č. j. 31 A 47/2020-54

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobce: BIOM s.r.o., IČ 26071134 sídlem Nádražní 39, 373 81 Kamenný Újezd zastoupen JUDr. Lukášem Havlem, advokátem sídlem Libušinka 180, 54 01 Trutnov proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6.12.2019, č.j. 62667/2019-MZE-18144, sp. zn. 15VD20691/2019-18144 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobou podanou původně k Městskému soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského ze dne 20. 8. 2019, č. j. UKZUZ 141508/2019. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byl žalobce uznán vinným přestupkem, kterého se měl dopustit tím, že v měsíci březnu roku 2018 uvedl na trh nepovolený přípravek na ochranu rostlin pod obchodním názvem NOVASTIM KLASIK, číslo šarže NK1803, datum výroby 03.2018, datum expirace 2 roky od data výroby, v množství 18 000 litrů, v rozporu s čl. 28 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh, neboť předmětný přípravek nesplňoval kritéria stanovená technickou specifikací přípravku ze dne 23. 11. 2019, která byla součástí podkladové dokumentace nezbytné pro vydání povolení k uvádění na trh a používání uvedeného přípravku. Správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že laboratorními analýzami a jejich vyhodnocením bylo prokázáno, že předmětná šarže přípravku nesplňovala požadavek na množství účinné látky Natrium-4-nitrofenolát a účinné látky Natrium-5-nitroguajakolát, jejichž obsah byl nižší, než jsou limity uvedené v technické specifikaci přípravku. Dále bylo zjištěno výrazné převýšení limitu stanovenému v technické specifikaci pro pH.

2. Podle správního orgánu prvního stupně se žalobce uvedeným jednáním dopustil přestupku podle § 79g odst. 1 písm. a) zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a změně některých souvisejících zákonů, za což mu byla uložena pokuta ve výši 100 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

II. Vyjádření účastníků

3. V podané žalobě žalobce nejprve odkázal na čl. 28 odst. 1 a preambuli nařízení č. 1107/2009 a uvedl, že nevědomě namíchal v jedné šarži přípravek na ochranu rostlin s jinými koncentracemi účinných látek s tím, že jejich naměřené hodnoty byly nižší, než jsou povolené limity, a zároveň byla překročena hodnota pH. Podle žalobce ale nebyl na trh uveden nepovolený přípravek, neboť je toho názoru, že podle preambule nařízení je pro účely posuzování rozhodné, aby v přípravcích byly obsaženy pouze ty účinné látky, u nichž bylo prokázáno, že mají na rostlinnou výrobu jednoznačně příznivé účinky. K pochybení došlo v důsledku poruchy správné funkce váhy, která odměřovala použité suroviny, a nižší koncentrace účinných látek znamenala pouze slabší působení přípravku, než bylo deklarováno. Závěr žalovaného, že menší účinnost přípravku znamená ve svém důsledku jeho nefunkčnost a možnost následného zatížení životního prostředí vstupem dalších látek je podle něj čistě spekulativní, a nelze tvrdit, že méně koncentrovaný přípravek je škodlivější než přípravek s vyšším podílem účinných látek, neboť v důsledku nižší koncentrace doživotního prostředí vstoupilo menší množství účinné chemické látky. Poukázal na analýzu, dle které se u rajčat mohl snížit výnos v důsledku chybného namíchání prostředku o cca 2% a překročení pH s ohledem na ředění přípravku lze považovat z aplikačního hlediska za bezvýznamné.

4. Podle žalobce tak přípravek nemohl představovat riziko pro zdraví lidí, zvířat nebo životní prostředí, neboť se jednalo o přípravek NOVASTIM KLASIK, byť s odchylnými koncentracemi.

5. Dále brojil žalobce proti uložené sankci. Uvedl, že neprokazoval vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné požadovat pro to, aby přestupku zabránil, neboť mu správní orgán telefonicky sdělil, že mu bude uložena pouze symbolická sankce, nicméně uložená sankce je pro něj sankcí citelnou. K tomu vedl, že po upozornění na nesprávnou koncentraci účinných látek stáhl z trhu danou šarži a na trhu zůstalo jen 4 850 litrů přípravku. Část rozhodnutí, týkající se sankce, označil s ohledem na hodnocení polehčujících a přitěžujících okolností za nepřezkoumatelné, neboť jeho úvahy o po zvýšeném riziku ohrožení zdraví lidí, zvířat nebo životního prostředí nejsou založené na zprávě chemické laboratoře a žalobcem zadaný rozbor prokazuje opak. Zároveň se podle něj žalovaný nezabýval dostatečně ani jeho ekonomickou situací.

