č. j. 43 A 80/2019- 63

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Jana Čížka a soudců Mgr. Ing. Lenky Bursíkové a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci žalobce: Mgr. Ing. P. H. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 za účasti osob zúčastněných na řízení: RIM PROPERTY DEVELOPMENT, s. r. o. sídlem Helénská 1799/4, Praha 2 zastoupena advokátem Mgr. Tomášem Krejčím sídlem Pařížská 204/21, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2019, č. j. 091927/2019/KUSK, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2019, č. j. 091927/2019/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3 000 Kč na náhradě nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. V posuzované věci je předmětem sporu, zda měl být žalobce účastníkem řízení o povolení změny stavby před dokončením.

2. Městský úřad v Říčanech rozhodnutím ze dne 29. 1. 2018, č. j. 6995/2018-MURI/OSÚ/00022, na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení (stavebník) ze dne 15. 11. 2017 povolil změnu stavby před dokončením zápisem do stavebního deníku, a to pro stavební záměr „Obytný soubor 5 RD v Ř.-R.“ na pozemcích p. č. XA, XF, XB, XC v katastrálním územím Ř.-R. (veškeré níže uváděné pozemky se nacházejí v tomto katastrálním území).

3. Rozhodnutím ze dne 11. 6. 2018, č. j. 072694/2018/KUSK, žalovaný zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí městského úřadu jako nepřípustné. Zdejší soud pak k žalobcově žalobě rozsudkem ze dne 31. 5. 2019, č. j. 43 A 95/2018 – 56, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení proti tomuto rozsudku zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 6. 8. 2021, č. j. 3 As 224/2019 – 67.

4. Žalovaný následně v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) opětovně zamítl žalobcovo odvolání jako nepřípustné, neboť bylo podáno osobou, která není účastníkem řízení.

5. Žalovaný uvedl, že podle zjištění stavebního úřadu, zachycených v záznamu pořízeném dne 27. 1. 2011, byla k tomuto dni provedena skrývka ornice a vyhloubeny výkopy pro základy rodinných domů. Tento záznam stavební úřad vyhotovil při posuzování žádosti stavebníka o vydání rozhodnutí o prodloužení lhůty k dokončení stavby. Některé stavební práce sice mohly být zmatečné, nicméně stavebník se nikdy nevzdal práva provádět stavbu a ve lhůtě stanovené stavebním povolením a jeho prodloužením se stavbou započal. Správní spis podle žalovaného neobsahuje žádné relevantní důkazy, na jejichž základu by bylo možno závěry stavebního úřadu zpochybnit. Pokud by stavebník provedl pouze sejmutí ornice, bylo by na zvážení, zda byla stavba zahájena, nebo zda byly provedeny pouze přípravné práce. Jelikož však stavební úřad v rámci prodloužení lhůty k dokončení stavby konstatoval do záznamu z místa stavby, že byly provedeny výkopy pro základy rodinných domů, lze jednoznačně říci, že stavba byla zahájena.

6. Žalovaný dále konstatoval, že změnou stavby před dokončením se nezměnil účel užívání stavby, stavba byla zkolaudována jako rodinné domy, nejedná se tudíž o bytové domy, jak uvádí žalobce. Žalovaný popsal, že změna stavby před dokončením spočívala ve změně dispozice bytů (zrušení komor a nahrazení vestavěnou skříní v chodbě, u bytů v úrovni ulice přesunutí obytného prostoru s kuchyňským koutem, aby byly orientovány směrem k vodní ploše, koupelny byly přesunuty do středu dispozice, za koupelnou je umístěn kuchyňský kout). Největších změn doznala dispozice mezonetových bytů – obývací pokoj s kuchyňským koutem byl přesunut do podkroví s přímým vstupem na terasu, ve spodním podlaží jsou umístěny 3 obytné místnosti, koupelna a samostatné WC se sprchovým koutem. Kapacita objektů zůstává stejná, tj. 20 bytových jednotek do 60 m2 a 10 mezonetů s výměrou cca 103 m2 a terasou. Dále z projektové dokumentace vyplývá, že bylo změněno založení objektů (na pilotové) a současně konstrukční systém nosné konstrukce 1. PP na železobetonovou monolitickou konstrukci, dále stropní panely nad 1. PP na monolitickou stropní desku. Zděná obvodová konstrukce v ostatních patrech byla ponechána v tloušťce 240 mm, tj. změna konstrukčního systému se týkala pouze 1. PP. Z projektové dokumentace vyplývá, že plochy jednotlivých bytů nebyly zvětšeny, a tudíž se tyto změny nemohou projevit na zvýšeném počtu parkovacích míst, tj. řešení dopravy v klidu se oproti původnímu stavebnímu povolení nemění. Žalovaný doplnil, že povolené změny stavby mohly oproti plánovaným imisím vyvolat pouze minimální změny, neboť zemní práce musely být vykonány, ať by byl zvolen jakýkoli způsob založení, to samé se týká vylití a vyztužení pilotů – jakékoli založení objektu by muselo být vyplněno materiálem, který by byl přivezen po přilehlé místní komunikaci. Žalovaný uzavřel, že „stavební úřad je garantem veřejné moci, který, pokud by zjistil, že stavba byla realizována bez řádného povolení, tuto stavbu by zpětně nemohl legalizovat zápisem do stavebního deníku, ale danou věc by řešil jako nepovolenou část stavby“.

7. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného. Stručné shrnutí žaloby 8. Žalobce v úvodu obsáhlé žaloby zmiňuje, že se v napadeném rozhodnutí neuvádí, zda byla žalovanému předána doplnění odvolání ze dne 21. 3. 2018 a 30. 4. 2018 a podání ze dne 10. 7. 2019 a zda se s nimi žalovaný seznámil. Žalovaný po zrušení svého prvního rozhodnutí nevyvinul ani elementární úsilí a dokonce si ani nevyžádal správní spis (zejména původní projektovou dokumentaci a změnovou projektovou dokumentaci), přesto v odůvodnění rozhodnutí uvádí, co je a co není předmětem změny stavby. Je přitom zjevné, že žalovaný vychází pouze z účelově vybraných informací od městského úřadu a informací „z druhé ruky“. Žalovaný odkazuje na údaje v dokumentech, které jsou údajně součástí správního spisu, přestože se žádné dokumenty obsahující žalovaným uváděné údaje ve spisu nenacházejí (např. záznam o zahájení stavby pořízený dne 27. 1. 2011). Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí ničím nepodložené domněnky, například, že městský úřad by věc řešil jako nepovolenou stavbu, zjistil-li by, že je realizována bez řádného povolení. Tvrzení a listinné důkazy předložené žalobcem pak žalovaný zcela ignoruje, o žádném z nich se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vůbec nezmiňuje.

9. Žalobce konstatuje, že je vlastníkem pozemku bezprostředně sousedícího s pozemkem stavebníka p. č. XA, na němž byl částečně realizován stavební záměr. Provádění stavby na tomto pozemku je podstatným zásahem do žalobcova vlastnického práva. Po komunikaci před domem žalobce projížděly kamiony se stavebním materiálem a další technika, tato komunikace bude také jedinou komunikací pro obyvatele 30 nových bytů, což povede ke zvýšení provozu, hluku, exhalací a zhoršení bezpečnosti osob. Žalobce tak splňuje jak formální zákonnou definici „mezujícího souseda“, tak i širší definici stanovenou judikaturou.

10. Žalovaný vychází z „paměťového záznamu“, který vyhotovila pracovnice městského úřadu, ovšem nikoli 27. 1. 2011, ale pravděpodobně až v roce 2019, a který zachycuje zjištění učiněná dne 27. 1. 2011 při výkonu stavebního dohledu. Pracovnice městského úřadu chybně vyhodnotila výkopové práce na pozemku p. č. XB, neboť zaměnila odstraňování navážky o mocnosti až 4 metrů s hloubením výkopů pro základy domů. Pracovnice nebyla detailně seznámena s projektovou dokumentací stavby, neboť nevedla řízení o vydání rozhodnutí o umístění stavby a stavebního povolení. Úřední osoba, která vedla tato řízení, na základě kontrolní prohlídky provedené dne 20. 10. 2011 za účasti žalobce a pověřeného pracovníka stavebníka, vydala dne 27. 6. 2012 rozhodnutí, v jehož výroku konstatovala, že „stavebník do dvou let od nabytí právní moci s výstavbou druhé etapy nezačal, požádal jen o prodloužení lhůty výstavby, a nic nenaznačuje tomu, že výstavbu druhé etapy v nejbližší době započne“. Žalovaný se existencí tohoto rozhodnutí, které je pro městský úřad závazné, vůbec nezabýval. Z leteckého snímku z roku 2012 je zjevné, že stavebník odstranil zeminu v téměř celé ploše, nikoli pouze v půdorysu domů, jak by tomu bylo v případě hloubení základů. Podle změněné projektové dokumentace nadto stavba vůbec nemá hloubené základy, ale je založena na zahloubených železobetonových pilotách a na základové desce umístěné na úrovni budoucího terénu. V roce 2014 stavebník výkop opětovně zavezl, ještě v roce 2017 byl pozemek zarostlý náletovým porostem. Žalovaný se vůbec nezabýval přípisem ze dne 23. 9. 2014, kterým městský úřad vyrozuměl žalobce, že stavebník uvedl pozemek p. č. XB do původního stavu. Z uvedených skutečností je podle žalobce zřejmé, že stavební povolení (vydané stavebníkovi v roce 2009) pozbylo platnosti nejpozději v roce 2014.

11. Stavba není podle žalobce v souladu s vydaným stavebním povolením – měly být postaveny rodinné dvojdomy s jedním podzemním a dvěma nadzemními podlažími a podkrovím, ve skutečnosti stavebník postavil pět bytových domů s šesti převážně malometrážními byty o čtyřech nadzemních podlažích. Jde o změnu, která se dotýká podmínek územního rozhodnutí. Nebylo proto možné schválit změnu stavby před dokončením ve formě zápisu do stavebního deníku. Žalovaný opomněl, že došlo k navýšení šířky izolačního polystyrenu ze 100 mm na 150 mm. Touto změnou došlo ke zvětšení objemu domů, což je změna dotýkající se podmínek územního rozhodnutí. Argumentaci o změně objemu stavby žalovaný zcela ignoroval. Žalovaný neměl při svém rozhodování k dispozici projektovou dokumentaci. Projektant uvedl ve výkresech pro změnu stavby před dokončením chybně výměry místností u všech bytů v 1. podzemním podlaží. Žádná z těchto místností nemá méně než 60 m2, což je klíčové pro stanovení počtu parkovacích míst. Domy tedy neodpovídají rozhodnutí o umístění stavby z hlediska výpočtu dopravy v klidu. Projektant nepravdivým uvedením výměr místností v 1. podzemním podlaží „ušetřil“ stavebníkovi zřízení dodatečných 8 parkovacích stání. Žalobce nikdy netvrdil, že ke zvýšení hluku mělo dojít litím betonu, ale v důsledku hloubení otvorů pro piloty vrtnými soupravami.

