č. j. 43 Af 2/2018- 83

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobkyně: B. M., spol. s r.o., IČO X, sídlem X, zastoupená advokátem Mgr. Karlem Šindelkou, sídlem Slavětínská 1146/39, Praha, proti žalovanému: Celní úřad pro Středočeský kraj, sídlem Washingtonova 1621/11, Praha, za účasti osoby zúčastněné na řízení: H., Inc., sídlem X, zastoupená advokátem JUDr. Karlem Čermákem, Ph.D., sídlem Elišky Peškové 735/15, Praha, o žalobě proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 11. 12. 2017, sp. zn. 227127/2017-610000-61, č. j. 231570-2/2017-610000-20, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2017, sp. zn. 227127/2017-610000-61, č. j. 231570- 2/2017-610000-20, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 342Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Karla Šindelky, advokáta.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ředitel žalovaného zamítl námitky žalobkyně proti zadržení zboží. Žalovaný zadržel žalobkyni 1896 trysek a 819 elektrod (dále jen „zadržené zboží“) dne 29. 11. 2017 při výkonu dozoru v oblasti nakládání se zbožím na vnitrostátním trhu podle § 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 355/2014 Sb., o působnosti orgánů celní správy České republiky v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví (dále jen „zákon o působnosti celní správy“), a to z důvodu podezření z porušení práv k (průmyslovému) vzoru Společenství č. 001292122-0002 a (evropskému) patentu č. X osoby zúčastněné na řízení. O zadržení zboží byl téhož dne vyhotoven protokol o zadržení zboží č. j. 227127-4/2017- 610000-61. Obsah žaloby 2. Žalobkyně namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu absence dostatečných náznaků, že zadržené zboží představuje prima facie porušení práva duševního vlastnictví, a z důvodu sporné povahy předmětných práv duševního vlastnictví.

3. Podle žalobkyně je předpokladem zákonnosti zadržení zboží existence náznaků, že zboží představuje prima facie, tj. dle žalobkyně zjevně, viditelně, porušení práva duševního vlastnictví. Technické řešení ztělesněné v zadrženém zboží není zpravidla seznatelné pouhým okem bez odborného měření či v řadě případů i bez zjištění vnitřních vlastností výrobku. Dle žalobkyně je v daném případě naplnění podmínky náznaků zjevného porušení vyloučeno. Žalobkyně namítá, že k její námitce poukazující na definici zboží podezřelého z porušení práva duševního vlastnictví žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze stručně konstatoval, že dle ustanovení § 13 odst. 1 písm. a) zákona 355/2014 Sb. celní úřad při výkonu dozoru v oblasti nakládání se zbožím na vnitrostátním trhu zadrží zboží podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví, nikoli zboží důvodně podezřelé. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že důvodem pro zadržení zboží byla pouze vnější vzhledová podobnost výrobků s nekvalitní fotodokumentací spotřebních dílů vyráběných osobou zúčastněnou na řízení k použití v týchž hořácích systémů plazmového řezání, nikoli porovnání zadrženého zboží a předmětu ochrany. Evropským patentem č. X jsou přitom podle nároku č. 8 chráněny vlastnosti vnitřní části povrchu elektrody, tedy vlastnosti z vnějšku zcela skryté. Prohlédnutím výrobků okem nemůže žalovaný učinit relevantní úvahu o podezření z porušení práva duševního vlastnictví, neboť z pohledu na elektrodu nelze poznat, jaké technické řešení je v ní ztělesněno.

4. Ke sporné povaze předmětných práv duševního vlastnictví žalobkyně uvádí, že žalovanému bylo ze sdělení společnosti B., spol. s r. o., známo, že evropský patent č. X byl Evropským patentovým úřadem v odporovém řízení v celém rozsahu zrušen, přičemž stále probíhá řízení o stížnosti proti tomuto rozhodnutí. Ačkoli do právní moci rozhodnutí o zrušení jde sice o právo platně zapsané, je nicméně zřejmé, že při vymáhání práv z tohoto patentu je třeba postupovat nanejvýš obezřetně tak, aby nebylo zasaženo do práv třetích osob způsobem, který nebude možné napravit. Průmyslový vzor Společenství č. 001292122-0002 (základ pro zadržení trysek) byl napaden protinávrhem na neplatnost podaným žalobkyní, a to z důvodu, že podle čl. 4 odst. 2 písm. a) nařízení Rady č. 6/2002 o (průmyslových) vzorech Společenství (dále jen „nařízení č. 6/2002“) neměl být nikdy platně zapsán. Poukazuje na to, že při registraci průmyslových vzorů se zkoumají jen základní formální náležitosti přihlášky a jsou-li splněny, vzor je zapsán, aniž by se zkoumalo naplnění podmínek novosti a individuální povahy; ty jsou zkoumány až v rámci řízení o případném návrhu na prohlášení průmyslového vzoru za neplatný. Průmyslový vzor Společenství č. 001292122-0002 chrání vzhled trysky, která je určená k použití v rámci jednoho složeného výrobku (hořáku pro plazmové řezání) a která není při obvyklém používání složeného výrobku viditelná, a nesplňuje tak požadavky čl. 4 odst. 2 písm. a) nařízení č. 6/2002. Vzhled tohoto výrobku proto není dle žalobkyně způsobilým předmětem ochrany podle nařízení č. 6/2002, a není tedy na místě ve vztahu k němu uplatňovat prostředek ochrany v podobě opatření orgánů celní správy.

5. Žalobkyně dále vyjadřuje nesouhlas s tím, že by posouzení, zda zadržené zboží je zbožím podezřelým z porušení práva duševního vlastnictví ve smyslu § 4 zákona o působnosti celní správy ve spojení s čl. 2 odst. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 608/2013 o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 (dále jen „nařízení č. 608/2013“) bylo věcí správního uvážení. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě cituje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 4. 12. 2017, č. j. 9 As 182/2014-76, v němž se NSS zabýval povahou institutu zadržení zboží a v němž uvedl: „Účelem rozhodnutí o zadržení zboží je dočasně zajistit zboží, které je pouze podezřelé z porušování práv duševního vlastnictví. U zadrženého zboží je nutné následně prověřit, zda v souvislosti s jeho nabízením (prodejem) došlo či nedošlo k protiprávnímu jednání a zabránit tak případnému jednání, které by toto zjištění ztížilo či znemožnilo. Z tohoto úhlu pohledu jde skutečně o rozhodnutí dočasné, které žádným způsobem nepředurčuje, zda k protiprávnímu jednání skutečně došlo, a proto nepředurčuje ani budoucí osud zadrženého zboží. Kontrolní orgán nemůže – a nelze to po něm ani spravedlivě požadovat, aby již při zadržení zboží měl najisto posouzené skutečnosti rozhodné pro závěr, že k protiprávnímu jednání v souvislosti se zadrženým zbožím došlo. Je klidně možné, že v praxi dojde k důvodnému zadržení zboží, tj. bude zde existovat podezření z porušování práv duševního vlastnictví, které se však následně neprokáže. Rozhodnutí o zadržení zboží nepředjímá meritorní vyřešení otázky, pro které bylo zboží zadrženo, a pokud se následně zjistí, že v souvislosti s tímto zboží k protiprávnímu jednání nedošlo, musí celní úřad zadržené zboží neprodleně vrátit.“ Konstatoval, že byl při výkonu dozoru vázán vydaným rozhodnutím příslušného celního úřadu o přijetí opatření a jemu předcházejících „opatření“ ve formě zapsaných patentů a průmyslových práv. S ohledem na absenci jiných charakteristik při kontrole a zadržení zboží posuzoval jeho vizuální povahu ve vztahu k fotodokumentaci (schematickému zobrazení) v přílohové části rozhodnutí o přijetí opatření příslušného celního úřadu. Přihlédl také k zobrazení zboží na internetových stránkách úřadu průmyslového vlastnictví a ke skutečnosti, že žalobce je výrobcem zboží, jež svými užitnými vlastnostmi a určením plní stejné funkce a je určeno ke stejným účelům jako zboží, kterému přísluší právo ochrany. Může tedy existovat podezření, že žalobcem vyráběné a skladované zboží může být uváděno na trh v rozporu s přiznanými právy duševní ochrany. Vzhled zadrženého zboží zjevně odpovídá zboží, jež je chráněno právy duševního vlastnictví, a může proto existovat důvodné podezření, že svými podstatnými vlastnostmi, které nejsou zjevně viditelné, může tato práva porušovat. Pokud žalobce s odkazem na patent č. X tvrdí, že znakem elektrody chráněné patentem podle nároku č. 8 jsou vlastnosti vnitřní části povrchu tohoto tělesa, je věcí příslušného soudu, aby v řízení o určovací žalobě posoudil, zda technické řešení zvolené žalobcem porušuje práva duševního vlastnictví. Žalovanému posouzení této otázky nepřísluší. Dle žalovaného je z protokolu o zadržení zboží patrné, na jakém základě vzniklo podezření z porušení práva.

