č. j. 30 A 83/2019 - 92

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudkyň Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: Kaufland Česká republika v.o.s. sídlem Bělohorská 2428/203, Praha 6 proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát sídlem Květná 15, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2019, č. j. SZPI/AD755-170/2016 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2019, č. j. SZPI/AD755-170/2016, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný k odvolání žalobce částečně změnil rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Inspektorátu v Brně (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 20. 4. 2016, č. j. SZPI/ AD755-146/2016, ve výrokové části upravující druh správního trestu, jeho výši a způsob úhrady (viz níže); zrušil výrok týkající se povinnosti uhradit náklady řízení a řízení ve věci uhrazení nákladů řízení paušální částkou 1 000 Kč zastavil a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

2. Na základě kontrol provedených dne 6. 11. 2015 v celkem deseti provozovnách žalobce bylo zjištěno, že žalobce porušil povinnost stanovenou v čl. 14 odst. 1 v návaznosti na odst. 2 písm. b) a odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, v platném znění, tím, že žalobce uváděl na trh med výrobce Včelpo, spol. s r. o., u nějž byla laboratorní zkouškou zjištěna kontaminace farmakologicky účinnými látkami (rezidua antibiotik a sulfonamidů požívaných k léčbě bakteriálních onemocnění včelstev), v důsledku čehož byl posuzovaný med vyhodnocen jako potravina nevhodná k lidské spotřebě.

3. Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 20. 4. 2016, č. j. SZPI/AD755-146/2016, shledal žalobce vinným ze spáchání správních deliktů dle § 17 odst. 1 písm. p) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, e znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o potravinách“), za což mu byla uložena pokuta ve výši 3 020 000 Kč, včetně povinnosti nahradit náklady laboratorních rozborů ve výši 393 610 Kč a náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

4. Žalobce toto rozhodnutí napadl odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 8. 2016, č. j. SZPI/AD755-153/2016, zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil správní žalobou. Krajský soud v Brně shledal námitky žalobce směřující proti uložené pokutě z části důvodnými, a proto rozsudkem ze dne 31. 5. 2018, č. j. 30 A 176/2016 - 278, žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Učinil závěr, že nevedením společného řízení sice nedošlo k porušení zákona upravujícího řízení, neboť skutky byly spáchány v obvodech působnosti různých inspektorátů, avšak shledal důvodnou námitku žalobce vůči kumulaci pokut, a uzavřel, že s ohledem na okolnosti případu byl žalovaný povinen v rozhodnutí, jímž potvrdil rozhodnutí inspektorátu v Brně, zohlednit výši pokut uložených žalobci již dříve za sbíhající se delikty. Krajský soud se tak ztotožnil se závěrem o nutnosti aplikace absorpční zásady při ukládání sankce i v případech, kdy nebylo vedeno společné řízení, který vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 4. 2018, č. j. 2 As 426/2017 - 62, jímž byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, vydaný ve věci žaloby žalobce proti rozhodnutí královéhradeckého inspektorátu. Krajský soud tudíž žalovanému uložil, aby při novém rozhodování o odvolání aplikoval absorpční zásadu nejen ve vztahu k sedmnácti skutkům posuzovaným inspektorátem v Brně, nýbrž i ve vztahu k dalším sbíhajícím se skutkům, za které byly žalobci pravomocně uloženy pokuty jinými inspektoráty.

5. Žalovaný poté napadeným rozhodnutím zrušil výrok III. prvostupňového správního rozhodnutí týkající se povinnosti uhradit náklady řízení a řízení ve věci uhrazení nákladů řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč zastavil (výrok 1.); změnil část výroku I. prvostupňového rozhodnutí upravující druh správního trestu a jeho výši, která původně zněla: „a za to se mu ukládá v souladu s analogickým použitím absorpční zásady upravené v ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 200/1999 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“), podle § 17 odst. 11 písm. d) zákona o potravinách, ve výši 3 020 000,- Kč (slovy: tři miliony dvacet tisíc korun českých)“; tak, že po provedené změně zní: „a za to se mu ukládá za použití zásady absorpční, upravené v ustanovení § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v platném a účinném znění (dále jen „zákon č. 250/2016 Sb.“) podle § 17 odst. 11 písm. d) zákona č. 110/1997 Sb., úhrnná pokuta ve výši 2 532 000 (slovy: dva miliony pět set třicet dva tisíc korun českých).“ (výrok 2.); změnil část výroku prvostupňového rozhodnutí týkající se způsobu úhrady celkové částky tak, že slova: „3 414 610,- Kč (slovy: tři miliony čtyři sta čtrnáct tisíc šest set deset korun českých)“ nahradil slovy: „2 925 610,- Kč (slovy: dva miliony devět set dvacet pět tisíc šest set deset korun českých)“ (výrok 3.) a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil (výrok 4.).