12. Žalobce dále připomíná, že řízení o povolení změny stavby před dokončením nelze zahájit, byla-li již změna provedena v rozporu s ověřenou projektovou dokumentací. Povinností stavebního úřadu bylo zahájit řízení o odstranění stavby a v jeho rámci případně provedenou stavbu dodatečně povolit, nebo po předložení dokumentace skutečného provedení stavby vyslovit souhlas s užíváním stavby. V daném případě zjevně nejde o drobné odchylky při provádění stavby, ale o záměrné provedení stavby odlišným způsobem. Stavba byla založena více než půl roku před schválením změny stavby před dokončení a dokonce ještě před vyhotovením projektové dokumentace pro tuto změnu. Došlo k nepřípustnému procesnímu zvýhodnění stavebníka, neboť v řízení o dodatečném povolení stavby nelze rozhodnout zápisem do stavebního deníku, vždy musí být vyhotoveno rozhodnutí v listinné podobě a musí být doručeno všem účastníkům původního stavebního a případně též územního řízení. Žalovaný se nevyjádřil ani k celé řadě dalších námitek (nemožnost schválit změnu stavby zápisem do stavebního deníku v případě, že jsou podány písemné námitky, změna založení stavby a vodorovných i svislých nosných konstrukcí domu, nesplnění podmínky nedotčení veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy, chyby projektové dokumentace pro změnu stavby před dokončením). Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení 13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že záměr se nedotýká změn územního rozhodnutí, jelikož objemová hmota zůstává beze změny, mění se konstrukční systém a vnitřní dispozice, aniž by se měnil způsob jejich užívání. Žalovaný dále zopakoval argumentaci obsaženou v napadeném rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby.

14. Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření k žalobě zmínila, že s ní žalobce od roku 2011 vede soudní spor, v němž se domáhal odstranění drobných vad na svém domě a zejména náhrady škody za to, že osoba zúčastněná na řízení rozdělila okolní rodinné domy na bytové jednotky. Nynější žaloba má nepřímou souvislost s civilním sporem, neboť žalobce osobě zúčastněné na řízení nabízel, že proti ní před soudem nebude dále brojit, pokud mu uhradí alespoň část požadované náhrady škody. Osoba zúčastněná na řízení však odmítla, neboť žalobcův nárok považuje za nedůvodný. Žalobce nebyl na svých právech nijak zkrácen, neboť byl na výstavbu upozorněn již v kupní smlouvě. Podle současného územního plánu jsou i všechny okolní nezastavěné pozemky určeny k další zástavbě rodinnými domy městského typu. Osoba zúčastněná na řízení nechápe žalobcův postup ani s ohledem na nové sousedy (majitelé jednotek v dotčených nemovitostech), kteří většinově ke koupi využili hypoteční úvěr a kteří kvůli postupu žalobce prožívají silné psychické útrapy z obav o své finance a bydlení. Osoba zúčastněná na řízení zdůrazňuje, že půdorys nových budov nikdy nepřesahuje 60 m2, což lze ověřit ze zápisu v katastru nemovitostí, např. u jednotky č. XD nacházející se v 1. nadzemním podlaží budovy č. p. XE, která má podle katastru nemovitostí 58,7 m2. Změna stavby před dokončením se nedotkla územního rozhodnutí, neboť objemová hmota novostaveb zůstala totožná, stejně jako způsob jejich využití. Osoba zúčastněná na řízení navrhuje zamítnutí žaloby. Žalobcovy repliky 15. V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že odůvodnění napadeného rozhodnutí stejně jako vyjádření k žalobě jsou kompletně vyfabulovaná, neboť ze správního spisu vůbec nevyplývají nebo jsou s ním v evidentním rozporu. Součástí správního spisu není výkresová část projektové dokumentace ke změně stavby před dokončením. Projektová dokumentace pro původní stavební povolení chybí zcela. Žalovaný se vůbec neseznámil s projektovou dokumentací, čímž se vysvětlují nesprávná tvrzení ohledně rozsahu změn provedených stavebníkem. Součástí spisu nejsou dokonce ani dokumenty, které do něj založil žalobce. Žalovaný se opětovně nezabýval odvolacími námitkami, jakékoli závěry ohledně žalobcova účastenství jsou proto přinejmenším předčasné. Rozsah změn stavby byl podstatně větší, než uvádí žalovaný, a především se hned v několika ohledech dotýká podmínek územního rozhodnutí. Žalobce prokázal výpočtem provedeným na základě údajů z projektové dokumentace, že se zastavěná plocha (tzn. i objemová hmota) každého dvojdomu zvětšila o 2,5 m2. Stavební úřad tak nemohl schválit změnu stavby před dokončením ve formě zápisu do stavebního deníku. Tvrzení žalovaného, podle kterého stavební úřad pořídil dne 27. 1. 2011 záznam o zahájení stavebních prací, je nepravdivé. Změna stavby před dokončením vyvolala potřebu vyvrtání celkem 75 otvorů do zeminy o průměru 60 cm a hloubce 6 m pro betonové piloty, které bylo prováděno po dobu 17 dní několika mobilními vrtnými soupravami umístěnými na těžkých pásových transportérech. Po celou tuto dobu byl žalobce a obyvatelé sousedních domů obtěžováni hlukem motorů souprav a monotónními údery železných dutých vrtáků. Stavba byla zahájena založením domů více než 6 měsíců před povolením změny stavby před dokončením a při jejím povolení již byla dokončena hrubá stavba včetně střechy a probíhaly práce na fasádách, což plyne i ze stavebního deníku a fotografie, kterou žalobce učinil součástí odvolání. Žalovaný o předčasném provedení stavby při vydání napadeného rozhodnutí prokazatelně věděl. Podle žalobce žalovaný i přes pokyn soudu opětovně nevypořádal žalobcovy odvolací námitky.