7. Ke sporné povaze předmětných práv duševního vlastnictví žalovaný uvádí, že vycházel z platných rozhodnutí příslušného celního úřadu o přijetí opatření. Současně v databázi úřadu průmyslového vlastnictví ověřil platnost zápisu ochrany předmětného zboží vyplývající z průmyslového vzoru Společenství a z evropského patentu. Žalovanému nepřísluší zkoumat, zda je zboží způsobilé být předmětem ochrany práv duševního vlastnictví.

8. Žalovaný je přesvědčen, že je-li vzhled zadrženého zboží zjevně porovnatelný s výrobkem, jemuž svědčí právo duševního vlastnictví, postačí to k tomu, aby žalovaný jako dozorový orgán zboží zadržel a umožnil držiteli práva, aby před příslušným soudem prokázal, že jeho právo bylo porušeno, případně aby žalobce prokázal opak. Replika žalobkyně 9. Žalobkyně poukazuje na to, že v protokolu o zadržení zboží a v napadeném rozhodnutí je jako důvod pro podezření z porušení práv duševního vlastnictví uvedena pouze vizuální povaha zboží. Ostatní důvody se poprvé objevily až ve vyjádření k žalobě a ani správní spis neobsahuje žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že žalovaný zkoumal obsah internetových stránek Úřadu průmyslového vlastnictví, užitné vlastnosti zboží žalobkyně či zápisy práv duševního vlastnictví ve prospěch žalobkyně. Pokud se žalovaný těmito úvahami zabýval, nepromítly se ve správním spisu ani v napadeném rozhodnutí a žalobkyni nebyla dána možnost se k nim vyjádřit.

10. Žalobkyně popisuje podstatu technického řešení elektrody chráněné evropským patentem. Zdůrazňuje, že předmětem patentové ochrany jsou vlastnosti vnitřní části jejího povrchu. Trvá na tom, že žalovaný nemohl jen na základě porovnání vzhledu zadržených výrobků dospět k podezření z porušení práva k technickému řešení. Žalobkyně netvrdí, že by žalovaný měl posuzovat, zda zadržené zboží porušuje práva duševního vlastnictví, musí však mít podezření, že zboží práva duševního vlastnictví porušuje. Pokud by žalovaný zkoumal předmět ochrany, musel by mít k dispozici další podklady, nikoli pouze fotografii originálního výrobku. Žalovaný tvrdí, že podezření z porušení práva duševního vlastnictví dovodil též ze zobrazení na internetových stránkách Úřadu průmyslového vlastnictví, celní spis však obsahuje pouze jediný výtisk z databáze patentů, který se netýká evropského patentu č. X, ale evropského patentu č. X. Z obsahu spisu neplyne, že by žalovaný zjišťoval, jaký je popis vynálezu, co je na výkresech a jaký je obsah patentových nároků, které určují rozsah ochrany. Ze samotné skutečnosti, že žalobkyně vyrábí konkurenční výrobky, nelze dovozovat porušení práv konkurenta, neboť by šlo o flagrantní zásah do možnosti svobodně se účastnit hospodářské soutěže na daném trhu.

11. Žalovaný byl podáním společnosti B., spol. s r. o., ze dne 16. 11. 2017 informován o probíhajícím řízení o stížnosti proti rozhodnutí o zrušení patentu č. X u Evropského patentového úřadu a podání návrhu na neplatnost průmyslového vzoru Společenství č. 1292122-0002. Žalobkyně netvrdí, že by žalovaný byl povinen zkoumat, zda práva byla po právu zapsána, měl však postupovat v souladu se zásadou proporcionality tak, aby nebylo zasaženo do práv žalobkyně způsobem, který nebude možné po případném zrušení průmyslového práva napravit. Žalovaný měl přihlédnout k tomu, že práva průmyslového vlastnictví, na jejichž základě byla přijata celní opatření, byla zpochybněna, a zvážit, zda je přijetí opatření proporcionální s ohledem na závažnost zásahu a dostupnost jiných prostředků ochrany, např. zajištění důkazů v civilním řízení, u nichž nese odpovědnost za škodu způsobenou jejich neoprávněným použitím na rozdíl od celních opatření majitel práva, a to zejména u práv z průmyslových vzorů, neboť přihlášený vzor podléhá jen omezenému přezkumu. Dle žalobkyně není za daných okolností na místě uplatňovat v případě průmyslových práv osoby zúčastněné na řízení jako prostředek ochrany opatření orgánů celní správy. Žalobkyně zdůrazňuje, že hodnota 2 711 zadržených dílů pro plazmové řezání se blíží čtyřem stům tisícům korun. Zadržení zboží podle zákona o působnosti celní správy je svou povahovou zajišťovací institut, avšak oproti jiným institutům (např. předběžnému opatření) absentuje riziko odpovědnosti za škodu způsobenou celním zadržením, pokud bude určeno, že k porušení práva nedošlo. Nelze proto připustit, aby bylo zajištěno zboží bez dostatečných podkladů pouze na základě informace od držitele práva, pro něhož může jít o výhodný nástroj k potírání konkurence. Dle žalobkyně stejně jako v jiných případech zajišťovacích institutů nemohou správní orgány doplněním dalších podkladů napravit své počáteční pochybení. Je proto třeba, aby soud v rozsudku zavázal žalovaného, aby zadržené zboží, pro jehož zadržení nebyly na počátku splněny předpoklady, propustil. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 12. Osoba zúčastněná na řízení uvádí, že žalovaný jako důvod pro zadržení výrobků uvedl nejen porušení práv k evropskému patentu č. 1621052, ale také k průmyslovému vzoru Společenství č. 001292122-0002. Jelikož průmyslový vzor chrání vzhled výrobků, lze nepochybně porušení práv k průmyslovému vzoru shledat na základě vizuálního posouzení výrobku či jeho fotografií. Patent EP č. X je platný a udržovací poplatek byl řádně uhrazen. K tomu odkazuje na výpis z rejstříku patentů Úřadu průmyslového vlastnictví. K žalobkyní podanému návrhu na neplatnost průmyslového vzoru Společenství č. 001292122-0002 uvádí, že EUIPO vydal dne 16. 10. 2019 rozhodnutí, jímž tento návrh zamítl, přičemž dle databáze EUIPO nabylo toto rozhodnutí právní moci dne 22. 1. 2020 po marném uplynutí dvouměsíční lhůty k podání odvolání. Průmyslový vzor je tedy platný. Dle osoby zúčastněné na řízení nemůže žalovaný při zadržení zboží přezkoumávat platnost práv duševního vlastnictví, ale musí vycházet z práv uvedených v celním opatření, které může být zapsáno jen pro práva, u nichž vlastník prokáže jejich platnost. Odmítá tvrzení žalobkyně, že zde neexistovalo podezření z porušení práv k duševnímu vlastnictví. Má za to, že žalovaný mohl na základě vizuálního posouzení zdrženého zboží shledat podobnost s výrobky osoby zúčastněné na řízení, jejichž fotografie měl k dispozici, a dospět k závěru o podezření z porušení práva duševního vlastnictví. Po žalovaném nelze požadovat, aby srovnával zadržované zboží s patentovými nároky a posuzoval platnost patentu či užitného vzoru, neboť k jejich posouzení je třeba soudního rozhodnutí v řízení o určovací žalobě, které bude zpravidla založeno na znaleckém zkoumání.

