č. j. 50 A 6/2016- 192

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Davida Krysky ve věci navrhovatele: D. C. & D.(B. X) s.r.o., IČO X sídlem X zastoupený advokátkou JUDr. Monikou Rutland sídlem Betlémské nám. 6, Praha 1 proti odpůrci: obec Bašť sídlem Obecní 126, Bašť zastoupený advokátem Mgr. Davidem Zahumenským sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno za účasti: B. B. bytem X zastoupená advokátkou JUDr. Monikou Rutland sídlem Betlémské nám. 6, Praha 1 o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – územního plánu B. vydaného Zastupitelstvem obce B. dne 4. 4. 2016 takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy – územní plán B. vydaný Zastupitelstvem obce B. dne 4. 4. 2016 se ve vztahu k plochám SO 201 a OV 201 zrušuje dnem právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Obsah návrhových bodů 1. Navrhovatel podal dne 16. 5. 2016 návrh, jímž se podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá, aby soud zrušil opatření obecné povahy – územní plán B. vydaný zastupitelstvem odpůrce dne 4. 4. 2016 (dále jen „nový územní plán“). Navrhovatel je vlastníkem těchto pozemků: (i) pozemku parc. č. st. X a pozemků parc. č. X, X, X a X v k. ú. a obci B. (v tomto k. ú. se nachází i veškeré dále uváděné pozemky; označené pozemky dále také společně jako „pozemky 1“); (ii) pozemků parc. č. X, X a X (dále také společně jako „pozemky 2“); (iii) pozemku parc. č. X (dále také jako „pozemek 3“), vše zapsáno na listu vlastnictví (LV) č. X (pozemky 1, pozemky 2 a pozemek 3 dále společně také jako „lokalita N. D.“ nebo „pozemky navrhovatele“).

2. Navrhovatel uvedl, že brojí proti celému novému územnímu plánu, eventuálně proti jeho části, kterou došlo k vymezení (přeřazení) pozemků 1 a pozemků 2, novým územním plánem souhrnně označených jako plocha SO 201, do ploch územní rezervy pro smíšené obytné plochy – obytná zóna a k vymezení (přeřazení) pozemku 3 novým územním plánem označeného jako plocha OV 201 do ploch územní rezervy pro občanské vybavení.

3. Navrhovatel má za to, že přijetím nového územního plánu došlo k zásahu do jeho vlastnického práva k lokalitě N. D. nikoli v nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle. Je přesvědčen, že přijetím nového územního plánu došlo k porušení platné a účinné smlouvy o spolupráci ze dne 12. 8. 2009, jakož i ke znehodnocení jeho investice, provedené na popud odpůrce, do koupě pozemku 3 za cenu ve výši 6 452 520 Kč, a tak k zásahu do jeho legitimního očekávání. Navrhovatel uvedl, že odpůrce vydal v roce 2006 územní plán obce (dále jen „starý územní plán“), kterým byla lokalita N. D. ponechána ve funkční zóně totožné jako v předchozím územním plánu obce. Lokalita N. D. tak byla z větší části vedena jako zastavitelné území již územním plánem předcházejícím starému územnímu plánu. Pro lokalitu N. D. se územním rozhodnutím ze dne 5. 4. 2005 umisťovaly stavby, sítě technického vybavení a rozhodovalo se o dělení pozemků.

4. Následně navrhovatel ve svém podání obšírně popsal vývoj celkové situace od okamžiku, kdy nabyl vlastnické právo od předchozího vlastníka lokality N. D. (vyjma pozemku 3), od společnosti B. R. a.s., IČO X (dále jen „předchozí vlastník“), v roce 2006 na základě kupní smlouvy, až do okamžiku, kdy zastupitelstvo odpůrce přijalo nový územní plán.

5. Dále namítl (i) nezákonnost postupu vydání nového územního plánu; (ii) neproporcionalitu nového územního plánu; (iii) nepodložení důvodů pro přeřazení lokality N. D. do ploch územní rezervy; (iv) neproporcionální přístup k lokalitě N. D. vyplývající z odlišného přístupu k území dle změny č. 1 starého územního plánu (účinné ke dni 11. 9. 2013) a dle návrhu nového územního plánu; (v) neproporcionální přístup k lokalitě N. D. vyplývající z odlišného přístupu v rámci časového harmonogramu zastavitelnosti.