16. V replice k vyjádření osoby zúčastněné na řízení žalobce uvedl, že poukazy na soukromoprávní vztahy nejsou pro věc relevantní. Žalobce nynější žalobou nebrojí proti výstavbě jako takové, ale proti výstavbě bez platného stavebního povolení, v rozporu s územním rozhodnutím i územním plánem. Situace majitelů bytových jednotek je politováníhodná. Kvůli nečinnosti městského úřadu a žalovaného se osobě zúčastněné na řízení podařilo domy vystavět a byty rozprodat novým vlastníkům, čímž podstatně narostl počet dotčených osob. Není to tedy žalobce, kdo svým jednáním působí těmto osobám „silné psychické útrapy z obav o své finance a bydlení“, ale skutečnou příčinou je nerespektování právních předpisů osobou zúčastněnou na řízení. Tvrzení, že půdorys nových budov nikdy nepřesahuje 60 m2 je zjevný nonsens. I naprostému laikovi musí být zjevné, že významná část základové desky je zastavěna obvodovými a vnitřními zdmi. Pokud by základová deska měla výměru 60 m2, podlahová plocha místnosti by musela být podstatně menší. Jednoduchým výpočtem z údajů v projektové dokumentaci lze zjistit, že plocha základové desky je cca 71 m2. Zápis v katastru nemovitostí nemůže sloužit jako relevantní důkaz o výměře bytu (výměra bytu vůbec není údajem evidovaným v katastru nemovitostí).

17. Ve vyjádření a doplnění ze dne 15. 3. 2021 žalobce předložil snímek pozemku parc. č. XB z roku 2013, z nějž je patrné, že se na daném pozemku nachází obdélníkový výkop přes celou šířku pozemku v jeho tehdejší výměře. Posouzení žaloby 18. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené.

19. Soud posoudil žalobu v rozsahu uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přičemž o věci rozhodl bez jednání, neboť žalobce s projednáním věci bez jednání vyslovil souhlas a žalovaný na výzvu soudu nesdělil, že by s tímto postupem nesouhlasil, a má se tedy za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Nadto soud dospěl k závěru, že je na místě postup podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.

20. Podle § 118 odst. 6 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 39/2015 Sb., změnu stavby, která se nedotýká práv ostatních účastníků stavebního řízení, může stavební úřad schválit rozhodnutím vydaným na místě při kontrolní prohlídce stavby. Rozhodnutí je stavebníkovi oznámeno zápisem do stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě; stavební úřad jej následně bez zbytečného odkladu zaznamená do spisu, podle okolností vyznačí změnu též v ověřené projektové dokumentaci. Může tak učinit, jen pokud se změna nedotýká podmínek územního rozhodnutí, veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy nebo v případě, kdy příslušný dotčený orgán písemně anebo prohlášením do protokolu se změnou souhlasí.

21. V daném případě bylo povinností správních orgánů postupovat podle stavebního zákona právě ve shora citovaném znění, účinném do 31. 12. 2017. Osoba zúčastněná na řízení totiž podala žádost (označenou jako žádost o vydání stavebního povolení), na jejímž základu došlo k povolení změny stavby před dokončením, dne 15. 11. 2017. Tímto dnem tak došlo k zahájení řízení (§ 44 odst. 1 správního řádu). Podle čl. II bodu 10 zákona č. 225/2017 Sb., který s účinností od 1. 1. 2018 novelizoval stavební zákon, správní řízení, která nebyla pravomocně ukončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí stavební úřad podle dosavadních právních předpisů. Poukazuje-li tedy žalovaný v napadeném rozhodnutí na § 109 písm. e) stavebního zákona ve znění účinném od 1. 1. 2018, jde o poukaz pro souzenou věc nerelevantní.

22. Předmětem řízení je rozhodnutí, kterým žalovaný podle § 92 odst. 1 správního řádu zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí vydanému městským úřadem podle § 118 odst. 6 stavebního zákona pro nepřípustnost (tedy jako podané osobou k tomu neoprávněnou). Rozhodnutí odvolacího orgánu o zamítnutí odvolání pro opožděnost nebo nepřípustnost podle § 92 odst. 1 správního řádu není rozhodnutím, v němž by se správní orgán věcně zabýval odvoláním účastníka řízení. Tímto rozhodnutím odvolací správní orgán zamítá odvolání z důvodu jeho opožděnosti či nepřípustnosti, tj. z důvodu nenaplnění jedné ze základních procesních podmínek, bez níž nelze podané odvolání meritorně posoudit, proto také není odvoláním napadené rozhodnutí na základě opožděného či nepřípustného odvolání současně potvrzováno. Zamítnutí opožděného či nepřípustného odvolání nemá vliv na právní moc napadeného rozhodnutí na rozdíl od zamítnutí odvolání po věcném přezkumu (§ 90 odst. 5 správního řádu). To je dáno tím, že zatímco posléze uvedené rozhodnutí tvoří s přezkoumávaným rozhodnutím jeden celek, rozhodnutí o opožděném nebo nepřípustném odvolání s napadeným rozhodnutím jeden celek netvoří (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 1. 2017, č. j. 7 As 292/2016 – 29). Uvedené závěry pak zprostředkovaně ovlivňují rovněž rozsah soudního přezkumu rozhodnutí, jímž bylo odvolání podle § 92 odst. 1 správního řádu zamítnuto pro nepřípustnost. Je zřejmé, že v takovém případě správní soud na půdorysu uplatněných žalobních námitek přezkoumá, zda správní orgán v konkrétní věci správně uvážil o nedostatku procesních podmínek k meritornímu posouzení podaného odvolání (srov. rozsudky NSS ze dne 27. 5. 2010, č. j. 5 As 41/2009 – 91, č. 2127/2010 Sb. NSS, ze dne 27. 4. 2012, č. j. 5 As 111/2011 – 87, či ze dne 7. 9. 2017, č. j. 4 Azs 174/2017 – 51).