II. Obsah žaloby

6. Žalobce byl přesvědčen, že žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí nepostupoval v souladu s právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 12. 4. 2018, č. j. 2 As 426/2017 - 62, neboť absorpční zásadu zmínil ve svém rozhodnutí pouze formálně, ovšem ve věci ji neaplikoval. Žalovaný obecně konstatoval, že pokud by bylo o souvisejících skutcích rozhodováno v jednom řízení, činila by pokuta 4 300 000 Kč (namísto původních 5 070 000 Kč). Pokuta byla žalovaným snížena, aniž by bylo vzato v potaz, že před vydáním rozhodnutí o spáchání správního deliktu a uložení sankce bylo již vydáno rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Inspektorátu v Praze ze dne 22. 4. 2016, č. j. SZPI/AE 194-26/2016, potvrzené žalovaným v rozhodnutí ze dne 4. 8. 2016, č. j. SZPI/AE 194-30/2016, jímž byla žalobci pravomocně uložena pokuta ve výši 300 000 Kč. Dle názoru žalobce nebylo na místě, aby žalovaný spočítal procentuální poměr již uložené pokuty vzhledem k celku a vycházel z tohoto poměru v dalších rozhodnutích o sbíhajících se správních deliktech. Žalobce tedy považoval napadené rozhodnutí za nezákonné pro rozpor s § 78 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

7. S ohledem na vše výše uvedené proto žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení.

III. Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný měl za to, že v daném případě byla ve prospěch žalobce řádně aplikována absorpční zásada. V předmětné věci byla napadeným rozhodnutím snížena úhrnná pokuta z původně ukládaných 3 020 000 Kč na částku 2 532 000 Kč, přičemž celkově u všech sbíhajících rozhodnutí byla s ohledem na aplikaci absorpční zásady pokuta snížena o 770 000 Kč z původních 5 070 000 Kč na částku 4 300 000 Kč. Žalovaný tedy odmítl tvrzení žalobce, že v napadeném rozhodnutí mělo ze strany žalovaného dojít pouze k formálnímu zmínění absorpční zásady.

9. Žalovaný dále uvedl, že v předmětné věci zvažoval upuštění od uložení pokuty, nicméně dle žalovaného bylo žádoucí posoudit absorpční zásadu i v dalších souvisejících správních řízeních. Zvolený postup přitom nebyl v rozporu s právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2018, č. j. 2 As 426/2017 - 62, neboť Nejvyšší správní soud v něm toliko naznačil další možnost postupu. Navíc se jednalo o závazný právní názor vyslovený v jiné než projednávané věci.

10. Žalovaný rovněž trval na tom, že pokutu ve výši 300 000 Kč pravomocně uloženou v řízení vedeném pod sp. zn. SZPI/AE194/2016 vzal v potaz, a to ve prospěch žalobce. V podrobnostech žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a závěrem navrhl, aby krajský soud podanou žalobu zamítl.

IV. Posouzení věci krajským soudem

11. Vzhledem k tomu, že žalobce ani žalovaný ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení výzvy nevyjádřili nesouhlas s takovým projednáním věci, ačkoli byli poučeni o tom, že nevyjádří-li svůj nesouhlas, bude se mít za to, že souhlas je udělen, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. o věci samé bez jednání.

12. Dle § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

13. Krajský soud na úvod podotýká, že v projednávané věci již dříve rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 31. 5. 2018, č. j. 30 A 176/2016 - 278, kterým zrušil rozhodnutí ze dne 18. 8. 2016, č. j. SZPI/AD755-153/2016, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V předchozím řízení (a ostatně ani v nyní podané žalobě) žalobce nečinil sporným skutkové okolnosti týkající se jednotlivých správních deliktů, jakož ani to, že v daném případě skutečně došlo k jejich spáchání a k porušení potravinového práva tak, jak bylo soudem popsáno výše (pod bodem I. odůvodnění tohoto rozsudku).

14. Žalobce nicméně vznesl námitku porušení absorpční zásady, kterou krajský soud shledal důvodnou. Zdejší soud již v dřívějším zrušovacím rozsudku uzavřel, že za konkrétních okolností této věci bylo třeba trvat na tom, aby při ukládání pokuty žalovaný zohlednil absorpční zásadu s tím, že úhrn pokut uložený sbíhajícími se rozhodnutími (jednotlivých inspektorátů) by se měl v zásadě rovnat výši pokuty, která by byla za tytéž skutky uložena, kdyby byly projednány ve společném řízení.

