č. j. 30 A 82/2019-300

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Heleny Konečné a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobce: Ing. V. H. proti žalovanému: Městský úřad Trutnov se sídlem Slovanské náměstí 165, Trutnov v řízení o žalobách na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, takto:

Výrok

I. Řízení ohledně žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. 2019/600/V/KUL se zastavuje.

II. Žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. 2017/7770/V/KUL se odmítá.

III. Žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. 2017/696/V/KUL se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen v řízení vedeném pod sp. zn. 2019/736/V/KUL vydat rozhodnutí ve věci samé ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 2 000 Kč, a to do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Podstata žaloby

1. V úvodu žaloby žalobce předeslal, že žalovaný neřeší v rozporu s § 132 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), užívání nebytových prostor v suterénu rodinného domu čp. X v X ulici v X (dále také jen „byt č. X“) a podkroví dvojgaráže (dále také jen „byt č. X“ nebo „dvojgaráž“), když vlastníkem domu je jeho soused pan L. (dále také jen „stavebník“). Ten dle žalobce využívá uvedenou stavbu k jinému než povolenému účelu.

2. V důsledku toho není zajištěna ochrana práv a oprávněných zájmů žalobce a jeho manželky jako vlastníků sousedního pozemku a rodinného domu na něm. Dochází tím k degradaci hodnot bydlení v jejich rodinném domě. K nápravě nemělo dojít ani po opakovaném podání podnětu pro nečinnost u Krajského úřadu Královéhradeckého kraje (dále také jen „krajský úřad“).

3. Dále žalobce specifikoval, že řízením, ve smyslu § 79 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) míní tato řízení: „1. Blíže neurčená a dosud zřejmě nezahájená řízení ve věci nepovoleného užívání prostor X. „bytu“ jako např. přestupková řízení nebo jiná - v nich by mělo dojít k rozhodnutím směřujícím k nápravě, výkon rozhodnutí by měl být vymáhán.

2. Blíže neurčená a zřejmě dosud nezahájená řízení ve věci nepovoleného užívání prostor X. „bytu“ jako např. přestupková řízení nebo jiná - v nich by mělo dojít k rozhodnutím směřujícím k nápravě, výkon rozhodnutí by měla být vymáhán.“ 4. Žalobce se dále věnoval vylíčení dle něho rozhodných skutečností. Zopakoval, že žaloba je podána v souvislosti s jednáním jeho souseda, který svůj dům dlouhodobě užívá v rozporu s kolaudací k bydlení ve 4 samostatných bytech, ačkoli je jeho rodinný dům zkolaudován pouze s jednou bytovou jednotkou, a dále kdy ve stavbě dvojgaráže v těsném sousedství rodinného domu pronajímá prostor podkroví rovněž k nájemnímu bydlení (byt č. X neboli dvojgaráž), ačkoli v této stavbě nejsou žádné prostory jako bytové zkolaudovány. Pojmem „byt č. X“ označuje prostor pod podestavěným balkonem rodinného domu souseda z jihu a navazující část suterénu rodinného domu (ačkoli dle kolaudace jde o nebytový prostor).

5. Již od 30. 1. 2017 běželo řízení o odstranění stavebních úprav rodinného domu souseda, které v souvislosti s popsaným užíváním bytu č.4 realizoval v minulosti. Pan L. dne 27. 2. 2017 sice podal žádost o dodatečné povolení změny stavby, ale od té doby neposkytuje potřebnou součinnost a ani na opakovanou výzvu nejenže v prodlouženém termínu (do 31. 10. 2017) nepředložil požadovanou dokumentaci k žádosti o dodatečné povolení změny stavby, ale naopak provedl další stavební úpravy bez potřebného povolení na stavbě rodinného domu a dokonce i na další stavbě – zmíněné dvojgaráži. Na výzvu stavebního úřadu nepoužívat nemovitosti v rozporu s kolaudací ze dne 10. 2. 2017 reagoval zveřejněním inzerátů k nájemnímu bydlení právě těch prostor, které k tomu účelu zkolaudovány nejsou, pozdější rozhodnutí zjednat nápravu ze dne 24. 1. 2018 (nepoužívat stavbu rodinného domu v rozporu s kolaudací) dodnes ignoruje a dosud v obou stavbách užívá 5 samostatných bytů místo jednoho.

