č. j. 30 A 66/2021-62

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Martiny Küchlerové, Ph.D., ve věci žalobce: CHOVSERVIS, a. s. se sídlem Zemědělská 897/5, Slezské Předměstí, Hradec Králové zastoupen JUDr. Ondřejem Moravcem, advokátem Advokátní kancelář Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři, s. r. o. se sídlem Sokolovská 49, Praha 8 adresa pro doručování: Malé náměstí 124, Hradec Králové proti žalovanému: Magistrát města Hradec Králové se sídlem Československé armády 408, Hradec Králové za účasti: M. P., MBA v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku vydat rozhodnutí o návrhu osoby zúčastněné na řízení doručeném žalovanému dne 24. ledna 2000 na povolení změny v užívání stavby: budova – provozní kanceláře a sklady firmy M. P., umístěné na pozemku

X.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 10 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobci vrácen přeplatek na soudním poplatku ve výši 2 000 Kč.

Odůvodnění

I. Podstata žaloby

1. Žalobce uvedl, že se domáhá žalobou podanou u zdejšího soudu dne 6. 8. 2021 dle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „s. ř. s.“), vydání meritorního rozhodnutí v řízení vedeném žalovaným o žádosti osoby zúčastněné na řízení doručené žalovanému dne 24. 1. 2000 o změně užívání stavby: budova - provozní kanceláře a sklady firmy M. P. umístěné v areálu společnosti žalobce a postavené na pozemku X ve vlastnictví žalobce (dále jen „Stavba").

2. V návaznosti na závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 11. 2016, č. j. 8 As 79/2014-124 (dále jen „Rozhodnutí NSS“), Krajský úřad Královéhradeckého kraje coby odvolací správní orgán rozhodnutím ze dne 19. 12. 2016, č. j. KUKHK- 36799/UP/2016/Kd, zrušil prvoinstanční správní rozhodnutí žalovaného ve věci a tu mu vrátil k novému projednání. Od té doby probíhá předmětné stavební řízení před žalovaným. Ten však rozhodnutím ze dne 5. 1. 2021 č. j.: 64443/2006 MMHK/001664/2021 ST2/Kru (dále také jen „Rozhodnutí o přerušení řízení“), řízení přerušil.

3. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, to však bylo rozhodnutím Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 28. 4. 2021, č. j. KUKHK-8783/UP/2021 (Kd), zamítnuto a Rozhodnutí o přerušení řízení potvrzeno.

4. Součástí odvolání byl i podnět žalobce na ochranu před nečinností žalovaného ve smyslu § 80 správního řádu, ten byl však shledán (s ohledem na výsledek odvolacího řízení) nedůvodným, o čemž byl žalobce informován přípisem ze dne 10. 5. 2021.

5. Žalovaný správní řízení přerušil do pravomocného rozhodnutí o předběžné otázce, která má být je řešena v řízení před Okresním soudem v Hradci Králové sp. zn. 10 C 164/2020. V tomto řízení je rozhodováno o žalobě osoby zúčastněné na řízení ze dne 11. května 2020, kterou se domáhá jednak určení časově neomezeného práva osoby zúčastněné na řízení mít stavbu na pozemku žalobce a jednak nahrazení prohlášení vůle (určení obsahu smlouvy soudem) dle uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí z roku 1992, dle které se však závazek uzavřít kupní smlouvu mezi osobou zúčastněnou na řízení a žalobcem promlčel již dne 16. července 1995.

6. Žalobce však uvedené soudní řízení nepovažuje za předběžnou otázku ve smyslu příslušných ustanovení správního řádu, pro kterou by bylo možné a důvodné předmětné správní řízení přerušit.

7. Ohledně přípustnosti nečinnostní žaloby uvedl, že posledním úkonem žalovaného ve správním řízení vůči němu bylo vydání Rozhodnutí o přerušení řízení dne 5. 1. 2021. Vyčerpal i shora uvedený prostředek na ochranu proti nečinnosti žalovaného, ovšem bezvýsledně. Nezbývá mu tak, než přistoupit k podání této žaloby.

8. Přerušení řízení považuje za nedůvodné. V souvislosti s tím uvedl, že předmětné správní řízení bylo ze strany žalovaného v minulosti přerušeno již dvakrát a popsal z jakých důvodů.