15. V nyní podané žalobě žalobce zpochybnil právě způsob, jakým žalovaný přistoupil k zohlednění absorpční zásady, když především namítal, že žalovaný uvedenou zásadu toliko formálně zmínil, aniž by ji fakticky užil a postupoval v rozporu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v rozsudku ze dne 12. 4. 2018, č. j. 2 As 426/2017 - 62.

16. Z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí krajský soud zjistil, že žalovaný při ukládání pokuty aplikoval novou právní úpravu obsaženou v § 37 a násl. zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), kterou označil za pro žalobce příznivější. Žalovaný přezkoumal úvahy správního orgánu I. stupně o skutečnostech relevantních pro stanovení druhu a výše sankce dle § 17i odst. 2 zákona o potravinách, které s ohledem na změnu právní úpravy podřadil pod § 37 a násl. zákona o odpovědnosti za přestupky, a dospěl k závěru, že pakliže by nebylo přihlédnuto k souvisejícím deliktům, řešeným dalšími inspektoráty, byla by pokuta ve výši 3 020 000 Kč za spáchání předmětných deliktů přiměřená. Následně žalovaný uvedl, že s ohledem na závaznost právního názoru krajského soudu musel nalézt způsob, jak i přes nevedení společného řízení aplikovat absorpční zásadu ve smyslu § 37 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky.

17. Žalovaný tedy po vrácení věci krajským soudem rozšířil podklady pro vydání rozhodnutí o rozhodnutí vydaná v řízeních o sbíhajících se deliktech, řešených jinými inspektoráty, z nichž zjistil, že s výjimkou rozhodnutí inspektorátu v Praze ze dne 22. 4. 2016 (uložení pokuty ve výši 300 000 Kč), které nabylo právní moci dne 5. 8. 2016, byla všechna zbylá rozhodnutí o odvoláních žalobce zrušena soudy rozhodujícími ve správním soudnictví, popř. v přezkumném řízení správním. Jednotlivé inspektoráty uložily dle zjištění žalovaného žalobci pokuty ve výši 810 000 Kč, 300 000 Kč, 640 000 Kč, 3 020 000 Kč a 300 000 Kč, avšak celková částka 5 070 000 Kč byla toliko výsledkem kumulativního součtu bez respektování absorpční zásady. Následně žalovaný zhodnotil, že v případě rozhodování v rámci jediného společného řízení by byla přiměřená pokuta ve výši 4 300 000 Kč. Poté vyčíslil, že pokuta uložená inspektorátem v Brně činila 59,6 % z původní celkové výše pokuty 5 070 000 Kč, a uvedl, že s ohledem na správně vyhodnocená kritéria správním orgánem I. stupně by měl poměr výše pokuty vůči celkové částce zůstat zachován, tudíž by měla výše pokuty za delikty postihované inspektorátem v Brně činit 59,6 % z částky 4 300 000 Kč, tj. 2 561 341 Kč.

18. Dále žalovaný uvedl, že pokuta uložená inspektorátem v Praze ve výši 300 000 Kč činila 5,9 % z původní celkové výše pokuty, a tudíž by měla nyní činit 5,9 % z částky 4 300 000 Kč, tj. 254 000 Kč (o 46 000 Kč méně). Jelikož však nebylo možné pravomocné rozhodnutí inspektorátu v Praze změnit, zohlednil žalovaný tuto skutečnost ve prospěch žalobkyně odečtením částky 46 000 Kč od nově ukládaných pokut, a to poměrně tak, aby součet pokut ukládaných za všechny související skutky žalobce zahrnoval rozdíl mezi výší pokuty uložené inspektorátem v Praze a výší pokuty, která by byla uložena za jím posuzované skutky, pokud by řízení nebylo pravomocně skončeno. Pokutu ve výši 2 561 341 Kč tudíž žalovaný snížil ještě o částku 28 846 Kč na konečnou výši 2 532 000 Kč (po zaokrouhlení na tisícikoruny).

