č. j. 46 A 149/2017- 72

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci žalobců: a) T. F., bytem x, b) L. K., bytem x, oba zastoupeni advokátem JUDr. Emilem Flegelem, se sídlem K chaloupkám 2, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2017, č. j. 077491/2017/KUSK, sp. zn. SZ 039217/2017/KUSK ÚSŘ/Gr, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2017, č. j. 077491/2017/KUSK, sp. zn. SZ 039217/2017/KUSK ÚSŘ/Gr, se ve výroku I v části, v níž bylo odvolání žalobců zamítnuto jako opožděné, ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žaloba se ve zbývající části odmítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů řízení částku 10 364,60 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce JUDr. Emila Flegela, advokáta.

Odůvodnění

Vymezení věci a podání účastníků 1. Žalobci se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhají zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví (dále jen „napadené rozhodnutí“). Výrokem I napadeného rozhodnutí žalovaný zamítl jako opožděné odvolání žalobců a J. F., M. B. a E. S. proti rozhodnutí Městského úřadu Říčany (dále jen „stavební úřad“) ze dne 20. 1. 2017, č. j. 457/2017-MURI/OSÚ/808 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž stavební úřad na základě žádosti společnosti A. a.s. rozhodl o umístění stavby „RPC N., 5 – Přivaděč plynovodu R. včetně regulační stanice plynu, technické a dopravní infrastruktury“ na pozemcích p. č. st. x, x a x v katastrálním území Ch. u D. a na pozemcích p. č. x, x, x a x v katastrálním území R. u V. P. (dále jen „stavba“) a povolení stavby regulační stanice plynu a účelové komunikace k ní. Výrokem II napadeného rozhodnutí žalovaný zamítl odvolání D. K. a K. K. a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

2. Žalobci tvrdí, že jsou na základě kupní smlouvy ze dne 19. 12. 2016 uzavřené s O. s.r.o. spoluvlastníky pozemku p. č. x v k. ú. R. u V. P. (stejně jako všechny pozemky v tomto rozsudku, není-li uvedeno jinak). Žalobce a) je dále vlastníkem pozemku p. č. x a žalobce b) pozemku p. č. x.

3. Namítají, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť v rozporu s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) postrádá skutkové a právní úvahy, na jejichž základě žalovaný vyhodnotil jejich odvolání jako opožděné a dospěl k závěru, že žalobci neměli v řízení před správním orgánem I. stupně postavení účastníků řízení.

4. Žalobci mají za to, že jim náleželo postavení účastníka územního a stavebního řízení jednak z titulu vlastnického práva k pozemku p. č. x, na němž byla stavba (stavební objekt 05.OI.03.01 – účelová komunikace k regulační stanici plynu) umístěna a povolena, jednak z titulu vlastnického práva k okolním pozemkům napojeným na komunikaci nacházející se na uvedeném pozemku. K tomu odkazují na § 85 odst. 2 písm. a) a b) stavebního zákona.

5. Vytýkají stavebnímu úřadu, že jen s některými účastníky řízení jednal jako s účastníky a doručoval jim a žalobce a) a b) opomenul, čímž porušil § 2 odst. 2 správního řádu. Vzhledem k tomu, že nebyli zahrnuti mezi účastníky řízení a prvostupňové rozhodnutí jim nebylo doručeno, podali odvolání v souladu s § 84 odst. 1 správního řádu do 30 dnů ode dne, kdy se o jeho existenci dozvěděli dne 16. 3. 2017, kdy jim bylo předáno jiným účastníkem řízení, D. K.. Jako opomenutí účastníci neměli dříve povědomí o prvostupňovém rozhodnutí a neznali jeho obsah. Jelikož žalobci podali odvolání dne 23. 3. 2017, byla lhůta pro podání odvolání splněna. Žalovaný se však splněním lhůty dle § 84 odst. 1 správního řádu nezabýval. Žalobci zdůrazňují, že účastníkem řízení ve smyslu tohoto ustanovení je třeba rozumět i osobu, s níž správní orgán jako s účastníkem nejednal, avšak z materiálního hlediska zákonné podmínky účastenství splňuje.