9. V Rozhodnutí o přerušení řízení vydaném k žádosti osoby zúčastněné na řízení žalovaný tento svůj postup zdůvodňuje tím, že osoba zúčastněná na řízení podala novou civilní žalobu vůči žalobci na určení existence neomezeného práva mít stavbu č. p. X. Právě toto řízení vyhodnotil jako předběžnou otázku ve smyslu § 57 správního řádu.

10. Žalobce namítl, že opětovný návrh vedlejšího účastníka na přerušení stavebního řízení odůvodněný nově podanou civilní žalobou po téměř 20 letech vedení řízení je dle jeho přesvědčení čistě účelový a nedůvodný. Osobě zúčastněné na řízení nic nebránilo žalobu podat dříve a nyní tak činí pouze pro to, aby účelově a neúměrně prodlužovala aktuální stavební řízení, kdy její předchozí pokusy byly neúspěšné a reálně hrozilo zamítnutí její žádosti o změnu užívání stavby. Z jejího postupu je zřejmé, že institutu přerušení řízení toliko zneužívá. Pokud by žalovaný měl předmětné stavební řízení přerušovat pokaždé, kdy osoba zúčastněná na řízení podá účelově žalobu týkající se (vlastnického či jiného) práva k pozemku pod Stavbou, fakticky by dosáhnula svého, stavební řízení by nikdy neskončilo a opakovanými žádosti a novými žalobami by po další léta udržovala současný status quo.

11. V souvislosti s tím žalobce upozornil na existenci rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. 3. 2021, č. j. 19 Co 278/2020-593, kterým byla osobě zúčastněné na řízení uložena povinnost do 6 měsíců od právní moci Stavbu z pozemku žalobce odstranit. S touto skutečností se však ani žalovaný v Rozhodnutí o přerušení řízení ani Krajský úřad Královéhradeckého kraje v rozhodnutí o odvolání žalobce ze dne 28. 4. 2021, č. j. KUKHK-8783/UP/2021 (Kd), nevypořádaly.

12. Dle žalobce je postup žalovaného v rozporu s právními závěry vyslovenými v Rozhodnutí NSS, bezdůvodné opětovné přerušování řízení, které žalovaný činí, je pak v rozporu se základními zásadami správního řízení, konkrétně pak se zásadou rychlosti a hospodárnosti, jakož i se zásadou dobré správy a zásadou rovnosti účastníků řízení.

13. Žalobce dále poukázal na § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu, dle kterého si i o předběžné otázce může správní orgán sám udělat úsudek.

14. Za tím účelem se žalobce v další části žaloby věnoval tomu, z jakých důvodů dle jeho názoru nemůže být žaloba projednávaná u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 164/2020 úspěšná.

15. Pokud jde o požadavek na určení časově neomezeného práva osoby zúčastněné mít stavbu na pozemku žalobce, pak ten nemůže být oprávněný, protože žádné takové právo od 1. 1. 2006 neexistuje, přičemž ta si této skutečnosti musela být a byla vědoma. V souvislosti s tím opět upozornil na závěry obsažené v rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. 3. 2021, č. j. 19 Co 278/2020-593. Ty potvrzují, že přerušení předmětného stavebního řízení pro nově podanou žalobu ohledně této problematiky není důvodné.

16. Pokud jde o požadavek na nahrazení prohlášení vůle (určení obsahu smlouvy civilním soudem), jedná se dle žalobce o řízení, v němž má být (v případě úspěchu žaloby) o zřízení práva osoby zúčastněné na řízení k pozemku pod stavbou teprve rozhodnuto. S ohledem na judikatorní závěry správních soudů však takové řízení nemůže být důvodem pro přerušení stavebního řízení dle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu, jelikož k přerušení řízení (o odstranění stavby) může vést pouze takové soudní či správní řízení, v němž má být existence vlastnického či jiného práva nezbytného pro provedení stavby konstatována ex tunc, nikoliv řízení, v němž má být o zřízení takového práva teprve rozhodnuto. Z odůvodnění Rozhodnutí o přerušení řízení navíc vyplývá, že důvodem pro přerušení stavebního řízení bylo civilní řízení o určení práva k pozemku (viz výše), nikoliv řízení o nahrazení prohlášení vůle (určení obsahu smlouvy soudem).

