č. j. 43 A 102/2019 – 43

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobce: M. P. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Čvančarou sídlem Vrázova 7, Praha 5 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2019, č. j. 127623/2019/KUSK, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 6. 12. 2019, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu L. n. L. (dále jen „stavební úřad“) ze dne 25. 3. 2019, č. j. MULNL–SÚ/11256/2019/Fia (dále jen „územní rozhodnutí“). Územním rozhodnutím byla na žádost Středočeského kraje a města L. n. L. (dále jen „stavebníci“) podle § 79 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 169/2018 Sb. (dále jen „stavební zákon“, viz čl. II bod 1 zákona č. 312/2019 Sb.) umístěna stavba „Xh L. – L. n. L., 2. stavba L. n. L.“. Jde o liniovou stavbu přeložky silnice Xh – obchvat města L. n. L. o celkové délce 4,328415 km, včetně 3 okružních křižovatek, stykových křižovatek, přeložky polních cest a vynucených přeložek inženýrských sítí (dále jen „stavba obchvatu“) na pozemcích v katastrálních územích L. n. L., L. a O.. Obsah podání účastníků 2. Žalobce je vlastníkem pozemků p. č. Xa (č. Xb ve zjednodušené evidenci pozemkového katastru) a p. č. Xc (č. Xd a Xe ve zjednodušené evidenci pozemkového katastru), k. ú. L. n. L., zapsaných na LV Xf (dále jen „pozemky“), na kterých je zčásti umisťována stavba obchvatu. Žalobce považuje napadené rozhodnutí a územní rozhodnutí za nezákonná, nepřezkoumatelná a vedená zcela lichými úvahami. Namítá, že se stavební úřad řádně nevypořádal se všemi jeho námitkami uplatněnými v průběhu řízení o umístění stavby a žalovaný tyto vady v napadeném rozhodnutí nenapravil.

3. Žalobce v žalobě zopakoval v šestnácti bodech námitky, jež uplatnil v průběhu řízení o umístění stavby a které lze rozdělit do několika okruhů. Za prvé namítá zásah do vlastnického práva a práva podnikat. Stavba obchvatu zcela zničí nebo výrazně poškodí vysoce kvalitní zemědělskou půdu, čímž sníží hodnotu jeho majetku. Zastíněním pozemků dojde ke snížení jejich hospodářského využití. Realizací stavby obchvatu budou jeho pozemky rozděleny na dva trojúhelníky, které jsou pro zemědělské hospodaření zcela nevyužitelné. Stavbou obchvatu budou pozemky rovněž znepřístupněny pro zemědělskou techniku. Stavbou obchvatu budou zvýšeny náklady podnikatelské činnosti, například v důsledku nutnosti likvidace plevelů a náletových dřevin. Za druhé vybudováním stavby obchvatu dojde ze směru od obce S. k zadržování srážkových vod, kdy těleso komunikace bude sloužit jako hráz. Dojde tak k podmáčení jeho pozemků. Půda pod stavbou obchvatu bude zatížena, čímž bude vytlačena voda v jejím okolí. V případě sucha naopak dojde k vysoušení pozemků. Stavba obchvatu znemožní připojení k závlahovému systému. Celkově se tedy naruší hydrologické poměry v lokalitě. Zvýší se také prašnost. V případě používání rozmrazovací soli na komunikaci budou solné roztoky stékat na pozemky žalobce. Stejně tak v případě dešťových srážek budou stékat z vozovky chemické látky. Za třetí, dojde ke zvýšení hrozby ekologické nehody, čímž může být znehodnocena půda a plodiny na ní rostoucí.

