č. j. 3A 104/2019 - 134

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: KGI - Global Investments, a.s., IČ 05709466, Doudlebská 1699/5, 140 00 Praha 4 zastoupená advokátkou Mgr. Danou Holcman sídlem Doudlebská 1699/5, 140 00 Praha 4 proti žalované: Česká národní banka sídlem Na příkopě 864/28, 115 03 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 11. 4. 2019 č. j. 2019/041223/CNB/110 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět sporu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí bankovní rady České národní banky (dále jen „bankovní rada“ nebo „rozkladový orgán“), kterým byl zamítnut rozklad žalobkyně proti rozhodnutí České národní banky (dále též „ČNB“ nebo „žalovaná“) ze dne 22. 1. 2019, č. j. 2019/9317/570 a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Tímto rozhodnutím byla žalobkyni uložena pokuta 50 000 Kč za to, že neoznámila v zákonné lhůtě, která marně uplynula dne 21. 11. 2017, České národní bance a společnosti MONETA Money Bank, a.s. (dále jen „MONETA Bank“ či „emitent“), jejíž akcie ISIN CZ0008040318 jsou přijaty k obchodování na regulovaných trzích, že ke dni 10. 11. 2017 podíl žalobkyně na všech hlasovacích právech této společnosti překročil hranici 1%. Tímto jednáním žalobkyně porušila povinnost v ust. § 122 odst. 1 ve spojení s § 122 odst. 2 písm. a) a § 122 odst. 4 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZPKT“), čímž se dopustila přestupku podle § 163 odst. 1 písm. a) ZPKT.

II. Obsah žaloby a související vyjádření

2. Žalobkyně napadá rozhodnutí bankovní rady z důvodu nezákonnosti, která spočívá ve zkrácení jejích práv, k němuž došlo napadeným rozhodnutím o rozkladu a před tím i rozhodnutím ČNB v prvním stupni.

3. Žalobní námitky lze rozdělit do následujících žalobních bodů.

4. V prvním žalobním bodu namítá žalobkyně, že v souladu se zákonnou úpravou splnila svou oznamovací povinnost ve vztahu k podílu na hlasovacích právech řádně a včas, když dne 20. 11. 2017 odeslala prostřednictvím své datové schránky do datové schránky ČNB a datové schránky emitenta MONETA Bank oznámení podílu na hlasovacích právech. Odeslané formuláře oznámení obsahovaly všechny údaje podle Přílohy č. 7 k vyhlášce č. 234/2009 Sb, o ochraně proti zneužívání trhu a transparenci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „prováděcí vyhláška“) a forma odeslání odpovídala alternativnímu způsobu zasílání některých informací, tj. ustanovení § 16 odst. 1 písmeno b) prováděcí vyhlášky.

5. Žalobkyně blíže uvedla, že dne 20. 11. 2017 jako akcionář emitenta společnosti MONETA Bank zaslala prostřednictvím své datové schránky do datové schránky ČNB a rovněž do datové schránky emitenta oznámení podílu na hlasovacích právech podle § 122 odst. 1 ZPKT (dále jen „Oznámení“), které obsahovalo celkem tři elektronické formuláře s vyplněnými údaji podle Přílohy č. 7 prováděcí vyhlášky a sice za oznamovatele - účastníka řízení, tj. Silver Point Invest a.s. (nyní žalobkyně), za oznamovatele Area Capital Bohemia a.s. a za oznamovatele Area Capital CEE, uzavřený investiční fond, a.s., a to současně s přípisem, ve kterém zmíněné společnosti oznamují ČNB a emitentovi dosažení a překročení podílu na všech hlasovacích právech emitenta nad hranici 1 %. Oznámení bylo ČNB doručeno dne 20. 11. 2017. Žalovaná, která měla poté konat podle § 122 odst. 7 ZPKT a uveřejnit oznámenou výši podílu na hlasovacích právech do 3 pracovních dnů ode dne doručení Oznámení nebo ode dne, kdy tuto informaci sama zjistila, takto nekonala a až dne 30. 11. 2017 její pracovník kontaktoval žalobkyni s tím, že by bylo vhodnější provést Oznámení na jediném formuláři a doplnit údaje o fyzických osobách. Pracovník ČNB požadoval po žalobkyni doručit ČNB Oznámení prostřednictvím internetové aplikace pro „Sběr informačních povinností regulovaných subjektů“ (dále jen „aplikace SIPReS“) na jediném formuláři, který sám vytvořil. Žalobkyně dne 1. 12. 2017 postupovala podle pokynů pracovníka žalované a formulář odeslala prostřednictvím aplikace SIPReS, přičemž v hlášení uvedla, že se jedná o opravu informací zaslaných dne 20. 11. 2017. Pracovník žalované žalobkyni znovu kontaktoval a nedoporučil jí, aby v hlášení uvedla, že se jedná o opravu, a požadoval znovu zaslání formuláře bez tohoto údaje. Žalobkyně tedy v dobré víře znovu konala podle pokynu pracovníka ČNB a formulář znovu zaslala prostřednictvím aplikace SIPReS, tentokrát bez uvedení údaje, že se jedná o opravu zaslaných informací. Současně opravený formulář odeslala prostřednictvím své datové schránky do datové schránky ČNB. Podle žalobkyně se jednalo o opětovné zaslání totožných informací, tedy o formalistické nahrazení tří formulářů jedním formulářem, proto žalobkyně již znovu Oznámení emitentovi nezasílala. Žalobkyně rovněž tvrdí, že její zástupce byl pracovníkem ČNB telefonicky informován, že vzhledem k tomu, že Oznámení bylo ze strany žalobkyně provedeno včas, není nahrazení tří samostatných formulářů, které zákon výslovně připouští, ani oprava či doplnění formuláře dle jeho následných požadavků, nijak sankcionováno.

6. Žalobkyně upozorňuje, že žalovaná uznala, že zákonná lhůta ke splnění povinnosti trvala až do dne 21. 11. 2017 (nikoli jen do původně uváděného 16. 11. 2017), proto je toho názoru, že původní oznámení bylo doručeno včas do datové schránky žalované i do datové schránky emitenta. Žalobkyně se dovolává aplikace základního právního principu „nulla poena sine lege” (žádný trest bez zákona), neboť tvrdí, že nemůže být sankcionována za neuvedení úplného řetězce ovládajících a ovládaných osob počínaje nejvýše postavenou ovládající osobou, když taková povinnost nevyplývá ze zákona a není ani blíže v mezích zákona konkretizována v podzákonném předpisu, kterým je prováděcí vyhláška.

7. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně nesouhlasí s žalovanou, že v Oznámení, které odeslala ČNB a společnosti MONETA Bank dne 20. 11. 2017 chybně vyplnila bod 8 Formuláře, když neuvedla úplný řetězec ovládajících osob. Povinnost uvést řetězec ovládajících osob neplyne ze zákona, ani z prováděcí vyhlášky. Závěr o chybnosti vyplnění bodu 8 Formuláře žalovaná nadto odůvodnila svými vlastními Poznámkami 15 a 16 učiněnými pod čarou elektronického formuláře, které však nemohou vymezovat povinnosti adresátům normy, ani jim nové povinnosti mimo rozsah, smysl a účel zákona, ukládat. Příloha č. 7 prováděcí vyhlášky obsahuje v textu slovo „zejména”, což neznamená, že informace vyžadované ČNB formou poznámek mohou zakládat subjektům povinnost jejich uvedení a jejich vymáhání prostřednictvím správního trestání. V Příloze č. 7 prováděcí vyhlášky je výslovně uvedeno, že mají být označeny pouze osoby ovládané oznamovatelem, jejichž prostřednictvím drží nepřímý podíl na hlasovacích právech, nikoli úplný řetězec ovládaných a ovládajících osob počínaje nejvýše postavenou ovládající osobou, jak uvádí správní orgán v napadeném rozhodnutí.

8. Žalobkyně namítá, že z povinnosti vyplnit ve formuláři údaj o osobách jednajících ve shodě s oznamovatelem na základě dohody nebo z povinnosti uvést označení osob ovládaných oznamovatelem, jejichž prostřednictvím drží oznamovatel nepřímý podíl na hlasovacích právech, nelze extenzivně dovozovat povinnost uvést údaj o úplném řetězci ovládajících a ovládaných osob počínaje nejvýše postavenou ovládající osobou, jak se uvádí v rozhodnutí bankovní rady.

9. Žalobkyně dále nesouhlasí s výkladem Přílohy č. 7, které se týká jednání ve shodě na základě dohody. Upozorňuje, že jde o odlišný pojem práva než pojem osoby ovládané či obecný pojem jednání ve shodě. Jednání ve shodě na základě dohody je obsaženo v ustanovení § 78 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obchodních korporacích“), a je vymezeno jako jednání osob, které uzavřely dohodu o výkonu hlasovacích práv. Ve správním řízení nebylo prokázáno, že by fyzické osoby, jejichž doplnění požadoval pracovník ČNB do formuláře, měly uzavřenu dohodu o výkonu hlasovacích práv s oznamovatelem.

10. Ve třetím žalobním bodu namítá žalobkyně, že uvedení chybného údaje ohledně celkového počtu hlasovacích práv emitenta ve formuláři není možné považovat za nesplnění oznamovací povinnosti. Konkrétně namítá, že ani tento údaj nevyplývá z Přílohy č. 7 k prováděcí vyhlášce a žalobkyně v Oznámení uvedla svůj výsledný podíl na hlasovacích právech a nikoli celkový počet hlasovacích práv emitenta, který je veřejnosti znám z veřejně přístupného obchodního rejstříku. Žalobkyně poukazuje na argumentaci bankovní rady, že celkový počet hlasovacích práv se nemusí shodovat s počtem akcií. Podle žalobkyně je požadavek na uvedení takového údaje absurdní. Minoritní akcionář nemůže vědět např. o sistaci hlasovacích práv třetích osob, nebo o nabytí vlastních akcií emitentem. Údaj o celkovém počtu hlasovacích práv k určitému okamžiku žalobkyně znát nemůže, požadavek ČNB uvést ve formuláři tento údaj je proto nesplnitelný.

11. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně namítá, že i kdyby oznamovatel uvedl v Oznámení nesprávné či neúplné údaje, je oprávněn doplnit nebo upravit již zaslanou informaci a to podle ust. § 17 prováděcí vyhlášky. V takovém případě oznamovatel pouze ČNB (nikoli současně emitentovi) zašle neprodleně opravenou informaci. Z uvedeného žalobkyně dovozuje, že pokud prováděcí předpis upravuje možnost opravy zaslaných informací (tedy i informací podle ust. § 122 odst. 1 ZPKT), nelze výkladem dospět k závěru, že by mohlo být za přestupek podle §163 odst. 1 písm. a) ZPKT považováno i zaslání Oznámení s neúplnými či nesprávnými údaji. Podle žalobkyně ust. §163 odst. 1 písm. a) ZPKT s odkazem na ust. § 17 prováděcí vyhlášky lze vykládat pouze tak, že za přestupek lze považovat nesplnění oznamovací povinnosti jako takové, nikoli zaslání a doručení neúplného nebo nesprávného Oznámení.

12. Žalobkyně nesouhlasí s bankovní radou, že ust. § 17 prováděcí vyhlášky vede k povinnosti zajistit nápravu, dojde-li ke zjištění chyb či neúplnosti Oznámení. Podle žalobkyně výklad provedený bankovní radou je nelogický Žalobkyně poukazuje na ust. § 17 odst. 3 prováděcí vyhlášky, kde je připuštěna oprava nesprávných a neúplných údajů ve výroční zprávě či pololetní zprávě; podle výkladu žalované by emitenti měli být sankcionováni za uvedení nesprávného údaje ve výroční či pololetní zprávě, a nikoli pouze za nesplnění zaslání nebo uveřejnění výroční zprávy.