23. Soud připomíná, že předcházející rozhodnutí žalovaného zrušil rozsudkem č. j. 43 A 95/2018 – 56. Žalovaný byl proto povinen postupovat v souladu s rozsudkem a v něm vysloveným právním názorem, který byl pro něj závazný (srov. § 78 odst. 5 s. ř. s.). Tyto limity přitom dopadají i na soud v řízení o této žalobě. Zásada vázanosti svým právním názorem vysloveným v téže věci se v případě soudů uplatňuje jako obecný princip a znemožňuje soudu, aby v identické věci přehodnotil svůj dosavadní závěr (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 10. 2019, č. j. 4 As 3/2018 - 50, č. 4015/2020 Sb. NSS).

24. Jak již soud zdůraznil v předcházejícím rozsudku, povinností žalovaného bylo odůvodnit, zda žalobce mohl být změnou stavby před dokončením povolenou dle § 118 odst. 6 stavebního zákona a postupem stavebního úřadu přímo dotčen ve svých právech. Byl též povinen vypořádat všechny odvolací námitky, které mohly mít vliv na posouzení žalobcova účastenství a přípustnost odvolání. Je povinností správních orgánů posoudit, kteří z vlastníků „sousedních“ pozemků a staveb na nich mohou být rozhodnutím o změně stavby před dokončením dotčeni. Toto posouzení není v odvolacím řízení omezeno rozsahem odvolacích námitek, neboť žalovaný odpovídá za soulad rozhodnutí s právními předpisy. Změna stavby před jejím dokončením může být povolena formou rozhodnutí na místě dle § 118 odst. 6 stavebního zákona jen tehdy, pokud se nedotýká práv ostatních účastníků stavebního řízení. Jen za splnění mimo jiné této podmínky je účastníkem řízení pouze stavebník a nikdo jiný. Bylo tedy třeba zejména posoudit povahu změn stavby, o jejichž povolení osoba zúčastněná na řízení žádala, a zvážit, zda je dána reálně představitelná možnost dotčení práv žalobce jako vlastníka sousedního (nikoli nutně mezujícího) pozemku.

25. V řízení o změně stavby před dokončením dle § 118 stavebního zákona, které je v podstatě „malým stavebním řízením“, si stavební úřad musí autonomně stanovit okruh účastníků a prověřit, zda je stavebníkem požadovaná změna v souladu se zákonem, prováděcími předpisy a závaznými stanovisky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2010, č. j. 7 As 17/2010 - 101). Okruh účastníků řízení o změně stavby před dokončením je povinen určit stavební úřad za přiměřeného použití ustanovení § 109 stavebního zákona (popřípadě též § 85 stavebního zákona, vyžaduje-li změna stavby před jejím dokončením změnu územního rozhodnutí a je rozhodováno ve spojeném řízení), a to v závislosti na jejich možném dotčení změnou, o jejíž povolení stavebník žádá. Účastníkem řízení o změně stavby je ten, jehož práv se právě projednávaná změna dotýká [§ 109 odst. 1 písm. e) citovaného zákona]. Pro přiznání pozice účastníka řízení postačí pouhá možnost, že k dotčení práv vlivem změny stavby dojde. Skutečné dotčení a jeho míra je pak následně řešena v rámci meritorního projednání žádosti o povolení změny stavby za účasti potenciálně přímo dotčených osob, které v něm mohou na základě seznámení se s dokumentací vznášet námitky. Zvláštním druhem změny stavby před jejím dokončením je změna stavby, která se nedotýká práv ostatních účastníků stavebního řízení. Takovou změnu může stavební úřad schválit rozhodnutím vydaným na místě při kontrolní prohlídce stavby (§ 118 odst. 6 stavebního zákona). Z povahy věci je možné povolit tuto změnu stavby před jejím dokončením formou rozhodnutí na místě dle § 118 odst. 6 stavebního zákona jen v případě menších změn, jejichž soulad s právem a absence rozporu s právy ostatních účastníků je naprosto evidentní (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 20. 3. 2018, č. j. 45 A 118/2017 – 123).

