č. j. 5 A 10/2019- 75

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobců: a) Hromadné garáže Zelený pruh, družstvo, IČO 44851537 se sídlem Maroldova 8/1449, Praha 4 b) XXXXXXXXXX bytem XXXXXXXXXX c) XXXXXXXXXX bytem XXXXXXXXXX d) XXXXXXXXXX bytem XXXXXXXXXX e) XXXXXXXXXX bytem XXXXXXXXXX f) Zelený pruh Podolí z.s., IČO 05007810 se sídlem Kubištova 1102/1, Praha 4 všichni zastoupení advokátkou JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D. se sídlem Panská 895/6, Praha 1 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 za účasti: 1) Srđan Marković architektonický ateliér s.r.o., IČO 24208701 se sídlem Brzorádových 854/6, Praha 5 2) Rezidence Kubištova s.r.o., IČO 04555791 se sídlem Vězeňská 912/6, Praha 1 zastoupená advokátem JUDr. Ing. Janem Evanem, LL.M. se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 3) XXXXXXXXXX bytem XXXXXXXXXX 4) XXXXXXXXXX bytem XXXXXXXXXX 5) XXXXXXXXXX bytem XXXXXXXXXX 6) XXXXXXXXXX bytem XXXXXXXXXX o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2018, č. j. MHMP 1504975/2018, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 2. 11. 2018, č. j. MHMP 1504975/2018, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 51 360 Kč, a to do rukou zástupkyně žalobců JUDr. Petry Humlíčkové, Ph.D., advokátky.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobci domáhali zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), o odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4 ze dne 24. 3. 2017, č. j. P4/044263/17/OST/JIZA (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo na žádost CONCRETO s.r.o. (pozn. původní stavebník) rozhodnuto o umístění stavby nazvané „Bytový dům X“ na pozemcích parc.č. XA, XB, k.ú. X, parc.č. XC, XD, XE, XF, XG, XH, XCH, XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO, XP, XQ, XR, XS, XT, XU, XV, XW, XX, XY, k.ú. X (dále jen „předmětná stavba“). Dále byla povolena výjimka z čl. 8 odst. 2 vyhlášky č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze (dále jen „OTPP“), a současně byla umístěna dočasná stavba zařízení staveniště. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že - v části „stavba obsahuje“ vypustil text „Napojení na CZT na pozemcích parc.č. XQ, XM, XS a XV v k.ú. X“ a nahradil jej textem „Napojení na CZT na pozemcích parc.č. XQ, XM, XS a XV v k.ú. X“; - v části „stavba obsahuje“ vypustil text „Vedení slaboproudu na pozemcích parc.č. XG, XQ, XM a XV v k.ú. X“ a nahradil jej textem „Vedení slaboproudu na pozemcích parc.č. XG, XQ, XM a XV v k.ú. X“; a - v části „podmínky pro projektovou přípravu stavby“ doplnil mezi body 34 a 35 výroku I., IV. podmínku označenou jako bod 34a) tohoto znění: Bude doloženo pravomocné rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru ochrany prostředí, ve věci výjimky ze zákazů u zvláště chráněného živočicha, netopýra zrzavého. Ve zbytku žalovaný napadeným rozhodnutím prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

2. Soud úvodem konstatuje, že usnesením ze dne 11. 11. 2021, č. j. 5 A 252/2018-127, došlo ke spojení věcí vedených pod sp. zn. 5 A 252/2018 [žalobci b) až f)] a 5 A 10/2019 [žalobce a)] ke společnému projednání a rozhodnutí, přičemž obě věci budou nadále vedeny pod sp. zn. 5 A 10/2019. Povinnost soudu spojit žaloby směřující proti stejnému správnímu rozhodnutí přitom vyplývá z ustálené judikatury (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2020, č. j. 1 As 390/2020-64, ze dne 25. 2. 2010, č. j. 6 As 35/2008-163, ze dne 23. 8. 2006, č. j. 8 As 32/2005-88, a ze dne 12. 3. 2008, čj. 1 As 21/2007-272, Sb. NSS 2476/2012).

3. Žalobce a) v žalobě uvedl, že je vlastníkem sousedících pozemků a staveb garáží na nich, žalobci b) až e) v žalobě uvedli, že jsou vlastníky bytů v sousedícím bytovém domě, žalobce f) je zapsaným spolkem hájícím oprávněné zájmy členů spolku ze zmíněného bytového domu.

4. V prvním žalobním bodu žalobci b) až f) namítli, že předmětná stavba nerespektuje stabilizované území dle územního plánu. Podle oddílu 8 odst. 3 přílohy 1 ke změně územního plánu Z 1000/00, opatření obecné povahy č. 6/2009, „[v]e stabilizovaném území není stanovena míra využití území; z hlediska limitů rozvoje je možné pouze zachování, dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé stavební činnosti“; podle oddílu 16 bodu 37 této přílohy „[s]tabilizované území je zastavitelné území, které je tvořeno stávající souvislou zástavbou a stabilizovanou hmotovou strukturou, v němž územní plán nepředpokládá významný rozvoj“. Popis stávající urbanistické struktury lze nalézt v Územně analytických podkladech hl. m. Prahy 2016, ve výkresu Struktura zástavby, kde je pro každou vyznačenou lokalitu uveden typ struktury a zároveň je uvedena výšková hladina. Dle územně analytických podkladů je 90 % staveb v území vysokých maximálně 8 nadzemních pater (předmětná stavba má 12 NP). Urbanistická struktura souboru 6 věžových domů při ulici Kubištova je popsána v územně analytických podkladech jako volná sídlištní s výškovou hladinou 30-35 m. Předmětná stavba se svými 42,24 m v jeho nejvyšším místě však stávající výškovou hladinu přesahuje o 7,24 m. Ve vztahu k nejbližšímu bytovému domu č.p. 1102 při ulici Kubištova, jenž má atiku ploché střechy ve výšce 294,76 m.n.m., má přemětná stavba atiku vyšší západní sekce ve výšce 303,24 m.n.m., tj. o 8,48 m výše.

5. I napadené rozhodnutí připouští, že je předmětná stavba vyšší než jakákoliv jiná stavba v okolí, načež bez bližšího odůvodnění konstatuje, že předmětná stavba v podstatě na výšky okolních budov při ulici Kubištova navazuje. Ke konstatování žalovaného v napadeném rozhodnutí, že skutečnost, že je předmětná stavba vyšší než všechny stavby v okolí, sama o sobě neznamená, že narušuje urbanistickou strukturu, žalobci b) až f) podotkli, že bylo zcela odhlédnuto od všech ostatních parametrů, tj. zastavěná plocha, odstupové vzdálenosti, atd. Nová zástavba v dané lokalitě, vymezené pozemky stavby a okolí domu č.p. 1102 (celkem 5 909 m), dvaapůlkrát zahušťuje počet obyvatel na cca 468 obyvatel na hektar, což více než desetinásobně převyšuje hustotu zalidnění udávanou pro Prahu 4.

6. Současné urbanistické uspořádání dotčeného území je v souladu již se Zastavovací studií Pražského projektového ústavu z r. 1973 označenou Bytové domy Zelený pruh i se Studií souboru staveb Zelený pruh Projektového ústavu výstavby hl. m. Prahy ze září roku 1974. Je zřejmé, že v místě předmětné stavby tyto studie počítaly výlučně s technickou, resp. občanskou vybaveností a zejm. s koncepčně založenou zelení (která měla nahradit a také nahradila původní zařízení staveniště). Urbanistická struktura území zamýšlená podle obou studií pak byla stávající zástavbou kompletně dotvořena. Argumentace v napadeném rozhodnutí („Nelze souhlasit s odvolateli v tom, že zastavovací plán musí být zachován i po cca 45 letech, během nichž došlo ke změnám územním i společenským.“) je tedy mimoběžná s argumentací žalobců b) až f). Ti netvrdí, že zastavovací plán musí být zachován, ale že urbanistická struktura území je již dotvořena, a nová výstavba ji ani nerehabilituje ani nezachovává a není proto v souladu s regulativy územního plánu pro stabilizované území. Navíc by při dodržování platných předpisů bez jakýchkoliv výjimek ani nebyla možná.

7. Podle návrhu nového územního plánu (Metropolitní plán s platností od roku 2020) je pozemek sousedních stávajících garáží začleněn do transformační plochy č. 411/529/2185 s rozlohou 22 878 m. Tato plocha je určena k obytnému využití se zastavitelností 30 %. Pro pozemek garáží je stanoven zvyšující se regulovaný počet podlaží – 6 plnohodnotných nadzemních podlaží. Naopak pozemek předmětné stavby leží ve stabilizovaném území s vysokou mírou stability lokality, v parku ve volné zástavbě. S přihlédnutím k těmto skutečnostem je zřejmé, že udělení výjimky z odstupových vzdáleností od stávajících garáží znemožní budoucí transformaci tohoto území s předpokládanou výstavbou vícepodlažních staveb pro bydlení na místě stávajících garáží.

8. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se v místě zvažuje umístění více staveb, tj. není pravdivá úvaha žalovaného, že se nemůže jednat o rozsáhlou výstavbu či významný rozvoj území, protože se jedná o umístění pouze jedné budovy. Z napadeného rozhodnutí je navíc patrné, že se bude jednat o místní dominantu, pročež si nelze představit, že by takováto výstavba nebyla rozsáhlá. Žalovaný své hodnocení stavby uzavírá s tím, že předmětná stavba nepůsobí rušivým dojmem. Územní plán však jako regulativ pro využití stabilizovaného území neupravuje (ne)rušivost stavby, ale zachování, dotvoření či rehabilitaci stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé stavební činnosti.

9. Žalobci b) až f) ve správním řízení také poukazovali na řešení předmětné stavby, které nemá v místě obdoby (např. rozsáhlá podnož). Napadené rozhodnutí na to reagovalo tak, že předmětná stavba je komponována jako solitér, z čehož vyplývá, že se odlišné pojetí hmotového členění předpokládá. Předmětná stavba je tedy nejen vyšší než všechny ostatní stavby v okolí a nedodržuje odstupové vzdálenosti, ale má i odlišné pojetí hmotového členění. Napadené rozhodnutí tak opět neposuzuje hmotové členění ve vztahu k regulativům pro využití stabilizovaného území.