13. V pátém žalobním bodu nesouhlasí žalobkyně s žalovanou, že nesplnila svou informační povinnost zákonným způsobem, který se týká způsobu doručení Oznámení. Podle žalobkyně zasláním Oznámení prostřednictvím datové schránky je oznamovací povinnost splněna stejně jako zasláním prostřednictvím aplikace SIPReS. Žalobkyně odkazuje na ust. § 15 prováděcí vyhlášky, k němuž uvádí, že zde uvedený postup je označen názvem „Standardní způsob zasílání informací”, přičemž norma zde definuje standardní postup, tedy jeden z možných způsobů zasílání. V ust. § 16 této vyhlášky s názvem „Alternativní způsoby zasílání některých informací” je uvedeno, že Oznámení podílu může být zasláno bez uznávaného elektronického podpisu, pokud oznamovatel na hlasovacích právech zašle současně Oznámení také prostřednictvím své datové schránky nebo datové schránky kontaktní osoby. Podle žalobkyně označení názvem „Standardní způsob zasílání" a „Alternativní způsoby zasílání" je nutno vyložit tak, že oba způsoby zaslání jsou správné a vyvolávají účinky řádného a včasného splnění oznamovací povinnosti podle § 122 odst. 1 ZPKT.

14. Na podporu, že nemůže obstát argumentace bankovní rady, uvádí žalobkyně příklamo, že zákonodárce výslovně uvedl, že za přestupek je považováno neuveřejnění informace způsobem podle § 127d odst. 3 nebo nesplnění oznamovací povinnosti podle § 127d odst. 3, kde zákonodárce popsal, že za protiprávní se považuje i nesplnění způsobu uveřejnění informace a dále nesplnění oznamovací povinnosti odkazem na příslušné ustanovení zákona. Podle žalobkyně argumentaci bankovní rady uvedenou pod bodem 36. napadeného rozhodnutí, ve kterém bankovní rada uvádí vzorový příklad chybného oznámení podílu na hlasovacích právech nesprávným uvedením desetinné čárky v procentuálním vyjádření podílu, je možno hodnotit pouze jako úvahu pro novelu zákona.

15. V šestém žalobním bodu žalobkyně nesouhlasí s posouzením námitky absence materiálního znaku přestupku v napadeném rozhodnutí. Bankovní rada sice odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu, poté se však jen ztotožnila s polehčujícími okolnostmi, které již vzala v úvahu ČNB (první porušení povinnosti, překročení nejnižšího prahu 1%, zaslání oznámení do datové schránky ČNB, promtní následnou spolupráci žalobce a snížení pokuty na 0,017% horní hranice zákonné sazby), aniž by řádně posoudila materiální znak přestupku. Odůvodnění napadeného rozhodnutí neobsahuje konkrétní důvod, který zakládá naplnění materiálního znaku přestupku, a proto je napadené rozhodnutí z tohoto důvodu nepřezkoumatelné a nedostatečné. Žalobkyně znovu připomíná, že bankovní rada nesprávně přihlédla k prodlení téměř 5 měsíců s plněním oznamovací povinnosti vůči emitentovi a tvrdí, že i v této části je rozhodnutí nepřezkoumatelné.

16. V sedmém žalobním bodu namítá žalobkyně, že byla postižena za jednání, které není přestupkem, když jako přestupek je v § 163 odst. 1 písm. a) ZPKT definováno nesplnění oznamovací povinnosti podle § 122 odst. 1, nikoli podle dalších odstavců § 122 ZPKT. Z uvedeného žalobkyně dovozuje, že ani výkladem § 163 odst. 1 písm. a) ZPKT nelze za přestupek označovat jednání spočívající v případném nedodržení formy, náležitostí a způsobu zaslání oznámení podle § 122 odst. 1 ZPKT, neboť uvedené není definováno v § 122 odst. 1 ZPKT, ale v prováděcím právním předpise vydaném podle § 122 odst. 8 ZPKT. Zákonodárce se na rozdíl od úpravy platné do 2. 1. 2018 podle žalobkyně omezil v případě vymezení skutkové podstaty přestupku pouze na povinnost podle §122 odst. 1 ZPKT a zcela záměrně vypustil odkaz na celé ustanovení § 122 (tj. rozsahu všech odstavců).

17. Žalobkyně se dovolává změny právní úpravy ve svůj prospěch a v této souvislosti odkazuje na základní právní principy právního státu a porušení čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), podle něhož není možno trestat osobu za něco, co není zákonem zakázáno. Pokud tedy zákonodárce změnil znaky přestupku podle ustanovení § 163 odst. 1 písm. a) ZPKT s účinností od 3. 1. 2018 vyloučením odkazu na celé ustanovení § 122 ZPKT, je tuto změnu nutno považovat za striktní vyjádření toho, co považoval zákonodárce za jednání naplňující objektivní stránku přestupku. Přestupkem tedy není, jestliže Oznámení učinila žalobkyně nesprávně, s nedodržením vyžadovaných náležitostí, nebo jiným způsobem. Extenzivní výklad normy k tíži žalobkyně je v případě trestání pachatele přestupku nepřípustný. Žalobkyně rovněž odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 8 Afs 130/2018, ve kterém Nejvyšší správní soud jednoznačně uzavřel, že soud nemůže nedostatek právní úpravy dotvořit výkladem, neboť by musel přistoupit k využití analogie.

18. V osmém žalobním bodu upozorňuje žalobkyně na skutečnost, že neexistují srovnatelná rozhodnutí, neboť se jedná o první řešený případ, kterým by byl subjekt uznán vinným za spáchání přestupku v případě opravy či doplnění formuláře. Žalobkyně tvrdí, že neúplně nebo chybně vyplněné elektronické formuláře jsou ČNB běžně zasílány i jinými oznamovateli a konkrétně upozorňuje na případ oznamování podílu hlasovacích práv u emitenta ze dne 9. 1. 2019, když oznamovatel Lansdowne Partners International Limited neměl uvést úplný řetězec ovládaných a ovládajících osob, z čehož dovozuje, že jde o ipso facto exces a svévoli rozhodování. Závěrem žalobkyně připomíná i procesní pochybení žalované, která neakceptovala návrh žalobkyně na provedení výslechu pracovníka ČNB, který s ní komunikoval, a dále neakceptovala provedení důkazu oznámením podílu na hlasovacích právech oznamovatele Lansdowne Partners International Limited.

19. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhuje, aby soud zrušil obě správní rozhodnutí a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

20. V písemném vyjádření žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Úvodem žalovaná zdůraznila, že nesplnění oznamovací povinnosti ve vztahu k hlasovacím právům držených na kótovaném emitentovi představuje typově mimořádně závažný přestupek, což vyjádřil zákonodárce mj. horní hranicí pokuty v zákoně ve výši 300 000 000 Kč. Žalobkyně tuto zákonnou povinnost, přestože v žalobě tvrdí opak, řádně a včas nesplnila. Výše pokuty 50 000 Kč odráží všechny skutkové okolnosti posuzovaného případu a zejména polehčující okolnosti na straně žalobkyně a je podrobně odůvodněna v bodech 67. až 78. prvostupňového rozhodnutí a v bodech 53. až 59. rozhodnutí bankovní rady. Ze skutečnosti, že se jedná o první řešený případ svého druhu, nelze dovozovat ipso facto exces a svévoli rozhodování. Žalovaná konstatuje, že případy porušení oznamovací povinnosti na hlasovacích právech se zabývala opakovaně i v minulosti, přičemž porušení povinnosti řešila a sankcionovala. Prvním svého druhu byl případ žalobkyně v tom, že žalobkyně zaslala sice formuláře, kterými usilovala splnit svoji oznamovací povinnost, nikoli však řádně, neboť zaslala formuláře, které byly vyplněny nesprávně, a formuláře také nebyly zaslány prováděcí vyhláškou stanoveným způsobem.

21. Ve vztahu k námitkám v prvním žalobním bodu, kdy žalobkyně tvrdí, že oznamovací povinnost řádně splnila, žalovaná předně odmítá popis skutkového děje žalobkyní, neboť je částečně nepravdivý a částečně manipulativní. Žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou oznamovací povinnost, když neoznámila překročení podílu 1% na hlasovacích právech emitenta. Žalovaná zdůrazňuje, že žalobkyně 1) formulář, kterým původně oznámila překročení podílu 1 % na hlasovacích právech emitenta nevyplnila v souladu se zákonem a prováděcí vyhláškou, a 2) formulář nezaslala způsobem stanoveným na základě zákona prováděcí vyhláškou, tj. prostřednictvím aplikace SIPReS, ale zaslala jej do datové schránky ČNB.

22. Pokud jde o vadné vyplnění formuláře, žalovaná uvádí, že žalobkyně vyplnila bod 8 formuláře tak, že neuvedla úplný řetězec ovládajících a ovládaných osob. V podrobnostech odkazuje žalovaná na body 11. a 51. až 52. prvostupňového rozhodnutí. Dalšího pochybení se dopustila žalobkyně, když chybně vyplnila údaje o podílu na hlasovacích právech, neboť do kolonky „nově oznamovaný podíl uvedla hodnotu 0 % hlasovacích práv spojených s akciemi a 0 % hlasovacích práv celkem a do kolonky „celkový počet hlasovacích práv emitenta“ hodnotu 10. Tuto část formuláře vyplnila žalobkyně řádně a v souladu se skutečností až dne 1. 12. 2017, když správně uvedla, že nově oznamovaný podíl činí hodnotu 1,00 % hlasovacích práv spojených s akciemi, a tudíž celkem 1,00 % hlasovacích práv, a celkový počet hlasovacích práv emitenta činí 511 000 000.

23. Za stěžejní považuje žalovaná vymezit se proti tvrzení žalobkyně, že zákonná povinnost je splněna chybně vyplněným formulářem, který byl navíc zaslán nesprávným způsobem. V logice argumentů žalobkyně je tak lhostejno, zda je formulář, kterým je plněna zákonná povinnost, vyplněn úplně, správně, či chybně, podstatné je, že byl odeslán „nějaký“ formulář, který se dostal do sféry žalované.

24. Oznamovací povinnost podle § 122 odst. 1 ZPKT nemůže být splněna zasláním chybných, resp. nesprávných údajů. Takové „naplnění“ oznamovací povinnosti jde přímo proti účelu sledovanému zákonem, totiž aby byla zajištěna transparence vlastnické struktury u kótovaných společností, což zahrnuje nejen poskytnutí včasných, správných a úplných informací o struktuře hlasovacích práv povinnými osobami, ale také pravdivou a úplnou informaci o identitě osob, které tato práva drží, a o změnách v této struktuře (viz body 11. až 13. rozhodnutí bankovní rady). V důsledku protiprávního jednání žalobkyně se investorům nemohlo včas dostat správných informací, na které mají podle zákona právo a které částečně formují jejich investiční rozhodnutí.

25. K opakované námitce, že formuláře doručila žalobkyně do datové schránky žalované a nebyla povinna doručovat je prostřednictvím aplikace SIPReS, žalovaná uvádí, že prosté doručení formuláře do datové schránky ČNB nepředstavuje řádné splnění oznamovací povinnosti podle § 122 odst. 1 ZPKT, neboť prováděcí vyhláška stanoví povinnost doručování Oznámení do aplikace SIPReS. Důvodem pro tento způsob doručování je vyloučení důvěrných informací (do doby uveřejnění) z běžného oběhu písemností a dále zajištění toho, aby se informace oznámené podle § 122 odst. 1 ZPKT dostaly neprodleně (ihned) do dispozice příslušné osoby v ČNB, tak aby mohly být ČNB uveřejněny do 3 pracovních dnů (srov. § 122 odst. 7 ZPKT). Pokud žalobkyně vytýká ČNB, že nesplnila svoji povinnost podle § 122 odst. 7 ZPKT, pak pomíjí, že žalobkyně původně chybně vyplnila formulář, nadto jej zaslala jinak než předepsaným způsobem. Žalovaná v podrobnostech odkazuje na bod 14. rozhodnutí bankovní rady.

26. K poukazu žalobkyně týkající se komunikace s odpovědným pracovníkem ČNB, žalovaná odkazuje na e-mailovou komunikaci mezi žalobkyní a pracovníkem ČNB založenou ve spisu, ze které vyplývá pouze, že odpovědný pracovník ČNB vyvinul úsilí k tomu, aby došlo k odstranění vad oznámení podle § 122 odst. 1 ZPKT. Je paradoxní, že pomoc odpovědného pracovníka ČNB poskytovaná v rámci dobré správy k tomu, aby žalobkyně řádně splnila svoji zákonnou povinnost, nyní podává žalobkyně tak, že pracovník ČNB směřoval žalobkyni, která řádně splnila svoji oznamovací povinnost, ke spáchání přestupku. Naopak nebýt přístupu pracovníka ČNB, který vlastní aktivitou zjišťoval osobu odpovědnou za zpracování formuláře u žalobkyně (když kontaktní osoba žalobkyně v Oznámení uvedena nebyla, přestože uvedena měla být), ji kontaktoval a pomohl jí, aby došlo ke splnění povinnosti. Vady by ze strany žalobkyně tak rychle odstraněny nebyly. Argumentace, že postup vyžadovaný pracovníkem žalované byl pouze formalistickým nahrazením 3 formulářů jedním, a proto žalobkyně neviděla důvod znovu zasílat jakékoli oznámení emitentovi, je nesprávná. Prvotní formuláře zaslané žalobkyní vykazovaly vady spočívající v (i) absenci uvedení řetězce ovládajících osob [viz § 122 odst. 2 písm. a) ZPKT, oznamovací povinnost jako taková totiž vznikla všem osobám, které oznamovatele ovládají] a (ii) zásadních nesrovnalostech v údajích o podílech na hlasovacích právech, tedy klíčové informace vyžadované zákonem. Jak bylo uvedeno výše, žalovaná na rozdíl od žalobkyně nepovažuje za splnění zákonné povinnosti zaslání jakéhokoli formuláře jakýmkoli způsobem.

27. K námitkám ve druhém žalobním bodu, kdy žalobkyně nesouhlasí, že byla povinna uvést v Oznámení údaje, za jejichž absenci byla napadeným rozhodnutím sankcionována, žalovaná uvádí, že požadavek na uvedení identifikace osoby jednající ve shodě s oznamovatelem vyplývá z § 122 odst. 2 písm. a) ZPKT, tedy přímo ze zákona, nikoli z poznámek pod čarou k formuláři, kterým je plněna oznamovací povinnost. Osobu jednající ve shodě je nutno vyložit v souladu s úpravou obsaženou v § 78 zákona o obchodních korporacích. Příloha č. 7 prováděcí vyhlášky vyžaduje uvedení osob jednajících ve shodě s oznamovatelem a je v souladu se zákonem. Osobou jednající ve shodě je mj. ovládající osoba a jí ovládané osoby [§78 odst. 2 písm. b) zákona o obchodních korporacích].

28. Poznámky č. 15 a 16 uvedené k bodu 8 příslušného formuláře, ostatně jako i další „poznámky a pokyny“, mají oznamovateli usnadnit vyplnění formuláře, resp. vést k jeho správnému vyplnění. Ze skutečnosti, že tyto poznámky jsou u formuláře uvedeny, nelze dovozovat bez dalšího, že jimi ČNB nad rámec zákona ukládá povinnosti. Argumentace žalobkyně je v rozporu se zákonnou povinností a zákonným zmocněním podle § 122 odst. 8 ZPKT, dle kterého náležitosti Oznámení podle § 122 odst. 1 ZPKT a formu a způsob zasílání stanoví prováděcí předpis. Posuzovaná prováděcí vyhláška konkretizuje zákon a upravuje technické náležitosti Oznámení a způsob zasílání zcela v intencích zákonného zmocnění. ČNB postupovala v rámci zákonné normy, nedovozovala nové povinnosti výkladem, ani je nestanovila nad rámec zákona ve vyhlášce nebo formuláři, kterou je nutné plnit zákonnou oznamovací povinnost.

29. V námitce ohledně absence akcionářské dohody s odkazem na Přílohu č. 7 k prováděcí vyhlášce, žalobkyně uvádí, že elektronický formulář obsahuje identifikaci osoby jednající ve shodě s oznamovatelem na základě dohody. Žalobkyně však pomíjí účelově dvě věci: 1) výčet obsahu elektronického formuláře je výčet informací, které musí být vždy obsahem formuláře, pokud se příslušná skutečnost vyskytuje, resp. informace je dána (viz slovo „zejména“), a to proto, že se mají uvádět jen ty skutečnosti, které v daném případě nastaly (tj. pokud není akcionářská dohoda, tak se logicky v Oznámení neuvádí); demonstrativní výčet však tady není proto, aby se dovozovaly nové povinnosti, které ze zákona nevyplývají, jak se snaží podsouvat žalobkyně, 2) vztah ovládání nemusí být založen dohodou a dohoda nemusí být nutně písemná. Bylo by tudíž nadbytečné prokazovat existenci písemné dohody. Naopak z její absence (v protikladu ke skutečnosti) nelze dovozovat, že vztah ovládání neexistuje. Žalobkyně ostatně ani netvrdí, že ovládání dáno není, pouze se snaží své pochybení omlouvat tím, že nebyla povinna tento údaj uvést, či že požadavek na jeho uvedení nevyplývá ze zákona, nebo že v jiných případech žalovaná požadavek na uvedení řetězce ovládajících osob nevyžaduje.

30. K námitkám ve třetím žalobním bodu, kdy žalobkyně namítá, že uvedení chybného údaje ohledně celkového počtu hlasovacích práv emitenta ve formuláři není možné považovat za nesplnění oznamovací povinnosti, neboť ani tento údaj nevyplývá z Přílohy č. 7 k prováděcí vyhlášce, žalovaná uvádí, že ve formuláři vydaném k prováděcí vyhlášce je v bodě 6 nadepsaném „Celkový podíl na hlasovacích právech“ kolonka nadepsaná „Celkový počet hlasovacích práv emitenta“, z níž, jakož i z kontextu, v jakém je tato informace vyžadována, vyplývá, že je třeba uvést celkový počet hlasovacích práv emitenta, nikoli celkový počet hlasovacích práv držených oznamovatelem (popř. osob s ním jednajících ve shodě) na hlasovacích právech emitenta po jejich nabytí. K tomuto údaji totiž slouží kolonka „% hlasovacích práv spojených s akciemi (7. A), případně kolonka „% hlasovacích práv z investičních nástrojů (7.B.1 + 7.B.2.) ve spojení s kolonkou „Celkem v % (7.A + 7.B).

31. Prostý fakt, že žalobkyně nesprávně vyplnila formulář, na kterém je plněna oznamovací povinnost, nelze zakrýt polemikou o smyslu vyžadovaného údaje, či argumentem, že vyžadování tohoto údaje je nesmyslné, neboť jej žalobkyně údajně nemůže jako oznamovatel znát. K účelové polemice žalobkyně, lze uvést, že údaj o celkovém počtu hlasovacích práv je podstatný. Předně žalovaná odkazuje na komentářovou literaturu, která uvádí, že pro účely výpočtu podílu na hlasovacích právech emitenta jsou klíčové dvě otázky. „A to (a) z jakého základu se podíl na hlasovacích právech zjišťuje a (b) jaká hlasovací práva se započítávají osobě, která dosáhla nebo překročila příslušný podíl (odstavec 1) na jejích hlasovacích právech.“ Nelze tedy pochybovat, že absence údaje o celkových hlasovacích právech emitenta není pouhé formální či bagatelní pochybení.

32. Pokud jde o námitku, že údaj o celkovém počtu hlasovacích práv uvést nelze, protože žalobkyně např. nemůže vědět o sistaci hlasovacích práv, pak se tato argumentace žalobkyně míjí s bodem 30. rozhodnutí bankovní rady, kde je konstatováno, že smyslem plnění oznamovací povinnosti je uvést podíl na celkových hlasovacích právech s tím, že počet hlasovacích práv u emitenta se automaticky nemusí shodovat s počtem akcií (kótovaná společnost může vydat akcie s více hlasovacími právy nebo akcie prioritní, které nemají hlasovací právo). Oznamovatel uvede údaj o celkovém počtu hlasovacích práv, který je mu znám. Podle žalované na požadavku uvést celkový počet hlasovacích práv emitenta není nic neurčitého a nejde ani o uložení nesplnitelné povinnosti. Oznamovací povinnost na hlasovacích právech je běžně plněna i jinými oznamovateli v České republice, jakož i v dalších státech Evropské unie, aniž by oznamovatelé měli problém údaj o celkovém počtu hlasovacích práv uvést.

33. Žalovaná odkazuje i na § 1 odst. 2 prováděcí vyhlášky, z něhož vyplývá, že vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, mezi nimi směrnici o transparenci (směrnice 2004/109/ES o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech). K jednotnému uplatňování této směrnice vydal Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (dále jen „ESMA) standardizovaný formulář k oznámení významného držení hlasovacích práv příslušným orgánům a emitentům, jak směrnice požaduje. Formulář využívaný v České republice, a to včetně všech poznámek pod čarou, přitom vychází ze zmíněného standardizovaného formuláře vydaného ESMA, když se jedná v zásadě o jeho překlad. Tento formulář je srozumitelný v celé EU. Pokud mu pracovník žalobkyně neporozuměl a vyplnil jej nesprávně, nelze dovozovat, že by formulář měl být chybný, nesmyslný, či jeho vyplnění nesplnitelné, ani to, že se protiprávní jednání nestalo.

34. Ohledně námitek žalobkyně ve čtvrtém žalobním bodu, které se týkají opravy nesprávných nebo neúplných údajů, žalovaná konstatuje, že tyto námitky již byly vypořádány v bodech 34. až 38. napadeného rozhodnutí bankovní rady, kde uvedla, že skutečnost, že prováděcí vyhláška upravuje postup pro oznamovatele při zjištění vady v již odeslaném Oznámení učiněném podle § 122 odst. 1 ZPKT, neznamená bez dalšího, že zaslání Oznámení, které není pro chyby způsobilé plnit zákonem sledovaný cíl, není přestupkem podle § 163 odst. 1 písm. a) ZPKT. Žalovaná dodává, že nesprávné zaslání chybně vyplněného formuláře nemůže být považováno za řádné splnění zákonné oznamovací povinnosti. Pokud by k naplnění povinnosti dle § 122 odst. 1 ZPKT mohlo dojít jakýmkoli, i neúplným či jinak chybným Oznámením, ztrácela by taková oznamovací povinnost smysl. „Splněním“ oznamovací povinnosti zasláním chybných údajů by nebyla zajištěna transparence vlastnické struktury u kótovaných společností, resp. rozložení hlasovacích práv v nich (tj. nebyl by splněn cíl sledovaný zákonem). Navíc by mohlo dojít in concreto k vážnému narušení integrity trhu - manipulacím (tj. došlo by k jednání negujícímu smysl zákonného ustanovení, viz bod 34. rozhodnutí bankovní rady).

35. Žalobkyně účelově napadá bod 35. napadeného rozhodnutí, ve kterém je vysvětleno, že § 17 prováděcí vyhlášky upravující nápravu chyb a postup při zaslání neúplných údajů nezakládá beztrestnost pro případ zaslání chybných nebo neúplných údajů, ale stanoví novou povinnost, která spočívá v zajištění neprodlené nápravy ze strany oznamovatele v případě zjištění chyb a neúplnosti učiněného Oznámení. Na tomto odůvodnění neshledává žalovaná nic absurdního. Důvodem je skutečnost, že zaslání Oznámení s chybnými údaji nelze považovat za Oznámení řádné učiněné v souladu se zákonem. Absurdní by se mohla tato argumentace jevit jen v logice žalobkyně, dle které lze splnit zákonnou oznamovací povinnost jakýmkoli Oznámením, např. s uvedením nepravdivých, chybných, neúplných či nepřesných údajů apod. Pokud zaslala žalobkyně nepřesnou, chybnou nebo neúplnou informaci o hlasovacích právech též emitentovi, pak nebyla řádně splněna zákonná oznamovací povinnost podle § 122 odst. 1 ZPKT, když tu je povinna plnit povinná osoba současně vůči ČNB a vůči emitentovi. Zasláním opraveného oznámení ČNB podle prováděcí vyhlášky neznamená, že vůči emitentovi byla povinnost splněna původně správně, nebo že došlo ke zhojení pochybení.