6. Žalobce pokračoval tím, že dne 25. 4. 2018 stavební úřad nařídil odstranění změny stavby rodinného domu souseda, ale krajský úřad dne 29. 10. 2018 nařízení zrušil z důvodů nezákonnosti a nevykonatelnosti a vrátil zpět k novému projednání. Dne 10. 1. 2019 podal pan L. další žádost o dodatečné povolení změn stavby rodinného domu, aniž by specifikoval, o jaké změny jde. Stavební úřad nepožádal o objasnění, čeho se žádost týká, přerušil běžící řízení o odstranění stavby a zahájil další řízení o dodatečné povolení změny stavby a výzvou ze dne 24. 1. 2019 rovnou poskytnul panu L. další lhůtu k odstranění nedostatků žádosti – do 1. 7. 2019. Pan L. opět nedostatky ani v této lhůtě neodstranil a i tentokrát žalovaný lhůtu znovu prodloužil, ačkoli se ukázalo, že žádost z ledna 2019 obsahuje stejné změny a záměry, jaké uvedl již v žádosti dne 27. 2. 2017, a že rozsah neúplnosti se od stavu před 2 lety prakticky téměř nezměnil. Pan L. tedy stejné nedostatky žádosti o dodatečnou legalizaci stejných staveb načerno a realizaci dalších záměrů formulované ve výzvě žalovaného jmenovanému již 14. 3. 2017, opakovaně 17. 8. 2017 a znovu 24. 1. 2019 neodstranil ani po 2,5 letech tj. k datu 1. 7. 2019. Žalovaný přesto již počtvrté prodloužil termín k odstranění nedostatků.

7. Dále žalobce uvedl, že na nečinnost žalovaného ve věci poukazoval u krajského úřadu a požadoval nápravu postupem dle § 80 správního řádu.

8. Dne 28. 5. 2018 obdržel Sdělení krajského úřadu č. j. KUKHK–9308/UP/2019/SH, KUKHK- 12927/UP/2019/SH, KUKHK- 13124/UP/2019/SH datované dnem 24. 5. 2019. Krajský úřad v něm oznamuje že, nesouhlasí, že by stavební úřad v Trutnově byl ve věci nečinný a že není oprávněn poskytnout jakékoli informace o přestupkovém řízení, ve kterém není žalobce účastníkem.

9. Krajský úřad tedy dle žalobce odmítá jednat dle § 80 správního řádu a trvá na tom, že u žalovaného nejde o nečinnost. V podrobnostech odkazuje krajský soud opět na obsah žaloby.

10. Žalobce uzavřel tím, že v řízeních souvisejících s oběma stavbami pana L., tedy v řízení o odstranění stavebních úprav jeho rodinného domu sp. zn. 2017/696/V/KUL, a v řízení o odstranění stavebních úprav dvojgaráže sp. zn. 2017/7770/V/KUL, stavební úřad nejedná tak, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem daného případu tím, že nezjišťuje skutečný stav ve věci bydlení v bytech č. X a č. X. v rozporu s kolaudací bez důvodných pochybností, porušuje princip rovného postavení účastníků řízení, nedodržuje požadavek hodnotit podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, a v odůvodnění svých rozhodnutí neuvádí úvahy, kterými se řídil, a informace o tom, jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků.

11. Žalobce tak závěrem žaloby navrhl, aby „soud uložil povinnost nečinnému Stavebnímu úřadu v Trutnově zjistit úplný skutkový stav věci ohledně užívání prostor RD pana L. v X č.p. X v levé části suterénu a pod přizděnou terasou z jihu (X. „byt“) a prostor podkroví dvojgaráže (X. „byt“) v těsném sousedství RD v rozporu s kolaudací, a to i v minulosti (před kolaudací stavby dvojgaráže v roce 2015), a k tomu využít všech již existujících výše zmíněných důkazů, a ….. vydat příslušná rozhodnutí směřující k nápravě ( nepoužívat stavby v rozporu s kolaudací, přestupková řízení) a zajistit plnění těchto rozhodnutí po jejich vydání.“ 12. Po výzvě soudu k odstranění vad žaloby učiněné při jednání soudu dne 4. 2. 2020 (viz níže popis průběhu jednání) žalobce v podání ze dne 16. 3. 2020 znovu obsáhle popsal historii celé záležitosti. Podstatným byl ovšem zejména fakt, že upravil žalobní petit, kterým se domáhal vydání následujícího rozsudku: „I. Žalovanému se ukládá povinnost vydat rozhodnutí v řízení odstranění stavby RD vedené pod sp. zn. 2017/696/V/KUL, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení rozsudku. II. Žalovanému se ukládá povinnost vydat rozhodnutí v řízení o dodatečném povolení stavby RD vedeném pod sp. zn. 2019/736/V/KUL, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení rozsudku. III. Žalovanému se ukládá povinnost vydat rozhodnutí v řízení odstranění o stavby vedené pod sp. zn. 2017/7770/V/KUL, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení rozsudku. IV. Žalovanému se ukládá povinnost vydat rozhodnutí v řízení o dodatečném povolení stavby dvojgaráže vedeném pod sp. zn. 2019/600/V/KUL, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení rozsudku. V. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci náklady řízení.“ 13. Ve stručné podobě pak žalobce obsah všech svých podání shrnul v přípise ze dne 14. 9. 2020. Z jeho obsahu se krajský soud poprvé dozvěděl o tom, že v řízení dodatečném povolení stavby týkajícím se bytu č. X (dvojgaráže) měl žalovaný dne 7. 9. 2020 vydat rozhodnutí ve věci samé.

