č. j. 3A 90/2020 - 48

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: J. Ch., narozená dne XXX bytem XXX zastoupená advokátem JUDr. Emilem Flegelem sídlem K chaloupkám 2, 106 00 Praha 10 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Jungmannova 35/29, 110 00 Praha 1 řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2020, č. j. MHMP 836547/2020 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 4. 6. 2020, č. j. MHMP 836547/2020, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce JUDr. Emila Flegela, advokáta.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně u Městského soudu v Praze domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí vydaného Magistrátem hlavního města Prahy, odborem stavebním (dále jen „žalovaný“), kterým byl změněn výrok a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5, odboru stavebního (dále jen „stavební úřad“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně o vydání rozhodnutí o určení právního vztahu dle ustanovení § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“).

2. Žalobkyně v podané žalobě brojí proti právnímu názoru žalovaného, že institut § 142 správního řádu je obecně neaplikovatelný na situace vydání certifikátu podle § 117 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), kdy ust. § 117 odst. 4 stavebního zákona upravuje zvláštní proces vznášení námitek proti záměrům, čímž jsou vyloučeny jakékoli další opravné prostředky.

3. Ke skutkovým okolnostem žalobkyně uvádí, že na žádost stavebníka Univerzity Karlovy vydal autorizovaný inspektor Ing. K. P. dne 26. 3. 2018 certifikát ze č. j. 081/2017 (dále jen „certifikát“) dle § 117 stavebního zákona, ve kterém mezi účastníky, jejichž práva mohla být dotčena, nezahrnul žalobkyni a opomněl ji, přestože je vlastníkem sousední nemovitosti. Stavební záměr měl být dne 27. 3. 2018 oznámen veřejnou vyhláškou, kterou žalobkyně nedohledala. Žalobkyně poté podala žádost o vydání deklaratorního rozhodnutí o tom, že Univerzitě Karlově nevzniklo z vydaného certifikátu právo zřídit stavbu „Přístavba polyfunkčního objektu v areálu UK v Jinonicích“ ve smyslu § 142 správního řádu, která byla stavebním úřadem napadeným prvostupňovým rozhodnutím zamítnuta.

4. Žalobkyně namítá, že žalovaný porušil ust. § 142 a § 68 odst. 3 správního řádu, neboť bylo povinností správního orgánu rozhodnout meritorně. Pro zamítnutí žádosti neexistoval zákonný důvod. Žalobkyně nevyslovila souhlas se záměrem stavby ve smyslu § 117 odst. 2 písm. f) stavebního zákona, tedy chybí souhlas osoby, která by byla účastníkem stavebního řízení dle § 109 stavebního zákona. Přílohou oznámení certifikátu nebyl situační výkres se souhlasy osob, které by jinak byly účastníky stavebního řízení, což je v rozporu s § 18f vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu. Žalobkyni nelze klást k tíži, že v rozporu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt nevznesla námitky proti certifikátu. Skutečnost, že žalobkyně neuplatnila námitky proti certifikátu ve smyslu § 117 odst. 4 stavebního zákona, není překážkou postupu dle § 142 správního řádu. Návrh žalobkyně se týkal věci, která dosud nebyla ve správním řízení rozhodována, neboť byl využit zkrácený postup zakládající právo provést stavbu na základě vydání certifikátu soukromou osobou – autorizovaným inspektorem. Návrh na vydání deklaratorního rozhodnutí je přípustný, neboť žalobkyně by byla účastníkem řízení o povolení stavby a je vlastníkem sousedících nemovitostí.

5. Žalovaný nadto dle žalobkyně porušil ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, neboť změnil napadené rozhodnutí, přestože žalobkyni tímto postupem hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se. Na odlišný právní názor měl žalovaný povinnost žalobkyni upozornit a dát jí prostor k vyjádření. V daném případě se jednalo o porušení zásady dvojinstančnosti řízení.