36. Žalovaná odmítá mechanické porovnávání dvou odlišných povinností (Oznámení podílu a uveřejnění výroční zprávy). Je rozdíl mezi Oznámením na hlasovacích právech u emitenta, jehož vydané účastnické cenné papíry byly přijaty k obchodování na regulovaném trhu, a chybou ve výroční zprávě. Chyba ve výroční zprávě způsobilá klamat investorskou veřejnost je postižitelná prostřednictvím přestupků upravující manipulaci s trhem. Nesplnění oznamovací povinnosti, což z podstaty věci zahrnuje též zaslání chybně vyplněného formuláře, které navíc nebylo učiněno řádně prováděcí vyhláškou předepsaným způsobem, představuje samostatný přestupek a může v závislosti na okolnostech případu představovat též manipulaci s trhem.

37. V pátém žalobním bodu nesouhlasí žalobkyně s žalovanou, že nesplnila svou informační povinnost prostřednictvím aplikace SIPReS. Protože žalobkyně tyto námitky uvedené v rozkladu opakuje, odkazuje žalovaná na odůvodnění napadeného rozhodnutí v bodech 18., 19., 40. až 42., kde se s nimi bankovní rada vypořádala a doplňuje, že prováděcí vyhláška upravuje sice v § 15 standardní způsob a v § 16 alternativní způsob zasílání informací, nicméně žalobkyně nedoručila oznámení řádně ani jedním z nich. Podle § 15 prováděcí vyhlášky vyplněný elektronický formulář zasílá oznamovatel ČNB prostřednictvím internetové aplikace ČNB pro sběr informačních povinností a registraci subjektů, tj. aplikace SIPReS. Podle § 16 prováděcí vyhlášky oznámení může být zasláno bez uznávaného elektronického podpisu, pokud oznamovatel podílu na hlasovacích právech zašle současně oznámení také prostřednictvím své datové schránky nebo datové schránky kontaktní osoby. Ustanovení § 15 prováděcí vyhlášky ukládá, že oznámení podílu na hlasovacích právech podle § 122 odst. 1 ZPKT musí být (pro určitý okruh oznamovatelů, mezi něž patří i účastník řízení) opatřeno podpisem, který musí mít formu zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu. Alternativnost způsobu zasílání podle § 16 prováděcí vyhlášky spočívá v tom, že oznámení nemusí být opatřeno podpisem v kvalifikované formě, pokud je zasláno oznamovatelem současně v listinné podobě na formuláři opatřeném jeho úředně ověřeným podpisem nebo úředně ověřeným podpisem kontaktní osoby, nebo prostřednictvím jeho datové schránky nebo datové schránky kontaktní osoby. I při tomto alternativním způsobu oznamování je tedy nutné doručovat oznámení podílu na hlasovacích právech podle § 122 odst. 1 ZPKT do aplikace SIPReS. Výklad dovozovaný žalobkyni pouze na základě textace nadpisů ustanovení § 15 a § 16 prováděcí vyhlášky je ryze účelový a neodpovídá textu právní normy.

38. K námitkám v šestém žalobním bodu, kdy žalobkyně nesouhlasí s posouzením otázky absence materiálního znaku přestupku, žalovaná upozornila na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 118/2012 - 23 ze dne 27. 9. 2012, dle něhož ,,[s]kutečnost, že jeden z formálních znaků spáchaného přestupku byl naplněn při jeho samé spodní hranici, mohly správní orgány zohlednit při stanovení výše sankce (což ostatně, jak vyplývá z jejich rozhodnutí, učinily, neboť přihlížely ke způsobu a okolnostem spáchání přestupku)“ a odkázala na na body 53. až 59. napadeného rozhodnutí. K nesouhlasu žalobkyně s posouzením prodlení se splněním oznamovací povinnosti žalobkyně směrem k emitentovi, žalovaná odkázala na bod 37. napadeného rozhodnutí, kde se s uvedenou námitkou již vypořádala. Podle žalované je vypořádání námitky žalobkyně k materiálnímu znaku přestupku v rozhodnutí bankovní rady určité, konkrétní a přezkoumatelné. Důvody, vedoucí bankovní radu k závěru o společenské nebezpečnosti jednání žalobkyně, jsou uvedeny zejména v bodu 57. a 58. napadeného rozhodnutí, konkrétně bankovní rada přihlédla: 1) k vysoké typové závažnosti přestupku s odkazem na bod 71. rozhodnutí ČNB, 2) k okolnostem zvyšující závažnost protiprávního jednání s odkazem na body 73. až 75. rozhodnutí ČNB.

39. Důvody, pro které požaduje žalovaná, aby oznámení o nabytí podílu na hlasovacích právech bylo učiněno prostřednictvím aplikace SIPReS jsou uvedeny v bodě 14. napadeného rozhodnutí bankovní rady. Polemika žalobkyně, zda nějakému způsobu oznámení přikládá žalovaná vyšší váhu je irelevantní, když prováděcí vyhláška na základě zákonného zmocnění jasně upravuje způsoby plnění informační povinnosti, těmi žalobkyně však oznamovací povinnost řádně a včas nesplnila.

40. K námitkám v sedmém žalobním bodu, resp. k námitce nemožnosti dotvářet právní normu výkladem, k porušení Listiny a užití analogie, žalovaná uvádí, že námitky a argumentaci žalobkyně zásadně odmítá. Žalovaná zdůrazňuje, že výklad dle důvodové zprávy, tj. výklad historický (viz bod 46. rozhodnutí bankovní rady) použila bankovní rada mezi dalšími metodami výkladu pravidla chování obsaženého v právní normě (vedle výkladu jazykového, viz bod 44. rozhodnutí bankovní rady ve spojení s bodem 63. rozhodnutí ČNB, výklad teleologický a eurokonformní v bodě 48. a výklad logický a systematický v bodech 46. a 49.). Žalovaná zásadně odmítá, že by oznamovací povinnost dovodila extenzivně nebo výkladem z důvodové zprávy, jak podsouvá účelově žalobkyně. Žalovaná naopak souhlasí, že nelze ukládat povinnosti a jejich plnění vymáhat bez zákonného základu, to se však v případě žalobkyně nestalo. Obdobné námitky žalobkyně uplatnila již v rozkladu a bankovní rada žalované je vypořádala v bodech 34., 41., 42. dále 44. až 51. rozhodnutí bankovní rady, na které žalovaná odkazuje.

41. Žalovaná zdůrazňuje, že zákon o podnikání na kapitálovém trhu sankcionuje nesplnění oznamovací povinnosti podle § 122 odst. 1 ZPKT, to však neznamená, že pro posuzování řádného splnění oznámení podle tohoto odstavce je možné ignorovat následující odstavce ustanovení § 122 ZPKT, jak požaduje žalobkyně, nebo, že je učiněno Oznámení v souladu se zákonem, i když obsahuje chybné údaje. Pokud by byly ignorovány následující odstavce ustanovení § 122 ZPKT, pak by se nemohl aplikovat např. § 122 odst. 2, který stejně jako § 122 odst. 4 ZPKT odkazuje na plnění oznamovací povinnosti „podle odstavce 1“. Z ustanovení § 122 odst. 2 ZPKT vyplývá např. započítávání hlasovacích práv osoby jednající ve shodě či jiné situace, kdy se hlasovací práva připočítávají. Pokud by se tedy pro účely posouzení plnění povinnosti podle odstavce 1 měly ignorovat další odstavce § 122 ZPKT, vedlo by to k vyprázdnění smyslu povinnosti stanovené v § 122 odst. 1 ZPKT. Za řádné splnění povinnosti nelze považovat ani Oznámení, ve kterém jsou uvedeny ať už úmyslně nebo z nedbalosti údaje chybné, neúplné či nepřesné, jak dovozuje žalobkyně. A konečně, žalovaná zdůrazňuje, že povinnost podle § 122 odst. 1 ZPKT musí být splněna řádně a včas jak vůči ČNB, tak vůči emitentovi, což se v případě žalobkyně nestalo.

42. Námitky v osmém žalobním bodu žalovaná odmítá jako účelová tvrzení žalobkyně, neboť z okolnosti, že se jedná o první případ svého druhu, nelze automaticky dovozovat, že jde o „určitou svévoli a exces“. V takovém případě by nikdy žádná povinnost uložená státem nemohla být účinně vymožena, když vždy jde o nějaký případ první.

43. Žalovaná zdůrazňuje, že případ žalobkyně se stal v roce 2017 a následovalo vydání příkazu v roce 2018, posléze bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí v lednu 2019 a rozhodnutí bankovní rady v dubnu 2019. Žalované není známo a ani nepřipouští, že by postupovala vůči tržním subjektům selektivně a nepostihovala by neplnění oznamovací povinnosti, tam, kde jej zjistila. Naopak v minulosti tak vždy činila. Příklad, který má dokládat podle žalobkyně opak, tj. neuvedení úplného řetězce ovládajících osob v oznámení Lansdowne Partners International Limited, a proto chybně učiněné oznámení, se měl stát v lednu 2019. Tvrzení v žalobě ohledně tohoto případu jsou v současnosti analyzována. Obecně však lze uvést, že v případě oznamovatele Lansdowne Partners International Limited nebylo v lednu 2019 identifikováno pochybení, resp. bylo vycházeno ze správnosti oznámení ohledně ovládající osoby. Z uvedeného nelze vyvozovat, že by žalovaná důsledně nevymáhala řádné plnění oznamovací povinnosti, včetně požadavku na uvedení ovládající osoby, v případech, kdy zjistila pochybení. Tvrzení žalobkyně pomíjí i to, že případné pozdější porušení zákona v jiném případě, nezbavuje žalobkyni deliktní odpovědnosti, a žalobkyně pomíjí jiné skutkové okolnosti případu (když v případě žalobkyně bylo chyb v oznámení více a bylo zde dáno prodlení).

44. K neprovedení navrhovaného důkazu, tj. výslechu Ing. T. H. ve správním řízení, odkazuje žalovaná na bod 65. rozhodnutí bankovní rady, tedy že nebylo povinností ČNB provést všechny navrhované důkazy, v takovém případě dle bankovní rady byla ČNB povinna odůvodnit, proč návrhu nevyhověla, což učinila v bodu 56. prvostupňového rozhodnutí.

III. Posouzení žaloby

45. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.) a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

46. Soud rozhodl ve věci bez ústního jednání, neboť oba účastníci s takovým projednáním věci (s ohledem na epidemiologickou situaci) výslovně souhlasili (§ 51 s. ř. s.). Žalobkyně nadto uvedla, že netrvá již na svém návrhu na provedení důkazu výslechem svědka Ing. T. H.

47. Soud připomíná, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu soudy nemusí nutně reagovat na každý dílčí argument uvedený v žalobě. Jejich úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013 – 19). Podstatné je, aby správní soud v odůvodnění rozhodnutí postihl všechny stěžejní námitky účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i reakce na některé dílčí a související námitky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/2013 – 33). Soud rovněž může pro stručnost odkázat na část odůvodnění rozhodnutí správního orgánu, s nímž se ztotožní. Jak k tomu přiléhavě uvádí Ústavní soud, „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68; srov. též rozsudky NSS ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014 – 43, ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 41/2012 - 50, ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013 - 30, z e d ne 3 . 7. 2013, č. j. 1 As 17/2013 – 50, nebo ze dne 25. 2. 2015, č. j. 6 As 153/2014 – 108). Stejné závěry se pak vztahují i k rozhodování druhostupňového správního orgánu. Městský soud tudíž zcela v intencích ustálené rozhodovací praxe správních soudů uvádí, že žalovaná nemusela reagovat na každý dílčí argument žalobkyně, přesto však všechny námitky řádně vypořádala.

