č. j. 43 A 98/2019- 35

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobce: P. P. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2019, č. j. 127672/2019/KUSK, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 26. 9. 2019, č. j. 128292/2019/KUSK, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žádostí podanou dne 27. 6. 2019 podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 111/2019 Sb. (dále jen „InfZ“) požádal žalobce Město Kutná Hora (dále jen „povinný subjekt“) o poskytnutí informací o platech (za měsíce leden a květen roku 2019) a odměnách (za rok 2018 a měsíce leden až květen roku 2019) vyplacených třem zaměstnancům povinného subjektu.

2. Povinný subjekt rozhodnutím ze dne 29. 8. 2019, č. j. MKH/063690/2019/15/AUD (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žalobcovu žádost o poskytnutí informací odmítl, a to z důvodů uvedených v § 8b odst. 3 InfZ, neboť žalobce neplní úkoly či poslání dozoru veřejnosti.

3. Rozhodnutím ze dne 25. 9. 2019, č. j. 127672/2019/KUSK, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 26. 9. 2019, č. j. 128292/2019/KUSK, žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný neshledal žádnou z odvolacích námitek důvodnou. V odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že povinný subjekt správně posoudil věc podle § 8b odst. 3 InfZ a v prvostupňovém rozhodnutí odstranil nedostatky, které mu žalovaný v předchozím zrušovacím rozhodnutí vytkl. Prvostupňové rozhodnutí nelze pokládat za nedostatečně odůvodněné, neboť je dostatečně konkrétní a povinný subjekt dostatečně zkoumal otázku proporcionality v souladu s nálezem Ústavního soudu 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16, publ. pod č. 188, sv. 87 Sb. ÚS. Povinný subjekt správně shledal, že žalobce nesplnil tři ze čtyř podmínek, které pro poskytnutí informace o platech citovaný nález předvídá. Žalobci proto správně nevyhověl. Co se týče žalobcem citované judikatury, tato pochází z období před vydáním citovaného nálezu a na projednávanou věci ji proto již nelze použít. Žalovanému není jasné, jak by informace o odměnách čtyř zaměstnanců povinného subjektu mohla přispět k diskusi o dopadech nezákonných manipulací a nezákonných postupů v rámci odškodnění za nesprávný úřední postup, jak tvrdí žalobce, přičemž platy úředníků a maximální výše jejich osobního ohodnocení jsou určeny podle nařízení vlády. Tvrzení žalobce, že je angažovanou osobou, nemá žádnou vazbu na požadované informace. Pokud žalobce tvrdí, že prvostupňové rozhodnutí nemá jednu ze zákonných náležitostí, a to číslo jednací, pak žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že značka, kterou povinný subjekt označuje jednotlivé dokumenty, je pro každý dokument specifická; třetí číslice značky označuje pořadí dokumentu ve správním spise, což znemožňuje záměnu dokumentů. Obdobně označují své dokumenty soudy. Nikde není stanoveno, jak má jednací číslo vypadat. Obsah žaloby a vyjádření k žalobě 4. Žalobce se podanou žalobou domáhá, aby soud zrušil napadené i prvostupňové rozhodnutí a aby přikázal povinnému subjektu poskytnout žalobcem požadované informace do 15 dnů od právní moci rozsudku.

5. Žalobce namítl, že žalovaný nevzal v potaz body odvolání, v nichž podrobně namítal nezákonnost prvostupňového rozhodnutí. Napadené rozhodnutí, jakož i prvostupňové rozhodnutí jsou v rozporu se zákonem a ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu; konkrétně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2012, č. j. 1 As 169/2012 - 38, a nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16. Napadené rozhodnutí není dle žalobce řádně odůvodněno. Dále jen odkázal na obsah odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí.