10. Předmětná stavba přináší 4 365 m plochy bytových jednotek v počtu 52 bytů + 3 mezonety a v podnoži další nebytové plochy – prodejny a ateliéry o celkem 269 m a dále samostatný objekt tzv. „kavárny“. Podle zmíněné zastavovací studie ze 70. let realizované věžové bytové domy mají 248 bytových jednotek a čtyřpodlažní domy mají 48 bytových jednotek (celkem 296 bytů). Předmětná stavba tak představuje téměř 19 % bytů současné sídlištní zástavby. Takový nárůst je nezbytné považovat za rozsáhlou stavební činnost.

11. Žalobci b) až f) označili za neudržitelnou argumentaci žalovaného, že se nejedná o rozsáhlou stavební činnost proto, že jde o „stavbu jednoho domu, není třeba žádné nestandardní technologie, i když podmínky zakládání jsou hodnoceny jako složité. Skutečnost, že ke stavbě je potřeba vybudovat nový příjezd, neznamená, že se jedná o rozsáhlou výstavbu. Pokud se umisťuje do území nová stavba, většinou vyžaduje i nový příjezd, napojený na stávající komunikace tak, jako je to v projednávaném případě“. Lze si totiž jen těžko představit, že by do stabilizovaného území bylo umísťováno více budov (nebo celé nové sídliště). Kritérium pro posuzování rozsáhlé stavební činnosti tak musí být z logiky úpravy jiné než počet umísťovaných budov.

12. Smyslem definice stabilizovaného území není a nemůže být zvýšení míry využití území, která je charakteristickým rysem ploch přestavby, kde dochází ke změně urbanistické koncepce. Pokud obec považuje zvýšení míry využití konkrétního území za žádoucí, může takové rozhodnutí v územním plánu učinit právě tím, že území označí za plochu přestavby, a vymezí pro ni míru využití vyšší, než je míra využití dosavadní.

13. Žalobce a) taktéž namítal, že se stavba nachází ve stabilizovaném území a poukazoval na excesivní výšku budovy. Návazně na to žalobce a) spatřoval rozpory i v prvostupňovém rozhodnutí, kde jsou uváděna vzájemně si odporující hodnocení výškových parametrů předmětné stavby. Na jednom místě totiž uvádí, že stavba převýší výškový horizont sousedících bytových domů o necelé podlaží a o něco dále již prvostupňový orgán připouští, že stavba bude vyšší o tři podlaží. Při zdůvodňování opodstatněnosti stavby v území prvostupňový orgán jednou označuje předmětnou stavbu za stavbu ojedinělou, která nemá vliv na ukazatele zastavitelnosti území, na druhé straně se odvolává na další územní řízení dalších výškových staveb v dané lokalitě, která před prvostupňovým orgánem údajně probíhají a kdy tedy, pokud rozhodne o jejich umístění, budou tvořit masivní zástavbu předmětného území. Obdobné rozpory lze nalézt i v části zdůvodnění prvostupňového rozhodnutí, kde je posuzováno výškové uspořádání předmětné stavby, kdy na jedné straně porovnává výšku předmětné stavby ve vztahu k výškovým úrovním stávajících bytových staveb, na druhé straně si pomáhá ve snaze odůvodnit navýšení výškové úrovně navrhované stavby odkazem na navrhované stavby při ulici U Družstva Práce západně od pozemku předmětné stavby, o jejichž umístění dosud nebylo rozhodnuto. Žalovaný se pak v odvolacím řízení těmito rozpory v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí nezabýval.

14. V druhém žalobním bodu žalobci b) až f) poukazovali na to, že se předmětná stavba nachází v území se zvýšenou ochranou zeleně. Dle výkresu č. 31 územního plánu „Podrobné členění ploch zeleně“ se jedná o území se zvýšenou ochranou zeleně, jehož definice je uvedena v Metodickém pokynu k územnímu plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy z 10/2002. Dle definice uvedené v tomto metodickém pokynu „území se zvýšenou ochranou zeleně vymezuje zastavěné pásmo se stabilizovaným či zvýšení umožňujícím podílem zeleně v kontaktu s lesními porosty, hodnotnými přírodními lokalitami, vegetačními doprovody vodotečí, ve kterých je cílem ochrana souvislých ploch zeleně, solitérů a skupin kvalitních a perspektivních dřevin, které obohacují celoměstský systém zeleně a systém ÚSES [územní systém ekologické stability]“. V Zásadách územního rozvoje hl. m. Prahy účinných od 1. 10. 2014 je v článku 2. Obecné zásady územního rozvoje hl. m. Prahy, odstavec 2.4.2 Ochrana krajiny a městské zeleně jako podstatné složky prostředí života obyvatel, bod f) uvedeno: „podporovat v kompaktním městě členění zástavby plošnými i liniovými prvky zeleně, chránit stávající zelené plochy a podporovat tvorbu nových“.

15. Dle žalobců b) až f) žalovaný zcela rezignoval na výklad smyslu a účelu územního plánu, který oblast prohlašuje za území se zvýšenou ochranou zeleně, když konstatoval, že územní plán sice takovou zeleň na výkresu č. 31 vyznačuje, ale „další podmínky pro toto území nestanoví. Námitka ohledně rozporu s ÚPn z důvodu zastavění stávající zelené plochy není důvodná. Otázku kácení zeleně posuzuje příslušný správní orgán v samostatném řízení. […] Dle územního plánu se jedná o směrný prvek zóny ochrany přírody v zastavěných územích, nikoliv o prvek závazný. […] K namítanému rozporu záměru s ustanovením zásad územního rozvoje (ZUR) v otázce podpory rozvoje zeleně a ochrany stávající zeleně, MHMP STR uvádí, že ZUR jsou závazným podkladem pro pořizování a vydávání územních plánů, stávající platné ZUR obsahují 8 výkresů. Předmětné staveniště je součástí plochy vyznačené jako „kompaktní město rozšířené“, žádná zeleň zde zakreslena není.“. Byť tedy žalovaný při vypořádání námitky o nesouladu se zásadami územního rozvoje odkazuje na závaznou úpravu v územním plánu, existující úpravu v územním plánu na jiném místě prohlašuje za nezávaznou a bez bližších regulativů. Žalovaný se tak vůbec nevypořádal s možnými vyššími standardy pro ochranu zeleně a odkázal na obecnou ochranu dřevin rostoucích mimo les, která je platná i mimo území se zvýšenou ochranou zeleně. Předložená dokumentace přitom předpokládá úplnou holoseč daného území, přičemž možnosti následného ozelenění dané lokality jsou mizivé, neboť předmětná stavba svými povrchovými i podpovrchovými objekty zabírá téměř celou plochu staveniště a zbývajícími okrajovými částmi vedou přeložky inženýrských sítí, jejichž vlastníci limitují v ochranném pásmu sítí výsadbu větší zeleně s většími nároky na kořenový systém, který by následně tyto sítě mohl poškodit.

16. Ve třetím žalobním bodu žalobci uvedli, že předmětná stavba nesplňuje požadavky na požární bezpečnost, a to především v důsledku snížení odstupových vzdáleností na minimum. Správní orgány však vždy argumentovaly požárně bezpečnostním řešením předmětné stavby (dále jen „PBŘ“), které zpracoval autorizovaný technik pro požární bezpečnost staveb.

17. Žalobce a) upozornil, že dle PBŘ (konkrétně bod 10.13 Odstupové vzdálenosti) je nejbližší sousední objekt ve vzdálenosti min. 14 m a požární bezpečnost požárně otevřených ploch v obvodových stěnách je tak zajištěna odstupovou vzdáleností. Požárně nebezpečný prostor od obvodových stěn obytných buněk, kdy každá tvoří samostatný požární úsek, je uvažován do vzdálenosti max. 7 m, přičemž odstupové vzdálenosti objektu budou podrobně zhodnoceny na základě vypočteného požárního rizika v dalším stupni projektové dokumentace. Dále je zde uvedeno, že požárně nebezpečný prostor nezasahuje do sousedních objektů ani za hranice pozemku, přičemž opět budou odstupy přesně stanoveny v navazujícím stupni projektové dokumentace, kde nebudou problémy s odstupovými vzdálenostmi.

18. Žalobce a) měl naopak za to, že nejbližším sousedním objektem k předmětné stavbě jsou objekty garáží žalobce. Podle předložené dokumentace k územnímu řízení (dále jen „DUR“) má být předmětná stavba umístěna ve vzdálenosti 1,00 m od stavby objektu A1 garáží na pozemku parc.č. XZ v k.ú. X a parc.č. XXA v k.ú. X, přičemž vzdálenost jižní fasády výškové části A předmětné stavby o 12 nadzemních podlažích s požárně otevřenými plochami je 3,10 m a vzdálenost jižní fasády výškové části B předmětné stavby o 11 nadzemních podlažích s požárně otevřenými plochami je 4,90 m od severní stěny objektu A1 garáží žalobce. Jižní fasády předmětné stavby mají okenní otvory s balkonovými dveřmi a otevřené lodžie.

19. PBŘ se tedy vymezením požárně nebezpečného prostoru a stanovení odstupových vzdáleností obou staveb nezabývalo. Z PBŘ nelze zjistit, do jaké vzdálenosti zasahuje požárně nebezpečný prostor obou staveb, zda nezasahují do sousedních pozemků a zda tedy jsou odstupové vzdálenosti obou staveb dostatečné. Rozsah a obsah PBŘ tak nemůže být dostatečným podkladem pro posouzení požární bezpečnosti. Ke stejnému závěru nakonec dospěl i nadřízený orgán Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy (viz níže).

20. Z PBŘ ani není zřejmé, jakými úvahami dospěl zpracovatel k závěru, že požárně nebezpečný prostor od obvodových stěn obytných buněk je uvažován ve vzdálenosti max. 7 m, ani to, jak by zpracovatel projektové dokumentace stavby a prvostupňový orgán ve stavebním řízení řešili situaci, kdy by „podrobné zhodnocení odstupových vzdáleností navrhované stavby v dalším stupni projektové dokumentace“ a „stanovení odstupů a nezasahování požárně nebezpečného prostoru do sousedních objektů, ani za hranice pozemku, v navazujícím stupni PD“ prokázalo, že beze změny v umístění stavby na pozemku by požární bezpečnost nemohla být zajištěna. Spoléhání na změny v konstrukci výplní požárně otevřených ploch v jižní fasádě předmětné stavby a s tím spojená opatření by dle žalobce a) jen stěží vyhovovala z pohledu zájmů chráněných hygienickou stanicí.

21. Dále žalobci namítli věcnou nesprávnost závazného stanoviska Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy ze dne 25. 9. 2012, č. j. HSAA-12227-2/2012 (dále jen „stanovisko HZS HMP“). V reakci na odvolání žalobce vydalo Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR sdělení ze dne 18. 6. 2018, č. j. MV-43020-6/PO-OVL-2018 (dále jen „sdělení GŘ HZS“), v němž uvedlo, že stanovisko HZS HMP není dostatečným podkladem pro posouzení požární bezpečnosti navrhované stavby, a to zejména v případě vymezení požárně nebezpečného prostoru včetně stanovení odstupových vzdáleností a zajištění účinného zásahu z hlediska přístupové komunikace a vnějších odběrných míst. Současně bylo konstatováno, že stanovisko HZS HMP nelze zrušit ani změnit podle § 149 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), z důvodů uvedených v § 4 odst. 9 zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění do 31. 12. 2020, pro uplynutí objektivní roční lhůty od jeho vydání.

22. Žalobce a) akcentoval, že si žalovaný nevyžádal nové stanovisko, či alespoň vyjádření Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy a se závěry sdělení neseznámil účastníky územního řízení, účastníci řízení ani neměli možnost se k němu vyjádřit, a napadené rozhodnutí vydal. V odůvodnění pouze uvedl, že z obsahu PBŘ nepochybně vyplývá, že PBŘ je pro potřebu územního řízení dostatečné, byť v něm jsou podle sdělení GŘ HZS „jisté nesrovnalosti a nejasnosti“.

23. Žalobci dodali, že § 4 odst. 9 stavebního zákona, ve znění do 31. 12. 2020, je protiústavní, k čemuž odkázali na podanou ústavní stížnost skupiny senátorů. Soud konstatuje, že dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 22/17 bylo řízení o této části ústavní stížnosti zastaveno, neboť k 1. 1. 2021 pozbylo napadené ustanovení účinnosti (zákon č. 403/2020 Sb.).

24. Žalobci tedy měli za to, že žalovaný byl povinen zabývat se sdělením GŘ HZS a nikoliv jej bagatelizovat a učinit si na danou problematiku vlastní úsudek, k čemuž ani nemá kompetenci.

25. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobci b) až f) namítli chybějící závazné stanovisko k zásahu do zvláště chráněných druhů. Stávající dřeviny jsou stanovištěm zvláště chráněných druhů živočichů, konkrétně netopýra rezavého. Dle § 50 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“), jsou tito živočichové chránění ve všech svých stádiích vývoje, chráněna jsou i jejich sídla a biotop a není dovoleno ničit a poškozovat či přemisťovat jimi užívaná sídla.

26. Napadené rozhodnutí k tomu uvádí, že „proto byla stanovena podmínka doložení příslušného pravomocného rozhodnutí OCP MHMP jako podkladu pro stavební řízení“. Tento postup považovali žalobci b) až f) za nezákonný a odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, č. j. 1 As 37/2005-154, dle nějž „Nejvyšší správní soud se ztotožnil s právním názorem stěžovatelů, že rozhodnutí o povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., v případě, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, musí být vydáno již před vydáním rozhodnutí o umístění stavby. […] Je-li umístění stavby možné pouze na základě pravomocného rozhodnutí o umístění stavby, přičemž v tomto rozhodnutí se určí konkrétní stavební pozemek a podmínky pro umístění stavby, mj. i požadavky na ochranu životního prostředí, vyplývá z toho nutnost předchozího povolení výjimky podle § 56 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, má-li být stavba umístěna v místě s výskytem zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin. Pokud by výjimka podle § 56 odst. 1 citovaného zákona nebyla povolena, nemohla by na daném území ani být umístěna stavba.“.

27. Neexistenci rozhodnutí o výjimce ze zákazů u zvláště chráněných druhů nelze zhojit ani odkazem na metodický pokyn vypracovaný odborem obecné ochrany přírody a krajiny Ministerstva životního prostředí ze dne 1. 8. 2014 k aplikaci § 8 a 9 zákona č. 114/1992 Sb., protože upravuje jinou oblast ochrany přírody a krajiny – povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les a náhradní výsadbu a odvody.

28. V pátém žalobním bodu žalobci b) až f) namítli narušení pohody bydlení. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 11. 2012, č. j. 8 As 27/2012-113, dospěl k závěru, že mezi jednotlivé činitele ovlivňující pohodu bydlení (kvalitu prostředí) náleží také podstatné snížení odstupové vzdálenosti mezi budovami, úbytek oblohové složky, omezení výhledu, a tedy i míra oslunění a osvětlení bytu, a narušení soukromí, protože i tyto složky se na pohodě bydlení podílejí. Podle Nejvyššího správního soudu musí správní orgán při posuzování, zda mohlo dojít k narušení pohody bydlení, přihlížet i ke konkrétním zvláštnostem lokality. V lokalitě s vysokou úrovní státní, příp. i mezinárodní památkové ochrany stavební úřady vybírají pouze mírnější a citlivější varianty zásahů do jejího vzhledu. Podmínkou narušení pohody bydlení není překročení stanovených technických podmínek výstavby a provozu. V rozsudku ze 4. 3. 2009, č. j. 6 As 38/2008-123, k tomu Nejvyšší správní soud uvedl, že pokud účastník územního řízení poukáže na konkrétní skutečnosti, které zpochybňují splnění požadavku na pohodu bydlení, musí se stavební úřad těmito tvrzeními důkladně zabývat, i když stanoviska dotčených orgánů konstatovala dodržení předepsaných limitů zatížení.

29. Předmětná stavba bude bránit volnému výhledu a bude vytvářet stísněný pocit s hrubým porušením soukromí v bytech, neboť bude umístěna příliš blízko stávající zástavbě. Předmětná stavba nepřináší žádnou zeleň, parkový prostor pro trávení volného času, hřiště, či lavičky. Zahustí se více jak dvojnásobně počet obyvatel v lokalitě i doprava. Navíc předmětná stavba ničí jediné hojně využívané hřiště pro míčové hry dětí v okolí. Kavárna naruší pohodu bydlení vzhledem ke stávající situaci, kdy výhled z bytů na západní straně domu žalobců b) až e) je do zeleně, je zde čistý vzduch a klid. Kavárna může být snadno změněna na restauraci, která přináší do svého okolí negativní vlivy v podobě hluku v nočních hodinách či zápachu z přípravy pokrmů, když odvětrání je navrženo přímo směrem k oknům žalobců b) až e). Opodstatněnost tohoto tvrzení vyplývá ze špatných zkušeností z provozu již zrušené restaurace „U havrana“, která se nacházela v místě plánovaného bytového domu. Výjezd aut z garáží bude silně znečišťovat ovzduší. Projekt počítá v podnoží výstavby umístit kanceláře, obchody i provozovny služeb, což zvýší hluk a znečištění ovzduší a před domem žalobců vznikne obchodní korzo s daleko větším počtem osob. Vše uvedené povede k poklesu cen sousedních nemovitostí (cca o 15-20%).

30. Negativní vliv na pohodu bydlení sousedících obyvatel bude mít i samotná výstavba, která je mimořádně rozsáhlá, v srdci lidnatého sídliště a bude trvat několik let. Během výstavby budou obyvatelé vystaveni hluku a zvýšenému imisnímu pozadí, které může za zhoršených rozptylových podmínek vést k riziku zvýšené respirační nemocnosti u exponovaných obyvatel.

31. Jedním z důvodů snížení pohody bydlení je také nedodržení odstupů mezi stavbami. Napadené rozhodnutí toliko konstatuje, že snížením odstupové vzdálenosti od garáží se pohoda bydlení nijak snížit nemůže. Žalovaný vůbec neposuzoval, že obyvatelé jsou zvyklí pohybovat se v okolí svých nemovitostí, kde namísto současné zeleně budou mít stísněný prostor, který se bude obtížně udržovat a bude vzbuzovat obavy při průchodu. K ostatním námitkám ohledně pohody bydlení (přílišné zahuštění výstavby, nesoulad s územním plánem) se pak napadené rozhodnutí blíže nevyjadřuje.

32. V šestém žalobním bodu žalobci b) až f) namítli chybějící posouzení vlivů na životní prostředí. V bezprostřední blízkosti umísťované stavby je totiž umísťován i nový komplex bytových budov „Rezidence Zelený pruh“. Napadené rozhodnutí konstatuje, že „záměr stavby bytového domu byl posouzen orgánem chránícím veřejný zájem na úseku hodnocení vlivů na životní prostředí (OCP MHMP), s tím závěrem, že tento záměr nepodléhá zjišťovacímu řízení (dokladová část B, doklad č. 7a, list 55). Nelze zjistit relevantní důvod, pro který by předmětný záměr měl být posuzován společně se stavebním záměrem navrhovaným na sousedních pozemcích, neboť se nejedná o záměry stejného navrhovatele a ani nelze dovodit, že by tyto dva rozdílné záměry byly účelově uplatňovány samostatně“. Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 100/2001 Sb.“), přitom v § 1 odst. 3 stanoví, že účelem posuzování vlivů na životní prostředí je získat objektivní odborný podklad pro vydání rozhodnutí, popřípadě opatření podle zvláštních právních předpisů, a přispět tak k udržitelnému rozvoji společnosti. Pokud je předmětná stavba umísťována do nadlimitně zatíženého území, neexistuje žádný zákonný důvod, proč by její vlivy neměly být posouzeny i v kumulaci s vlivy jiného bezprostředně navazujícího záměru. Tímto důvodem není ani skutečnost, že je stavba podlimitní, ani že sousedící záměr má jiného vlastníka. Proti této „salámové“ metodě se již vícekrát postavil i Nevyšší správní soud, např. v rozsudku ze dne 31. 1. 2012, č. j. 1 As 135/2011- 246.