6. Žalobci poukazují na to, že byli zapsáni jako spoluvlastníci pozemku p. č. x s právními účinky ke dni 21. 12. 2016. Přesto jim nebylo prvostupňové rozhodnutí doručováno. Jejich odvolání proto nelze posoudit jako opožděné s odkazem na doručování veřejnou vyhláškou. Upozorňují, že stavební úřad byl podáním účastníků řízení D. a K. K. ze dne 1. 12. 2016 vyrozuměn o tom, že na základě jednání s developerem dojde k uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem bude pozemek p. č. x, který mají do podílového spoluvlastnictví nabýt vlastníci pozemků, na nichž jsou či budou umístěny rodinné domy. Závěr, že nabyli postavení účastníků až dnem 26. 1. 2017, dle žalobců odporuje právním účinkům vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Namítají také, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, proč jiným osobám, např. M. B., bylo postavení účastníka v řízení před stavebním úřadem přiznáno, a žalobcům nikoli.

7. Žalobci poukazují na rozsudky Nejvyššího správního soud (dále jen „NSS“) ze dne 17. 2. 2011, č. j. 5 As 24/2010-97, ze dne 23. 10. 2015, č. j. 6 As 145/2015-36, ze dne 26. 3. 2014, č. j. 6 As 154/2013-27, a ze dne 7. 8. 2013, č. j. 3 As 77/2012-35, z nichž vyplývá, že je povinností správních orgánů po celou dobu správního řízení ověřovat okruh účastníků řízení a jednat jako s účastníkem s tím, komu toto postavení svědčí.

8. Stavební úřad žalobcům upřel právo na účast v řízení, aniž svou úvahu přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Stavební úřad např. nevysvětlil, proč jako s účastníkem jednal s M. B., která byla vlastníkem pozemku p. č. x a podíl na pozemku p. č. x nabyla ve stejný okamžik jako žalobci, zatímco s žalobci nikoli. Žalobci se domnívají, že úvaha správních orgánů je rozporná, jestliže za účastníka od počátku považovali M. B. a nezahrnuli mezi účastníky žalobce b) jako vlastníka sousedního pozemku, přestože bude zcela srovnatelně dotčen na svých právech. Žalovaný nevypořádal jejich odvolací námitky týkající se účastenství a nevyhodnotil postup stavebního úřadu jako nezákonný a nevrátil mu věc k novému projednání, ačkoli k tomu byly zákonné důvody.

9. Dále žalobci namítají, že žalovaný v napadeném rozhodnutí dovozuje, že žalobcům bylo rozhodnutí doručeno veřejnou vyhláškou, avšak počet účastníků nepřevýšil 30, a neodůvodňoval tedy doručování veřejnou vyhláškou dle § 144 správního řádu.

10. Žalobci konečně namítají, že na pozemku p. č. x byla umístěna a povolena stavba, aniž by stavebník osvědčil svá práva v souladu s § 86 odst. 2 písm. a) a § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. Ačkoli je pozemek zatížen věcným břemenem, právo umístit na pozemku stavební objekt 05.OI.03.01 – účelovou komunikaci k regulační stanici plynu z něj neplyne, přičemž věcné břemeno bylo navíc zřízeno ve prospěch společnosti G.N, s.r.o., nikoli stavebníka.

11. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Uvádí, že žalobci nebyli vedeni jako účastníci řízení před stavebním úřadem, neboť jejich vlastnické právo k pozemkům vzniklo zápisem do katastru nemovitostí až dne 26. 1. 2017, tedy po vydání prvostupňového rozhodnutí, které bylo doručováno jak do vlastních rukou účastníků, tak veřejnou vyhláškou. Dále cituje § 73 odst. 2 správního řádu. Tvrzení o tom, že se žalobci dozvěděli o rozhodnutí 16. 3. 2017, nebylo v odvolání uvedeno a prokázáno. Obě časové podmínky stanovené v § 84 odst. 1 správního řádu musí být splněny kumulativně. Podmínky řízení a rozsah soudního přezkumu 12. Ačkoli soud rozhoduje o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle skutkového a právního stavu, který zde byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), splnění podmínek řízení zkoumá kdykoliv za řízení. Pokud je žalobou napadené rozhodnutí pravomocně zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno v jiném řízení, odpadá tím předmět řízení o žalobě podle § 65 s. ř. s. Odpadnutí předmětu řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, který vede k odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (viz např. rozsudek NSS ze dne 12. 4. 2007, č. j. 7 Afs 143/2006-95, rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2010, č. j. 2 Afs 125/2009-104, či usnesení NSS ze dne 14. 1. 2016, č. j. 9 Ads 147/2015-24).

