č. j. 30 A 49/2020 - 279

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobkyně a): Š. Č. P. žalobce b): M. C. žalobkyně c): M. Ch. všichni zastoupeni advokátem Mgr. Radkem Matoulkem sídlem Velké náměstí 147, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové za účasti:

1. Ing. J. K.

2. CETIN a. s., IČ: 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 3. Statutární město Hradec Králové sídlem Československé armády 408, 502 00 Hradec Králové 4. P. T. v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. února 2020, č. j. KUKHK- 28374/ÚP/2019 (Gut), takto:

Výrok

I. Žaloba se ve vztahu k žalobkyni a) odmítá.

II. Žaloba se ve vztahu k žalobcům b) a c) zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobci se žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové dne 12. 5. 2020 domáhali vyslovení nicotnosti, eventuálně zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2020, č. j. KUKHK-28374/ÚP/2019 (Gut), kterým žalovaný k odvolání žalobců a), b) a c) částečně změnil a ve zbytku potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové, odboru stavebního, ze dne 27. 6. 2019, zn.: SZ MMHK/036459/2018 ST1/Mil, č. j. MMHK/088237/2019 ST1/Mil (dále jen „Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně“ či „Společné povolení“).

2. Magistrát města Hradec Králové, jako stavební úřad, ve společném územním a stavebním řízení posoudil podle § 94o zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v rozhodném znění (dále jen „stavební zákon“), žádost o vydání společného povolení, kterou dne 22. 2. 2018 podali (a dále doplňovali) Ing. J.K. a Mgr. A. K. (dále také jen „Stavebníci“). Na základě svého posouzení stavební úřad podle § 94p odst. 1 stavebního zákona a § 13 vyhlášky č. 503/2006 Sb. dne 27. 6. 2019 vydal již výše specifikované Společné povolení, jehož výrokem I. schválil stavební záměr souboru staveb: rodinný dům, vsakovací objekt s dešťovou kanalizací, přípojky vody, kanalizace, plynu a oplocení v Hradci Králové (dále jen „Stavba“ či „Předmětná stavba“), na pozemku parc. č. XA (zahrada), parc. č. XB (ostatní plocha) v katastrálním území X; a výrokem II. stavební úřad stanovil podmínky pro provedení Stavby.

3. Žalobci se vedle vyslovení nicotnosti, eventuálně zrušení rozhodnutí žalovaného domáhali rovněž vyslovení nicotnosti, respektive zrušení Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně.

II. Obsah žaloby

4. Prvním žalobním bodem žalobci napadali postup žalovaného spočívající v tom, že tento změnou (části) Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně odejmul žalobcům možnost odvolat se do jím v odvolacím řízení přijatým změnám Společného povolení. Žalovaný k odvolání žalobců změnil výrok I. Společného povolení, výrokem II. žalovaný změnil Společné povolení tak, že změnil obsah bodu (podmínky) č. 12 a k tomuto doplnil ještě body č. 13 a č. 14 a výrokem III. žalovaný potvrdil zbylou část Společného povolení. Žalobcům bylo dle jejich názoru odejmuto právo bránit se cestou odvolání proti změnám, které učinil žalovaný v obsahu, respektive výrokové části svého rozhodnutí oproti Společnému povolení.

5. Změnou výroku II. Společného povolení žalovaný dokonce nezákonně vypustil povinnost Stavebníků dodržet podmínky dle stanoviska Magistrátu Hradec Králové, odboru životního prostředí, ze dne 14. 2. 2018, zn. SZ MMHK/011955/2018/ŽP/Kov, MMHK/030984/2018.

6. Žalobci uvedli, že žalovaný se na str. 14 odůvodnění svého rozhodnutí v předposledním odstavci vyjadřuje tak, že z „důvodu právní jistoty“ námitce odvolatelů – žalobců b) a c) vyhověl a výrok II. odvoláním napadeného rozhodnutí změnil tak, že tyto podmínky do výroku Společného povolení doplnil. V případě stanoviska Magistrátu města Hradec Králové, odboru životního prostředí, ze dne 14. 2. 2018, zn. SZ MMHK/011955/2018/ŽP/Kov, MMHK/030984/2018, jsou však uváděné okolnosti zcela nepravdivé.

7. Odkaz na uvedené stanovisko – a s tím související povinnost jeho dodržení pro Stavebníky – z výrokové části obou rozhodnutí po zásahu (změně výroku II. Společného povolení) zcela vypadl.

8. Požadavek v posledně uváděném stanovisku dotčeného orgánu, konkrétně znějící tak, že: „Vsakovací zařízení je třeba umístit alespoň 1 m nad hladinu podzemní vody dle ČSN 759010;6.1.

7. Velikost vsakovacích zařízení a způsob likvidace srážkových vod bude v souladu s TNV 759011 a ČSN 759010 a s ohledem na hladinu podzemní vody a umístění stávajících i nových staveb“ je nadto fakticky neuskutečnitelným s ohledem na skutečnou výši podzemní vody v daném místě a rozměry vsakovacího objektu SO 06 (rozměry jsou 4,5 x 1,3 x 1,2 m a hladina podzemní vody je dle tvrzení žalobců cca 1,3 – 1,7 m pod povrchem).

9. S ohledem na to, že rozhodnutím žalovaného vypadl odkaz na stanovisko Magistrátu města Hradec Králové, odboru životního prostředí, ze dne 14. 2. 2018, zn. SZ MMHK/011955/2018/ŽP/Kov, MMHK/030984/2018, nejsou Stavebníci tam stanovenými podmínkami výrokově vázání (ve Společném povolení a na něj navazujícím rozhodnutí žalovaného). Není tak řešena likvidace dešťových vod a žalobcům hrozí vážná újma možným vyplavením či podmáčením jejich nemovitostí.

10. Druhým žalobním bodem žalobci napadali procesní postup správního orgánu prvého stupně, k jehož nápravě nepřistoupil ani žalovaný.

11. Tento konkrétně spočíval v tom (žalobní bod 2.1.), že správní orgán prvého stupně nezaslal žalobkyni a) stejnopis odvolání žalobců b) a c) ze dne 14. 8. 2019 (přitom má povinnost zaslat ho všem účastníkům), kteří se mohli proti Společnému povolení odvolat, aby se k tomuto mohli vyjádřit.

12. Stejně tak správní orgán prvého stupně postupoval procesně chybně (žalobní bod 2.2.), neboť nezaslal žalobcům oznámení o tom, že doplnil spisové podklady před vydáním rozhodnutí. Takovým podkladem nepochybně bylo stanovisko Magistrátu města Hradec Králové, odboru životního prostředí, ze dne 19. 6. 2019, zn. SZ MMHK/111807/2019/ŽP2/Mce – souhlas k odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, kterým žalovaný pod bodem č. 13. měnil vadný výrok II. ve Společném povolení. Skutková okolnost o tomto chybějícím stanovisku jakožto nezákonnosti Společného povolení naopak měla být předmětem jeho přezkumu ze strany žalovaného v rámci odvolacích námitek žalobců.

13. Dalším, v pořadí třetím žalobním bodem žalobci napadali vadu rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, která rovněž nebyla odstraněna žalovaným a totiž tu, že stavební úřad prvého stupně ve výroku Společného povolení neoznačil všechny účastníky řízení podle § 27 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

14. S ohledem na výše uvedené je tak nepřezkoumatelnou výroková část žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného. V této souvislosti žalobci dále uvedli, že žalovaný stran jejich účastenství jednal rovněž v příkrém rozporu s § 94k písm. c) stavebního zákona – žalobcům upřel práva účastníků řízení uvedená v posledně uváděném ustanovení stavebního zákona. Vysvětlení žalovaného, které je na straně 8 – 10 žalobou napadeného rozhodnutí, nejsou podle žalobců dostatečná.

15. V pořadí čtvrtým žalobním bodem žalobci odkázali na své odvolací námitky, které uplatnili v odvolacím řízení proti Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Žalobkyně a) konkrétně odkázala na své odvolací námitky ze dne 11. 7. 2019 a žalobci b) a c) odkázali na své odvolací námitky ze dne 14. 8. 2019. Dále jsou popsány odvolací námitky vznesené žalobci b) a c) v doplnění jejich původně blanketního odvolání, tj. v doplnění ze dne 14. 8. 2019.

16. Žalobním bodem 4.1. žalobci b) a c) odkázali na své odvolací námitky uvedené v čl. II. oddílu A doplnění odvolání ze dne 14. 8. 2019. Tímto žalobním bodem žalobci napadali skutečnost, že žalovaný neodklidil vadné Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Žalobci odkazem na dikci § 68 odst. 2 správního řádu uváděli, že ve výrokové části Společného povolení není jednoznačně uvedena otázka, která je předmětem řízení, a není dodrženo právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno – ustanovení § 94y odst. 1 a 2 stavebního zákona a § 13 vyhlášky č. 503/2006 Sb.

17. Správní orgán prvého stupně porušil ustanovení § 94l odst. 2 písm. d) stavebního zákona a § 94o odst. 1 písm. a), b) a c), odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 stavebního zákona.

18. Součástí této části odvolacích námitek jsou i další tvrzení, která tvoří pro účely soudního řízení samostatné žalobní body (jak již jsou či budou popsány v této části rozsudku).

19. Žalobním bodem 4.2. žalobci b) a c) odkázali na tvrzení uvedená v čl. II. oddílu B doplnění odvolání ze dne 14. 8. 2019. Žalovaný neodklidil žalovaným rozhodnutím vadné Společné povolení – toto je vadné rovněž s ohledem na dikci § 68 odst. 3 správního řádu.

20. Stavební úřad v rozporu s § 94m odst. 1 stavebního zákona oznámil na základě nepřesných podkladů zahájení řízení (celkem 3x). Následně pak vždy stanovil lhůtu k jejich doplnění a lhůtu k uplatnění námitek ostatních účastníků řízení. Stavební úřad tímto postupem neúměrně zatěžoval účastníky řízení, v posuzované věci tedy zejména žalobce.

21. Stavební úřad dále náležitě nezjistil skutkový stav věci, neboť ve věci neprovedl místní šetření, ačkoli bylo žalobci b) a c) navrhováno a jeho rozhodnutí je tak v rozporu s § 3 správního řádu.

22. Stavební úřad dále zaslal opožděně pozvánku k druhému projednání záměru žalobci b) a vůbec k tomu jednání neobeslal žalobkyni c), respektive pozvánku zaslal třetí osobě (k tomuto úkonu nezmocněné) – uvedené hodnotí žalovaný účelově na stranách č. 15 a 16 žalobou napadeného rozhodnutí.

23. Žalobním bodem 4.3. žalobci b) a c) odkázali na část jejich odvolání v čl. II. oddílu C – žalovaný se v napadeném rozhodnutí vadně vypořádal se subsumovanými akty, které jsou nesprávné, rozporuplné nebo ve vzájemném rozporu.