6. Žalovaný ve svém vyjádření nejprve zrekapituloval obsah dotčených ustanovení citovaného nařízení s tím, že pouze povolené přípravky, u nichž je dodrženo nejen deklarované složení, ale je dodržen např. tak způsob aplikace z hlediska množství přípravku a jeho předmětu použití mohou dosáhnout požadovaného účinku při co nejmenším zatížení zdraví lidí, zvířat a životního prostředí. Žalobce podle něj sám připouští, že na trh uvedl přípravek, který měl jiné složení, než bylo uvedeno v povolení k uvádění na trh. Žalovaný uvedl, že kontrolované balení se musí nejen svým názvem, ale i složením shodovat s povoleným přípravkem, jehož názvem je balení označeno, v opačném případě je třeba přípravek považovat za nepovolený. K menší účinnosti přípravku odkázal na napadené rozhodnutí a uvedl, že nefunkčnost znamená, že přípravek nemůže zasáhnout očekávaným způsobem vůči škodlivému organismu a může se jednat o škodlivý (protože neefektivní) vstup chemických směsí do životního prostředí. Společenská nebezpečnost pak spočívá nejen v riziku dopadu nepovoleného přípravku na životní prostředí, ale také v tom, že takový vstup je zbytečný, škodlivý a nepřijatelný. Při použití přípravku s nižší koncentrací by uživatelé museli postup opakovat, čímž by se do půdy dostalo zbytečně větší množství účinných látek, příp. by aplikace neměla žádný efekt.

7. V případě zproštění odpovědnosti leží důkazní břemeno na žalobci, nicméně ve spisovém materiálu není doloženo ani tvrzeno konání, které by vedlo k účinnému sledování požadované kvality. Naopak žalobce sám uvedl, že k pochybení došlo v důsledku nedbalosti zaměstnance či chybou přístroje. Podle žalovaného se tak jedná o nedbalost žalobce, která je mu přičitatelná, a k organizaci kvality výrobního procesu a její detailní úpravě přistoupil až po vzniku důvodného podezření na závadné složení směsi, což nepředstavuje liberační důvod dle přestupkového zákona.

8. Žalobce nesouhlasil ani s výhradami k uložené sankci, které je dle jeho názoru dostatečně zdůvodněná a sankce ve výši 2,5% horní hranice sazby je přiměřená a není v rozporu se zjištěnými skutečnostmi ohledně hospodářské situace žalobce.

9. V replice žalobce setrval na svých námitkách a úvahy žalovaného označil za spekulativní a neprokázané. S ohledem na to, že efekt přípravku se projevuje s odstupem času a často až při sklizni, je vyloučeno tvrzení žalovaného, že by uživatel musel postup opakovat. Ředitelnost přípravku vodou sama o sobě znamená, že čím víc se přípravek naředí, tím méně látek se dostává do životního prostředí. V případě sankce setrval žalobce na tvrzení o její nepřezkoumatelnosti.

III. Posouzení věci

10. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). První otázkou je, zda žalobce skutečně na trh uvedl nepovolený přípravek, jak uvedl žalovaný, nebo ne.

11. Nespornou skutečností je, že žalobce byl oprávněn uvádět na trh povolený přípravek NOVASTIM KLASIK, a zároveň další nespornou skutečností je, že šarže výrobku č. NK1803, datum výroby 03.2018, datum expirace dva roky od data výroby, byla namíchána tak, že se ve třech veličinách (obsah Na-5-NG, obsah Na-4-NF a hodnota pH) odlišovala od technické specifikace výrobku NOVASTIM KLASIK. V případě Na-5-NG a Na-4-NF byl zjištěn nižší obsah látek, než požadovala schválená technická specifikace, a v případě pH byla naopak technická specifikace překročena.

12. Základní otázkou proto je, zda odlišné složení jedné šarže v případě, že tato šarže obsahuje pouze povolené látky, nicméně v odlišných hodnotách, a to v případě účinných látek v hodnotách nižších, než které obsahovala technická specifikace, znamená, že se jednalo v případě této šarže o nepovolený výrobek.

13. Podle čl. 28 odst. 1 Nařízení 1107/2009 se přípravek na ochranu rostlin neuvede na trh ani nepoužije, pokud nebyl v dotyčném členském státě povolen v souladu s tímto nařízením.