4. Nad rámec opakování uvedených námitek žalobce namítá, že považuje argumentaci o veřejné prospěšnosti stavby obchvatu za chybnou. Žalobce na pozemcích pěstuje potraviny pro veřejnou spotřebu a spatřuje větší veřejný zájem na zachování kvalitní zemědělské půdy umožňující zemědělskou produkci potravin než na stavbě obchvatu. Dále polemizuje nad úvahou stavebního úřadu o nemožnosti předjímat skutečnosti, které mohou nastat v souvislosti s možným zásahem stavby obchvatu do práv vlastníků přilehlých pozemků. Uvádí, že „[p]ředjímáním skutečností, které mohou nastat, se lidský rod odlišuje od zvířat. Pokud lidstvo nebude předjímat skutečnosti, které mohou nastat, nepřežije. Pokud nebudeme předjímat skutečnosti, které mohou nastat, můžeme po čase zjistit, že už není nikdo, kdo by předjímal. Žalobce předjímá negativní skutečnosti, které mohou nastat výstavbou obchvatu, a proto má za to, že budování obchvatu tak, jak je navrhováno, je stiženo takovými vadami, které ve svém důsledku jdou proti veřejnému zájmu, a tedy i proti nezadatelnému právu žalobce na kvalitu života jeho a jeho rodiny.“ 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Nesouhlasí s tvrzením, že měl odstranit vady územního rozhodnutí a vypořádat všechny žalobcovy námitky uplatněné v rámci řízení o umístění stavby. Žalobce v odvolání neuvedl dostatečně konkrétně, jakým způsobem má být dotčen na právech. Proto se žalovaný s odvolacími námitkami vypořádal pouze v obecné rovině. Žalovaný má za to, že se stavební úřad v odůvodnění územního rozhodnutí zabýval všemi uplatněnými námitkami a ke všem jako k celku zaujal stanovisko. Stavební úřad nemá povinnost reagovat na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky. K žalobnímu bodu, že je větší veřejný zájem na produkci zemědělských plodin než na výstavbě komunikace, žalovaný uvádí, že žalobce měl svá práva střežit včas při pořizování územně plánovací dokumentace. Veřejná prospěšnost stavby obchvatu byla určena územně plánovací dokumentací, nikoliv napadeným rozhodnutím. Při umisťování stavby obchvatu již nelze požadovat změnu umístění koridoru či druhu stavby vymezené územně plánovací dokumentací. Obsah správního spisu 6. Ze správního spisu plyne, že stavebníci podali dne 20. 4. 2018 žádost o vydání územního rozhodnutí na stavbu obchvatu. Žalobce podal při ústním jednání konaném dne 26. 2. 2019 námitky, které jsou shrnuty v bodě 3 tohoto rozsudku. Dne 25. 3. 2019 vydal stavební úřad územní rozhodnutí. Na žalobcovy námitky reagoval stavební úřad odkazy na podmínky územního rozhodnutí č. 21 (týkající se zpřístupnění pozemků) a č. 16 a na závazné stanovisko Ministerstva životního prostředí ze dne 15. 8. 2018, č. j. MZP/2018/500/1477, a jeho změny ze dne 22. 1. 2019, č. j. MZP/2019/500/38, týkající se zajištění ochrany zemědělského půdního fondu během výstavby a po jejím skončení (dále jen „závazné stanovisko MŽP“). Dále je uvedeno, že voda stékající ze silnice bude zachycena silničními příkopy a následně odváděna tak, aby nedocházelo k podmáčení okolních pozemků. Je odkazováno i na hydrogeologický průzkum, ze kterého vyplývá, že k porušení hydrogeologických poměrů nedojde. K dalším námitkám stavební úřad uvedl obecně, že stavba obchvatu byla již předchozím územním plánem města L. n. L. účinným od 7. 7. 1998 upravena jako veřejně prospěšná stavba. I nový územní plán účinný od 18. 6. 2014, ve znění změny č. 1 účinné od 9. 8. 2018, převzal stavbu obchvatu jako veřejně prospěšnou stavbu podle § 2 odst. 1 písm. l) stavebního zákona. Při projednávání nového územního plánu žalobce neuplatnil žádné připomínky ani námitky k východní obchvatové trase silnice II/272. Stavební úřad uvedl, že vlastníci přiléhajících pozemků budou sice do určité míry omezeni na svých právech, ať již samotnou stavbou, jejím prováděním nebo provozem, „[n]elze však předjímat skutečnosti, které mohou nastat.“ 7. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 18. 4. 2019 odvolání. Pouze stručně uvedl, že stavba obchvatu zásadním způsobem poškodí jeho práva jako vlastníka dotčených pozemků o výměře 18 228 m2 a jeho právo podnikat.

8. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil územní rozhodnutí. V odůvodnění uvedl, že stavba obchvatu je v souladu s územním plánem města L. n. L. i zásadami územního rozvoje Středočeského kraje. Stavba obchvatu je v obou územně plánovacích dokumentacích vymezena jako veřejně prospěšná. Žalobce měl střežit svá práva již v procesu pořizování územně plánovací dokumentace. V řízení o umístění stavby obchvatu nelze požadovat změnu koridoru pro veřejnou komunikaci vymezeného územně plánovací dokumentací. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 9. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou.

10. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.

11. O věci rozhodl soud bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Soud má za to, že oba účastníci s tímto postupem souhlasí, neboť ani jeden z nich na výzvu soudu nesdělil, že trvá na nařízení jednání. Posouzení žaloby 12. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, jelikož se stavební úřad dostatečně nevypořádal s jeho námitkami a žalovaný tuto vadu v odvolacím řízení nezhojil.

13. Soud předesílá, že míra precizace žalobních bodů do značné míry předurčuje, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu správní soud přistoupí. Není na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebral by funkci advokáta žalobce (srov. závěry rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78). Tento závěr plně dopadá i na nyní projednávanou věc, neboť podstatná část podané žaloby představuje pouze zopakování námitek uplatněných již v územním řízení, přičemž pouze u malé části námitek žalobce věcně reagoval na způsob, jakým byly vypořádány správními orgány.

14. K otázce nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí pro nedostatek důvodů soud v obecné rovině uvádí, že požadavek, aby se správní orgán v odůvodnění rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami, návrhy a vyjádřeními účastníka řízení, plyne z § 68 odst. 3 správního řádu. Pokud se správní orgán v rozhodnutí o odvolání nevypořádá s uplatněnými námitkami, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008–71, a ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012–45]. Nedostatky odůvodnění rozhodnutí, které způsobují nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, přitom nelze zhojit uvedením chybějících náležitostí odůvodnění až ve vyjádření k žalobě. Soud totiž vychází výlučně z odůvodnění rozhodnutí, které přezkoumává (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 10. 2004, č. j. 3 As 51/2003–58). O nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů jde tehdy, opomene–li správní orgán na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016–64).

15. Naopak, pokud se správní orgán podstatou námitky zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky, o nepřezkoumatelnost rozhodnutí nejde. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006–76, č. 1566/2008 Sb. NSS). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, v nichž se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat, např. tehdy, opomene–li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela reagovat a neučiní tak ani implicitně (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012–45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016–64). Správní orgány nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014–43). O nepřezkoumatelnost nejde ani tehdy, pokud je námitka, kterou správní orgán pominul, pro posouzení věci zjevně irelevantní (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 10. 2020, č. j. 1 Afs 68/2020–31).

16. Konečně lze uvést, že je přípustné, aby odvolací orgán doplnil závěry rozhodnutí prvostupňového orgánu, pokud dospěje k závěru, že se nevypořádal se všemi námitkami či vyjádřeními účastníků, ač tak měl učinit. Odvolací správní orgán může nahradit část odůvodnění rozhodnutí prvostupňového správního orgánu vlastní úvahou a korigovat dílčí argumentační nepřesnost v případě, kdy rozhodnutí potvrzuje (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 9. 2015, č. j. 4 Azs 151/2015–35, a ze dne 7. 9. 2016, č. j. 2 Afs 143/2016–29). Se zřetelem k téže zásadě je také přípustné, aby odvolací orgán pouze převzal závěry vyslovené již prvostupňovým orgánem, aniž by se sám výslovně v odůvodnění rozhodnutí o odvolání těmito námitkami detailně zabýval. Pokud je z odůvodnění rozhodnutí zřejmé, že se odvolací orgán otázkou (alespoň implicitně) zabýval a ztotožnil se s názorem vysloveným v rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, jímž byla námitka účastníka vypořádána, a sám si tak odůvodnění obsažené v jeho rozhodnutí osvojil (aproboval je), pak rovněž nejde o nepřezkoumatelnost.