24. Konkrétněji pak ve vztahu ke stanovisku Magistrátu města Hradec Králové ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. SZ MMHK/043077/2018, žalobci již v odvolání uvedli, že je otázkou, zda je vydala (podepsala) úřední osoba k tomu oprávněná, nyní v žalobě dále tvrdí, že žalovaný se s touto odvolací námitkou řádně nevypořádal.

25. Dále uvedli, že dne 8. 3. 2018 k žádosti stavebního úřadu bylo vydáno stanovisko orgánu územního plánování podle § 96b odst. 3 stavebního zákona, kde mimo jiné na str. 2 bod 3 uvádí „objekt je navržen ve stavební čáře 4 m od hranice pozemku s ulicí Bělečskou“, na str. 3 doplňuje ve druhém odstavci „Navržené umístění souboru staveb (SO.01-SO.09) je zřejmé ze situace umístění, tak jak je zakresleno ve výkresu C.02 – Koordinační situace, která je přílohou tohoto stanoviska“.

26. Dle názoru žalobců (kteří odkázali na dikci § 25 odst. 8 vyhlášky č. 501/2006 Sb.) není na ověřené koordinační situaci splněna podmínka v textu uvedené odstupové vzdálenosti rodinného domu 4 m od hranice ulice Bělečská, ale rodinný dům je umístěn ve vzdálenosti pouze 1,60 m k obvodové zdi vstupu rodinného domu. Současně ověřené pohledy rodinného domu nesouhlasí svým označením s umístěním stavby rodinného domu na situaci, střešní hřeben nebude umístěn kolmo k ulici Bělečská, ale ve směru rovnoběžném s touto komunikací.

27. Pokud jde o umístění Stavby, žalobci b) a c) napadali výhradně odstup Stavby od ulice Bělečská, tj. od silnice, která tvoří příjezdovou komunikaci k jejich nemovitosti.

28. Žalobci v rámci svého odvolání podali odvolání rovněž proti uvedenému závaznému stanovisku orgánu územního plánování.

29. Dále žalobci konkrétněji napadali subsumované rozhodnutí odboru dopravy ze dne 4. 6. 2018, zn. SZ MMHK/079215/2018 0D1/Jiř, č. j. MMHK/102304/2018 (posouzení Ing. K.).

30. S daným aktem žalobci nesouhlasí, neboť se domnívají, že pokud záměr nesplňuje Policií ČR předepsané předpisy včetně ČSN (což přiznává i Ing. K.), nelze danou skutečnost obejít nereálným a nefunkčním umístěním „rozhledových zrcadel“.

31. Žalobci dále doplnili k napadenému rozhodnutí odboru dopravy ze dne 4. 6. 2018 zn. SZ MMHK/079215/2018 OD1/Jiř, č.j. MMHK/102304/2018 a k posouzení Ing. V. K.: Stávající veřejný uliční prostor je stísněný, nesplňuje už nyní požadavky na minimální šířku 8,0 m dle stavebního zákona a ČSN 736110. Komunikace je jednopruhová, bez bezpečnostních odstupů, hodně využívaná i cyklisty. Nový vjezd by měl splňovat podmínky připojení dle příslušných předpisů (jsou vypsané i v rozhodnutí o zřízení sjezdu). Tyto podmínky navržený sjezd nesplňuje. Navržený vjezd nesplňuje podmínky pro bezpečný rozhled. Dle ČSN 73 6110, Změna Z1, čl. 12.8. mají samostatné sjezdy splňovat podmínky pro bezpečný rozhled. Jedna odvěsna rozhledového trojúhelníku se uvažuje v délce pro zastavení DZ a vynáší se na obě strany samostatného sjezdu od osy přilehlého jízdního pruhu. Druhá odvěsna se vynáší do osy samostatného sjezdu 2 m od vnější hrany jízdního pruhu. Na ploše takto vymezeného rozhledového trojúhelníku nesmí být žádné překážky vyšší než 0,75 m nad úrovní jízdního pruhu i sjezdu. V rozhledovém poli nesmí být žádné oplocení, ani drátěné. Osazení bezpečnostních zrcadel před výjezdem z pozemku není funkční. Tímto řešením je ohrožena bezpečnost silničního provozu, včetně cyklistů. Není doložen správný rozhledový trojúhelník, rozhledový trojúhelník Ing. J. S. a žádný není zakreslen v místě vjezdu žadatelů. Šířka vjezdu žadatelů nevyhovuje ustanovení §12 Vyhlášky 104/1997: Šířka sjezdu nebo nájezdu musí umožňovat vozidlům plynulé odbočení ze silnice nebo z místní komunikace a výjezd na ně. Vzhledem ke stísněnému profilu jednopruhové místní komunikace nelze při navržené šířce vrat na pozemek plynule zajet, nejsou doloženy vlečné křivky pro předpokládané vozidlo. Z důvodu bezpečnosti a plynulosti silničního provozu je v těchto podmínkách vhodné odsazení vjezdové brány od hrany vozovky o délku předpokládaného vozidla. Při návrhu oplocení není dodržen bezpečnostní odstup od pevné překážky dle ČSN 736110 Projektování místních komunikací. Dle tabulky 4 je minimální bezpečnostní odstup od hrany jízdního pruhu (vně vodícího proužku) 0,5 m, ve stísněných podmínkách a při rychlosti menší nebo rovno 30 km/h lze odstup snížit na 0,25 m.

32. Žalobci nesouhlasí se stanoveným dopravním napojením Předmětné stavby, neboť zde není dáno zadost dodržení požadavku na bezpečnost v daném místě. Pokud nadto žalobci odstaví své vozidlo před domem, k čemuž budou nepochybně tíhnout, mohou nastat tragické následky. Situace je v místě komplikována rovněž cyklostezkou z roku 2012.

33. V neposlední řadě žalobci napadali rozpor mezi stanoviskem Krajské hygienické stanice Královéhradeckého kraje ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. S-KHSHK 01780/2018/2, se stanoviskem Ministerstva obrany, Vojenský zdravotní ústav, ze dne 20. 4. 2018, č. j. MO 116062/2018-3416.

34. Uvedli, že Krajská hygienická stanice Královéhradeckého kraje vydala dne 31. 1. 2018 výše specifikované závazné stanovisko s odůvodněním, že větrání pobytových místností je zajištěno přirozeně okny, dle předložené projektové dokumentace se řešený rodinný dům nachází v území nezatíženém nadlimitním zdrojem hluku a nevyžaduje zvláštní ochranu proti hluku z vnějšího prostoru.

35. Dle názoru žalobců je však výše uvedené závazné stanovisko v rozporu se stanoviskem Ministerstva obrany, Vojenského zdravotního ústavu, který jako dotčený orgán ochrany veřejného zdraví v území zatíženém hlukem z provozu Armádní střelnice Malšovice, vydal dne 20. 4. 2018 závazné stanovisko, kde souhlas váže na splnění podmínek.

36. V rámci pátého žalobního bodu žalobci uvedli, že výroky rozhodnutí správních orgánů obou stupňů co do umístění Předmětné stavby se nezakládají na reáliích.

37. Umístěním Stavby dojde ve vztahu k žalobcům k narušení jejich soukromí – imise pohledem, hrozí pád sněhu ze střechy Stavebníků a tím ohrožení života a zdraví žalobců, ve stavebním řízení nebyl náležitě hodnocen vliv Předmětné stavby na okolí – sousední pozemky a stavby na nich. Realizace Předmětné stavby bude znamenat rovněž narušení pokojné držby žalobců b) a c) ve vztahu k jejich nemovitosti. S ohledem na dikci § 2903 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), hrozí žalobcům realizací Stavby značná újma, které by se museli následně proti žalovanému a Stavebníkům domáhat.

38. Šestým žalobním bodem žalobci napadali skutková zjištění a závěry ohledně napojení Předmětné stavby na elektro přípojku. Uvedli, že stávající kabelové napojení NN k rodinnému domu žalobců b) a c) bylo realizováno jejich nákladem jako přípojka – pokud by Předmětná stavba na tuto přípojku měla být napojena, s tímto žalobci výslovně nesouhlasili.

39. Žalobci uvedli, že opakovaně v řízení stavebnímu úřadu namítali a při ústním jednání dne 22. 1. 2019 projednávali zásadní nedostatek předložených podkladů, a to absenci smlouvy o připojení na distribuční síť společnosti ČEZ Distribuce a.s. Stavební úřad vedl na základě žádosti Stavebníků společné územní a stavební řízení podle ustanovení § 94j stavebního zákona a s odkazem na ustanovení § 94l odst. 2 písm. d) stavebního zákona (dle posledně uváděného platí, že: „K žádosti o vydání společného povolení stavebník připojí smlouvy s příslušnými vlastníky veřejné dopravní nebo technické infrastruktury, vyžaduje-li záměr vybudování nové nebo úpravu stávající veřejné dopravní nebo technické infrastruktury“). S odkazem na výše uvedené ustanovení jsou žalobci přesvědčeni, že stavební úřad nemůže - nesmí umístit ani povolit jakoukoliv novou stavbu právě bez doložení smlouvy o připojení na distribuční síť, resp. smlouvy o smlouvě budoucí o připojení, která kromě stanovených vzájemných závazků mezi smluvními stranami také v příloze č. 1 obsahuje stanovené technické podmínky společnosti ČEZ Distribuce, a.s. o připojení stavby včetně požadovaného příkonu.

40. Stavební úřad nemohl ověřit, zda navržené připojení na distribuční síť je v souladu s podmínkami společnosti ČEZ Distribuce a.s., jako držitele licence distribuční sítě, neboť tento zásadní dokument dosud nebyl stavebnímu úřadu doložen. Nejedná se však pouze o předložení smlouvy k doložení možnosti a způsobu napojení nové stavby rodinného domu na elektrickou energii, ale tento podklad jako důkazní listina přímo souvisí s žalobci uplatněnou námitkou o existenci distribučního vedení v přilehlé komunikaci, neboť tito jsou přesvědčeni, že jediné existující vedení v této lokalitě je historicky jimi a jejich nákladem realizovaná elektro přípojka, v období cca roku 2005. Předložení smlouvy bylo také projednáno při ústním jednání dne 22. 1. 2019, kde se Stavebníci ústně zavázali, že tato smlouva byla uzavřena a že ji neprodleně předají stavebnímu úřadu k založení do spisu. Dohoda z ústního jednání byla jednostranně změněna Stavebníky a podle úředního záznamu stavebního úřadu ze dne 23. 1. 2019 byla stavebnímu úřadu „jakási“ smlouva předložena k nahlédnutí - v záznamu nejsou ani jakkoli identifikovány předložené podklady, např. označením, datem a číslem smlouvy.

41. Posledním, v pořadí sedmým žalobním bodem žalobci napadali dle jejich slov vadu zcela zásadní, a to jak celého správního řízení, tak obou rozhodnutí správních orgánů, resp. výrok III. v rozhodnutí žalovaného. Ve zbytku potvrzený výrok I. Společného povolení co do umístění stavby „..dle koordinační situace výkres C.02 – RIC v měřítku 1:250, který je grafickou přílohou..“, v jejímž důsledku je umístění povolovaného stavebního záměru fakticky nepřezkoumatelné.

42. Koordinační situace výkres C.02 – RIC v měřítku 1:250, který je grafickou přílohou Společného povolení je totiž nečitelný, ve správním spisu je založeno několik jeho odlišných verzí se stejným označením, přičemž jeho zřejmě finální varianta s ohledem na časovou posloupnost zjevně nemůže odpovídat té nebo těm, ke které se vyhotovovaly subsumované akty, jakožto podkladové úkony. Nebylo tedy vůbec rozhodnuto o určité věci. Ve výroku proto nejsou uvedeny ani náležitosti obsahující určitý popis povolovaného stavebního záměru. To se týká i bodů 2. a 12. výroku II. V bodu 2. stavební úřad uvedl: „Stavba bude provedena podle projektové dokumentace, kterou vypracovali“, následuje výčet autorizovaných osob a čísla autorizací. Není zde však uvedeno, o jakou dokumentaci se jedná, kdo ji vydal, kdy byla vypracována, číslo zakázky apod., tedy nic, podle čeho by projektovou dokumentaci bylo možné jednoznačně určit.

43. Závěrem žalobci doplnili, že s výstavbou Předmětné stavby nesouhlasí. Mají hluboký vztah ke své nemovitosti, která se nachází v lokalitě, která platí za nejcennější místo pro pohodové rezidenční bydlení. Jejich povinností je hájit veřejný zájem a pořádek.

44. Dne 26. 5. 2020 žalobci podali u krajského soudu další podání, které nazvali jako „Doplnění žaloby ze dne 12. 5. 2020 s návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů“ (k tomu srov. č. l. 123 – 125 p. v. soudního spisu).

45. V uvedeném podání jsou místy zopakována některá žalobní tvrzení, na některé je potom přímo odkazováno, stejně jako na podání žalobců činěná v průběhu řízení před správními orgány. Obsahově je však uváděné podání návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 2020, č. j. 30 A 49/2020 – 181, tak, že žalobě se odkladný účinek nepřiznává.

III. Vyjádření žalovaného

46. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil ve svém podání doručeném krajskému soudu dne 30. 7. 2020 tak, že s žalobou nesouhlasí a navrhnul její zamítnutí v celém rozsahu. Žalovaný odkázal na obsah žalobou napadeného rozhodnutí, které považuje za zákonné, stejně jako průběh řízení jemu předcházející, a netrpící žalobci obecně namítanými vadami nezákonnosti, nepřezkoumatelnosti či nicotnosti. Následně se žalovaný místy krátce vyjádřil k některým žalobním bodům žalobců. V zásadě však neuvedl nic, co by šlo nad rámec rozhodnutí obou stavebních úřadů či obsahu správního spisu.

IV. Replika žalobců

47. Ve své replice doručené krajskému soudu dne 21. 8. 2020 žalobci pouze uvedli, že s „vývody“ uvedenými žalovaným v jeho vyjádření nesouhlasí, stejně jako s těmi, co již byly uvedeny v žalobou napadeném rozhodnutí. Dále ve zkratce zopakovali závěry obsažené v jejich žalobě.

V. Vyjádření osob zúčastněných na řízení

48. Žádná z osob zúčastněných na řízení se k projednávané věci nikterak písemně nevyjádřila.

VI. Jednání soudu

49. Dne 22. 10. 2021 bylo ve věci před krajským soudem konáno jednání, kterého se zúčastnili žalobce b) se svým zástupcem, Stavebník Ing. K. a pověřená pracovnice osoby zúčastněné na řízení – Statutárního města Hradec Králové.

50. Žalobce b) opakovaně prezentoval stanovisko žalobců a předložil soudu další své vyjádření (které je specifikováno níže) a k němu náležející listinné důkazy.

51. Stavebník Ing. K. uvedl, že žalobu považuje za nedůvodnou. K tomuto jeho vyjádření se rovněž připojila pověřená pracovnice osoby zúčastněné na řízení – Statutárního města Hradec Králové. Stavebník ve vztahu k problematice elektro přípojky, která byla žalobcem b) akcentována nejvíce, uvedl, že v minulosti o elektrickou přípojku nežádal, odběrné místo měl již povoleno asi půl roku před zahájením stavebního řízení, a to na základě smlouvy s ČEZ Distribuce a. s. Do obsahu smluv mezi žalobci b) a c) s VČE Distribuce nevidí. Dále uvedl, že v srpnu letošního roku obdržel od ČEZ Distribuce a. s. informaci, že předmětná elektrická přípojka, která je žalobci zmiňována, přešla do vlastnictví manželů - žalobců b) a c). Současně mu bylo sděleno, že s ohledem na tuto situaci byl přepojen na jiné distribuční vedení, které se nachází asi 4 metry od hranice jeho pozemku. Uvedené tvrzení zůstalo mezi Stavebníkem a žalobcem b) u jednání soudu nesporné.

52. Krajský soud provedl důkaz listinami, konkrétně provedl: Žádost s urgencí žalobce b), pana Ch. a Elektronické sdělení pana Ing. L. P., vedoucího oddělení stavebního úřadu města I, odboru stavebního ze dne 21. 4. 2020 včetně příloh – lépe čitelného výkresu Koordinační situace C.02 – RIC a Sdělení ze dne 16. 4. 2020 zn. KUKHK-28374/UP/2019/Gut, Výpis z LV žalobkyně a) č. LV X k pozemku parc. č. XC a ke st. p. č. XD jehož součástí je stavba č. p. X, Výpis z LV žalobců b) a c) č. LV X k pozemku par. č. XE, č. LV X k pozemku par. č. XF, st. p. č. X, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. a st. p. č. XG, na kterém stojí stavba rodinného domu č. p. X a dále z č. LV X ke stavbě rodinného domu č. p. X, Rozhodnutí č. 2968 ze dne 16. 4. 1999 o umístění stavby žalobců b) a c) včetně nedílných součástí, Stavební povolení ze dne 9. 1. 2002 včetně dvou situačních výkresů a projektu přípojky elektro se zprávou VČE a výkresem č. 97064-VRS-01 z ověřené projektové dokumentace, Kolaudační rozhodnutí ze dne 8. 3. 2006 se Zprávou o východu revizi elektrického zařízení číslo 48-03/Vt ze dne 22. 8. 2003 a se dvěma fotografiemi osvědčující stav v kabelové rozpojovací skříni SR2 umístěné v oplocení RD č. p. X – jednoho přívodního kabelu AYKY 3x 120 + 70mm2, Výkres Situace NN.2 z 12. 1990, Dohoda mezi Východočeská energetika, a. s. a žalobci b) a c) ze dne 23. 4. 1999, Výpisem z LV osob zúčastněných na řízení 1) a 2) č. LV X k pozemku par. č. XA a k pozemku par. č XH, Žádostí žalobce b) ze dne 16. 4. 2020 a částečně poskytnutou informací Magistrátem města Hradec Králové, odborem dopravy ze dne 22. 4. 2020, 2 x Fotografií Stanoviska Magistrátu města Hradec Králové, odboru životního prostředí, ze dne 14. 2. 2018 zn. SZ MMHK/011955/2018/ŽP/Kov, MMHK/030984/2018 pořízenou při nahlížení do „spisu“ žalobcem b) dne 4. 6. 2018, Přibližné uložení přípojky č. p. 767 dle vyjádření o existenci sítí společnosti ČEZ distribuce a. s. ze dne 12. 6. 2018, Printscreenem ověření kót uváděných v jediném podkladu umístění stavby žalovaných – Koordinační situace C.02 – RIC, fotografie 3x provedeného měření shodné vzdálenosti laserovým měřidlem BOSH ze dne 23. 4. 2020, Fotodokumentací osvědčující žalobní tvrzení z nahlížení do správního spisu, prokázání poměrů v území, stavebních objektů ohledně elektro přípojek a souvisejících staveb a trasování podání žalobců z 12. 9. 2021, podání žalobců z 13. 10. 2020, e- mailová korespondence žalobce b) z ČEZ Distribuce a. s., fotodokumentace a podání žalobců ze dne 14. 10. 2020, souhlas s pracemi na kabelovém vedení společnosti GTT a. s. ze dne 5. 4. 2021 včetně nákresu, smlouva o budoucí smlouvě ze dne 5. 4. 2021 s průvodním dopisem a nákresem, včetně zmocňujících podkladů, ocenění práv odpovídajících zřízení věcného břemene, souhlas s vydáním územním souhlasu z 3. 9. 2021 včetně nákresu a fotodokumentace, stanovisko k projektové dokumentaci stavby rodinného domu od společnosti GON Hradec Králové, a. s. z 20. 8. 2021.

53. Z uvedených listinných důkazů krajský soud nezjistil žádná relevantní skutková zjištění vázající se k jednotlivým žalobním bodům jdoucí nad rámec obsahu správního spisu či nesporných tvrzení, která zazněla u jednání soudu.

VII. Právní závěry krajského soudu

54. Krajský soud přezkoumal žalované rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body. Dospěl přitom k následujícím právním závěrům. Průběh řízení 55. Dne 22. 2. 2018 podali Stavebníci žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení.

56. K žádosti byla Stavebníky samotnými či k výzvě stavebního úřadu doložena stanoviska dotčených orgánů. Konkrétně závazné stanovisko orgánu územního plánování ze dne 8. 3. 2018, zn. SZ MMHK/043077/2018, dle kterého byl záměr Stavebníků (realizace Předmětné stavby) shledán přípustným za splnění podmínky – záměr bude umístěn v souladu s částí předložené dokumentace, která je přílohou tohoto závazného stanoviska; další podmínky stanoveny nebyly. Ještě před vydáním předmětného závazného stanoviska bylo ve věci vydáno dne 11. 9. 2017 předběžné vyjádření z hlediska územně plánovací dokumentace a stanovení regulačních podmínek pro záměr výstavby rodinného domu na pozemcích p. č. XA a p. č. XH v katastrálním území X.

57. Dále bylo vydáno souhlasné stanovisko Ministerstva obrany ze dne 20. 4. 2018, č. j. MO 116062/2018-3416. Součástí stanoviska bylo stanovení celkem tří podmínek pro realizaci záměru (u oken budou větrací štěrbiny, v domě nebude otevřený krb, nebo bude prokázáno měřením, že ani při přímém propojení interiéru s venkovním prostředím komínem nebudou překročeny hygienické limity hluku pro chráněný vnitřní prostor staveb a při závěrečné kontrolní prohlídce Stavby bude požadováno prohlášení dozoru stavby, že byly použity materiály a prvky splňující požadavky uvedené v projektu a že detaily a montáže byly provedeny tak, aby nedošlo ke snížení neprůzvučnosti obvodového pláště).