17. Žalobce proto závěrem navrhl, aby krajský soud vydal následující rozsudek:

18. Žalovaný je povinen do 15 dnů od právní moci rozsudku vydat rozhodnutí o žádosti vedlejšího účastníka ze dne 24. ledna 2000 o povolení změny v užívání stavby: budova - provozní kanceláře a sklady firmy M. P. umístěné v areálu společnosti na pozemku st. p. X.

II. Podstata vyjádření žalovaného k žalobě

19. Žalovaný neshledal žalobu důvodnou. Potvrdil, že předmětné správní řízení bylo Rozhodnutím o přerušení řízení přerušeno. Dle jeho názoru ovšem důvodně, což podpořil i odkazem na rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje o odvolání žalobce ze dne 28. 4. 2021, č. j. KUKHK-8783/UP/2021 (Kd), v němž postup žalovaného shledal zákonným.

20. Na rozdíl od žalobce je žalovaný toho mínění, že tento postup je i zcela v intencích závěrů Rozhodnutí NSS, podle nichž je povinností žalovaného coby stavebního úřadu projednat prodloužení trvání dočasné stavby nebo její změnu na stavbu trvalou bez stavebně technických změn v řízení o povolení změny v užívání stavby podle § 85 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, přičemž žadatel o takovou změnu v užívání stavby je povinen doložit, že je vlastníkem pozemku, na němž je stavba umístěna, anebo že má k němu jiné právo, které jej opravňuje k (dalšímu) umístění stavby na cizím pozemku.

21. Právě v řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn 10 C 164/2020 se osoba zúčastněná na řízení domáhá vydání rozsudku o určení, že má neomezené právo mít Stavbu na pozemku p. č. X, a dále se domáhá nahrazení projevu vůle – uzavření kupní smlouvy, dle níž nabyde vlastnické právo k uvedenému pozemku.

22. Pokud by tedy bylo žalobě vyhověno, tak osoba zúčastněná na řízení, jakožto žadatel o změnu v užívání Stavby, prokáže, že buď je vlastníkem uvedeného pozemku, anebo že má právo mít na tomto pozemku Stavbu. Právě doložení takového práva je po osobě zúčastněné na řízení s ohledem na shora uvedený názor Nejvyššího správního soudu v předmětném stavebním řízení požadováno. Na vyřešení otázky, zda je osoba zúčastněná na řízení vlastníkem pozemku, na němž je Stavba umístěna, anebo má k němu jiné právo, které jí opravňuje k dalšímu umístění Stavby na pozemku, anebo nikoliv, tedy dle žalovaného závisí, zda bude žadateli o změnu v užívání Stavby v daném případě vyhověno nebo zda bude jeho žádost zamítnuta. Dle žalovaného mu nepřísluší činit si o této soukromoprávní otázce úsudek, ani předjímat výsledek uvedeného soudního řízení. Pokud tedy do doby pravomocného skončení tohoto soudního řízení stavební řízení přerušil z důvodu vyjasnění předběžné otázky, jednal správně.

23. Žalovaný proto navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

24. Osoba zúčastněná na řízení svého práva k věci se vyjádřit nevyužila.

III. Replika žalobce

25. V reakci na vyjádření žalovaného k žalobě žalobce uvedl, že dle odůvodnění Rozhodnutí o přerušení řízení je důvodem pro tento úkon toliko žaloba osoby zúčastněné na řízení o určení jejího neomezeného práva k pozemku, nikoliv žaloba o nahrazení projevu vůle (nařízení uzavření kupní smlouvy na pozemek). Stejně věc posoudil i odvolací orgán, který se v rozhodnutí o odvolání vůbec o žalobě na nahrazení projevu vůle nezmiňuje. Naopak i on akcentoval, že (právě) žalobou na určení může osoba zúčastněná na řízení získat tzv. „jiné právo k pozemku“, tj. právo odlišné od vlastnického práva (viz str. 4 odst. 2, 3 a 4 rozhodnutí o odvolání).

26. Žalobce dále namítl, že ze strany žalovaného již nyní nelze zpětně zhojit nedostatky původního řízení. V takovém případě by Rozhodnutí o přerušení řízení trpělo nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodu. Nadto opět zdůraznil, že žaloba o nahrazení projevu vůle (nařízení uzavření kupní smlouvy na pozemek) nemůže být důvodem pro přerušení řízení.