17. Ohledně vypořádání námitky snížení tržní hodnoty nemovité věci soud předně odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. I. ÚS 3197/18, podle něhož pokles ceny věci daný sousední zástavbou v mezích územního plánu zásah do vlastnického práva zjevně nepředstavuje, přičemž čl. 11 Listiny základní práv a svobod, vyhlášené pod č. 2/1993 Sb., ani nezaručuje trvající hodnotu věci. Tento obecný závěr bezesporu platí i v nyní projednávané věci. Z rozsudku NSS ze dne 14. 7. 2011, č. j. 1 As 56/2011–133, dále plyne, že „[m]á–li vlastník nemovitosti za to, že by určité využití okolního území (např. zástavbou určitého charakteru) mohlo způsobit snížení hodnoty jeho nemovitostí, musí si svá práva střežit včas, tj. již v procesu pořizování a schvalování územně plánovací dokumentace, a snažit se tak zasadit o takovou formu zástavby, kterou považuje pro sebe za přijatelnou. V rámci územního řízení – a stejně tak i v rámci stavebního řízení či řízení o dodatečném povolení stavby – je sice stavební úřad oprávněn a povinen posoudit námitku snížení tržní ceny sousedních nemovitostí, avšak činí tak jen z pozice nástrojů stavebního zákona, tedy zejména z hlediska souladu s územně plánovací dokumentací, s obecnými požadavky na výstavbu a se zájmy chráněnými dalšími předpisy.“ Tento závěr potvrdil NSS i v rozsudcích ze dne 12. 3. 2010, č. j. 7 As 13/2010–145, a ze dne 4. 3. 2015, č. j. 6 As 72/2014–88. Na naposledy zmíněný rozsudek ostatně žalovaný odkazuje v napadeném rozhodnutí.

18. V nyní projednávaném případě se správní orgány námitkou snížení hodnoty nemovitosti v mezích, jež jsou uvedeny ve shora citovaném rozsudku, zabývaly, přičemž neshledaly, že by tato námitka byla důvodná. Stavební úřad konstatoval, že záměr stavby obchvatu je v souladu s územně plánovací dokumentací, neboť územní plán z roku 2014 vymezuje stavbu obchvatu jako veřejně prospěšnou stavbu podle § 2 odst. 1 písm. l) stavebního zákona. Dále uvedl, že žalobce při projednávání nového územního plánu neuplatnil žádné připomínky ani námitky k východní obchvatové trase silnice Xg. K tomu je třeba uvést, že toto konstatování není přesné. Jak totiž vyplývá z odůvodnění územního plánu z roku 2014 (veřejně dostupné na: Xh), žalobce podal v průběhu projednávání územního plánu námitky rozporující využití plochy č. 20 (sousedící se stavbou obchvatu – lokalita 101, viz výkres základního členění a výkres koncepce dopravy dostupné tamtéž) a požadoval, aby byla určena pro funkční využití plochy zemědělské produkce (viz strana 257 až 258 textové části odůvodnění územního plánu). Námitkám nebylo vyhověno. Žalobce tedy nebyl v průběhu projednávání územního plánu zcela pasivní. Na posouzení věci to však nic nemění, jelikož v řízení o umístění stavby ji6 nelze projednávat námitky, které náleží do fáze projednávání územního plánu, a tedy nemohou být ani předmětem soudního přezkumu rozhodnutí o umístění stavby (§ 89 odst. 2 stavebního zákona). Považoval–li žalobce vypořádání jeho námitek proti návrhu územního plánu za nezákonné, měl možnost se bránit podáním návrhu podle § 101a s. ř. s. na zrušení příslušné části opatření obecné povahy, která je nyní již závazným podkladem pro územní řízení.

19. Další námitky týkající se zvýšení nákladů na podnikání a snížení hospodářského využití pozemků (zastínění, likvidace náletových dřevin a plevelů atd.) žalovaný vypořádal odkazem na veřejnou prospěšnost stavby, která byla vymezena územně plánovací dokumentací. Je pravdou, že se stavební úřad nevyjádřil konkrétně ke všem dílčím (a navíc velmi obecně formulovaným) uplatněným námitkám žalobce, které se týkají údajného omezení hospodářského využití pozemků. Ve shodě s judikaturou citovanou shora v bodech 13 až 16 tohoto rozsudku má však soud za to, že postačuje, pokud stavební úřad uvedl ucelenou argumentaci veřejnou prospěšností stavby obchvatu. Se způsobem vymezení koridoru veřejné prospěšnosti stavby, jenž byl jednou zahrnut do územně plánovací dokumentace, již nelze v územním řízení účinně polemizovat.