6. Žalovaný v písemném vyjádření odmítá argumentaci žalobkyně a konstatuje, že správní orgán podle § 142 odst. 2 správního řádu nepostupuje, jestliže může otázku vzniku, trvání nebo zániku určitého právního vztahu řešit v rámci jiného správního řízení. Dle žalovaného vyplývalo z předchozí judikatury Nejvyššího správního soudu, že v dané věci byl postup dle § 142 správního řádu jedinou možnou obranou, avšak pouze z toho důvodu, že stavební zákon neupravoval jiný postup. Novela stavebního zákona č. 350/2012 Sb., účinná ode dne 1. 1. 2013, však přinesla nový způsob obrany, a sice námitky dle ust. § 117 odst. 4 stavebního zákona. Toto ustanovení je tak překážkou pro uplatnění obrany podle § 142 správního řádu. Na úřední desce Úřadu městské části Praha 5 bylo oznámení předmětného stavebního záměru i s možností dálkového přístupu, vč. poučení řádně vyvěšeno od 27. 3. 2018 do 12. 4. 2018. Žalobkyně tak mohla podat námitky a tím uplatnit svá domnělá práva „opomenutého“ účastníka stavebního řízení, což však žalobkyně neučinila a s ohledem na zásadu vigilantibus iura scripta sunt tak přišla o možnost bránit se proti certifikátu autorizovaného inspektora. Nadto s ohledem na ust. § 192 odst. 1 stavebního zákona se předně na postupy a řízení použijí ustanovení stavebního zákona, nikoliv správního řádu. Žalobkyně tak měla využít postup podle § 117 odst. 4 stavebního zákona. Žalovaný neporušil ust. § 90 odst. 1 písm. c), neboť žalobkyni nebyla ukládána povinnost a nehrozila jí tak újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se.

7. Přípisem ze dne 3. 9. 2020 vyrozuměl soud stavebníka Univerzitu Karlovu o probíhajícím řízení v této věci a vyzval ji, aby písemnhě ve lhůtě stanovené soudem oznámila, zda bude uplatňovat v tomto řízení práva osoby zúčastněné na řízení, Univerzita Karlova na výzvu nijak nereagovala, soud proto s ní jako osobou zúčastněnou na řízení nejednal.

8. Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s tímto výslovně souhlasila a žalovaný s takovým projednáním ve lhůtě nevyjádřil nesouhlas. Soud proto postupoval v souladu s ust. § 51 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

9. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.) a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

10. Městský soud v Praze posoudil věc takto:

11. Podle ust. § 142 odst. 1 správního řádu správní orgán v mezích své věcné a místní příslušnosti rozhodne na žádost každého, kdo prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv, zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda zanikl a kdy se tak stalo. Odstavec 2 dále stanoví: podle odstavce 1 správní orgán nepostupuje, jestliže může o vzniku, trvání nebo zániku určitého právního vztahu vydat osvědčení anebo jestliže může otázku jeho vzniku, trvání nebo zániku řešit v rámci jiného správního řízení.

12. Podle ust. § 117 odst. 1 stavebního zákona uzavře-li stavebník smlouvu s autorizovaným inspektorem o kontrole projektové dokumentace stavby, kterou hodlá provést, může autorizovaný inspektor posoudit projektovou dokumentaci místo stavebního úřadu z hledisek uvedených v § 111 odst. 1 a 2, pokud nejde o stavbu, která je označena zvláštním právním předpisem jako nezpůsobilá k posouzení autorizovaným inspektorem, nebo u záměrů, pro které je vyžadováno závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí, nebo u stavby, o které tak rozhodl stavební úřad v územním rozhodnutí v případě významných vlivů na jiné pozemky a stavby se společnou hranicí se stavebním pozemkem. Uzavření smlouvy je autorizovaný inspektor povinen oznámit stavebnímu úřadu bez zbytečného odkladu.

13. Podle ust. § 117 odst. 2 písm. f) stavebního zákona stavebník je oprávněn provést stavbu vyžadující jinak stavební povolení na základě oznámení stavebního záměru stavebnímu úřadu autorizovaným inspektorem, který posoudil projektovou dokumentaci stavby a k oznámení připojil souhlasy osob, které by byly jinak účastníky stavebního řízení podle § 109, s oznamovaným stavebním záměrem, včetně souhlasů vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení.