13. V daném případě bylo rozsudkem zdejšího soudu ze dne 14. 1. 2019, č. j. 45 A 122/2017-87, zrušeno napadené rozhodnutí ve výroku II a prvostupňové rozhodnutí a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Kasační stížnost byla zamítnuta rozsudkem NSS ze dne 12. 5. 2020, č. j. 5 As 25/2019-29, který nabyl právní moci dne 18. 5. 2020.

14. V části, v níž se žalobci domáhají zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu již pravomocně zrušeného výroku II, soudu s ohledem na výše uvedené nezbylo, než žalobu pro nedostatek podmínky řízení dle § 46 odst. 1 písm. a) odmítnout. Soud pro úplnost dodává, že neshledá-li důvod ke zrušení prvostupňového rozhodnutí, nerozhoduje o návrhu na jeho zrušení samostatným výrokem, neboť žalobce nemá procesní právo domáhat se jeho zrušení, jemuž by odpovídala povinnost soudu o takovém návrhu výrokem rozhodnout.

15. Soud přes zrušení prvostupňového rozhodnutí neshledal nedostatek podmínky řízení ve vztahu k části žaloby směřující proti výroku I, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobců pro opožděnost. V této části nebylo napadené rozhodnutí zrušeno. Současně je třeba připomenout, že rozhodnutí odvolacího orgánu o zamítnutí odvolání pro opožděnost nebo nepřípustnost podle § 92 odst. 1 správního řádu není rozhodnutím, v němž by se správní orgán věcně zabýval odvoláním účastníka řízení. Na rozdíl od zamítnutí odvolání po věcném přezkumu dle § 90 odst. 5 správního řádu toto rozhodnutí netvoří s prvostupňovým rozhodnutím jeden celek a posuzuje se samostatně bez materiální spojitosti s rozhodnutím prvoinstančním (srov. např. rozsudek NSS ze dne 26. 1. 2017, č. j. 7 As 292/2016-29). Přestože takové rozhodnutí nezkracuje subjektivní hmotné právo (k tomu mohlo případně dojít samostatně stojícím rozhodnutím prvoinstančním), je účastník, jehož odvolání správní orgán zamítl, legitimován k podání žaloby dle § 65 odst. 1 s. ř. s. V souladu s ustálenou judikaturou NSS pak soud v případě žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako opožděného nebo nepřípustného zkoumá v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné nebo nepřípustné odvolání a zda byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu (srov. např. rozsudek NSS ze dne 5. 12. 2003, č. j. 5 A 14/2002-35, č. 287/2004 Sb. NSS, usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 8. 2008, č. j. 8 As 51/2006-105, či rozsudky NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. 8 As 51/2006-112, ze dne 27. 11. 2008, č. j. 2 As 53/2007-111, ze dne 27. 5. 2010, čj. 5 As 41/2009-91, či ze dne 7. 9. 2017, č. j. 4 Azs 174/2017-5). V tomto rozsahu lze nadále napadené rozhodnutí přezkoumat, neboť předmět řízení neodpadl.

16. V části, v níž bylo výrokem I napadeného rozhodnutí jako opožděné zamítnuto odvolání podané jinými osobami (J. F., M. B. a E. S.), se napadené rozhodnutí nedotýká veřejných subjektivních práv žalobců (práva na projednání věci v odvolacím řízení), kteří ani dotčení na svých právech v tomto ohledu netvrdí. Žalobci proto nebyli k jejímu napadení žalobou dle § 65 s. ř. s. aktivně legitimováni a žalobu je v této části třeba odmítnout dle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jako podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Skutková zjištění 17. Ze správního spisu soud zjistil, že stavební úřad oznámením ze dne 9. 11. 2016 vyrozuměl účastníky o zahájení společného řízení ve věci vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení na stavbu, jejíž součástí je stavební objekt 05.OI.03.01 – účelová komunikace k regulační stanici plynu. Z předložené projektové dokumentace (souhrnné technické zprávy) plyne, že stavebním objektem 05.OI.03.01 je nová neveřejně přístupná účelová komunikace ke zpřístupnění regulační stanice plynu. Komunikace je částečně navržena jako prodloužení stávající obytné zóny (staničení 0,02665 km) a od staničení 0,02665 až do konce úseku jako účelová komunikace s krajnicí. Komunikace se nachází na pozemcích p. č. x a x. Komunikace se napojuje na stávající obratiště obytné zóny v místě navazujícího chodníku. Chodník bude rozebrán a předlážděn dlažbou vhodnou pro pojezd osobními automobily, resp. hasičským vozem. Výměna povrchu bude ukončena ve staničení 0,02665 km. Šířka prodloužené obytné zóny je 3 m. Dále komunikace pokračuje jako účelová komunikace jednopruhová obousměrná s oboustrannou krajnicí, na konci (u regulační stanice plynu) je navrženo obratiště pro servisní a požární vozidla; povrch komunikace bude proveden ze štěrkodrti. Z celkového situačního výkresu a koordinačního situačního výkresu plyne, že stavba pozemní komunikace má být umístěna na části pozemku p. č. x, v níž sousedí s pozemky p. č. x a p. č. x. Oznámení bylo doručováno jednotlivě v něm uvedeným 21 účastníkům (mezi nimi jsou uvedeni mj. O. P., a.s., tehdejší vlastník pozemku p. č. x a x, M. B., vlastník pozemku p. č. x, D. K. a K. K., vlastníci pozemku p. č. x, a E. S. a S. P., vlastníci pozemku p. č. x). Žalobci nebyli v oznámení jako účastníci řízení uvedeni. Oznámení bylo vyvěšeno na úřední desce od 11. 11. 2016 do 28. 11. 2016.