20. Námitku ohledně znepřístupnění pozemků rozdělených stavbou obchvatu stavební úřad vypořádal odkazem na podmínku č. 21 územního rozhodnutí, podle něhož k žádosti o stavební povolení mají být předloženy doklady o zahájení komplexních pozemkových úprav nebo doklady o jiném způsobu zpřístupnění pozemků rozdělených stavbou obchvatu. Soud k tomu uvádí, že námitka rozporující rozdělení pozemku stavbou obchvatu taktéž náleží do fáze projednávání územního plánu a nelze ji účinně uplatnit až v územním řízení.

21. V rozsahu uplatněných námitek vypořádal stavební úřad rovněž otázku ochrany zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“) odkazem na podmínku č. 16 územního rozhodnutí, která vychází ze závazného stanoviska MŽP, jež udělilo souhlas s odnětím pozemků ze ZPF. Z podmínky č. 16 vyplývá, že bude zajištěno řádné provedení skrývky kulturních vrstev půdy trvalého a dočasného odnětí a dále že stavebníci každoročně zaplatí odvod za dočasné odnětí zemědělské půdy ze ZPF podle § 11 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona č. 225/2017 Sb. (dále jen „zákon o ochraně ZPF“). Po skončení účelu nezemědělského využití dočasně odňaté půdy stavebníci zahájí rekultivaci dotčených ploch podle schváleného plánu rekultivace. Za trvalé odnětí nebudou stavebníci v souladu s § 11a odst. 1 písm. b) zákona o ochraně ZPF platit odvod. Námitku, že záměr stavby obchvatu naruší hydrogeologické poměry v lokalitě, stavební úřad vypořádal odkazem na hydrogeologický průzkum, ze kterého má vyplývat, že k porušení hydrogeologických poměrů nedojde. Stavební úřad dále uvedl, že voda bude zachycena silničními příkopy a následně odváděna tak, aby nedocházelo k podmáčení okolních pozemků. I tyto námitky tedy vypořádány byly, byť poměrně stručně. Soud pouze doplňuje, že žalobce nenabídl žádný relevantní podklad či alespoň ucelenou argumentaci, kterými by závěry týkající se ochrany ZPF a údajného narušení hydrogeologických poměrů relevantním způsobem zpochybnil. Nabízí jen prostý nesouhlas se závěry správních orgánů.

22. Žalobce konkrétně netvrdil ani to, jak by mohla stavba obchvatu zvýšit hrozbu ekologické nehody. Správní orgány tudíž nepochybily, když se k takto obecně formulované námitce výslovně nevyjádřily a nedomýšlely tuto argumentaci za žalobce. V odůvodnění územního rozhodnutí je nadto uvedeno, že stavba obchvatu bude vybavena soupravou pro asanaci případného úniku závadných látek a v případě úniku musí být postižené místo neprodleně ošetřeno. Při větším rozsahu nakládání se závadnými látkami bude zpracován havarijní plán pro stavbu a zařízení staveniště, který bude předložen ke schválení vodoprávnímu úřadu před začátkem realizace záměru (podmínka č. 2 územního rozhodnutí). I tato námitka byla vypořádána.

23. Žalobci lze zčásti přisvědčit, že se stavební úřad opomněl výslovně vyjádřit k námitkám ohledně zvýšení prašnosti a stékání chemických látek a rozmrazovací soli z komunikace, neboť v části územního rozhodnutí vypořádávající námitky žalobce není k těmto námitkám uvedeno nic bližšího. Z kontextu odůvodnění územního rozhodnutí jako celku je však seznatelné, proč těmto námitkám stavební úřad nevyhověl.