27. Dle mínění žalobce není pravdou, že žalovanému nepřísluší činit si sám úsudek o soukromoprávních aspektech projednávané věci. Naopak to dle žalobce bylo jeho povinností v souladu se základními zásadami správního řízení, zejm. zásadou hospodárnosti a rychlosti, a principy dobré správy. Plyne to rovněž z § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu v situaci, kdy byl žalovaný bezprostředně a kvalifikovaně konfrontován se zcela zásadními a konkrétními námitkami žalobce k opětovnému přerušení řízení v této věci. Nadto dle § 57 odst. 3 správního řádu platí, že „(r)ozhodnutím příslušného orgánu o předběžné otázce, které je pravomocné, popřípadě předběžně vykonatelné, je správní orgán vázán“, a jak již uvedl v žalobě, tak osobě zúčastněné na řízení bylo pravomocně nařízeno Stavbu odstranit, což žalovaný zcela pominul. Žalobce tak setrval na žalobním petitu.

IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu

28. Krajský soud poté posoudil důvodnost žaloby v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu třetího s. ř. s. Učinil tak bez nařízení jednání, neboť s tím žalobce i žalovaný výslovně souhlasili. O věci usoudil následovně.

29. Dle § 79 odst. 1 ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.

30. Dle § 79 odst. 2 je žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení.

31. Dle § 80 odst. 1 lze žalobu podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem.

32. Dle § 81 odst. 1 soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.

33. Shora vymezené zvláštní podmínky řízení o nečinnostní žalobě byly v daném případě splněny, ostatně to nerozporoval ani žalovaný či osoba zúčastněná na řízení. Žalobce přišel v žalobě s tvrzením, že žalovaný nevydal v probíhajícím správním řízení rozhodnutí ve věci samé, ačkoliv mu to zákon ukládá, a současně prokázal, že bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu (v daném případě se jedná o správní řád) stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu.

34. Součástí žalobcova odvolání proti Rozhodnutí o přerušení řízení byla totiž jeho žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 odst. 3 věty poslední správního řádu. V návaznosti na své rozhodnutí ze dne 28. 4. 2021, č. j. KUKHK-8783/UP/2021 (Kd), kterým toto odvolání žalobce zamítnul a Rozhodnutí o přerušení řízení potvrdil, Krajský úřad Královéhradeckého kraje zaslal žalobci Sdělení ze dne 10. 5. 2021, z jehož obsahu nelze dovodit nic jiného, než že postup stavebního úřadu I. stupně jako jeho nečinnost nevnímá a že žádná opatření proti nečinnosti za daného stavu, kdy došlo dle jeho názoru k zákonnému přerušení řízení, přijímat nehodlá.

35. Podstata argumentace žalovaného, proč nečinnostní žaloba není důvodná, spočívala v tvrzení, že předmětné správní řízení bylo pravomocným Rozhodnutím o přerušení řízení přerušeno, a lhůty pro vydání rozhodnutí ve věci tak ve smyslu § 65 odst. 1 správního řádu neběží. Vychází tedy z premisy, že je-li řízení přerušeno, správní orgán v důsledku toho nečinný být nemůže.

36. Tento závěr však neplatí absolutně. Aby přerušení mělo uvedené účinky, musí být současně splněny 2 podmínky. Za prvé musí být důvodné a důvody přerušení musí stále trvat. Za druhé musí k přerušení řízení dojít v průběhu lhůty pro vydání rozhodnutí. A právě druhá z uvedených podmínek, jak plyne z obsahu správního spisu, není v daném případě naplněna.

37. Jak vyplynulo z judikatury správních soudů, účastník, který má za to, že řízení je přerušeno nedůvodně, se může po vyčerpání prostředků proti nečinnosti ve správním řízení obrátit na soud. Ten se v rámci věcného posouzení žaloby zabývá během lhůty k vydání správního rozhodnutí, a tudíž přezkoumává i důvodnost přerušení. Tedy také to, zda přerušení řízení není účelové a zda je správní orgán nevyužil jen jako jakýsi „procesní paraván“, který má zastřít porušování zákonné povinnosti správního orgánu vyřizovat věci bez zbytečných průtahů (krajský soud odkazuje v souvislosti s tím zejména na závěry obsažené v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 7 Ans 10/2012-46; všechna rozhodnutí správních soudů citovaná v tomto rozsudku lze dohledat na www.nssoud.cz).