13. Dle osoby zúčastněné na řízení argumentaci žalobkyně, že zadržení výrobků bylo neopodstatněné, vyvrací též skutečnost, že jde o výrobky, u nichž Městský soud v Praze předběžným opatřením ze dne 5. 6. 2017, č. j. 2 Nc 1045/2017-80, zakázal společnosti B., spol. s r. o. jejich výrobu, prodej, nabízení, dovoz, vývoz a užívání v České republice. Osoba zúčastněná na řízení podala žádost o přijetí celního opatření až na základě předběžného opatření, neboť B., spol. s r. o. pokračovala v jejich výrobě a distribuci mimo jiné prostřednictvím žalobkyně. Odmítá proto tvrzení žalobkyně, že chce provozovat legální podnikatelskou činnost a nabízet zákazníkům výrobky kompatibilní se systémy HYPERTERM. Pokud byla výroba a prodej předmětných výrobků zakázána předběžným opatřením, byť vydaným proti B., spol. s r. o., existují ve smyslu čl. 2 odst. 7 nařízení č. 608/2013 dostatečné náznaky, že zboží představuje prima facie zboží, které je předmětem činu porušujícího právo duševního vlastnictví. Dle osoby zúčastněné na řízení zadržené výrobky porušují její práva z duševního vlastnictví, což prokazuje v řízení o určovací žalobě. Splnění podmínek řízení a rozsah soudního přezkumu 14. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž ho přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Soud napadené rozhodnutí přezkoumal bez nařízení jednání, neboť byl dán důvod pro rozhodnutí bez jednání dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Skutková zjištění 15. Ze správního spisu vyplývá, že Celní úřad pro Královéhradecký kraj rozhodnutím ze dne 7. 8. 2017, č. j. 53609-3/2017-550000-05, schválil žádost osoby zúčastněné na řízení o přijetí opatření na vnitrostátním trhu dle § 8 odst. 1 zákona o působnosti celní správy. Lhůtu pro přijetí opatření stanovil do 7. 8. 2018. Ve výroku III je stanoveno, že rozhodnutí se vztahuje pouze na práva duševního vlastnictví týkající se zboží uvedeného v seznamu, který tvoří jeho přílohu. V seznamu práv a zboží, na které se rozhodnutí vztahuje a který je přílohou rozhodnutí, jsou uvedeny tři položky s druhem práva CDR (tj. průmyslový vzor Společenství dle nařízení č. 6/2002 – poznámka soudu), a to číslo rejstříku 001292122-0001, 001292122-0002 a 001292122- 0003, zatřídění 8.05, s vyobrazením zboží. Žádost o přijetí opatření není k rozhodnutí, jež je součástí předloženého správního spisu, přiložena.

16. Rozhodnutím Celního úřadu pro Královéhradecký kraj ze dne 8. 8. 2017, č. j. 53605/2017- 550000-05, sp. zn. 54821/2016--550000-05, CZ1355000020160074, byla prodloužena lhůta pro přijetí opatření na vnitrostátním trhu do 6. 9. 2018 s tím, že seznam práv duševního vlastnictví a zboží, na které se vztahuje, zůstává beze změn a tvoří nedílnou přílohu tohoto rozhodnutí. V seznamu práv a zboží v příloze je uvedeno:

1. UPT 1621052, chladicí trubka pro plazmový obloukový hořák; 2. UPT 1992206 elektroda pro plazmový obloukový hořák s dotykovým zapalováním a plazmový obloukový hořák s dotykovým zapalováním s touto elektrodou; 3. UPT 1878324 plazmový hořák s šikmým vstřikováním ochranného proudu; 4. UPT 2225920 tryska s odhaleným ventilačním průchodem, vířivý prstenec a hořák s plazmovým obloukem se zmíněnou tryskou a vířivým prstencem; 5. UPT 2236015 aparát a způsob pro tekutinou chlazený kryt pro zlepšené provádění prorážení; 6. UPT 2147583 štít pro plazmový obloukový hořák a 7. NUM 24192 tryska, špička a vířivý prstenec pro plazmový obloukový hořák a přídržný kryt trysky.

17. Rozhodnutím sp. zn. 54821/2016--550000-05, CZ1355000020160074, ze dne 6. 9. 2016, Celní úřad pro Královéhradecký kraj schválil žádost osoby zúčastněné na řízení o přijetí opatření na vnitrostátním trhu dle § 8 odst. 1 zákona o působnosti celní správy. Lhůta pro přijetí opatření byla stanovena do 6. 9. 2017. Ve výroku III uvedl, že rozhodnutí se vztahuje pouze na práva duševního vlastnictví týkající se zboží uvedeného v seznamu, který tvoří přílohu tohoto rozhodnutí, a že skutečnosti umožňující přijetí opatření na vnitrostátním trhu jsou uvedeny ve formuláři žádosti o přijetí opatření na vnitrostátním trhu, případně jeho přílohách, zejména ve spisech evropských patentů a užitného vzoru. Přílohou rozhodnutí je shodný seznam práv a zboží jako v příloze výše uvedeného rozhodnutí ze dne 8. 8. 2017, též s uvedením data zápisu a data ukončení platnosti práva. V odůvodnění je uvedeno, že celní úřad při projednávání žádosti vzal v úvahu i skutečnost, že podle § 13 odst. 2 zákona o působnosti celní správy může celní úřad vyzvat držitele rozhodnutí pro vnitrostátní trh k poskytnutí údajů umožňujících zadržení zboží (např. k prokázání, že konkrétní zboží zahrnuje technické řešení chráněné právě uvedeným užitným vzorem nebo patentem a ne některá jiná technická řešení) a dospěl k závěru, že podmínky pro schválení žádosti uvedené v zákoně o působnosti celní správy jsou splněny.

18. Součástí spisu jsou blíže neidentifikované Přílohy k žádosti o přijetí opatření na vnitrostátním trhu osoby zúčastněné na řízení, které obsahují náhledy originálních součástek chráněných patenty č. X, č. X, X, X, X a X a užitným vzorem č. X s tím, že jde o nejčastěji napodobované součástky. Příloha s náhledy originálních součástek chráněných patentem č. X obsahuje tři fotografie, a to fotografii chladicí trubičky, fotografii elektrody, u níž je označení 260A, X, a fotografii elektrody s označením 80A X.

19. Dne 29. 11. 2017 proběhla kontrola u žalobkyně podle § 1 a 2 zákona o působnosti celní správy v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví ve skladu na adrese B. 3 označeném B. C. P.. Kontrolní zjištění jsou uvedena v protokolu o kontrole č. j. 227127-3/2017-610000-61, který byl vyhotoven dne 19. 12. 2017. Žalovaný ke kontrole přizval zástupce osoby zúčastněné na řízení jako držitele práva. Žalobkyně namítla jejich podjatost jakožto přímé konkurence. Žalovaný námitce vyhověl a tyto osoby z kontroly vyloučil. Pracovníci žalovaného v místě kontroly zjistili skladování zboží, u něhož jim vzniklo podezření, že porušuje práva duševního vlastnictví osoby zúčastněné na řízení, patentu č. 1621052 a průmyslového vzoru č. 001292122-0002 uvedených v rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj ze dne 7. 8. 2017, č. j. 5360912017- 550000-05, a ze dne 8. 8. 2017, č. j. 5360512017-550000-05. K tomu je v protokolu o kontrole uvedeno, že zboží neodpovídalo originálnímu balení a současně se podobalo výrobkům ve fotodokumentaci, která je součástí rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj. Kontrolní zjištění o podezření z porušení práv duševního vlastnictví se opíralo o rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj č. j. 5360912017-550000-05 a č. j. 5360512017-550000- 05.

20. Žalovaný při výkonu dozoru nad nakládáním se zbožím na vnitrostátním trhu podle § 13 odst. 1 písm. a) za použití § 13 odst. 4 zákona o působnosti celní správy dne 29. 11. 2017 zadržel žalobkyni následující zboží: 211 trysek označení 45A-174756, 300 trysek označení 65A-174740 a 1385 trysek označení 105A-174807 s odkazem na průmyslový vzor č. 001292122-0002, a dále 330 elektrod 80A-B220187SC, 26 elektrod 130A-B220181SC, 59 elektrod 200A-B220352SC, 400 elektrod 260A-B220435SC, 1 elektrodu 80A-BW000275460, 1 elektrodu 130A-BW000275466, 1 elektrodu 200A-BW000275467 a 1 elektrodu 260A-BW00275467, s odkazem na patent č. X. O zadržení zboží byl sepsán protokol č. j. 227127-4/2017-610000-61, v němž žalovaný konstatoval, že zboží je podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví, a to průmyslových vzorů osoby zúčastněné na řízení uvedených v rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj č. j. 5360912017-550000-05 ze dne 7. 8. 2017, a patentů osoby zúčastněné na řízení uvedených v rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj č. j. 5360512017-550000-05 ze dne 8. 8. 2017. Poukázal na to, že způsob balení zadrženého zboží neodpovídá originálním obalům výrobků. Zboží se podobá výrobkům ve fotodokumentaci v rozhodnutích Celního úřadu pro Královéhradecký kraj. Jednatel žalobkyně, který byl kontrole přítomen, uvedl, že vlastníkem zboží je žalobkyně. Téhož dne žalovaný podle § 14 odst. 1 zákona o působnosti celní správy rozhodl o ponechání zadrženého zboží u žalobkyně.

21. Dne 1. 12. 2017 zaslal žalovaný oznámení o zadržení zboží žalobkyni a osobě zúčastněné na řízení.

22. Proti zadržení zboží podala žalobkyně dne 5. 12. 2017 námitky a současně vyjádřila nesouhlas s jeho zničením. Uvedla, že zadržené zboží identifikovaná průmyslová práva neporušuje. Namítala, že nebyl splněn základní předpoklad pro zadržení, a totiž důvodnost podezření z porušení konkrétního práva duševního vlastnictví. Ten dle žalobkyně plyne z definice zboží podezřelého z porušení práva duševního vlastnictví dle § 4 zákona o působnosti celní správy ve spojení s čl. 2 odst. 7 nařízení č. 608/2013, který za takové zboží považuje zboží, u něhož existují dostatečné náznaky, že v členském státě, ve kterém se zboží nachází, představuje prima facie (tj. dle žalobkyně na první pohled, zřejmě) zboží, které je předmětem činu porušujícího právo duševního vlastnictví. Žalobkyně namítala, že žalovaný své podezření odůvodnil tím, že způsob balení neodpovídá originálním obalům výrobků, a dále na základě podobnosti s fotodokumentací z rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj o přijetí opatření na vnitrostátním trhu. Ze skutečnosti, že způsob balení neodpovídá originálním obalům výrobků, patrně míněno obalům výrobků společnosti HYPERTHERM, nelze dovozovat porušení práva k průmyslovému vzoru nebo patentu, neboť obal pouze odlišuje zadržené výrobky žalobkyně od výrobků této osoby. Žalobkyně nikdy netvrdila, že by šlo o zboží vyrobené osobou zúčastněnou na řízení nebo s jejím souhlasem, naopak jde o zboží žalobkyně opatřené jejím logem. Sama skutečnost, že určitý výrobek není výrobkem majitele patentu či průmyslového vzoru, neposkytuje informaci o tom, zda může dané právo porušovat. Dále poukázala na to, že žalovanému je z informací poskytnutých v průběhu kontroly i z dosavadní činnosti, zejména z dopisu společnosti B. spol. s r.o. ze dne 16. 11. 2017, známa povaha a podstata nároků vznášených osobou zúčastněnou na řízení vůči výrobkům značky B.. Výrobky B. jsou náhradními a spotřebními díly pro plazmové sváření a řezání pro systémy různých značek. Žalobkyně své výrobky dodává řadě zákazníků z oboru strojírenství, kteří hledají ekonomicky výhodnější alternativu ke spotřebním dílům z produkce výrobců systémů pro plazmové řezání, mezi něž patří i osoba zúčastněná na řízení. Zda jsou v jednotlivých výrobcích (zde tryskách a elektrodách) použita technická řešení patentovaná výrobci řezacích systémů, nelze pouhým okem rozpoznat. Žalobkyně namítá, že podezření o porušení práv duševního vlastnictví nelze dovozovat ani z údajné podobnosti s fotodokumentací v rozhodnutí o přijetí opatření. Přílohou rozhodnutí, na kterou žalovaný odkázal, jsou nekvalitní fotografie spotřebních dílů osoby zúčastněné na řízení označené jako nejčastěji napodobované součástky. Z povahy věci je zřejmé, že pokud chce žalobkyně provozovat legální podnikatelskou činnost a nabízet zákazníkům výrobky kompatibilní se systémy HYPERTHERM, musí výrobky vykazovat řadu vizuálních podobností daných např. vnějším tvarem diktovaným vnitřním uspořádáním plazmového hořáku. Z patentových nároků patentu č. X je patrné, že základním znakem elektrody chráněné tímto patentem jsou dle nároku č. 8 vlastnosti vnitřní části povrchu tohoto tělesa, který je přizpůsoben, aby se spojil a vyrovnal s chladicí trubkou, tedy vlastnosti při pohledu z vnějšku zcela skryté. Vnější podobnost zadržených výrobků proto nemůže být základem pro důvodné podezření. Absence konkrétních důvodů pro podezření z porušení průmyslových práv nemůže být nahrazena pouhým tvrzením majitele práva. Zadržení zboží pouze na základě takové informace bez toho, aby si žalovaný ověřil, zda mu byly poskytnuty dostatečné podklady pro získání podezření a zda jde o tvrzení na základě těchto podkladů prima facie pravdivá, by představovalo excesivní zásah ve prospěch majitele práva a zneužití institutu celních opatření. To platí tím spíše v situaci, kdy je žalovanému z dopisu B. spol. s r.o. známo, že podstata a zápis předmětných práv, z jejichž porušení je dle žalovaného zadržené zboží podezřelé, jsou přinejmenším sporné. Patent č. X byl dle údajů v databázi Evropského patentového úřadu (EPO) rozhodnutím tohoto úřadu ze dne 9. 4. 2015 na základě odporu podaného společnostmi H. A. a K. F. P. U. M. G. zrušen a v současné době probíhá řízení o stížnosti podané osobou zúčastněnou na řízení proti tomuto rozhodnutí. Pokud jde o (průmyslový) vzor Společenství č. 001292122-0002, B. spol. s r.o. podala dne 15. 9. 2017 návrh na prohlášení jeho neplatnosti z důvodu, že jde o součást složeného výrobku, která není při obvyklém používání viditelná, a průmyslový vzor tak nesplňuje požadavky stanovené v čl. 4 odst. 2 písm. a) nařízení č. 6/2002. Z těchto důvodů žalobkyně považovala zadržení zboží za nedůvodné a nezákonné.

23. O námitkách rozhodl ředitel žalovaného napadeným rozhodnutí, jímž námitky žalobkyně zamítl. V odůvodnění uvedl, že dle § 13 odst. 1 písm. a) zákona o působnosti celní správy celní úřad při výkonu dozoru v oblasti nakládání se zbožím na vnitrostátním trhu zadrží zboží podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví, nikoli důvodně podezřelé. Konstatoval, že obalový materiál podezření z porušení práv duševního vlastnictví nezakládal. Žalovaný v rámci výkonu dozoru na vnitrostátním trhu pracoval pouze s výrobky a jejich vzhledem, jak je uvedeno v rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj. Žalovaný zadržel zboží, které bylo prima facie (tj. na první pohled) totožné s poskytnutou fotodokumentací. Žalovaný zadržel zboží z důvodu náročnosti posouzení patentu, aby je mohl poskytnout k bližšímu posouzení držiteli rozhodnutí, a to na základě zřejmé podobnosti se zbožím uvedeným v rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj. Žalovaný tedy zadržel zboží právě z důvodu zřejmé podobnosti, respektive podezření z porušení práva duševního vlastnictví, jež je definováno článkem 2 nařízení č. 608/2013. Žádost o opatření na vnitrostátním trhu byla pouhým podnětem ke kontrole u žalobkyně. Zboží bylo zadrženo na základě uvážení celníků provádějících kontrolu. Ovlivnění výběru zboží k zadržení majitelem práva je vyloučeno, neboť nebyl kontrole přítomen. Žalovaný primárně vycházel z podkladů poskytnutých Celnímu úřadu pro Královéhradecký kraj, jež jsou zaznamenány v rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj.

24. Dne 8. 2. 2018 byl proveden úřední záznam o stažení podkladů z informačního systému celní správy a internetu a jejich vložení do správního spisu. Do správního spisu bylo z informačního systému celní správy vloženo rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj č. j. 53609- 3/2017-550000-05 ze dne 7. 8. 2017 a č. j. 53605/2017-550000-05 ze dne 8. 8. 2017, včetně přílohové části.

25. Dle úředního záznamu měly být z webové stránky Úřadu průmyslového vlastnictví staženy výpisy z databáze patentů a užitných vzorů s informacemi o platnosti záznamů týkajících se průmyslového vzoru Společenství č. 001292122-0002 a evropského patentu EP 1621052. Z údajů ve výpisu z databáze průmyslových vzorů s účinky pro Českou republiku z webových stránek ÚPV ze dne 8. 2. 2018 na základě dat ze dne 7. 2. 2018, zdroj EUIPO, zde byl zapsán průmyslový vzor č. 001292122-0002 s datem zápisu a zveřejnění dne 15. 9. 2011, číslo přihlášky 1292122, označení výrobku svařovací hořáky (část), zatřídění Locarnské 08-05, datum podání přihlášky 2. 9. 2011, jehož vlastníkem je osoba zúčastněná na řízení, stav řízení: platný dokument; výpis obsahuje jeho vyobrazení. Výpis z databáze patentů a užitných vzorů s údaji o evropském patentu č. X nebyl do spisu stažen, namísto toho jsou součástí spisu údaje o evropském patentu č. X (Elektroda pro plazmový obloukový hořák s dotykovým zapalováním a plazmový obloukový hořák s dotykovým zapalováním s touto elektrodou).

26. Dne 11. 12. 2020 žalovaný oznámil osobě zúčastněné na řízení, že žalobkyně nesouhlasí se zničením zboží. Osoba zúčastněná na řízení požádala o poskytnutí vzorků zadržených výrobků, čemuž žalovaný vyhověl a zapůjčil vzorky elektrod 80A, 206, 200, a 130 (po jednom kusu) a po pěti kusech trysek 45A, 65A a 105A. Podáním datovaným 15. 12. 2017 informovala osoba zúčastněná na řízení žalovaného, že proti žalobkyni podala určovací žalobu. Současně sdělila, že po ohledání vzorků shledala, že elektrody 80A-BW000275460, 130A-BW000275466, 200A- BW000275467 a 260A-BW00275467 její práva neporušují, resp. porušení není možné v tuto chvíli jednoduše prokázat, nejsou proto předmětem žaloby a osoba zúčastněná na řízení souhlasí s jejich propuštěním. Následně osoba zúčastněná na řízení požádala o poskytnutí vzorků elektrod 80A-B220187SC, 130A-B220181SC, 260A-B220435SC a 200A-B220352SC, které dosud neobdržela, aby mohly být zaslány soudu za účelem vypracování znaleckého posudku. Žalobkyně vyjádřila nesouhlas s dalším odebíráním vzorků. Žalovaný dne 16. 1. 2018 sdělil osobě zúčastněné na řízení, že jí nebudou další vzorky poskytnuty. Dne 22. 1. 2018 vrátil žalobkyni čtyři kusy zadržených trysek, ohledně kterých osoba zúčastněná na řízení nepodala určovací žalobu. Žalobkyně podala námitky též proti kontrolnímu zjištění uvedenému v protokolu o kontrole č. j. 227127-3/2017-610000-61, které žalovaný dne 16. 2. 2018 zamítl. Rozhodná právní úprava 27. Podle § 4 zákona o působnosti celní správy pro účely výkonu působnosti orgánů celní správy v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví na vnitrostátním trhu se definice pojmů uvedené v článku 2 nařízení Evropské unie použijí obdobně s výjimkou těch, jejichž použití není možné z povahy věci.

28. Podle čl. 2 odst. 7 nařízení č. 608/2013 se zbožím podezřelým z porušení práva duševního vlastnictví rozumí zboží, u něhož existují dostatečné náznaky, že v členském státě, ve kterém se zboží nachází, představuje prima facie: a) zboží, které je předmětem činu porušujícího právo duševního vlastnictví v daném členském státě; b) zařízení, výrobky nebo součástky, jež jsou primárně navrženy, vyráběny nebo přizpůsobeny především proto, aby umožnily nebo usnadnily obcházení jakékoli technologie, zařízení nebo součástky, jež při své obvyklé funkci zamezuje nebo omezuje úkony ve vztahu k dílům, ke kterým nebylo uděleno svolení držitele jakéhokoli autorského práva nebo práva s ním souvisejícího, a jež souvisejí s některým z činů porušujících v daném členském státě tato práva; c) jakoukoli formu nebo matrici, které jsou zvláště určeny nebo přizpůsobeny pro výrobu zboží, jež představuje porušení práva duševního vlastnictví, pokud tato forma nebo matrice souvisejí s některým z činů porušujících v daném členském státě právo duševního vlastnictví.

