č. j. 46 A 4/2020- 33

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Mgr. Lenkou Oulíkovou ve věci žalobce: R. B. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Jaroslavem Procházkou sídlem Rooseveltova 16, Plzeň proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2020, č. j. 002241/2020/KUSK, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu R (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 25. 1. 2019, č. j. MURA/4820/2019, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) pro porušení § 17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu a přestupku Shodu s prvopisem potvrzuje: Jitka Růžičková dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu pro porušení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, jichž se dopustil tím, že jako řidič nákladního vozidla D registrační značky X dne 13. 6. 2018 v 14:29 hodin na silnici X v katastru obce T, souřadnice GPS X, předjížděl před ním jedoucí nákladní vozidlo v místě platnosti vodorovného dopravního značení V1a „podélná čára souvislá“, kterou je zakázáno přejíždět nebo ji nákladem přesahovat, a při předjíždění před ním jedoucího nákladního vozidla omezil protijedoucího řidiče. Za spáchané přestupky mu byla dle § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 8 000 Kč a dle § 125c odst. 6 písm. b) téhož zákona zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání šesti měsíců.

2. Žalobce namítá, že správní orgány nepostupovaly v souladu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobce souhlasí s tím, že se dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu nerespektováním vodorovného dopravního značení V 1a. Odmítá však, že by se dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 7 zákona o silničním provozu porušením § 17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu. Dle názoru žalobce výklad tohoto ustanovení správními orgány neodpovídá vůli zákonodárce a judikatuře Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), podle které je třeba § 17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu vykládat tak, že řidič nesmí zahájit předjížděcí manévr, pokud je z konkrétní situace v provozu na pozemní komunikaci zřejmé, že by svým manévrem ohrozil nebo omezil protijedoucí řidiče. K tomu poukazuje na rozsudek NSS ze dne 19. 8. 2011, č. j. 2 As 106/2010-141. Videozáznam, který je jediným důkazem, jenž dle rozhodnutí správních orgánů žalobce usvědčuje ze spáchání přestupku, zachycuje pouze závěrečnou fázi předjížděcího manévru a nevypovídá nic o situaci v okamžiku zahájení předjížděcího manévru, který je však z hlediska aplikace § 17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu zásadní. Žalobce vytýká žalovanému, že se jeho argumentací zabýval velmi vágně a povrchně, a napadené rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné. Dále žalobce namítá, že správní orgány měly konat ústní jednání dle § 49 správního řádu a vyslechnout žalobce, neboť jen tak mohly posoudit situaci v silničním provozu v okamžiku relevantním pro aplikaci § 17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu. Žalobce má za to, že k objektivizaci posouzení věci by přispěl též výslech řidiče předjížděného nákladního vozidla.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě uvádí, že žalobní námitky jsou shodné s odvolacími, s nimiž se v napadeném rozhodnutí vypořádal. Zdůrazňuje, že žalobce v relativním bezpečí kabiny tahače vysoko nad silnicí předjížděním přes plnou čáru ohrozil protijedoucí osobní automobil, což bylo zdokumentováno kamerou protijedoucího vozidla. V rozsudku NSS, na který poukazuje žalobce, šlo o zcela odlišnou situaci v provozu, kdy byla řešena vina řidiče, jenž zahájil předjíždění v okamžiku, kdy byl sám předjížděn. Z kamerového záznamu protijedoucího vozidla je patrné, že v čase 14:29:36 hodin bylo vidět nákladní vozidlo řízené žalobcem. Z místa řidiče nákladního vozidla tak muselo být vidět protijedoucí vozidlo, které žalobce ohrozil. Žalobce nezpochybňuje, že při předjíždění porušil zákaz stanovený dopravní značkou V 1a „podélná čára souvislá“, která zakazuje řidiči ji přejíždět. Z dopravního značení mělo být žalobci jako profesionálnímu řidiči zřejmé, že úsek není vhodný k předjíždění a že by s ohledem na konkrétní situaci v provozu svým manévrem ohrozil nebo omezil protijedoucího řidiče. Žalobce zřejmě zahájil předjížděcí manévr v místě, kde přerušovaná čára skončila. Žalobce musel vidět, že předjíždění nedokončí před plnou čárou, navíc v těsné blízkosti levotočivé zatáčky, kde se již viditelně nacházel protijedoucí řidič, jehož žalobce nesměl omezit. K námitce nekonání ústního jednání žalovaný poukazuje na vysvětlení podané žalobcem dne 20. 8. 2018, při němž uvedl, že vozidlo určitě řídil on, situaci u obce T si však už vůbec nepamatuje. Uvedl, že na plné čáře nepředjíždí a nevybavuje si, zda někoho objížděl. Žalobce si tedy nebyl dva měsíce po spáchání přestupku schopen situaci vybavit a na svou obranu nic neuvedl. Dle žalovaného správní orgán I. stupně postupoval správně, pokud po poučení o právu vyjádřit se k podkladům a navrhnout důkazy shledal, že videozáznam je dostatečným důkazem a jednání není nutné konat.