26. Postup podle § 118 stavebního zákona lze zásadně použít pouze tak, že stavebník nejprve získá povolení ke změně stavby před jejím dokončením a teprve pak změnu stavby skutečně provede. Provede-li stavebník změnu stavby bez toho, aby k ní před jejím skutečným provedením získal povolení, lze ji v závislosti na její povaze a rozsahu legalizovat toliko postupem podle § 121 stavebního zákona, jde-li o nepodstatnou odchylku oproti vydanému stavebnímu povolení, anebo dodatečným povolením stavby postupem podle § 129 citovaného zákona, jde-li o podstatnější změnu (viz rozsudek NSS ze dne 20. 5. 2010, č. j. 7 As 17/2010 – 101). Z § 118 stavebního zákona a definice změny stavby před dokončením též vyplývá, že předpokladem, aby stavební úřad mohl povolit požadovanou změnu stavby oproti jejímu povolení, je existence povolení vydaného dle stavebního zákona ve smyslu § 118 odst. 1 věty druhé stavebního zákona, které vyvolává právní účinky.

27. Soudu nezbývá než konstatovat, že ani v nyní napadeném rozhodnutí se žalovanému nepodařilo vylíčit přezkoumatelné důvody, které by odůvodňovaly závěr o nepřípustnosti žalobcova odvolání. Žalovaný opětovně pominul základní odvolací námitky a podklady, kterými se žalobce snažil prokázat svá tvrzení ohledně dotčení na vlastnickém právu rozhodnutím městského úřadu.

28. Úkolem žalovaného bylo v prvé řadě zabývat se tím, zda nemohl být žalobce rozhodnutím městského úřadu dotčen, a zda tedy byl oprávněn k podání odvolání. Tím by byla zároveň zodpovězena i otázka, zda byla naplněna jedna ze zákonem předpokládaných podmínek pro vydání rozhodnutí podle § 118 odst. 6 stavebního zákona, a to absence dotčení práv ostatních účastníků stavebního řízení. Byl-li by žalobce oprávněn k podání odvolání, jen stěží by bylo možné dospět k závěru, že byly splněny podmínky pro vydání prvostupňového rozhodnutí plynoucí z § 118 odst. 6 stavebního zákona.

29. Žalobce spatřoval dotčení svých práv zejména v nedostatečném počtu parkovacích míst, který je důsledkem navýšení výměr bytových jednotek v důsledku povolené změny stavby před dokončením (žalobce uvádí, že v důsledku zvětšení výměr bytů v prvním podzemním podlaží mělo být vybudováno o osm parkovacích míst víc). Žalobce tak dle svého tvrzení bude dotčen zhoršením dopravy klidu.

30. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí k této otázce stručně konstatoval, že „z údajů uvedených v projektové dokumentaci vyplývá, že plochy jednotlivých bytů nebyly zvětšeny, a tudíž se tyto změny nemohou projevit na zvýšeném počtu parkovacích míst, tj. řešení dopravy v klidu se oproti původnímu stavebnímu povolení nemění. Parkovací stání je řešeno na pozemcích rodinných domů pro celkem 30 osobních automobilů a 10 veřejných parkovacích stání vč. 2 pro invalidy. Celkový počet 40 stání“.

31. Žalobce přitom zejména v doplnění odvolání ze dne 10. 7. 2019 podrobně popsal výpočty, na jejichž základu dospěl k závěru ohledně zvětšení výměr bytů v důsledku zmenšení svislých konstrukcí z cihelných bloků o 40 mm. Toto tvrzení však žalovaný vůbec nezohlednil. Je sice pravdou, že napadené rozhodnutí je datováno 4. 7. 2019, vydáno však bylo až dne 15. 7. 2019, kdy byl učiněn úkon k jeho doručení – odeslání do žalobcovy datové schránky [srov. § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu]. Uvedené podání tak žalovanému došlo ještě před vydáním rozhodnutí a bylo jeho povinností se k němu vyjádřit.

32. Soud v této souvislosti přisvědčuje žalobci též v tom, že součástí předloženého správního spisu je pouze souhrnná technická zpráva změnové projektové dokumentace, situační výkresy i další povinné části projektové dokumentace chybí. Ze správního spisu též není patrné, že by si žalovaný vyžádal původní projektovou dokumentaci, kterou by mohl porovnat se změněnou projektovou dokumentací. Žalovaný tak zjevně vycházel z informací obsažených toliko v souhrnné technické zprávě projektové dokumentace, podle které nedojde k žádným změnám ve výměrách bytů, byť žalobce tento předpoklad svými četnými tvrzeními zpochybnil. Soudu tak shodně s žalobcem není zřejmé, jak žalovaný dospěl k ověření správnosti tohoto tvrzení stavebníka, které je klíčové z hlediska posouzení dopadu rozhodnutí městského úřadu do žalobcových práv.