18. Dne 5. 12. 2016 podali námitky E. S. a S. P. a dne 7. 12. 2016 M. B. a D. a K. K.. Shodně uvedli, že komunikace na pozemku p. č. x je neveřejnou komunikací zajišťující přístup z veřejné komunikace k pozemkům p. č. xx, na nichž jsou či budou umístěny rodinné domy. Upozornili, že dne 7. 12. 2016 má dojít k prodeji pozemku p. č. x do spoluvlastnictví vlastníků výše uvedených pozemků.

19. Žalobci byli zapsáni jako spoluvlastníci pozemku p. č. x a x s podílem o velikosti 1/9 [žalobce a) v SJM] dne 26. 1. 2017 s právními účinky ke dni 21. 12. 2016 na základě kupní smlouvy ze dne 19. 12. 2016.

20. Stavební úřad prvostupňovým rozhodnutím datovaným 20. 1. 2017 stavbu umístil a povolil. Rozhodnutí mělo být doručeno v něm označeným 22 účastníkům. Rozhodnutí bylo vypraveno - předáno k doručení účastníkům, jimž bylo doručováno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, dne 27. 1. 2017. Téhož dne bylo předáno také J. B. (za stavebníka) a na úřední desce bylo vyvěšeno oznámení. Na výpisu účastníků s údaji o doručení je rukou uvedeno datum vypravení 27. 1. 2017. Součástí předloženého správního spisu není žádný doklad o dřívějším úkonu k doručení stejnopisu písemného vyhotovení prvostupňového rozhodnutí.

21. Dne 20. 2. 2017 podali odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí D. a K. K..

22. Žalobci, J. F., E. S. a M. B. společně napadli prvostupňové rozhodnutí odvoláním podaným k poštovní přepravě dne 23. 3. 2017. Uvedli, že jsou spoluvlastníky pozemků p. č. x a x, k nimž nabyli vlastnické právo v průběhu řízení. Namítali, že stavební úřad s žalobci a J. F. nejednal jako s účastníky řízení a nedoručil jim prvostupňové rozhodnutí. Dále namítali, že stavební úřad se dostatečně nevypořádal s námitkami, neúplně zjistil skutkový stav a dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávnému a neúplnému posouzení věci, jestliže z obsahu smlouvy o zřízení věcného břemene dovodil existenci souhlasu se stavbou na cizím pozemku. Uvedli, že jakožto právní nástupci jsou touto smlouvou vázáni, avšak nejsou povinni strpět omezení přesahující její rámec. Nesouhlasí s tím, aby komunikace na pozemku p. č. x byla užívána třetími osobami a navazovala na ni další komunikace. Namítali, že v souvislosti se zbudováním a umístěním stavby týkající se středotlaké přípojky a regulační stanice dojde ke změně stávajícího stavu zejména nadměrným užíváním komunikace na pozemku p. č. x, ke zvýšení provozu, hluku a zatížení komunikace, která není pro takový provoz určena.

23. O podaných odvoláních rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, jak je uvedeno v odstavci 1 tohoto rozsudku. Ve vztahu k žalobcům uvedl, že nebyli vedeni jako účastníci řízení, neboť jejich vlastnictví k pozemkům vzniklo až zápisem do katastru nemovitostí dne 26. 1. 2017, tedy po vydání napadeného rozhodnutí ze dne 20. 1. 2017, které bylo doručováno jak do vlastních rukou účastníků řízení, tak veřejnou vyhláškou. Uvedl, že rozhodnutí bylo vyvěšeno dne 27. 1. 2017 po dobu 15 dnů do 11. 2. 2017. Právo na odvolání bylo do 15 dnů od doručení, odvolání bylo podáno až dne 23. 2. 2017, tedy opožděně. Dále citoval § 73 odst. 2 správního řádu a konstatoval, že nebyly dány podmínky pro aplikaci § 83 odst. 2 správního řádu. Posouzení návrhu soudem 24. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů.

25. Z ustálené judikatury NSS plyne, že, „[f]unkcí odůvodnění správního rozhodnutí je zejména doložit správnost a nepochybně i zákonnost postupu správního orgánu, jakož i vydaného rozhodnutí, jehož jedna z nejdůležitějších vlastností je přesvědčivost. Je proto nutné, aby se správní orgán v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu vypořádal s námitkami účastníků řízení, přičemž z odůvodnění jeho rozhodnutí musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné anebo vyvrácené.“ (rozsudek NSS ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008-109). Nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi námitkami, které v něm byly uplatněny, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí zpravidla spočívající v nedostatku jeho důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Může to však způsobit i nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v jeho nesrozumitelnosti (rozsudek NSS ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007-84). Požadavek řádného a vyčerpávajícího zdůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci je jednou ze základních podmínek ústavně souladného rozhodnutí (nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2000, sp. zn. III. ÚS 103/99). Jak konstatoval NSS v rozsudku ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017- 38, „[n]epřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán, resp. soud podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se (toliko) dílčího nedostatku odůvodnění.“ 26. Žalovaný bez bližšího odůvodnění konstatoval, že vlastnické právo žalobců vzniklo až po vydání prvostupňového rozhodnutí. Tento závěr postrádá podklad v předloženém správním spise. Co se rozumí vydáním rozhodnutí, stanoví § 71 odst. 2 správního řádu. Z obsahu předloženého správního spisu neplyne, že by stavební úřad předal stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle § 19 správního řádu nebo učinil jiný úkon k jeho doručení přede dnem 27. 1. 2017. K vkladu práva do katastru nemovitostí, tedy ke skutečnosti, s níž je spojen vznik vlastnického práva se zpětnými účinky ke dni podání návrhu na vklad, došlo dne 26. 1. 2017. Současně není zcela zřejmé, jaké důsledky žalovaný vyvozoval z toho, že žalobci „nebyli vedeni jako účastníci“. Žalovaný pak zejména nezpřístupnil svou úvahu, z jakých důvodů ve vztahu k žalobcům odvíjel běh lhůty k podání odvolání od doručení rozhodnutí veřejnou vyhláškou, a nezabýval se podmínkami pro doručování tímto způsobem. Z napadeného rozhodnutí a obsahu správního spisu přitom vyplývá, že účastníkům řízení, včetně vlastníků pozemků, na nichž byla stavba umístěna, a pozemků sousedních, bylo v řízení doručováno jednotlivě, nikoli postupem dle § 144 odst. 6 správního řádu. Není též patrné, jaký význam pro danou věc žalovaný přikládal § 73 odst. 2 správního řádu, který citoval. Přestože žalobci výslovně v podaném odvolání poukazovali toliko na své vlastnické právo k pozemkům p. č. x a x, žalovaný se měl zabývat i tím, zda napadené rozhodnutí nemělo být oznámeno žalobcům jako účastníkům z titulu vlastnického práva k jinému pozemku přiléhajícímu ke komunikaci na pozemku p. č. x. Žalobci totiž v odvolání poukazovali na zvýšení hluku a provozu na této tvrzeně neveřejné komunikaci, která měla být klidovou zónou a sloužit k užívání pouze jejím spoluvlastníkům - vlastníkům sousedních pozemků p. č. xx, na což shodně upozorňovali též jiní účastníci ve svých námitkách. Okruh účastníků stanoví správní orgán, který řízení vede, z úřední povinnosti, a to i na základě údajů v katastru nemovitostí. Je povinností správních orgánů po celou dobu správního řízení ověřovat okruh účastníků řízení a jednat jako s účastníkem s tím, komu toto postavení svědčí (viz např. žalobci citovaný rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2011, č. j. 5 As 24/2010-97).