24. K námitce prašnosti soud odkazuje na podmínku č. 3 územního rozhodnutí, která stanoví, že „[v] průběhu předmětné stavby musí být zajištěna technická a organizační opatření, která povedou k minimalizaci prašnosti při prováděné činnosti (např. očištění aut před výjezdem na veřejnou komunikaci, čištění komunikací, zakrytování sypkých stavebních materiálů a zkrápění prašných povrchů na staveništi zejména za suchého a větrného období).“ Dále podmínka č. 17 územního rozhodnutí stanoví, že v dalších fázích povolovacího řízení záměru stavby musí být „[z]pracován plán příjezdových tras na staveniště tak, aby nedocházelo k nadlimitnímu obtěžování obyvatel emisemi hluku a zvýšenou prašností. V suchých obdobích zajistit kropení vozovek.“ 25. K případnému stékání chemických látek a rozmrazovací soli z komunikace jsou relevantní ty části územního rozhodnutí upravující odvodnění komunikace. V části komunikace týkající se pozemků žalobce (0,7 až 1,3 km) je uvedeno, že „komunikace bude odvodněna otevřenými příkopy, které svádějí vodu do příkopů stávajících silnic, do přilehlých vodotečí nebo do vsakovacích jam. Minimální hloubka příkopů je 0,20 m pod plání u výkopu a 0,30 m pod terénem u násypu. […] Od ZÚ až k žel. trati L.–K. prochází obchvat ochranným pásmem vodního zdroje 2. stupně hygienické ochrany a v blízkosti pásma 1. stupně. Z tohoto důvodu jsou navrženy nepropustné příkopy (příkopová tvárnice s nepropustnou hydroizolační fólií kotvenou hřeby a příložnou deskou), a to do ZÚ po km 0,840. V souběhu s polní cestou (SO 151–hlavní) má hlavní trasa společný příkop z polní cestou.“ (viz str. 5 územního rozhodnutí). Ostatně i ve vypořádání námitek žalobce je uvedeno, že voda bude zachycena silničními příkopy. Tedy současně s vodou budou zachyceny i případné chemické látky a rozmrazovací soli. Dále je pak v podmínce č. 16 územního rozhodnutí uvedeno, že „[o]právněný učiní nezbytná opatření, aby během výstavby nedošlo ke kontaminaci dotčeného území a poškození vodního režimu na okolních pozemcích. Dojde–li vlivem provádění výstavby k poškození vodních poměrů na okolních pozemcích, oprávněný zajistí na svůj náklad nápravu.“ Dále se k této námitce uplatní i výše citovaná podmínka č. 2 územního rozhodnutí k asanaci případných havárií. Podle této podmínky mají být rovněž zvláště chráněny podzemní vody a realizace záměru musí být provedena šetrně k pásmu hygienické ochrany (PHO). Dále je stanoveno, že „[s]tavbou a jejím následným užíváním nesmí docházet ke splavování stavebních či jiných materiálů do koryt vodních toků, případný napadený materiál bude neprodleně odstraněn.“ Dále v podmínce č. 3 územního rozhodnutí je uvedeno, že „[r]ealizace záměru musí být prováděna tak, aby bylo zabráněno nežádoucímu úniku závadných látek do půdy nebo jejich smísení s podzemními, povrchovými, odpadními či srážkovými vodami. Stavba bude vybavena soupravou pro asanaci případného úniku závadných látek.“ Soud má za to, že tyto podmínky zajistí, že chemické látky nebudou stékat na pozemky.

26. Lze tak shrnout, že stavební úřad nepopřel možné negativní ovlivnění okolí stavby obchvatu v důsledky zvýšené prašnosti či imisí škodlivých látek, nicméně stanovil takové podmínky, jejichž účelem je vliv imisí z provozu komunikace omezit. Jelikož je třeba hodnotit územní rozhodnutí jako celek (tedy nikoliv pouze část vypořádávající námitky žalobce), nelze dojít k závěru, že správní orgány na předmětné námitky vůbec nereagovaly. Soud tedy přisvědčuje žalovanému, že územní rozhodnutí je přezkoumatelné, jelikož z odůvodnění jako celku je zřejmé, jakým způsobem stavební úřad o těchto otázkách rozhodl, jaký učinil závěr o skutkovém stavu, jaké právní předpisy na zjištěný skutkový stav aplikoval a jakými úvahami se přitom řídil. Žalovaný vypořádání námitek plně aproboval.

