Č. j. 34 Az 17/2018-31

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci žalobce: V. S. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 11. 2018, č. j. OAM-164/ZA-ZA06-ZA10-PD3- 2012, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 22. 11. 2018, č. j. OAM-164/ZA-ZA06-ZA10- PD3-2012, se ruší a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o opakované prodloužení již udělené doplňkové ochrany tak, že se podle § 53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), tato doplňková ochrana neprodlužuje.

2. Předmětnou žádost o prodloužení doplňkové ochrany na území ČR žalobce podal dne 26. 7. 2018. V žádosti žalobce uvedl, že důvody, pro které se nemůže vrátit do země původu, nadále trvají, a to stejně, jako jeho obavy z případného návratu. Na podporu svých tvrzení žalobce k žádosti přiložil důkazní materiál v podobě aktuálních zpráv organizací monitorujících dodržování lidských práv v Bělorusku, jež měly podpořit tvrzení žalobce o nebezpečné tamější situaci.

3. Doba trvání doplňkové ochrany žalobce byla opakovaně prodlužována, a to rozhodnutími správního orgánu ze dne 1. 10. 2014 (v právní moci dne 22. 10. 2014) a ze dne 29. 9. 2016 (v právní moci dne 4. 10. 2016), naposledy s platností do 23. 10. 2018.

4. K udělení mezinárodní ochrany ve formě doplňkové ochrany a k jejímu následnému opakovanému prodloužení bylo u žalobce přistoupeno z důvodu hrozícího nebezpečí vážné újmy v zemi jeho původu. Žalovaný konkrétně shledal, že vzhledem k nepříznivé bezpečnostní situaci v Bělorusku, která se vyhrotila po prezidentských volbách v prosinci 2010, nebylo možné v případě návratu žalobce do vlasti jednoznačně vyloučit, že by mohl být vystaven přímému a bezprostřednímu nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu. K prodlužování doplňkové ochrany docházelo na základě žádosti žalobce ve smyslu § 53a odst. 4 zákona o azylu, podle něhož se osobě požívající doplňkové ochrany prodlouží doba doplňkové ochrany nejméně o 2 roky, pokud takové osobě i nadále hrozí vážná újma a nenastanou-li důvody pro její odejmutí.

5. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že žalobci byla doplňková ochrana udělena z důvodu hrozícího nebezpečí vážné újmy v zemi jeho původu, neboť vzhledem k nepříznivé bezpečnostní situaci v Bělorusku, která se vyhrotila po prezidentských volbách v prosinci 2010, nebylo možné v případě návratu žalobce do vlasti jednoznačně vyloučit, že by mohl být vystaven přímému a bezprostřednímu nebezpečí vážné újmy. Nyní však podle žalovaného jednoznačně vyplynulo ze shromážděných podkladů a informací o situaci v Bělorusku (zprávy o zemi – Bělorusko: Transformační index Bertelsmannovy nadace 2018, Informace Jamestown Foundation/Euroasia Daily Monitor, Zpráva Freedom House – svoboda ve světě 2018), že v období od udělení doplňkové ochrany žalobci došlo v Bělorusku k pozitivnímu vývoji stran bezpečnostní situace, a tak žalobci již nic nebrání v tom, aby se do své vlasti vrátil. Tento závěr žalovaný učinil přesto, že žalobce ve své výpovědi ze dne 17. 10. 2018 uvedl, že se situace v zemi původu nezměnila, nýbrž naopak zhoršila, prezident Lukašenko je stále u moci, a není vidět žádná změna k lepšímu. I přesto žalovaný trval na tom, že se situace v zemi původu žalobce od doby udělení a prodloužení doplňkové ochrany zlepšila. Přitom žalovaný poukázal na neurčitou výpověď žalobce, který podle něj neposkytl žádná relevantní fakta, jenž by mohla údajným potížím ve vlasti nasvědčovat. Žalobce uvedl pouze obecné obavy s tím, že by ho mohli uvěznit za cokoliv a z jakéhokoliv důvodu. Žalobce nedisponoval žádnými relevantními informacemi ohledně předvolávání jeho dcery na policii a zjišťování informací o rodičích, současně z výpovědi žalobce nevyplynulo, že by jeho dcera měla v souvislosti s předvoláním na policii nějaké problémy. Pokud se policisté vyptávali na žalobce a jeho manželku, tak z toho nebylo možné dovodit, že by mohl mít žalobce v případě jeho návratu do vlasti nějaké problémy. Tvrzení žalobce se zakládalo pouze na subjektivních domněnkách. Dále nebylo vysvětleno, jak by vnuk žalobce měl být ve škole utiskován, ten naopak nyní navštěvuje jinou školu, kde je vše v pořádku. Žalobce tedy neposkytl žádné relevantní skutečnosti, na jejichž základě by bylo nutné přehodnotit závěry žalovaného. Současně nic nenasvědčuje tomu, že by měl být žalobce v případě svého návratu do vlasti jakkoliv postižen za svůj pobyt v zahraničí nebo v souvislosti s řízením o mezinárodní ochraně. Neúspěšní žadatelé o azyl mohou být předmětem zájmu jen v případě, že běloruské státní orgány o absolvování této procedury vědí. Žalovaný proto uzavřel, že žalobci v případě jeho návratu do vlasti nehrozí nebezpečí vážné újmy dle § 14a zákona o azylu, pročež byla žádost žalobce o prodloužení doplňkové ochrany zamítnuta a doplňková ochrana žalobci nebyla prodloužena v souladu s § 53a odst. 4 zákona o azylu.

II. Shrnutí žalobní argumentace

6. Žalobce v podané žalobě uvedl, že nesouhlasí s rozhodnutím o neprodloužení doplňkové ochrany, která mu byla udělena dne 23. 10. 2013 (na jeden rok) a prodloužena dne 22. 10. 2014 a dne 4. 10. 2016 (prodloužena vždy o 2 roky, naposledy do 23. 10. 2018).

7. Žalobce podal žádost o prodloužení doplňkové ochrany dne 26. 7. 2018 a ve své žádosti se snažil doložit špatnou situaci v Bělorusku tak, že odkázal na zprávu Human Rights Watch ze dne 25. 6. 2018 a na zprávu Amnesty International ze dne 26. 11. 2016. Ve správním řízení byl s žalobcem dále učiněn dne 17. 10. 2018 pohovor, při němž žalobce vylíčil své důvodné obavy z návratu do Běloruska.