58. Přílohou žádosti o vydání Společného povolení bylo i závazné stanovisko Krajské hygienické stanice ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. S-KHSHK 01780/2018/2, které bylo vydáno jako souhlasné bez podmínek pro realizaci záměru, tj. Předmětné stavby.

59. Dále bylo přílohou žádosti Stavebníků závazné stanovisko Magistrátu města Hradec Králové, odboru životního prostředí, ze dne 19. 1. 2018 zn. MMHK/011958/2018/ŽP2/Par. Jeho obsahem byl souhlas k umístění, provedení a užívání stavby stacionárních zdrojů (plynový kondenzační kotel a krbová kamna). Součástí stanoviska bylo rovněž stanovení podmínek pro realizaci záměru. Dále bylo Magistrátem města Hradec Králové, odborem životního prostředí, dne 14. 2. 2018 vydáno koordinované závazné stanovisko (vodní hospodářství, ochrana přírody a krajiny, ochrana ZPF, ochrana PUPFL, odpadové hospodářství a ochrana ovzduší). Stanovisko bylo vydáno jako souhlasné bez podmínek. Pouze ve vztahu k ochraně ovzduší byl souhlas podmíněn vydáním stanoviska z hlediska ochrany ovzduší ve vztahu ke stacionárním zdrojům (stanovisko ze dne 19. 1. 2019) a ve vztahu k ochraně ZPF byla konstatována nutnost podat žádost o vynětí parcel ze ZPF.

60. Na posledně uváděné navázalo závazné stanovisko Magistrátu města Hradec Králové, odboru životního prostředí, ze dne 19. 6. 2019, zn. SZ MMHK/111807/2019/ŽP2/Mce, jehož obsahem byl souhlas k trvalému odnětí půdy ze ZPF.

61. K žádosti bylo doloženo rovněž rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové, odbor dopravy, ze dne 25. 4. 2018, zn. SZ MMHK/079215/2018 OD1/Jiř, kterým bylo povoleno připojení sjezdu z místní komunikace ul. Bělečská (ležící na p. č. XI v k. ú. X) na p. č. XA v k. ú. X za dodržení tam stanovených podmínek.

62. Podáním ze dne 14. 6. 2018, 10. 7. 2018, 29. 1. 2019, 12. 2. 2019, 15. 4. 2019 uplatnili žalobci b) a c) námitky v rámci společného územního a stavebního řízení a dále své připomínky či vyjádření reagující na jednotlivé skutkové a právní okolnosti projednávané věci. Ve věci bylo konáno dne 22. 1. 2019 a dne 26. 2. 2019 ústní projednání věci.

63. Ve věci bylo dne 27. 6. 2019 vydáno Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, kterým stavební úřad podle § 94p odst. 1 stavebního zákona a § 13 vyhlášky č. 503/2006 Sb. vydal již výše specifikované Společné povolení, jehož výrokem I. schválil stavební záměr souboru staveb: rodinný dům, vsakovací objekt s dešťovou kanalizací, přípojky vody, kanalizace, plynu a oplocení v Hradci Králové, na pozemku parc. č. XA (zahrada), parc. č. XB (ostatní plocha) v katastrálním území X; a výrokem II. stavební úřad stanovil podmínky pro provedení Stavby.

64. Proti specifikovanému Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně se svým podáním ze dne 25. 7. 2019 odvolali žalobci b) a c). Odvolání bylo původně podáno jako blanketní a následně bylo doplněno podáním ze dne 14. 8. 2019. Obsah odvolání je totožný s výše specifikovanými žalobními body uplatněnými v žalobě. Dne 11. 7. 2019 podala odvolání proti Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně rovněž žalobkyně a). V odvolání žalobci b) a c) napadli závazná stanoviska orgánu územního plánování (závazné stanovisko orgánu územního plánování ze dne 8. 3. 2018, zn. SZ MMHK/043077/2018) a závazné stanovisko Krajské hygienické stanice (závazné stanovisko ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. S-KHSHK 01780/2018/2).

65. O odvolání žalobců rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím.

66. Odvoláním napadená závazná stanoviska dotčených orgánů byla obsahově potvrzena nadřízenými dotčenými orgány. Právní závěry 67. Ještě předtím, než krajský soud započne s právním hodnocením nyní projednávané věci, je nutné zdůraznit, že krajský soud nepřihlížel k žalobním tvrzením a jiným procesním návrhům žalobkyně a), neboť jak vyplynulo ze správního spisu, tato podala žalobu opožděně ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s.

68. Obsahem správního spisu je originál žalobou napadeného rozhodnutí včetně doručenek od jednotlivých účastníků řízení. Z těchto vyplynulo, že žalobkyně a) převzala žalobou napadené rozhodnutí osobně dne 3. 3. 2020, na rozdíl od žalobců b) a c), kterým byla zásilka doručována a výzva k jejímu vyzvednutí zanechána rovněž dne 3. 3. 2020. Ve vztahu k žalobkyni a) tak lhůta k podání žaloby uplynula dne 3. 5. 2020, zatímco v případně zbylých žalobců, kterým bylo doručováno fikcí až dne 15. 3. 2020 (při výpočtu byly zohledněny dny pracovního klidu). Lhůta pro podání žaloby žalobcům b) a c) uplynula dne 15. 5. 2020, přičemž žaloba byla podána ke Krajskému soudu v Hradci Králové dne 12. 5. 2020.

69. S ohledem na výše uvedené krajskému soudu nezbylo, než žalobu ve vztahu k žalobkyni a) odmítnout s ohledem na dikci § 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 72 odst. 1 s. ř. s. Žalobní tvrzení žalobkyně a), stejně jako žalobní body vztahující se přímo k její osobě, tedy krajský soud věcně nevypořádával.

70. Na samotném počátku právního hodnocení věci krajský soud předesílá, že žaloba žalobců byla koncipována velmi obšírně a místy bez konkretizace toho kterého žalobního tvrzení ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

71. Jednou z náležitostí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu jsou žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], které lze rozšiřovat jen ve lhůtě pro podání žaloby (§ 71 odst. 2 s. ř. s.). Žalobními body žalobce nastaví meze, jimiž je soud při přezkumu napadeného rozhodnutí vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.).

72. Konstantní judikatura Nejvyššího správního soudu vymezuje žalobní body jako „konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu) konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné […] Líčení skutkových okolností v žalobě nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých ‚obvyklých‘ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. […] Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami“ (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS).

73. S ohledem na výše uvedené tedy krajský soud věcně vypořádal pouze ta žalobní tvrzení žalobců, která svou kvalitou naplnila výše uvedený požadavek na existenci onoho žalobního bodu, respektive žalobních bodů, ačkoli „připomínek“ či „nesouhlasů“ žalobců k žalobou napadeným rozhodnutím bylo v žalobě vyjádřeno mnoho.

74. Žalobci primárně namítali nicotnost žalobou napadeného rozhodnutí a stejně tak Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. V rámci eventuálního petitu se tak žalobci primárně domáhali vyslovení nicotnosti rozhodnutí (aktů) správních orgánů obou stupňů a až v případě, že krajský soud nedospěje k závěru o nicotnosti, navrhli žalobci rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zrušit pro jejich nezákonnost, potažmo nepřezkoumatelnost.

75. V prvé řadě krajský soud konstatuje, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů netrpí vadou nicotnosti, která je vymezena v dikci § 77 správního řádu. Spíše nad rámec nutného krajský soud uvádí, že nicotnost správního aktu je vadou, ke které má povinnost krajský soud přihlédnout z úřední povinnosti, tj. bez ohledu na obsah žalobních námitek žalobců (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. II. ÚS 4760/12).

76. Nicotnost správního rozhodnutí působí nedostatky a pochybení, jež jsou natolik závažná, že jejich důsledkem je právní neexistence samotného aktu; za dané situace tu není nic, co by mohlo zakládat jakákoliv práva či povinnosti subjektů, tj. mít právně relevantní účinky ve vztahu ke svým adresátům. Tudíž zcela zásadním pro určení toho, zda jde o rozhodnutí nicotné, či jinak vadné, je podstata a charakter vad a nedostatků předmětného aktu, jež se označují jako důvody nicotnosti správního rozhodnutí. Stávající úprava již formuluje jednak některé speciální důvody nicotnosti, jakož obsahuje i jistý náznak obecného důvodu nicotnosti neboli tzv. generální klauzuli [viz dikce (...) „jiné vady, pro které nelze akt vůbec považovat za správní rozhodnutí“]. Bezpochyby lze však konstatovat, že výčet důvodů nicotnosti obsažený ve správním řádu je na první pohled poměrně úzký, což ostatně připouští i sám zákonodárce s tímto odůvodněním: „Důvody nicotnosti obsažené v návrhu zákona (...) jsou však vymezeny poměrně úzce s ohledem na právní jistotu a na to, že pro správní orgány jde o institut zcela nový. Možné širší vymezení důvodů nicotnosti je ponecháváno na judikatuře správních soudů“ (Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona správní řád, sněmovní tisk č. 201/0, Poslanecká sněmovna).

77. Prvým z výslovně zakotvených důvodů je absolutní věcná nepříslušnost. Institut věcné příslušnosti slouží k určení, který z orgánů nadaný obecně pravomocí rozhodovat o právech a povinnostech osob ve veřejné správě bude rozhodovat v konkrétní věci, a to s ohledem na předmět výkonu veřejné správy. Věcnou příslušnost samozřejmě nelze vymezovat individuálně, tedy s ohledem na každý jednotlivý společenský vztah, nýbrž druhově - právo si vytváří okruhy věcí spojených vnitřní podobností, definuje je společnými znaky a tyto skupiny obsahově spřízněných věcí pak svěřuje k rozhodování jednotlivým správním orgánům (NSS 2 As 76/2003-89 či NSS 1 Afs 1/2004-58). Tento důvod nicotnosti není v projednávané věci dán, ostatně ani žalobci jej netvrdí.

78. Dalším speciálním důvodem nicotnosti je zjevná vnitřní rozpornost rozhodnutí. Tato vada značí, že správní rozhodnutí představuje akt nesmyslný, nesrozumitelný, kdy vůbec nelze dovodit, jakým způsobem je zasahováno do právních poměrů adresáta aktu; tudíž jde o akt zcela nerealizovatelný, resp. nevykonatelný. S příklady takovýchto aktů se v praxi setkával již prvorepublikový Nejvyšší správní soud, který např. z těchto důvodů zrušil rozhodnutí, které obsahovalo dva vzájemně se vylučující výroky (Boh. A 11627 a obdobně i Boh. A 11020/34), či rozhodnutí, kde podle soudu nebylo vůbec zřejmé, podle kterého zákona úřad rozhodl a zda rozhodl jako orgán odvolací, či nikoliv (Boh. A 7838/28).