6. Navrhovatel uvedl, že nebrojí proti pravomoci odpůrce vydat napadané opatření obecné povahy ani nemá za to, že by takové opatření obecné povahy bylo vydáno ultra vires. Nezákonnost postupu vydání nového územního plánu 7. Starostka obce jakožto předsedající zasedání zastupitelstva odpůrce konaného dne 4. 4. 2016 neumožnila žádnému ze zúčastněných občanů obce, včetně navrhovatele, vyjádřit se k navrhovanému usnesení o (přijetí) nového územního plánu. Na zasedání došlo ke schválení návrhu nového územního plánu spolu s rozhodnutím o námitkách podaných proti návrhu nového územního plánu [námitky označené jako „Námitka/námitky vlastníka dotčených nemovitostí k návrhu územního plánu obce B. k vymezení územní rezervy v tomto návrhu“ (dále jen „námitky č. I“)] a o námitkách proti upravenému návrhu nového územního plánu [námitky označené jako „Námitka/námitky vlastníka dotčených nemovitostí k upravenému návrhu územního plánu B. – nesouhlas s vymezením plochy územní rezervy SO 201 a OV 201 v lokalitě N. D.“ (dále jen „námitky č. II“)] tak, že jim nevyhověla v plném rozsahu, zastupitelstvo odpůrce se přitom rozhodlo nevyjadřovat se k vypořádání námitek č. I a námitek č. II, potažmo k obsahu nového územního plánu odpůrce a i přes přítomnost zástupců navrhovatele a značného množství občanů odpůrce přikročilo k hlasování bez otevření rozpravy. Navrhovatel tak má za to, že došlo k porušení § 93 odst. 3 a § 16 odst. 2 písm. c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 24/2015 Sb. (dále jen „obecní zřízení“) a rovněž čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého mají občané právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců, což má přímý vliv na nezákonnost postupu odpůrce při vydání nového územního plánu.

8. Navrhovatel rovněž dovozuje porušení § 18 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 39/2015 Sb. (dále jen „StavZ“). Zastupitelstvo odpůrce již několik měsíců před tím, než v obci došlo změnou č. 1 starého územního plánu k navýšení kapacit zastavitelných ploch a ploch občanského vybavení, dospělo k protichůdnému závěru, že kapacity takových ploch mají být novým územním plánem redukovány, což bylo promítnuto do návrhu zadání nového územního plánu odpůrce následovně: ,,[o]bec vymezování dalších zastavitelných ploch nepožaduje. Zpracovatel zváží možnost omezení již vymezených ploch tak, aby stávající kapacity občanské a technické vybavenosti (školka, ČOV) a komunikace nemusely být rozšiřovány“. Novým územním plánem však došlo (i v tomto případě v rozporu s návrhem zadání nového územního plánu) k přeřazení dosud nezastavitelného území do území zastavitelného. Konkrétně se jedná o následující plochy: (i) plochy označené jako OV 101 (dle starého územního plánu nezastavitelné plochy orné půdy) – parc. č. X, parc. č. X, a parc. č. X; (ii) plochy označené jako SO 102 (dle starého územního plánu nezastavitelné plochy zahrad) – parc. č. X, parc. č. X, parc. č. X a parc. č. X; (iii) pozemek parc. č. X (dle starého územního plánu nezastavitelné plochy zahrad), přímo sousedící s lokalitou N. D.; (iv) pozemek parc. č. X (dle starého územního plánu nezastavitelné plochy zahrad) také přímo sousedící s lokalitou N. D..

9. Dle názoru navrhovatele tak vyjma (ne)proporcionality zařazení nově vymezovaných zastavitelných ploch mezujících s lokalitou N. D. došlo souběžným zařazením dosud nezastavitelného území do území zastavitelného k porušení povinnosti odpůrce chránit nezastavitelné území a nezastavitelné pozemky dle ustanovení § 18 odst. odst. 4 StavZ.

10. Přijetím nového územního plánu dále došlo k porušení § 55 odst. 4 StavZ, neboť nebyla prokázána nemožnost využít již vymezené zastavitelné plochy lokality N. D. a potřeba vymezení nových zastavitelných ploch, jak stanovuje § 55 odst. 4 StavZ. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2012, č. j. 63 A 1/2012-54, vyplývá, že vyhodnocení nemožnosti využít již vymezené zastavitelné plochy a potřeby vymezení nových ploch zákon vyžaduje nejen v rámci řízení o změně dosavadního územního plánu, ale i v řízení o přijetí územního plánu nového. Přesvědčení odpůrce, popř. pořizovatele nového územního plánu o tom, že v procesu pořizování nového územního plánu není zapotřebí jakkoli přihlížet k dosavadnímu vymezení ploch v obci, tedy že v tomto procesu jsou pořizovatel a obec oprávněni libovolně měnit funkční vymezení jednotlivých ploch, je liché a v přímém rozporu s § 55 odst. 4 StavZ a čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, zakotvujícím povinnost zásahy do vlastnického práva (přeřazení pozemků z ploch zastavitelných do ploch územní rezervy, tj. ploch de facto nezastavitelných) provádět z ústavně legitimních důvodů a jen v nezbytné míře.