4. V replice k vyjádření žalovaného žalobce setrval na názoru, že závěry rozsudku NSS č. j. 2 As 106/2010-141 lze aplikovat na danou situaci. Uvedl, že předjížděcí manévr zahájil v místě, kde byla přerušovaná čára, a dopravní značku V 1a přejel až v době, kdy se řadil před předjížděné vozidlo. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 5. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) s přihlédnutím k závěrům usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 11. 2016, č. j. 5 As 104/2013-46. Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

6. Soud o žalobě rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas. Obsah správního spisu 7. Soud ze správního spisu zjistil následující skutečnosti: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor R, učinila dne 12. 9. 2018 oznámení o podezření ze spáchání přestupku (dále jen „oznámení o přestupku“) dle § 125c odst. 1 písm. k) a § 125c odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu, jehož se měl žalobce dopustit porušením § 4 písm. c) a § 17 odst. 5 zákona o silničním provozu dne 13. 6. 2018 v 14:29 hodin v katastru obce T. Dle oznámení o přestupku P. P. předal dne 20. 6. 2020 Policii České republiky kamerový záznam pořízený kamerou umístěnou v jeho osobním vozidle, na němž je zachyceno jednání řidiče nákladního automobilu registrační značky X, který předjížděl nákladní vozidlo s nadměrným nákladem v místě platnosti vodorovného dopravního značení V 1a „podélná čára souvislá“ a při předjíždění omezil v jízdě protijedoucího řidiče. Dalším šetřením bylo zjištěno, že vozidlo řídil žalobce. Přílohou oznámení o přestupku byl úřední záznam o podání vysvětlení P. P., řidiče protijedoucího vozidla, ze dne 20. 6. 2018, výtisky obrazovky z kamerového záznamu a kamerový záznam z kamery umístěné v protijedoucím vozidle, na němž je zachyceno, jak se v pravotočivé zatáčce v místech s dopravním značením V 1a objevuje nákladní automobil D registrační značky X, který předjíždí nákladní automobil jedoucí před ním, přičemž řidič protijedoucího vozidla, ve kterém byla umístěna kamera, byl nucen vozidlo přibrzdit při pravém okraji vozovky, aby zabránil střetu s předjíždějícím vozidlem. Na kamerovém záznamu je zobrazen čas a GPS souřadnice. K oznámení o přestupku byly připojeny též údaje o vozidle registrační značky X z registru vozidel, podle nichž je jeho provozovatelem AMV, spol. s r.o., evidenční karta žalobce jako řidiče, sdělení identifikačních údajů řidiče společností AMV, spol. s r.o., dle kterého dne 13. 6. 2018 v 14:29 hodin řídil předmětné vozidlo žalobce, a úřední záznam o podaném vysvětlení žalobcem dne 20. 8. 2018, při němž žalobce uvedl, že vozidlo na fotografiích dne 13. 6. 2018 určitě řídil on, situaci u obce T si vůbec nepamatuje, na plné čáře nikoho nepředjíždí, neví, zda někoho objížděl. Oznámení o přestupku bylo doručeno správnímu orgánu I. stupně dne 17. 9. 2018.

8. Příkazem správního orgánu I. stupně ze dne 19. 11. 2018 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 7 zákona o silničním provozu pro porušení § 17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu a přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu pro porušení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, jichž se dopustil tím, že jako řidič nákladního vozidla D registrační značky X dne 13. 6. 2018 v 14:29 hodin na silnici X v katastru obce T, souřadnice GPS X, předjížděl před ním jedoucí nákladní vozidlo v místě platnosti vodorovného dopravního značení V 1a „podélná čára souvislá“, kterou je zakázáno přejíždět nebo ji nákladem přesahovat, a při předjíždění před ním jedoucího nákladního vozidla omezil protijedoucího řidiče. Za spáchané přestupky byla žalobci dle § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 8 000 Kč a dle § 125c odst. 6 písm. b) téhož zákona uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání šesti měsíců. Příkaz byl žalobci doručen dne 23. 11. 2018.

9. Proti příkazu podal žalobce odpor, který předal k poštovní přepravě dne 30. 11. 2018. V něm uvedl, že nesouhlasí s popisem skutku, neboť v daném úseku není žádnou dopravní značkou zakázáno předjíždění, věc byla nesprávně právně posouzena a za údajné jednání nelze uložit zákaz činnosti.

10. Žalobci bylo dne 9. 1. 2019 doručeno oznámení o zahájení řízení o přestupku ze dne 3. 1. 2019, v němž byl poučen o tom, že dle správního orgánu I. stupně není ve smyslu § 49 správního řádu nezbytné, aby se o věci konalo ústní jednání, jelikož byly shromážděny dostatečné podklady pro vydání rozhodnutí, které jsou součástí spisového materiálu. Žalobce byl poučen mj. o právu vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí a možnosti navrhnout doplnění podkladů pro rozhodnutí s tím, že vyjádření je třeba učinit písemně nebo ústně do protokolu nejpozději dne 23. 1. 2019 v 10:00 hodin. Žalobce byl poučen též o tom, že dle § 80 odst. 1 a 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, může správní orgán nařídit jednání na požádání obviněného, je-li to nezbytné k uplatnění jeho práv, jinak návrh usnesením zamítne. Žalobce byl dále poučen o procesních právech dle § 33 odst. 1, § 36 odst. 1 a 2, § 38 odst. 1 a 4 správního řádu a upozorněn na § 52 správního řádu. Žalobce se v řízení před správním orgánem I. stupně nevyjádřil.

11. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků tak, jak je uvedeno v odstavci 1 tohoto rozsudku. Správní orgán I. stupně vycházel z oznámení o přestupku, které bylo v souladu s úředním záznamem o podání vysvětlení P. P. ze dne 20. 6. 2018 a úředním záznamem o podání vysvětlení žalobce ze dne 20. 8. 2018, ze sdělení provozovatele vozidla a z video záznamu, který zachycuje dopravní situaci před protijedoucím vozidlem P. P., kterou snímala kamera umístěná za čelním sklem. Dle správního orgánu I. stupně bylo na základě video záznamu spolehlivě prokázáno, že žalobce porušil dopravní značení V 1a a při předjíždění omezil protijedoucího řidiče.

12. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž argumentoval obdobně jako v podané žalobě.

13. O odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, v němž se ztotožnil se závěry správního orgánu I. stupně. Žalovaný považoval skutkový stav za dostatečně zjištěný na základě podkladů ve spise, zejména úředního záznamu o podání vysvětlení protijedoucího řidiče, poskytnutých údajů od provozovatele vozidla a pořízeného videozáznamu, který zachycuje dopravní situaci, registrační značku předmětného vozidla a dopravního značení a dle žalovaného nevyvolává pochybnosti o přestupkovém jednání. Další dokazování žalovaný vyhodnotil jako nadbytečné. Neprovedení výslechů označených žalobcem v odvolání nepovažoval za vadu řízení, neboť existovaly jiné vhodnější důkazní prostředky ke zjištění skutkového stavu věci a žalobce nebyl zkrácen na svých právech. Správní orgán I. stupně žalobci nebránil ve výpovědi. Žalobce se mohl v určený den dostavit ke správnímu orgánu a svou výpověď přednést, měl také možnost vyjádřit se písemně nebo požádat o konání ústního jednání, o čemž byl poučen. Žalobce ani v odvolání neuvedl nová skutková tvrzení. Dle žalovaného byl skutek dostatečně vymezen a z použité právní kvalifikace je zřejmé, jaké právní povinnosti žalobce porušil. Námitku týkající se výkladu § 17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu žalovaný označil za lichou a účelovou. Výrok obsahuje dostatečný popis skutku, jestliže uvádí, že žalobce předjížděl a ohrozil tím protijedoucího řidiče. Žalobce porušil dopravní značku V 1a tím, že ji přejel, a § 17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu, který zakazuje řidiči předjíždět, pokud by ohrozil nebo omezil protijedoucího řidiče. Ačkoli žalobce není povinen prokazovat svou nevinu, v situaci, kdy proti němu stojí ucelený řetězec důkazů, nepostačí odkaz na rozsudek ze dne 19. 8. 2011, č. j. 2 As 106/2010-141, jehož závěry se vztahovaly k odlišné dopravní situaci. Posouzení žaloby soudem 14. Podle § 17 odst. 5 písm. c) odst. 5 zákona o silničním provozu 5) řidič nesmí předjíždět, jestliže by ohrozil nebo omezil protijedoucí řidiče nebo ohrozil jiné účastníky provozu na pozemních komunikacích.

15. Podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 7 zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích předjíždí vozidlo v případech, kdy je to obecnou, místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích zakázáno.

16. Soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí. Jak konstatoval NSS v rozsudku ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008-109, „[f]unkcí odůvodnění správního rozhodnutí je zejména doložit správnost a nepochybně i zákonnost postupu správního orgánu, jakož i vydaného rozhodnutí, jehož jedna z nejdůležitějších vlastností je přesvědčivost. Je proto nutné, aby se správní orgán v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu vypořádal s námitkami účastníků řízení, přičemž z odůvodnění jeho rozhodnutí musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné anebo vyvrácené.“ V rozsudku ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007-84, NSS konstatoval, že „[n]evypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi námitkami, které v něm byly uplatněny, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí zpravidla spočívající v nedostatku jeho důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Může to však způsobit i nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v jeho nesrozumitelnosti.“ Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů však musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán, resp. soud podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se (toliko) dílčího nedostatku odůvodnění. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene- li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64, ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38, či ze dne 7. 5. 2019, č. j. 7 As 362/2018-23).

17. Žalovaný na odvolací námitky žalobce reagoval, přičemž odvolací námitku žalobce týkající se výkladu § 17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu považoval za lichou. Z napadeného rozhodnutí je patrné, že shodně jako správní orgán I. stupně měl skutkový stav, pokud jde o konkrétní dopravní situaci, za dostatečně zjištěný pro závěr o naplnění skutkových podstat přestupků uvedených ve výroku prvostupňového rozhodnutí, a to zejména na základě záznamu z kamery umístěné v protijedoucím vozidle, na jehož základě neměl pochyb o tom, že žalobce svým jednáním porušil dopravní značku V1a a předjížděním omezil protijedoucího řidiče (žalovaný v napadeném rozhodnutí hovoří o „ohrožení“, což ovšem není z hlediska vypořádání odvolací námitky a žalobní argumentace podstatné). Napadené rozhodnutí navazuje na skutková zjištění popsaná v prvostupňovém rozhodnutí, které s napadeným rozhodnutím tvoří jeden celek, podle nichž video záznam prokazuje, že řidič předmětného vozidla při předjíždění před ním jedoucího nákladního vozidla nerespektoval dopravní značku V 1a viditelnou na záznamu a řidič protijedoucího vozidla byl nucen zabrzdit u pravého okraje pozemní komunikace, aby umožnil předjetí bez střetu s předmětným nákladním vozidlem. Žalobce v odvolání tato zjištění nikterak nezpochybňoval, naopak vyjádřil souhlas se závěrem správního orgánu I. stupně, že nerespektoval vodorovné dopravní značení V 1a. Žalovaný k námitkám žalobce dále poznamenal, že odkaz na rozsudek správního soudu (chybně označeného žalovaným jako rozsudek Krajského soudu v Plzni namísto NSS, což však není z hlediska vypořádání námitky významné), je nepřípadný s ohledem na odlišnou dopravní situaci a nepostačuje ke zpochybnění dostatečně zjištěného skutkového stavu. Ačkoli vypořádání odvolacích námitek jistě mohlo být podrobnější, dle názoru soudu jsou z napadeného rozhodnutí úvahy žalovaného dostatečně zřejmé a lze je v mezích žalobních bodů, které opakují odvolací argumentaci, meritorně přezkoumat.

18. Soud se neztotožňuje s argumentací žalobce, že by zjištěný skutkový stav neumožňoval učinit závěr o porušení § 17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu, jestliže z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce jako řidič nákladního vozidla nerespektuje souvislou (plnou) čáru (dopravní značku V 1a) předjížděl před ním jedoucí nákladní vozidlo a tímto předjížděcím manévrem omezil protijedoucí vozidlo, které muselo brzdit, aby se vyhnulo střetu. Z video záznamu je patrné, že podstatná část předjížděcího manévru, která byla na video záznamu zachycena, byla realizována již v místě, kde byla na vozovce dobře viditelná podélná souvislá čára oddělující jízdní pruhy s protisměrným provozem v levotočivé zatáčce (z pohledu předjíždějícího řidiče). S ohledem na dopravní situaci zachycenou na video záznamu musel žalobce (profesionální řidič nákladního vozidla) vědět, že nebude schopen provést celý předjížděcí manévr v místech s podélnou přerušovanou čárou před zatáčkou. Z video záznamu je nadto patrné, že dopravní značce V 1a z pohledu žalobce předcházel kratší úsek s podélnou čárou přerušovanou (navazující na plnou čáru) s dopravní značkou V 2b, která se používá k vyznačení a oddělení jízdních pruhů v úseku, kde čára přerušovaná přechází v čáru souvislou nebo k upozornění na místo vyžadující zvýšenou pozornost (zatáčka, křižovatka apod.) (viz příloha č. 8 vyhlášky č. 294/2015 Sb.). Žalobce ve správním řízení ani v žalobě neuvedl žádná konkrétní tvrzení, jež by mohla svědčit o tom, že by v době zahájení předjížděcího manévru mohl vzhledem ke konkrétní dopravní situaci (předjíždění nákladního automobilu nákladním automobilem v místech před zatáčkou s vodorovnou dopravní značkou zakazující předjíždění navazující na dopravní značku V 2b) důvodně předpokládat, že neomezí protijedoucí řidiče. Pokud snad žalobce spoléhal na to, že po silnici I. třídy nebude po dobu předjížděcího manévru přijíždět žádné protijedoucí vozidlo, pak nejde o přiměřený důvod, který by mohl vylučovat jeho zavinění ve vztahu k následku v podobě omezení protijedoucího řidiče. Nelze přehlédnout, že žalobce nezpochybňuje závěr o porušení dopravní značky V 1a z vědomé nedbalosti (právní kvalifikaci tohoto jednání soud nepřezkoumával, neboť nebyla v rámci žalobních bodů namítána) a netvrdí žádné okolnosti, pro které by mohl předpokládat, že předjížděcí manévr (byť zahájený v místě s přerušovanou středovou čárou – dopravní značkou V 2b) ukončí před začátkem tohoto značení (a současně před zatáčkou). Za této situace nelze vytýkat správním orgánům, pokud na základě video záznamu z kamery protijedoucího vozidla vyvodily v konkrétní dopravní situaci odpovědnost žalobce za následek v podobě omezení protijedoucího řidiče a porušení povinnosti dle § 17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu. Soud neshledává závěr o porušení zákazu dle § 17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu v rozporu se závěry rozsudku NSS č. j. 2 As 106/2010-141, podle něhož je třeba vykládat uvedené ustanovení tak, že řidič nesmí zahájit předjížděcí manévr, pokud je z konkrétní situace v provozu na pozemní komunikaci zřejmé, že by svým manévrem ohrozil nebo omezil protijedoucí řidiče nebo ohrozil jiné účastníky provozu na pozemních komunikacích. Námitka žalobce tedy není důvodná.

19. Soud se neztotožňuje ani s námitkou žalobce, že pro zjištění stavu věci (posouzení situace v silničním provozu) bylo nezbytné konat ústní jednání a provést výslech žalobce, případně též výslech řidiče předjížděného vozidla.

20. Podle § 80 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky Správní orgán nařídí ústní jednání na požádání obviněného, je-li to nezbytné k uplatnění jeho práv; jinak návrh zamítne usnesením, které se oznamuje pouze obviněnému. O právu žádat nařízení ústního jednání musí být obviněný poučen. Správní orgán nařídí ústní jednání i bez požádání obviněného, je-li to nezbytné pro zjištění stavu věci. Správní orgán prvního stupně nařídí ústní jednání i bez požádání obviněného, je-li obviněným mladistvý.

21. Podle § 82 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky správní orgán může provést výslech obviněného; je-li to nezbytné k uplatnění práv obviněného, správní orgán výslech provede.

22. Správní orgány projednávající přestupek musí s ohledem na okolnosti zvážit, jaké důkazy provedou, resp. z jakých podkladů vyjdou. Žalovaný dospěl k závěru, že skutkový stav byl dostatečně objasněn, resp. že video záznam z kamery protijedoucího vozidla představuje dostatečný podklad pro posouzení dopravní situace a závěru o porušení § 17 odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu, a další dokazování vyhodnotil jako nadbytečné. Za situace, kdy žalobce ve správním řízení ani v žalobě netvrdil žádné konkrétní okolnosti, které měly být jeho výslechem, případně výslechem řidiče předjížděného vozidla prokázány, nelze této úvaze ničeho vytknout. Ústní jednání a provedení výslechu žalobce či řidiče předjížděného vozidla nebylo nezbytné pro zjištění stavu věci, přičemž žalobce v řízení před správním orgánem I. stupně nařízení ústního jednání nežádal, ač byl o tomto svém právu poučen. Správní orgány též neměly důvod na základě průběhu řízení o přestupku a vyjádření žalobce předpokládat, že by jeho výslech mohl přispět ke zjištění skutkového stavu věci, jestliže žalobce při podání vysvětlení uvedl, že si na předmětnou situaci vůbec nepamatuje, v odporu proti příkazu pouze tvrdil, že v daném úseku není předjíždění zakázáno žádnou dopravní značkou, přičemž dopravní značka V 1a, jakož i její přejetí žalobcem při předjíždění, jsou na kamerovém záznamu jasně viditelné, a ani následně nepředestřel žádná konkrétní tvrzení, jež hodlal svým výslechem prokázat. Soud tedy neshledal ani druhý žalobní bod důvodným. Závěr a náklady řízení 23. Vzhledem k tomu, že soud neshledal žalobní body důvodnými a nezjistil ani žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení nevznikly žádné náklady převyšující náklady na běžnou administrativní činnost.