79. Tuto vadu je třeba vztahovat k výrokové části rozhodnutí, pokud máme hovořit o tom, že jejím důsledkem má být nicotnost aktu. Vnitřní rozpor mezi jednotlivými obsahovými náležitostmi rozhodnutí, zejména výrokem a odůvodněním, by již nepůsobily nicotnost, ale „pouze“ nezákonnost. Právě výrok rozhodnutí je tou jeho částí, v níž správní orgán autoritativně, vrchnostenským způsobem zakládá, mění či ruší práva a povinnosti účastníka řízení či je autoritativně deklaruje (VS v Praze 6 A 154/94-42). Obdobně konstatoval i Nejvyšší správní soud (NSS 3 Ads 21/2004-55).

80. Nejspíše k uvedenému závěru směřoval žalobní bod žalobců výše uvedený pod č. 4.1., kdy žalobci b) a c) odkazovali na své odvolací námitky uvedené v čl. II. oddílu A doplnění odvolání ze dne 14. 8. 2019. Žalobci napadali skutečnost, že žalovaný neodklidil vadné Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Žalobci odkazem na dikci § 68 odst. 2 správního řádu uváděli, že ve výrokové části Společného povolení není jednoznačně uvedena otázka, která je předmětem řízení a nejsou dodržena právní ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno – ustanovení § 94y odst. 1 a 2 stavebního zákona a § 13 vyhlášky č. 503/2006 Sb.

81. Krajský soud dospívá k závěru o nedůvodnosti uvedené žalobní námitky a stejně tak k závěru o tom, že ani rozhodnutí správních orgánů obou stupňů v této souvislosti nejsou akty nicotnými. V projednávané věci je nesporné, že věc je rozhodována podle stavebního zákona, konkrétně právní úpravy obsažené v § 94j - § 94p stavebního zákona – společné územní a stavební řízení. Uvedené (byť bez výslovného odkazu na posledně uváděné ustanovení) explicitně plyne z obou rozhodnutí stavebních úřadů. Ve výroku správních rozhodnutí je specifikován předmět řízení (ten je ostatně i popsán výše pod zkratkou Předmětná stavba). Dikce § 94y odst. 1 a 2 stavebního zákona dopadá na zcela jiný typ stavebního řízení, konkrétně Společné územní a stavební řízení s posouzením vlivů na životní prostředí.

82. Dále žalobci v žalobě uvedli, že správní orgán prvého stupně porušil ustanovení § 94l odst. 2 písm. d) stavebního zákona a § 94o odst. 1 písm. a), b) a c), odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 stavebního zákona. Uvedená ustanovení regulují postup stavebního úřadu v rámci společného územního a stavebního řízení. Uvedené žalobní tvrzení je natolik obecné, že krajskému soudu není opět jasné, co má v této souvislosti konkrétně přezkoumávat. Naopak dospívá k závěru o tom, že uvedená zákonná ustanovení byla dodržena a výsledkem takto provedeného řízení jsou rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, zejména pak Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně.

83. Správní orgány obou stupňů vymezily účastníky řízení. Správní orgán prvého stupně jako účastníky ve smyslu § 27 odst. 1 správního řádu vymezil Stavebníky (žadatele o vydání Společného povolení). Krajskému soudu není zřejmé, o jakých dalších účastnících ve smyslu § 27 odst. 1 správního řádu žalobci hovoří pod žalobním bodem č.

3. Nadto z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1463/09, plyne, že: „Nicotným je správní akt, který trpí natolik intenzivními vadami, které mají za následek, že ve skutečnosti správní akt vůbec nevznikl, v důsledku čehož z něho pro adresáty nevyplývají žádná práva a povinnosti. Tyto vady jsou natolik závažné, že působí faktickou neexistenci samotného správního aktu. V posuzované věci v tomto ohledu nevznikly pochybnosti, o kterých účastnících bylo v předmětném správním řízení rozhodováno.“ 84. V rámci třetího žalobního bodu žalobci rovněž namítali, že jim byla upřena práva účastníků ve smyslu § 94k písm. c) stavebního zákona. Dle tohoto ustanovení platí, že: „Účastníkem společného územního a stavebního řízení je c) vlastník stavby, na které má být požadovaný stavební záměr uskutečněn, není-li sám stavebníkem, nebo ten, kdo má ke stavbě jiné věcné právo, není-li sám stavebníkem.“ Na žalobce však dopadá dikce § 94k písm. e), dle kterého platí, že: „Účastníkem společného územního a stavebního řízení je e) osoba, jejíž vlastnické právo nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být společným povolením přímo dotčeno.“ 85. Nadto není na tomto místě krajskému soudu zcela jasné, čeho konkrétně se žalobci v této souvislosti domáhají. Se žalobci bylo po celou dobu správního (stavebního) řízení řádně jednáno jako s účastníky řízení. Tito vznášeli námitky (které byly následně vypořádány) a podávali vyjádření ve věci. Z obsahu správního spisu plyne, že do tohoto opakovaně nahlíželi, vydávaná rozhodnutí jim byla doručována a proti těmto uplatnili prostředky nápravy.

86. Krajskému soudu nezbývá než konstatovat, že rovněž třetí žalobní bod je zcela nedůvodný a v něm uvedená tvrzení nezpůsobují nicotnost, ale ani nezákonnost rozhodnutí správních orgánů obou stupňů.

87. Konečně pak posledním, výslovně formulovaným speciálním důvodem nicotnosti je právní či faktická neuskutečnitelnost. Příklady lze vyčíst z činnosti Nejvyššího správního soudu (Boh. A 11329/34), jenž obdobně konstatoval, že správní akt, kterým se zakládá stav právně nemožný nebo stav příčící se mravnosti nebo základním principům právního řádu, je zmatečný. V jiném rozhodnutí tentýž soud (Boh. A 101/19, 1754/22) uvedl, že: „Účinek právní moci nenastává, jde-li o výrok úřadu neúčinný, zmatečný anebo o úkon, jenž odporuje vůbec nějakému předpisu obsahujícímu kategorický imperativ nebo příčící se nezadatelným zájmům veřejným".

88. Nejprve k vadě právní neuskutečnitelnosti rozhodnutí. V takovém případě jde o akt, jenž nastoluje stav, který je neslučitelný a neuskutečnitelný s ohledem na platný a účinný právní řád. Současně nebude vyloučeno, že správní akt právně neuskutečnitelný bude současně i fakticky neproveditelný. Půjde především o takové akty, které se týkají (právně) neexistující osoby (někdy se hovoří o tzv. non-subjektu), věci či právního vztahu či ukládající splnění takové povinnosti nebo umožňující realizaci takového oprávnění, jež jsou neslučitelné s právním řádem či jemu neznámé (např. důvodová zpráva ke správnímu řádu uvádí jako příklad akt, kterým při správním trestání správní orgán uloží trest, který je mimo katalog trestů konkrétní skutkové podstaty nebo celého zákona; nelze tedy v přestupkovém řízení uložit např. trest odnětí svobody - Sněmovní tisk č. 201/0, Poslanecká sněmovna - volební období 2002-2006). Výkon takového rozhodnutí by byl právně nemožný, neproveditelný, a to míněno z objektivního hlediska.

89. Vedle důvodu spočívajícího v právní nemožnosti plnění lze nicotnost spatřovat i co do správního aktu obsahujícího plnění za fakticky nemožné. K tomuto důvodu je nezbytné podotknout, že jeho posouzení může být velmi často obtížné a vyžadovat i odborné znalosti ze zcela jiných oborů, než je právo. Krajský soud na tomto místě konstatuje, že je bez dalšího zcela zřejmé, že takovou vadou – vadou způsobující nicotnost – rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zjevně netrpí.

90. Konečně pak správní řád stanoví, že nicotné je i takové rozhodnutí, jež trpí vadou či vadami, pro které daný akt nelze vůbec považovat za správní rozhodnutí. Tento určitý „náznak“ obecného důvodu nicotnosti (generální klauzule) je bezpochyby pozitivním aspektem stávající právní úpravy důvodů nicotnosti. Díky této klauzuli není výčet důvodů nicotnosti ve správním řádu taxativní a neměnný, ale lze i nadále vycházet z dalších, již známých speciálních důvodů nicotnosti, traktovaných naukou i judikaturou, popř. ale i reflektovat speciální důvody v budoucnu nově nalezené. Mezi tyto další důvody nicotnosti zformované judikaturou i doktrínou lze řadit zejména důvod nedostatku pravomoci, nedostatku právního podkladu, absolutní nedostatek vůle správního orgánu, absolutní nedostatek formy správního rozhodnutí či požadavek trestného plnění (k tomu srov. HORZINKOVÁ.Eva a kol. Správní řád. Praktický komentář. Wolters Kluwer, 2020, § 77).

91. S ohledem na vše výše uvedené krajskému soudu nezbývá než konstatovat, že rozhodnutí žalovaného, stejně jako Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, netrpí tak závažnými vadami, pro které by je nebylo možné vůbec považovat za rozhodnutí. Důvody nicotnosti rozhodnutí správních orgánů obou stupňů krajský soud neshledal. K žalobním námitkám se tedy dále zabýval tím, zda tato rozhodnutí netrpí vadami nezákonnosti či nedošlo při jejich vydání k takovým procesním pochybením, pro která by bylo nutné je zrušit (k tomu srov. § 78 odst. 1 s. ř. s.).

92. Ve vztahu k prvnímu žalobnímu bodu krajský soud uvádí, že možnost pro žalovaného změnit rozhodnutí plyne z výslovné dikce § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Sám žalovaný k uvedenému, tj. částečné změně Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, uvedl, že k této přistoupil, neboť se jednalo o vady toliko formálního charakteru, které nemají vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, a které lze napravit přímo v odvolacím řízení na základě podkladů obsažených ve spise, aniž by žalovaný jako odvolací orgán suploval roli správního orgánu prvého stupně a účastníci řízení by byli zkráceni na svých zákonných právech podat odvolání.

93. S výše uvedeným se krajský soud zcela ztotožňuje a zároveň v tomto směru odkazuje na přiléhavé rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2014, č. j. 6 As 151/2013 – 27, ze kterého plyne, že: „Přehnanou přísností při hodnocení změn správních rozhodnutí v odvolacím řízení - zejména tam, kde pro takovou úzkostlivost nejsou dány skutkové předpoklady, jako je tomu v tomto případě - by správní soudy nutily odvolací orgány, aby prvostupňové rozhodnutí při shledání jakýchkoliv chyb raději zrušily, než aby se pokoušely o jeho precizaci. Takový postup, je-li aplikován šablonovitě, vede k nežádoucímu jevu, označovanému někdy lidově jako ‚kolotoč opravných prostředků' či ‚úřednický ping-pong' kdy rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je opakovaně rušeno, řízení jako celek není stále pravomocně uzavřeno a opakovaná ‚vyhovující' rozhodnutí odvolacího orgánu nejsou soudně napadnutelná.“ 94. Změna rozhodnutí správního orgánu prvního stupně by měla mít před zrušením a vrácením věci správnímu orgánu prvního stupně přednost, protože jiný výklad by zcela popíral smysl ustanovení o možnosti změny napadeného rozhodnutí, kterým je s ohledem na § 6 odst. 2 správního řádu především naplnění zásady procesní ekonomie (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. 7 As 32/2008 - 40). Odvolací správní orgán by tak měl postup podle odstavce 1 písm. c) uváděného ustanovení zvážit vždy tam, kde by takový postup byl s ohledem na okolnosti případu účelnější a hospodárnější nežli postup podle odstavce 1 písm. c) daného ustanovení. Zrušení napadeného rozhodnutí a jeho vrácení k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal, je tak až krajní možností, jak řešit vady rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zjištěné v odvolacím řízení. Za účelem změny napadeného rozhodnutí je odvolací správní orgán oprávněn provést v odvolacím řízení potřebné důkazy a doplnit další nezbytné podklady, musí s nimi ovšem seznámit účastníky řízení a umožnit jim se k nim vyjádřit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2018 č. j. 6 As 286/2018- 34).

95. Jak již bylo uvedeno, pokud to je možné, správní řád upřednostňuje změnu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně v odvolacím řízení před jeho zrušením a vrácením správnímu orgánu prvního stupně.

96. Stejně tak není pravdou, jak tvrdí žalobci, že by změnou výroků Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně ze strany žalovaného došlo k tomu, že chybně vypadl odkaz na závazné stanovisko Magistrátu města Hradec Králové ze dne 14. 2. 2018, zn. SZ MMHK/011958/2018/ŽP/Par (k tomu srov. podmínka č. 12 Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně a podmínky č. 12, 13, 14 rozhodnutí žalovaného).

97. Je pravdou, že dikce výroku II. podmínky č. 12 v Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně odkazovala na povinnost dodržení (při výstavbě záměru) tam uvedených stanovisek dotčených orgánů – stanoviska byla uvedena pouze telegraficky bez další specifikace jejich obsahu. Žalovaný však tuto část výroku Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně změnil a do výrokové části uvedl pouze ta stanoviska (s jejich konkrétním obsahem), která stanovovala podmínky pro realizaci Předmětné stavby – a to včetně konkrétního vymezení těchto podmínek.

98. Ve změněné výrokové části tak již dále nebyl odkaz na stanoviska dotčených orgánů, která byla souhlasná, avšak bez dalších podmínek. Konkrétně tedy ve výrokové části rozhodnutí žalovaného (a tudíž i Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně) absentuje výslovný odkaz na stanovisko Magistrátu města Hradec Králové ze dne 14. 2. 2018, zn. SZ MMHK/011958/2018/ŽP/Par, na závazné stanovisko Krajské hygienické stanice ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. S-KHSHK 01780/2018/2, či na závazné stanovisko orgánu územního plánování ze dne 8. 3. 2018, zn. SZ MMHK/043077/2018.

99. Změnou výrokové části Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně nadto žalovaný de facto vyhověl odvolacím námitkám žalobců. Vzhledem ke všemu výše uvedenému je tedy první žalobní bod žalobců nedůvodný.

100. Pokud jde o žalobní bod 2.1., k tomuto se krajský soud nebude vyjadřovat, neboť tento se vztahuje ryze k žalobkyni a), jejíž žaloba však byla podána opožděně, jak je již uvedeno výše.

101. Za nedůvodný považuje krajský soud rovněž žalobní bod 2.

2. V něm žalobci b) a c) sporují tu skutečnost, že jim správní orgán prvého stupně nezaslal oznámení o tom, že doplnil spisové podklady o stanovisko Magistrátu města Hradec Králové, odboru životního prostředí, ze dne 19. 6. 2019, zn. SZ MMHK/111807/2019/ŽP2/Mce – souhlas k odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu. Žalobci totiž a priori nesouhlasí s postupem žalovaného, který změnou Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně doplnil do výrokové části svého rozhodnutí právě podmínky plynoucí z uváděného stanoviska. V nastalé situaci měl žalovaný správně odvoláním žalobců napadené Společné povolení zrušit a věc vrátit správnímu orgánu prvého stupně k dalšímu řízení.

102. Je pravdou, že krajský soud ve spise správního orgánu prvého stupně nedohledal, že by žalobci byli zvláště obeslaní s tím, že došlo k doplnění spisového materiálu o uváděné stanovisko, postup správního orgánu prvého stupně tak byl procesně rozporný s požadavky kladenými § 36 odst. 3 správního řádu. Uvedené však nic nemění na tom, že postup žalovaného spočívající ve změně výrokové části Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně byl správný.

103. V tomto směru totiž opět velmi obecně vyznívá žalobní námitka žalobců, kteří daný stav pouze konstatují, aniž by uvedli, jak konkrétně byli uvedeným postupem zasaženi na svých veřejných subjektivních právech (k tomu srov. § 2 s. ř. s. a zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2014, č. j. 3 As 87/2013 – 31).

104. Nadto je nutné zdůraznit, že žalobce b) bezprostředně po vydání Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně byl před správním orgánem prvého stupně nahlížet do spisového materiálu a z tohoto si činil fotokopie. Je tedy otázkou, proč uvedené procesní pochybení nenamítal již v odvolání proti Společnému povolení.

105. Bez ohledu na vše výše uvedené je zároveň nutné zdůraznit, že předmětné stanovisko de facto ani nemohlo zasáhnout do práv žalobců, neboť toto se týká výlučně Stavebníků – jeho předmětem je souhlas s vynětím jejich nemovitostí ze ZPF a stanovení odvodů, které v této souvislosti musejí uhradit.

106. Za nedůvodný považuje krajský soud rovněž žalobní bod 4.2., kterým žalobci b) a c) primárně odkazovali na tvrzení uvedená v čl. II. oddílu B doplnění odvolání ze dne 14. 8. 2019.

107. Krajský soud se neztotožňuje s názorem žalobců, že by Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně nedostálo požadavkům uvedeným v dikci § 68 odst. 3 správního řádu. Nadto krajský soud úvodem k tomuto žalobnímu bodu dodává, že pokud žalobci napadají skutečně jen otázku formálních nedostatků, opět zde není dán předpoklad jejich dotčení na veřejných subjektivních právech.

108. V uvedené souvislosti je nutné vnímat Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně jako jeden celek se žalobou napadeným rozhodnutím, jak ostatně plyne např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013 – 25.

109. Místní šetření nebylo ve věci konáno s ohledem na skutečnost, že tento postup umožňuje dikce § 94m odst. 3 stavebního zákona. Opakované oznámení o zahájení společného řízení, stejně jako následné vyzývání Stavebníků k doplnění jejich žádosti opět není samo o sobě způsobilé zasáhnout do veřejných subjektivních práv žalobců – tito ostatně ani nic takového netvrdí.

110. Pokud jde o zaslání pozvánky k druhému ústnímu jednání opožděně, respektive dle slov žalobců chybně ve vztahu k žalobkyni c), k tomuto krajský soud odkazuje na vypořádání této námitky na straně č. 15 a 16 žalobou napadeného rozhodnutí a v této souvislosti opět odkazuje na již výše uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2014, č. j. 3 As 87/2013 – 31.

111. Nedůvodným je rovněž žalobní bod 4.3., kterým žalobci napadali některá ze závazných stanovisek dotčených orgánů – konkrétně tvrzeními, která jsou již specifikována výše v části popisující obsah žaloby.

112. Pokud jde o tvrzený rozpor stanoviska Krajské hygienické stanice Královéhradeckého kraje ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. S-KHSHK 01780/2018/2, se stanoviskem Ministerstva obrany, Vojenského zdravotního ústavu, ze dne 20. 4. 2018, č. j. MO 116062/2018-3416, k tomuto krajský soud uvádí následující.

113. Obě stanoviska byla napadena odvolateli (nikoli pouze žalobci) v rámci odvolání proti Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně a obě závazná stanoviska byla nadřízenými dotčenými orgány potvrzena. V souhlasném závazném stanovisku Krajské hygienické stanice nebyly stanoveny žádné podmínky k realizaci záměru, stanovisko Ministerstva obrany, Vojenského zdravotního ústavu, bylo vydáno jako souhlasné, avšak za splnění tří tam uvedených podmínek.

114. Uvedená stanoviska nejsou v rozporu (už jen s ohledem na to, že jsou kladná a podmínky jsou stanoveny pouze v jednom z nich), a to z toho důvodu, že krajské hygienické stanice vykonávají státní zdravotní dozor (a mají působnost) v případě civilních provozovatelů zdrojů hluku, jako jsou např. průmyslové objekty, pozemní komunikace, železniční dráhy, civilní letiště či civilní střelnice. Působnost k objektům ozbrojených sil nebo užívaných ozbrojenými silami je dána Ministerstvu obrany. Každý z dotčených orgánů tak záměr posuzuje z jiných hledisek, a proto nemohou být rozporná. Uvedené ostatně velmi pregnantně vysvětlil i žalovaný na stranách 12 – 13 žalobou napadeného rozhodnutí.

115. Stejně tak je nedůvodný uvedený žalobní bod v části napadající dopravní napojení nemovitosti, na které má být realizována Předmětná stavba, na komunikaci. K uvedenému došlo rozhodnutím Magistrátu města Hradec Králové, odbor dopravy, ze dne 25. 4. 2018, zn. SZ MMHK/079215/2018 OD1/Jiř. Specifikovaným rozhodnutím bylo povoleno připojení sjezdu z místní komunikace ul. Bělečská (ležící na p. č. XI v k. ú. X) na p. č. XA v k. ú. X za dodržení tam stanovených podmínek.

116. Ve vztahu k výše uvedenému je žaloba žalobců uplatňována jako tzv. žaloba ve veřejném zájmu – opět zde chybí jasná vazba na dikci § 2 s. ř. s. Žalobci pouze obecně tvrdí, že tímto dopravním napojením vznikne nebezpečná situace – tuto různě popisují i ve vazbě na existenci cyklostezky a dalších souvislostí.

117. Právě s ohledem na posouzení bezpečnosti a možnosti napojení bylo vydáváno správní rozhodnutí, jak je uvedeno shora, neboť uvedená agenda spadá do působnosti konkrétního správního orgánu (odlišného od stavebního úřadu).

118. Žalobci se nadto mýlí, pokud se domnívají, že v daném případě jde o tzv. subsumovaný akt a krajský soud je povolán k jeho přezkumu s ohledem na dikci § 75 odst. 2 s. ř. s. V daném případě jde o tzv. řetězení správních aktů a uvedené rozhodnutí je rozhodnutím samostatným.

119. Krajský soud se ani nedomnívá, že by byl k jeho přezkumu povolán analogicky, jako je tomu například v případě rozhodnutí o výjimce ve smyslu § 169 stavebního zákona, kde soudní judikatura dovodila, že jde o rozhodnutí předběžné povahy podle § 70 písm. b) s. ř. s. a je tedy na místě jej přezkoumávat až v rámci přezkumu rozhodnutí konečného – finálního (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2013, č. j. 8 As 8/2011 – 66). V případě rozhodnutí o výjimce jde totiž o konkrétní záměr a rozhoduje správní orgán příslušný v dané věci (stavební úřad). Zatímco v případě nyní řešeného rozhodnutí o dopravním napojení, je napojován pozemek jako takový, bez vazby na záměr, který na něm má být realizován.

120. Krajský soud tedy uzavírá, že není povolán k přezkumu uvedeného rozhodnutí ve smyslu § 75 odst. 2 s. ř. s. a žalobci proti takovému rozhodnutí mohou brojit samostatnou žalobou ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s. za splnění tam stanovených podmínek – opět zejména s ohledem na dikci § 2 s. ř. s.

121. Dále žalobci napadali obsahovou část, konkrétněji odůvodnění závazného stanoviska orgánu územního plánování, tj. stanoviska Magistrátu města Hradec Králové ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. SZ MMHK/043077/2018. Žalobci již v odvolání uvedli, že je otázkou, zda je vydala (podepsala) úřední osoba k tomu oprávněná, nyní v žalobě dále tvrdí, že žalovaný se s touto odvolací námitkou řádně nevypořádal. K vypořádání této námitky krajský soud odkazuje na vypořádání této námitky v žalobou napadeném rozhodnutí. Problematika odbornosti či erudice úředníka jiného orgánu, než kterým je žalovaný, tomuto nepřísluší posuzovat. Nadto jde opět o obecnou polemiku žalobců.

122. Dále v žalobě uvedli, že v uvedeném stanovisku je mimo jiné na str. 2 bod 3 uvedeno, že: „objekt je navržen ve stavební čáře 4 m od hranice pozemku s ulicí Bělečskou“, na str. 3 je doplněno ve druhém odstavci „Navržené umístění souboru staveb (SO.01-SO.09) je zřejmé ze situace umístění, tak jak je zakresleno ve výkresu C.02 – Koordinační situace, která je přílohou tohoto stanoviska“.

123. Dle názoru žalobců (kteří odkázali na dikci § 25 odst. 8 vyhlášky č. 501/2006 Sb.) není na ověřené koordinační situaci splněna podmínka v textu uvedené odstupové vzdálenosti rodinného domu 4 m od hranice ulice Bělečská, ale rodinný dům je umístěn ve vzdálenosti pouze 1,60 m k obvodové zdi vstupu rodinného domu. Současně ověřené pohledy rodinného domu nesouhlasí svým označením s umístěním stavby rodinného domu na situaci, střešní hřeben nebude umístěn kolmo k ulici Bělečská, ale ve směru rovnoběžném s touto komunikací.

124. Krajský soud k uvedenému závaznému stanovisku – v návaznosti na dílčí tvrzení žalobců v žalobě – nejprve konstatuje, že toto bylo vydáno původně ke Koordinační situaci zpracované v roce 2017. Následně však byla Stavba (pro změnu řešení v umístění motorových vozidel před ní) znovu zakreslena, a to do Koordinační situace C.02 – RIC z 2 /2019. Žalobci v této souvislosti vznesli pochybnost, zda je uvedené závazné stanovisko v platnosti, neboť původně bylo vydáno ke koordinační situaci zpracované v roce 2017.

125. Na nastalou situaci však reagoval správní orgán prvého stupně, který si dne 17. 5. 2019 žádostí zn. SZ MMHK/036459/2018 ST1/Mil od Magistrátu města Hradec Králové, odboru hlavního architekta, a žádostí zn. SZ MMHK(036459/2018 ST1/Mil, od Krajské hygienické stanice Královéhradeckého kraje, vyžádal sdělení, zda dotčené orgány trvají na svých závazných stanoviscích. K žádostem byl připojen i výkres Koordinační situace 2/2019 (krajský soud uvedené ověřil z obsahu správního spisu). Oba dotčené orgány k této žádosti uvedly, že na stanoviscích trvají.

126. Dále žalobci b) a c) napadli závazné stanovisko orgánu územního plánování odvoláním. Nadřízený dotčený orgán nejprve konstatoval, že s ohledem na dikci § 4 odst. 9 stavebního zákona v tehdejším znění, již není s ohledem na uplynutí lhůty povolán k jeho přezkumu. Nicméně přes toto své tvrzení závazné stanovisko obsahově přezkoumal a potvrdil (k tomu srov. sdělení Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 30. 10. 2019, č. j. KUKHK- 28374/UP/2019/Hav).

127. Krajský soud spíše nad rámec nutného uvádí, že nadřízený dotčený orgán postupoval obsahově správně, neboť jeho prvotní tvrzení, že již s ohledem na plynutí času není povolán k přezkumu napadeného závazného stanoviska k podanému odvolání, nebylo správné, respektive bylo následně výkladově překonáno (k tomu srov. např. Josef, Vedral. K přezkumu závazných stanovisek podle novely stavebního zákona. Stavební právo. Bulletin. 3/2017. s. 7–19.). Ve smyslu výše uvedeného však žalobci nenamítali ničeho, leč dále brojí do odůvodnění závazného stanoviska ze dne 8. 3. 2018.

128. K oné stavební čáře, jak je její (ne)dodržení namítáno žalobci, krajský soud dále uvádí, že z odůvodnění závazného stanoviska plyne, že v daném místě je kolísavá stavební čára v rozmezí 3 – 5m. S ohledem na zachování urbanistické koncepce byla závazným stanoviskem v odůvodnění (nikoli v podmínkách!) stanovena stavební čára pro realizaci Stavby na 4m (jak je ostatně seznatelné z Koordinační situace 2/2019, i 2017). Stavebníci stavební čáru dodrželi, neboť přes její hranici je umístěno pouze tzv. zádveří (plyne z projektové dokumentace ke Stavbě). Stavební čára nadto není v daném místě stanovena závazně jako nepřekročitelná či závazná (k tomu srov. např. http://www.uur.cz/images/1-uzemni-planovani-a-stavebni- rad/pojmy-urbanisticke-kompozice/regulPl2004.pdf). S uvedeným není v rozporu ani umístění Stavby ve výrokové části Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, jehož nedílnou přílohou je právě Koordinační situace 2/2019 se zakreslenými rozestupy po všech stranách Stavby. Povinností Stavebníků je Stavbu realizovat v souladu s tím, co plyne z výrokové části rozhodnutí stavebních úřadů obou stupňů a zároveň z Koordinační situace 2/2019. V tomto směru tak není možné ani přihlédnout k vlastnímu měření provedenému žalobci (popsanému na str. 11 žaloby), neboť toto nebylo provedeno způsobem a s odborností k tomu náležejícími.

129. Uvedená stavební čára respektuje i obecné pravidlo plynoucí z prováděcích právních předpisů. Z hlediska urbanistické koncepce u konkrétního území se většinou u definování stavební čáry vychází z ustanovení o odstupových vzdálenostech od hranic pozemku dle § 25 Vyhlášky č. 431/2012 Sb. o obecných požadavcích na využívání území, kde se mimo jiné v odst. 7 říká, že: „Vzdálenost průčelí budov, v nichž jsou okna obytných místností, musí být nejméně 3 m od okraje vozovky silnice nebo místní komunikace; tento požadavek se neuplatní u budov umisťovaných ve stavebních prolukách řadové zástavby a u budov, jejichž umístění stanoví vydaná územně plánovací dokumentace.“ V daném případě ono zádveří (kterým je stavební čára „nedodržena“) dle tvrzení žalobců okna obytných místností neobsahuje.

130. Nad rámec všeho výše uvedeného krajský soud považuje za nutné dodat, že případné nedodržení stavební čáry směrem k ulici Bělečská, nepřísluší namítat žalobcům b) a c), a to s ohledem na dikci § 2 s. ř. s. a s ohledem na umístění nemovitostí v jejich vlastnictví. Uvedená námitka by mohla svědčit žalobkyni a), jejíž nemovitosti se nacházejí naproti Stavby, její žaloba však byla podána opožděně, jak je již uvedeno shora.

131. Dále krajský soud dospívá k závěru o nedůvodnosti rovněž žalobního bodu č.

5. Tímto žalobci de facto brojí proti výstavbě Předmětné stavby s ohledem na to, že jí dojde k zásahu do jejich soukromých práv. Je nutno podotknout, že ani v tomto případě žalobci nic konkrétní netvrdí. Uvedené žalobci namítali již v rámci námitek uplatněných v průběhu stavebního řízení a v odvolání. Žalovaný se s nimi náležitě vypořádal na stranách 18 – 20 žalobou napadeného rozhodnutí.

132. Správní orgány obou stupňů dospěly k závěru o tom, že realizací Stavby nemůže dojít k narušení soukromí žalobců b) a c). Žalobci obecně brojí proti uvedené výstavbě s ohledem na to, že žijí v klidné lokalitě, musí chránit veřejné zájmy v daném místě a výstavba domu do tohoto poklidu zasáhne. Sami opakovaně uvádějí, že povolením realizace Stavby dojde k tomu, že Stavebníci budou mít lepší držbu, než žalobci. Pokud jde o problematiku držby práva či její ochrany (neboť krajskému soudu není zcela zřejmé o držbu, jakého práva by mělo jít a jak by mělo být realizací Stavby narušeno ve prospěch Stavebníků), nezbývá než se obrátit s žalobou ve smyslu § 1003 - § 1005 o. z. na civilní soud. V tomto směru jsou tvrzení žalobců opět velmi těžce uchopitelná a tudíž neprojednatelná.

133. Pokud jde o možný pád sněhu ze střechy či imise pohledem ze Stavby směrem na pozemek žalobců, k tomuto krajský soud odkazuje na velmi pečlivé odůvodnění žalovaného.

134. K samotnému umístění Stavby krajský soud odkazuje na to, což již uvedl výše ve vztahu k vypořádání námitek směřujících do obsahu závazného stanoviska vydaného ve smyslu § 96b stavebního zákona.

135. Nedůvodným je rovněž žalobní bod výše specifikovaný pod č. 6, kterým žalobci napadali skutková zjištění a závěry ohledně napojení Předmětné stavby na elektro přípojku. Uvedli, že stávající kabelové napojení NN k rodinnému domu žalobců b) a c) bylo realizováno jejich nákladem jako přípojka – pokud by Předmětná stavba na tuto přípojku měla být napojena, s tímto žalobci výslovně nesouhlasili. Dále uváděli, že Stavebníci do spisu nezaložili, jakým způsobem je řešeno napojení jejich záměru do elektrické sítě.

136. K problematice související s elektro přípojkou žalobci b) a c) doložili celou řadu listin, které byly u jednání soudu provedeny k důkazům.

137. Důležité je však si uvědomit, že napojení na distribuční síť elektrické energie (napojení/vybudování přípojky) není součástí předmětu společného řízení, který je vymezen jako: „Rodinný dům, vsakovací objekt s dešťovou kanalizací, přípojky vody, kanalizace, plynu a oplocení v Hradci Králové, na pozemku parc. č. XA (zahrada), XB (ostatní plocha) v katastrálním území X.“ 138. Ještě před podáním žádosti o vydání Společného povolení ze strany Stavebníků došlo z jejich strany k vyřešení připojení – záměr měl být napojen na stávající již vybudované napojení na distribuční síť elektrické energie – dle spisového materiálu byl sloupek umístěn v severovýchodní části stavebního pozemku na hranici s veřejnou komunikací a vnější vedení kabelu od tohoto sloupku do stavby rodinného domu bylo vedeno výlučně po pozemku Stavebníků. K žádosti byl přiložen souhlas s umístěním Stavby a s prováděním činností v ochranném pásmu elektrického zařízení od společnosti ČEZ Distribuce a. s. ze dne 24. 1. 2018, potvrzený dne 4. 2. 2019. Z uvedeného v době vydání svých rozhodnutí vycházely rovněž stavební úřady obou stupňů.

139. Z listin předložených a k důkazu provedených u jednání soudu však vyplynulo, že vlastníkem přípojky, na kterou byl záměr Stavebníků napojován, jsou skutečně žalobci b) a c), ačkoli společnost ČEZ Distribuce a. s. jednala v domnění, že vlastníkem je ona.

140. Jak vyplynulo z nesporných tvrzení žalobce b) a Stavebníka u jednání soudu, věc již byla vyřešena „přepojením“ Stavebníků, respektive jejich Stavby na jinou přípojku a žalobci b) a c) již nejsou dále Stavbou Stavebníků v tomto směru nikterak dotčeni.

141. Krajský soud je přesvědčen, že Stavebníci jednali v dobré víře a vycházeli ze zpráv a stanovisek jim zaslaných společností ČEZ Distribuce a. s. Vzniklý, avšak nyní již vyřešený, nesoulad spočívající v napojení Stavby bez souhlasu žalobců b) a c) na jejich přípojku je tak záležitostí, kterou jsou žalobci b) a c) oprávněni řešit – s případnými nároky z toho plynoucími – výhradně se společností ČEZ Distribuce a. s.

142. Konečně poslední, sedmý žalobní bod, je rovněž žalobním bodem nedůvodným. K žalobci tvrzené nejednoznačnosti údajů a nečitelnosti Koordinační situace C.02-RIC v měřítku 1:250 (která je přílohou Rozhodnutí správního orgánu prvého stupně) nezbývá než souhlasit s vypořádáním této námitky žalovaným na straně 18 žalobou napadeného rozhodnutí. Kopie koordinační situace sice je součástí rozhodnutí stavebního úřadu prvého stupně, nicméně originál výkresu ve formátu A3 Koordinační situace C.02-RIC, vypracovaný Ing. B. Ř. s datem 02/2019 je obsažen ve správním spise (žalobci jako účastníci společného řízení se s tímto dokumentem mohli bez dalšího seznámit).

143. S ohledem na to, že nákres koordinační situace byl měněn (změněna situace umístění odstavných míst pro motorová vozidla) si stavební úřad (po předložení koordinační situace zpracované k 2/2019) vyžádal dne 17. 5. 2019 od Magistrátu města Hradec Králové, odboru hlavního architekta, a od Krajské hygienické stanice, sdělení, zda dotčené orgány trvají na svých závazných stanoviscích. K žádostem stavební úřad prvého stupně připojil výkres – Koordinační situace – C.02-RIC, vypracovaný Ing. B. Ř., datovaný 2/2019. Oba dotčené orgány platnost svých závazných stanovisek potvrdily, konkrétně sděleními ze dne 24. 6. 2019, respektive dne 23. 5. 2019 (uvedené však již bylo shrnuto výše).

144. Dále žalobci uváděli, že ve výroku nejsou uvedeny ani náležitosti obsahující určitý popis povolovaného stavebního záměru. To se týká i bodů 2. a 12. výroku II. V bodu 2. stavební úřad uvedl: „Stavba bude provedena podle projektové dokumentace, kterou vypracovali“ následuje výčet autorizovaných osob a čísla autorizací. Není zde však uvedeno, o jakou dokumentaci se jedná, kdo ji vydal, kdy byla vypracována, číslo zakázky apod., nic, podle čeho by projektovou dokumentaci bylo možné jednoznačně určit.

145. Uvedená dílčí část žalobního bodu žalobců je rovněž nedůvodná. Z rozhodnutí stavebních úřadů obou stupňů a zejména s odkazem na správní spis, jehož součástí je i projektová dokumentace ke Stavbě, jednoznačně plyne jaký záměr je povolován a za jakých podmínek.

146. U jednání soudu žalobce b) předložil další doplnění žaloby a k tomu náležející listinné důkazy. Veškeré listiny byly krajským soudem provedeny k důkazu, jak již bylo uvedeno výše.

147. Nicméně v onom doplnění žalobce b) uvedl další žalobní tvrzení. Tato směřovala zásadně do tří oblastí. V rámci té první byla opětovně řešena problematika související s elektro přípojkou ve vlastnictví žalobců b) a c) – tuto problematiku – i v návaznosti na to, co zaznělo u jednání soudu – krajský soud vypořádal výše pod žalobním bodem č. 6.

148. Dále žalobce b) rozšířil žalobu o – z pohledu krajského soudu dva nové – žalobní body. Prvním z nich napadá žalobce b) projektovou dokumentaci zpracovanou ke Stavbě. Konkrétně uvádí, že tato neobsahuje vytyčovací výkres záměru Stavby nebo alespoň podklady pro její vytyčení, ani koordinační výkres ověřený ÚOZI [k tomuto svému tvrzení žalobce b) předložil listinný důkaz - stanovisko k projektové dokumentaci stavby rodinného domu na ppč. XA a XI v k. ú. X ze dne 20. 8. 2021 od společnosti GON Hradec Králové a. s.].

149. Dále žalobce b) uvedl, že se stavební úřady řádně nevypořádaly s jeho námitkou vznesenou dne 22. 1. 2019 (u ústního jednání) a následně písemně zopakovanou v podání ze dne 29. 1. 2019, kde žalobci b) a c) uvedli, že: „Za podstatné zjištění z tvrzení stavebníků při nadepsaném ústním jednání za současné znalosti poměrů v místě spolu s obsahem spisu jakožto podkladů záměru nyní považujeme to, že vyplynulo, že údaje nemovitostí stavebníků zapsané v katastru nemovitostí, tj. údaje o parc. č. XA a parc. č. XH v katastrálním území X, obci X, zjevně neodpovídají skutečnosti co do zápisu staveb a zjevně i co do výměr, resp. průběhu hranic pozemků.“ 150. Průběh hranic pozemků Stavebníků zůstal dle názoru žalobce b) prezentovaného u jednání soudu sporný, tyto námitky občanskoprávního charakteru nebyly stavebními úřady vypořádány.

151. V případě obou výše uvedených námitek krajský soud dospívá k závěru o jejich opožděnosti ve smyslu § 71 odst. 2 s. ř. s., tj. že tyto byly uplatněny jako nové žalobní body po tzv. zákonné koncentrační lhůtě dle posledně uváděného ustanovení.

152. Stran náležitostí projektové dokumentace žalobci dosud netvrdili ničeho.

153. Ve vztahu k jejich „námitce“ vznesené písemně dne 29. 1. 2019 krajský soud uvádí následující.

154. Krajský soud ve správním spise dohledal onu listinu podepsanou žalobci b) a c), ve které je uveden výše citovaný text. Listina je datována dnem 29. 1. 2019, obsahově má navazovat na ústní jednání proběhlé dne 22. 1. 2019, a je uvozena návětím: „Dle pokynů stavebního úřadu k označené věci podáváme své vyjádření k zapracování do protokolu ze dne 22. ledna 2019 sp. zn. SZ MMHK/036459/2018 ST1/Mil, č. j. MMHK/012911/2019 ST1/Mil.“ 155. Uvedené podání stavební úřad prvého stupně v obsahu svého rozhodnutí nevypořádával, k tomu srov. zejména str. 5, 8, 9, 12, 13, 14, 15 Společného povolení. Následně na toto podání blanketně odkazují žalobci b) a c) ve svém odvolání – v něm uvádějí – označením data vyhotovení – všechna podání, která učinili ve vztahu ke stavebnímu úřadu prvého stupně. Žalovaný o uvedeném podání a jeho citovaném obsahu rovněž nehovoří.

156. Krajský soud se však nedomnívá, že by uvedený postup stavebních úřadů byl chybný. Uvedené tvrzení obecně hovoří o sporné hranici mezi pozemky ve vlastnictví Stavebníků – tedy pozemky parc. č. XA a parc. č. XH. Výše citovaný text uvedený žalobci nikterak nepoukazuje na spornou hranici vlastnickou mezi nemovitostmi žalobců b) a c) a Stavebníky. Stavební úřady tedy s uvedeným konstatováním – bez bližšího rozvedení a v danou chvíli relevance – nepracovaly, neboť vypořádávaly námitky vznesené žalobci v průběhu stavebního řízení. Uvedené podání je nadto označeno pouze jako vyjádření k ústnímu jednání.

157. Až u jednání soudu dne 22. 10. 2021 žalobce b) doplňuje svá dosavadní žalobní tvrzení o žalobní bod napadající nevypořádání spornosti vlastnické hranice – uvádí, že jde o občanskoprávní námitku, na kterou stavební úřady nereagovaly. Uvedený žalobní bod je tedy vznesen opožděně s ohledem na dikci § 71 odst. 2 s. ř. s. Krajský soud by však i přes to musel z úřední povinnosti přihlédnout k tomu, pokud by výše uvedené způsobovalo nepřezkoumatelnost rozhodnutí. K tomuto závěru však krajský soud nedospívá. Žalobci b) a c) obecně konstatovali v podání označeném jako vyjádření, že je možné, že průběh hranice pozemků (parc. č. XA a parc. č. XI) neodpovídá skutečnosti – i co do výměr. Z uvedeného jednoznačně plyne, že tato skutečnost, i pokud by byla pravdivá, se nedotýká žalobců b) a c), respektive že tito ji nevznesli ve smyslu spornosti vlastnických hranic mezi jejich nemovitostmi a nemovitostmi Stavebníků.

158. S ohledem na aktivitu Stavebníků v průběhu celého stavebního řízení by bylo až s podivem, pokud by zrovna tuto otázku, tj. otázku spornosti vlastnických hranic, neakcentovali průběžně a velmi intenzivně v průběhu celého správního řízení – pokud by dané skutečně mysleli jako námitku vznesenou v průběhu společného řízení k výzvě stavebního úřadu.

VIII. Závěr a náklady řízení

159. S ohledem na shora uvedené krajskému soudu nezbylo, než ve vztahu k žalobcům b) a c) žalobu jako nedůvodnou zamítnout v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s. Ve vztahu k žalobkyni a) byla žaloba odmítnuta, jak je již uvedeno shora.

160. Výrok III. o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobci neměli ve věci úspěch, nemají proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný náhradu nákladů nenárokoval.

161. O náhradě nákladů osob zúčastněných na řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 5 s. ř. s., jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.