33. Soud musí také zopakovat svou předcházející výtku, že se žalovaný se nikterak nezabýval konkrétní změnou konstrukčního systému a možným podstatným zvýšením hlukových imisí, které mohou být s provedením odlišné konstrukce stavby spojeny, a které je v daném případě s ohledem na změnu na pilotové založení stavby, jež je popsáno v souhrnné technické zprávě, reálně myslitelné, a to i ve vztahu k vlastníku pozemku, jehož součástí je stavba rodinného domu, který se nachází cca ve vzdálenosti 40 metrů od stavby. Žalovaný k této otázce konstatoval, že povolené změny mohly vyvolat pouze minimální změny z hlediska imisí, jelikož práce na objektu musely být vykonány, ať byl zvolen jakýkoli způsob založení, a to samé se týká vylití a vyztužení daných pilotů, jelikož jakékoli založení objektu by muselo být vyplněno materiálem, který by byl přivezen po přilehlé komunikaci. Žalovaný tak při vypořádání otázky zvýšení imisí zcela pominul žalobcovy námitky, že změnou založení stavby z původního založení na desce se ztužujícími pásy do nezámrzné hloubky na založení na betonových pilotách o průměru 60 cm vetknutých do hloubky 6 m dojde k obtěžování obtížně snesitelným hlukem mobilních vrtných souprav umístěných na těžkých pásových transportérech při hloubení otvorů údery železných vrtáků. Žalovaný se zaměřil pouze na imise způsobené přivážením materiálu pro založení stavby, které však žalobce vůbec nenamítal. Naopak, námitku zásadního navýšení hlukových imisí při provádění stavby, které jsou s ohledem na shora popsané okolnosti skutečného provádění stavby naprosto myslitelné, žalovaný opomněl. Byť se žalobcovo tvrzení o intenzitě dotčení jeho práv v důsledku obtěžování hlukem vznikajícím při zakládání pilotů může zdát nadneseným, nejde o námitku, kterou by mohl žalovaný zcela opomenout. I tato žalobní námitka je tedy důvodná.

34. Soud v předcházejícím rozhodnutí žalovanému také uložil, aby se zabýval otázkou platnosti stavebního povolení, tedy vůbec splněním podmínek pro vydání rozhodnutí o povolení změny stavby před dokončením. Co se týče námitek zpochybňujících existenci platného stavebního povolení, k jehož změně mělo rozhodnutí městského úřadu směřovat, žalovaný své úvahy opřel výhradně o tzv. paměťový záznam. Jde o nedatovanou listinu, jejímž obsahem je následující vyjádření Ing. Šárky Hájkové (pracovnice městského úřadu): Dne 27. 1. 2011 jsem navštívila v rámci stavebního dohledu pozemky parc. č. XF, XB v katastrálním území Ř.-R., při příležitosti ověření oprávněnosti podání žádosti (RIM Property Development, spol. s r.o.) o vydání rozhodnutí o prodloužení lhůty k dokončení stavby (spis. zn. 929/2011 ze dne 6. 1. 2011). Na místě samém bylo zjištěno, že stavba byla zahájena. Byla provedena skrývka ornice a vyhloubeny výkopy pro základy rodinných domů.“ 35. K tomuto podkladu je třeba předně zdůraznit, že nejde o nic jiného než o prosté tvrzení pracovnice městského úřadu, které nedoprovází žádný další podklad způsobilý tato tvrzení jakkoli prokázat. Jeho důkazní síla je tak velmi slabá. Jde vlastně jen o popis toho, co údajně daná úřednice vnímala svými smysly při provádění stavebního dohledu dne 27. 11. 2011. Uvedené samo o sobě neznamená, že by tato listina byla jako podklad pro rozhodnutí žalovaného zcela nepoužitelná. Žalobce však její správnost a relevanci zpochybnil řadou tvrzení a důkazů, se kterými se žalovaný vůbec nijak nevypořádal. Jde zejména o žalobcův poukaz (obsažený již v odvolání ze dne 12. 3. 2018) na rozhodnutí městského úřadu o nařízení zjednání nápravy ze dne 27. 6. 2012, č. j. 27596/2012-MURI/OSÚ/00022, v jehož výroku se konstatuje, že stavebník do dvou let od nabytí právní moci stavebního povolení s výstavbou nezačal a nic nenasvědčuje tomu, že s výstavbou v brzké době započne, a související vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 021 EX 6052/13-7, dále vyjádření úřední osoby v přípisu ze dne 9. 11. 2011, č. j. 60538/2011-MURI/OSÚ/00022, a výzva ke zjednání nápravy ze dne 5. 12. 2011, č. j. 64768/2011-MURI/OSÚ/00022. K vyvrácení tvrzení obsaženého v paměťovém záznamu žalobce dále v odvolání poukázal na letecký snímek z roku 2012 (z nějž je patrné, že zemina byla odstraněna téměř z celé plochy pozemků, nikoli pouze v půdorysu domů, což potvrzuje žalobcovo tvrzení, že zemní práce provedené v letech 2009 – 2011 spočívaly pouze v odstranění navážky o mocnosti až 4 metry) a průběh stavebních prací v roce 2017, kdy mělo podle žalobce teprve skutečně dojít k zahájení stavby. Žalobce v odvolání poukázal též na přípis městského úřadu ze dne 23. 9. 2014, č. j. 120992/2014-MURI/OSÚ/00022, jímž byl žalobce vyrozuměn, že stavebník uvedl pozemek p. č. XB do původního stavu tím, že zavezl výkop na tomto pozemku zeminou ze stavby „N. F.“. K těmto tvrzením žalobce přiložil též fotografie z března 2017, na nichž je zachycen pozemek p. č. XB zarostlý náletovým porostem, místy se zde nacházela skládka odpadu, obrysy zavezeného výkopu byly nezřetelné a oplocení vyvrácené.

36. K těmto tvrzením a podkladům přiloženým se žalovaný vůbec nevyjádřil, nijak je nehodnotil ani nekonfrontoval s tvrzeními obsaženými v paměťovém záznamu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí tak nevyplývá, proč vzal žalovaný za své skutečnosti plynoucí z paměťového záznamu a proč nepovažoval žalobcovy odvolací námitky tento záznam zpochybňující za mylné. Prosté konstatování žalovaného, že některé kroky stavebníka se mohly jevit jako zmatečné, nicméně že platnost stavebního povolení byla ověřena právě tímto paměťovým záznamem, tak za současného stavu věci nemůže obstát. Stejně tak s ohledem na shora uvedené není pravdivé tvrzení žalovaného, že „spis neobsahuje žádné relevantní důkazy, na základě kterých by závěr stavebního úřadu bylo možné zpochybnit“. Naopak, žalobce předložil množství podkladů, které daný závěr komplexně zpochybňují. Závěry žalovaného tak jsou nepřezkoumatelné a nemají oporu ve správním spisu.

37. Přitom již v předcházejícím rozsudku soud konstatoval, že námitka pozbytí platnosti stavebního povolení může být pro posouzení dotčení v právech a účastenství významná. Pokud by totiž stavební povolení skutečně pozbylo platnosti, a neumožňovalo tedy provádění žádné stavební činnosti, nebylo by možné poměřovat míru dotčení v právech prováděním změny stavby se stavem, kdy by byla stavba prováděna dle takového stavebního povolení, respektive poměřovat imise způsobené realizací nového konstrukčního systému stavby na základě povolené změny s imisemi, které by vznikaly při stavební činnosti prováděné dle původního stavebního povolení, jak činí žalovaný, a dospět k závěru, že pokud jsou imise spojené s prováděním nového a původního konstrukčního systému obdobné, nemůže být požadovanými změnami žalobce dotčen na svých právech.

38. Soud nyní nemůže z důvodu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí hodnotit shora popsané důkazy a jejich vliv na správnost závěru žalovaného. Nad rámec nutného odůvodnění nicméně konstatuje, že soubor tvrzení a důkazů předestřených žalobcem v odvolacím řízení vrhá silný stín pochybností na závěr žalovaného o platnosti stavebního povolení v okamžiku vydání rozhodnutí o povolení změny stavby před dokončením. Bude-li tedy chtít žalovaný v dalším řízení setrvat na tomto svém závěru, bude muset své úvahy velmi pečlivě odůvodnit a důsledně se s těmito tvrzeními vypořádat a shromáždit takové podklady, které by vyvracely předcházející vyjádření samotného městského úřadu (obsažená například v žalobcem předloženém rozhodnutí ze dne 27. 6. 2012, ve kterém je jednoznačně uvedeno, že stavebník do dvou let od nabytí právní moci rozhodnutí o povolení stavby ze dne 19. 1. 2009 nezačal, požádal jen o prodloužení výstavby, a nic nenasvědčuje tomu, že výstavbu v nejbližší době započne), z nichž naopak plyne, že k zániku platnosti stavebního povolení došlo dávno před vydáním rozhodnutí o povolení změny stavby před dokončením. Opírá-li žalovaný své závěry o obecné tvrzení, podle kterého by stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby, zjistil-li by, že stavba byla realizována bez řádného povolení, nelze to hodnotit jako přezkoumatelnou reakci na odvolací námitky. Žalovaný pouze popisuje povinnost stavebního úřadu postupovat v souladu se zákonem, jeho úkolem jako odvolacího orgánu však bylo ověřit, zda tomu tak skutečně bylo, což neučinil.

39. Soud pak shodně jako v předcházejícím rozsudku konstatuje, že z hlediska posouzení účastenství žalobce není významné namítané dotčení veřejných zájmů, není-li současně konkrétně tvrzeno, že by tím bylo dotčeno právo žalobce a v čem toto dotčení spočívá. Nevypořádání této otázky tedy nemohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Rovněž námitky žalobce, v nichž s ohledem na povahu změn namítá nezákonnost postupu dle § 118 odst. 6 stavebního zákona, nejsou pro posouzení jeho účastenství podstatné. Ve fázi posouzení přípustnosti odvolání nebylo též nezbytné se zabývat námitkou, že změna stavby byla provedena před rozhodnutím o změně a před zhotovením projektové dokumentace. Stejně tak nejsou pro věc podstatné soukromoprávní spory mezi žalobcem a osobou zúčastněnou na řízení. Soud neprováděl důkazy označené v žalobě, neboť za situace, kdy shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným, by provedení těchto listin k důkazu bylo nadbytečné. Závěr a náklady řízení 40. Soud s ohledem na shora uvedené napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V něm bude žalovaný vázán právním názorem soudu vyjádřeným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Soud na tomto místě opětovně zdůrazňuje, že pro účastenství v řízení o povolení změny stavby před dokončením postačuje pouhá možnost dotčení práv vlastníka vyplývající z jeho tvrzení. Pokud bude chtít žalovaný setrvat na svých dosavadních závěrech, podle kterých se změna stavby před dokončením žalobce nijak nedotýkala, bude muset pečlivě vypořádat veškerá jeho tvrzení ohledně dotčení jeho vlastnického práva, a to zejména ve vztahu k otázce zvětšení výměr bytů (proč nejsou žalobcovy výpočty správné) a s tím souvisejícího počtu parkovacích míst (popř. zda změna počtu parkovacích míst na žalobce má, či nemá vliv), dotčení v důsledku odlišného založení stavby a v neposlední řadě též otázkou pozbytí platnosti původního stavebního povolení (zde žalovaný pečlivě zohlední zejména podklady, na které žalovaný v odvolacím řízení poukázal).

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť neměl ve věci úspěch. Žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal soud právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které představuje zaplacený soudní poplatek za podání žaloby ve výši 3 000 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.).

42. Osoba zúčastněná na řízení má podle § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V tomto řízení ji nebyla uložena žádná povinnost, soud proto rozhodl, že nemá právo na náhradu nákladů řízení.