8. Žalovaný vycházel při posouzení situace žalobce z výroční zprávy Human Rights Watch ze dne 2018 – Bělorusko ze dne 18. 1. 2018, dále z Informace MZV ČR ze dne 27. 4. 2018, Informace OAMP – Bělorusko: Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 3. 6. 2018, dále Zprávy Freedom House: Svoboda ve světě 2018 – Bělorusko z ledna 2018, Informace Jamestown Foundation/Euroasia Daily Monitor – Shrnutí uplynulého roku: Bělorusko usiluje o větší národní konsolidaci ze dne 18. 1. 2018 a dále ze Zprávy o zemi – Bělorusko: Transformační index Bertelsmannovy nadace (BTI) 2018 z ledna 2018. Na základě těchto zdrojů informací dospěl žalovaný k závěru, že došlo k takovým zásadním a trvalým změnám situace v Bělorusku, a to ve vztahu k žalobcem prezentovaným potížím, že udělení doplňkové ochrany již nebylo zapotřebí.

9. Žalobce dále vyjádřil zásadní nesouhlas s argumentací žalovaného, neboť situace se v Bělorusku oproti minulým rokům nijak nezlepšila. Stále dochází k zadržování osob bez udání důvodu a k porušování základních lidských práv. Důvody, proč se žalobce nemůže vrátit do země původu, nadále trvají, a to stejně tak, jako jeho obavy z případného návratu. Na podporu svých tvrzení žalobce odkázal na Zprávu Amnesty International ze dne 11. 9. 2018, jenž sumarizuje výkon hlavních lidských práv v Bělorusku za období let 2013 – 2018. Organizace Amnesty International ve své zprávě uvádí, že v rozhodném období běloruské státní orgány nadále porušují základní lidská práva, včetně práva na pokojné shromažďování, sdružování, jakož i práva na osobní svobodu a osobní bezpečí. Bělorusko nadále pokračuje v ukládání trestů smrti a v tajných popravách.

10. Dále žalobce poukázal na Zprávu organizace Human Rights Watch ze dne 25. 6. 2018, kterou rovněž připojil ke své žádosti o prodloužení doplňkové ochrany. Z této zprávy mj. vyplývá, že běloruská vláda pokračuje ve vzoru systematického útlaku a nedodržování či porušování lidských práv. Situace v Bělorusku je tedy nadále stejná a není zde vidina žádného pokroku či nápravy ohledně lidských práv. Bělorusko konzistentně ignoruje výzvy OSN a lidskoprávních organizací k ukončení používání trestu smrti. Vláda v Bělorusku však pokračuje ve výkonu trestů smrti na lidech.

11. Také ze Zprávy o zemi Bělorusko: Transformační index Bertelsmannovy nadace (BTI) 2018 z ledna 2018, jenž sám žalovaný v napadeném rozhodnutí citoval, vyplývá, že v Bělorusku se nijak zásadně nezměnil stav demokratických institucí a lidských práv během předmětného období.

12. S ohledem na výše uvedené žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

13. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že popírá oprávněnost žalobních námitek a nesouhlasí s nimi, neboť neprokazují, že by žalovaný porušil ustanovení správního řádu, zákona o azylu, mezinárodní závazky ČR nebo zásady správního řízení. Žalovaný odkázal na obsah správního spisu, podanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, výpověď žalobce, informace o zemi původu žalobce a konečně i napadené rozhodnutí žalovaného. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný postupoval v souladu se zákonem o azylu a správním řádem, nelze tedy považovat napadené rozhodnutí za vadné nebo nezákonné.

14. Žalovaný zjistil skutečný stav věci, zabýval se všemi okolnostmi, které žalobce v průběhu správního řízení sdělil, a opatřil si potřebné podklady pro vydání rozhodnutí, které je zcela dostatečné i aktuální.

15. Žalobci byla doplňková ochrana udělena z důvodu zhoršené bezpečnostní situace v Bělorusku po prezidentských volbách v roce 2010, kdy nebylo možné vyloučit, že by tento mohl být vystaven přímému a bezprostřednímu nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu. Jak vyplývá z použitých informací o Bělorusku, v období od udělení doplňkové ochrany žalobci došlo v Bělorusku k podstatnému zlepšení bezpečnostní situace, pročež žalobci nic nebrání v tom, aby se do Běloruska vrátil zpět. Žalobce nikdy nebyl členem politické strany, organizace či hnutí, nebyl politicky aktivní a ani se aktivně neúčastnil veřejného života. S běloruskými státními orgány žádné problémy neměl. Že by měl být žalobce v případě jeho návratu do země původu zadržen nebo dokonce uvězněn, jsou pouze nepodložené spekulativní domněnky. Trest smrti nebo tajná poprava žalobci nehrozí. Neexistují žádné důvody, pro které by bylo možné se domnívat, že by žalobce měl být po návratu do země původu vystaven jakémukoliv nezákonnému postupu ze strany běloruských státních orgánů. Je sice pravdou, že v Bělorusku ještě není v současné době dodržování lidských práv na požadované úrovni, avšak je třeba každou žádost posuzovat individuálně, což se také v případě žalobce stalo. Žalovaný nezjistil, že by žalobci hrozilo reálné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu.

16. Rozhodnutí o neprodloužení doplňkové ochrany dle § 53a odst. 4 zákona o azylu bylo v případě žalobce učiněno v souladu se zákonem, neboť již není třeba nadále doplňkovou ochranu prodlužovat. Jelikož žalobci byla v roce 2013 udělena pouze subsidiární doplňková ochrana z výše citovaných důvodů, kterou následně žalovaný opakovaně prodlužoval, musel být žalobce srozuměn s tím, že tato doplňková ochrana již nemusí být v budoucnosti prodloužena, k čemuž také došlo. Žalobce nebyl zkrácen na svých právech a současně nesplnil podmínky pro prodloužení doplňkové ochrany.

17. Žalovaný s ohledem na výše uvedené soudu navrhl, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Posouzení věci krajským soudem

18. Zdejší soud přezkoumal za podmínek uvedených v § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), bez nařízení jednání (účastníci řízení vyjádřili souhlas s takovým postupem a krajský soud současně nepovažoval ústní projednání věci za nezbytné), v rozsahu uplatněných žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení předcházející jeho vydání, a shledal, že žaloba je důvodná.

19. Předmětem soudního přezkumu bylo rozhodnutí žalovaného, kterým žalobci nebyla prodloužena doplňková ochrana na území ČR ve smyslu § 53a odst. 4 zákona o azylu.

20. Podle § 53a odst. 4 zákona o azylu, je osoba požívající doplňkové ochrany oprávněna požádat o prodloužení doby, na kterou je doplňková ochrana udělena. Ministerstvo prodlouží dobu, po kterou je udělena doplňková ochrana, v případě, že osobě požívající doplňkové ochrany i nadále hrozí vážná újma (§ 14a) a nenastanou-li důvody pro její odejmutí (§ 17a). Doplňková ochrana se prodlužuje nejméně o 2 roky; je-li důvodné nebezpečí, že by osoba požívající doplňkové ochrany mohla závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ho již narušuje, prodlouží se doplňková ochrana o 1 rok.

21. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, hrozilo by mu skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2, a nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem.

22. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR.

23. Podle § 17a odst. 1 písm. a) zákona o azylu se doplňková ochrana odejme, pokud okolnosti, které vedly k udělení doplňkové ochrany, zanikly nebo se změnily do té míry, že již doplňkové ochrany není zapotřebí.

24. Podle § 17a odst. 2 zákona o azylu platí, že při posuzování důvodů uvedených v odst. 1 ministerstvo přihlédne k tomu, zda změna okolností je tak významné a trvalé povahy, že osobě požívající doplňkové ochrany již nehrozí nebezpečí, že utrpí vážnou újmu. Dále se přihlédne k tomu, zda osoba požívající doplňkové ochrany uvede závažné okolnosti podložené předchozí vážnou újmou odůvodňující odmítnutí ochrany státu, jehož je státním občanem.

25. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobce požádal o prodloužení doplňkové ochrany dne 26. 7. 2018 s tím, že uvedl, že důvody, pro které se nemůže vrátit do země původu, a pro které mu byla udělena doplňková ochrana, stále trvají, stejně jako obavy žalobce z případného návratu. Doplňková ochrana byla žalobci udělena na dobu 12 měsíců rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 10. 2013, č. j. OAM-164/ZA-ZA06-ZA14-2012 (v právní moci dne 23. 10. 2013). Doba trvání doplňkové ochrany byla žalobci opakovaně prodloužena rozhodnutími žalovaného, a to jednak ze dne 1. 10. 2014, č. j. OAM-164/ZA-ZA06-HA03-PD1-2012 (v právní moci dne 22. 10. 2014), a rozhodnutím ze dne 29. 9. 2016, č. j. OAM-164/ZA-ZA06-ZA17-PD2-2012 (v právní moci dne 4. 10. 2016). Poslední prodloužení doplňkové ochrany bylo platné do 23. 10. 2018. K udělení doplňkové ochrany a jejímu následnému opakovanému prodloužení bylo přistoupeno z důvodu hrozícího nebezpečí vážné újmy v zemi původu žalobce. Konkrétně vzhledem k nepříznivé bezpečnostní situaci v Bělorusku, která se vyhrotila po prezidentských volbách v prosinci 2010, kdy nebylo možné v případě návratu žalobce do vlasti jednoznačně vyloučit, že by mohl být vystaven přímému a bezprostřednímu nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o azylu.

26. Z prvotního rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2013 o udělení doplňkové ochrany žalobci ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, jenž bylo rovněž založeno ve správním spise, krajský soud ještě konkrétně zjistil, že se žalovaný v rozhodnutí rovněž zabýval otázkou hrozby vážné újmy v případě návratu žalobce do vlasti ve spojení s obavami z postihu žalobce za podání žádosti o mezinárodní ochranu. Ze shromážděných informací v uvedeném rozhodnutí žalovaný dovodil, že běloruské úřady důvody dlouhodobého pobytu svých občanů v zahraniční přímo nezkoumají a obvykle se tedy těmto občanům podaří neúspěšnou žádost o mezinárodní ochranu utajit. Pak tito lidé v zemi původu nečelí žádné diskriminaci. Pokud by se však k běloruským úřadům tato informace o neúspěšné žádosti o mezinárodní ochranu dostala, mohl by takový žadatel být obviněn z diskreditace republiky dle trestního zákoníku. Dle dostupných informací MZV ČR však toto ustanovení trestního zákoníku nebylo dosud proti neúspěšným žadatelům o mezinárodní ochranu využito. Při pobytu v Rusku se mu podařilo přes známé vyřídit pro sebe a manželku nový cestovní pas a české turistické vízum. Přesto však později na běloruské hranici v Brestu měli potíže, které pomocí úplatku vyřídil. Za těmito komplikacemi mohlo stát jednak to, že se úřady dozvěděly, že požádali s manželkou o mezinárodní ochranu ve Švédsku, a jednak to, že si takto celníci vybírají turisty za účelem získání úplatků. Kontaktování příbuzných v Bělorusku běloruskými státními orgány žalobce dal jednoznačně do souvislosti se svým dlouhodobým pobytem v zahraničí, kdy agenti KGB v civilu vyvíjí především nátlak na dceru, aby se dozvěděli více o jeho pobytu. Dceři například nedávali dovolenou nebo vyvíjeli útisk i na vnuka – syna dcery ve škole. Vážné bylo také jeho zadržení po příletu z ČR do Moskvy, dostal ránu do boku, vyslýchali jej s manželkou za účelem zjištění, kde a proč byli, drželi je tam celý den a řekli jim, že je předají na celnici do Běloruska. Žalobce s manželkou tomu unikli tím, že celnici objeli. V Rusku jim pomohli známí. Za další důvod, proč se na něj agenti v Bělorusku vyptávají, označil žalobce to, že dříve pracoval v ruských vojenských objektech, na největším kosmodromu v Rusku. KGB se zřejmě bojí, aby žalobce nevyzradil něco ze své profese. I přes uvedené okolnosti nakonec žalovaný v citovaném rozhodnutí ze dne 18. 10. 2013 dospěl k závěru, že za samotné podání žádosti o mezinárodní ochranu žalobci v případě jeho návratu do vlasti nehrozí postih ani vážná újma ve smyslu zákona o azylu. Přesto žalovaný dále konstatoval nové restriktivní legislativní novely zákonů, zintenzivnění vládního dohledu nad organizacemi a aktivisty občanské společnosti, věznění minimálně 12 politických vězňů, další obvinění z mučení a špatného zacházení ve vazbě, nesvobodné a nespravedlivé parlamentní volby v roce 2012, jejichž výsledkem byl zákonodárný sbor bez zastoupení opozice, režim prezidenta Lukašenka nadále tvrdě zasahuje proti všem formám protestu, jsou zabavovány kanceláře lidskoprávních organizací, probíhají policejní razie v kancelářích opozičního hnutí, jsou zatýkáni organizátoři internetového odporu vůči prezidentovi, bývají zadržováni novináři atd. Po zhodnocení zcela první výpovědi žalobce a posouzení jeho hlavních motivů k podání žádosti o doplňkovou ochranu žalovaný dospěl v roce 2013 k závěru, že vzhledem k nastalé nepříznivé bezpečnostní situaci v Bělorusku po prezidentských volbách v roce 2010, nelze jednoznačně vyloučit v případě návratu žalobce do vlasti, že by mohl být vystavena přímému a bezprostřednímu nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu. Na základě těchto důvodů byla tedy žalobci udělena doplňková ochrana.

27. Rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 10. 2014 byla doplňková ochrana žalobci prodloužena o dobu 24 měsíců. Z tohoto velmi stručného rozhodnutí vyplynulo, že žalovaný neshledal na základě prostudování a posouzení informací o politické a bezpečnostní situaci v Bělorusku a rovněž stavu dodržování lidských práv v této zemi, že by zde došlo k podstatné změně situace s ohledem na popsané potíže žalobce. Z informace MZV ČR ze dne 29. 5. 2014 vyplynulo, že pozornost státních orgánů vůči osobě, která buď zažádala o mezinárodní ochranu, nebo se vrací do Běloruska po dlouhodobém pobytu v zahraničí, totiž závisí hlavně na tom, do jaké míry byla tato osoba před svým odjezdem či během pobytu v zahraničí aktivní na území Běloruska. Státní orgány nevěnují pozornost aktivitám svých občanů v zahraničí, které nemají přímý dopad na dění v Bělorusku, nýbrž aktivitám na tamním území. Míra případných represí tedy souvisí s aktivitami, které může režim považovat za nebezpečné, přičemž není rozhodující, zda jde o aktivity minulé či současné. I krátkodobá administrativní zadržení jsou potenciálně nebezpečná z důvodu možných provokací ze strany KGB vůči zadrženým, kteří se pak dopouští kázeňských přestupků, za které jsou tresty prodlužovány, či pak hrozí trestněprávní postih. Jsou známé i případy, kdy jsou aktivisté propuštěni a opětovně z jiné příčiny okamžitě zadrženi. Používány jsou i různé formy nátlaku na aktivisty, aby se do Běloruska nevraceli. Jde například o neustálé návštěvy policie v místě bydliště, v případě žen hrozby sexuálního násilí či návštěvy sociálních pracovníků v bytě a hrozba odebrání dítěte v případě, že rodina zanedbá péči o dítě. Bylo očekáváno také to, že hrozba preventivních opatření proti aktivistům vracejícím se do Běloruska bude zvyšována s ohledem na blížící se prezidentské volby. V Bělorusku dosud nedošlo k podstatnému zlepšení situace, naopak poměry jsou natolik neuspokojivé, že nezaručují například spravedlivě vedený soudní proces. Vůči obyvatelům Běloruska dochází k hrubému zacházení ze strany policejních orgánů nebo k nespravedlivému zadržování účastníků demonstrací. Žalovaný pro případ návratu žalobce do vlasti uvedl, že opět nelze v této souvislosti vyloučit závažné problémy s běloruskými státními orgány, jejichž dopad na život či zdraví žalobce není schopen žalovaný předvídat. Z tohoto důvodu žalovaný považoval za nadbytečné provádět pohovor se žalobcem k předmětné žádosti o prodloužení doplňkové ochrany. Na základě výše uvedeného žalovaný konstatoval, že důvody, pro které byla žalobci udělena doplňková ochrana, trvají i nadále, a v případě žalobce ani nenastaly okolnosti odůvodňující odnětí této formy mezinárodní ochrany.

28. Z posledního rozhodnutí žalovaného o prodloužení doplňkové ochrany žalobci ze dne 29. 9. 2016 vyplývá, že žalovaný shromáždil ohledně politické a bezpečnostní situace v Bělorusku a stavu dodržování lidských práv v této zemi mnoho relevantních informací. Po prostudování a posouzení shromážděných informací dospěl k závěru, že v Bělorusku nedošlo k podstatné změně situace s ohledem na potíže žalobce. Z toho důvodu žalovaný dále považoval za nadbytečné provedení pohovoru se žalobcem k jím podané žádosti o prodloužení doplňkové ochrany. Po porovnání shromážděných informací se skutečnostmi uváděnými žalobcem v řízení o udělení doplňkové ochrany, dále v následném řízení o prodloužení doplňkové ochrany a též v současně vedeném řízení o žádosti o prodloužení doplňkové ochrany žalovaný konstatoval, že důvody, pro které byla žalobci udělena doplňková ochrana, trvají i nadále, a v případě žalobce ani nenastaly okolnosti odůvodňující odnětí této formy mezinárodní ochrany.