38. Předmětné správní řízení bylo zahájeno návrhem žalobce doručeným žalovanému 24. 1. 2000.

39. Krajský soud si dovolí s ohledem na splnění druhé z uvedených podmínek zaměřit se toliko na období, kdy rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 12. 2016, č. j. KUKHK-36799/UP/2016/Kd, které nabylo právní moci 30. 12. 2016, byla věc vrácena žalovanému coby stavebnímu úřadu I. stupně k novému projednání. Pro posouzení důvodnosti žaloby to totiž bude postačující.

40. Prvním úkonem žalovaného po vrácení věci byla až jeho výzva ze dne 5. 9. 2017 osobě zúčastněné na řízení k doplnění podkladů do 30. 11. 2017, současně do té doby řízení přerušil. Následně bylo řízení přerušeno usnesením ze dne 4. 1. 2018 do doby skončení soudního řízení vedeného před Okresním soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 20 C 123/2010-195. Toto řízení bylo zahájeno na základě žaloby osoby zúčastněné na řízení, která se jím domáhala, aby se stala za náhradu vlastníkem pozemku p. č. X. Žalovaný toto soudní řízení vyhodnotil jako řízení o předběžné otázce. Řízení bylo pravomocně ukončeno rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 21 Co 57/2019-299, pro osobu zúčastněnou na řízení coby žalobce bez úspěchu.

41. Žalovaný oznámil účastníkům řízení pokračování v něm až 12. 8. 2019. Dne 22. 8. 2019 však řízení znovu přerušil, tentokráte do doby skončení soudního řízení vedeného před Okresním soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 25/2006. V tomto řízení se žalobce domáhal odstranění Stavby. K odvolání žalobce však Krajský úřad Královéhradeckého kraje dne 4. 12. 2019 usnesení žalovaného o přerušení řízení zrušil s odůvodněním, že otázka odstranění neoprávněné stavby není předběžnou otázkou pro správní řízení o povolení změny užívání nepovolené stavby (jeho rozhodnutí nabylo právní moci 11. 12. 2019).

42. Žalovaný ale následně usnesením ze dne 30. 1. 2020 vyhověl žádosti osoby zúčastněné na řízení a řízení opět přerušil s tím, že osoba zúčastněná na řízení se snaží se žalobcem ve věci dohodnout a že ve věci probíhá vícero (ovšem nikterak specifikovaných) soudních řízení. Rovněž toto usnesení o přerušení řízení bylo k odvolání žalobce dne 1. 4. 2020 Krajským úřadem Královéhradeckého kraje jako nezákonné zrušeno (rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 4. 2020).

43. Dne 12. 5. 2020, pod č. j. 64443/2006 MMHK/075067/2020 ST2/Kru, vydal žalovaný usnesení, kterým předmětné správní řízení zastavil. A to v podstatě z toho důvodu, že osoba zúčastněná na řízení přes výzvu stavebního úřadu nedoložila požadované podklady ohledně práva k pozemku pod Stavbou. K odvolání osoby zúčastněné na řízení však Krajský úřad Královéhradeckého kraje rozhodnutím ze dne 3. 8. 2020, č. j. KUKHK-19954/UP/2020 (Kd), usnesení žalovaného o zastavení řízení zrušil a věc mu vrátil k novému projednání (rozhodnutí nabylo právní moci 4. 8. 2020).

44. Žalovaný však od té doby zůstal ve věci zcela nečinný a jeho prvým úkonem bylo vydání Rozhodnutí o přerušení řízení dne 5. 1. 2021. Jím rozhodnutí přerušil do doby skončení řízení vedeného před Okresním soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 164/2020. Toto řízení bylo zahájeno na základě žaloby osoby zúčastněné na řízení, kterým se domáhá (mimo jiné) určení, že má neomezené právo mít Stavbu na pozemku p. č. X. Právě tento předmět daného soudního řízení vyhodnotil žalovaný jako předběžnou otázku pro rozhodnutí v posuzované věci. S tím se ztotožnil i Krajský úřad Královéhradeckého kraje, který rozhodnutím ze dne 28. 4. 2021, č. j. KUKHK-8783/UP/2021 (Kd), odvolání žalobce zamítnul a Rozhodnutí o přerušení řízení potvrdil.