14. Podle ust. § 117 odst. 3 stavebního zákona autorizovaný inspektor vystavením certifikátu osvědčuje, že posoudil projektovou dokumentaci stavby a k ní připojené doklady podle § 111 odst. 1 a 2 a navrhovaná stavba splňuje zákonem stanovené podmínky pro její provedení z těchto hledisek. Na projektové dokumentaci stavby tuto skutečnost vyznačí, uvede své jméno a příjmení, datum vystavení certifikátu a opatří je svým podpisem a otiskem razítka s malým státním znakem. Certifikát autorizovaného inspektora musí obsahovat kromě identifikačních údajů stavebníka, druhu, účelu a doby trvání stavby a identifikačních údajů o projektové dokumentaci stavby vyhodnocení, zda a jak jsou splněny požadavky § 111 odst. 1 a 2 s podrobným popisem posuzování navrhované stavby s uvedením, jak jsou respektovány zejména podmínky územního rozhodnutí nebo územního souhlasu anebo veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí, popřípadě regulačního plánu, obecné požadavky na výstavbu a požadavky uplatněné dotčenými orgány a vlastníky dopravní a technické infrastruktury. K certifikátu autorizovaný inspektor vždy připojí návrh plánu kontrolních prohlídek stavby. Souhlas osob, které by byly jinak účastníky stavebního řízení podle § 109, se stavbou musí být vyznačen v rozhodující výkresové části projektové dokumentace stavby; stavební úřad sdělí na požádání informace o osobách, které by byly účastníky stavebního řízení podle zvláštního právního předpisu.

15. Podle ust. § 117 odst. 4 stavebního zákona stavební úřad vyvěsí do 5 dnů od obdržení na úřední desce oznámení stavebního záměru po dobu nejméně 15 dnů a osobám, které by jinak byly účastníky stavebního řízení, umožní nahlížet do podkladů připojených k oznámení stavebního záměru včetně certifikátu. Ve lhůtě 15 dnů ode dne vyvěšení oznámení stavebního záměru mohou tyto osoby podat proti oznámenému stavebnímu záměru námitky pouze z důvodu, že neodpovídá podkladům, na základě kterých udělily svůj souhlas, nebo z důvodu, že jejich souhlas nebyl opatřen; k jiným námitkám se nepřihlíží.

16. Podle ust. § 109 písm. e) stavebního zákona účastníkem stavebního řízení je vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo prováděním stavby přímo dotčeno.

17. Pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí je třeba nejprve uvážit, zda je osoba, která by byla jinak účastníkem stavebního řízení oprávněna bránit se vydání certifikátu autorizovaného inspektora žádostí o určení právního vztahu, tedy je třeba postavit na jisto, zda postup dle § 142 správního řádu je subsidiární postupu dle § 117 odst. 4 stavebního zákona či zda se jedná o dva na sobě nezávislé prostředky obrany.