II. Podstata vyjádření žalovaného k žalobě

14. Žalovaný uvedl, že ke stížnostem žalobce Krajský úřad Královéhradeckého kraje nikdy jeho nečinnost neshledal.

15. Odkázal na sdělení krajského úřadu ze dne 1. 3. 2019, č. j. KUKHK -7782/UP/2019/Sv, a ze dne 11. 3. 2019, č. j. KUKHK – 8896/UP/2019/Sv. Na prvé z nich reagoval žalovaný sdělením ze dne 4. 4. 2019, č. j. MUTN 31725/2019, na druhé sdělením ze dne 3. 4. 2019, č. j. MUTN 31087/2019. Na obsahy těchto písemností krajský soud v podrobnostech odkazuje.

16. Na tato podání žalovaného reagoval žalobce znovu podnětem pro nečinnost, který vyřídil krajský úřad sdělením ze dne 24. 5. 2019, č. j. KUKHK-9308/UP/2019/SH, KUKHK- 12927/UP/2019/SH, KUKHK-13124/UP/2019/SH, z jehož obsahu žalovaný porůznu citoval, zejména však zdůraznil ty závěry, že k jeho nečinnosti nedošlo a to ani v řízení o odstranění stavby, ani v řízení o dodatečném povolení stavby. Přestupkové řízení s panem L. pak je pravomocně ukončeno, žalobce účastníkem tohoto řízení nebyl a býti nemohl.

17. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby.

18. V obdobném duchu se žalovaný vyjádřil i ve svém podání ze dne 24. 4. 2020, v němž reagoval na doplnění žaloby ze strany žalobce. V podání ze dne 14. 9. 2020, které bylo rozhodujícímu senátu doručeno doslova několik minut před zahájením jednání dne 15. 9. 2020, pak soud informoval o tom, že ve věci vedené pod sp. zn. 2019/600/V/KUL vydal dne 7. 9. 2020 meritorní rozhodnutí, ve věci vedené pod sp. zn. 2019/736/V/KUL pak dne 11. 9. 2020 Oznámení o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

III. Jednání soudu

19. Při jednání soudu dne 4. 2. 2020 předseda senátu konstatoval, že žaloba tak, jak byla podána, neobsahuje náležitosti stanovené v § 80 odst. 3 s. ř. s. Žalobce byl následně poučen o tom, čeho se lze nečinnostní žalobou domáhat a jaké má náležitosti. Byl upozorněn na to, že si bude muset vybrat některé nebo některá z probíhajících správních řízení, v nich namítat nečinnost žalovaného a v návaznosti na to upravit žalobní petit, který musí být konkrétní v tom smyslu, jakého rozhodnutí ve věci samé, v jakém konkrétním správním řízení se žalobce domáhá.

20. Žalobce následně podrobně popsal motivy k podání žaloby a situaci týkající se domu jeho souseda pana L. (stavebník). Vyjádřil názor, že chtěl v podstatě žalobou vyvolat nějaké správní řízení, třeba přestupkové, v němž by se stavební úřad nedovolenou činností pana L. zabýval. Byl následně krajským soudem poučen v tom směru, že takového postupu stavebního úřadu se nečinnostní žalobou domáhat nemůže a opět byl poučen o významu a účelu nečinnostní žaloby s ohledem na znění § 79 a § 81 s. ř. s.

21. Následně se krajský soud pokusil rozklíčovat situaci ohledně vedení či již ukončení správních řízení týkajících se stavební činnosti pana L. v jeho rodinném domě.

22. Předně bylo zástupci žalovaného potvrzeno, že pokud jde o přestupkové řízení vedené s panem L., tak toto řízení již bylo pravomocně ukončeno. Tato skutečnost ostatně vyplývá i z žalovaným předloženého správního spisu.

23. Dále se soud věnoval otázce bytu č. X (dvojgaráž). Bylo konstatováno, že v prosinci 2018 bylo zahájeno řízení o odstranění stavby. V lednu 2019 podal pan L. žádost o dodatečné povolení stavby. V lednu 2019 bylo současně přerušeno řízení o odstranění stavby a rovněž řízení o dodatečném povolení stavby, kdy pan L. byl vyzván k předložení podkladů. Z vyjádření pracovnice žalovaného vyplynulo, že ve stanoveném termínu do 1. července 2019 pan L. sice nějaké doklady doplnil, ale ne všechny. Proto byla lhůta pro předložení podkladů prodloužena do 20. září 2019. Následně bylo nařízeno jednání ve věci na listopad 2019. Při něm však žalobce upozornil, že vznesl námitku podjatosti oprávněné úřední osoby, přičemž řízení o této námitce v podstatě doposud běží, když poslední rozhodnutí o nepodjatosti bylo vydáno nadřízeným oprávněné úřední osoby 30. ledna 2020.