27. Je třeba zdůraznit, že žalobce v odvolání v podstatě nijak nerozporoval meritorní posouzení námitek stavebním úřadem a žalovaným. Prostý nesouhlas žalobce s hodnocením správních orgánů nemůže sám o sobě znamenat nepřezkoumatelnost jejich rozhodnutí. Žalovaný proto nepochybil, když se vyjádřil k námitkám pouze obecně odkazem na vypořádání námitek stavebním úřadem a soulad záměru s územně plánovací dokumentací. Žalobce neuplatnil ani žádné konkrétní odvolací námitky rozporující věcný obsah závazných stanovisek, resp. podmínek územního rozhodnutí. Žalovaný proto nemusel předložit odvolání k revizním závazným stanoviskům nadřízeným dotčeným orgánům podle § 149 odst. 5 správního řádu. Soud konstatuje, že napadené rozhodnutí z výše uvedených důvodů shledal přezkoumatelným.

28. Žalobce i v žalobě pouze rekapituluje uplatněné námitky a nikterak konkrétněji neuvádí, v čem je posouzení správních orgánů nesprávné, resp. nezákonné, a čím takové posouzení zasáhne do jeho subjektivních práv. Žalobce nikterak nekonkretizuje přímé dotčení svých práv, resp. neuvádí, v čem konkrétně spatřuje pochybení, jež měly správní orgány učinit při posuzování stavby obchvatu z hlediska meritorního vypořádání jeho námitek. Žalobce neprezentoval v žalobních bodech dostatečně konkrétní názorovou oponenturu vedoucí ke zpochybnění závěrů správních orgánů. Soud tedy nemusí hledat způsob pro alternativní a originální vyjádření závěrů, které již přesvědčivě vyslovily správní orgány (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2014, č. j. 6 As 54/2013–128 a již citované rozsudky č. j. 6 As 72/2014–88 a č. j. 4 As 3/2008–78).

29. Námitka týkající se nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí není důvodná.

30. Nad rámec namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí žalobce pouze polemizoval s veřejnou prospěšností stavby obchvatu. Má za to, že je větší veřejný zájem na pěstování potravin na jeho pozemcích pro veřejnou potřebu než na stavbě obchvatu. Podle § 2 odst. 1 písm. l) stavebního zákona se rozumí veřejně prospěšnou stavbou stavba pro veřejnou infrastrukturu určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu, vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci. Stavba obchvatu byla určena jako veřejně prospěšná stavba územním plánem města L. n. L. z roku 2014 (viz strana 85 územního plánu). Veřejná prospěšnost stavby vyplývá rovněž ze zásad územního rozvoje Středočeského kraje ve znění změny č. 2 účinné od 4. 9. 2018 (dostupné na: http://gis.kr–stredocesky.cz, viz strana 43). Jak již soud několikrát uvedl, v územním řízení již nelze polemizovat s vymezením veřejné prospěšnosti stavby obchvatu. Námitka není důvodná.

31. Závěrečná žalobcova úvaha o schopnosti lidského rodu předjímat skutečnosti reaguje na vyjádření stavebního úřadu, že „[n]elze však předjímat skutečnosti, které mohou nastat.“ Soud nepovažuje toto vyjádření stavebního úřadu za vhodné, jelikož je právě úkolem stavebního úřadu posoudit vliv umístění stavby obchvatu a možný zásah do práv dotčených vlastníků na základě podaných námitek, což ostatně správní orgány učinily. Podstatné však je, že i přes toto vyjádření se správní orgány se všemi v průběhu správního řízení uplatněnými námitkami dostatečně vypořádaly, a nedošlo tedy k opomenutí možných budoucích rizik. Polemika žalobce navíc podle soudu nepředstavuje samostatný žalobní bod, neboť jde v podstatě o součást žalobního bodu namítajícího nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů, kterému se soud věnoval shora. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 32. Soud shledal žalobu nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Vymezení věci Obsah podání účastníků Obsah správního spisu Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu Posouzení žaloby Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení