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 11. 1. 2018, jímž žalobce argumentoval, zdejší soud zjistil, že šlo o zastavení řízení o žádosti o povolení k trvalému pobytu podané v průběhu trvání přiznaného odkladného účinku vůči rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení k přechodnému pobytu, podané na základě tzv. fikce oprávněnosti k pobytu (platnost předchozího pobytového oprávnění přitom již skončila). V případě žalobce se však jedná o jinou situaci než ve zmiňovaném rozhodnutí Komise. Žalobce totiž nepobýval na území na základě přiznaného odkladného účinku, ale na základě platného povolení k pobytu trvajícího až do 16. 9. 2015. Jak bylo již výše vysvětleno, přiznáním odkladného účinku došlo k sistaci rozhodnutí o zrušení pobytu, tedy nastala situace, jakoby ke zrušení pobytového oprávnění nikdo nedošlo. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že žalobci nic nebránilo požádat o prodloužení pobytu v zákonné lhůtě. Pokud by žádost podal v době od 13. 8. 2015 do 3. 9. 2015, jednalo by se o žádost včasnou. Nelze proto souhlasit s jeho tvrzením, že by řízení o jeho žádosti podané v této době bylo zastaveno s odůvodněním, že nebyl takovou žádost oprávněn podat.

28. V dané věci tedy rozhodně nemohlo dojít k odchýlení se od správní praxe, jelikož se jednalo o zcela jinou situaci. Zmiňovaná věc se od nyní projednávaného případu liší tím, že nyní šlo o přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí o zrušení pobytového oprávnění (nešlo tedy o řízení o žádosti ale o řízení zahájené ex offo), v jehož důsledku měl žalobce reálnou možnost o prodloužení doby platnosti povolení požádat v souladu s § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců v období od 13. 8. 2015 do 3. 9. 2015. K tomu navíc soud podotýká, že ustálenou správní praxi zakládající legitimní očekávání lze vyvodit až v případě jednotné a dlouhodobé činnosti (příp. i nečinnosti) správních orgánů, která by opakovaně potvrzovala určitý výklad a použití právních předpisů rozhodnutí (srovnej rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006-132). Proto z jednoho rozhodnutí správního orgánu nelze automaticky vyvozovat ustálenou správní praxi.

29. Ustanovení § 101 s. ř. představuje jeden z mimořádných opravných prostředků, které lze použít ve fázi po skončení dotčeného správního řízení, jehož použitím se mění obsah již vydaného a pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Postupem podle § 101 s. ř. tedy dochází k zásahu do principu non bis in idem v podobě prolomení překážky věci pravomocně rozhodnuté, neboli k prolomení právní moci rozhodnutí. Jako takový proto musí být tento postup obecně vyhrazen jen pro případy mimořádné, které svou závažností opodstatňují takto masivní zásah do právní jistoty a legitimního očekávání. Krajský soud je toho názoru, že by k němu mělo být přistupováno jen ve zcela výjimečných případech ze závažných důvodů. Nové rozhodnutí dle § 101 písm. c) s. ř. by tak mělo sloužit zejména k odstranění tvrdosti původního rozhodnutí (srovnej Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, str. 629).

30. Krajský soud v předmětné věci dospěl k závěru, že zde neexistuje vážný důvod pro změnu platnosti původně vydaného povolení. Původně vydané povolení k pobytu s platností do 16. 9. 2015 bylo vydáno řádně a zcela v souladu se zákonem. Nejednalo se o přílišně tvrdé rozhodnutí, neboť rozhodnutí samotné žalobci nepřinášelo žádné nepříznivé následky, ba naopak opravňovalo žalobce k legálnímu pobytu na území ČR. Skutečnost, že se žalobce dostal do nepříznivé situace, tak není způsobena ani tímto rozhodnutím, které by bylo potřeba z vážných důvodů změnit, ani rozhodnutím o zrušení pobytového oprávnění, ale jak již bylo výše popsáno, jedná se o důsledek procesní pasivity žalobce, který včas nepožádal o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu či o povolení nové, a tím se do aktuální situace dostal sám. Jak vyplývá např. z bodu 25 a 26 tohoto odůvodnění, jakož i z rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 27. 11. 2019, č. j. 30 A 276/2017-70 a z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2020, č. j. 1 Azs 512/2019-50, žalobce měl po přiznání odkladného účinku ve věci sp. zn. 30 A 76/2015 necelý měsíc na to, aby před vypršením původního povolení zažádal o jeho prodloužení. Předmětná lhůta byla podle soudu přiměřeně dlouhá k tomu, aby se v nastalé procesní situaci (po přiznání odkladného účinku) zorientoval a žádost podal, zvlášť když byl v té době zastoupen advokátem. Lze proto uzavřít, že zmeškání lhůty pro podání žádosti o prodloužení povolení nelze obcházet tím, že by správní orgán vydal nové rozhodnutí, kterým by „natáhl platnost původního povolení“ na takovou dobu, aby si žalobce stihl žádost o prodloužení povolení podat včas, a to ani s přihlédnutím k výše popsaným okolnostem případu.

31. Krajský soud tak v daném případě mimořádnost situace svědčící pro vydání nového rozhodnutí neshledal a plně se ztotožnil se závěrem žalované, a sice že žádost žalobce neodůvodňuje vydání nového rozhodnutí, neboť ani nezákonnost původně vydaného rozhodnutí o zrušení pobytového oprávnění nelze s ohledem na výše uvedené považovat za vážný důvod ve smyslu § 101 písm. c) s. ř. Navíc nové rozhodnutí s dobou platnosti požadovanou žalobcem značně přesahující 2 roky, by ani nebylo možné vydat, neboť takto stanovená doba by byla v rozporu se zákonem o pobytu cizinců. Ustanovení § 101 písm. c) s.ř. totiž dává možnost správnímu orgánu novým rozhodnutím z vážných důvodů dodatečně stanovit nebo změnit určenou lhůtu platnosti rozhodnutí, ovšem pokud to umožňuje zákon (zde zákon o pobytu cizinců).

VI. Závěr a náklady řízení

32. Soud na základě všech výše uvedených skutečností a úvah neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníkovi řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.