29. Ze správního spisu soud dále zjistil, že žalovaný provedl dne 17. 10. 2018 za přítomnosti tlumočnice z ruského jazyka pohovor se žalobcem k jeho žádosti o prodloužení doplňkové ochrany. Žalobce uvedl, že v roce 2012 požádal v ČR o mezinárodní ochranu kvůli problémům v Bělorusku, neboť tam nemohli klidně žít. Mohli být ve vězení nebo neznámo kde. V ČR se žalobce cítí v bezpečí, má zde ubytování a práci. V Bělorusku nic takového nemá. Rovněž děkuje ČR za ochranu, kterou mu poskytla. Nadále se bojí vrátit do Běloruska. V ČR pracuje a dokáže se zabezpečit. S manželkou již přemýšlel o podání žádosti o trvalý pobyt v ČR, avšak u toho není jasné, jak to dopadne. Rozhodli se zůstat v ČR, neboť ta jim poskytla dobrou ochranu. Žalobce dále sdělil, že okolnosti, které vedly k udělení doplňkové ochrany, se v jeho případě nezměnily, s manželkou očekávali, že se v Bělorusku něco změní, avšak ukázalo se, že je to naopak a stav se v zemi ještě zhoršil. Stále dochází k potlačování lidských práv. Dcera žalobce žije a pracuje v Bělorusku a má kvůli svým rodičům hodně nepříjemností. Někdy si ji předvolávají na pohovor k oněm orgánům KGB, což se odráží i na jejím zdravotním stavu. Bojí se, že přijde o práci. V Bělorusku není žádné zlepšení, není zatím možné se tam vrátit a pokračovat v životě v Bělorusku. Žalobce má z toho obavy a na stáří již chce mít klid. Jeho dcera byla naposledy předvolána na KGB před 4 měsíci. Dcera jim neřekla přesná data, kdy a proč byla předvolána, avšak žalobce pochopil, že se ten pohovor týkal jeho osoby a jeho manželky. Vyptávali se dcery, zda něco ví o rodičích a zda o nich může něco říci. Vyptávali se na rodiče dlouhodobě, v podstatě od chvíle, kdy požádali o ochranu, a to kvůli těm důvodům, které již uváděli v minulosti. Žalobce měl především na mysli nebezpečný život ve své vlasti, lidé se nesmí scházet ve více než 3 osobách, jinak jsou vždy zadrženi. Není možné svobodně vyjádřit svůj názor. Je normální umístit nevinného člověka do vězení na 10-15 let. Žalobce má obavy, že by ho mohli uvěznit. Ve věznicích jsou velmi špatné podmínky. Není jisté, zda člověk vyjde z věznice živý. Agenti v Bělorusku se po něm vyptávají také proto, že dříve pracoval v ruských vojenských objektech, na největším kosmodromu v Rusku. KGB se zřejmě bojí, aby žalobce nevyzradil něco ze své profese. KGB se po žalobci ptá právě kvůli těm důvodům, pro které žádal o politický azyl. Když pak požádali o zpětvzetí žádosti o mezinárodní ochranu, bylo v jejich pase vyznačeno, kde se v ČR nacházeli. Do Běloruska nemohli odcestovat, neboť jejich doklady nebyly v pořádku. Probíhala tam silná kontrola. Proto odjeli do Ruska, kde strávili přibližně rok a přes dobrého známého si zde vyřídili nové pasy a posléze se vrátili do ČR. Je také možné, že KGB informace o nich zjistila přes Rusko, přičemž asi zjistili, že byl žalobce s manželkou v azylovém řízení na území ČR. V Rusku byli zadrženi a ptali se jich na detaily a důvody jejich cesty. V Rusku bydleli u jednoho dobrého známého, avšak nemohli se u něj zdržovat dlouho, neboť Rusko a Bělorusko jsou vzájemně spolupracujícími zeměmi. Nechtěli známého ohrozit a způsobit mu problémy. Dcera o svých předvoláních na policii nechce mluvit, žalobce tedy nemohl předložit žádné předvolání. KGB chodila k dceři žalobce poměrně často, posílali tam lidi v civilu, aby se po nich neoficiálně vyptávali. Dcera kvůli tomu změnila adresu pobytu, avšak byla kontaktována v práci s tím, aby se dostavila na policii. Později se situace trochu uklidnila a přicházeli po určité době. Po přestěhování dcery na jinou adresu se policisté vyptávali sousedů na to, zda se žalobce v Bělorusku neobjevil a zda o něm něco nevědí. Dceři nebyla celá situace příjemná, pročež po určitou dobu s rodiči vůbec nekomunikovala. Měla strach. Vše se podepsalo na zdravotním stavu dcery. Rovněž syn dcery začal mít problémy ve škole, začal být utiskován, a to kvůli hledání prarodičů. Po změně školy se situace kolem vnuka prozatím zlepšila. V případě návratu do vlasti se žalobce obává možnosti strávit zbytek svého života ve vězení, nebude si moci najít práci, bydlení možná nedostane ani důchod. V Bělorusku se nedá klidně žít. Může být uvězněn, a to z jakéhokoliv důvodu, který si běloruské úřady vymyslí. Časté je také předvolání na výslech a už se z něj člověk nevrátí Tak to v Bělorusku chodí. Dokud vládne prezident Lukašenko, nevidí žalobce žádnou možnost pro změnu k lepšímu. Nechce strávit zbytek života ve věznici nebo v psychiatrické nemocnici. Vyvíjejí nátlak na psychiku člověka a na jeho duševní stav. V Bělorusku je situace spíše horší než dříve, a to ve všem. Lidská práva jsou porušována, normálním lidem či důchodcům jsou zadržovány výplaty nebo důchody. Lidem účastnícím se stávek jsou ukládány postihy, pokuty, některým dokonce trest odnětí svobody. Neustále dochází k pronásledování lidí. Pokud se úřady dozví, že se člověk nacházel v zahraničí, posílají ho od jednoho úřadu k druhému kvůli registraci k pobytu. Klidně jej odkážou, ať bydlí u manželky. Žalobce také uvedl, že informace čerpá od známých, z internetu, a také z utajených hovorů s dcerou. Doplňková ochrana byla žalobci původně udělena z důvodu tehdejší obecně špatné situace v Bělorusku. Žalovaný však aktuálně uvedl, že podle veřejně dostupných informací se nyní situace v Bělorusku zlepšila. Žalobce k tomu sdělil, že neví, v čem se měla situace zlepšit, neboť on sám změnu k lepšímu nevidí. Domnívá se, že by v případě svého návratu do vlasti měl potíže i nyní, a to přesto, že Bělorusko opustil již před 6 lety. Důvodem je to, že se o něj v Bělorusku stále zajímají. Žalobce popřel, že by proti němu bylo zahájeno v Bělorusku trestní řízení. Ke své osobní situaci uvedl, že se v jeho případě nic nezměnilo, žije stále s manželkou, oba pracují a jsou na území ČR spokojeni. Zdravotní stav žalobce je dobrý. Problematický je jeho věk, již je v důchodovém věku.

30. V napadeném rozhodnutí žalovaný poukázal na to, že při posuzování případu žalobce vycházel především ze spisového materiálu ve věci udělení mezinárodní ochrany, dále z obsahu žádosti žalobce o prodloužení doplňkové ochrany, protokolu o pohovoru se žalobcem a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Bělorusku. Konkrétně vycházel z Výroční zprávy Human Rights Watch 2018 – Bělorusko ze dne 18. 1. 2018, z Informace MZV ČR ze dne 27. 4. 2018, Informace OAMP – Bělorusko: Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 3. 7. 2018, Zprávy Freedom House: Svoboda ve světě 2018 – Bělorusko z ledna 2018, Informace Jamestown Foundation/Euroasia Daily Monitor – Shrnutí uplynulého roku: Bělorusko usiluje o větší národní konsolidaci ze dne 18. 1. 2018, Zprávy o zemi – Bělorusko: Transformační index Bertelsmannovy nadace (BTI) 2018 z ledna 2018. Pokud žalobkyně odkazovala na Informaci Amnesty International ze dne 26. 11. 2016, pak z té správní orgán údajně nevycházel z důvodu její neaktuálnosti. K uvedenému výčtu zdrojů informací, které žalovaný ve věci shromáždil a z nichž vycházel, krajský soud uvádí, že nejde o zcela aktuální a dostatečné informace, které by prokazovaly tvrzené aktuální zlepšení situace v Bělorusku, a to zejména ve vztahu k životu, životním potížím a obavám žalobce.

31. Ve věci bylo zásadní posouzení, zda žalobci, coby osobě požívající doplňkové ochrany, i nadále hrozí vážná újma (§ 14a zákona o azylu) a nejsou-li naplněny důvody pro odejmutí doplňkové ochrany (17a zákona o azylu). Bylo tedy podstatné zjistit, zda žalobci i nadále hrozí v případě jeho návratu do vlasti skutečné nebezpečí vážné újmy, konkrétně v porovnání s obsahem rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany ze dne 18. 10. 2013 a rozhodnutí o prodloužení doplňkové ochrany ze dne 1. 10. 2014 a 29. 9. 2016 ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu, a to ve smyslu mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. A dále bylo třeba ověřit, zda okolnosti, které původně vedly k udělení doplňkové ochrany, zanikly nebo se změnily do té míry, že již doplňkové ochrany není zapotřebí. Přitom se přihlíží k tomu, zda změna okolností je tak významné a trvalé povahy, že žalobci již nehrozí nebezpečí, že utrpí vážnou újmu.

32. Vzhledem k výše uvedenému krajský soud ověřil z rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany ze dne 18. 10. 2013, že tato byla žalobci udělena z těchto důvodů: „Po zhodnocení výpovědi žadatele, posouzení jejích hlavních motivů k podání současné žádosti o mezinárodní ochranu a výše citovaných aktuálních informačních pramenů dospěl správní orgán k závěru, že vzhledem k nepříznivé bezpečnostní situaci v Bělorusku, která se vyhrotila po posledních prezidentských volbách v prosinci 2010, v případě návratu výše jmenovaného žadatele o udělení mezinárodní ochrany do vlasti nelze jednoznačně vyloučit, že by mohla být vystavena přímému a bezprostřednímu nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu. Žadatel splňuje důvody pro udělení doplňkové ochrany a doplňková ochrana se mu uděluje na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.“ Ostatní žalobcem tvrzené obavy z návratu do vlasti (blíže viz shora) žalovaný víceméně bez bližšího odůvodnění odmítl. Žalobce např. vyjádřil obavy z postihu běloruských státních orgánů za podání žádosti o mezinárodní ochranu, k čemuž žalovaný uvedl, že se obvykle podaří neúspěšnou žádost o mezinárodní ochranu utajit. Pokud by se přece jen k běloruským úřadům informace o neúspěšné žádosti o mezinárodní ochranu dostala, mohl by žadatel být obviněn z diskreditace republiky dle trestního zákoníku, což ovšem dosud nebylo využíváno. Žalovaný také poukázal na sdělení žalobce, který uvedl, že jeho cestovní pas s výjezdním vízem uděleným českým azylovým zařízením běloruské orgány neviděly, neboť se mu ho podařilo spálit (za pobytu v Rusku se mu podařilo přes známé vyřídit si nový cestovní pas a české turistické vízum; komplikace na běloruské hranici v Brestu - problémy vyřídil manžel pomocí úplatku; zadržení po příletu z ČR do Moskvy; kontaktování běloruských státních orgánů a KGB příbuzných žalobce a jejich vyslýchání; dřívější profese žalobce zřejmě zajímá KGB a mají obavy z vyzrazení některých informací). Pokud pak k těmto poměrně vážným okolnostem na straně žalobce žalovaný pouze uvedl, že žalobci v případě jeho návratu do země původu nehrozí vážná újma, a to bez dalšího bližšího odůvodnění, pak lze konstatovat, že takový závěr nebyl jasně zdůvodněn ani podložen. Nepříjemné události žalobce nebyly nijak vysvětleny a nebylo vypořádáno, proč jsou tyto okolnosti a z toho plynoucí obavy žalobce nedůvodné. Není zde dán jakýkoliv důvod pro to, aby byly informace od žalobce jakkoliv zpochybňovány. Naopak Lukašenkův tvrdý nedemokratický režim je všeobecně a dlouhodobě dobře znám.

33. Pro nyní posuzovanou věc je z výše provedené citace rozhodnutí o původním udělení doplňkové ochrany ze dne 18. 10. 2013 velmi podstatným také důvod udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu. Tímto byla právě nastalá nepříznivá bezpečnostní situace v Bělorusku, která se vyhrotila po posledních prezidentských volbách v prosinci 2010, kdy opět svůj post obhájil prezident Alexandr Lukašenko, bylo odsouzeno několik set odpůrců režimu, kteří proti jeho znovuzvolení demonstrovali, a kvůli němuž nebylo možné považovat bezpečnostní situaci v Bělorusku za natolik uspokojivou, aby umožnovala žalobci jeho bezpečný návrat do vlasti; nebylo možné jednoznačně vyloučit, že by žalobce mohla být vystaven přímému a bezprostřednímu nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu. K uvedenému zdůvodnění samotného udělení doplňkové ochrany v rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2013 je nucen krajský soud dodatečně sdělit, že je dosti obecné, vztahuje se na celou bezpečnostní situaci v zemi původu žalobce a nijak nespecifikuje konkrétní skutečnosti ve vztahu k žalobci, proč právě jemu může hrozit skutečné nebezpečí vážné újmy v zemi původu a o jaké konkrétní nebezpečí či hrozbu by se mohlo jednat. V tomto kontextu lze poukázat na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2018, č. j. 4 Azs 68/2017-58, z něhož plyne, že čím obecnější a neurčitější jsou důvody pro udělení doplňkové ochrany, tím obtížnější je odůvodňování jejího neprodloužení.

34. Z rozhodnutí o prodloužení doplňkové ochrany ze dne 1. 10. 2014 a 29. 9. 2016 vyplývá, že doplňková ochrana žalobce byla prodloužena z toho důvodu, že doposud v Bělorusku nedošlo k podstatnému zlepšení situace, naopak poměry byly natolik neuspokojivé, že nezaručovaly například spravedlivě vedený soudní proces, vůči obyvatelům docházelo k hrubému zacházení ze strany policejních orgánů nebo k nespravedlivému zadržování účastníků demonstrací. V případě návratu žalobce do Běloruska nebylo možné v této souvislosti vyloučit závažné problémy s běloruskými státními orgány, jejichž dopad na život či zdraví žalobce nebyl sto žalovaný předvídat. V později vydaném rozhodnutí o prodloužení doplňkové ochrany ze dne 29. 9. 2016 bylo pouze stroze uvedeno, že důvody, pro něž byla žalobci udělena doplňková ochrana, trvají i nadále, přičemž v případě žalobce ani nenastaly okolnosti odůvodňující odnětí této formy mezinárodní ochrany. V případě obou rozhodnutí o prodloužení doplňkové ochrany nebyl prováděn pohovor se žalobcem, neboť správní orgán to pokládal za nadbytečné. V rozhodnutí o prodloužení doplňkové ochrany ze dne 1. 10. 2014 bylo ještě nad rámec výše uvedeného konstatováno, že míra případných represí souvisí s aktivitami, které může považovat režim za nebezpečné, přičemž není rozhodující, zda jde o aktivity minulé či současné. I krátkodobá administrativní zadržení jsou potenciálně nebezpečná z důvodu možných provokací ze strany KGB vůči zadrženým, kteří se pak dopouštějí kázeňských přestupků, za které jsou tresty prodlužovány, či hrozí trestně právní postih. Nejsou neznámé ani případy, kdy jsou aktivisté propuštěni a opětovně z jiné příčiny okamžitě zadrženi. Používány jsou také jiné formy nátlaku, aby se aktivisté do Běloruska nevraceli. Lze uvést např. neustálé návštěvy policie v místě bydliště, v případě žen používání hrozby sexuálního násilí či návštěvy sociálních pracovníků a též hrozba odebrání dítěte z důvodu zanedbávání jeho péče. Předpokládá se, že hrozba preventivních opatření proti aktivistům vracejícím se do Běloruska se bude zvyšovat s ohledem na opět nadcházející prezidentské volby.

35. Vzhledem ke shora provedeným citacím rozhodných pasáží z rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany a prodloužení doplňkové ochrany, krajský soud uvádí, že žalovaný měl v souladu se zákonnou úpravou najisto postavit v rozhodnutí o neprodloužení doplňkové ochrany, že žalobci již nadále nehrozí vážná újma ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu, včetně naplnění podmínek uvedených v § 17a odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona o azylu. Přitom měl žalovaný vycházet z porovnávání situace zachycené v rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany a prodloužení doplňkové ochrany vůči situaci zjištěné v rámci nyní přezkoumávaného rozhodnutí o neprodloužení doplňkové ochrany. Žalovaný tedy měl porovnat, zda okolnosti, které vedly k udělení doplňkové ochrany a pro něž byla rovněž tato doplňková ochrana opakovaně prodlužována, již zanikly, nebo se změnily do té míry, že již doplňkové ochrany u žalobce není zapotřebí. Přitom musí jít o změnu okolností tak významnou a trvalou, že žalobci v případě jeho návratu do vlasti již nebude hrozit nebezpečí, že utrpí vážnou újmu ve smyslu § 14a odst. zákona o azylu. Žalovaný sice shromáždil a v napadeném rozhodnutí citoval řadu informativních zpráv (viz výklad výše), z nichž rozsáhlé pasáže také citoval, avšak tyto pak pouze obecně shrnul tak, že „z nich vyplývá, že v Bělorusku došlo k pozitivnímu vývoji stran bezpečnostní situace a žalobci tak již nic nebrání v tom, aby se do své vlasti navrátil“. Z tohoto obecného shrnutí zlepšení situace v Bělorusku však nijak blíže ve vztahu k žalobci nevyplývá, že okolnosti, které vedly žalovaného k udělení doplňkové ochrany, a také k jejímu opakovanému prodloužení, zanikly, a že doplňkové ochrany u žalobce již není zapotřebí, neboť mu nehrozí již nebezpečí, že utrpí vážnou újmu [vážnou újmu podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, tedy újmu spočívající v mučení nebo nelidském či ponižujícím zacházení nebo trestání). Přestože žalovaný shromáždil řadu podkladů z různých zdrojů, získané podklady a z nich plynoucí informace však individuálně nevyhodnotil ve vztahu k osobě a poměrům žalobce a nepostavil ani najisto, že v zemi původu žalobce došlo k takové změně okolností, že mu již nehrozí vážná újma z důvodu bezpečnostního dění a vývoje v Bělorusku, pročež doplňková ochrana již nebyla zapotřebí. Vzhledem k obecnosti důvodů pro udělení doplňkové ochrany žalobci (viz rozhodnutí ze dne 18. 10. 2013), bude zjevně složitější zdůvodnit případnou změnu bezpečnostní situace v Bělorusku, pokud taková změna výraznějšího a trvalejšího charakteru bude shledána. Žalovaný tedy bude muset porovnávat okolnosti, za kterých byla doplňková ochrana žalobci udělena, s okolnostmi danými při rozhodování o žádosti žalobce o opětovné prodloužení doplňkové ochrany.

36. V nyní posuzované věci tedy měl žalovaný pro své rozhodnutí o neprodloužení doplňkové ochrany zjistit ze shromážděných informačních zpráv o situaci v Bělorusku takové okolnosti, které by svědčily o tom, že zde došlo ke vskutku významné změně obecné bezpečnostní situace. S ohledem na výše provedený výklad lze také poukázat na rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 Azs 21/2011-57, z jehož závěrů na str. 5 vyplývá, že „odejmutí doplňkové ochrany je možné jen a pouze tehdy, došlo-li ke kvalifikované změně, resp. úplnému zániku těch okolností, které vedly k udělení doplňkové ochrany.“ 37. Krajský soud dále poukazuje také na to, že první rozhodnutí ve věci žalobce, a to rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany ze dne 18. 10. 2013 konstatovalo zhoršenou bezpečnostní situaci v Bělorusku po prezidentských volbách 2010 (masivní zatýkání atd.), přičemž následná rozhodnutí o prodloužení doplňkové ochrany ze dne 1. 10. 2014 a 29. 9. 2016 situaci v Bělorusku pouze vyhodnotila tak, že se situace v Bělorusku nezměnila a nezlepšila, a že v případě návratu žalobce nelze v této souvislosti vyloučit závažné problémy s běloruskými státními orgány, jejichž dopad na život či zdraví žalobce nelze předvídat. Žalobci tedy nadále hrozila v případě jeho návratu do země původu újma. V této souvislosti však musí krajský soud zmínit, že podklady shromážděné žalovaným se převážně vyjadřují k situaci v Bělorusku v letech 2014, 2015 a 2016 (byť jsou vypracovány např. počátkem roku 2018), přičemž pro věc mnohem aktuálnější situaci, např. z roku 2017 a první poloviny roku 2018 vůbec nehodnotí a nijak o ní nereferují. Z tohoto pohledu jde tedy o zprávy nerelevantní a poměrně zastaralé, jež navíc vůbec nedokládají změnu celkové i bezpečnostní situace v Bělorusku, že aktuálně došlo v tomto směru ke zlepšení, a že se tam může žalobce bez obav vrátit, jak uváděl žalovaný. Např. z Informace Freedom House, leden 2018, konkrétně jeho úvodní strany vyplývá, že vzhledem ke snaze vládních úřadů zpřístupňovat oficiální informace na internetu se hodnocení politických práv v Bělorusku zlepšilo z předchozího stupně 7 na současný stupeň 6, avšak k takové změně mohlo zjevně dojít pouze navenek (vůči okolním státům) a nikoliv uvnitř státu pro občany Běloruska, neboť tam probíhá tvrdá cenzura, vláda je vlastníkem jediného poskytovatele internetových služeb v zemi a ovládá internet prostřednictvím právnických a technických prostředků. Rovněž sdělovací prostředky hlavního názorového proudu jsou takřka úplně kontrolovány vládou (všechny tyto informace vyplývají ze str. 5 stejné zprávy). Na str. 6 totožné zprávy se nachází odpovědi na to, zda jedinci mohou v Bělorusku svobodně vyjadřovat své osobní názory na politická a jiná citlivá témata beze strachu ze sledování nebo odplaty. Ve zprávě je k tomu uvedeno, že využívání odposlechu a jiných způsobů sledování státními bezpečnostními orgány omezuje právo na svobodnou soukromou diskuzi. Z obavy, že konverzace je monitorována agenty státní bezpečnosti, se občané často vyhýbají hovorům o citlivých tématech po telefonu nebo na internetových komunikačních platformách. Z uvedeného je zcela zjevné, že žalobce se při telefonních hovorech s dcerou musí obávat cokoliv sdělovat či se naopak na citlivá témata vyptávat tak, aby dceru dále v jejím životě v Bělorusku neohrožoval. Pokud jde o možnost žalobce dovolat se svých práv u nezávislého a nestranného soudu v Bělorusku, pak k této oblasti se stejná zpráva na str. 7 vyjádřila tak, že soudy se poslušně podřizují prezidentovi, který se souhlasem loutkového parlamentu jmenuje soudce Nejvyššího soudu. V případech s politickým podtextem není právo na spravedlivý soudní proces často respektováno. Pravomoc prodloužit případnou předsoudní vazbu náleží vyšetřovateli, nikoli soudci, což porušuje mezinárodní normy. Neexistence nezávislého dohledu policii umožňuje, aby běžně a masivně porušovala zákonné postupy. Na str. 8 je v této souvislosti ve zprávě ještě uvedeno, že orgány pověřené vymáháním zákonnosti mají rozsáhlé pravomoci k tomu, aby vůči podezřelým osobám uplatnily fyzickou sílu, přičemž tyto osoby mají v případě, že je s nimi špatně nakládáno, málo možností obrany. Skupiny na ochranu lidských práv pokračují v dokumentování případů bití, mučení a nátlaku během vazby. Ze shromážděných spisových zpráv, a to nejen z posledně citovaných pasáží, vyplývá, že v Bělorusku nedochází k žádným významným změnám a ani zlepšování situace na poli lidských práv.

38. Jak plyne z Informace MZV ČR ze dne 27. 4. 2018, státní orgány Běloruska mají přesný přehled o délce pobytu v zahraničí všech svých občanů, kteří v posledních letech vycestovali, nikoliv však o jeho typu. Vzhledem k okolnostem naznačeným žalobcem (komplikace na běloruské hranici v Brestu, zadržení po příletu z ČR do Moskvy), nelze zcela vyloučit nebezpečí hrozící žalobci v případě jeho návratu do Běloruska, kdy by si tajné složky běloruského aparátu zcela jednoduše mohly zjistit, že žalobce v ČR požíval doplňkovou ochranu. Pro režim, jenž užívá násilí, mučení a jiné týrání lidí toto nemůže být žádný problém, avšak pro žalobce totéž může představovat nebezpečí při jeho návratu do země původu. Přestože bylo uvedeno v rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany, že se obvykle podaří neúspěšnou žádost o mezinárodní ochranu utajit, toto skutečně nemusí být pravidlem, zvláště pokud je žalobce již v hledáčku tajných služeb, které se na něj dcery a sousedů dotazují a opakovaně jej v místě původního bydliště hledají. Důvodem může být právě to, že žalobce pracoval dříve v ruských vojenských objektech a KGB může mít za to, že nějaké znalosti z té doby vyzradí. V rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany bylo k tomu také uvedeno, že pokud se běloruským úřadům informace o neúspěšné žádosti o mezinárodní ochranu dostane, mohl by být žadatel obviněn z diskreditace republiky dle trestního zákoníku. I když tato pasáž trestního zákoníku nebývala dosud využívána, může být tato praxe kdykoliv změněna a v případě žalobce uvedené ustanovení aplikováno. V tomto směru nemá žalobce žádnou jistotu. Žalobce možná nebyl před opuštěním země v hledáčku milice nebo jiného státního orgánu, avšak dlouhou dobu se v zemi původu nevyskytoval a zjevně nepřispíval do tamního zdravotního a sociálního systému, což je v Bělorusku velmi sledováno a vyznačováno v tzv. pracovní knížce (viz Informace MZV ČR ze dne 21. 3. 2018). Chybějící zápisy za předchozí období pak vyvolávají pochybnosti o tom, zda dotyčný platil v Bělorusku daně. V tomto ohledu tedy lze poukázat právě na obavy žalobce z toho, že by v případě jeho návratu do země původu neměl práci, bydlení a možná by ani nepobíral důchod.

39. V souvislosti se shora popsanými výtkami krajský soud ještě poukazuje na to, že se sice mohla podle slov žalovaného situace v Bělorusku uklidnit, a to oproti situaci panující tam po prezidentských volbách roku 2010, kdy probíhalo mohutné zatýkání osob, avšak není zřejmé, proč ještě v rozhodnutích o prodloužení doplňkové ochrany dne 1. 10. 2014 a 29. 9. 2016 žalovaný argumentoval tím, že situace v Bělorusku se nezměnila a nebezpečí nadále pro žalobce trvá. Přitom zprávy shromážděné žalovaným k situaci v Bělorusku převážně hovoří o letech 2014, 2015 a 2016 a tato období také hodnotí. Naproti tomu rozsáhlé citace z některých shromážděných zpráv tak, jak to učinil žalovaný v napadeném rozhodnutí, nepřinesly ve věci nic konkrétního a ani odůvodňujícího negativní rozhodnutí, neboť neobjasňovaly, čeho se týkalo údajné aktuální zlepšení situace v Bělorusku, popř. zlepšení zejména ve vztahu k životu a obavám žalobce. U mnohých pasáží není zřejmé, jaký mohou mít vliv na život a obavy žalobce.

40. S ohledem na výše uvedené krajský soud uzavírá, že podaná žaloba byla důvodná, a že ve správním řízení nebyly ověřeny takové důvody, které by svědčily o kvalifikované změně bezpečnostní situace v Bělorusku, pro kterou by žalobci již skutečně nehrozila vážná újma v případě jeho návratu do vlasti [ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 písm. b), § 17a odst. 1 písm. a) a odst. 2, § 53a odst. 4 zákona o azylu]. Lze tak konstatovat, že ve věci nebyl zjištěn skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a v rozsahu, jenž je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu (§ 2 odst. 4 a § 3 správního řádu).

V. Závěr a náklady řízení

41. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí žalovaného zrušil (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. – vady řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů rozhodnutí; § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. – vady řízení spočívající ve skutkovém stavu, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, a jenž ve spisech nemá oporu) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1, 4 a 5 s.ř.s.).

42. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl tak, že nepřiznal toto právo žádnému z účastníků. Žalobce sice byl v řízení plně úspěšný (§ 60 odst. 1 s.ř.s.), avšak právo na náhradu nákladů řízení neuplatnil, neboť mu žádné náklady nevznikly. Žalobce neplatil soudní poplatek za podanou žalobu, neboť tato věc je od placení soudních poplatků osvobozena. Žalovaný nebyl ve věci úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.