19. Krajský soud se předně ztotožňuje s žalobcem v tom, že žalovaný pouze obecně konstatoval, jakou celkovou výši pokuty za sbíhající se delikty žalobce považuje za adekvátní, aniž zvolenou částku 4 300 000 Kč jakkoli zdůvodnil, resp. aniž by vysvětlil, proč by v případě (hypoteticky) konaného společného řízení snížil úhrn původních pokut o cca 15 %. V tomto ohledu je rozhodnutí žalovaného zcela nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

20. Zejména je však důvodná námitka žalobce, že žalovaný při novém rozhodování o jeho odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně neaplikoval při ukládání sankce absorpční zásadu. Žalovaný totiž sice zohlednil výše pokut uložených jinými inspektoráty za další sbíhající se skutky žalobce, avšak nikoli aplikací absorpční zásady. Žalovaný samostatně posuzoval validitu úvah jednotlivých inspektorátů vztahujících se k hodnocení závažnosti jimi izolovaně posuzovaných skutků, tyto úvahy aproboval a takto uložené a zdůvodněné pokuty následně snížil. Pokutu ve výši 300 000 Kč, pravomocně uloženou inspektorátem v Praze, žalovaný sice zohlednil, avšak nikoli aplikací absorpční zásady.

21. Podstata absorpční zásady tkví „v absorpci sazeb (tedy přísnější trest pohlcuje mírnější). Sbíhající se delikty jsou tak postiženy pouze trestem stanoveným pro nejtěžší z nich, což při stejných sazbách pokut znamená, že správní orgán posoudí závažnost deliktu a úhrnný trest uloží podle sazby za nejzávažnější z těchto deliktů (závažnost pak nutno posuzovat především s ohledem na charakter individuálního objektu deliktu, tedy zájem, proti kterému delikt směřuje a k jehož ochraně je příslušné ustanovení především určeno)“ (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2005, č. j. 6 As 57/2004 - 54, č. 772/2006 Sb. NSS). Nová právní úprava přestupkového práva, která byla žalovaným v posuzované věci aplikována, výslovně upravuje tuto zásadu v § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, podle něhož se za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný, a jsou-li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější.

22. V posuzované věci vztáhl zásadu absorpce ve výše popsané podobě správní orgán I. stupně pouze na jím řešené delikty, neaplikoval ji však žalovaný „mezi řízeními“ o sbíhajících se deliktech, ačkoli jej k tomu nabádal již Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 4. 2018, č. j. 2 As 426/2017 - 62. Z rozhodnutí žalovaného nevyplývá, který ze sbíhajících se deliktů žalovaný vyhodnotil jako nejzávažnější, a proto za něj uložil pokutu, a jak výši uložené sankce ovlivnilo spáchání dalších sbíhajících se skutků. Žalovaný namísto toho opětovně učinil pouze kumulaci pěti samostatných pokut, byť si nyní při výpočtu počínal obráceně, jelikož nesčítal pět samostatných částek, nýbrž (bez řádného zdůvodnění) stanovil výsledek, který následně v témže poměru, jaký panoval původně, rozdělil na pět částek. Žalovaný tak sice aplikaci zásady absorpce deklaroval, včetně přiléhavého odkazu na § 37 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky, avšak fakticky ji neprovedl.

23. Pokud se jedná o žalobcem namítané nedodržení závazného právního názoru vysloveného v rozsudku č. j. 2 As 426/2017 - 62, je třeba připomenout, že Nejvyšší správní soud v této věci vytkl žalovanému, že dne 24. 8. 2016 vydal rozhodnutí, jímž potvrdil uložení pokuty inspektorátem v Hradci Králové ve výši 300 000 Kč za uvedení na trh 1 šarže závadného medu žalobcem, aniž zohlednil pravomocně uložené pokuty inspektoráty v Praze, Brně a Ústí nad Labem. Za popsaného stavu bylo proto zcela pochopitelné, že Nejvyšší správní soud vyzval žalovaného k úvaze o minimalizaci pokuty či upuštění od ní postupem dle § 43 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, neboť měl zjevně za to, že pokud by vedl žalovaný společné řízení o 22, namísto 21 šaržích závadného medu, nedošlo by již k zásadnímu ovlivnění závažnosti deliktu, a tím ani výše ukládané pokuty.

24. Po vrácení věci zdejším soudem ovšem žalovaný nebyl ve stejné situaci, neboť po uvedeném rozsudku Nejvyššího správního soudu Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci zrušil rozsudkem ze dne 25. 4. 2018, č. j. 65 A 95/2016 - 59, rozhodnutí žalovaného ve věci řešené inspektorátem v Olomouci, zdejší soud rozsudkem č. j. 30 A 176/2016 - 278 zrušil rozhodnutí žalovaného ve věci řešené správním orgánem I. stupně a dne 19. 9. 2018 zrušil sám žalovaný v přezkumném řízení rozhodnutí o odvolání ve věci řešené inspektorátem v Ústí nad Labem. Současně tak „obživla“ čtyři odvolací řízení. Jedinou pokutou, která byla v době vydání nového rozhodnutí žalovaného dne 11. 4. 2019 za sbíhající se delikt uložena, byla pokuta 300 000 Kč, uložená rozhodnutím inspektorátu v Praze ze dne 22. 4. 2016 za výskyt 1 šarže závadného medu. Nebylo tudíž možné bez dalšího na žalovaném požadovat, aby doslova následoval výzvu Nejvyššího správního soudu k úvaze o minimalizaci nově ukládané pokuty, neboť již nemohl vztahovat své úvahy o přiměřenosti celkové výše pokuty k pravomocně uložené pokutě 3 960 000 Kč (v obvodech inspektorátů v Praze, Brně a Ústí nad Labem), nýbrž k nadále jediné pravomocně uložené pokutě 300 000 Kč. Se žalobcem proto nelze souhlasit, má-li za to, že žalovaný byl povinen uvažovat o minimalizaci pokuty či upuštění od jejího uložení, pokud nyní již rozhodování o odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně nepředcházelo pravomocné uložení pokuty ve výši 3 960 000 Kč jinými inspektoráty. Změna skutkového stavu, zde v podobě odlišného stavu řízení a rozhodnutí o ostatních sbíhajících se deliktech, představuje limit ve vázanosti správního orgánu právním názorem soudu ve smyslu § 78 odst. 5 s. ř. s.

25. Výše uvedené skutečnosti ale zcela jistě nemohou mít vliv na vázanost žalovaného právním názorem vysloveným zdejším soudem ve zrušujícím rozsudku č. j. 30 A 176/2016 - 278. Nadále je třeba bezpodmínečně trvat na aplikaci zásady absorpce i „mezi řízeními“ o sbíhajících se deliktech. Tento závěr nebyl změnou podmínek, za jakých žalovaný o odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně rozhodoval, nijak dotčen. Žalovaný, přestože se rozhodl nespojit řízení o jednotlivých skutcích ke společnému řízení, mohl naplnění zásady absorpce docílit. V takovém případě bylo dle názoru krajského soudu na místě, aby žalovaný nejprve vyhodnotil, který ze sbíhajících se deliktů je nejpřísněji trestný, resp. při totožné právní kvalifikaci vyhodnotit, který ze sbíhajících se skutků je nejzávažnější. Pokud by dospěl k závěru, že jím je skutek projednaný inspektorátem v Praze, jehož rozhodnutí o uložení pokuty již nabylo právní moci, musel by následně postupně posoudit, zda jsou v ostatních řízeních splněny podmínky pro upuštění od uložení správního trestu dle § 43 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky. Jestliže by žalovaný uzavřel, že nejzávažnějším byl některý ze skutků řešených jiným správním orgánem I. stupně, měl úvahy prvostupňového správního orgánu korigovat aplikací § 37 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky, tj. přihlédnout k tomu, že o některém z více přestupků, které byly spáchány více skutky, nebylo rozhodnuto ve společném řízení. Pochopitelně by žalovaný musel v odůvodnění rozhodnutí přezkoumatelně vysvětlit, jakým způsobem skutečnost uvedenou v § 37 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky zohlednil. Následně by žalovaný rozhodoval o odvoláních proti rozhodnutím dalších inspektorátů, tj. vždy by nejprve zvážil aplikaci § 43 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky (zjednodušeně řečeno, zda žalobce již nebyl dostatečně potrestán rozhodnutími, která již nabyla právní moci), a pokud by k jeho užití nebyly splněny podmínky, korigoval by úvahy jednotlivých inspektorátů o výši pokut aplikací § 37 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky.

26. Takto však žalovaný, jak krajský soud konstatoval již výše, v projednávaném případě nepostupoval, kdy sice v napadeném rozhodnutí aplikaci zásady absorpce deklaroval, avšak fakticky ji neprovedl. Tuto žalobní námitku proto krajský soud shledal důvodnou.

V. Závěr a náklady řízení

27. Krajský soud tak na základě výše uvedených skutečností shledal žalobu důvodnou, a proto napadené rozhodnutí žalovaného dle ustanovení § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil.

28. Ve smyslu § 78 odst. 4 s. ř. s. krajský soud dále vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení bude na žalovaném, aby při ukládání pokuty opětovně řádně zohlednil absorpční zásadu s tím, že úhrn pokut uložený sbíhajícími se rozhodnutími by se měl v zásadě rovnat výši pokuty, která by byla za tytéž skutky uložena, kdyby byly projednány společně.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku za žalobu ve výši 3 000 Kč. Ke splnění uvedené povinnosti byla žalovanému stanovena přiměřená lhůta.