29. Podle § 13 odst. 1 písm. a) zákona o působnosti celní správy celní úřad při výkonu dozoru v oblasti nakládání se zbožím na vnitrostátním trhu zadrží zboží podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví, s výjimkou zboží podléhajícího zkáze, pro které nebylo vydáno rozhodnutí pro vnitrostátní trh. Podle odstavce 2 před zadržením zboží může celní úřad vyzvat držitele rozhodnutí pro vnitrostátní trh nebo jakoukoli osobu, která může být ve vztahu ke zboží oprávněnou osobou, k poskytnutí údajů vztahujících se ke zboží, které umožňují jeho zadržení. Celní úřad může těmto osobám poskytnout informace o skutečném nebo předpokládaném množství zboží a jeho povaze. Podle odstavce 3 celní úřad informaci o zadržení zboží ústně oznámí osobě, která má zboží v době zadržení u sebe, a poučí ji o právních důsledcích vyplývajících ze zjednodušeného řízení o zničení zboží. Podle odstavce 4 o zadržení zboží celní úřad sepíše protokol.

30. Podle § 51 odst. 1 zákona o působnosti celní správy proti zásahu celního úřadu spočívajícímu v zadržení zboží nebo pozastavení jeho propuštění podle tohoto zákona může celní deklarant nebo osoba, které bylo zboží zadrženo, nebo osoba, které bylo pozastaveno jeho propuštění, podat do 5 pracovních dnů a v případě zboží podléhajícího zkáze do 3 pracovních dnů ode dne oznámení zadržení nebo pozastavení propuštění zboží námitku. Zmeškání lhůty nelze prominout. Posouzení žalobních bodů 31. Soud se nejprve zabýval námitkou žalobkyně ohledně absence dostatečných náznaků, že zadržené zboží představuje prima facie porušení práva duševního vlastnictví.

32. Soud předně uvádí, že ačkoli na přijetí opatření (zadržení zboží) na vnitrostátním trhu přímo nedopadá nařízení č. 608/2013 Sb., zákon o působnosti celní správy prostřednictvím odkazu v § 4 vztáhl unijní právo, pokud jde o definice pojmů, i na tyto situace. Ustanovení zákona o působnosti celní správy je proto třeba vykládat v souladu s právem Evropské unie (nařízením č. 608/2013 Sb.) i ve vztahu k zadržení zboží na vnitrostátním trhu. To odpovídá též úmyslu zákonodárce vyjádřenému v důvodové zprávě k zákona o působnosti celní správy, a totiž sjednotit úpravu pro oblast vnitrostátního trhu s opatřeními při celním dohledu. Úprava opatření na vnitrostátním trhu měla být obdobou opatření uplatňovaných při celním dohledu.

33. Soud obecně konstatuje, že zadržení zboží dle § 13 odst. 1 písm. a) zákona o působnosti celní správy obdobně jako zadržení zboží dle nařízení č. 608/2013 představuje opatření prozatímní a preventivní povahy, jehož účelem je zajištění rychlého vymáhání práv duševního vlastnictví. Pokud mají celní orgány na základě dostatečných náznaků podezření, že zboží pod jejich dohledem porušuje práva duševního vlastnictví, zboží zadrží, aby osoba oprávněná podat žádost mohla zahájit řízení o tom, zda bylo právo duševního vlastnictví porušeno (viz body 15 a 19 preambule nařízení č. 608/2013 Sb.). O tom, zda zadržené zboží podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví porušuje práva duševního vlastnictví, rozhoduje civilní soud. Tímto dočasným opatřením je dána možnost majiteli práva duševního vlastnictví podat žalobu k civilnímu soudu na určení, zda zadržené zboží opravdu porušuje práva duševního vlastnictví (§ 15 odst. 3 zákona o působnosti celní správy).

34. Aby mohly celní orgány zboží zadržet, musí ohledně identifikovaného zboží existovat skutečnosti, které mohou vzbudit podezření z porušení práva duševního vlastnictví [čl. 2 odst. 7 nařízení č. 608/2013 a § 13 odst. 1 písm. a) zákona o působnosti celní správy]. Takové náznaky musí vyplývat z okolností dané věci. Podezření nepochybně nelze chápat jako nepopiratelná zjištění, je ale třeba vyloučit, aby toto kritérium vedlo k naprosto svévolnému postupu celních orgánů. Opačná situace by mohla vést k tomu, že přijímání opatření celních orgánů bude svévolné a nepřiměřené. Jakmile má však celní orgán k dispozici indicie svědčící o podezření z uvedeného porušení, musí takové zboží zadržet (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 1. 12. 2011, ve spojených věcech Philips a Nokia, C-446/09 a C-495/09, a body 96, 97, 110 a 111 stanoviska generálního advokáta Cruz Villalón ze dne 3. 2. 2011, jehož závěry přijaté ve vztahu k nařízením Rady č. 3295/94 a č.1383/2003 jsou přiměřeně aplikovatelné i ve vztahu ke stávající právní úpravě).

35. Účelem zadržení zboží je dočasně zajistit zboží, které je podezřelé z porušení práv duševního vlastnictví. Rozhodnutí o námitkách proti zadržení zboží nepředjímá meritorní vyřešení otázky, zda zadržené zboží opravdu porušuje práva k duševnímu vlastnictví. Též soudní přezkum rozhodnutí o námitkách proti zadržení zboží nemá řešit to, zda zadržené zboží porušuje práva duševního vlastnictví, ale bránit případným excesům ze strany správních orgánů spočívajícím v zadržení zboží, u kterého žádné důvodné podezření z porušování práv duševního vlastnictví neexistuje (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2014, č. j. 9 As 182/2014-76).

36. Prvotní zásah spočívající v zadržení zboží nemá formu rozhodnutí ve smyslu § 67 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), které by muselo splňovat náležitosti dle § 68 správního řádu. Ustanovení § 13 odst. 3 zákona o působnosti celní správy předpokládá, že informace o zadržení bude sdělena ústně a o zadržení zboží bude sepsán protokol, který slouží k osvědčení zásahu (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 5. 2019, č. j. 65 Af 1/2018-35). To potvrzuje i důvodová zpráva k § 13 zákona o působnosti celní správy, v níž se uvádí: „V případě samotného zadržení zboží se bude jednat o výjimku z obecného pravidla, neboť k tomuto postupu není třeba, aby bylo vydáno rozhodnutí. […] Je zájem na tom, aby orgány celní správy (případně jiné orgány veřejné moci obecně) mohly co nejúčinněji poskytovat ochranu právům jednotlivých subjektů. V tomto konkrétním případě by potřeba vydat (či dokonce písemně vyhotovit) rozhodnutí dle obecné úpravy správního řádu přinášela komplikace orgánům celní správy a značně by snížila jejich operativní schopnost při boji se zbožím porušujícím právo duševního vlastnictví. V praxi by totiž bylo nutné, aby při každém jednotlivém zadržení zboží, např. na tržnici při namátkové kontrolní akci, bylo vydáno rozhodnutí, které by bylo třeba předat osobě, jíž by se zboží mělo zadržet (eventuálně by se jako nedoručitelné zakládalo do spisu). Namísto toho je zvolena úprava, kdy nebude třeba vydat rozhodnutí o zadržení zboží, nýbrž se pouze zákonem stanoveným postupem provede opatření zadržení zboží, které se následně oznámí osobě, jež měla zboží v době jeho zadržení u sebe.“ Prostředkem ochrany proti zásahu spočívajícímu v zadržení zboží je námitka podle § 51 zákona o působnosti celní správy, o níž rozhoduje ředitel celního úřadu. Toto rozhodnutí již musí obsahovat všechny náležitosti dle § 68 správního řádu. Rozhodnutí o námitkách musí být řádně a dostatečně konkrétně odůvodněno a reagovat na námitky přezkoumatelnou úvahou. Nedostatek odůvodnění nelze zhojit ve vyjádření k žalobě (viz např. rozsudky NSS ze dne 18. 9. 2003, č. j. 1 A 629/2002-25, ze dne 27. 10. 2003, č. j. 2 A 552/2002-25, či ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008-71).