24. Následně se soud věnoval otázce bytu č. X. Bylo konstatováno, že v lednu 2017 bylo zahájeno řízení o odstranění této stavby. V únoru 2017 podal pan L. žádost o její dodatečné povolení. Stavební úřad jej v březnu 2017 vyzval k předložení podkladů, ty však pan L. nedoložil ve stanovené lhůtě, a proto bylo dne 15. 12. 2017 řízení o dodatečném povolení změny stavby zastaveno. Následně stavební úřad rozhodnutím ze dne 27. 4. 2018 rozhodl o odstranění této stavby. K odvolání stavebníka však Krajský úřad Královéhradeckého kraje rozhodnutím ze dne 27. 9. 2018 toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V rámci něho v lednu 2019 podal pan L. znovu žádost o dodatečné povolení stavby. Následně tedy došlo k přerušení řízení o odstranění stavby a k přerušení řízení o dodatečném povolení stavby, když pan L. byl vyzván k předložení podkladů. Z vyjádření pracovnice žalovaného vyplynulo, že ve stanoveném termínu do 1. července 2019 pan L. sice nějaké doklady doplnil, ale ne všechny. Proto byla lhůta pro předložení podkladů prodloužena do 20. září 2019. Následně bylo nařízeno jednání ve věci na listopad 2019. Při něm však žalobce upozornil, že vznesl námitku podjatosti oprávněné úřední osoby, přičemž řízení o této námitce v podstatě doposud běží, když poslední rozhodnutí o nepodjatosti bylo vydáno nadřízeným oprávněné úřední osoby 30. ledna 2020.

25. Žalobce poté požádal, aby mu soud poskytl lhůtu 1 měsíce k tomu, aby mohl žalobu upravit tak, aby byla projednatelná a měla všechny náležitosti dle § 79 – 81 s. ř. s.

26. V návaznosti na tuto žádost soud usnesením vyzval žalobce, aby ve lhůtě 1 měsíce od data jednání soudu odstranil vady žaloby v projednávané věci tak, aby žaloba odpovídala náležitostem obsaženým v § 80 odst. 3 s. ř. s., tedy aby zejména označil věc nebo věci, v nichž se ochrany proti nečinnosti domáhá, přehledným způsobem vylíčil rozhodující skutečnosti a specifikoval návrh výroku rozsudku (tato lhůta byla později k žádosti žalobce prodloužena) a jednání odročil.

27. Při jednání soud dne 15. 9. 2020 se krajský soud nejprve zaměřil na zjištění současného stavu jednotlivých správních řízení specifikovaných v doplnění žaloby žalobcem, v nichž se domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného.

28. Ohledně bytu č. X (dvojgaráž) bylo zjištěno následující: - z podání žalovaného ze dne 14. 9. 2020 a jeho příloh soud zjistil, že dne 7. 9. 2020 bylo v řízení o dodatečném povolení stavby sp. zn. 2019/600/V/KUL vydáno rozhodnutí ve věci samé. Tuto skutečnosti potvrdil i žalobce. Dle sdělení pověřené pracovnice žalovaného toto rozhodnutí zatím není v právní moci. - řízení o odstranění stavby vedené pod sp. zn. 2017/7770/V/KUL je zatím přerušeno na základě usnesení z 21. 1. 2019. Dle sdělení pověřené pracovnice žalovaného bude toto řízení poté, co shora uvedené rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nabude právní moci, neprodleně zastaveno v souladu s příslušnými ustanoveními stavebního zákona.

29. Ohledně bytu č. X bylo zjištěno následující: - pověřená pracovnice žalovaného soudu sdělila, že v řízení o dodatečném povolení této stavby vydal žalovaný dne 11. 9. 2020 Oznámení o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Toto oznámení již bylo rozesláno účastníkům řízení. Žalovaný je tedy toho názoru, že již má shromážděny všechny potřebné podklady proto, aby mohl vydat rozhodnutí ve věci samé. Z textu oznámení soud zjistil, že stavební úřad stanovil účastníkům řízení lhůtu k seznámení se s podklady v délce deseti pracovních dnů. Žalobce k tomu poznamenal, že mu tento úkon stavebního úřadu zatím ještě nebyl doručen. - pokud jde o řízení o odstranění této stavby vedené pod sp. zn. 2017/696/V/KUL, tak toto řízení je stále přerušeno.