45. Krajský soud vyhodnotil daný skutkový stav věci následovně. Usnesení žalovaného ze dne 12. 5. 2020, č. j. 64443/2006 MMHK/075067/2020 ST2/Kru, je nutno považovat za rozhodnutí o věci samé, protože jím žalovaný předmětné správní řízení zastavil. Dlužno ale dodat, že i toto rozhodnutí bylo vydáno po mnohonásobném uplynutí lhůt stanovených v § 71 odst. 3 správního řádu (viz shora uvedený popis průběhu řízení od konce roku 2016 do vydání rozhodnutí o zastavení řízení, kdy navíc nutno přihlédnout k faktu, že 2 rozhodnutí žalovaného o přerušení řízení byla odvolacím správním orgánem vyhodnocena jako nezákonná a z toho důvodu zrušena; srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, č. j. 2 Ans 14/2012-41).

46. Dle krajského soudu tak žalovanému poté, co nabylo právní moci rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 3. 8. 2020, č. j. KUKHK-19954/UP/2020 (Kd), kterým usnesení žalovaného o zastavení řízení zrušil a věc mu vrátil k novému projednání (stalo se tak 4. 8. 2020, téhož dne byl žalovanému vrácen i správní spis), počala znovu běžet lhůta pro vydání meritorního rozhodnutí ve věci stanovená v § 71 odst. 3 správního řádu.

47. Dle tohoto ustanovení pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jímž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

48. Ze shora uvedeného je zřejmé, že Rozhodnutí o přerušení řízení bylo vydáno zcela nepochybně až po uplynutí lhůty pro vydání meritorního rozhodnutí v posuzované věci (lhůta počala běžet 5. 8. 2020 – Rozhodnutí o přerušení řízení bylo vydáno 5. 1. 2021).

49. Jak už uvedl krajský soud shora, jednou z podmínek pro stavění běhu lhůty v důsledku přerušení řízení je, aby tato lhůta pro vydání rozhodnutí byla v době přerušení řízení stále zachována. Tak tomu ovšem v projednávané věci s ohledem na shora uvedené nebylo. Nutno v souvislosti s tím ještě zdůraznit, že Krajský úřad Královéhradeckého kraje coby nadřízený správní orgán žalovaného v předmětném časovém úseku nepostupoval dle § 80 odst. 4 správního řádu, tedy neprodloužil žalovanému zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí; žalovaný jej o to ani nežádal.

50. Z uvedeného důvodu tak k přerušení řízení na základě Rozhodnutí o přerušení řízení nemohl krajský soud přihlížet. Proto ani nemusel hodnotit, zda k němu bylo přistoupeno důvodně, či nikoliv, hledání odpovědi na tuto otázku ztratilo relevanci.

51. Krajský soud ještě dodává, že s ohledem na shora uvedené byla nečinnostní žaloba podána včas. Jak už je uvedeno shora, dle § 80 odst. 1 s. ř. s. lze totiž žalobu podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně uplynula lhůta stanovená zvláštním zákonem (zde správním řádem) pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení. Ať už by lhůta k vydání rozhodnutí činila dle shora citovaného znění § 71 odst. 3 správního řádu 30 nebo 60 dnů (tedy s ohledem na počátek jejího běhu od 5. 8. 2020 by uplynula 3. 9. 2020 nebo 3. 10. 2020), vzhledem k tomu, že nečinnostní žaloba byla soudu doručena 6. 8. 2021, byla podána ve lhůtě stanovené shora citovaným ustanovením soudního řádu správního.

52. Krajský soud proto uzavírá, že žalovaný v posuzované věci v zákonem (správním řádem) stanovené lhůtě rozhodnutí ve věci samé nevydal. Bylo tak na místě žalobě vyhovět, neboť byla podána důvodně.

53. Nad rámec tohoto závěru dodává, že musí souhlasit s názorem žalobce, že by osoba zúčastněná na řízení mohla podáváním dalších žalob (třebaže ty předchozí s obdobným předmětem řízení skončily bezúspěšně; viz řízení vedená na základě žalob osoby zúčastněné na řízení u Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 20 C 123/2010 a sp. zn 10 C 164/2020) vydání rozhodnutí ve věci samé účelově oddalovat.

54. Z postupu žalovaného v průběhu správního řízení (viz shora) pak dle mínění soudu plyne jeho výrazná ochota řízení opakovaně přerušovat (povětšinou k návrhu osoby zúčastněné osoby), přestože minimálně ve dvou případech tak žalovaný učinil s ohledem na závěry svého nadřízeného správního orgánu nezákonně. To nesvědčí o přílišné snaze žalovaného ve věci meritorně rozhodnout. Přitom dle § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, kterou nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout a o které dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, správní orgán si o ní může učinit úsudek; nemůže si učinit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu. Tomuto postupu nebrání v dané věci ani ustanovení § 137 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

55. Dle § 81 odst. 2 s. ř. s. je-li návrh na ochranu proti nečinnosti správního orgánu důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však, než kterou určuje zvláštní zákon.

56. Při tom není soud vázán doslovným zněním navrhovaného žalobního petitu, a to ani pokud jde o stanovení délky lhůty ke splnění povinnosti vydat rozhodnutí nebo osvědčení. Délka této lhůty je na uvážení soudu. Soud ale musí přihlédnout nejen k základním lhůtám, ale i jejich případným prodloužením ze zákonem vyjmenovaných důvodů (viz shora citované ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu).

57. V daném případě vyhodnotil krajský soud posuzované správní řízení jak zvlášť složitý případ ve smyslu § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu. O tom svědčí i délka tohoto správního řízení. Na druhou stranu žalovaný za tu dobu již shromáždil značné množství podkladů pro vyhodnocení věci, což lze předpokládat s přihlédnutím k rozsahu správního spisu. Přesto i s ohledem na skutečnost, že krajský soud nemůže mít přesnou povědomost o tom, jaké důkazy žalovaný případně bude považovat za potřebné ve věci ještě provést, stanovil jako přiměřenou lhůtu pro vydání rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 81 odst. 2 s. ř. s. lhůtu 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Z pohledu žalovaného se tak jedná o situaci, která mu dává pro vydání tohoto rozhodnutí dostatečný časový prostor.

58. Krajský soud tedy uložil žalovanému povinnost vydat v daném správním řízení v uvedené lhůtě rozhodnutí ve věci samé, jak je v podrobnostech specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku.

59. Toliko dodává, že tímto výrokem nepředjímá, jak má žalovaný rozhodnout, tedy jaké z možných ukončení daného správního řízení má zvolit (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2004, č. j. 7 Afs 33/2003-80).

V. Náklady řízení

60. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Strana žalující byla ve věci úspěšná, má proto nárok na přiznání náhrady nákladů řízení.

61. Žalobce uhradil soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.

62. Zástupce žalobce učinil ve věci 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) po 3 100 Kč (srovnej § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 citované vyhlášky). Rovněž má právo na náhradu režijních paušálů za 2 úkony právní služby po 300 Kč. Odměna za právní zastoupení tak činí 6 800 Kč.

63. Jako úkon právní služby krajský soud nevyhodnotil podání repliky zástupcem žalobce dne 10. 11. 2021, neboť neobsahovala žádná nová tvrzení žalující strany, pouze v ní zdůraznila některé ze svých námitek obsažených již v žalobě, a to v reakci na vyjádření žalovaného.

64. Zástupce žalobce doložil doklad o tom, že je registrován jako plátce DPH. Náklady soudního řízení proto dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 1 428 Kč.

65. Celkem tedy činí důvodně vynaložené náklady řízení na straně žalobce 10 228 Kč.

66. Proto krajský soud zavázal žalovaného povinností žalobci tyto prokázané náklady řízení uhradit k rukám jeho zástupce, který je advokátem (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu za použití § 64 s. ř. s.).

67. V řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu dle § 79 a násl. s. ř. s. je žalobce povinen dle položky č. 18 bod 2d) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč.

68. Z obsahu soudního spisu krajský soud zjistil, že žalobce uhradil soudní poplatek dvakrát (jednou ze svého účtu, jednou z účtu svého zástupce). Na soudním poplatku tedy uhradil na účet zdejšího soudu celkem částku 4 000 Kč.

69. Dle § 10 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích bylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, soud přeplatek vrátí.

70. S ohledem na citované ustanovení proto krajský soud po právní moci tohoto usnesení žalobci shora označený přeplatek na soudním poplatku vrátí.