27. Pokud žalovaný ve vyjádření k žalobě na svou obranu uvádí, že žalobci v odvolání neuvedli, kdy se s prvostupňovým rozhodnutím a jeho obsahem seznámili, pak není zřejmé, že by tato skutečnost měla vliv na rozhodnutí žalovaného o podaném odvolání, jestliže žalovaný (bez bližšího odůvodnění) odvíjel běh lhůty pro podání odvolání ve vztahu k žalobcům od doručení veřejnou vyhláškou a na § 84 odst. 1 správního řádu neodkazoval. S žalovaným lze souhlasit v tom, že § 84 odst. 1 správního řádu vyžaduje, aby byla zachována objektivní i subjektivní lhůta. Na základě absence tvrzení žalobců o tom, kdy se s obsahem rozhodnutí seznámili, v podaném odvolání nelze učinit závěr, že subjektivní lhůta nebyla zachována. Je třeba připomenout, že v pochybnostech se lhůta považuje za zachovanou, dokud se neprokáže opak (§ 40 odst. 2 správního řádu). Pokud žalovaný považoval údaj o tom, kdy se žalobci s prvostupňovým rozhodnutí a jeho obsahem seznámili, za významný pro rozhodnutí, pak měl žalobce vyzvat k doplnění odvolání.

28. Soud uzavírá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť z něj nelze seznat, na základě jaké úvahy žalovaný dospěl k závěru o opožděnosti odvolání žalobců. Námitka žalobců je tedy důvodná. Z tohoto důvodu soud nemohl závěr žalovaného věcně přezkoumat.

29. Věcnými námitkami směřujícími proti umístění a povolení stavby a namítaným porušením práv žalobců v řízení před stavebním úřadem se soud nezabýval, neboť předmětem soudního přezkumu v této věci je pouze otázka včasnosti podaného odvolání. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení 30. S ohledem na výše uvedené soud bez jednání zrušil napadené rozhodnutí ve výroku I v části, v níž bylo jako opožděné zamítnuto odvolání žalobců, pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a dle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť závěr žalovaného o okamžiku vydání napadeného rozhodnutí je v rozporu s předloženým správním spisem. Současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení je správní orgán vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Soud poznamenává, že odvolací řízení žalovaný ukončí s ohledem na zrušení prvostupňového rozhodnutí dřívějším rozsudkem zdejšího soudu.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 a 3 s. ř. s. Žalobci byli ve věci úspěšní, neboť v rozsahu, ve kterém bylo možné žalobu věcně projednat, ji soud shledal důvodnou a napadené rozhodnutí v části výroku I, která se týkala veřejných subjektivních práv žalobců, zrušil. Žalobcům proto náleží náhrada nákladů řízení. Náklady žalobců zahrnují náklady na zastoupení advokátem, které tvoří odměna za zastoupení, náhrada hotových výdajů a náhrada DPH, neboť zástupce žalobců je plátcem DPH (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Výše odměny advokáta za zastupování se stanoví v souladu s § 35 odst. 2 s. ř. s. dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Odměna za zastupování dvou účastníků za dva účelné úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby) činí celkem 9 920 Kč dle § 7 odst. 5, § 9 odst. 4 písm. d) a § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Sepis repliky není účelným úkonem právní služby, neboť žalobci jí reagovali na vyjádření k žalobě, které sestávalo převážně z opsaného odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž sami k věci nic nového neuvedli ani neprohloubili svoji argumentaci. Stručné sdělení procesního stanoviska ze dne 5. 6. 2020 na výzvu soudu nelze považovat za úkon ve věci samé ani za procesní návrh, který by bylo možné připodobnit úkonům dle § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu. Za tyto úkony tedy soud žalobcům náhradu nepřiznal. Náhrada hotových výdajů činí za dva úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu celkem 600 Kč. Náhrada DPH z odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů činí 21 % z částky 10 520 Kč, tj. 2 209,20 Kč. Náklady na zastoupení advokátem tak činí celkem 12 729,20 Kč, na každého ze žalobců připadá částka 6 364,60 Kč. Každý ze žalobců dále vynaložil soudní poplatek za podání žaloby ve výši 3 000 Kč podle položky 18 bodu 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč podle položky 20 sazebníku soudních poplatků. Každý ze žalobců tak má právo na náhradu nákladů ve výši 10 364,60 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit podle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, užitého na základě § 64 s. ř. s., k rukám zástupce žalobců, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.).