30. Následně k dotazu soudu žalobce uvedl, že pokud jde o uplatnění opatření proti nečinnosti dle § 80 správního řádu, pak tato učinil pouze u bytu č. X, tedy v řízeních vedených pod sp. zn. 2017/696/V/KUL a sp. zn. 2019/736/V/KUL. Tuto skutečnost potvrzuje i obsah sdělení Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 24. 5. 2019 (č. l. 34-35). Pokud jde o řízení vedená pod sp. zn. 2017/7770/V/KUL a sp. zn. 2019/600/V/KUL, žalobce uvedl, že návrh na opatření proti nečinnosti dle § 80 správního řádu neuplatnil.

31. Na základě opakovaného poučení soudu ohledně procesní situace v řízení vedeném u žalovaného pod sp. zn. 2019/600/V/KUL, sdělil poté žalobce, že ohledně tohoto žalobního návrhu bere žalobu v plném rozsahu zpět a žádá, aby ohledně této části žaloby bylo řízení zastaveno.

32. Předseda senátu poté konstatoval obsah podání žalobce na č. l. 4-7, č. l. 54, č. l. 61-62, č. l. 126- 133, č. l. 238, č. l. 245.

33. Dále předseda senátu konstatoval obsah podání žalovaného na č. l. 43-45, č. l. 229-232, č. l. 249.

34. K dotazu soudu sdělila pověřená pracovnice žalovaného, že v řízení vedeném pod sp. zn. 2019/736/V/KUL byly žalovaným stanoveny tak dlouhé lhůty pro předložení dokumentace ze strany pana L. proto, že stavební úřad má zkušenosti v tom směru, že ze strany pořizovatelů této projektové dokumentace není možné ji pořídit v kratších lhůtách. Lhůta pak byla prodloužena proto, aby stavební úřad měl postaveno na jisto, jaký je obsah záměru zpracované projektové dokumentace. Dále předložila soudu seznam úkonů, které v tomto řízení stavební úřad provedl po minulém jednání soudu. Zároveň uvedla, že ze strany stavebního úřadu nedošlo v žádném přezkoumaném řízení k tomu, že by požádal nadřízený správní orgán o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí ve věci samé.

35. Žalobce poté navrhl, aby soud provedl důkazy, které avizoval, nebo na ně odkazoval ve svých podáních na č. l. 238 a 245. Žalovaný návrhy na doplnění dokazování neměl.

36. Soud konstatoval, že žádné další důkazy v projednávané věci z jeho strany prováděny nebudou, neboť se domnívá, že má k dispozici všechny podklady proto, aby mohl ve věci rozhodnout a provádění těchto důkazů by tedy bylo zcela nadbytečné.

IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu

37. Krajský soud poté posoudil důvodnost žaloby v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu třetího s. ř. s. O věci usoudil následovně.

38. Ačkoliv žaloba a další podání strany žalující byly značně obsáhlé a obsahovaly řadu tvrzení, musel se krajský soud zaměřit pouze na ty skutečnosti, které jsou pro posouzení věci relevantní s ohledem na právní úpravu nečinnostní žaloby v soudním řádu správním. Z ní soud cituje následující ustanovení, která jsou pro posouzení dané věci rozhodná.

39. Dle § 79 odst. 1 ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.

40. Dle § 79 odst. 2 je žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení.

41. Dle § 80 odst. 1 lze žalobu podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem.

42. Dle § 81 odst. 1 soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Dle odst. 2 je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon. Dle odst. 3 soud žalobu zamítne, není-li důvodná.

43. Z obsahu žaloby ve znění jejího upřesnění je zřejmé, že žalobce se domáhá ochrany proti nečinnosti správního orgánu celkem ve čtyřech správních řízeních. Předmětem dvou z nich je odstranění stavby dle § 129 stavebního zákona, předmětem dalších dvou pak dodatečné povolení stavby dle téhož ustanovení stavebního zákona.

44. Dle jeho § 192 odst. 1 se na postupy a řízení použijí ustanovení správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak. Lhůty pro vydání rozhodnutí stavební zákon nestanoví, činí tak však správní řád a to ve svém § 71 (v podrobnostech níže). Není tedy pochyb o tom, že v posuzovaných správních řízeních pro vydání rozhodnutí ve věci samé lhůty zákonem stanoveny jsou.

45. Stejně tak není pochyb o tom, že žalobce je účastníkem těchto správních řízení – je tedy aktivně legitimován k podání žaloby. Dále je nesporné, že tato řízení vede žalovaný – je tedy ve věci legitimován pasivně.

46. Krajský soud dále konstatuje, že nečinnostní žaloba byla ve všech případech podána včas, což je zřejmé z níže provedeného shrnutí průběhu jednotlivých správních řízení.