11. V novém územním plánu není dále vysvětleno, jakým způsobem či jakými úvahami byl pořizovatel nového územního plánu veden při rozhodnutí přeřadit lokalitu N. D. do územní rezervy či naopak při rozhodnutí nově vymezit zastavitelné plochy. Pořizovatel přitom uvedl, že v zájmu obce je do budoucna hájit již vymezený rozsah zastavitelných ploch, další nové zastavitelné plochy nevymezovat a novou zástavbu realizovat v delším časovém horizontu (např. 20 let) tak, aby rozsah veřejné infrastruktury obce mohl reagovat na vývoj území [místní komunikace, inženýrské sítě, kapacita čistírny odpadních vod (dále jen „ČOV“), kapacita předškolního zařízení, rozsah ploch zeleně v obci apod.] a aby byl nabídnut dostatečný časový prostor pro soužití obou skupin obyvatel. Neproporcionalita nového územního plánu 12. Již v námitkách navrhovatel brojil proti účelovosti a neproporcionalitě postupu pořizovatele nového územního plánu a odpůrce. Podle názoru navrhovatele byl nový územní plán již od počátku procesu jeho přijetí koncipován za účelem znemožnit výstavbu právě v lokalitě N. D. bez ohledu na reálnou situaci v území, závazky obce vůči navrhovateli a ochotu navrhovatele výrazně slevit ze svých plánů stran rozsahu a časového plánu realizace výstavby. a) Nepodložení důvodů pro přeřazení lokality N. D. do ploch územní rezervy 13. Podmínky, jimiž odpůrce v jednotlivých etapách přijímání nového územního plánu podmiňoval případnou budoucí změnu územního plánu tak, aby lokalita N. D. mohla být opět využita k zastavění, byly a jsou nepodložené a mylné. V upraveném návrhu nového územního plánu odpůrce nově podmínil opětovnou zastavitelnost lokality N. D. zajištěním kapacity míst ve veřejném školním zařízení. Kapacity základní školy ve spádové obci L. dle názoru pořizovatele nedostačují nárůstu obyvatel. Navrhovatel s tímto tvrzením nesouhlasí, neboť výpočet nezohledňuje etapizaci výstavby v lokalitě N. D.. Základní škola v L. navrhovateli sdělila, že od září 2015 dojde k navýšení kapacit této základní školy o 240 míst (tzn. o cca 25 %). Již v době pořízení a schválení upraveného návrhu nového územního plánu tak bylo zřejmé, že ani tato podmínka pro opětovné zastavění lokality, resp. důvod pro její přeřazení do ploch územní rezervy, není podložená.

14. Je nelogické podmínit realizaci výstavby v lokalitě N. D. výstavbou pěší komunikace pk 1, která je zároveň podmíněna výstavbou v lokalitě N. D.. Navrhovatel si nedovede představit situaci, že by odpůrce ze své iniciativy zahájil vyvlastnění pozemků, na kterých má pěší komunikace pk 1 stát, aby tak umožnil výstavbu v lokalitě N. D.. Rovněž má za to, že bez zařazení lokality N. D. do ploch zastavitelných není takové řízení o vyvlastnění ani možné, resp. nemá naději na úspěch. Toto dvojí zacyklení dle názoru navrhovatele nejen postrádá smysl, ale navíc de facto znemožňuje splnění této podmínky přeřazení lokality N. D. do ploch zastavitelných, což je mimo jiné v rozporu s § 51 odst. 1 StavZ. b) Neproporcionální přístup vyplývající z odlišného přístupu k území dle změny č. 1 starého územního plánu a dle návrhu nového územního plánu 15. Změnou č. 1 starého územního plánu s účinností od 11. 9. 2013 bylo změněno funkční využití ploch v lokalitě X (dnes jde o pozemky parc. č. X, parc. č. X, parc. č. st. X, parc. č. X, parc. č. X a parc. č. st. X) z ploch zemědělských na plochy zastavitelné a v lokalitě X z ploch zemědělských na plochy občanského vybavení (dnes pozemek parc. č. X). Tato změna č. 1 starého územního plánu byla zastupitelstvem odpůrce schválena dne 26. 8. 2013. Naproti tomu v návrhu nového územního plánu schváleného již dne 15. 7. 2013 bylo navrženo přeřadit plochu lokality N. D. z ploch zastavitelných do ploch územní rezervy s tím, že případnou budoucí změnou územního plánu obce může být plocha opět využita k zastavění, dojde-li ke splnění určitých podmínek.

16. Zastupitelstvo odpůrce tak několik měsíců před tím, než došlo změnou č. 1 starého územního plánu k navýšení kapacit zastavitelných ploch a ploch občanského vybavení, dospělo k závěru, že na území odpůrce je nedostatek míst ve veřejném předškolním zařízení a nedostatek kapacity v obecní ČOV. Tyto dva nedostatky se, na rozdíl od zajištění pitné vody a pěší komunikace, zcela jistě vztahovaly i na nově vymezené zastavitelné plochy, protože jsou řešeny centrálně v rámci celé obce. Přes tuto nedostatečnost ve svých kapacitách však odpůrce a pořizovatel nového územního plánu přikročili k převedení dosud nezastavitelných ploch do ploch zastavitelných. Z vybraného řešení vyplývá, že již v roce 2013 pořizovatel a odpůrce měli v úmyslu deficit v kapacitách ČOV a ve veřejném předškolním zařízení kompenzovat převedením zastavitelné lokality N. D. do ploch územní rezervy, tedy ploch de facto nezastavitelných. Takový přístup je zcela disproporční a diskriminační, když nedostatky v kapacitách ČOV a veřejného předškolního zařízení, umocněné vymezením nových zastavitelných území, odpůrce uplatňuje výlučně k tíži navrhovatele coby vlastníka lokality N. D., a zasahuje tak do jeho vlastnických práv chráněných čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. c) Neproporcionální přístup k lokalitě N. D. vyplývající z odlišného přístupu v rámci časového harmonogramu zastavitelnosti 17. Podle odpůrce okamžikem přijetí nového územního plánu nastal čas pro doplnění technické infrastruktury, obnovu a založení nových veřejných prostranství, doplnění občanské vybavenosti a v neposlední řadě k ustálení sociální soudržnosti původních a nových obyvatel. Lokalita N. D. platné územní rozhodnutí nemá, projektant i pořizovatel považují tedy za vhodné při vymezování zastavitelných ploch počkat a s touto plochou počítat jako s územní rezervou. Podle navrhovatele by však realizací výstavby v lokalitě N. D. došlo k úplnému řešení těchto deficitů ve vztahu k budoucím obyvatelům této lokality a částečnému řešení těchto deficitů ve vztahu k ostatním obyvatelům obce (v plánovací smlouvě i v dalších návrzích vůči obci navrhovatel navrhoval vybudování veřejně přístupné mateřské školy i příspěvek na rozšíření obecní infrastruktury ve výši 11 450 000 Kč), ovšem na smluvním, a tedy více proporcionálním základě.

18. Odpůrce dále uvedl, že je připraven po vydání územního plánu zahájit jednání o změně územního plánu, která by prověřila možnosti a podmínky zastavění lokality N. D., včetně potřeby případné plánovací smlouvy a územní studie. Tato územní studie by mohla umožnit zařazení lokality N. D. do ploch zastavitelných. Z toho vyplývá, že pořizovatel, resp. odpůrce, chybně chápou proces zpracování a přijetí nového územního plánu jako proces, ve kterém se zcela nově definuje využitelnost území, bez ohledu na jeho zařazení předchozím územním plánem. Navrhovatel se nedomáhal vymezování dalších zastavitelných ploch, ale pouze upuštění od přeřazení lokality N. D. do ploch územní rezervy.

19. Navrhovatel má rovněž pochyby o legálnosti stran příslibu odpůrce ihned po přijetí nového územního plánu zahájit jednání o jeho změně. Jak plyne z § 18 a § 19 StavZ, cílem územního plánování není krátkodobě zablokovat výstavbu na území obce, ale naopak z dlouhodobějšího hlediska řešit poměry v území. Dle názoru navrhovatele je tak nový územní plán vydán s úmyslem de facto suplovat institut stavební uzávěry, což je však stěží možné považovat za souladné s cíli územního plánování. Odpůrce výslovně připouští, že jediným důvodem pro toto přeřazení pozemků je snaha o zpomalení výstavby v obci. Přitom existuje celá řada instrumentů, kterými by bylo možné dosáhnout totožného efektu (totiž stanovení určitého časového harmonogramu pro zastavění lokality N. D.), ovšem výrazně šetrnějších k vlastnickému právu navrhovatele.