18. Mezi účastníky není sporné, že přinejmenším do 1. 1. 2013 byl přípustnou obranou proti certifikátu autorizovaného inspektora postup dle § 142 správního řádu. Totéž vyplývá i z usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. (dále jen „zvláštní senát“) ze dne 6. 9. 2012, č. j. Konf 25/2012-9, v němž obiter dictum je uvedeno mimo jiné: „Všechny další osoby (ve věcech dosud projednávaných šlo zpravidla o opomenuté sousedy coby osoby, které by byly účastníky, kdyby se vedlo stavební řízení), které by mohly být dotčeny vznikem práva stavby na základě oznámení doprovázeného certifikátem, mohou využít postupu podle § 142 spr. ř. (…) Podání návrhu na zahájení takového řízení o určení právního vztahu není omezeno žádnou lhůtou. Výsledkem řízení je pravomocné rozhodnutí, které musí stavební úřad vydat ve lhůtách dle § 71 spr. ř., tj. bez zbytečného odkladu, jinak zpravidla do 30 dnů. Proti tomuto rozhodnutí stavebního úřadu je pak dále možné se odvolat běžným způsobem, případně proti rozhodnutí o odvolání podat žalobu ke správnímu soudu dle § 65 s. ř. s. (…) V případě, že stavební úřad během řízení dle § 142 spr. ř. shledá, že certifikát byl vydán bez splnění zákonných předpokladů, zejména neoprávněnou osobou, na základě nezákonného postupu, v rozporu s územně plánovací dokumentací, bez souhlasných závazných stanovisek všech dotčených orgánů nebo bez souhlasných vyjádření všech osob, které by byly účastníky stavebního řízení, nevypořádal řádně námitky potenciálních účastníků stavebního řízení, resp. nepředložil nevypořádané rozpory stavebnímu úřadu atd., vydá stavební úřad deklaratorní rozhodnutí o tom, že stavebníkovi právo provést stavbu nevzniklo.“ Z tohoto usnesení tak vyplývá, že žalobkyně, jako osoba, bez jejíhož souhlasu došlo k vydání certifikátu autorizovaným inspektorem, byla před novelou stavebního zákona č. 350/2012 Sb. oprávněna využít postup podle § 142 správního řádu. Přestože se v dané věci jednalo pouze o vyjádření názoru obiter dictum, Nejvyšší správní soud tento postoj převzal do své rozhodovací praxe, jak výslovně uvedl v rozsudku ze dne 12. 12. 2019, č. j. 9 As 236/2018- 19: „Nejvyšší správní soud považuje za vhodné se tohoto názoru držet, protože není v judikatuře osamocený.“.

19. V návaznosti na uvedené se soud zabýval otázkou, zda zakotvením možnosti podání námitek proti certifikátu dle § 117 odst. 4 stavebního zákona byla žalobkyni možnost využít ust. § 142 správního řádu znemožněna či nikoliv.

20. Z ust. § 117 stavebního zákona vyplývá, že nezbytným předpokladem pro provedení stavby je (mimo jiné) souhlasné vyjádření všech osob, které by jinak byly účastníky stavebního řízení. Povinnost obstarat souhlasná vyjádření osob, které by jinak byly účastníky stavebního řízení, vyplývá přímo z ust. § 117 odst. 2 písm. f) stavebního zákona a rovněž z poslední věty § 117 odst. 3 stavebního zákona, který stanoví, že souhlas osob musí být označen ve výkresové části. Nepostačí tak ani mlčení těchto osob, tedy nelze připustit situaci, kdy je takové osobě dána možnost vyjádřit souhlas a v případě, že tak neučiní, má se za to, že s vydání certifikátu souhlasí. Ust. § 117 odst. 2 písm. f) stavebního zákona předpokládá, že stavebník je oprávněn provést stavbu na základě oznámení stavebního záměru stavebního úřadu autorizovaným inspektorem, který posoudil projektovou dokumentaci a k oznámení připojil souhlasy osob, které by byly jinak účastníky stavebního řízení podle § 109, s oznamovaným stavebním záměrem. Autorizovaný inspektor je tak k oznámení záměru povinen připojit souhlasy těchto osob. Na uvedeném ničeho nemění možnost těchto osob podat proti oznámenému stavebnímu záměru námitky. Vzhledem ke skutečnosti, že autorizovaný inspektor tak neučinil a spoléhal pouze na oznámení záměru těmto osobám prostřednictvím veřejné vyhlášky, zatížil svůj postup vadou, pro kterou stavebník nebyl oprávněn provádět stavbu ve smyslu ust. § 117 odst. 2 stavebního zákona.

21. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobkyně je spoluvlastníkem dvou pozemků (p.č. XA a p.č. XB) sousedících s pozemkem, na němž je prováděna stavba. Všichni spoluvlastníci těchto pozemků (více než 50 osob) by jinak byly účastníky stavebního řízení dle § 109 stavebního zákona a jako takoví musí dát souhlas s oznamovaným stavebním záměrem. Ze správního spisu je však patrné, že certifikát, ani jeho přílohy či projektová dokumentace, souhlasy těchto osob (včetně žalobkyně) neobsahuje, neboť autorizovaný inspektor o souhlasy požádal pouze dotčené orgány a správce sítí, nikoliv však všechny dotčené osoby dle § 117 odst. 2 písm. f) stavebního zákona.