47. Pro přehlednost se již krajský soud dále bude věnovat jednotlivým správním řízení odděleně, v návaznosti na jednotlivé výroky tohoto rozsudku. A. Řízení vedené žalovaným pod sp. zn. 2019/600/V/KUL – dodatečné povolení stavby - byt č. X (dvojgaráž)

48. Ohledně tohoto správního řízení bylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný vydal dne 7. 9. 2020 rozhodnutí ve věci samé. S ohledem na skutečnost, že soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí, zareagoval žalobce na tuto skutečnost tak, že vzal žalobu zpět a navrhl zastavení řízení. Krajskému soud tak nezbylo, než s ohledem na znění § 47 písm. a) s. ř. s. soudní řízení ohledně žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v tomto správním řízení zastavit (výrok I.). B. Řízení vedené žalovaným pod sp. zn. 2017/7770/V/KUL – odstranění stavby - byt č. X (dvojgaráž)

49. Ohledně tohoto správního řízení učinil žalobce nesporným (viz jeho vyjádření při jednání dne 15. 9. 2020), že bezvýsledně nevyčerpal prostředek, který procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu. V daném případě tedy žalobce nepožádal u příslušného správního orgánu o uplatnění opatření proti nečinnosti, jak stanoví § 80 odst. 3 poslední věta správního řádu.

50. Využití prostředků ochrany ve správním řízení je podmínkou přípustnosti řízení o nečinnostní žalobě, která musí být navíc splněna již v okamžiku podání žaloby. Pokud tato podmínka není splněna, jako tomu je v posuzovaném správním řízení, je žaloba nepřípustná a krajskému soudu tak nezbylo, než žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v tomto správním řízení dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. výrokem II. odmítnout (srovnej rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 9/2015-59; všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu citovaná v tomto rozsudku jsou dostupná na www.nssoud.cz). C. Řízení vedené žalovaným pod sp. zn. 2017/696/V/KUL – odstranění stavby - byt č. X 51. V tomto správním řízení žalobce žádost na ochranu proti nečinnosti žalovaného dle § 80 odst. 3 věty poslední správního řádu uplatnil, jak plyne z obsahu Sdělení Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 24. 5. 2019. A to bezvýsledně, neboť krajský úřad v postupu žalovaného v tomto řízení nečinnost neshledal. Uvedená podmínka řízení tedy byla splněna.

52. Krajský soud tedy mohl věc posoudit meritorně, přičemž se se závěrem krajského úřadu coby nadřízeného správního orgánu žalovaného ztotožnil.

53. Z obsahu podání účastníků a obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dne 10. 1. 2019 podal stavebník u žalovaného novou žádost o dodatečné povolení stavby. V reakci na to žalovaný dne 25. 1. 2019 řízení o odstranění stavby přerušil. Tento stav trvá dosud.

54. Krajský soud konstatuje, že žalovaný postupoval v souladu se zákonem. A to konkrétně s ustanovením § 129 odst. 2 věty čtvrté stavebního řádu, podle něhož pokud stavebník požádá v průběhu řízení o odstranění stavby o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Žalovaný tedy nepřerušil řízení svévolně, ale postupoval v souladu s právní úpravou, která mu takový postup v podstatě přikazuje.

55. Protože řízení o dodatečném povolení stavby bytu č. X vedené žalovaným pod sp. zn. 2019/736/V/KUL nebylo dosud ukončeno (viz níže), nemůže žalovaný v daném řízení o odstranění stavby pokračovat, porušil by tím shora citované zákonné ustanovení. Protože lhůty po dobu přerušení řízení neběží (§ 65 odst. 1 správního řádu), není tedy žalovaný v řízení o odstranění stavby v prodlení s vydáním rozhodnutí ve věci samé. Lhůty pro vydání tohoto rozhodnutí stanovené v § 71 správního řádu dosud neuplynuly.

56. Krajský soud tak musel žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v tomto správním řízení dle § 78 odst. 7 s. ř. s. pro její nedůvodnost zamítnout D. Řízení vedené žalovaným pod sp. zn. 2019/736/V/KUL – dodatečné povolení stavby - byt č. X 57. Krajský soud předesílá, že průběh tohoto správního řízení popíše pouze ve stručnosti, se zaměřením na ty úkony žalovaného (jejichž popis bude opět stručný, vystihující toliko jejich podstatu a okamžik realizace), které považuje za relevantní pro posouzení předmětu žaloby.

58. Řízení bylo zahájeno na základě žádosti stavebníka dne 10. 1. 2019. Dne 24. 1. 2019 žalovaný řízení přerušil s tím, že vyzval stavebníka k předložení ve výzvě specifikovaný podkladů včetně projektové dokumentace. K tomu mu stanovil lhůtu do 1. 7. 2019. Tato lhůta byla následně prodloužena do 20. 9. 2019. Pověřená pracovnice žalovaného tento postup při jednání soudu dne 15. 9. 2020 odůvodnila tím, že tak dlouhé lhůty pro předložení dokumentace byly stanoveny proto, že stavební úřad má zkušenosti v tom směru, že ze strany jejích pořizovatelů není možné ji pořídit v kratších lhůtách. Lhůta pak byla prodloužena proto, aby stavební úřad měl postaveno na jisto, jaký je obsah záměru zpracované projektové dokumentace.

59. Na listopad 2019 pak žalovaný nařídil jednání ve věci, při němž žalobce vznesl námitku podjatosti oprávněné úřední osoby. O té rozhodl její nadřízený až dne 30. 1. 2020. O odvolání žalobce pak rozhodl Krajský úřad Královéhradeckého kraje dne 11. 5. 2020. Žalovaný pak činil ve věci další úkony, jejichž seznam předložil soudu při jednání dne 15. 9. 2020. Ke dni rozhodnutí soudu však rozhodnutí ve věci samé v tomto správním řízení nevydal. Avizoval ale, že již má všechny podklady pro toto rozhodnutí shromážděny, proto dne 11. 9. 2020 vydal Oznámení o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, které následně rozeslal účastníkům řízení.

60. Dle § 71 odst. 1 správního řádu je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Dle odst. 3 pokud to není možné, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručování písemnosti do ciziny.

61. Dále krajský soud konstatuje, že rovněž v tomto správním řízení žalobce žádost na ochranu proti nečinnosti žalovaného dle § 80 odst. 3 věty poslední správního řádu uplatnil, jak plyne z obsahu Sdělení Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 24. 5. 2019. A to bezvýsledně, neboť krajský úřad v postupu žalovaného v tomto řízení nečinnost neshledal. Uvedená podmínka řízení tedy byla splněna.

62. V této věci se však již krajský soud se závěry krajského úřadu, že rovněž v tomto správním řízení není žalovaný nečinný, ztotožnit nemůže.

63. Již z pouhého náhledu na shora uvedenou časovou osu průběhu předmětného správního řízení je evidentní, že řízení zahájené v prvé polovině ledna 2019 nebylo dosud ukončeno vydáním rozhodnutí ve věci samé. Nepochybně tak došlo k překročení shora uvedených zákonných lhůt.

64. Tuto skutečnost pak žalovaný nevysvětlil a neobhájil relevantními důvody.

65. Předně sama o sobě neobstojí argumentace, že řízení bylo přerušeno a po tu dobu, že lhůty pro vydání rozhodnutí neběží (§ 65 odst. 1 správního řádu). V rámci nečinnostní žaloby je totiž soud oprávněn (a současně i povinen) přezkoumat důvodnost přerušení řízení. Předmětem tohoto přezkumu „není otázka možnosti přezkoumání zákonnosti rozhodnutí o přerušení (s následkem zrušení takového rozhodnutí), ale otázka, zda k přerušení řízení došlo věcně důvodně a po rozumu zákona (a správní orgán tedy nečinný není), anebo zda přerušení řízení je nedůvodné nebo účelové a správní orgán je užil jen jako jakýsi procesní paraván, který má zatřít porušování povinnosti vyřizovat věci bez zbytečných průtahů“ (srovnej usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Ans 10/2012-46).

66. Důvody umožňující správnímu orgánu přerušit řízení jsou vymezeny v § 64 odst. 1 správního řádu. Ten uvedený pod písm. a), tedy výzva k odstranění nedostatků žádosti dle § 45 odst. 2, by v posuzované věci jistě odůvodnil přerušení řízení na přiměřenou dobu, aby stavebník měl určitý časový prostor k odstranění těch nedostatků žádosti, které specifikoval žalovaný při jednání. Aby však tato doba činila bezmála 8 měsíců však již soud, i s přihlédnutím k vysvětlení žalovaného při jednání, za přiměřené nepovažuje.

67. Žalovaný navíc již vůbec nevysvětlil, proč jednání ve věci bylo po uplynutí lhůty k odstranění nedostatků žádosti (20. 9. 2019) nařízeno až na listopad 2019, proč o námitkách podjatosti vznesených při tomto jednání bylo žalovaným rozhodnuto až 30. 1. 2020, proč ani od 11. 5. 2020, kdy nadřízený správní orgán rozhodl o odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí, nebylo dosud ve věci meritorně rozhodnuto.

68. Přitom v podstatě každý z těchto časových úseků sám o sobě přesahuje lhůtu 60 dnů, kterou soud považuje za lhůtu pro vydání rozhodnutí v této věci, protože se bezpochyby jedná o zvlášť složitý případ ve smyslu § 71 odst. 1 písm. a) správního řádu. Za této situace nepovažuje krajský soud za podstatné a nutné, aby délku překročení této lhůty vymezoval přesněji, neboť z uvedeného je fakt nevydání meritorního rozhodnutí ze strany žalovaného v zákonem stanovené lhůtě zcela zřejmý.

69. Nutno přičinit, že nadřízeným správním orgánem nebyla žalovanému, ať už k jeho žádosti či z moci úřední, tato lhůta prodloužena, jak umožňuje § 80 odst. 4 písm. d) správního řádu 70. Krajský soud proto shledal v tomto řízení nečinnost žalovaného. Proto uložil žalovanému povinnost vydat v řízení vedeném u něj pod sp. zn. 2019/736/V/KUL rozhodnutí ve věci samé (výrok IV).

71. K tomu stanovil lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ze shora uvedeného plyne, že se nejedná o lhůtu delší, než kterou stanoví § 71 správního řádu. Tuto lhůtu dále považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 81 odst. 2 s. ř. s., neboť žalovaný deklaroval, že již má shromážděny všechny podklady, aby mohl ve věci rozhodnout, proto již rozeslal účastníkům dne 11. 9. 2020 Oznámení o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Přihlédl k tomu, že žalovaný k tomu stanovil účastníkům řízení lhůtu 10 dnů, přičemž např. žalobci toto oznámení ještě nebylo k okamžiku jednání soudu dne 15. 9. 2020 doručeno. I při zohlednění toho, že účastníci řízení mohou po seznámení se s podklady přijít ještě s nějakými podněty či návrhy na doplnění dokazování, se kterými se žalovaný bude muset vypořádat, považuje soud uvedenou lhůtu za naprosto dostatečnou k tomu, aby žalovaný ve věci mohl meritorně rozhodnout.

V. Náklady řízení

72. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a odst. 3 s. ř. s.

73. Dle § 60 odst. 1 s. ř. s. má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Dle § 60 odst. 3 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

74. Ohledně výroku IV. týkajícího se správního řízení vedeného u žalovaného pod sp. zn. 2019/736/V/KUL soud žalobě plně vyhověl, je tedy na místě aplikace § 60 odst. 1 s. ř. s.

75. Přestože tedy žaloby týkající se dalších řízení soud buď odmítl (v takovém případě by na náhradu nákladů řízení neměl nárok žádný z účastníků) nebo zamítl (nárok na náhradu nákladů řízení by měl žalovaný) nebo řízení o nich zastavil (v takovém případě by na náhradu nákladů řízení neměl nárok žádný z účastníků), považuje s ohledem na skutkový a právní stav dané věci, kdy řízení o odstranění stavby a řízení o dodatečném povolení stavby jsou na sebe velmi specificky navázána a propojena (viz již citovaný § 129 stavebního zákona), za rozhodující, že žalobce měl úspěch (byť pouze v jednom) z řízení o dodatečném povolení stavby. Pokud by se nedomohl nápravy ohledně nečinnosti v tomto řízení, zůstalo by nerozhodnuto i řízení o odstranění stavby. Proto krajský soud považuje výroky svého rozsudku v jejich souhrnu za plný úspěch strany žalující. Přiznal proto žalobci náhradu nákladů v plné výši.

76. Pokud jde o specifikaci nákladů řízení na straně žalobce, ten ji učinil v podání doručeném zdejšímu soudu dne 22. 9. 2020. Jím účtovaná náhrada spočívala v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč a dále v odměně advokátovi, kterou mu měl žalobce zaplatit v souvislosti s poskytnutím právních služeb v dané věci.

77. Poskytnutí právních služeb dokládal žalobce předložením faktury vystavené dne 19. 3. 2020 JUDr. Lukášem Haasem, advokátem se sídlem Nerudova 866/27, Hradec Králové. Zmíněný advokát v ní fakturuje žalobci částku 4 200 Kč specifikovanou ve faktuře jako „Odměna za poskytnuté právní služby“. Faktura není vystavitelem podepsána ani na ní není jeho razítko. K faktuře byl ještě přiložen podklad nazvaný „Evidence času“, nikým nepodepsaný, z něhož ani není zřejmé, kdo jej vyhotovil. A dále žalobce dokládal poskytnutí právních služeb předložením faktury ze dne 21. 9. 2020 vystavené stejným advokátem, v níž fakturuje žalobci částku 2 178 Kč specifikovanou ve faktuře jako „Poskytnuté právní služby“. Faktura není vystavitelem podepsána ani není opatřena jeho razítkem. K faktuře byl rovněž přiložen podklad nazvaný „Evidence času“, nikým nepodepsaný, z něhož ani není zřejmé, kdo jej vyhotovil.

78. Krajský soud nemá vynaložení těchto nákladů řízení za prokázané. Žalobcem předložené faktury nevykazují zákonné náležitosti, nejsou podepsány vystavitelem. Z jejich obsahu pak není možno seznat, zda právní služby byly advokátem žalobci poskytnuty právě v souvislosti s projednávaným případem. Chybí rovněž jakýkoliv doklad o tom, že žalobce fakturované částky skutečně uhradil.

79. Proto krajský soud přiznal žalobci jako prokázané náklady řízení pouze částku, kterou uhradil za soudní poplatek, který činil 2 000 Kč. O nákladech řízení tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozsudku.