č. j. 31 Af 44/2018 - 137

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: TISKÁRNA HORÁČEK s. r. o., IČO 25969684 sídlem Smetanovo nábřeží 316, 517 54 Vamberk proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33497/18/5000-10470- 702394, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33497/18/5000-10470-702394, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3000 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Ministerstvo průmyslu a obchodu poskytlo žalobci na základě rozhodnutí ze dne 29. 9. 2009 dotaci na realizaci projektu „Zavedení nového systémového ICT v podmínkách tiskárny Horáček“. Dotace byla poskytnuta v rámci operačního programu Podnikání a inovace a žalobce obdržel celkovou částku 2 280 000 Kč (z toho 1 938 000 Kč ze státního rozpočtu na předfinancování výdajů, které byly kryty prostředky z rozpočtu Evropských společenství, a 342 000 Kč z ostatních prostředků státního rozpočtu).

2. Finanční úřad pro Královéhradecký kraj (dále též pouze „správce daně“) platebními výměry ze dne 13. 6. 2014, č. j. 1138150/14/2700-04702-605650 a č. j. 1138152/14/2700-04702-605650, vyměřil žalobci odvody za porušení rozpočtové kázně podle § 139 a § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), a podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném do 29. 12. 2011 (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“). Prvním z uvedených platebních výměrů byl žalobci vyměřen odvod do státního rozpočtu ve výši 342 000 Kč, druhým ze zmíněných platebních výměrů odvod do Národního fondu II ve výši 1 938 000 Kč. K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutími ze dne 12. 11. 2015, č. j. 38939/15/5000-10470-702394 a č. j. 38942/15/5000-10470-702394, změnil první platební výměr tak, že snížil vyměřený odvod na 48 960 Kč, a druhý platební výměr tak, že snížil vyměřený odvod na 277 440 Kč.

3. Finanční orgány předně dospěly k závěru, že žalobce při realizaci projektu nedodržel termín splnění závazných ukazatelů stanovený v podmínkách pro poskytnutí dotace, které byly nedílnou součástí rozhodnutí o poskytnutí dotace. Další porušení rozpočtové kázně spatřovaly v tom, že žalobce porušil zákaz přemístění dlouhodobého hmotného majetku a nehmotného majetku mimo podporovaný region. Žalobce totiž umístil dne 6. 6. 2012 pořízený hardware mimo podporovaný region NUTS II, do společnosti Master DC Praha, čímž nedodržel lhůtu 3 let, ve které nesměl přemístit pořízený majetek mimo podporovaný region.

4. Krajský soud v Hradci Králové poté rozsudkem ze dne 16. 8. 2017, č. j. 31 Af 8/2016 - 207, zrušil uvedená rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2015. Krajský soud shledal, že žalobce v souladu s podmínkami pro poskytnutí dotace požádal o změnu termínu splnění závazných ukazatelů, přičemž poskytovatel dotace této žádosti vyhověl. V předmětném postupu nelze spatřovat porušení rozpočtové kázně. Námitky proti závěru o dalším porušení rozpočtové kázně (spočívajícím v přemístění pořízeného majetku mimo podporovaný region) žalobce uplatnil opožděně, proto se jimi krajský soud nezabýval.

5. Žalovaný poté vydal v záhlaví specifikované rozhodnutí, v němž respektoval právní názor vyslovený v rozsudku krajského soudu č. j. 31 Af 8/2016 - 207. Zároveň setrval na závěru, že žalobce porušil rozpočtovou kázeň přemístěním pořízeného majetku mimo podporovaný region. Žalovaný proto změnil první platební výměr tak, že snížil vyměřený odvod na 32 249 Kč, a druhý platební výměr tak, že snížil vyměřený odvod na 182 743 Kč. Žalobce napadl také uvedené rozhodnutí žalovaného žalobou, o této žalobě soud rozhoduje v nynějším řízení.

6. Žalovaný po zahájení nynějšího soudního řízení vyrozuměl soud o tom, že hodlá uspokojit žalobce postupem podle § 124 daňového řádu, za současného použití § 62 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Soud žalovanému stanovil lhůtu k vydání takového rozhodnutí a ve stanovené lhůtě obdržel oznámení žalovaného, že dne 29. 1. 2019 vydal rozhodnutí, kterým vyhověl požadavku žalobce obsaženému v žalobě. Soud následně vyzval žalobce podle § 62 odst. 3 s. ř. s., aby sdělil soudu, zda je postupem žalovaného uspokojen. Dne 19. 2. 2019 krajský soud obdržel vyjádření žalobce, že předmětným rozhodnutím není uspokojen a že nadále trvá na soudním projednání věci. Podmínky pro zastavení řízení v této věci stanovené v § 62 odst. 4 s. ř. s. tak nebyly splněny, krajský soud tedy pokračoval v řízení.

II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě a ve vyjádření žalovaného

7. Žalobce uvedl, že dne 27. 5. 2009 podal prostřednictvím aplikace eAccount agentuře CzechInvest plnou žádost o poskytnutí dotace. Cílem projektu bylo využití nových obchodních možností internetové aplikace pomocí webového rozhraní, na kterém přistupující zákazníci mají možnost vytvářet polygrafické výrobky od jednoduchých typů vizitek, přes letáky, pohlednice, fotoknihy, brožury atd. Aplikace nabízela velké množství předpřipravených tematických grafických šablon a zájemce si mohl ve vybrané šabloně změnit jméno, nahrát vlastní fotografie, případně si pomocí grafického editoru požadovanou tiskovinu od základu vyrobit, přes platební portál zaplatit a objednat tisk. Jednalo se o rozsáhlou aplikaci, která vyžadovala přenos velkých objemů dat v nárazových špičkách. Již při podání registrační žádosti bylo jasné, že server, na kterém bude aplikace instalována, se bude muset nacházet na takovém místě, kde je vysoká dostupnost internetu, nejlépe na páteřní lince. V době podání plné žádosti o dotaci sídlo tiskárny Horáček ve Vamberku takovým přístupem nedisponovalo a z jednání se společností Telecom nebylo jasné, zda se situace změní.

8. Dne 6. 5. 2009, tedy ještě před podáním plné žádosti, žalobce prostřednictvím aplikace eAccount vznesl dotaz, jak tuto situaci řešit. CzechInvest mu doporučil uvést jako místo realizace Vamberk a uvedenou situaci řešit až po schválení projektu hodnotitelskou komisí. V rámci plné žádosti byla ve smlouvě s dodavatelem celého řešení uvedena podmínka, že hardware (server) bude během první a druhé etapy umístěn u dodavatele v Ústí nad Orlicí a před ukončením druhé etapy dojde k přesunu hardwaru do server housu s vysokou dostupností internetu. Tuto dokumentaci měla hodnotící komise k dispozici a projekt schválila. Uvedenou podmínku obsahuje také akceptační protokol ukončení první etapy ze dne 12. 3. 2010, který byl součástí žádosti o platbu za první etapu. Rovněž předávací protokol celého díla ze dne 30. 11. 2011 (kdy byl projekt ukončen a předán do provozu) o této podmínce hovoří.

9. I přes skutečnost, že v té době nebyl ve Vamberku dostatečně rychlý internet, se žalobce nejprve snažil provozovat server v sídle tiskárny, a to až do 6. 6. 2012. Potvrdily se ale předpoklady o špatné funkčnosti, server měl potíže s načítáním velkoobjemových dat, dlouho trvalo, než je zpracoval, a bylo zřejmé, že některé rozpracované zakázky z tohoto důvodu nebyly dokončeny. Žalobce zkoušel vyhledat vhodný server house v podporovaném regionu, ale takový správce, který by poskytoval denní správu serveru, včetně zálohování dat na jinde umístěném backupu, zde neexistoval. Z důvodu ohrožení investice, do které vložil z vlastních zdrojů nemalé finanční prostředky, se proto žalobce rozhodl přemístit server na páteřní linku do Prahy, do server housu Master DC Praha. Zde byl server umístěn 2 roky, dne 11. 6. 2014 byl přemístěn zpět do Vamberka.

10. Žalobce se domnívá, že umístění serveru na internetové síti mimo podporovaný region není v době elektronické komunikace znevýhodněním tohoto regionu. Na server není vázána žádná pracovní síla ani výhoda spojená s místem provozu. Software umístěný na serveru využíval výhradně žalobce, jak konstatoval i správce daně.

11. Žalobce namítl, že finanční orgány se nijak nevyjádřily k uvedené argumentaci a k důkazním prostředkům předloženým v průběhu řízení. Nepřihlédly k riziku zmaření celé investice nesplněním plánovaných ekonomických ukazatelů. Dále namítl, že žalovaný shledal odvolání částečně důvodným, přesto ponechal výměr odvodu za porušení rozpočtové kázně za bod 2. výsledku kontrolního zjištění v plné výši. Žalobce také namítl, že tvrzení žalovaného, podle nějž byl dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek mimo podporovaný region po dobu 30 měsíců, je nepravdivé. Žalovaný nevzal v potaz, že majetek byl do podporovaného regionu vrácen dne 11. 6. 2014.

12. Podle žalobce finanční orgány postupovaly v rozporu s § 92 odst. 2 a § 115 odst. 2 daňového řádu, neboť nezjistily dostatečně spolehlivě skutkový stav a neprovedly žalobcem navržené důkazní prostředky, aniž by uvedly důvody jejich neprovedení. Žalobce dále namítl porušení § 8 daňového řádu, které spatřuje v tom, že správce daně a žalovaný „ignorovali“ jeho návrhy a nerespektovali situaci, ve které se žalobce nacházel. Své úvahy aplikovali způsobem, který odporuje „selskému rozumu“ a oprávněné důvěře v předvídatelné jednání. Žalobce zdůraznil, že nikoho neuvedl v omyl a nic nezatajoval. Žalovaný se dále nevypořádal se všemi odvolacími důvody.

13. Žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce porušil zákaz přemístění dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku mimo podporovaný region. Výdaje na pořízení tohoto majetku přitom zahrnul do způsobilých výdajů projektu. Žalobce v rozporu s hlavou II čl. I bodem (1) podmínek k poskytnutí dotace umístil dne 6. 6. 2012 pořízený hardware mimo podporovaný region, čímž porušil rozpočtovou kázeň.

15. V průběhu řízení žalobce pouze rozporoval závěr, že dlouhodobý majetek vedený pod inventárním číslem 11 byl přemístěn jako celek mimo podporovaný region. Dle žalobce je předmětný informační systém tvořen více aplikacemi nacházejícími se na více serverech, v Master DC Praha byl umístěn pouze databázový server, ostatní servery s dalšími aplikacemi užívanými pro chod ICT byly u žalobce. Žádné jiné skutečnosti žalobce neuváděl.

16. Správce daně vyměřil odvod za uvedené porušení rozpočtové kázně pouze ve výši dotace, za níž byl pořízený přesunutý hardware, do odvodu nezahrnul částku za software, který je na tomto hardwaru nainstalován. Dospěl totiž k závěru, že předmětný software je využíván pouze příjemcem dotace, a to z místa jeho sídla, tedy z regionu podpořeného dotací. Hodnotu pořizovaného hardwaru správce daně zjistil z evidenčních karet dlouhodobého majetku inv. č. 11-16. Žalobce v průběhu správního řízení i v průběhu řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. 31 Af 8/2016 pouze požadoval snížit výši odvodu s odkazem na námitku, že celý hardware nebyl ve skutečnosti přesunut mimo podporovaný region. Teprve v nyní posuzované žalobě uvedl argumentaci týkající se možného zmaření celé investice. Tyto nově tvrzené skutečnosti ale nijak nedoložil.

17. Dále se žalovaný vyjádřil k výši vyměřeného odvodu za porušení rozpočtové kázně.

18. Žalovaný navrhl, aby soud zamítl žalobu.

III. Ústní jednání

19. Během soudního jednání, které se uskutečnilo dne 12. 8. 2020, nejprve jednatel žalobce konstatoval, že posuzovaný spor vznikl v důsledku přemístění hardwarového zařízení (serveru) z podporovaného regionu. V předmětném regionu v rozhodné době neexistoval server house, v němž by tento server mohl být umístěn, žalobce se jej proto zpočátku snažil provozovat u sebe. Disponoval však pouze ADSL připojením k internetu, tj. asymetrickým připojením, u nějž je rychlost dat přenášených k uživateli vyšší, než rychlost dat odcházejících od uživatele směrem do internetu. Zákazníci s tím tedy měli potíže, server se jim dlouho načítal a obchodně byla celá situace neudržitelná. Žalobce již v té době do projektu investoval významné finanční prostředky, zčásti i z vlastních zdrojů, a tak byl nucen nastalou situaci rychle řešit. Učinil tak přemístěním serveru do společnosti Master DC Praha na dobu dvou let. V současné době by bylo možné využít i jiných technických řešení (např. cloud), ale v uvedené době to možné nebylo. Žalobce připouští, že udělal chybu, ale pokud neměla být celá investice v řádu několika miliónů korun zmařena, tak nemohl postupovat jinak. Zároveň zdůraznil, že i správce daně ve výsledku kontrolního zjištění uvedl, že software „je využíván výhradně příjemcem dotace se sídlem ve Vamberku (…), z čehož vyplývá, že veškeré výhody zůstávají v podporovaném regionu“. Žalobce tedy nikoho nepoškodil.

20. Pověřená pracovnice žalovaného uvedla, že bylo prokázáno, že žalobce porušil zákaz přemístění dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku mimo podporovaný region. Tuto skutečnost nerozporuje ani žalobce. Dále poukázala na rozhodnutí ze dne 29. 1. 2019, kterým žalovaný zohlednil dobu, kdy žalobce vrátil zpět předmětný majetek. Žalobce ale k výzvě soudu uvedl, že není postupem žalovaného uspokojen. Podle žalovaného je tak žaloba nedůvodná. Pověřená pracovnice žalovaného zároveň zdůraznila, že při vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně bylo zohledněno, že žalobce nedodržel uvedenou podmínku pouze ve vztahu k hardwaru, nikoli ve vztahu k softwaru.

21. Krajský soud poté konstatoval podstatný obsah následujících listin (přiložených k žalobě): podnikatelský záměr (vymezení projektu „Zavedení nového systémového ICT v podmínkách tiskárny Horáček“ z května 2009), opis nástěnky systému eAccount z roku 2009, smlouva o dodávce a následném zajištění provozu řešení W2PTH z 27. 4. 2009, příloha uvedené smlouvy - nabídka zavedení nového systémového ICT v podmínkách tiskárny Horáček, akceptační protokol na dodávku první etapy projektu z 12. 3. 2010, zpráva o zjištění stavu realizace projektu z 5. 5. 2010 a předávací protokol z 30. 11. 2011.

22. Žalobce dále uvedl, že podmínka nepřemístění majetku jde proti cílům operačního programu podnikání a inovace – ICT v podnicích. Konstatoval, že podporovanými aktivitami v rámci daného operačního programu jsou, kromě jiného, projekty zavádění IS u drobných a malých podniků s nízkým či nulovým stupněm rozvoje IS (připojení k vysokorychlostnímu internetu včetně pořízení příslušných ICT a jejich zabezpečení, vytvoření webových stránek podporujících marketingovou prezentaci nebo prodej výrobků a služeb). Soud konstatoval podstatný obsah listiny – vymezení uvedeného operačního programu.

IV. Posouzení věci krajským soudem

23. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního soudního řádu správního.

24. Dříve než přistoupil k posouzení věci samé, považoval krajský soud za vhodné vyjasnit, co přesně je nyní předmětem soudního přezkumu. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2018, uvedené rozhodnutí však bylo následně změněno rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 1. 2019. Žalovaný posledně uvedeným rozhodnutím změnil žalobou napadené rozhodnutí tak, že snížil původně vyměřené odvody na 25 797 Kč (odvod vyměřený prvním platebním výměrem) a na 146 186 Kč (odvod vyměřený druhým platebním výměrem). Žalovaný totiž v rozhodnutí ze dne 29. 1. 2019 konstatoval, že žalobce porušoval podmínku zákazu přemístění dlouhodobého hmotného majetku a nehmotného majetku mimo podporovaný region po dobu 24 měsíců, a to od 6. 6. 2012 do 10. 6. 2014. Oproti tomu v rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018 žalovaný uváděl, že žalobce neplnil předmětnou podmínku po dobu 30 měsíců. Proto žalovaný rozhodnutí ze dne 29. 1. 2019 poměrně snížil vyměřené odvody (o částku odpovídající době, kterou žalobci dodatečně uznal jako dobu, po kterou byl dlouhodobý hmotný majetek v podporovaném regionu).

25. Žalovaný tak učinil postupem podle § 124 daňového řádu, za současného použití § 62 s. ř. s. Žalovaný se tedy pokusil dosáhnout uspokojení navrhovatele, ve smyslu § 62 odst. 4 s. ř. s. Pokud by žalobce k výzvě soudu sdělil, že byl postupem žalovaného uspokojen, případně pokud by se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ale ze všech okolností případu by bylo zřejmé, že k jeho uspokojení došlo, krajský soud by předmětné soudní řízení zastavil. K tomu ale nedošlo, neboť žalobce výslovně uvedl, že rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 1. 2019 uspokojen není (viz výše bod 6 rozsudku). Podmínky pro zastavení řízení v této věci stanovené v § 62 odst. 4 s. ř. s. tedy nebyly splněny a krajský soud pokračoval v řízení. Zároveň platí, že nové rozhodnutí žalovaného vydané k uspokojení navrhovatele nabývá právní moci nebo obdobných právních účinků dnem právní moci rozhodnutí soudu o zastavení řízení (viz § 62 odst. 5 s. ř. s.). Jestliže tak nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí o zastavení soudního řízení, nemůže soud k novému rozhodnutí žalovaného přihlížet a musí přezkoumat jeho původní rozhodnutí v podobě, v jaké bylo vydáno a napadeno žalobou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2009, č. j. 4 Ads 105/2008 – 185). V nynějším případě to znamená, že soud přezkoumával rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 7. 2018 v jeho původní podobě, nikoliv v podobě, do jaké jej žalovaný změnil rozhodnutím ze dne 29. 1. 2019.

26. Krajský soud shledal žalobu částečně důvodnou.

27. Předmětem sporu v nynějším soudním řízení je, zda se žalobce dopustil porušení rozpočtové kázně spočívajícího v porušení zákazu přemístění dlouhodobého hmotného majetku a nehmotného majetku mimo podporovaný region.

28. Finanční orgány dospěly k závěru, že žalobce porušil hlavu II. článek I. bod (1) podmínek poskytnutí dotace, podle nějž „[d]louhodobý hmotný a nehmotný majetek, u něhož výdaje na pořízení jsou zahrnuty do způsobilých výdajů projektu, nesmí příjemce dotace prodat ani jinak zcizit, ani přemístit mimo podporovaný region po dobu 3 let ode dne ukončení projektu (…) Podporovaným regionem se rozumí NUTS II“. Krajský soud s tímto závěrem souhlasí. Ostatně žalobce ani nijak nezpochybňuje, že hardware, u nějž byly výdaje na pořízení zahrnuty do způsobilých výdajů projektu, umístil dne 6. 6. 2012 do společnosti Master DC Praha, tj. mimo podporovaný region NUTS II. Tím nedodržel lhůtu 3 let, ve které měl být pořízený majetek umístěn v podporovaném regionu (projekt byl ukončen dne 30. 11. 2011).

29. Žalobce argumentuje, že přemístění předmětného majetku (serveru, na kterém byla instalována žalobcem provozovaná aplikace) bylo vynuceno skutečností, že v podporovaném regionu neexistoval server house s dostatečným přístupem k internetu. Namítá, že kdyby tak neučinil, projekt by obchodně nefungoval a hrozilo by, že nebude naplněn jeho cíl. Ohrožena by tak byla celá investice v řádu několika miliónů korun. K tomu krajský soud uvádí, že postup žalobce byl jistě z ekonomického hlediska racionální, to však nic nemění na tom, že žalobce objektivně nedodržel citovanou podmínku poskytnutí dotace.

30. Krajský soud zdůrazňuje, že na dotaci není právní nárok, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Příjemce dotace přijímá z veřejných rozpočtů určité dobrodiní a protiváhou tohoto dobrodiní není (na rozdíl od soukromoprávních vztahů) protiplnění ve prospěch poskytovatele dotace, ale akceptace a plnění podmínek, za nichž je dotace poskytována. Výlučnou povinností příjemce dotace je tedy bezpodmínečné splnění všech kritérií pro udělení dotace (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2005, č. j. 2 Afs 58/2005 – 90). Zároveň platí, že za dodržení všech podmínek dotace je odpovědný výlučně příjemce podpory; to je riziko, které na sebe žadatel o jakoukoliv dotaci bere. Byť se žalobci může zdát, že jde o přehnaně přísné pravidlo, které je v rozporu se „selským rozumem“.

31. Dále je nutné uvést, že podmínky poskytnutí dotace zpravidla obsahují ustanovení, která výše citované pravidlo částečně zmírňují. Tak tomu je rovněž v nyní posuzované věci. Podle hlavy I. článku VII. Bodu (5) podmínek pro poskytnutí dotace se za porušení rozpočtové kázně nepovažuje takové porušení podmínek, u nějž žalobce prokáže, že bylo způsobeno nepředvídatelnými okolnostmi vylučujícími jeho odpovědnost. V daném případě ale zjevně nešlo o nepředvídatelnou okolnost. Žalobcem v soudním řízení předložené důkazy naopak svědčí o tom, že sám žalobce předpokládal, že v podporovaném regionu mohou nastat potíže s dostupností dostatečně rychlého internetu. Žalobce i za těchto okolností požádal o dotaci na předmětný projekt a zahrnul do něj také výdaje na pořízení příslušného hardwaru. Jestliže se následně ukázalo, že absence dostatečně rychlého připojení k internetu v podporovaném regionu ohrožuje naplnění cíle projektu, mohl žalobce požádat poskytovatele dotace o změnu podmínek poskytnutí dotace, v souladu s hlavou I. článkem IV. Bodem (3) podmínek. Žalobce ale nic takového neučinil a bez dalšího přemístil pořízený hardware mimo podporovaný region. Za této situace soud nemá jinou možnost, než potvrdit závěr finančních orgánů, že žalobce svým postupem porušil rozpočtovou kázeň.

32. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani námitka žalobce, podle níž na server není vázána žádná pracovní síla ani výhoda spojená s místem provozu. Hlava II. článek III. bod (1) podmínek pro poskytnutí dotace stanoví, že porušení rozpočtové kázně spočívající v nesplnění zákazu přemístit dlouhodobý majetek pořízený z poskytnuté dotace mimo podporovaný region bude postiženo odvodem ve výši celkové částky dosud vyplacené dotace za každý jednotlivý případ. Zmíněnou skutečnost, na kterou žalobce poukazuje, tak není možné zohlednit ani při stanovení výše odvodu, tj. jeho přiměřeným snížením.

33. Pro úplnost lze dodat, že judikatura Soudního dvoru Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) a z ní vycházející judikatura Nejvyššího správního soudu připouští, že za určitých okolností má příjemce dotace právo dovolat se zásady legitimního očekávání. Předpokladem vzniku takového práva je ale poskytnutí konkrétních ujištění ze strany příslušného orgánu, která mohou vzbudit legitimní očekávání u toho, komu jsou určena, a dále skutečnost, že tato ujištění jsou v souladu s použitelnými právními předpisy (viz např. rozsudky Soudního dvora ze dne 13. 3. 2008, Vereniging Nationaal Overlegorgaan Sociale Werkvoorziening a další, spojené věci C-383/06 až C-385/06, ze dne 25. 3. 2010, Sviluppo Italia Basilicata, C - 14/08, a ze dne 21. 12. 2011, Chambre de commerce et d'industrie de l'Indre, C-465/10; rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2012, č. j. 1 Afs 15/2012 - 38, a ze dne 17. 7. 2014, č. j. 10 As 10/2014 - 43). Krajský soud však konstatuje, že v nyní posuzovaném případě příslušné orgány neposkytly žalobci taková konkrétní ujištění, která by mu mohla založit legitimní očekávání ve smyslu citované judikatury.

34. Krajský soud shledal důvodnou pouze žalobní námitku, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nesprávně určil dobu, po kterou se předmětný majetek nacházel mimo podporovaný region – nejednalo se o 30 měsíců, ale pouze o 24 měsíců (od 6. 6. 2012 do 10. 6. 2014). Ostatně žalovaný sám uvedené pochybení následně připustil, což se projevilo tím, že dne 29. 1. 2019 vydal rozhodnutí, kterým změnil žalobou napadené rozhodnutí (krajský soud ovšem k této změně nemůže v nynějším řízení přihlížet – viz výše body 24 a 25 rozsudku). Žalovaný potvrdil, že žalobcem pořízený hardware byl přemístěn mimo podporovaný region pouze po dobu 24 měsíců, také při soudním jednání konaném dne 12. 8. 2020. Soud má tedy uvedenou skutečnost za nespornou.

35. Zároveň je třeba uvést, že dané pochybení správního orgánu mělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný totiž v napadeném rozhodnutí stanovil výši odvodu za porušení rozpočtové kázně s odkazem na dobu, po kterou se předmětný majetek nacházel mimo podporovaný region.

V. Závěr a náklady řízení

36. Krajský soud z výše uvedených důvodů zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je správní orgán v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 1, 4 a 5 s. ř. s.).

37. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl ve věci úspěšný, krajský soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v náhradě zaplaceného soudního poplatku za žalobu proti rozhodnutí žalovaného ve výši 3 000 Kč.