48. V prvním žalobním bodu tvrdí žalobkyně, že svým jednáním nenaplnila skutkovou podstatu správního přestupku, za který byla sankcionována, resp. že splnila svou oznamovací povinnost ve vztahu k podílu na hlasovacích právech včas, když dne 20. 11. 2017 odeslala prostřednictvím své datové schránky do datové schránky ČNB a datové schránky emitenta MONETA Bank oznámení podílu na hlasovacích právech. Odeslané formuláře obsahovaly podle žalobkyně všechny údaje podle Přílohy č. 7 k prováděcí vyhlášce a to formou odpovídající alternativnímu způsobu zasílání v souladu s ust. § 16 odst. 1 písmeno b) prováděcí vyhlášky. Žalobkyně se dovolává aplikace základního právního principu „nulla poena sine lege” (žádný trest bez zákona), neboť tvrdí, že nemůže být sankcionována za neuvedení úplného řetězce ovládajících a ovládaných osob počínaje nejvýše postavenou ovládající osobou, když taková povinnost nevyplývá ze zákona a není ani blíže v mezích zákona konkretizována v podzákonném předpisu, kterým je prováděcí vyhláška 49. Podle ustanovení § 122 odst. 1 ZPKT osoba, která dosáhne nebo překročí podíl na všech hlasovacích právech emitenta uvedeného v § 118 odst. 1 písm. a) ve výši 1 %, je-li základní kapitál emitenta vyšší než 500 000 000 Kč nebo odpovídající částka v cizí měně, 3 %, je-li základní kapitál emitenta vyšší než 100 000 000 Kč nebo odpovídající částka v cizí měně, 5 %, 10 %,15 %, 20 %, 25 %, 30 %, 40 %, 50 % nebo 75 %, nebo sníží svůj podíl na všech hlasovacích právech pod tyto hranice, oznámí tuto skutečnost emitentovi a České národní bance. Toto oznámení lze učinit v jazyce anglickém. Povinnost podle věty první má také osoba, která disponuje podílem podle věty první na hlasovacích právech emitenta uvedeného v § 118 odst. 1 písm. a) v okamžiku, kdy jsou jím vydávané akcie nebo obdobné cenné papíry představující podíl na tomto emitentovi poprvé přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu.

50. Podle ustanovení § 122 odst. 2 písm. a) ZPKT se pro účely plnění oznamovací povinnosti podle odstavce 1 se do podílu na všech hlasovacích právech emitenta započítají i hlasovací práva z investičních nástrojů, kterými disponuje jiná osoba, která jedná ve shodě s osobou uvedenou v odstavci 1.

51. Podle ustanovení § 122 odst. 4 ZPKT osoba uvedená v odstavci 1 oznámí dosažení, překročení nebo snížení podílu podle odstavce 1 bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 4 pracovních dnů poté, co se dozví nebo mohla dozvědět o skutečnosti, která zakládá vznik oznamovací povinnosti podle odstavce 1. Platí, že osoba uvedená v odstavci 1 se o této skutečnosti dozvěděla nejpozději 2 pracovní dny po dni, kdy tato skutečnost nastala. Pokud povinnost podle odstavce 1 vznikne více osobám, mohou tyto osoby splnit oznamovací povinnost společným oznámením. Oznamovací povinnost je splněna, je-li ve stanovené lhůtě písemné oznámení odesláno.

52. Podle ustanovení § 122 odst. 8 ZPKT náležitosti oznámení podle odstavce 1, formu a způsob jeho zasílaní stanoví prováděcí právní předpis.

53. Podle ustanovení § 163 odst. 1 písm. a) ZPKT se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že jako osoba podle § 122 odst. 1 nesplní některou z oznamovacích povinností podle § 122 odst. 1.

54. Podle ustanovení § 11 prováděcí vyhlášky (č. 234/2009) oznámení podílu na hlasovacích právech podle § 122 odst. 1 zákona, informace o nabytí nebo pozbytí vlastních akcií emitenta podle § 122b odst. 3 zákona a informace o celkovém počtu hlasovacích práv a výši základního kapitálu podle § 122b odst. 4 zákona jsou zasílány prostřednictvím elektronického formuláře určeného pro příslušný typ informační povinnosti, jehož struktura je uvedena v přílohách č. 7, 8 a 9 této vyhlášky.

55. Podle ustanovení § 15 odst. 1 prováděcí vyhlášky vyplněný elektronický formulář určený pro příslušný typ informační povinnosti podle § 9 až 14 zasílá emitent uvedený v § 118 odst. 1 zákona, emitent uvedený v § 121a zákona, emitent finančního nástroje, jiná povinná osoba, oznamovatel podílu na hlasovacích právech podle § 122 odst. 1 zákona, oznamovatel podezření ze zneužití trhu nebo oznamovatel manažerské transakce (dále jen „vykazující osoba“) České národní bance prostřednictvím internetové aplikace České národní banky pro sběr informačních povinností a registraci subjektů.

56. Podle ustanovení § 15 odst. 3 písm. b) prováděcí vyhlášky informace podle odstavců 1 a 2 musí být podepsána kontaktní osobou (§ 18), pokud je zasílána oznamovatelem podílu na hlasovacích právech podle § 122 odst. 1 zákona, oznamovatelem podezření ze zneužití trhu nebo oznamovatelem manažerské transakce ;(dále jen „oznamovatel“), který je fyzickou osobou a svoji informační povinnost neplní osobně.

57. Podle § 15 odst. 4 prováděcí vyhlášky v případech, na které se nevztahuje odstavec 3, musí být informace podle této vyhlášky podepsána oznamovatelem. Pokud je tento oznamovatel právnickou osobou, musí být informace podle této vyhlášky podepsána osobou, která jedná jejím jménem a je k tomu oprávněna podle jiného právního předpisu.

58. Podle ustanovení § 15 odst. 5 prováděcí vyhlášky podpis kontaktní osoby (§ 18) a oznamovatele podle odstavce 4 musí mít formu zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb (dále jen „ uznávaný elektronický podpis “); to neplatí v případě oznámení podezření ze zneužití trhu.

59. Podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. b) prováděcí vyhlášky oznámení podílu na hlasovacích právech podle § 122 odst. 1 zákona může být zasláno bez uznávaného elektronického podpisu, pokud oznamovatel podílu na hlasovacích právech zašle současně oznámení také prostřednictvím své datové schránky nebo datové schránky kontaktní osoby (§ 18).

60. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona o obchodních korporacích, se má za to, že osobami jednajícími ve shodě jsou ovládající osoba a jí ovládané osoby.

61. Ze správního spisu vyplývá, že dne 8. 11. 2017 žalobkyně nakoupila 800 000 akcií emitenta s tím, že transakce byla následně vypořádána dne 10. 11. 2017. Touto transakcí se podíl na hlasovacích právech emitenta zvýšil na 1,001 %. V den vypořádání transakce 10. 11. 2017 tedy překročil podíl žalobkyně 1,00 % na hlasovacích právech emitenta. Zákonná lhůta 4 pracovních dní, za současné aplikace zákonné vyvratitelné domněnky spočívající v připočtení dvou pracovních dnů, pro oznámení této skutečnosti ČNB a emitentovi tedy skončila dne 21. 11. 2017. Současně s žalobkyní nabyly dne 10. 11. 2017 podíl na hlasovacích právech emitenta mj. společnost Arca Capital Bohemia, a.s. a to ve výši 0,0000019 %, a společnost Arca Capital CEE, uzavřený investiční fond, a.s. ve výši 0,0127 %.

62. Mezi účastníky není sporné, že dne 10. 11. 2017 žalobkyně společně s osobami jednajícími ve shodě překročila 1% podíl na hlasovacích právech emitenta a vznikla jí tak oznamovací povinnost podle ustanovení § 122 ZPKT a to oznámit ČNB a emitentovi ve lhůtě do 21. 11. 2017, překročení 1% podílu na všech hlasovacích právech emitenta.

63. Sporným v posuzovaném případě jsou náležitosti Oznámení a způsob zaslání Oznámení, včetně určení okamžiku splnění této povinnosti.

64. Zatímco žalobkyně tvrdí, že oznamovací povinnost ve smyslu ZPKT ve vztahu k ČNB i k emitentovi splnila již v zákonem stanovené lhůtě, tj. dne 21. 11. 2017, správní orgány dospěly k závěru, že k řádnému splnění oznamovací povinnosti vůči ČNB došlo až dne 1. 12. 2017, doba prodlení s řádným splněním zákonné povinnosti tak činila 7 pracovních dnů a vůči emitentovi byla oznamovací povinnost splněna dne 16. 4. 2018, a proto doba prodlení vůči emitentovi činila téměř pět měsíců. Jednání žalobkyně správní orgány kvalifikovaly jako tzv. trvající přestupek ve smyslu § 8 přestupkového zákona, kdy žalobkyně porušením své oznamovací povinnosti vyvolala protiprávní stav, který aktivně udržovala tak, že po jeho vyvolání nadále opomíjela svou povinnost podle § 122 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu a protiprávní stav napravila (ukončila) až řádným oznámením emitentovi, tedy dne 16. 4. 2018.

65. Ze správního spisu soud ověřil, že dne 20. 11. 2017 zaslala žalobkyně Oznámení podílu na hlasovacích právech do datové schránky ČNB a datové schránky společnosti MONETA Bank, které obsahovalo 1) elektronický formulář s vyplněnými údaji za oznamovatele Silver Point Invest a.s. (nyní žalobkyně), 2) elektronický formulář s vyplněnými údaji za oznamovatele Arca Capital Bohemia a.s., 3) elektronický formulář s vyplněnými údaji za oznamovatele Arca Capital CEE, uzavřený investiční fond, a.s. a 4) přípis označený jako Oznámení podílu na hlasovacích právech - společné oznámení podle § 122 a násl. ZPKT, ve kterém uvedené společnosti společným Oznámením sdělili, že v souladu s ust. § 122 a násl. ZPKT oznamují ČNB a emitentovi, dosažení a překročení podílu na všech hlasovacích právech emitenta MONETA Bank nad hranici 1%.

66. Ze správního spisu dále vyplývá, že pracovník ČNB vyzval telefonicky žalobkyni k odstranění nedostatků s tím, že Oznámení a i samotný způsob doručení vykazují nedostatky. Dne 1. 12. 2017 bylo žalobkyní znovu zasláno Oznámení s mailovou zprávou, že se po telefonické dohodě jedná o finální verzi. Žalobkyně oproti původnímu Oznámení doplnila body č. 7 a 8 formuláře Oznámení podílu na hlasovacích právech (dále jen „formulář“) a navíc v bodu č. 10 formuláře doplnila konkretizací ovládaných a ovládajících osob, když uvedla: „Arca Investments, a.s. je jediným akcionářem společností Arca Capital Bohemia, a.s., Silver Point Invest, a.s. Osoby Ing. P. K., Ing. R. V., Ing. P. K. a H. K. jsou jako osoby jednající ve shodě osoby ovládající Arca Investments, a.s. Osoby Arca Capital Bohemia, a.s. a Arca CapitalCEE, uzavřený investiční fond, a.s. jsou akcionáři Emitenta s podílem nižším než 1% ( v součtu 0,01% ) . Společnost Arca Investments a.s. je společností se sídlem na území Slovenské republiky.“ 67. Na základě uvedeného vzal soud za prokázáno, že žalobkyně byla pracovníkem ČNB upozorněna na nedostatečnost údajů obsažených v Oznámení ze dne 20. 11. 2017 a rovněž na nedostatečnost žalobkyní zvoleného způsobu doručení Oznámení, což se promítlo ve skutečnosti, že dne 1. 12. 2017 bylo žalobkyní znovu zasláno Oznámení, včetně mailové zprávy, že se po telefonické dohodě jedná o finální verzi. V této „finální“ verzi žalobkyně doplnila body č. 7 a 8 formuláře Oznámení podílu na hlasovacích právech a navíc v bodu č. 10 formuláře doplnila konkretizaci ovládaných a ovládajících osob.

68. Upozorňuje-li žalobkyně, že ČNB nesplnila v posuzovaném případě svou povinnost podle § 122 odst. 7 ZPKT, pak je třeba uvést, že předpokladem splnění této povinnosti ČNB je řádně vyplněné Oznámení zaslané způsobem upraveným v § 122 ZPKT, potažmo v prováděcí vyhlášce. Bez splnění této povinnosti oznamovatele nemůže být splněna ani navazující povinnost žalované uveřejnit údaje uvedené v Oznámení. Akceptoval-li by soud tvrzení a obranu žalobkyně, že stačí učinit Oznámení byť i s neúplnými či nesprávnými údaji a to bez ohledu na způsob upravený v § 122 ZPKT, potažmo v prováděcí vyhlášce, mohla by nastat situace, že ČNB by byla vystavena riziku zveřejnění jakékoli nesprávné informace jí sdělené, přičemž nelze vyloučit ani záměrně manipulativní či zkreslené informace, které by mohly vést k návodně zavádějícímu chybnému vnímání ze strany účastníků trhu a přimět je k investičním rozhodnutím, která by jinak neučinili.

69. S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že závěr správních orgánů o splnění oznamovací povinnosti vůči ČNB až dne 1. 12. 2017 je správný a rovněž je správný i závěr, že vůči emitentovi byla oznamovací povinnost splněna dne 16. 4. 2018, neboť tohoto dne došlo k doručení „finálního“ oznámení i emitentovi. Soud ve své úvaze zohlednil skutečnost, že oznamovací povinnost podle ust. § 122 odst. 1 ZPKT je splněna až tehdy, když oznamovatel při překročení zákonem stanoveného limitu učiní příslušné Oznámení řádně osobám v ust. § 122 odst. 1 ZPKT uvedeným, tj. ČNB a emitentovi, a to způsobem stanoveným prováděcí vyhláškou na příslušném formuláři správně vyplněném.

70. S námitkou žalobkyně v prvním žalobním bodu, že splnila svou oznamovací povinnost ve vztahu k ČNB i k emitentovi již dne 20. 11. 2017, se soud tedy neztotožnil a blíže se jednotlivými aspekty splnění oznamovací povinnosti vyjádřenými v námitkách žalobkyně (obsah oznamovací povinnosti a způsob jejího splnění, resp. otázka doručení Oznámení) zabývá při vypořádání námitek v následujících žalobních bodech, na něž pro stručnost odkazuje. V návaznosti na uvedené nepřisvědčil soud ani obraně žalobkyně, že v posuzovaném případě došlo k porušení základního právního principu „nulla poena sine lege” (žádný trest bez zákona), neboť z obsahu správního spisu včetně obsahu rozhodnutí obou stupňů neshledal, že by absentovala rozhodná skutková zjištění či že by jejich hodnocení bylo v rozporu se zákonnou úpravou vztahující se k posuzované věci.

71. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně nesouhlasí s žalovanou, že v Oznámení, které odeslala ČNB a společnosti MONETA Bank dne 20. 11. 2017 chybně vyplnila bod 8 formuláře, když neuvedla úplný řetězec ovládajících osob. Žalobkyně tvrdí, že povinnost uvést řetězec ovládajících osob neplyne ze zákona, ani z vyhlášky a závěr o chybnosti vyplnění bodu 8 Formuláře odůvodnila ČNB svými vlastními poznámkami 15 a 16 učiněnými pod čarou elektronického formuláře, které nemohou vymezovat povinnosti adresátům normy ani jim nové povinnosti mimo rozsah, smysl a účel zákona, ukládat.

72. Pod bodem 8 Formuláře je uloženo oznamovateli vyplnit informace týkající se osoby oznamovatele, což je vyjádřeno textem, nechť oznamovatel označí možnost, zda je ovládán fyzickou či právnickou osobou a současně, zda sám neovládá jinou osobu s přímým či započítávaným podílem na hlasovacích právech emitenta a dále nechť uvede úplný řetězec ovládajících a ovládaných osob, jejichž prostřednictvím jsou hlasovací práva nebo investiční nástroje skutečně drženy počínaje nejvýše postavenou ovládající osobou. V poznámkách vydaných ČNB k bodu 8 formuláře pod body 15 a 16 je uvedeno „Je-li osoba podléhající oznamovací povinnosti ovládána a/nebo sama ovládá jinou osobu, uplatní se druhá možnost. Úplný řetězec ovládajících a ovládaných osob počínaje nejvýše postavenou ovládající osobou se uvádí i v případech, kdy ke vzniku oznamovací povinnosti dojde pouze na úrovni ovládané osoby, neboť jedině tak získají účastníci trhu úplnou představu o podílech dané skupiny. Jsou-li hlasovací práva a/nebo investiční nástroje drženy prostřednictvím několika řetězců, je třeba uvést každý z nich zvlášť a oddělit je od sebe vynecháním volného řádku (např. A, B, C - volný řádek; A, B, D - volný řádek; A, E, F atd.).“ 73. Jak již bylo citováno shora, podle ustanovení § 122 odst. 2 písm. a) ZPKT se pro účely plnění oznamovací povinnosti podle odstavce 1 do podílu na všech hlasovacích právech emitenta započítají i hlasovací práva z investičních nástrojů, kterými disponuje jiná osoba, která jedná ve shodě s osobou uvedenou v odstavci 1. Podle Přílohy č. 7, která se vztahuje k Oznámení podílu podle § 122 odst. 1 ZPKT elektronický formulář obsahuje mimo jiné zejména … identifikaci osoby jednající ve shodě s oznamovatelem na základě dohody, označení osob ovládaných oznamovatelem, jejichž prostřednictvím drží nepřímý podíl na hlasovacích právech, doplňující informace. Žalovaná v prvostupňovém rozhodnutí vyložila, že osobami jednajícími ve shodě jsou podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o obchodních korporacích i osoby ovládající, a proto povinnost označit tyto osoby v Oznámení vyplývá ze zákona. Bankovní rada dodala, že poznámky č. 15 a 16 uvedené k bodu 8 Formuláře mají oznamovateli usnadnit vyplnění formuláře, resp. vést k jeho správnému vyplnění, z čehož nelze dovozovat bez dalšího, že jimi jsou uloženy povinnosti nad rámec zákona.

74. Žalobkyně uvedenému výkladu vytýká především, že v Příloze č. 7 prováděcí vyhlášky je výslovně uvedeno toliko, že mají být označeny pouze osoby ovládané oznamovatelem, jejichž prostřednictvím drží nepřímý podíl na hlasovacích právech, nikoli úplný řetězec ovládaných a ovládajících osob počínaje nejvýše postavenou ovládající osobou a má za to, že z povinnosti vyplnit ve formuláři údaj o osobách jednajících ve shodě s oznamovatelem na základě dohody nelze extenzivně dovozovat povinnost uvést údaj o úplném řetězci ovládajících a ovládaných osob počínaje nejvýše postavenou ovládající osobou. Žalobkyně upozorňuje na odlišnost pojmů jednání ve shodě na základě dohody s pojmem osoby ovládané či obecným pojmem jednání ve shodě, přičemž jednání ve shodě na základě dohody je obsaženo v ustanovení § 78 odst. 2 zákona o obchodních korporacích a je vymezeno jako jednání osob, které uzavřely dohodu o výkonu hlasovacích práv. Ve správním řízení nebylo prokázáno, že by fyzické osoby, jichž se doplnění požadované pracovníkem ČNB do formuláře týkalo, měly uzavřenou dohodu o výkonu hlasovacích práv s oznamovatelem.

75. Podle soudu výklad ust. § 122 odst. 2 písm. a) ZPKT, který ČNB užila, je zcela racionální a vychází nejen ze smyslu daného ustanovení, ale i z cíle a znění ZPKT ve svém celku, jímž je zájem na zajištění transparentnosti kapitálového trhu. Uvedením osob, jenž jsou označeny ust. § 78 odst. 2 písm. b) zákona o obchodních korporacích (osoby jednající ve shodě jsou ovládající osoba a jí ovládané osoby), resp. řádným plněním oznamovací povinnosti o podílech na hlasovacích právech kótovaných emitentů je zajišťováno, aby osoby zúčastněné na kapitálovém trhu, včetně orgánů dozoru, měli včasné a úplné informace o rozložení hlasovacích práv ve společnosti a identitě osob, které uplatňují vliv na výkon těchto práv. Informace uveřejněné na základě oznamovací povinnosti nadto ovlivňují likviditu akcií na veřejném trhu, a tedy jejich kurz nebo cenu. Jde tedy o informaci, která ve velké míře ovlivňuje rozhodovací proces osob zúčastněných na kapitálovém trhu. V ust. § 122 odst. 2 písm. a) ZPKT zákonodárce stanovil, že pro účely plnění oznamovací povinnosti podle odstavce 1 se do podílu na všech hlasovacích právech emitenta započítají i hlasovací práva z investičních nástrojů, kterými disponuje jiná osoba, která jedná ve shodě s osobou oznamovatele. Výklad pojmu „jiná osoba, která jedná ve shodě s osobou oznamovatele“ za užití zákona o obchodních korporacích, kdy ust. § 78 odst. 2 písm. b) zákona o obchodních korporacích stanoví, že osobami jednajícími ve shodě jsou ovládající osoba a jí ovládané osoby, což zcela odpovídá smyslu daného ustanovení, jak bylo podáno výše.

76. Soud pro úplnost dodává, že podle § 78 odst. 2 písm. i) zákona o obchodních korporacích se má za to, že osobami jednajícími ve shodě jsou osoby, které uzavřely dohodu o výkonu hlasovacích práv. Námitku žalobkyně, že ve správním řízení nebylo prokázáno, že by fyzické osoby, jichž se doplnění do formuláře týkalo, měly uzavřenou dohodu o výkonu hlasovacích práv s oznamovatelem, neshledal soud důvodnou. Je tomu tak proto, že zákon o obchodních korporacích v ust. § 78 odst. 2 uvádí pod písmeny a) až i) různé možnosti, kdy se má za to, že se jedná o osoby jednající ve shodě. Za osoby jednající ve shodě tak lze shledat v konkrétním případě ovládající osoby a jimi ovládané osoby či v jiném konkrétním případě osoby, které uzavřely dohodu o výkonu hlasovacích práv. V posuzovaném případě bylo pro výklad ust. § 122 odst. 2 písm. a) ZPKT užito ust. § 78 odst. 2 písm. b) zákona o obchodních korporacích právě proto, že svým obsahem odpovídá požadavku na zajištění transparentnosti kapitálového trhu.

77. Z uvedených důvodů neshledal soud námitky ve druhém žalobním bodu důvodnými.

78. Ve třetím žalobním bodu namítá žalobkyně, že uvedení chybného údaje ohledně celkového počtu hlasovacích práv emitenta ve formuláři není možné považovat za nesplnění oznamovací povinnosti. Konkrétně namítá, že ani tento údaj nevyplývá z Přílohy č. 7 k prováděcí vyhlášce a žalobkyně v Oznámení uvedla svůj výsledný podíl na hlasovacích právech a nikoli celkový počet hlasovacích práv emitenta, který je veřejnosti znám z veřejně přístupného obchodního rejstříku. Žalobkyně zpochybňuje argumentaci bankovní rady, že celkový počet hlasovacích práv se nemusí shodovat s počtem akcií. Údaj o celkovém počtu hlasovacích práv k určitému okamžiku žalobkyně znát nemůže, požadavek ČNB uvést ve formuláři tento údaj je tak nesplnitelný.

79. Soud se s námitkou tohoto obsahu ztotožnil, nepřistoupil však z tohoto důvodu ke zrušení napadeného rozhodnutí a to s ohledem na nedůvodnost námitek v ostatních žalobních bodech, když současně dospěl k závěru, že nesprávné posouzení údaje ohledně celkového počtu hlasovacích práv emitenta ve formuláři nemá ve svém důsledku vliv na výši uložené pokuty, neboť tato byla uložena s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu ve výši odpovídající posuzovanému správnímu přestupku.

80. Bankovní rada v napadeném rozhodnutí konstatovala, že ze zápisu v obchodním rejstříku u emitenta plyne vydání 511 000 000 ks kmenových akcií v zaknihované podobě, a tento údaj je veřejně dostupný. V případě emitenta, u něhož žalobkyně překročila 1 % hranici na hlasovacích právech, lze údaj o celkovém počtu hlasovacích práv odvodit z počtu vydaných kmenových akcií uvedeném v obchodním rejstříku. Za situace, kdy se počet hlasovacích práv u emitenta automaticky nemusí shodovat s počtem akcií uvedených žalobkyní ve formuláři a i vzhledem k možnosti neaktuálnosti údajů zveřejněných v obchodním rejstříku, kterou nelze a priori vyloučit, neuvedení údaje o celkovém počtu hlasovacích práv podle soudu nepředstavuje v daném případě údaj, za jehož nevyplnění či nesprávné vyplnění by bylo možno žalobkyni sankcionovat. Jinými slovy, soud dospěl k závěru, že pokud by žalobkyně řádně, mimo tohoto údaje, a způsobem v souladu s právní úpravou, splnila svou oznamovací povinnost, žalobkyně by se správního přestupku nedopustila. O takovou situaci se však v daném případě nejedná.

81. Poté se soud zabýval námitkami obsaženými v pátém žalobním bodu, v němž žalobkyně nesouhlasí, že nesplnila svou informační povinnost zákonným způsobem, který se týká doručení Oznámení.

82. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu ohledně způsobu zasílání Oznámení v ust § 122 odst. 8 ZPKT odkazuje na prováděcí právní předpis, kterým je v daném případě prováděcí vyhláška. Z výše citovaného ust. § 15 odst. 1, odst. 3 písm. b), odst. 4 prováděcí vyhlášky vyplývá, že oznamovatel nabytí podílu na hlasovacích právech ve smyslu § 122 odst. 1 ZPKT oznámí ČNB prostřednictvím internetové aplikace ČNB pro sběr informačních povinností a registraci subjektů, přičemž Oznámení musí být oznamovatelem řádně podepsáno ve formě zaručeného elektronického podpisu. Soud se ztotožňuje s žalovanou, že prováděcí vyhláška nikde nestanoví variantu, kdy by oznamovatel Oznámení ČNB zaslal pouze datovou schránkou.

83. Poukazuje-li žalobkyně na ust. § 16 prováděcí vyhlášky opomíjí skutečnost, že alternativní způsob v tomto ustanovení upravuje situaci, kdy oznamovatel neopatří Oznámení, byť řádně zaslané prostřednictvím internetové aplikace ČNB, zaručeným elektronickým podpisem; v tom případě má oznamovatel další povinnost podle § 16 prováděcí vyhlášky a to navíc zaslat Oznámení buď a) v listinné podobě na formuláři opatřeném svým úředně ověřeným podpisem nebo úředně ověřeným podpisem kontaktní osoby nebo b) prostřednictvím své datové schránky či datové schránky kontaktní osoby. Alternativní způsob zasílání podle § 16 prováděcí vyhlášky spočívá v tom, že Oznámení nemusí být opatřeno podpisem v kvalifikované formě, pokud je zasláno oznamovatelem současně v listinné podobě na formuláři opatřeném jeho úředně ověřeným podpisem nebo úředně ověřeným podpisem kontaktní osoby, nebo prostřednictvím jeho datové schránky nebo datové schránky kontaktní osoby. I při tomto alternativním způsobu oznamování je tedy nutné doručovat Oznámení podílu podle § 122 odst. 1 ZPKT do aplikace SIPReS. Důvod této právní úpravy logicky vyplývá nejen z potřeby vyloučit a separovat sdělené informace do doby jejich zveřejnění ČNB, ale především z potřeby zajistit, aby se informace oznámené podle § 122 odst. 1 ZPKT dostaly neprodleně do dispozice ČNB tak, aby mohly být ČNB uveřejněny do 3 pracovních dnů (§ 122 odst. 7 ZPKT.). Z těchto důvodů neshledal soud přiléhavou ani argumentaci, kdy žalobkyně poukazuje na označení ust. § 15 a ust. § 16 prováděcí vyhlášky. Byť lze přisvědčit žalobkyni, že oba způsoby zaslání Oznámení vyvolávají účinky řádného a včasného splnění oznamovací povinnosti podle § 122 odst. 1 ZPKT, je tomu však pouze za předpokladu splnění výše uvedených podmínek. Označení těchto ustanovení prováděcí vyhlášky je třeba vyložit s ohledem na jejich obsah v návaznosti na ustanovení ZPKT tak, jak bylo podáno výše (§ 122 odst. 7 ZPKT).

84. Z uvedených důvodů soud námitky v pátém žalobním bodu neshledal důvodnými.

85. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně tvrdí, že i kdyby oznamovatel uvedl v Oznámení nesprávné či neúplné údaje, je oprávněn tyto údaje podle ust. § 17 prováděcí vyhlášky doplnit nebo již zaslanou informaci opravit, přičemž opravenou informaci zašle ČNB, nikoli současně emitentovi. Žalobkyně dovozuje, že pokud prováděcí předpis upravuje možnost opravy zaslaných informací (tedy i informací podle ust. § 122 odst. 1 ZPKT), nemůže být za přestupek podle §163 odst. 1 písm. a) ZPKT považováno zaslání Oznámení s neúplnými či nesprávnými údaji. Podle žalobkyně ust. §163 odst. 1 písm. a) ZPKT s odkazem na ust. § 17 prováděcí vyhlášky lze vykládat pouze tak, že za přestupek lze považovat nesplnění oznamovací povinnosti jako takové, nikoli zaslání a doručení neúplného nebo nesprávného oznámení.

86. Soud se předně ztotožňuje s žalovanou, že právní úprava v § 17 prováděcí vyhlášky upravující nápravu chyb a postup při zaslání neúplných údajů nezakládá beztrestnost pro případ zaslání chybných nebo neúplných údajů. Rovněž nelze přistoupit na argumentaci žalobkyně, že povinnost podle § 122 odst. 1 ZPKT by mohla být splněna jakýmkoliv Oznámením bez ohledu na jeho obsah a způsob zaslání z důvodu, že sankcionovat lze toliko nesplnění oznamovací povinnosti jako takové, tedy že nebyla splněna vůbec. Důsledky zaslání neúplného či nesprávného Oznámení nelze v úplnosti předvídat, leč nepochybně jsou zcela nežádoucí, odporující smyslu právní úpravy vztahující se na posuzovaný případ. Výklad zastávaný žalobkyní by v konkrétním případě mohl vést nejen ke ztrátě důvěryhodnosti zveřejněných informací, ale potažmo i ke vzniku škod na straně účastníků trhu s akciemi. Takový cíl nebyl zajisté zákonodárcem sledován. Soud výklad zastávaný žalobkyní shledává zcela účelový, postrádající schopnost akceptace provázanosti a návaznosti jednotlivých ustanovení vyhlášky s přihlédnutím k zákonné úpravě obsažené v ZPKT.

87. Bankovní rada k ust. § 17 prováděcí vyhlášky uvedla, že upravuje nápravu chyb a postup při zaslání neúplných údajů tak, že stanoví novou povinnost, která spočívá v zajištění neprodlené nápravy ze strany oznamovatele v případě zjištění chyb a neúplnosti učiněného Oznámení. Upozornila přitom na skutečnost, že zaslání neúplného nebo nesprávného Oznámení může v konkrétním případě způsobit i podstatně vyšší škody na straně investorů než nesplnění povinnosti vůbec a příkladmo uvedla případ, kdy menší „zmatení“ trhu lze očekávat při nezaslání Oznámení o nabytí podílu 2,9 % na hlasovacích právech než zaslání chybného Oznámení o nabytí 29 % podílu na hlasovacích právech, ke kterému však nedošlo, když nabyto bylo 2,9 %. Soud neshledává na uvedeném příkladu nic nelogického, naopak jde o názorný a přesvědčivý argument, který dokresluje účelovost argumentace žalobkyně, jenž vychází z premisy, že oznamovací povinnost podle § 122 odst. 1 ZPKT je splněna zasláním Oznámení s jakýmikoli údaji s možností dezinformace, bez ohledu na jeho obsah a způsob zaslání. Soud nepřisvědčil ani argumentaci žalobkyně, která upozorňuje na ust. § 17 odst. 3 prováděcí vyhlášky, kde je připuštěna oprava nesprávných a neúplných údajů ve výroční zprávě či v pololetní zprávě a tvrdí, že podle výkladu žalované by emitenti měli být sankcionováni za uvedení nesprávného údaje ve výroční či pololetní zprávě, a nikoli pouze za nesplnění zaslání nebo uveřejnění výroční zprávy. Uvedenému nelze přisvědčit, neboť je zřejmé, že oprava nesprávných či neúplných údajů ve výroční zprávě či v pololetní zprávě navazuje na odlišnou právní úpravu. Zatímco povinnost uveřejnění výroční zprávy, resp. chyba ve výroční zprávě je postižitelná prostřednictvím přestupků upravující manipulaci s trhem, nesplnění povinnosti Oznámení podílu na hlasovacích právech zahrnující i zaslání chybně vyplněného formuláře představuje přestupek, za který byla žalobkyně v daném případě sankcionována.

88. Námitky ve čtvrtém žalobním bodu z výše uvedených důvodů nejsou důvodné.

89. V šestém žalobním bodu žalobkyně nesouhlasí s posouzením námitky absence materiálního znaku přestupku v napadeném rozhodnutí, přičemž posouzení této námitky shledává žalobkyně za natolik nekonkrétní, že z tohoto důvodu namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Dále žalobkyně znovu polemizuje s žalovanou ohledně způsobu zasílání Oznámení a tvrdí, že i v této části je rozhodnutí nepřezkoumatelné.

90. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže z jeho odůvodnění není seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti tvrzené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje toliko obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými, je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se výrok opírá, zcela chybějí (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 1993, č. j. 6A 48/92-23, publ. pod č. 27/1994 v SpP). O takový případ se však v posuzované věci nejedná.

91. Žalovaná se námitkou absence materiálního znaku přestupku zabývala v bodu 60. prvostupňového rozhodnutí. Bankovní rada v bodech 11. až 14. napadeného rozhodnutí objasnila důvody, které ji vedly k nutnosti setrvat na řádném a včasném, zákonem stanoveném způsobu splnění oznamovací povinnosti. Jedná se de facto o důvody, které vysvětlují společenskou škodlivost nedodržení oznamovací povinnosti. Námitkou absence materiálního znaku daného přestupku se bankovní rada zabývala v bodech 53. až 59. rozhodnutí, kdy s poukazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž vyplývá, že „Pokud kromě okolností jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, existují další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být přestupkem. Čím vyšší bude společenská nebezpečnost určitého jednání, tím výjimečnější musí být okolnosti, které by mohly oslabit materiální stránku natolik, že by toto jednání nemohlo být vůbec kvalifikováno jako přestupek“, dovodila, že posouzení, zda došlo k naplnění materiálního znaku přestupku, je nutno provádět ve vztahu ke každé konkrétní skutkové podstatě a ke každému konkrétnímu jednání a společenskou nebezpečnost určitého jednání je nutno posuzovat též ve vztahu k typové závažnosti příslušného přestupku, jež nachází v zákonné normě odraz mj. v horní hranici stanovené sankce. V daném případě přihlédla ke skutečnosti, že ZPKT stanoví horní hranici sankce za porušení oznamovací povinnosti podle § 122 odst. 1 ZPKT ve výši 300 000 000 Kč, tedy že jde typově o mimořádně závažné protiprávní jednání, od kterého nelze odhlédnout ani u relativně méně závažného porušení oznamovací povinnosti. Dále bankovní rada zdůraznila, že v posuzovaném případě by okolnosti způsobilé oslabit materiální stránku tohoto jednání musely být výjimečné a výrazné, aby bylo možné uzavřít, že jednání formálně naplňující skutkové znaky přestupku, by s ohledem na materiální stránku nemělo být jako přestupek kvalifikováno, a proto posoudila závažnost konkrétního protiprávního jednání a další okolnosti posuzovaného případu. Podle bankovní rady prvostupňový orgán správně přihlédl k vysoké typové závažnosti přestupku na jedné straně, současně však vzal v úvahu i výrazné polehčující okolnosti na straně účastníka řízení. Konkrétně k naplnění materiálního znaku přestupku v posuzovaném případě protiprávního jednání bankovní rada konstatovala, že šlo ze strany žalobkyně o nabytí podílu na hlasovacích právech emitenta, jímž vydané akcie jsou obchodovány v segmentu Prime Market na Burze cenných papírů Praha, a.s., a že tedy šlo o vysoce likvidní akcie v centru zájmu investorů, přičemž dále zdůraznila, že vůči ČNB délka trvání protiprávního jednání byla 7 pracovních dnů a vůči emitentovi téměř 5 měsíců s tím, že na kapitálovém trhu, jehož řádné fungování je závislé na transparenci, jsou taková prodlení s plněním tzv. průběžných informačních povinností zcela neakceptovatelná. Z těchto důvodů nebylo možno přistoupit k upuštění od potrestání, či dokonce dojít k úvaze, že s ohledem na absenci materiální stránky protiprávního jednání k přestupku nedošlo, nadto by takový postup odporoval smyslu a účelu sankcí a ve vztahu k účastníkům trhu by šlo o nežádoucí signál.

92. Výše uvedené odůvodnění shledává soud za zcela dostačující, adekvátně přiléhající na posuzovaný případ, kdy správní orgány dbaly netoliko zákonné úpravy, ale i judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2015, č. j. 7 As 63/2015 - 29, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2012, č. j. 1 As 118/2012 – 23, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2018, č. j. 7 Afs 64/2018 – 72).

93. Ohledně námitek, které se týkají způsobu zasílání Oznámení a jsou podrobněji rozvedeny v pátém žalobním bodu, soud pro stručnost odkazuje na předcházející body (82. a 83.) tohoto rozsudku, kde se věnoval námitkám tohoto obsahu a dodává, že napadené rozhodnutí neshledal ohledně způsobu zasílání Oznámení ani nepřezkoumatelné, ani nedostatečné. Již žalovaná v bodech 53. – 55. prvostupňového rozhodnutí dostatečně uvedla důvody, na základě nichž nemohla vzneseným námitkám vyhovět, bankovní rada v bodu 19. napadeného rozhodnutí úvahy prvostupňového orgánu dále doplnila. Soud i s ohledem na zásadu jednotnosti správního řízení, dle níž je nutné prvostupňové rozhodnutí i rozhodnutí o rozkladu posuzovat jako celek, uvádí, že vypořádání námitek ve svém celku shledává zcela přesvědčivým a provedeným v dostatečné míře.

94. Z výše uvedených důvodů neshledal soud námitky v šestém žalobním bodu důvodnými.

95. V sedmém žalobním bodu se dovolává žalobkyně změny právní úpravy ve svůj prospěch, kdy na rozdíl od úpravy platné do 2. 1. 2018 bylo omezeno vymezení skutkové podstaty přestupku pouze na povinnost podle § 122 odst. 1 ZPKT a byl vypuštěn odkaz na ustanovení § 122 v rozsahu všech odstavců. Z uvedeného žalobkyně dovozuje, že nelze za přestupek označovat jednání spočívající v případném nedodržení formy, náležitostí a způsobu zaslání Oznámení podle § 122 odst. 1 ZPKT, neboť uvedené není definováno v § 122 odst. 1 ZPKT, ale v prováděcím právním předpise vydaném podle § 122 odst. 8 ZPKT. Přestupkem podle žalobkyně tedy není, jestliže Oznámení učinila nesprávně, s nedodržením vyžadovaných náležitostí, nebo jiným způsobem. Žalobkyně tvrdí, že se v daném případě jedná o porušení základních právních principů právního státu a porušení článku 4 odst. 1 Listiny.

96. Výkladu žalobkyně, že v důsledku změny ZPKT s účinností od 3.1.2018 byla omezena skutková podstata přestupku pouze na oznamovací povinnost podle § 122 odst. 1 ZPKT s vyloučením aplikace dalších odstavců tohoto zákonného ustanovení, nelze přisvědčit.

97. ZPKT ve znění účinném do 2. 1. 2018 označuje v ustanovení § 164 odst. 1 písm. y) za přestupek právnické osoby, poruší-li oznamovací povinnost podle § 122, 122a nebo 122b téhož zákona. Podle § 164 odst. 5 lze za přestupek právnické osoby podle odstavce 1 písm. y) uložit pokutu do 300 000 000 Kč, nebo do výše 5 % celkového ročního obratu právnické osoby podle její poslední řádné účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky, přesahuje-li takto určená výše pokuty částku 300 000 000 Kč, nebo do výše dvojnásobku neoprávněného prospěchu získaného spácháním tohoto přestupku, je-li možné výši neoprávněného prospěchu zjistit a přesahuje-li takto určená výše pokuty částku 300 000 000 Kč.

98. ZPKT ve znění účinném od 3. 1. 2018 upravuje porušení oznamovací povinnosti podle § 122 v ustanovení § 163 odst. 1 písm. a), podle něhož se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že jako osoba podle § 122 odst. 1 nesplní některou z oznamovacích povinností podle § 122 odst.

1. Ustanovení § 163 odst. 4 zákona stanoví, že za přestupek právnické osoby podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 300 000 000 Kč, nebo pokutu do výše 5 % celkového ročního obratu této právnické osoby podle její poslední řádné účetní závěrky nebo konsolidované účetní závěrky, přesahuje-li takto určená výše pokuty částku 300 000 000 Kč, nebo pokutu do výše dvojnásobku neoprávněného prospěchu získaného spácháním tohoto přestupku, je-li možné výši neoprávněného prospěchu zjistit a přesahuje-li takto určená výše pokuty částku 300 000 000 Kč.

99. Znění § 163 odst. 1 písm. a) a § 163 odst. 4 zákona o podnikání na kapitálovém trhu účinného od 3. 1. 2018 jsou tak obsahově zcela totožná jako znění § 164 odst. 1 písm. y) a § 164 odst. 5 zákona o podnikání na kapitálovém trhu účinného do 2. 1. 2018. Z uvedeného pak vyplývá, že novější úprava není pro žalobkyni příznivější. S ohledem na uvedené nemohl soud přisvědčit ani navazující argumentaci žalobkyně, že k porušení základních právních principů právního státu či k porušení článku 4 odst. 1 Listiny došlo v důsledku změny právní úpravy ve prospěch žalobkyně, která znamená, že od 3. 1. 2018 již není přestupkem, jestliže Oznámení žalobkyně učinila nesprávně, s nedodržením vyžadovaných náležitostí, nebo jiným způsobem.

100. Soud dodává, že výklad žalobkyně ust. § 163 odst. 1 písm. a) ZPKT (dle něhož právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že jako osoba podle § 122 odst. 1 nesplní některou z oznamovacích povinností podle § 122 odst. 1), podle něhož by nedodržení náležitostí či včasnosti Oznámení nebylo možno kvalifikovat jako protiprávní jednání, resp. přestupek z důvodu, že ZPKT určuje lhůtu pro splnění povinnosti dle odst. 1 a náležitosti a způsob zasílání Oznámení sice v ustanovení § 122, ale až v odstavci 4 a 8 tohoto ustanovení, je zcela nepřijatelný, vymykající se jakékoli racionalitě výkladu.

101. Nedůvodnými shledal soud i námitky v závěrečném osmém žalobním bodu, kdy žalobkyně ze skutečnosti, že se jedná o první řešený případ, kterým by byl subjekt uznán vinným za spáchání přestupku v případě opravy či doplnění formuláře, dovozuje, že vůči ní žalovaná postupovala ojediněle, nepředvídatelně a v rozporu se svou praxí, přičemž upozorňuje na případ zaslaného Oznámení podílu hlasovacích práv u emitenta ze dne 9. 1. 2019.

102. Soud předně připomíná, že ohledně změny správní praxe formuloval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006-132, č. 1915/2009 Sb. NSS základní závěr, že „[…] správní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů. Takovou praxí je správní orgán vázán. Jen taková správní praxe je doplněním psaného práva a je způsobilá modifikovat pravidla obsažená v právní normě“ (srov. také rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. 2 Ans 1/2005-57, č. 605/2005 Sb. NSS; ze dne 13. 8. 2009, č. j. 7 As 43/2009-52; ze dne 22. 7. 2016, č. j. 5 As 21/2016-56).

103. Již z žaloby samotné vyplývá, že v nyní posuzovaném případě žalovaná nemohla porušit správní praxi zakládající legitimní očekávání žalobkyně, neboť skutečnost, že se jedná o první řešený případ, kterým by byl subjekt uznán vinným za spáchání přestupku v případě opravy či doplnění formuláře, sám o sobě znamená, že napadené rozhodnutí nemůže být v rozporu s ustálenou a dlouhodobou činností žalované, která by opakovaně potvrzovala určitý výklad a použití právních předpisů, když taková praxe vůbec ještě neexistuje. Příklad uváděný žalobkyní právě demonstruje skutečnost, že správní praxe, jenž by byla ustálenou a dlouhodobou, se teprve vytváří. Soud se nemohl ztotožnit ani s žalobkyní, že by žalovaná vůči ní postupovala nepředvídatelně. Podnikání na kapitálovém trhu je velmi specifickým podnikáním, které z povahy věci vyžaduje vyšší míru regulace i aktivitu dohledových orgánů, proto požadavek na splnění oznamovací povinnosti podle § 122 odst. 1) ZPKT, včetně dodržení všech náležitostí či včasnosti poskytování příslušných informací je zcela předvídatelný a plně legitimní. Žádný exces ani svévoli v rozhodování žalované soud v posuzovaném případě neshledal (viz výše uvedené posouzení jednotlivých žalobních námitek v tomto rozsudku, na něž soud pro stručnostr odkazuje).

104. Závěrem žalobkyně namítá procesní pochybení žalované, která mělo spočívat v tom, že žalovaná neakceptovala návrh žalobkyně na provedení výslechu pracovníka ČNB, který s ní komunikoval, a dále neakceptovala provedení důkazu Oznámením podílu na hlasovacích právech oznamovatele Lansdowne Partners International Limited. K provedení těchto důkazů žalovaná nepřistoupila z důvodu nadbytečnosti. Výslech pracovníka ČNB měl být proveden k podrobnostem průběhu procesu oznamování, přičemž v průběhu správního řízení byl způsob i data doručení, stejně jako náležitosti předmětného Formuláře dostatečně doložen listinnými důkazy, které představuje e- mailová korespondence mezi účastníkem řízení a správním orgánem založená do správního spisu. Nadbytečný a pro rozhodnutí v posuzované věci je irelevantní i Oznámení podílu na hlasovacích právech oznamovatele Lansdowne Partners International Limited, které se jednání žalobkyně, za které byla sankcionována, vůbec nedotýká a zcela míří i mimo správní praxi žalované, k jejímuž prokázání bylo navrhováno. Soud uzavírá, že správní orgány postupovaly v souladu s § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu, neboť skutkový stav byl zjištěn v dostatečné míře, resp. byl zjištěn takový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti.

105. Soud s ohledem na výše uvedené námitky v osmém žalobním bodu neshledal důvodnými.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

106. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

107. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.