14. Podle čl. 29 odst. 1 téhož nařízení aniž je dotčen článek 50, přípravek na ochranu rostlin se povolí pouze tehdy, splňuje-li podle jednotných zásad uvedených v odstavci 6 tyto požadavky: a) jeho účinné látky, safenery a synergenty byly schváleny; b) je-li jeho účinná látka, safener či synergent vyroben za použití jiného zdroje, nebo stejného zdroje s využitím jiného výrobního postupu nebo místa výroby: i) specifikace podle článku 38 se významně neodchyluje od specifikace uvedené v nařízení, jímž se daná účinná látka, safener či synergent schvaluje, a ii) účinná látka, safener či synergent nemá v důsledku nečistot žádné další škodlivé účinky ve smyslu čl. 4 odst. 2 a 3, než kdyby byl vyroben v souladu s výrobním postupem uvedeným v dokumentu, který byl podkladem ke schválení; c) jeho formulační přísady nejsou uvedeny v příloze III; d) jeho technická formulace je taková, že vystavení uživatele nebo další rizika jsou co nejvíce omezena, aniž je narušeno fungování přípravku; e) s ohledem na současné vědeckotechnické poznatky splňuje požadavky podle čl. 4 odst. 3; f) vhodnými metodami lze určit povahu a množství jeho účinných látek, safenerů a synergentů a případně všech nečistot a formulačních přísad, které jsou významné z hlediska toxicity, ekotoxicity nebo životního prostředí; g) vhodnými metodami obecně používanými ve všech členských státech, s vhodnými limity pro určení relevantních vzorků, lze zjistit jeho rezidua vznikající při povoleném použití, která jsou významná z hlediska toxicity, ekotoxicity nebo životního prostředí; h) jeho fyzikální a chemické vlastnosti byly určeny a shledány přijatelnými pro účely správného použití a skladování přípravku; i) u přípravku či přípravků na ochranu rostlin určených k použití u potravin nebo krmiv byly maximální limity reziduí v zemědělských produktech ovlivněných použitím uvedeným v povolení případně stanoveny nebo změněny v souladu s nařízením (ES) č. 396/2005.

2. Žadatel musí prokázat, že jsou splněny požadavky stanovené v odst. 1 písm. a) až h).

3. Dodržování požadavků stanovených v odst. 1 písm. b) a písm. e) až h) se ověřuje pomocí úředních či úředně uznaných zkoušek a analýz provedených za zemědělských a rostlinolékařských podmínek a podmínek v oblasti životního prostředí, které jsou vhodné pro používání příslušného přípravku na ochranu rostlin a představují typické podmínky panující v zóně, kde má být daný přípravek používán.

15. Dle bodu 10 preambule nařízení by v přípravcích na ochranu rostlin měly být obsaženy pouze látky, u nichž bylo prokázáno, že mají na rostlinnou výrobu jednoznačně příznivé účinky a že se u nich neočekává, že budou mít škodlivé účinky na zdraví lidí nebo zvířat či nepřijatelné účinky na životní prostředí. S cílem dosáhnout stejné úrovně ochrany ve všech členských státech by se rozhodnutí o přijatelnosti či nepřijatelnosti těchto látek měla přijímat na úrovni Společenství na základě harmonizovaných kritérií. Tato kritéria by se měla použít při prvním schválení účinné látky podle tohoto nařízení. Pro účinné látky, které již byly schváleny, by se kritéria měla použít v okamžiku obnovení nebo přezkumu jejich schválení.

16. Dle bodu 23 preambule nařízení přípravky na ochranu rostlin obsahující účinné látky mohou mít různá složení a mohou být používány u řady rostlin a rostlinných produktů v různých zemědělských a rostlinolékařských podmínkách a podmínkách v oblasti životního prostředí (včetně klimatických). Povolení přípravků na ochranu rostlin by proto měly udělovat členské státy.

17. Podle § 31 odst. 3 zákona je držitel povolení povinen zajistit, aby si účinná látka nebo účinné látky v přípravku a přípravek samotný uchovaly složení, splňovaly technickou specifikaci a ostatní požadavky na přípravek odpovídající údajům uvedeným v předložených podkladech, na jejichž základě bylo povolení uděleno, a to po celou dobu platnosti povolení.

18. Podle názoru zdejšího soudu musí složení výrobku, který je uváděn na trh, a to vč. jeho jednotlivých šarží, odpovídat technické specifikaci, ve které byl předmětný výrobek povolen k uvedení na trh. Jinými slovy přípravek distribuovaný pod určitým obchodním názvem, pod kterým bylo povoleno jeho uvedení na trh, musí svým složením odpovídat výrobku, který byl k uvedení na trh povolen. Soud se tak ztotožňuje se žalovaným v tom, že totožnost výrobku je dána pouze v případě, kdy je na trh uváděn výrobek s odpovídajícím registrovaným obchodním názvem, jehož fyzikálně chemické složení odpovídá složení povoleného přípravku.

19. Jakákoliv jiná varianta totiž znamená, že je buď na trh uváděn výrobek pod registrovaným obchodním názvem, ale s jiným složením, nebo přípravek schváleného složení je na trh uváděn pod neregistrovaným názvem.

20. V nyní posuzované věci je nesporné, že dotčená šarže výrobku NOVASTIM KLASIK č. NK1803 obsahovala odlišné složení, než s jakým byl výrobek NOVASTIM KLASIK schválen k uvedení na trh. Soud nijak nezpochybňuje argumentaci žalobce, že dotčená šarže obsahovala pouze schválené účinné látky, ani to, že tyto látky byly obsaženy v menším než schváleném množství. Nicméně tato argumentace vede pouze k jedinému, a to k hledání míry toho, kolik je ještě akceptovatelná odchylka od schváleného složení, resp. technické specifikace přípravku, což vylučuje jakoukoliv jistotu a předvídatelnost jak správního, tak i soudního rozhodnutí.

21. Žalobce pomíjí, že se v posuzované věci jedná o posouzení jeho přestupku, tj. hodnocení věci se pohybuje v rovině správního práva trestního a jedinou otázkou je, zda byla naplněna skutková podstata přestupku, jak je vymezena v příslušném předpise.

22. Podle § 79g odst. 1 písm. a) zákona o rostlinolékařské péči se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím uvádění přípravků na trh používá nebo uvede na trh přípravek, který není v České republice povolen.

23. Žalobce skutkovou podstatu přestupku jednoznačně naplnil. Žalobce je právnickou osobou a uvedl na trh přípravek pod označením NOVASTIM KLASIK, jehož složení neodpovídalo složení, které je jako technická specifikace prostředku NOVASTIM KLASIK uvedena v povolení pro uvedení výrobku na trh.

24. Sám žalobce v žalobě konstatuje, že důsledkem odlišného složení bylo, že na trh uvedená šarže obsahovala cca 80% standardního množství účinných látek. Není úkolem soudu hodnotit, jakým způsobem můžeme mít vliv na užití přípravku jeho další ředění, nicméně je zcela zjevné, že distribuovaný přípravek byl o 20% méně účinný, tedy nemohlo se jednat o shodný přípravek než ten, který byl povolen k užívání. Hodnocení dopadů takto méně účinného přípravku na výnosy rajčat, případně jiných plodin je pouze matematickým odhadem žalobce, avšak nesprávné složení přípravku je jednoznačným faktem.

25. Soud má zároveň jednoznačně za to, že použití přípravků v jiném složení, než ve kterém bylo schváleno pro použití, má negativní dopady na životní prostředí, a to buď v důsledku toho, že do životního prostředí vstupuje více látek v případě překročení množství účinné látky, nebo naopak se nedostaví očekávaný výsledek, což v budoucnu může vést opětovně ke zvýšenému vstupu látek do prostředí, neboť by uživatelé přípravku mohli užít přípravek v jiné koncentraci, než pro jaké použití byl přípravek schválen, případně, jak uvedly správní orgány, nedostatečný efekt přípravku znamená nevhodný, zbytečný či jiný než zamýšlený vstup látek do životního prostředí.

26. Podle názoru soud je jasným závěrem, že užití přípravku v jiném než schváleném složení, je negativní a nezamýšlené. Bez pochyby přímý důsledek použití méně koncentrované látky není pro životní prostředí negativní, nicméně to by nebyl ani přípravek o 50% nebo 75% nebo třeba 90% méně účinný, zvlášť pokud se, jak uvádí žalobce, efekt přípravku projeví se zpožděním. Negativním důsledkem ale je zbytečné užití přípravku, resp. nedosažení očekávaného výsledku.

27. Argumentace žalobce v konečném důsledku vede k tomu, že v případě použití týchž účinných látek, ale v nižší koncentraci, by nikdy nemělo dojít ke spáchání přestupku, což považuje soud za absurdní, neboť s nižší koncentrací by měla být logicky zátěž životního prostředí nižší. Nesprávnost tohoto předpokladu je daná tím, že uživatel očekává od zakoupeného přípravku efekt, který odpovídá právě tomu složení, pro které byl ten který přípravek povolen k prodeji.

28. Soud tedy k otázce, zda byla naplněna skutková podstata přestupku, uzavírá, že pod jedním a týmž obchodním názvem mohou být uváděny na trh pouze přípravky totožného složení, které je uvedeno v technické specifikaci výrobku a které odpovídá povolení k uvedení na trh. Jakékoliv uvedení přípravku, který neodpovídá specifikaci, se kterou byl přípravek pro uvedení na trh povolen, pod totožným obchodním označením jako povolený přípravek znamená, že byl na trh uveden přípravek s jiným složením, tedy přípravek, u kterého nebylo povoleno uvedení na trh pod deklarovaným obchodním označením.

29. Hodnocení toho, jaké bylo složení výrobku, tedy jakým způsobem se odlišovalo od schváleného složení, má své místo v posouzení otázky ukládané sankce. Je zřejmé, že jinak by měla být sankcionována mírná odlišnost v množství účinných látek v případě, kdy výrobek obsahuje veškeré látky, které má; jinak by mělo být sankcionováno podstatné snížení množství účinných látek a jinak i zcela odlišné složení přípravku. Volnost správního orgánu při ukládání sankce umožňuje adekvátně zohlednit nebezpečnost jednání pachatele v individuálním případě. Druhou otázkou je možnost liberace žalobce spolu s otázkou zavinění.

30. Podle § 21 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky právnická osoba za přestupek neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila.

31. Citované ustanovení upravuje jednotně možnost liberace, která je spojena s objektivní odpovědností právnických osob. Možnost liberace před sjednocením správních deliktů zákonem o odpovědnosti za přestupky byla opakovaně normována v jednotlivých veřejnoprávních předpisech pro případy odpovědnosti právnických osob za správní delikt a rozhodovací praxe správních soudů je v jejím výkladu historicky jednotná a jednoznačná.

32. Klíčovou otázkou je v případě liberace otázka unesení důkazního břemene, které leží na pachateli přestupku, tj. v nyní posuzované věci na žalobci. Jak uvedl Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 19. 9. 2014, č. j. 4 As 123/2014-33, „případné liberační důvody musí prokazovat obviněný ze správního deliktu, nikoli správní orgán, který pouze posuzuje jejich důvodnost.“ 33. Soud ověřil, že obsahem správního spisu nejsou žádné listiny, návrhy na výslechy svědků nebo jiné důkazní prostředky, kterými by žalobce dokládal vynaložení veškerého úsilí, které by bylo možno požadovat k zabránění přestupku. Žalobce se toliko omezil na konstatování v odvolání, že v posuzované věci „došlo k tomu, že zaměstnanec obviněné společnosti Biom sro. namíchal přípravek dle přiložené receptury, ale zřejmě spletl poměr a namíchal přípravek s nižší koncentrací. Kontrolu pH ovlivnil nesprávně zkalibrovaný pH metr a tudíž daný zaměstnanec vytvořil přípravek s jiným pH. V daném případě došlo k neúmyslnému pochybení zaměstnance. Jednatel žalované bohužel zavedenou kontrolou nemohl chybu odhalit. Na základě uvedeného došlo k dalšímu zpřesnění kontrolních mechanismů a došlo k úpravě kalibrace pH metru. Bylo dále zavedeno, že vzorek každé výrobní šarže bude před uvedením na trh poslán na analytické rozbory obsahu účinných látek a pH na externí pracoviště.“ s tím, že „se správní orgán vůbec otázkou neúmyslného jednání zaměstnance a celkově jednáním obviněného, u kterého je výsledek stavem souhry náhod, nezabýval. Obviněný se tak domnívá, že bez dalšího konstatování viny jen porovnáním parametrů měřeného a deklarovaného přípravku je zcela nedostatečné a nelze za drobné odchylky měřeného a povoleného přípravku uznat obviněného vinným.“ 34. Z vlastního vyjádření žalobce v odvolání je přitom jasně patrné, že teprve v důsledku kontroly zavedl kontrolní mechanismus, který má potenciál zabránit uvedení chybně vyrobené šarže na trh, a to analytický rozbor šarže před uvedením na trh. Naopak v případě nyní posuzovaného výrobku mechanismy, které zavedl žalobce pro kontrolu výrobku uváděného na trh, nebyly způsobilé odhalit neúmyslné, nedbalostní a v konečném důsledku pravděpodobně ani úmyslné ovlivnění konečného výrobku, neboť nebyly schopny zachytit pochybení v nyní posuzované věci.

35. Systém kontrol, který měl žalobce v rámci výroby nastavený, v řízení nijak neprokázal. Kontrolu surovin dle odpisu, jak o ní hovořil žalobce v odvolání, však nelze považovat za vynaložení veškerého úsilí, které by bylo možno požadovat k zabránění přestupku, neboť žalobce netvrdil a ani neprokázal, že konečný výrobek byl jakkoliv kontrolován, resp. byla u něj alespoň základním způsobem prováděna kontrola kvality před uvedením na trh. Žalobce se tak fakticky spoléhal pouze na to, jaký byl stav surovin vstupující do výroby. I když nelze objektivní odpovědnost zaměňovat za absolutní, bylo na žalobci, aby přijal taková opatření, která budou bránit porušení právních povinností za běžných okolností, přičemž pochybení zaměstnance při odvažování surovin, příp. odchylku přístroje způsobenou např. údržbou lze považovat právě za předvídatelné, tj. z pohledu soudu běžné okolnosti, k jejichž zabránění, resp. k zabránění jejich promítnutí do konečného výrobku, by měl mít žalobce nastaveny mechanismy kontroly.

36. Pokud má žalobce za to, že neodpovídá za přestupek z důvodu liberace, pak by skutečnosti naplňující podmínky liberace musely být dány v době přestupkového jednání. Jejich existenci mohl žalobce prokázat kdykoliv v průběhu řízení. Pokud by tedy byl telefonicky ujištěn o symbolické výši sankce (což obsahem správního spisu nebylo prokázáno) a následně mu byla uložena sankce ve výši, se kterou nesouhlasil, mohl by důkazy, kterými by prokazoval vynaložení veškerého úsilí, které by bylo možno požadovat k zabránění přestupku, předložit i v rámci odvolání, resp. v odvolacím řízení, což však neučinil. Konečně žádné relevantní důkazy o opatřeních v době spáchání přestupku nepředložil ani v rámci řízení o žalobě.

37. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně jakýchkoliv relevantních opatření, kterými by zajistil vynaložení veškerého úsilí, které by bylo možno požadovat k zabránění přestupku. Za této situace nebylo možno ani hodnotit kvalitu přijatých opatření a naplnění důvodů pro liberaci žalobce. Třetí otázkou je, zda byla sankce žalobci uložena přezkoumatelně a v přiměřené výši.

38. Soud přezkoumal odůvodnění sankce v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, tak i vypořádání souvisejících odvolacích námitek a dospěl k závěru, že byť je odůvodnění sankce stručné, tak v podstatných náležitostech obstojí. Nelze je považovat za nepřezkoumatelné ani nezákonné.

39. V případě uložené sankce a jejího odůvodnění soud primárně posoudil vypořádání odvolacích námitek žalobce žalovaným. Z odvolání vyplývá, že žalobce brojil pouze proti výši pokuty jednak pro obecnost úvahy o neposouzení účinků přípravku a dále pro nezohlednění aktuálních údajů o solventnosti v roce, kdy podával odvolání.

40. Podle názoru soudu se žalovaný s odvolacími námitkami vypořádal. Žalovaný zcela případně poukázal na to, že správní orgán prvního stupně při stanovení sankce vycházel krom polehčujících okolností také z toho, že jako přitěžující okolnost bylo posouzeno, že odvolatel svým jednáním zvýšil riziko ohrožení zdraví lidí, zvířat a životního prostředí. K charakteru jednání, tj. k tomu, zda koncentrace látek v rozporu se schváleným složením přípravku představuje zvýšené riziko ohrožení zdraví nebo životního prostřední, se soud vyjádřil výše a nemá k tomu na tomto místě co dodat. Taktéž z napadeného rozhodnutí je patrné, že vlivem složení přípravku na zdraví nebo životní prostředí se správní orgány zabývaly. Zároveň soud považuje za správný závěr správního orgánu prvního stupně, potažmo žalovaného, že uvedení přípravku, jehož účinky nebyly posuzovány, představuje vážné nebezpečí, což plyne z toho, že neschválené chemické látky nesmí být uváděny do oběhu.

41. Druhou skutečností, tj. přiměřeností pokuty k hospodářskému výsledku žalobce v roce 2108, se žalovaný taktéž zabýval. Ačkoliv se žalobce domáhal věcného posouzení, žalovaný poukázal na to, že žalobce nepředložil žádný důkaz prokazující změnu svého hospodářského výsledku a zhoršení ekonomické situace. Z obsahu správního spisu soud ověřil, že žalobce skutečně žádné listiny nepředložil a jeho tvrzení o zhoršení ekonomického výsledku zůstalo neprokázané. I v případě druhé namítané skutečnosti soud souhlasí se závěry žalovaného. Jelikož žalobce v odvolacím řízení nijak neprokázal zhoršení své ekonomické situace, nemohl k tomu žalovaný přihlížet.

42. Zároveň je zjevné, že se žalovaný rovněž zabýval obecně přiměřeností uložené sankce a uvedl, že pokuta byla uložena ve výši 2,5 % horní hranice její sazby. Je zřejmé, že pokuta byla uložena při samé spodní hranici.

43. V samotné žalobě brojil žalobce proti nepřezkoumatelnosti odůvodnění sankce v obou rozhodnutích správních orgánů. Žalobce v té souvislosti odkázal na § 35 a násl. zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich s tím, že se správní orgány nezabývaly zákonnými hledisky pro stanovení sankce a srozumitelně a jednoznačně neformuloval logické kroky, které je vedly ke stanovení konkrétní výše sankce. Soud považuje uvedenou námitku za nedůvodnou.

44. Ukládání sankcí v zákoně o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich je upraveno především v ustanoveních § 37 až 40 resp. 44 zákona. Ustanovení § 37 zákona obsahuje demonstrativní výčet skutečností, ke kterým by správní orgány měly přihlížet při ukládání sankcí. S ohledem na demonstrativní charakter citovaného ustanovení platí, že pokud žalovaný, resp. správní orgán prvního stupně vynechal nějaké z uvedených kritérií pro stanovení sankce, automaticky to neznamená, že je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné.

45. Z § 37 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich dopadají na posuzovanou věc pouze některá dílčí ustanovení, a to písm. a), c) a g), dle kterých při určení druhu správního trestu a jeho výměry se přihlédne zejména a) k povaze a závažnosti přestupku, c) k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem, a g) u právnické nebo podnikající fyzické osoby k povaze její činnosti.

46. Polehčující i přitěžující okolnosti správní orgány hodnotily. V případě povahy a závažnosti přestupu § 38 zákona uvádí, že povaha a závažnost přestupku je dána zejména a) významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, b) významem a rozsahem následku přestupku, c) způsobem spáchání přestupku, d) okolnostmi spáchání přestupku, e) u fyzické osoby též druhem a mírou jejího zavinění, popřípadě pohnutkou, je-li tato znakem skutkové podstaty přestupku, f) délkou doby, po kterou trvalo protiprávní jednání pachatele nebo po kterou trval protiprávní stav udržovaný protiprávním jednáním pachatele, g) počtem jednotlivých dílčích útoků, které tvoří pokračování v přestupku.

47. Skutečnosti pro závažnost přestupku správní orgány hodnotily, a to zejména v rámci rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, kde ve prospěch žalobce byl hodnocen způsob spáchán, pozice žalobce na trhu, doba uvádění výrobku na trh, nezjištění a neprokázání škodlivých následků, součinnost žalobce při řešení, množství výrobku, které se dostalo na trh. Uvedené lze podřadit pod okolnosti vyjmenované v § 38 zákona. Hodnocení ze strany správních orgánu je v této souvislosti dostačující.