6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Nesouhlasí s tím, že by se nevypořádal s odvolacími námitkami. Odvolání obsahovalo celkem čtyři body, s nimiž se žalovaný vypořádal, ve vyjádření přitom odkázal na konkrétní části odůvodnění napadeného rozhodnutí, které se té které námitce věnují. K namítané nezákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že se žalobce sice prezentuje jako „veřejný hlídací pes“, avšak požaduje citlivé údaje referentů městského úřadu, aniž by se o nich vedla jakákoliv veřejná diskuse. Vyžádané údaje používá pouze k nepodloženému obviňování osob, kterých se týkají, nikoliv pro účel, který zákon předvídá. Podle žalovaného je na žalobci, aby prokázal tvrzení o plnění funkce hlídače veřejných prostředků, a to alespoň odkazem na jakoukoliv probíhající diskusi ohledně osobních údajů osob, nebo jejich platů a odměn. Údaje o vyplácených platových prostředcích jsou navíc zveřejňovány v rámci projednaného rozpočtu obce.

7. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného zopakoval, že žalovaný ani správní orgán I. stupně neposoudili věc v souladu judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu. Ústní jednání 8. Během ústního jednání konaného dne 24. 11. 2021 setrvali účastníci na svých stanoviscích. Žalobce uvedl, že žalovaný nezhojil vady prvostupňového rozhodnutí a nezabýval se odvolacími námitkami. Má za problematické, že o věci rozhodovala zaměstnankyně žalovaného (za minulého vedení), přičemž bylo známo, že vedení žalovaného odmítalo poskytovat informace. Po změně vedení jsou informace běžně poskytovány i v případech, kdy je žalovaný povinným subjektem. Šlo tedy o politickou akci vedení žalovaného, přičemž pověřené úřední osoby žalovaného jednali na objednávku. Z telefonického hovoru pověřené úřední osoby žalovaného s žalobcem na jaře tohoto roku vyplynulo, že je tato úřední osoba zastáncem neposkytování takových informací. Následně doplnil, že uvedenou námitku uplatnil již v replice k vyjádření žalovaného ze dne 9. 8. 2020. Podle žalobce z judikatury Ústavního soudu zjevně plyne, že informace mají být povinnými subjekty vesměs poskytovány. Žalovaný by měl pochopit, že žalobce sám se svojí identitou klidně vystoupí, ale má manželku, na níž byl již z důvodu jeho projevů v minulosti činěn nátlak. To, že nevystupuje v televizi, není důvodem k odmítnutí poskytnutí informací, neboť nelze žadatele třídit podle toho, zda jsou veřejně známí nebo nikoliv. Na závěr pak obsáhle popsal svoji aktivní činnost v oblasti umísťování dopravního značení v okrese Benešov a zmínil, že je v kontaktu s novinářem. Sám si nepřeje, aby byl veřejně prezentován z důvodu ochrany rodiny. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Je toho názoru, že námitka týkající se údajného „politického zadání“ úředním osobám žalovaného nebyla uplatněna v žalobě, a je tedy nepřípustná. Dále uvedl, že žalobce nevede žádnou veřejnou diskusi, a to ani na stránkách povinného subjektu, o jehož zaměstnance šlo. Skutková zjištění plynoucí z obsahu správního spisu 9. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podáním ze dne 27. 7. 2019 požádal povinný subjekt o sdělení výše platu tří zaměstnanců zařazených na pozicích referentů odboru dopravy a silničního hospodářství (dále jen „zaměstnanci“) za měsíce leden až květen roku 2019, a to k jednotlivým měsícům, a dále výši odměn a jejich počet se zdůvodněním za období roku 2018 a měsíců leden až květen roku 2019. V návaznosti na tuto žádost požádal povinný subjekt zaměstnance o sdělení, zda souhlasí s poskytnutím požadované informace žalobci. Souhlas žádného ze zaměstnanců povinný subjekt neobdržel, všichni naopak uvedli, že se obávají, že žalobce míní požadované informace použít k ovlivnění správního řízení, jehož je účastníkem a v němž zaměstnanci vystupují a rozhodují jako pověřené úřední osoby, resp. jejich nadřízená. Povinný subjekt do správního spisu založil některé listiny ze spisu vedeného ve věci sp. zn. MKH/063690/2019, z nichž mj. vyplývá, že v této věci byl projednáván přestupek, kterého se měl dopustit žalobce. Žalobce v průběhu tohoto řízení učinil několik podání a stížností, v nichž jednak namítl nedostatečné zjištění skutkového stavu, jednak nedostatky v odbornosti a chování zaměstnanců, a to místy i způsobem za hranou společenské únosnosti, kdy např. hovořil o „hlouposti této úřednice“.

10. Povinný subjekt rozhodnutím ze dne 9. 7. 2019, č. j. MKH/063690/2019/10/AUD, žádost žalobce odmítl. V odůvodnění uvedl, že žalobce v žádosti neuvedl, za jakým účelem žádá o poskytnutí informací. Poukázal však na to, že žalobce je jako obviněný účastníkem přestupkového řízení, v němž se zaměstnanci angažují nebo angažovali. Povinný subjekt má za to, že ze strany žalobce jde v dané věci o zneužití práva k šikaně zaměstnanců rozhodujících o jeho obvinění z přestupku a o snahu znepříjemnit zaměstnancům jejich práci, ovlivňovat je při rozhodování a celkově je stresovat, zastrašovat a vydírat. Účelem žádosti není přispět k diskuzi o věcech veřejného zájmu a samotná požadovaná informace se veřejného zájmu ani netýká. Žalobce neplní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. „společenského hlídacího psa“. Zájem na ochraně osobnosti a osobních údajů zaměstnanců převažuje nad veřejným zájmem na jejich zpřístupnění. Dále povinný subjekt poukázal na skutečnost, že InfZ byl s účinností od 24. 4. 2019 změněn zákonem č. 111/2019 Sb., kterým byl do § 8a InfZ vložen druhý odstavec. Toto ustanovení uvádí dle názoru povinného subjektu taxativní výčet osobních údajů, které lze o zaměstnancích veřejné správy poskytnout. Pokud není uvedeno, že lze poskytnout i údaje o výši platu a odměn, bylo úmyslem zákonodárce poskytování takových informací vyloučit. Jde o ustanovení speciální k § 8b odst. 2 InfZ.

11. Rozhodnutí povinného subjektu ze dne 9. 7. 2019 napadl žalobce odvoláním. Namítl jednak nepřezkoumatelnost a zmatečnost prvostupňového rozhodnutí způsobenou tím, že není zřejmé, který orgán je vydal, zda povinný subjekt nebo Městský úřad Kutná Hora. Nezákonnost prvostupňového rozhodnutí žalobce spatřoval v rozporu s § 8b InfZ a judikaturou soudů. Dále rovněž upřesnil důvody, pro něž informace žádal. Za prvé chce přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu. Zaměstnanci povinného subjektu se jako vedoucí a referenti odboru dopravy dopouští nezákonných manipulací a nezákonných postupů, což může mít značný dopad na veřejné finance v rámci odškodnění za nezákonný úřední postup. Za druhé se žalobce domnívá, že zaměstnanci jsou osobami zvýšeného dohledu veřejnosti. Za třetí žalobce uvádí, že plní roli tzv. společenského hlídacího psa, neboť je velice aktivním občanem co se týče mj. kontroly hospodaření státních úřadů a územně samosprávných celků, a přispívá též k ustálení výkladu InfZ (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2013, č. j. 8 Ans 15/2012 - 34, a ze dne 6. 12. 2012, č. j. 1 As 169/2012 - 38). Jako Z. O. (žalobce neuvedl které – pozn. soudu) vždy trval na tom, aby informace o příjemcích veřejných prostředků byly v souladu s § 8b InfZ zveřejněny, aby byla zajištěna společenská kontrola. Postup povinného subjektu spočívající v utajování odměn a platů vrcholných úředníků je neudržitelný. Je jednoznačné, že tyto osoby jednají nezákonně, neznají zákony, neplní svou agendu, podvádějí a lžou ohledně správních věcí. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný shledal důvodným a rozhodnutím ze dne 9. 8. 2019, č. j. 108485/2019/KUSK, rozhodnutí povinného subjektu ze dne 9. 7. 2019 zrušil. Povinnému subjektu vytkl jednak formální vady, jednak to, že žalobce nevyzval k upřesnění důvodů, pro něž se požadovaných informací domáhá, zároveň však uvedl, že žalobce tato tvrzení již doplnil v odvolání.

12. Povinný subjekt přípisem ze dne 13. 8. 2019 vyzval žalobce, aby do 8 dnů od doručení výzvy učinil případné další návrhy nebo sdělil své stanovisko. Žalobce na výzvu nereagoval.

13. Povinný subjekt následně prvostupňovým rozhodnutím žádost opět odmítl. Prvostupňové rozhodnutí odůvodnil obdobnými důvody jako předchozí rozhodnutí ze dne 9. 7. 2019. Dle jeho názoru nepožaduje žalobce informace ve veřejném zájmu, ale z jeho strany jako určitý akt pomsty, přičemž poukázal na údajné žalobcovy praktiky v průběhu přestupkového řízení. Povinný subjekt zdůraznil, že údaj o platu je osobním údajem, který je chráněn, a informace o něm mohou být poskytnuty jen z důvodu veřejného zájmu. V opačném případě by zákonodárce uzákonil povinnost jeho zveřejnění. Povinný subjekt setrval na názoru, že se poskytnutí informací o platech zaměstnanců v tomto případě netýká veřejného zájmu a žalobce ani neplní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli „společenského hlídacího psa“. Jde o zneužití práva k soukromým účelům žalobce a účel získání informace o platech je čistě osobní záležitostí žalobce. Zájem na ochraně osobnosti a osobních údajů zaměstnanců převažuje nad veřejným zájmem na jejich zpřístupnění.

14. Odvolání žalobce žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil z důvodů uvedených v bodě 3 tohoto rozsudku. Opravným rozhodnutím ze dne 26. 9. 2019, žalovaný opravil zjevnou chybu v psaní obsaženou v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Splnění procesních podmínek 15. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Žaloba je tedy věcně projednatelná. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. Posouzení žalobních bodů 16. Soud musí v prvé řadě zdůraznit, že kvalita a rozsah podané žaloby a v ní uplatněných žalobních bodů nutně předurčují i rozsah soudního přezkumu napadeného rozhodnutí. Jak plyne z ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. uvedení žalobních bodů je jednou z podstatných náležitostí žaloby. Ze žalobních bodů musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k tomu v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, uvedl, že za žalobní bod je nutné považovat každé vyjádření žalobce, z něhož „byť i jen v nejhrubších obrysech lze dovodit, že napadené správní rozhodnutí z určitého důvodu považuje za nezákonné. Jinými slovy, náležitost žaloby dle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je splněna, pokud jsou z tvrzení žalobce seznatelné skutkové děje a okolnosti individuálně odlišitelné od jiných ve vztahu ke konkrétnímu případu žalobce, jež žalobce považoval za relevantní k jím domnělé nezákonnosti správního rozhodnutí; právní důvody nezákonnosti (či nicotnosti) napadeného správního rozhodnutí pak musí být tvrzeny alespoň tak, aby soud při aplikaci obecného pravidla, že soud zná právo, mohl dostatečně vymezit, kterým směrem, tj. ve vztahu k jakým právním předpisům bude směřovat jeho přezkum.“ Formuloval-li však žalobce žalobní body obecně, nemůže se soud detailně zabývat veškerými možnými aspekty zákonnosti napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení, a může mu poskytnout odpověď na jeho námitky pouze ve stejné míře obecnosti. Úkolem soudu totiž není za žalobce spekulativně domýšlet, v čem konkrétně nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřuje.

17. Za dostatečně individualizovaný a konkretizovaný žalobní bod přitom nelze považovat pouhý odkaz na obsah odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 10. 2015, č. j. 6 Afs 9/2015-31, konstatoval, že „žalobci nic nebrání v tom, aby v rámci žalobních bodů zopakoval své argumenty vyjádřené v průběhu řízení před správními orgány, musí však vzít v úvahu, že žalobou napadá právě rozhodnutí o odvolání, které jeho ve správním řízení uplatněné argumenty vypořádává (nebo nevypořádává) a žalobní body se musí vztahovat právě k obsahu napadeného rozhodnutí, případně k postupu žalovaného správního orgánu při vydání napadeného rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2013, č. j. 4 As 78/2012-125).“ Zároveň však zdůraznil, že uvedené neplatí v případech, kdy žalobce „pouze odkázal na odvolání, nikoliv že argumenty z tohoto odvolání převzal a převtělil do žaloby. Žalobní body přitom musí žalobce skutečně koncentrovat přímo v žalobě.“ 18. Z uvedeného plyne, že za řádně uplatněné žalobní body lze v projednávané věci považovat pouze obecně uplatněnou námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí a námitku, podle níž napadené rozhodnutí odporuje judikatuře soudů. Za řádný žalobní bod nelze naopak považovat žalobcem obecně uvedený odkaz na obsah odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, neboť nezahrnuje, a to ani přeneseně jakékoliv konkrétní a individualizované tvrzení nezákonnosti (nebo nicotnosti) směřující proti napadenému rozhodnutí.

19. Dále soud konstatuje, že se nemohl zabývat ani námitkou týkající se tvrzeného „politického zadání“ úřední osoby žalovaného, neboť toto tvrzení žalobce uplatnil, a to jen v zárodku, poprvé až v replice k vyjádření žalovaného, která byla soudu doručena dne 2. 9. 2020, ačkoliv lhůta pro podání žaloby uplynula již dne 1. 12. 2019. Jde tedy o opožděný, a tudíž nepřípustný žalobní bod (§ 71 odst. 2 ve spojení s § 72 odst. 1 s. ř. s.).

20. Pokud jde o namítané nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalobce tuto svou námitku nijak blíže nerozvedl, pouze obecně namítl, že odůvodnění neodpovídá požadavkům § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Této námitce soud nemohl přisvědčit. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, z jakých důvodů žalovaný rozhodl tak, jak rozhodl, a jsou v něm vypořádány všechny body žalobcova odvolání. Odůvodnění je srozumitelné, logické a vnitřně bezrozporné.

21. Za druhé žalobce namítá, že napadené rozhodnutí odporuje judikatuře vrcholných soudů. Konkrétně odkazuje na rozsudek Nevyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2012, č. j. 1 As 169/2012, a nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16.

22. Podle § 8b odst. 1 InfZ informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu.

23. Podle § 8b odst. 2 InfZ povinný subjekt poskytne osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři nebo zaměstnanci veřejné správy, které vypovídají o jeho veřejné nebo úřední činnosti nebo o jeho funkčním nebo pracovním zařazení.

24. Podle § 8b odst. 1 InfZ poskytne povinný subjekt základní osobní údaje o osobě, které poskytl veřejné prostředky.

25. Podle § 8b odst. 3 InfZ se základní osobní údaje podle odstavce 1 poskytnou pouze v tomto rozsahu: jméno, příjmení, rok narození, obec, kde má příjemce trvalý pobyt, výše, účel a podmínky poskytnutých veřejných prostředků.

26. K otázce poskytování informací o platech zaměstnanců se Ústavní soud vyjádřil v již zmiňovaném nálezu ze dne 17. října 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16. V něm zdůraznil, že je třeba v každém konkrétním případě vyvažovat na jedné straně právo žadatele na informace vyplývající z čl. 17 Listiny základních práv a svobod, uveř. pod č. 2/1993 Sb. (dále jen „Listina“), a na druhé straně právo konkrétního zaměstnance na soukromý život podle čl. 7 Listiny. Mezi těmito dvěma právy je třeba najít rovnováhu, aniž by bylo a priori jedno z těchto práv upřednostněno, neboť základní lidská práva jsou si rovnocenná (srov. bod 130 odůvodnění citovaného nálezu). Žádost o informace pak musí být odmítnuta, pokud nejsou splněny následující podmínky: a) účelem informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu, b) informace samotná se týká veřejného zájmu, c) žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. společenského hlídacího psa a d) informace existuje a je dostupná (bod 125 odůvodnění). Ústavní soud zároveň odmítl předchozí názor Nejvyššího správního soudu, podle nějž se měly informace o platech poskytovat vždy; z judikatury Nejvyššího správního soudu z doby před vyhlášením tohoto nálezu tak již není možné vycházet.

27. Žalovaný nerozporoval pouze splnění posledního kritéria, a to že požadovaná informace existuje a je pro povinný subjekt dostupná. Ostatní kritéria však podle něj žalobce nenaplnil. Žalobce naproti tomu v průběhu řízení před správními orgány tvrdil, že tato kritéria jsou naplněna, protože je osobou velice aktivní nejen co do kontroly hospodaření státních úřadů a územně samosprávných celků, byl aktivním zastupitelem, dbal na to, aby byly zveřejňovány informace o příjemcích veřejných prostředků. Jde o informace týkající se veřejného zájmu, jimiž žalobce hodlá přispět k veřejní diskusi.

28. Vymezení pojmu „společenského hlídacího psa“ se věnoval Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 27. května 2020, č. j. 2 As 88/2019-29, č. 4044/2020 Sb. NSS. V něm uvedl, že jako „hlídací pes“ mohou být označeni nejen profesionální novináři, ale též „neziskové organizace či spolky věnující se otázkám transparentnosti, hospodaření a odměňování v rámci veřejné správy nebo tuto roli mohou naplňovat i jednotlivci (např. nejrůznější političtí aktivisté, blogeři či jinak se o veřejné záležitosti zajímající lidé), kteří relativně koncentrovaně (ať už v dlouhodobějším časovém horizontu nebo v širším záběru „hlídaných“ povinných subjektů) do veřejného prostoru jakýmkoli kvalifikovaným způsobem vnášejí informace či názory ohledně fungování veřejného života, díky čemuž o nich může být zahájena a vedena diskuse, případně se s nimi širší veřejnost alespoň může seznámit. Podmínkou pro naplnění role tzv. „společenského hlídacího psa“ tedy je, aby si žadatel jemu dříve poskytnuté informace (zde o příjemcích veřejných prostředků) nenechával výlučně pro sebe a svou vlastní soukromou potřebu, nýbrž s nimi veřejně „pracoval“ (typicky s nimi seznamoval veřejnost, komentoval je apod.). Prezentování těchto informací veřejnosti by na jednu stranu nemělo být zcela nahodilé, naprosto nesystematické a výhradně sporadické. Zároveň je však třeba zdůraznit, že nelze trvat na tom, aby žadatel takto získané informace nutně sám přímo explicitně hodnotil, analyzoval či metodologicky dále zpracovával; jejich pouhé zveřejňování, zvláště má-li systematičtější povahu, je samo o sobě pro veřejnost přidanou hodnotou“ (bod 30 odůvodnění). Podle uvedeného závěru, který se projevil též ve zveřejněné právní větě, tak mohou být „hlídacím psem“ osoby společensky aktivní, které se o kontrole veřejného prostoru věnují systematicky, nikoliv nahodile, tedy osoby, které si již ve společnosti vysloužily určité „hlídací renomé“.

29. V rozsudku ze dne 29. září 2020, č. j. 4 As 91/2020-45, č. 4094/2020 Sb. NSS, pak Nejvyšší správní soud doplnil, že k výkladu tohoto pojmu nelze přistupovat restriktivně. Za „hlídacího psa“ by tak měl být považován kdokoliv, kdo (při splnění ostatních kritérií) chce získané informace zpřístupnit veřejnosti a přispět tak ke společenské debatě (srov. bod 38 odůvodnění). Ve věci, které se toto rozhodnutí týká, byl žadatelem student vysoké školy, který chtěl požadované informace zpracovat a zveřejnit v rámci své diplomové práce. V průběhu řízení přitom nevyšlo najevo (nebo to alespoň není seznatelné z odůvodnění citovaného rozhodnutí), že by se žadatel zveřejňování a zpracování informací věnoval soustavně. Z uvedeného plyne, že není možné, aby za „společenského hlídacího psa“ mohli být označeny jen osoby, které se již „společenskému hlídání“ věnovaly dříve. Nedílnou součástí žádosti o poskytnutí informace by tak muselo být jakési portfolium žadatele, kterým by dokazoval svou činnost v minulosti. Takovýto výklad by byl příliš zužující, neboť právě požadovaná informace může být prvním (nebo dokonce jediným) projektem v rámci „hlídací činnosti“ žadatele. Restriktivní výklad by tak de facto žadateli zabránil se „hlídacím psem“ vůbec stát. Obzvláště v rámci veřejné diskuse na lokální úrovni (což je případ projednávané věci) nelze na minulou činnost žadatele klást přehnané nároky, když obecní život přináší méně témat vhodných ke společenské diskusi a žadatel má tak méně možností se „společenskému hlídání“ věnovat a etablovat se.

30. Žalobce v odvoláních uváděl, že je osobou na místní úrovni velice aktivní, byl dokonce zastupitelem obce, byť neuvedl které. Již v minulosti se zasazoval o to, aby informace o příjemcích veřejných peněz byly zveřejňovány, aby byla zajištěna veřejná kontrola. Soudu je z vlastní úřední činnosti známa skutečnost, že žalobce se v minulosti opakovaně na místní úrovni angažoval ve veřejném dění (viz věci vedené soudem pod sp. zn. 46 A 60/2012, sp. zn. 46 A 61/2012, sp. zn. 46 A 38/2012). Skutečnost, že žalobce již dříve působil ve veřejném prostoru a angažoval se v otázkách veřejného zájmu, však nutně neznamená, že takovou roli plní i v nyní projednávané věci. Je třeba důsledně odlišovat a posuzovat, zda v každém jednotlivém případě žadatel skutečně vystupuje jako zastánce veřejného zájmu, neboť není přípustné, aby žadatel pod pláštíkem „společenského hlídacího psa“ ve skutečnosti shromažďoval informace k ryze soukromým účelům. Takový postup by představoval jen zneužití práva. Právě v projednávané věci nasvědčují zjištěné okolnosti spíše tomu, že žalobce používá práv plynoucích mu z InfZ k účelu, který má spíše než k ochraně veřejného zájmu napomoci k dosažení jeho soukromých cílů. Z listin obsažených ve správním spise je totiž zjevné, že žalobce žádá o poskytnutí informací o platech zaměstnanců právě v souvislosti s přestupkovým řízením, s jehož průběhem nebyl spokojen. Zaměstnanci, o jejichž údaje o platech a odměnách žádal, přitom vystupovali v postavení pověřených úředních osob právě v přestupkovém řízení, v němž žalobce vystupoval jako obviněný. Jeví se zcela nepravděpodobným, že by takto žalobce postupoval, pokud by se ho věc osobně nedotýkala. O tom, že žalobce vnímá neshody s žalovaným a jeho pověřenými úředními osobami spíše jako svůj vlastní osobní spor, svědčí navíc i nevybíravý způsob, jakým se žalobce vyjadřoval na adresu zaměstnanců, a to z důvodu jejich úřední činnosti. Soud si je samozřejmě vědom toho, že soukromý zájem žadatele a veřejný zájem na publikaci požadovaných informací a veřejnou diskusi mohou do značné míry splývat. Jinými slovy, pokud žadatel má za to, že v jeho konkrétní věci postupoval správní orgán nezákonně, má nepochybně právo vyvolat o této věci veřejnou diskusi, např. i za použití informací, o něž požádá postupem dle InfZ. V projednávané věci však žalobce přesvědčivě nedoložil, že by skutečně jednal v roli onoho „společenského hlídacího psa“ s cílem přispět k veřejné diskusi o otázce veřejného zájmu. Tvrzení o tom, že hodlá přispět k veřejné diskusi, žalobce přednesl ve zcela obecné rovině, aniž by je jakkoliv konkretizoval a doložil. Jeho dřívější činnost (žalobcem zmiňované případy se odehráli před více 10 lety) sama o sobě nedokládá, že by požadované informace hodlal využít pro veřejnou diskusi ve veřejném zájmu i nyní.

31. K požadavku, aby požadované informace sloužily k veřejné debatě, se Nejvyšší správní soud také vyjádřil ve shora citovaných rozsudcích č. 4044/2020 Sb. NSS (body 25 až 28 odůvodnění) a č. 4094/2020 Sb. NSS (zejm. bod 36 odůvodnění). Podle těchto rozsudků musí žadatel o poskytnutí informací uvést, jak požadovanou informací hodlá přispět do veřejné diskuse a čeho se tato veřejná diskuse má týkat. Jen tak je možné od sebe odlišit případy, kdy žadatel požadované informace potřebuje k naplnění svých politických práv, od případů, kdy je chce využít pouze ve svém soukromém zájmu. V prvém citovaném rozhodnutí navíc Nejvyšší správní soud uvedl, že čím níže se osoby, jichž se požadovaná informace týká, nacházejí v hierarchii konkrétního úřadu a v soustavě úřadů obecně, tím více musí žadatel odůvodnit, jak informace o jejich platech přispěje veřejné diskusi. Je nutno dodat, že ani v případě zaměstnanců městských či obecních úřadů nelze vyloučit, že informace o jejich platech přispěje společenské debatě, byť na lokální úrovni, neboť konkrétní zaměstnanec městského úřadu může být osobou v daném místě kontroverzní a společensky diskutovanou. Je však na žadateli, aby uvedené požadavky nějakým způsobem osvědčil, aby bylo zřejmé, že informace požaduje nikoliv pro své soukromé účely.

32. Soud dospěl k závěru, že žalobce uvedené požadavky nenaplnil. V odvoláních uvedl, že informace o platech referentů odboru dopravy městského úřadu jsou a priori věcí veřejného zájmu, protože tito zaměstnanci jsou osoby zvýšeného dohledu veřejnosti. Jako „téma ke společenské diskusi“ žalobce uvedl, že z důvodů nezákonných manipulací a nezákonných postupů bude mít činnost zaměstnanců správního orgánu dopad na veřejné finance, a to v rámci odškodnění za nesprávný úřední postup. Soud uznává, že pokud by (hypoteticky) byla pravdivá informace o nezákonném postupu zaměstnanců správního orgánu, mohla by i informace o jejich platech přispět ke společenské debatě (tímto soud nikterak netvrdí, že se zaměstnanci správního orgánu nezákonného postupu skutečně dopustili, protože tato otázka není předmětem tohoto řízení). Nemusí jít přitom o společenskou debatu již existující, jak ve svém vyjádření naznačuje žalovaný, neboť informace může žadatel vyžadovat proto, aby po jejich zpracování společenskou debatu vyvolal. Žalobce však neuvádí, jakým způsobem informace zpřístupní veřejnosti, aby se tato s nimi mohla v rámci společenské diskuse seznámit. Požadovaná informace se tak může týkat věci veřejného zájmu, žalobce však nedokládá, jak s její pomocí přispěje ke společenské diskusi a nesleduje tím pouze zájem soukromý. Na tom je pak nutno trvat o to více, že zaměstnanci správního orgánu, tedy osoby, s jejichž právem na soukromí je třeba vyvažovat žalobcovo právo na informace, ve vyjádření během správního řízení uvedly konkrétní informace, které nasvědčují spíše závěru, že žalobce informace požaduje ve svém soukromém zájmu.

33. Soud tedy souhlasí se závěrem správních orgánů, že žalobce nedoložil splnění všech kritérií nastíněných Ústavním soudem v nálezu ze dne 17. října 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16, spočívajících v tom, že účelem žalobcem požadované informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu a že žalobce současně plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. „společenského hlídacího psa“. Námitku, podle níž správní orgány postupovaly v rozporu s judikaturou týkající se poskytování informací o platech zaměstnanců veřejné správy, shledal proto soud nedůvodnou. Náhrada nákladů řízení 34. Soud neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným a nezjistil ani vadu, k níž by musel přihlédnout i bez námitky, a proto žalobu zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

35. Žalobcem navržené důkazy soud neprovedl pro nadbytečnost, neboť jde o listiny, které jsou součástí správního spisu, jehož obsahem se dokazování neprovádí.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., z něhož plyne, že právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem má účastník, který byl ve věci plně úspěšný. Žalobce nebyl ve věci ani z části úspěšný, náhrada nákladů řízení mu proto nenáleží. Žalovaný byl sice plně úspěšný, žádné náklady mu však v řízení před soudem nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly a přiznání jejich náhrady ani nepožadoval.