22. Soud si je vědom, že ust. § 142 odst. 2 správního řádu dává obraně dle tohoto ustanovení subsidiární charakter. V daném případě však dle soudu ustanovení § 117 odst. 4 stavebního zákona neposkytuje dostatečnou ochranu osob dle § 117 odst. 2 písm. f), neboť počítá pouze s podáním námitek po oznámení stavebního záměru. Stavební zákon však v tomto ustanovení předpokládá, že pro oznámení záměru jsou souhlasy těchto osob nezbytné předem. Obdobně se vyjádřil zákonodárce v důvodové zprávě k novele č. 350/2012 Sb.: „Zjednodušující postupy podle stavebního zákona lze využít u bezkonfliktních případů. Provedené změny přispívají k ochraně práv osob, které by byly účastníky stavebního řízení, kdyby se vedlo. Výslovně je stanoveno, že je třeba doložit souhlasy těchto osob, nepostačí pouhé vyjádření, a dále je v odstavci 4 doplněno posuzování a vypořádání námitek těchto osob.“ Zákonodárce tak nejen že předpokládá užití institutu certifikátu autorizovaného inspektora v bezkonfliktních případech, tedy kde lze očekávat, že bude dán souhlas dotčených osob a orgánů, ale rovněž vyžaduje doložení souhlasu osob s prováděným záměrem předem. K tomu však v dané věci nedošlo a stavebníkovi tak dle § 117 odst. 2 stavebního zákona nemohlo vzniknout právo na provádění stavby. Soudu rovněž není zřejmé, z jakého důvodu autorizovaný inspektor v certifikátu uvedl a následně přiložil souhlasná stanoviska správců technické a dopravní infrastruktury, tedy naplnil jednu podmínku ust. § 117 odst. 2 písm. f) stavebního zákona, ale již dle tohoto ustanovení nepřiložil či nevyžadoval souhlasná stanoviska dalších dotčených osob. Tento postup se zdá být účelovým obcházením ust. § 117 odst. 2 písm. f) stavebního zákona, když autorizovaný inspektor byl s to obstarat souhlasná stanoviska více než 30 dotčených osob – správců sítí, avšak již rezignoval na souhlasná vyjádření dotčených osob – vlastníků sousedních nemovitostí.

23. Je-li žalovaný názoru, že ust. § 117 odst. 4 stavebního zákona je dostačujícím prostředkem ochrany domnělých „opomenutých“ účastníků, tak by dle dikce, že tyto osoby mohou podat námitky, nebyl-li jejich souhlas obstarán, nebylo třeba vůbec jejich souhlasy (těchto osob) obstarávat a postačilo by pouze vyčkat, zda se v reakci na vyvěšení veřejné vyhlášky „přihlásí“, že nebyl jejich souhlas obstarán. Ustanovení § 117 odst. 2 písm. f) by se tak stalo zcela obsoletním a vzniklo by zde riziko, že by při oznamování stavebního záměru bylo na tuto povinnost zcela rezignováno, čímž by docházelo ke krácení práv dotčených osob v tomto „zkráceném“ stavebním řízení. Ad absurdum by pak mohla nastat situace, kdy by certifikát autorizovaného inspektora nebyl využíván v bezkonfliktních případech (pro něž je tento institut určen), ale naopak v situacích, kde lze očekávat nesouhlas se záměrem, a způsobem dle § 117 odst. 4 by byla obejita povinnost záměr oznámit dotčeným osobám a opatřit jejich souhlas, když nelze racionálně předpokládat, že každá z těchto osob pravidelně sleduje úřední desku příslušného stavebního úřadu. V předmětné veřejné vyhlášce nadto nejsou osoby, které by mohly být účastníky řízení dle § 109 stavebního zákona vůbec identifikovány, ať již jménem, či jen označením pozemku. Z tohoto důvodu pak měly jen omezené možnosti podání námitek proti oznamovanému záměru.