33. V sedmém žalobním bodu žalobci b) až f) namítli nedodržení požadavků na oslunění a osvit v bytech především ve spodních patrech sousedících domů. Svá tvrzení ve správním řízení podložili znaleckým posudkem, který upozorňuje na nedostatek vybraných bodů, pro které je hodnoceno dodržení norem, i na faktické nedostatky této studie. Napadené rozhodnutí navíc neposuzuje, zda je umísťovaná stavba v důsledku razantního snížení oslunění a osvitu šetrná ke stavbám sousedních vlastníků. Konkrétně u suterénního bytu žalobkyně b) je snížené oslunění z 265 na 95 minut.

34. V osmém žalobním bodu žalobci nesouhlasili s udělením výjimky z odstupové vzdálenosti. K umístění předmětné stavby byla vydána výjimka, která se týká odstupové vzdálenosti jižního průčelí předmětné stavby od stávajících řadových garáží (pozemek parc.č. XXA, k.ú. X), kdy namísto požadované odstupové vzdálenosti 39,8 m bude odstupová vzdálenost 1 m, dále odstupové vzdálenosti jižního průčelí předmětné stavby od stávající stavby řadových garáží (pozemek parc.č. XXB, k.ú. X), kdy namísto požadované odstupové vzdálenosti 39,8 m bude odstupová vzdálenost 21,8 m, dále odstupové vzdálenosti jižního průčelí předmětné stavby od stávající stavby řadových garáží (pozemek parc.č. XXC, k.ú. X), kdy namísto požadované odstupové vzdálenosti 39,8 m bude odstupová vzdálenost 21,8 m, a konečně odstupové vzdálenosti severního průčelí předmětné stavby od navrhované stavby kavárny (pozemek parc.č. XI, k.ú. X), kdy namísto požadované odstupové vzdálenosti 10,4 m bude odstupová vzdálenost 6,2 m. Nejedná se tedy o drobné přiblížení předmětné stavby stávající zástavbě, ale o popření smyslu a cílů odstupových vzdáleností (1 m namísto 39,8 m).

35. Předmětná stavba se navíc nachází ve stabilizovaném území. Pro stabilizované území nejsou na rozdíl od území rozvojového stanoveny žádné závazné koeficienty (zeleně, zastavěnosti, hrubé podlažní plochy, maximální výšky stavby, atd.). Výstavba ve stabilizovaném území je omezena poměrně obecnými regulativy (zachování, dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé stavební činnosti). Žalobci byli přesvědčeni, že v tomto území mají povinné odstupové vzdálenosti ještě vyšší význam než v území rozvojovém, protože se jedná o jeden z mála přesných a závazných limitů pro zastavění tohoto území.

36. Dle žalobců lze výjimku podle § 169 odst. 2 stavebního zákona povolit jen tehdy, kdy situaci spojenou s prosazením záměru nelze řešit jiným způsobem vzhledem ke konkrétním okolnostem případu, včetně technického řešení, při zohlednění místních podmínek a zohlednění vhodnosti stavby v dané lokalitě s konkrétním typem zástavby, limitů pozemku, včetně možností napojení na infrastrukturu.

37. Pokud stavba nesplňuje požadavek na odstupovou vzdálenost, nejedná se o technickou obtíž, kterou je nezbytné řešit udělením výjimky, ale o to, že se stavba do stabilizovaného území již „nevejde“. Žalobci odmítli argumentaci žalovaného, že se „jedná o cenný pozemek v centrální Praze“ a že „se jedná o odstupovou vzdálenost navrhované stavby od stávající stavby garáží, neboť snížením odstupové vzdálenosti od těchto staveb nemůže být urbanistický charakter území narušen“. Tato kritéria zmiňovaná napadeným rozhodnutím nejsou důvodem pro udělení výjimky ani dle stavebního zákona, ani dle jeho prováděcích vyhlášek.

38. V devátém žalobním bodu žalobci b) až f) namítli věcně nesprávné posouzení zatížení území. Stavební úřad má povinnost zabývat se otázkou dodržení či překročení nejvyšších přípustných hodnot znečištění ovzduší nebo hlukové zátěže. U nových záměrů je nutno nekompromisně trvat na dodržení imisních limitů, případně dalšího působení na okolí nad míru stanovenou právními předpisy. Veškeré navrhované zásahy musí být provázeny přesvědčivým důkazem, že nedojde k nadlimitní zátěži území. Pokud již objektivně v důsledku lidské činnosti existuje v daném území nadlimitní zátěž, tedy protiprávní stav, pak je nutno u navrhovaného zásahu přesvědčivě prokázat, že provedením záměru nedojde ani v minimální míře k přitížení nadlimitní zátěže nebo bude zajištěn pokles zátěže pod předepsané mezní hodnoty. Bez takového důkazu je odsouhlasení, umístění nebo povolení záměru nezákonné, ba protiústavní (rozsudky Nejvyššího správního soudu 31. 1. 2012, č. j. 1 As 135/2011-246, a ze dne 1. 2. 2013, č. j. 9 As 28/2012-129).

39. V lokalitě předmětné stavby je dle mapy klouzavých průměrů ČHMÚ překročen limit pro benzo(a)pyren. V hodnocení znečištění ovzduší je opominut vliv připravované stavby Rezidence Zelený Pruh, která přispívá ke znečištění ovzduší právě v oblasti, kde tyto dva projekty na sebe navazují. Hodnocení znečištění ovzduší neřeší nárůst dopravy v navazujících komunikacích ulic, Hudečkova a Zelený pruh, kde jsou hodnoty znečištění ještě vyšší. Navíc hodnocení neuvažuje s likvidací stávající zeleně, která část znečištění může absorbovat. Po realizaci předmětné stavby budou hodnoty tedy ještě nepříznivější, než studie předpokládají.

40. Z hlediska hlukové zátěže zpracovaná akustická studie konstatuje, že již nyní v místě budoucí stavby se hladina hluku šířeného z širšího okolí blíží hygienickým limitům – dle denní doby 45-49 dB. Následně studie vyčísluje hodnoty hluku pouze pro předmětnou stavbu a potom i u dopravní přípojky k ulici Bohuslava Martinů. Akustická studie tedy prokazuje závažné navýšení hluku z dopravní obsluhy předmětné stavby, a naopak vůbec neřeší hluk z připravované stavby Rezidence Zelený pruh, hluk produkovaný uvažovanými podnikatelskými provozy jako je kavárna- restaurace, pekárna a čistírna apod.

41. Napadené rozhodnutí vypořádává tyto námitky velmi obecně odkazem na závazná stanoviska dotčených orgánů. Správní orgány jsou povinny zajistit dodržování zákonných limitů znečišťování ovzduší a hluku a na tuto svoji povinnost nemohou rezignovat s tvrzením, že limity budou porušeny pouze po krátkou dobu nebo pouze v malém množství, případně, že příspěvek k porušení limitů je minimální. Nadto u doplňování staveb do stávající zástavby se vzhledem k charakteru povolovaných staveb bude zpravidla jednat o tento typ porušení. Stejně tak pokud zákon v případě benzo(a)pyrenu uvádí, že se k tomuto limitu má přihlížet, nelze od jeho velmi výrazného porušování zcela odhlédnout s odkazem na to, že zvýšení koncentrací benzo(a)pyrenu bude přístroji neměřitelné, protože je zřejmé, že k němu v důsledku realizace umísťované stavby dojde. Benzo(a)pyrenu je navíc karcinogenní a mutagenní sloučeninou, která má velmi negativní vliv na lidské zdraví.

42. Předmětnou stavbu nelze standardně obsloužit z veřejné komunikace. Zásobování, stěhování či odvoz odpadů přes garáže v suterénu nejsou a nebudou nikdy funkční. Mimoto ve výpočtu nároků na parkovací stání nejsou započteny tři mezonety, tj. minimálně nárok za dalších 6 parkovacích míst.

43. V desátém žalobním bodu žalobce a) namítl neaktuálnost závazných stanovisek. DUR byla zpracována v říjnu 2012 a změna byla provedena v červnu 2015. Změny se přitom bezprostředně dotýkají, jak bylo později zjištěno, i staveb garáží žalobce. Leč vyjádření, stanoviska, závazné posudky apod. dotčených správních orgánů, které byly předloženy prvostupňovému orgánu k územnímu řízení, byly vyhotoveny před provedenými změnami DUR. Podle seznamu dokladů tak např. prvostupňovému orgánu stačilo pro vydání územního rozhodnutí a povolení výjimek ze dne 24. 3. 2017 stanovisko HZS HMP datované dnem 25. 9. 2012. Toto závazné stanovisko bylo vydáno k původní verzi dokumentace, která byla přepracována, a bylo tak vydáno v podstatě k jiné stavbě. Vyjádření žalovaného 44. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. K prvnímu žalobnímu bodu (předmětná stavba nerespektuje stabilizované území dle územního plánu), žalovaný odkázal na str. 10-14 napadeného rozhodnutí. Předmětná stavba je bytovým domem o rozměrech cca 80,5 x 26,5 m, umisťovaným do lokality bytových domů. Je tvořena dvěma vertikálními sekcemi dosahujícími výšky 42,5 m, které mají 11 a 12 nadzemních podlaží, a dvěma horizontálními sekcemi, které mají 2 nadzemní podlaží. Celkový počet bytů je 55. Předmětná stavba je navrhována v lokalitě územně analytickými podklady charakterizované jako volná sídlištní, obsahující středně podlažní i vícepodlažní objekty a soubory staveb tvořících skupiny, doplněné nízkopodlažními stavbami veřejné a občanské vybavenosti, prostoupené zelení. Dle územně analytických podkladů dosahuje výška stávajících bodových staveb na východní straně při ulici Kubištova hodnoty 26,1 až 40 m, 9 až 13 podlaží, na západní straně se nacházejí šestipodlažní domy o výškové hladině do 21 m, s lokálním zvýrazněním 26 m, a 9 až 13 podlažími. Z jihu na tuto lokalitu navazuje areál garáží s výškou do 9 m, severně se nachází otevřená vilová zástavba. Navrhovaná stavba s výškou 42,5 m na výšky staveb v jejím sousedství tedy navazuje, byť je vyšší, ovšem urbanistickou strukturu zástavby nenarušuje, což bylo prokázáno doloženými vizualizacemi a zobrazením modelu.

45. Ohledně namítaného nedostatečné zjištění výškových parametrům zástavby a předmětné stavby žalovaný plně odkázal na napadené rozhodnutí (str. 14).

46. K druhému žalobnímu bodu (předmětná stavba se nachází v území se zvýšenou ochranou zeleně) žalovaný podotkl, že výkres č. 31 územního plánu takovou zeleň vyznačuje, nicméně územní plán žádné další podmínky či požadavky vztahující se ke „zvýšené ochraně zeleně“ nestanoví, tento pojem je definován pouze v metodickém pokynu k územnímu plánu sídelního útvaru hl.m. Prahy z roku 2002, s tím, že s odkazem na výkres č. 31 územního plánu území se zvýšenou ochranou zeleně vymezuje zastavěné pásmo se stabilizovaným či zvýšení umožňujícím podílem zeleně v kontextu s lesními porosty, hodnotnými přírodními lokalitami, vegetačními doprovody vodotečí, ve kterých je cílem ochrana souvislých ploch zeleně, solitérů a skupin kvalitních a perspektivních dřevin, které obohacují celoměstský systém zeleně a systém ÚSES. V daném případě se nejedná o pozemek, který by byl souvislou plochou zeleně v kontaktu s lesními porosty, hodnotnou přírodní lokalitou, či který by byl součástí celoměstského systému zeleně nebo pásma ÚSES.

47. Ke třetímu žalobnímu bodu (předmětná stavba nesplňuje požadavky na požární bezpečnost) žalovaný uvedl, že Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR ponechalo závazné stanovisko HZS HMP v platnosti a nedostatky vytklo zcela obecně, žalovaný se problematikou požárně nebezpečného prostoru, přístupu a vnějších odběrových míst podrobně zabýval v napadeném rozhodnutí. Z obsahu DUR bylo zjištěno, že obsahuje textovou i grafickou část zabývající se problematikou PBŘ v rozsahu relevantním potřebám územního řízení, a to situační výkres C.3 a textovou dokumentaci E.5.

1. V uvedeném výkrese je jednoznačně zakreslen požárně nebezpečný prostor a je prokázáno, že tento požárně nebezpečný prostor nezasahuje do prostoru stávajících staveb ani na sousední pozemky. Dle PBŘ je odstupová vzdálenost staveb 3,1 m, když stěna předmětné stavby s požárně otevřenými plochami je od stěny stávající stavby garáží navrhována ve vzdálenosti 3,1 m. Přístupová komunikace pro příjezd požární techniky je řešena po stávající komunikaci Kubištova a dále po areálové komunikaci. Odběr požární vody je řešen ze stávající vodovodní sítě obce, z podzemní hydrantové sítě. Nadzemní hydrant doporučený zpracovatelem požárně bezpečnostního řešení nepodléhá právnímu režimu územního řízení, tedy jej nelze v územním řízení umisťovat. Žalovaný se tedy problematikou PBŘ podrobně zabýval na str. 16 napadeného rozhodnutí.

48. Stran tvrzení žalobce a), že odstupová vzdálenost je 1 metr, žalovaný uvedl, že ve vzdálenosti 1 m od stavby garáží jsou vzdáleny předsazené balkony předmětné stavby, a to od 3. nadzemního podlaží ve výšce 269,43 m.n.m. Stavba garáží dosahuje výškové úrovně 266,49 m.n.m, tedy předsazené balkony nejsou stavbě garáží protilehlé, pročež požárně nebezpečný prostor z těchto předsazených částí navrhované stavby na stavbu garáží nemůže zasahovat.

49. Žalovaný popřel tvrzení žalobce a), že se závěry Generálního ředitelství hasičského záchranného sboru ČR neseznámil účastníky územního řízení, neboť tak učinil opatřením ze dne 9. 7. 2018, č. j. MHMP 1066575/2018, jehož přílohou bylo dotčené sdělení, a to zveřejněním na úřední desce žalovaného, současně způsobem umožňujícím dálkový přístup (s účinky doručení), a na úřední desce prvostupňového orgánu, současně způsobem umožňujícím dálkový přístup (pro informaci).

50. Stran námitky žalobců, že § 4 odst. 9 stavebního zákona, ve znění do 31. 12. 2020, je neústavní, a že byla podána skupinou senátorů ústavní stížnost, žalovaný uvedl, že do současné doby nebylo ze strany Ústavního soudu v této věci rozhodnuto, tedy nelze uvedené ustanovení stavebního zákona nerespektovat (viz poznámka soudu výše o rozhodnutí Ústavního soudu).

51. Ke čtvrtému žalobnímu bodu (chybějící závazné stanovisko k zásahu do zvláště chráněných druhů) žalovaný odkázal na str. 20 a 21 napadeného rozhodnutí. V rámci biologického průzkumu bylo zjištěno, že některé vrby nacházející se na pozemku stavebního záměru obsahují dutiny využívané netopýrem zrzavým jako úkryt. V prvostupňovém rozhodnutí byly podmínkou č. 34 stanoveny požadavky týkající se kácení dřevin, tedy včetně předmětných vrb s úkrytovými dutinami, a kompenzační požadavky, tj. náhrada úkrytů pro netopýra zrzavého. V napadeném rozhodnutí byla stanovena podmínka spočívající v doložení rozhodnutí ve věci ochrany netopýra zrzavého k žádosti o vydání stavebního povolení, a to proto, že povolení kácení dřevin je možné vydat až tehdy, je-li závažný důvod pro takové kácení. V daném případě je tedy případné kácení vrb s úkrytovými dutinami vázáno na rozhodnutí v otázce samotného netopýra zrzavého. K tomuto závěru žalovaný dospěl na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2014, č. j. 3 As 94/2013-45, dle kterého rozhodnutí o kácení dřevin může být vydáno až ve fázi po vydání územního rozhodnutí, jako podklad pro stavební řízení. Z podkladů doložených pro potřebu územního řízení vydaných správními orgány na úseku ochrany přírody a krajiny nevyplývá, že by na pozemku stavebního záměru byl takový výskyt chráněného netopýra, který by znemožňoval odstranění stávajících dřevin či jakoukoliv zástavbu pozemku.

52. K pátému žalobnímu bodu (narušení pohody bydlení) žalovaný odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2012, č. j. 8 As 20/2011-131, ze dne 12. 3. 2010, č. j. 7 As 13/2010-145, ze dne 23. 1. 2019, č. j. 6 As 174/2018-35, v nichž je vyjádřen právní názor, že v intravilánu obce nelze uplatňovat právo na zachování stávajícího výhledu, tedy osobovat si právo na to, aby byla vyloučena každá stavební změna v sousedství. V daném případě nebylo zjištěno, že by v souvislosti se stavebním záměrem došlo k nějakému podstatnému či významnému omezení pohledových možností z oken bytových jednotek ve vlastnictví žalobců b) až e).

53. K námitce, že negativní vliv na pohodu bydlení bude mít i samotná výstavba, kdy budou žalobci b) až e) vystaveni hluku a zvýšenému imisnímu prostředí, žalovaný poznamenal, že organizace výstavby není a ani v daném případě nebyla předmětem územního řízení, neboť řešení způsobu provádění stavby přísluší řízení stavebnímu. Žalovaný se rovněž neztotožnil s tvrzením žalobců b) až f), že se nezabýval námitkami přílišného zahuštění výstavby a nesouladu s územním plánem, přičemž odkázal na napadené rozhodnutí.

54. K šestému žalobnímu bodu (chybějící posouzení vlivů na životní prostředí) žalovaný uvedl, že předmětem jeho posuzování byla předmětná stavba. Podkladem pro vydání předmětného územního rozhodnutí bylo posouzení orgánu na úseku posuzování vlivů na životní prostředí s tím, že předmětná stavba nevyžaduje posuzování v procesu EIA, neboť se jedná o stavební záměr podlimitní.

55. K sedmému žalobnímu bodu (nedodržení požadavků na oslunění a osvit) žalovaný uvedl, že se problematikou proslunění a denního osvětlení zabýval na str. 16 a 17 napadeného rozhodnutí. Podkladem pro územní řízení vedené stavebním úřadem byla studie zpracovaná Dalea s.r.o. zabývající se problematikou proslunění a denního osvětlení sousedních stávajících staveb, dle níž doba proslunění splňuje požadavky ČSN 73 4301 stanovící limit proslunění na hodnotu 90 minut a osvětlení splňuje požadavky ČSN 73 0580, neboť hodnota denní osvětlenosti roviny zasklení oken z vnější strany neklesne pod uvedenou normou stanovenou limitní hodnotu.

56. K osmému žalobnímu bodu (udělení výjimky z odstupové vzdálenosti) žalovaný zdůraznil, že žalobci b) až f) nemají vlastnické nebo jiné věcné právo ke stavbě hromadných garáží či k pozemku, ani jiným způsobem nemohou být dotčeni na svých právech či povinnostech v souvislosti s touto výjimkou. V rámci řízení o povolení výjimky prvostupňový orgán dvěma usneseními rozhodl o tom, že žalobci e) a f) nepřísluší v řízení ve věci výjimky postavení účastníka. Uvedení žalobci uplatnili proti uvedeným usnesením odvolání, které bylo žalovaným zamítnuto, následně podali žalobu vedenou u zdejšího soud pod sp. zn. 3 A 251/2018.

57. Co se týče povolení výjimky z čl. 8 odst. 2 OTPP ve vztahu ke stavbě řadových garáží, s argumentací stabilizovaného území, žalovaný uvedl, že žádný právní předpis nestanoví, že ve stabilizovaném území nelze povolit výjimku, v daném případě z odstupové vzdálenosti staveb, dále plně odkázal na napadené a prvostupňové rozhodnutí.

58. K devátému žalobnímu bodu (věcně nesprávné posouzení zatížení území) žalovaný uvedl, že prvostupňové rozhodnutí se problematikou imisního znečištění a hlukové zátěže podrobně zabývá na str. 22 a 23. Orgán ochrany ovzduší vydal k záměru kladné stanovisko, neboť dospěl k závěru, že zájmy chráněné z hlediska ochrany ovzduší nejsou dotčeny. Stejně tak Hygienická stanice hl.m. Prahy vydala k záměru souhlasné závazné stanovisko, s podmínkou, že v dalším stupni řízení (stavební řízení) bude doloženo další vyhodnocení hluku. V uplatněných odvoláních nebylo ze strany žalobců b) až f) proti uvedeným stanoviskům dotčených orgánů brojeno, nebylo požadováno jejich přezkoumání. Další vyjádření 59. Žalobci b) až f) v doplnění žaloby doručeném soudu dne 6. 12. 2021 namítli, že v řízení o výjimce dle čl. 8 odst. 2 OTPP byli nesprávně vymezeni účastníci a že se jedná o podstatnou vadu řízení, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. K tomu odkázali na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2021, č. j. 3 A 251/2018-75 (pozn. napadeno kasační stížností), dle nějž má být vymezení účastníků v řízení o výjimce dle čl. 8 odst. 2 OTPP přezkoumáváno nikoliv v samostatném řízení o výjimce, ale v řízení o přezkumu územního rozhodnutí. Posouzení žaloby soudem 60. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

61. Soud předně k některým, obecně formulovaným žalobním bodům uvádí, že rozsah a kvalita soudního přezkumu se odvíjí od formulace žalobních bodů. Je to žalobce, kdo se domáhá přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí. Soud pak podle § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumává napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Je tak výlučně na žalobci, aby v podané žalobě konkrétně specifikoval skutkové a právní důvody, pro které se domáhá soudního přezkumu napadeného rozhodnutí. Neučiní-li tak, respektive uplatní-li žalobce námitku toliko v obecné rovině, soudu nezbude než žalobou napadené rozhodnutí přezkoumat taktéž toliko v obecné rovině. Soud totiž není oprávněn a rovněž ani povinen na žalobní body jakkoliv usuzovat nebo je dovozovat. K obdobnému závěru dospěl i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, ve kterém konstatoval, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod - byť i vyhovující - obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta“.

62. Soud též podotýká, že žalobci v žalobě nezřídka opakují, co již namítali ve správním řízení. Za situace, kdy vůči vypořádání odvolacích námitek neuplatňují konkrétní a usouvztažněné pochyby, argumentaci správních orgánů konkrétně nevyvrací, s jednotlivými úvahami správních orgánů přímo nepolemizují, ale jen opakují to, na co už bylo reagováno, se soudu neotvírá možnost, aby působil jako arbitr mezi konkurujícími argumenty. Role soudu proto zůstává v tom, aby přezkoumal, zda úvahy správních orgánů jsou racionální a logicky soudržné. Soud proto níže k některým námitkám jen stručně uvádí argumentaci žalovaného obsaženou v napadeném rozhodnutí, s níž se ztotožňuje, případně se vyjadřuje k některým okolnostem.

63. Co se týče žalobního bodu obsaženého v doplnění žaloby doručeném soudu dne 6. 12. 2021 (v řízení o výjimce dle čl. 8 odst. 2 OTPP byli nesprávně vymezeni účastníci), soud má za to, že k rozšíření žaloby o tento nový žalobní bod došlo až po lhůtě pro podání žaloby, uplatněný žalobní bod je proto opožděný a soud k němu nepřihlédne [§ 71 odst. 2 in fine zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)].

64. První žalobní bod (předmětná stavba nerespektuje stabilizované území dle územního plánu) není důvodný.

65. Soud nejprve odkazuje na posouzení prvostupňového orgánu (str. 15-20 prvostupňového rozhodnutí) a žalovaného (str. 10-14 napadeného rozhodnutí). Ohledně výšky předmětné stavby se soud přiklání k náhledu žalovaného a prvostupňového orgánu, že předmětná stavba na okolní stavby výškově navazuje. Tento termín nelze vnímat tak, že určitá stavba musí mít naprosto totožnou výšku jako sousední stavba/y (slovy prvostupňového orgánu: „nemá vést k výškové unifikaci staveb v posuzovaném prostoru“), zvláště jedná-li se o volnou sídlištní strukturu, tedy takovou, kdy jednotlivé domy nevytváří domovní bloky, tj. nemají společnou stěnu a nenavazují na sebe. Předmětná stavba převyšuje nejbližší stavbu [dům s byty žalobců b) až e) s 10 nadzemními podlažími] o 1 až 2 nadzemní podlaží, nejedná se tak o výškový „skok“, kdy by předmětná stavba byla umisťována např. uprostřed vilové čtvrti. Z popisu lokality je také patrné, že se v širším okolí nachází diverzifikovaná zástavba; poblíž se dokonce nachází blok JANA Towers s výškovou dominantou s relativní výškou 59,8 m. Soud proto uzavírá, že předmětná stavba, byť se bude jednat o místní dominantu, nemá excesivní výšku (počet nadzemních podlaží) ani ve vztahu k sousedním budovám, ani ve vztahu k širšímu okolí.

66. Pokud jde o údajné rozpory hodnocení výšky v prvostupňovém rozhodnutí, soud má za to, že odůvodnění prvostupňového orgánu obstojí. Prvostupňový orgán samozřejmě musí posoudit předmětnou stavbu bez ohledu na jiné budoucí stavby, což učinil a označil ji za stavbu solitérní koncepce. Není ovšem vadou, dal-li předmětnou stavbu do kontextu s dalšími potenciálními stavbami, o nichž je mu známo. To, že na jednom místě (str. 17) prvostupňové rozhodnutí uvádí převýšení okolních staveb o 3 podlaží, a nikoli o 1 či 2, je dané tím, že jde v tomto případě o srovnání prizmatem absolutních výšek. Na podlažnosti uvedené v předchozím odstavci se tím nic nemění.

67. Co se týče rozsahu předmětné stavby, soud nepopírá, že ve srovnání s okolními stavbami bude předmětná stavba vyšší a „mohutnější“. To ovšem neznamená, že ji nelze do stabilizovaného území umístit. Nejedná se totiž o stavbu svou povahou anomální ke stavbám v okolí, v sousedství se nachází 6 věžových domů, lze tedy říci, že stávající věžové domy budou doplněny o další dům tohoto typu, třebas rozsáhlejší a tvořící místní dominantu. Soud přitom nepokládá umístění dalších budoucích staveb za relevantní pro projednávanou věc, tyto budou podléhat samostatnému správnímu řízení a rozhodnutí. Stejně tak soud nyní nepovažuje za podstatné, jakým způsobem a zda vůbec dojde k transformaci sousedních garáží na stavby pro bydlení.

68. Stran zahuštění počtu obyvatel soud konstatuje, že i dotvoření urbanistické struktury stabilizovaného území umístěním stavby koncepčně navazující na stávající zástavbu nutně vede ke zvýšení počtu obyvatel v dané lokalitě. Ostatně i rehabilitace (tj. rekonstrukce) urbanistické struktury může vést k nárůstu počtu obyvatel. Jelikož se tato námitka překrývá s pátým žalobním bodem (narušení pohody bydlení), soud též odkazuje na jeho vypořádání níže.

69. Druhý žalobní bod (předmětná stavba se nachází v území se zvýšenou ochranou zeleně) není důvodný.

70. Soud se přiklání k výkladu žalovaného, že označení „území se zvýšenou ochranou zeleně“ je spíše obecným vodítkem a žádné konkrétní podmínky či požadavky na tento typ území stanoveny nejsou. Žalobci b) až f) je v žalobě ani netvrdili, dovolávali se toliko výkladu v rámci tohoto vodítka. V žalobě uvedenou citaci napadeného rozhodnutí soud, i s přihlédnutím ke kontextu, nepovažuje za domnělý rozpor závěrů žalovaného, kdy jednou považuje úpravu v územním plánu za závaznou, a jindy nikoli. Územní plán jako takový je závazný, přičemž z formulace „Dle územního plánu se jedná o směrný prvek zóny ochrany přírody v zastavěných územích, nikoliv o prvek závazný“ jasně vyplývá, že některé jeho prvky, včetně právě uvažovaného, mají směrnou, nikoli závaznou povahu. Žalobci b) až f) neuvedli žádné konkrétní argumenty vyvracející tvrzení žalovaného, že se z hlediska územního plánu jedná o zastavitelné polyfunkční obytné území OB a smíšené území SV bez stanoveného kódu míry využití území, tedy nikoli o nezastavitelné území zeleně, o souvislou plochu zeleně v kontaktu s lesními porosty, která by byla součástí celoměstského systému zeleně či pásma ÚSES. Za těchto okolností je nutno považovat závěry žalovaného za správné a označení „území se zvýšenou ochranou zeleně“ pro ně nemá relevanci. Nelze odhlédnout ani od toho, že o kácení stromů nerozhoduje žalovaný (prvostupňový orgán), nýbrž jiný příslušný správní orgán v samostatném řízení.

71. Třetí žalobní bod (předmětná stavba nesplňuje požadavky na požární bezpečnost) je důvodný.

72. Podle § 4 odst. 9 stavebního zákona, ve znění do 31. 12. 2020, nezákonné závazné stanovisko dotčeného orgánu, vydané pro účely řízení podle tohoto zákona, lze zrušit nebo změnit správním orgánem nadřízeným dotčenému orgánu pouze v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí, které bylo závazným stanoviskem podmíněno, postupem podle § 149 odst. 4 správního řádu. Na postup nadřízeného správního orgánu se přiměřeně použijí ustanovení o přezkumném řízení podle § 94 a násl. správního řádu, včetně lhůt podle § 96, s tím, že lhůta jednoho roku se počítá ode dne vydání závazného stanoviska dotčeného orgánu.

73. Soud konstatuje, že názor vyjádřený ve sdělení GŘ HZS, že přezkum stanoviska HZS HMP není možný, jelikož uplynula objektivní lhůta jednoho roku od jeho vydání, není správný. Soud pro stručnost plně odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020, č. j. 55 A 34/2019-91, body 35-41, s nímž se ztotožňuje, přičemž jeho výklad § 4 odst. 9 stavebního zákona, ve znění do 31. 12. 2020, pokládá za ústavně konformní. Citovaný rozsudek dospěl k závěru, že dotčené ustanovení nijak nedopadá na přezkoumání závazného stanoviska dotčeného orgánu při odvolání proti rozhodnutí podle stavebního zákona, jestliže proti závaznému stanovisku směřuje odvolací námitka. Přezkum závazného stanoviska v odvolacím řízení podle § 149 odst. 5 správního řádu není dotčeným ustanovením jakkoliv dotčen či limitován.

74. Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR však navzdory tomuto svému nesprávnému názoru věcně přezkoumalo stanovisko HZS HMP a aniž by jej zrušilo, de facto jej označilo za vadné, neboť usoudilo, že PBŘ nebylo dostatečným podkladem pro posouzení požární bezpečnosti předmětné stavby, a to zejména v případě vymezení požárně nebezpečného prostoru a stanovení odstupových vzdáleností a zajištění účinného zásahu z hlediska přístupové komunikace a vnějších odběrných míst. Toto vyjádření je zcela jednoznačné (str. 6 sdělení GŘ HZS) a je podloženo náležitými úvahami (str. 5 sdělení GŘ HZS). Soud je proto přesvědčen, že se materiálně vzato jedná o nesouhlasné závazné stanovisko nadřízeného orgánu.

75. Soud připomíná, že dle § 149 správního řádu jsou správní orgány vázány závaznými stanovisky dotčených orgánů (např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2015, č. j. 6 A 17/2015-87), nemohou se od nich tedy odchýlit, nebo nahrazovat či doplňovat jejich úvahy a závěry svými vlastními.

76. Žalovaný tak pochybil, když nevyhodnotil sdělení GŘ HZS jakožto nesouhlasné závazné stanovisko a jeho závěry nahradil svými vlastními (str. 16 napadeného rozhodnutí), přičemž v rozporu se sdělení GŘ HZS shledal PBŘ dostatečným podkladem pro posouzení požární bezpečnosti předmětné stavby.

77. Soud v tomto postupu žalovaného ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. spatřuje podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Soud pro úplnost poznamenává, že ve správním spisu se nalézají dvě PBŘ, obě mají datum vyhotovení „9/2012“, první je označeno E.1, přičemž investorem je CLV DEVELOPMENT s.r.o., druhé je označeno E.5.1., přičemž investorem je CONCRETO s.r.o., obsahově se liší zejm. v bodu „10.13 Odstupové vzdálenosti“. Z obsahu sdělení GŘ HZS lze přitom dovodit, že vycházelo z verze E.5.1.

78. Čtvrtý žalobní bod (chybějící závazné stanovisko k zásahu do zvláště chráněných druhů) není důvodný.

79. Soud se ztotožňuje s odkazem žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2014, č. j. 3 As 94/2013-45, který mj. vychází z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2008, č. j. 4 As 20/2008-84, jenž dovodil, že „závažný důvod pro pokácení dřevin spočívající v plánované výstavbě může být dán teprve v okamžiku, kdy nabude právní moci územní rozhodnutí o umístění této stavby“. Povolení kácení dřevin je tak vázáno na rozhodnutí o umístění stavby, kdy je znám rozsah kácení, a nemůže mu předcházet. V takovém případě pak nemůže rozhodnutí ve věci ochrany netopýra zrzavého předcházet prvostupňovému rozhodnutí, neboť zásah do jeho stanovišť je dán právě kácením dřevin, jehož rozsah je dán prvostupňovým rozhodnutím. Prvním v řetězu rozhodnutí tak musí být rozhodnutí o umístění stavby, které musí současně zohlednit, že je neoddělitelně provázané s dalšími rozhodnutími. Soud má tudíž za to, že ochrana netopýra zrzavého je dostatečně zajištěna podmínkami uloženými v prvostupňovém a napadeném rozhodnutí, bez nichž nelze předmětnou stavbu provést, správní orgány tedy rozhodně tuto problematiku nepominuly. Možné nesplnění těchto podmínek je rizikem, které nese stavebník. Nelze konečně odhlédnout ani od toho, že jak upozornil žalovaný, z podkladů doložených pro potřebu územního řízení, vydaných správními orgány na úseku ochrany přírody a krajiny, nevyplývá, že by na pozemku stavebního záměru byl takový výskyt chráněného netopýra, který by znemožňoval odstranění stávajících dřevin či jakoukoliv zástavbu pozemku.

80. Pátý žalobní bod (narušení pohody bydlení) není důvodný.

81. Žalobci b) až f) uvedli řadu faktorů, které nepochybně náleží k pohodě bydlení, na druhou stranu jejich narušení (změna), a to ani v případě, že se jedná o vícero faktorů, automaticky neznamená nepřípustné narušení pohody bydlení. Pokud by totiž byla zapovězena jakákoli změna parametrů bydlení, které ve svém souhrnu vytváří pohodu bydlení, znamenalo by to úplné zakonzervování existujícího stavu a znemožnění nové výstavby.

82. Předmětná stavba sice bude omezovat výhled, ovšem jak správně poznamenal žalovaný, z jím označené ustálené judikatury (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2012, č. j. 8 As 20/2011-131, ze dne 12. 3. 2010, č. j. 7 As 13/2010-145, ze dne 23. 1. 2019, č.j. 6 As 174/2018- 35), plyne, že v intravilánu obce nelze uplatňovat právo na zachování stávajícího výhledu, tj. vyloučit jakoukoli stavební změnu v sousedství. Dotčená lokalita není „zelenou loukou“ a vyplňování proluk ve městech, zvláště pak v Praze, je běžnou praxí.

83. Soud akcentuje, že ve vztahu k domu, v němž jsou byty žalobců b) až e), nebyla povolena výjimka z odstupové vzdálenosti, nelze tedy hovořit o „stísněném prostoru“, nýbrž o ve městech běžné situaci, kdy domy mají výhled na sousední domy. Pohoda bydlení žalobců b) až f) tedy nebude narušena povolením výjimek z odstupové vzdálenosti ve vztahu ke garážím žalobce a) a ke kavárně.

84. Problematikou zeleně se zabývá prvostupňové rozhodnutí na str. 22-24 v rámci posouzení vlivu předmětné stavby na životní prostředí, na což soud plně odkazuje a dodává, že je logické, že předmětná stavba nemůže přinést novou zeleň, jestliže „zabírá“ dosud nezastavěný prostor.

85. Spekulace o nepříznivém vlivu kavárny, která může být přeměněna na restauraci/hospodu, soud nepovažuje za relevantní. Kavárny, restaurace a hospody jsou naprosto běžnými podniky v rámci městské zástavby, jde o občanskou vybavenost, kterou nelze vytlačit kamsi mimo městskou zástavbu. Znečištění (výjezd aut z garáží) je řešeno na str. 21 (rozptylové plochy) a str. 22-23 (rozptylová a akustická studie) prvostupňového rozhodnutí.

86. Soud se ztotožňuje s tezí žalovaného, že vliv samotné výstavby na pohodu bydlení je otázkou, jejíž řešení náleží až do řízení o stavebním povolení. V řízení o umístění stavby lze zohlednit pouze ty okolnosti, které se váží na dokončenou stavbu a které jsou dlouhodobé (trvalé). Výstavba je oproti tomu relativně krátkodobou záležitostí, přičemž každá výstavba zahrnuje i dočasnou zvýšenou zátěž pro okolí stavby.

87. Šestý žalobní bod (chybějící posouzení vlivů na životní prostředí) není důvodný.

88. Pokud žalobci b) až f) tvrdili, že není žádný zákonný důvod, proč by vlivy předmětné stavby neměly být posouzeny i v kumulaci s vlivy jiného bezprostředně navazujícího záměru, což opírali o § 1 odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb. a o zákaz tzv. salámové metody, soud je toho názoru, že se jedná o obecnou námitku. Dikce § 1 odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb. stanoví cíle tohoto zákona, je tak jen rámcovým vodítkem pro jeho výklad. Aby bylo nutné posoudit určitou podlimitní stavbu společně s dalšími, souvisejícími stavbami, muselo by být prokázáno, že se skutečně jedná o účelové rozdělení projektu na menší části. Zvláště v Praze nelze vyloučit, že se v určité lokalitě vyskytne několik stavebních projektů ve víceméně stejném období. Žalobci b) až f) pouze odkázali na zákaz tzv. salámové metody, aniž by uvedli konkrétní argumenty vyvracející teze žalovaného, tj. že se nejedná o záměry stejného navrhovatele a ani nelze dovodit, že by tyto dva rozdílné záměry (předmětná stavba a „Rezidence Zelený pruh“) byly účelově uplatňovány samostatně.

89. Sedmý žalobní bod (nedodržení požadavků na oslunění a osvit) není důvodný.

90. Napadené rozhodnutí vypořádává tuto námitku především odkazem na str. 56 prvostupňového rozhodnutí. Zde prvostupňový orgán, dle náhledu soudu zcela dostačujícím způsobem, tuto námitku vypořádává. Soud akcentuje, že i v případě suterénního bytu žalobkyně b) je dodrženo a mírně překročeno požadovaných minimálních 90 minut oslunění. Prvostupňové rozhodnutí zmiňuje Studii denního osvětlení a proslunění zpracovanou společností Dalea s.r.o. (říjen 2012) a Světelně technickou studii zastínění sousedních domů zpracovanou Doc. Ing. Janem Kaňkou, Ph.D. (listopad 2015), obě studie byly předloženy žadatelem. Dále uvádí, že konkrétní výpočty těchto studií nebyly zpochybněny ani doloženým znaleckým posudkem č. 258 vypracovaným Ing. Tomášem Maixnerem (září 2015), který nepotvrdil obsah této námitky.

91. Z uvedeného je evidentní, že znalecký posudek rozporuje toliko první studii oslunění jakožto neprůkaznou z hlediska její metodiky, zatímco druhou studii oslunění se již nezabývá, poněvadž vznikla později a je reakcí právě na nedostatky první studie oslunění vytýkané znaleckým posudkem. Nadto soud spolu s prvostupňovým orgánem upozorňuje, že i znalecký posudek konstatuje, že „kontrolní výpočty naznačují, že okolí zamýšlené stavby nebude zatíženo nad přípustnou míru zastíněním, resp. nedostatečným osluněním“.

92. Co se týče osmého žalobního bodu (udělení výjimky z odstupové vzdálenosti), soud konstatuje, že v případě žalobců b) až f) neshledal zkrácení na jejich právech, neboť ve vztahu k nim (tj. k jejich nemovitostem) nedošlo k udělení výjimky z odstupové vzdálenosti. Pokud jde o námitky související s touto výjimkou (stabilizované území a pohoda bydlení), soud je vypořádal výše.

93. Soud však nepřistoupil k definitivnímu vyhodnocení důvodnosti tohoto žalobního bodu ve vztahu k žalobci a), neboť by to s ohledem na vypořádání třetího žalobního bodu (předmětná stavba nesplňuje požadavky na požární bezpečnost) bylo předčasné; posouzeny byly toliko dílčí námitky.

94. Soud předně uvádí, že pro udělení výjimky dle § 169 odst. 2 stavebního zákona musí být splněny současně (kumulativně) tyto 4 podmínky: a) výjimka může být povolena jen ve vztahu k těm ustanovením prováděcího právního předpisu, ke kterým předpis povolení výjimky výslovně umožňuje; b) jedná se o odůvodněný případ; c) výjimka neohrozí bezpečnost, ochranu zdraví a života osob a sousední pozemky nebo stavby; d) řešením podle povolené výjimky musí být dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu.

95. Rozhodnutí o uvedené výjimce není samostatně přezkoumatelné, ale jeho zákonnost lze posoudit pouze v režimu § 75 odst. 2 s. ř. s. (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2013, č. j. 8 As 8/2011-66, č. 2908/2013 Sb. NSS).

96. Soud poukazuje na skutečnost, že se prvostupňový orgán zabýval podmínkami pro udělení všech čtyř výjimek na str. 29 až 41 prvostupňového rozhodnutí, žalovaný se důvody pro udělení těchto výjimek zabýval na str. 8 až 9 napadeného rozhodnutí. Oba správní orgány shledaly naplnění všech jednotlivých podmínek pro udělení všech výjimek.

97. Ohledně první podmínky soud konstatuje, že výjimka byla udělena z čl. 8 odst. 2 OTPP, což čl. 63 OTPP výslovně umožňuje.

98. Co se týče toho, že jedna z výjimek snižuje odstupovou vzdálenost 39,8 m na 1 m, soud uvádí, že OTPP nestanoví žádné limity výjimky z odstupové vzdálenosti, ani konkrétní důvody (a to ani demonstrativním výčtem) pro její udělení (srov. čl. 63 OTPP). Současně je nutné upozornit, že předmětná odstupová vzdálenost bude dána v případě předsazených balkonů od 3. nadzemního podlaží, které nejsou protilehlé stavbě garáží. Na úrovni terénu bude odstupová vzdálenost činit 3,1 m.

99. Ohledně druhé podmínky soud uvádí, že odůvodněnost případu je poměrně neurčitým kritériem, které sice zahrnuje v sobě příkaz, aby k udělování výjimek docházelo jen ve výjimečných případech, ale zároveň nechává správním orgánům poměrně široké pole pro posouzení okolností konkrétního případu. Soud se přiklání k argumentaci žalovaného, že se jedná o odstupovou vzdálenost od stavby garáží, tedy stavby, které není určená k trvalému bydlení. Smyslem odstupových vzdáleností je mj. zajistit určitou míru soukromí, tj. zabránit tomu, aby si uživatelé sousedních nemovitostí „nehleděli do oken“. Takové obavy ovšem v daném případě nejsou na místě, otázka pohody bydlení je u garáží irelevantní. Jakožto podpůrný argument, který by ovšem sám o sobě neobstál, lze akceptovat i to, že se jedná o cenný pozemek v centrální Praze.

100. Ohledně čtvrté podmínky soud souhlasí s tvrzením žalovaného, že nemůže být narušen urbanistický charakter území, poněvadž stavba garáží může být jen stěží esteticky hodnotná, a předmětná stavba ji bude zakrývat.

101. Soud se také nedomnívá, že smyslem výjimek je zajistit limity pro zastavění stabilizovaného území, jelikož odstupové vzdálenosti platí pro všechny typy území a zároveň lze ve všech typech území povolit výjimku.

102. Ohledně splnění třetí podmínky však soud nyní nemůže učinit jednoznačný závěr. Žalobce a) v tomto žalobním bodu výslovně nebrojil proti odstupové vzdálenosti z hlediska požární bezpečnosti (třetí žalobní bod), leč zjistí-li se v dalším správním řízení, že požárně nebezpečný prostor je vymezen chybně, může to znamenat, že některá ze čtyř udělených výjimek z odstupové vzdálenosti je v rozporu se třetí podmínkou.

103. Soud proto nemůže definitivně uzavřít, zda je tento žalobní bod důvodný, poněvadž to bude záviset na dalším posouzení otázky požární bezpečnosti.

104. Devátý žalobní bod (věcně nesprávné posouzení zatížení území) není důvodný.

105. Žalobci b) až f) trvají na rigidním dodržení imisních limitů a odkazují na to, že dle mapy klouzavých průměrů ČHMÚ překročen limit pro benzo(a)pyren, přičemž v hodnocení znečištění ovzduší je opominut vliv připravované stavby Rezidence Zelený Pruh. Na druhou stranu nezpochybňují závěr, že zvýšení koncentrací benzo(a)pyrenu bude přístroji neměřitelné (str. 22 prvostupňového rozhodnutí). Soud má tedy za to, že pokud by došlo ke zhoršení situace (byť jsou již limity překročeny), na stavu imisí v dané lokalitě se reálně nic nezmění. Nutno opět dodat, že předmětem přezkumu v tomto řízení nejsou okolnosti stavby Rezidence Zelený Pruh, která podléhá samostatnému posouzení všech svých vlivů.

106. Soud dále odkazuje na str. 22 a 23 prvostupňového rozhodnutí zabývající se problematikou imisního znečištění a hlukové zátěže, přičemž se ztotožňuje s argumentací žalovaného, že příslušné orgány vydaly svá kladná závazná stanoviska, proti nimž nebylo ze strany žalobců brojeno, ostatně žalobci proti nim nebrojí ani v žalobě. Žalovaný i prvostupňový orgán přitom byli povinni respektovat tato závazná stanoviska (již zmíněný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2015, č. j. 6 A 17/2015-87). Za dané situace proto nemohou být námitky žalobců proti hodnocení znečištění ovzduší a akustické studii úspěšné.

107. Námitku nedostatečné dopravní obslužnosti soud pokládá za obecnou a nepodloženou. Co se týče nedostatku parkovacích míst z důvodu nezapočtení mezonetových bytů, soud odkazuje na str. 18 napadeného rozhodnutí: „Pro potřebu stavebního záměru bylo v DUR navrhnuto 91 míst, ačkoliv kontrolním přepočtem provedeným MHMP STR stavební záměr vyžaduje pouze 81 parkovacích míst, tedy je umístěn požadovaný počet parkovacích míst s rezervou.“, viz také str. 21 prvostupňového rozhodnutí „čl. 10 – rozptylové plochy a zařízení pro dopravu v klidu“.

108. Desátý žalobní bod (neaktuálnost závazných stanovisek) není důvodný. Pokud jde o stanovisko HZS HMP, které jako jediné žalobce a) konkrétně označil, soud se k němu vyjádřil výše ve vypořádání třetího žalobního bodu. Ve zbytku má soud tento žalobní bod za zcela obecný. Žalobce bez jakýchkoli podrobností uvedl, že se změna dokumentace k územnímu rozhodnutí týká i jeho garáží a že vyjádření, stanoviska, závazné posudky apod. dotčených správních orgánů byly vydány před změnou této dokumentace. Takováto námitka není způsobilá k tomu, aby soud přezkoumal určitý podklad ve vztahu k specifické části DUR, naopak přezkumem veškerých podkladů ve vztahu k celé DUR, tj. domýšlením si tohoto žalobního bodu, by soud vykročil ze své funkce nezávislého arbitra. Závěr 109. Jelikož soud shledal podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], zrušil napadené rozhodnutí, a to bez jednání. Soud nemá za to, že jsou dány důvody pro zrušení prvostupňového rozhodnutí (§ 78 odst. 3 s. ř. s.), žalovaný může vadu řízení napravit v odvolacím řízení a prvostupňový orgán měl k dispozici pouze kladné stanovisko k požární bezpečnosti, tj. vada se v této fázi správního řízení neprojevila.

110. Dále soud vrátil věc dle § 78 odst. 4 s. ř. s. žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém bude vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.), tedy žalovaný posoudí sdělení GŘ HZS jakožto nesouhlasné stanovisko dotčeného orgánu. Pokud pak žalovaný dospěje k závěru, že je možné nechat zpracovat nové PBŘ, zruší prvostupňové rozhodnutí a vrátí věc prvostupňovému orgánu za účelem posouzení nového PBŘ dotčeným orgánem.

111. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Jelikož byli žalobci (všichni žalobci uplatnili třetí žalobní bod) ve věci zcela úspěšní, uložil soud žalovanému zaplatit jim náhradu nákladů řízení. Náklady žalobců představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 18 000 Kč (6 x 3 000 Kč) a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve výši 14 880 Kč (6 x 2 480 Kč) a paušální náhrada hotových výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky ve výši 1 800 Kč (6 x 300 Kč) za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé – žaloba). Soud dodává, že nepřiznal náhradu nákladů za doplnění žaloby ze dne 6. 12 2021, úkon je zahrnut v prvotním podání žaloby, nadto byl irelevantní. Celkem náklady řízení činí 51 360 Kč.

112. Soud konečně rozhodl tak, že zúčastněným osobám nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť jim neuložil plnění žádných povinností, ani neshledal důvody zvláštního zřetele hodné (§ 60 odst. 5 s. ř. s. a contrario).

Poučení

Obsah žaloby IV. podmínku označenou jako bod 34a) tohoto znění: Bude doloženo pravomocné Vyjádření žalovaného Další vyjádření Posouzení žaloby soudem Závěr