37. Brání-li se osoba, které bylo zadrženo zboží, námitkami, v nichž namítá neexistenci podezření o tom, že zboží porušuje právo duševního vlastnictví, resp. namítá, že neexistují dostatečné náznaky, že zadržené zboží představuje prima facie porušení práva duševního vlastnictví, musí správní orgán v rozhodnutí o námitkách sdělit skutečnosti, ze kterých vyplyne, že podmínky pro zadržení zboží byly splněny, a vysvětlit, na základě jakých indicií a na základě jaké úvahy správní orgány vyhodnotily, že zadržené zboží skutečně může porušovat právo duševního vlastnictví.

38. Žalobkyně zpochybňovala existenci důvodů pro podezření, že zadržené zboží porušuje průmyslová práva osoby zúčastněné na řízení. Namítala, že podezření nemůže zakládat odlišný způsob balení jejích výrobků oproti výrobkům osoby zúčastněné na řízení ani údajná vnější podobnost s fotodokumentací v rozhodnutí o přijetí opatření – nekvalitními fotografiemi spotřebních dílů osoby zúčastněné na řízení označených jako nejčastěji napodobované součástky, poukazujíc na to, že z patentových nároků patentu č. X je patrné, že základním znakem elektrody chráněné tímto patentem jsou dle nároku č. 8 vlastnosti vnitřní části povrchu tohoto tělesa, které nejsou na pohled z vnějšku viditelné. Žalovaný pouze konstatoval, že pochybnosti nevycházely ze způsobu balení, ale byly založeny toliko na zřejmé vzhledové podobnosti se zbožím uvedeným v rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj, resp. poskytnutou fotodokumentací, a že žalovaný v rámci výkonu dozoru na vnitrostátním trhu „pracoval pouze s výrobky a jejich vzhledem tak, jak je uvedeno v rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj“, resp. primárně vycházel z podkladů poskytnutých Celnímu úřadu pro Královéhradecký kraj, jež jsou zaznamenány v rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj, aniž zmínil jakékoli jiné podklady.

39. Ředitel žalovaného se s námitkami žalobkyně přezkoumatelným způsobem nevypořádal, neboť v napadeném rozhodnutí zejména nikterak nevysvětlil, na základě jaké úvahy dospěl k závěru, že ve vztahu k zadrženým elektrodám, u nichž mělo být dáno podezření z porušení evropského patentu č. X, lze založit podezření pouze na základě vnější podobnosti se zbožím uvedeným v (blíže nespecifikovaném) rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj, resp. s fotodokumentací, která byla (patrně) podkladem pro toto rozhodnutí, ačkoli dle žalobkyně je znakem elektrody chráněné tímto patentem její vnitřní technické řešení, které není zvnějšku viditelné. Ředitel žalovaného toliko zcela obecně konstatoval existenci podezření z porušení práv duševního vlastnictví pouze na základě vzhledové podobnosti, aniž rozlišil jednotlivá průmyslová práva, z nichž mělo být zadržené zboží podezřelé, tedy patent č. X a průmyslový vzor č. 001292122-0002, a aniž vysvětlil, proč námitky žalobkyně směřující vůči zadržení elektrod pro podezření z porušení patentu č. X považoval za liché. Soud poznamenává, že ředitel žalovaného se nevyjádřil ani ke kvalitě fotodokumentace, nepopsal, jak přesně byla vnější podobnost u jednotlivých typů zboží posuzována, a nespecifikoval ani rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj a podklady, z nichž přesně žalovaný při posouzení vycházel ve vztahu k jednotlivým typům zadrženého zboží. Protokol o zadržení zboží (stejně jako protokol o kontrole) konkrétně zmiňuje pouze rozhodnutí Celního úřad pro Královéhradecký kraj ze dne 7. 8. 2017, č. j. 53609-3/2017-550000-05, které se týkalo výlučně výrobků chráněných průmyslovým vzorem Společenství (a které obsahuje jejich vyobrazení, nikoli fotodokumentaci), a rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj ze dne 8. 8. 2017, č. j. 53605/2017- 550000-05, kterým byla prodloužena lhůta pro přijetí opatření na vnitrostátním trhu do 6. 9. 2018, jež se sice vztahovalo mj. na patent č. X, ale fotodokumentaci neobsahuje a ani na ni výslovně neodkazuje. Protokol o zadržení zboží dále zmiňuje pouze „fotodokumentaci z rozhodnutí Celního úřadu pro Královéhradecký kraj“ bez bližšího určení. Lze se tak pouze na základě předloženého spisového materiálu domnívat, že tím byly míněny fotografie výrobků osoby zúčastněné na řízení v přílohách žádosti o přijetí opatření, které jsou zmíněny v rozhodnutí ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 54821/2016-550000-05, jímž byla schválena žádost o přijetí opatření. Žalovaný se nikterak nezabýval ani tím, že fotodokumentace obsahuje pouze dvě nepříliš ostré fotografie dvou typů elektrod osoby zúčastněné na řízení, z nichž nejsou patrné např. ani přesné rozměry těchto výrobků, s označením 80A B220187SC a 260A B220435SC. Ředitel žalovaného ani žalovaný se nevyjadřují ani k typům zadržených elektrod. Nelze též přehlédnout, že v odůvodnění rozhodnutí ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 54821/2016--550000-05, je uvedeno, že při posouzení žádosti osoby zúčastněné na řízení o přijetí opatření vzal Celní úřad pro Královéhradecký kraj v úvahu i skutečnost, že podle § 13 odst. 2 zákona o působnosti celní správy může celní úřad vyzvat držitele rozhodnutí pro vnitrostátní trh k poskytnutí údajů umožňujících zadržení zboží, např. k prokázání, že konkrétní zboží zahrnuje technické řešení chráněné právě uvedeným užitným vzorem nebo patentem, a ne některá jiná technická řešení. Je tedy patrné, že při schválení žádosti vycházel z toho, že pro přijetí opatření bude třeba opatřit další podklady (v součinnosti s osobou zúčastněnou na řízení).

40. Jak bylo výše uvedeno, žalovaný nemůže nedostatek odůvodnění zhojit ve vyjádření k žalobě. Pokud žalovaný uvádí, že přihlížel též k zobrazení zboží na internetových stránkách Úřadu průmyslového vlastnictví, tyto jeho úvahy se v napadeném rozhodnutí nepromítly. Nadto nemají oporu ani v předloženém správním spise. Správní spis byl doplněn o náhled webových stránek Úřadu průmyslového vlastnictví až po vydání napadeného rozhodnutí, přičemž výpis z databáze patentů a užitných vzorů se vůbec netýkal evropského patentu č. X.

41. S ohledem na výše uvedené soud shledal napadené rozhodnutí, pokud jde o vypořádání námitky žalobkyně stran nemožnosti vycházet v případě elektrod pouze z údajné vnější podobnosti a závěr o existenci podezření z porušení práva duševního vlastnictví, nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Soudu nepřísluší, aby věcné posouzení této otázky prováděl jako první (srov. např. rozsudek NSS ze dne 12. 2. 2015, č. j. 9 Afs 148/2013-59). Tím se projednávaná věc liší od případu řešeného v rozsudku NSS ze dne 4. 12. 2014, č. j. 9 As 182/2014-76, na který poukazuje žalovaný. Po žalovaném jistě nelze požadovat, aby měl při zadržení zboží najisto posouzené skutečnosti rozhodné pro závěr, že k protiprávnímu jednání v souvislosti se zadrženým zbožím došlo. Musí však mít k dispozici indicie, které vzhledem ke konkrétním okolnostem věci svědčí o podezření z porušení práv duševního vlastnictví. Přes svou dočasnou povahu představuje zadržení zboží citelný zásah do vlastnického práva, který musí ředitel žalovaného na základě uplatněných námitek přesvědčivě a přezkoumatelně odůvodnit. Skutečnost, že konečné rozhodnutí o tom, zda zadržené zboží porušuje práva duševního vlastnictví, náleží soudu, neznamená, že celní úřad může rezignovat na přezkoumatelnou úvahu ohledně podezření z porušení práva duševního vlastnictví, která bude vycházet z hmotněprávní úpravy konkrétních práv.

42. Soud obecně upozorňuje, že rozsah (předmět) ochrany vyplývající z patentu je vymezen zněním patentových nároků (§ 12 odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů, čl. 85 Evropské patentové úmluvy). Tím se definuje povinnost třetích osob zdržet se veškerých zakázaných činností podle § 13 a 13a zákona č. 527/1990 Sb. Evropský patent má dle § 35c odst. 1 zákona č. 527/1990 Sb. stejné účinky. Otázka určení rozsahu ochrany (patentových nároků) je klíčová pro posouzení, zda dochází k porušení či jinému zásahu do práv majitele patentu, resp. zda existuje takové podezření. Skutečnosti, které odůvodňují vznik podezření z porušení práva duševního vlastnictví, by tedy měly být uvedeny v návaznosti na konkrétní patentové nároky, o něž se úvaha celního úřadu o podezření z porušení opírá.

43. Obecně není vyloučeno, aby i v případě patentu, který chrání řešení, jež není na pohled zvnějšku viditelné, existovaly dostatečné náznaky (angl. reasonable indications, franc. indications raisonnables) zakládající podezření z jeho porušení. Rovněž není vyloučeno, aby jednou z indicií mohla být i vnější podoba zboží či např. určení zboží patrné z informací na obalu apod. Použitý latinský výraz prima facie neznamená, že zboží porušuje práva duševního vlastnictví viditelně na první pohled, ale že se na základě rozumných indicií bez dalšího bližšího zkoumání takto jeví.

44. Při opatřování potřebných informací se předpokládá součinnost s držitelem práva duševního vlastnictví, který je dle § 13 zákona o působnosti celní správy povinen na výzvu celnímu úřadu poskytnout potřebné údaje, které umožní zadržení zboží. Jak uvádí důvodová zpráva k tomuto ustanovení, nebudou-li mu potřebné informace poskytnuty, nebude schopen zboží zadržet, neboť nebude moci s jistotou identifikovat, zda je u konkrétního zboží skutečně dána taková intenzita podezření z porušení práva duševního vlastnictví, jež opravňuje k přijetí opatření. Celní úřad pro Královéhradecký kraj v rozhodnutí, jímž schválil žádost osoby zúčastněné na řízení o přijetí opatření na vnitrostátním trhu, přitom předpokládal, že držitel rozhodnutí bude vyzván k poskytnutí údajů svědčících o tom, že konkrétní zboží zahrnuje technické řešení chráněné právě uvedeným užitným vzorem nebo patentem, a nikoli jiná technická řešení.

45. Pokud osoba zúčastněná na řízení poukazuje na existenci předběžného opatření vztahujícího se k zadrženému zboží (resp. jeho části), tato skutečnost nemůže nahradit povinnost ředitele žalovaného řádně odůvodnit rozhodnutí o námitkách. Pokud osoba zúčastněná na řízení poukazuje na to, že důvodem pro zadržení bylo nejen podezření z porušení práv k patentu, ale též k průmyslovému vzoru, který chrání vzhled výrobků, je třeba upozornit, že podezření z porušení práva k průmyslovému vzoru se týkalo pouze zadržených trysek, nikoli elektrod.

46. K námitce ohledně sporné povahy obou průmyslových práv soud uvádí, že žalobkyně na tyto skutečnosti poukazovala již v námitkách s tím, že je třeba je zohlednit při posouzení přiměřenosti přijatého opatření, a v návaznosti na ně dovozovala nedůvodnost a nezákonnost přijatých opatření. Ačkoli stížnost proti rozhodnutí odporového oddělení Evropského patentového úřadu o zrušení patentu má odkladný účinek dle čl. 106 odst. 1 Úmluvy o udělování evropských patentů, žalovaný se měl zabývat námitkou žalobkyně, že i vzhledem k této okolnosti jde o excesivní zásah, a posoudit namítanou nedůvodnost opatření i z tohoto pohledu. Vyjádřit se měl též k namítané skutečnosti, že B. spol. s r.o. podala návrh na prohlášení neplatnosti průmyslového vzoru z důvodu, že představuje součást určenou k použití v rámci jednoho složeného výrobku a při obvyklém používání složeného výrobku není viditelný, a nesplňuje tak požadavky stanovené v čl. 4 odst. 2 písm. a) nařízení č. 6/2002 o (průmyslových) vzorech Společenství. I v tomto ohledu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení 47. Soud s ohledem na výše uvedené napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Vysloveným závazným právním názorem je žalovaný v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

48. V dalším řízení bude na řediteli žalovaného, aby přezkoumatelným způsobem vypořádal námitky žalobkyně a konkretizoval důvody, které vedly celní úřad k podezření z porušení práva duševního vlastnictví. Jak konstatoval zdejší soud již v rozsudku ze dne 25. 3. 2020, č. j. 46 Af 34/2017-67, dle názoru soudu není důvod s ohledem na odlišnost právní úpravy přebírat závěry vyslovené NSS v rozsudku ze dne 31. 10. 2016, č. j. 2 Afs 239/2015-66 (a v navazující judikatuře, včetně žalobkyní zmíněného rozsudku ze dne 21. 3. 2018, č. j. 4 Afs 261/2017-55), které se týkají odvolání proti zajišťovacím příkazům dle § 167 a 168 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů, na rozhodnutí o námitkách proti zadržení zboží. Zákon o působnosti celní správy sice ukládá řediteli žalovaného rozhodnout o námitce bez zbytečného odkladu (§ 51 odst. 4 věta první), nicméně oproti § 168 odst. 1 daňového řádu nejde o propadnou procesní lhůtu, která by byla vydáním rozhodnutí o námitce zkonzumována, spojenou s definitivními účinky na účinnost zadržení zboží. Naopak je na místě postupovat obdobně jako v rozsudku NSS ze dne 12. 2. 2015, č. j. 9 Afs 148/2013-59.

49. Soud vycházel z údajů obsažených ve správním spisu, jehož obsah není předmětem dokazování (srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). S ohledem na vyslovený právní názor soud pro nadbytečnost neprovedl navržené důkazy, neboť se pro nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí nezabýval posouzením věci samé.

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, neboť soud napadené rozhodnutí zrušil. Náleží jí proto náhrada nákladů řízení ve výši 15 342 Kč. Tuto částku tvoří náhrada zaplaceného soudního poplatku za podání žaloby ve výši 3 000 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby a sepis repliky) dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) po 3 100 Kč za úkon dle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu a náhrada hotových výdajů v paušální výši 300 Kč za každý z úkonů právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. Jelikož zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, je součástí nákladů žalobkyně též náhrada této daně ve výši 2 142 Kč, kterou je její zástupce povinen odvést z odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit podle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, užitého na základě § 64 s. ř. s., k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.).

51. Třetím výrokem soud rozhodl dle § 60 odst. 5 s. ř. s. tak, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladu řízení, neboť jí soud neuložil žádnou povinnost, s jejímž plněním by jí mohly náklady vzniknout.