24. Zároveň soud poznamenává, že z přílohy (kopie oznámení stavebního záměru evidovaného pod č. j. MC05 25039/2018) veřejné vyhlášky ze dne 26. 3. 2018, č. j. MC05 25044/2018, která je součástí správního spisu, je patrné, že přílohou k oznámení je: „3. Seznam a adresy osob, které by byly jinak účastníky stavebního řízení podle § 109, s oznamovaným stavebním záměrem.“ Soudu však již není zřejmé, jaký seznam je tímto myšlen, když ve správním spisu je pouze seznam dotčených orgánů a správců sítí, avšak již nikoliv seznam a adresy osob sousedících nemovitostí s p.č. XA a p.č. XB. V bodu 6, odrážka druhá části B veřejné vyhlášky je pak uvedeno, že přílohou je též „Projektová dokumentace podle přílohy č. 5 vyhlášky č. 499/2006 Sb. ověřená autorizovaným inspektorem, jejíž součástí jsou souhlasy vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení.“ Tato podmínka vychází z ust. § 117 odst. 2 písm. f), věty druhé. Již však není nijak zdůvodněno, proč bylo rezignováno na větu první a oznámení nedisponuje přílohou dle věty první tohoto ustanovení: souhlasy osob, které by byly jinak účastníky stavebního řízení podle § 109, s oznamovaným stavebním záměrem. Z tohoto postupu je možno dovodit, že v zájmu zjednodušení situace ohledně obstarávání souhlasů dotčených osob si autorizovaný inspektor pro přílohy k projektové dokumentaci vybral pouhou jednu skupinu osob, jejíž souhlasy jsou dle § 117 odst. 2 písm. f) vyžadovány, a to správce sítí (nebo vlastníky sousedních nemovitostí opomenul).

25. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že certifikát, resp. postup autorizovaného inspektora trpí výše popsanou vadou, a tudíž nemohlo stavebníkovi vzniknout oprávnění stavbu realizovat. Správní orgány obou stupňů pochybily, pokud se nezabývaly žádostí žalobkyně ve smyslu ust. § 142 správního řádu, neboť se jedná o přípustnou obranu dotčených osob proti oznámení a provedení stavebního záměru (byť ne jedinou – k tomu viz výše). Tvrzení žalovaného, že § 117 odst. 4 stavebního zákona je určen jako prostředek obrany „opomenutých“ účastníků je nepřípadné, neboť smyslem tohoto ustanovení je (mimo jiné) nahlížet do podkladů stavebního záměru a certifikátu. Ustanovení tedy předpokládá, že byl certifikát již řádně vydán. K tomu však nemůže dojít, pokud nebyly splněny podmínky § 117 odst. 2 písm. f) stavebního zákona, tj. nebyla připojena souhlasná vyjádření osob, které by za jiných okolností byly účastníky stavebního řízení dle § 109, konkrétně souhlasy vlastníků sousedních nemovitostí. Tuto podmínku není možné dodatečně splnit umožněním těmto osobám podat námitky proti již vydanému certifikátu.

26. Městský soud v Praze tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodnutí žalovaného zrušil podle § 78 odst. 7 s. ř. s. a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a to z důvodu nezákonnosti, spočívající v nesprávném výkladu ustanovení § 142 správního řádu a § 117 odst. 4 stavebního zákona a jejich vzájemného vztahu.

27. Podle § 78 odst. 4 s. ř. s. soud věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V něm žalovaný v návaznosti na závěry obsažené v tomto rozsudku nově meritorně rozhodne o žádosti žalobkyně podle § 142 správního řádu.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně měla ve věci úspěch, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení. Tu představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a náklady na zastoupení advokátem za dva úkony právní služby [příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)]) po 3 100 Kč [§ 7 bod 5 ve vazbě na § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a dále režijní paušál ve výši 2 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Zástupce žalobkyně je plátcem DPH a odměna se proto zvyšuje o zákonnou sazbu 21 %, tj. o 1 428 Kč. Výše odměny tak činí 11 228 Kč.