48. Soud na tomto místě připomíná již konstantní závěry Nejvyššího správního soudu, které se nijak nezměnily ani po přijetí zákona o odpovědnosti za přestupky, k možnostem přezkumu diskrečního oprávnění správních orgánů při ukládání sankcí soudem. Lze proto odkázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, č. j. 1 Afs 1/2012 – 36: „Z judikatury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že při posuzování zákonnosti uložené sankce správní soud k žalobní námitce přezkoumá, zda správní orgán při stanovení výše sankce zohlednil všechna zákonem stanovená kritéria, zda jeho úvahy o výši pokuty jsou racionální, ucelené, koherentní a v souladu se zásadami logiky, zda správní orgán nevybočil z mezí správního uvážení nebo jej nezneužil, ale rovněž, zda uložená pokuta není likvidační [srov. např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008 - 133, publikované pod č. 2092/2010 Sb. NSS, www.nssoud.cz, nebo nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/02 ze dne 13. 8. 2002 (N 105/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.), nebo sp. zn. Pl. ÚS 38/02 ze dne 9. 3. 2004 (N 36/32 SbNU 345; 299/2004 Sb.); oba dostupné na http://nalus.usoud.cz]. Při hodnocení zákonnosti uložené sankce správními soudy není dán soudu prostor pro změnu a nahrazení správního uvážení uvážením soudním, tedy ani prostor pro hodnocení prosté přiměřenosti uložené sankce. Přiměřenost by při posuzování zákonnosti uložené sankce měla význam jedině tehdy, pokud by se správní orgán dopustil některé výše popsané nezákonnosti, v jejímž důsledku by výše uložené sankce neobstála, a byla by takříkajíc nepřiměřená okolnostem projednávaného případu.“, příp. v rozsudku ze dne 15. 2. 2017, č. j. 6 As 214/2016 – 33: „ukládání sankcí a její výše je věcí správního uvážení, jehož přezkum je soudně omezen (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2015, č. j. 1 Azs 200/2014 - 27), neboť zákon v takovém případě správnímu orgánu stanoví pouze mantinely pro jeho rozhodování. Nelze tak dovodit, že ukládání sankce je věcí jednoduchého matematického postupu, kdy se sečtou jednotlivé prvky mající vždy a za všech okolností stejnou hodnotu a váhu v jednotlivé věci, a to i s přihlédnutím k základním zásadám činnosti správních orgánů dle § 2 a násl. správního řádu.“ 49. Soud na základě všeho shora uvedeného s přihlédnutím k judikatuře správních soudů dospěl k závěru, že žalovaný, resp. správního orgán prvního stupně nepřekročil meze správního uvážení a ani samotná sankce nebyla uložena ve zcela excesivní výši. K tomu soud, obdobně jako v případě návrhu na moderaci, musí uvést, že obecně platí, že čím nižší je sankce (typicky sankce uložená těsně nad spodní hranicí zákonného rozmezí), tím menší je pravděpodobnost, že soud shledá důvody pro moderaci (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. srpna 2003, č. j. 6 A 96/2000 – 62, publikovaný pod č. 225/2004 Sb. NSS), tj. že neshledá sankci jako „zjevně nepřiměřenou“.

50. V této souvislosti soud ve vztahu k námitce nesprávného zhodnocení ekonomické situace odkazuje na shora uvedené. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že podklady prokazující zhoršený hospodářský stavy předložil žalobce až ve spojení s žádostí o prodloužení splátky pokuty ze dne 18. 12. 2019, zatímco napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 6. 12. 2019. Z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je patrné, že tento přihlížel k ekonomické situaci žalobce a vycházel přitom z údajů, které o svém hospodaření za rok 2018 zveřejnil žalobce v obchodním rejstříku, což soud považuje za adekvátní postup, neboť správní orgán prvního stupně vycházel ze zveřejňovaných ekonomických údajů bez nadbytečného zatěžování žalobce.

51. Jestliže žalobce opíral odvolací námitku proti výši pokuty o tvrzení o špatném ekonomickém stavu v době podání odvolání, resp. v roce 2019, byl povinen tyto skutečnosti doložit, už jen proto, že žalovaný nemohl mít v prosinci roku 2019 k dispozici údaje o zhoršeném hospodářském výsledku žalobce v roce 2019, neboť tyto údaje nebyly v době rozhodování žalovaného zveřejněné ve veřejném rejstříku. Pokud žalobce nepředložil žalovanému důkazy, které by byly způsobilé prokázat zhoršení jeho ekonomické situace a ve kterých by bylo možné shledat důvod pro změnu výše sankce žalovaným, nelze klást žalovanému za vinu, že ekonomickou situaci žalobce dostatečně nezohlednil.

52. Důvody pro závěr o nezákonnosti sankce nebo nepřezkoumatelnosti jejího odůvodnění soud proto neshledal. V řízení před soudem zároveň žalobce neuplatnil návrh na moderaci, a tudíž nebyl ani prostor pro úvahy soudu o možné změně výše sankce.

IV. Shrnutí a náklady řízení

53. S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že rozhodnutí žalovaného, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto, bylo vydáno v souladu se zákonem a shora uvedené žalobní námitky uplatněné žalobcem nejsou důvodné. Soudu tedy nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnout.

54. Výroky o nákladech řízení mají oporu v § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěšný nebyl, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.