20. Plochy v lokalitě N. D. byly dosud vedeny jako z větší části plochy pro bydlení a plochy občanské vybavenosti, a splňovaly tak charakteristiku ploch, jež byly novým územním plánem zařazeny do druhé etapy výstavby. I přesto však byla lokalita N. D. přeřazena do ploch územní rezervy, aniž by tuto potřebu pořizovatel a odpůrce racionálně zdůvodnili ve smyslu § 55 odst. 4 StavZ. Navrhovatel dále poukázal na to, že diskriminační přístup odpůrce lze demonstrovat na pozemcích parc. č. X a parc. č. X, které mezně sousedí s lokalitou N. D.. Tyto pozemky byly novým územním plánem přeřazeny z ploch nezastavitelných zahrad do ploch zastavitelných. K námitkám navrhovatele stran disproporčnosti takového přístupu uvedl odpůrce, že tyto pozemky jsou zastavěné plochy v zastavěném území. Toto tvrzení však není pravdivé, jelikož tyto pozemky byly starým územním plánem vedeny jako nezastavitelné plochy zahrad. d) Další argumentace navrhovatele stran neproporcionálního přístupu k lokalitě N. D.

21. Na přímý požadavek odpůrce byl navrhovatel nucen odkoupit v souvislosti s plánovanou výstavbou v lokalitě N. D. pozemek 3 za cenu 6 452 520 Kč. Na obě tyto skutečnosti navrhovatel poukazoval ve svých námitkách s tím, že v jejich důsledku dochází ke snížení hranice toho, co může a co již nemusí být považováno za proporcionální ve vztahu k přeřazení lokality N. D. do ploch územní rezervy.

22. Jako jeden z motivů k disproporčnímu a tendenčnímu přístupu k lokalitě N. D. spatřuje proto navrhovatel snahu obce vyvázat se z platné smlouvy o spolupráci ze dne 12. 8. 2009. Nevyhovění této námitce navrhovatele odůvodnil odpůrce tak, že uzavřená a dosud platná smlouva je pro odpůrce velmi nevýhodná, finanční příspěvek developera odpůrci ani nepokryje investice vyvolané realizací projektu (navýšení kapacity ČOV, mateřské školy, výstavba základní školy), tudíž nepřináší odpůrci nic pro jeho rozvoj. Aby mohl odpůrce zabezpečit potřeby nových obyvatel, musel by prý zcela zastavit obnovu staré části obce (rekonstrukce komunikací, chodníků, modernizaci veřejného osvětlení), modernizaci sportovního areálu, revitalizace ploch zeleně, dobudování chybějící občanské vybavenosti sloužící pro všechny občany obce, investice do obnovy sítí atd.

23. Pořizovatel a odpůrce ale podle navrhovatele porušili povinnost zajistit, aby nový územní plán dostál (nejen) ve vztahu k lokalitě N. D. kritériím proporcionality v širším smyslu, tedy: (i) kritériu vhodnosti – porušeném zejména snahou použít nový územní plán jako „kvazi-stavební uzávěru“, dále porušeném zakotvením nelogické podmínky zajištění veřejné pěší komunikace pk 1 spojující lokalitu N. D. s návsí B. a v neposlední řadě též snahou odpůrce vyvázat se z „nevýhodných“ smluv, (ii) kritériu potřebnosti – porušeném zejména neuzavřením plánovací smlouvy nabízené již od listopadu 2012 a opakovaně rovněž v letech 2015 a 2016 a rovněž nepodložeností důvodů pro přeřazení lokality N. D. do ploch územní rezervy v průběhu celého procesu přijetí nového územního plánu a (iii) kritériu minimalizace zásahu – porušeném disproporčním přístupem k území, jelikož i přes deklarované nedostatky v kapacitách obce docházelo v průběhu zpracování a schvalování nového územního plánu k rozšiřování zastavitelného území, a to na úkor lokality N. D.. Obsah vyjádření odpůrce 24. Odpůrce uvedl, že návrh nepovažuje za důvodný, a navrhl proto jeho zamítnutí. K námitce neumožnění žádnému ze zúčastněných občanů vyjádřit se k navrhovanému usnesení zdůraznil, že toto veřejné zasedání bylo řádně svoláno podle § 92 a § 93 obecního zřízení. V souladu s jednacím řádem bylo rozhodnuto o nepřipuštění dalších vyjádření k navrhovanému usnesení. Zasedání zastupitelstva bylo řádně svoláno a byla zajištěna veřejnost zasedání. O nezákonnosti přijatého usnesení nelze učinit závěr jen z důvodu, že veřejnosti byla odňata možnost se vyjádřit. V této souvislosti poukázal na požadavek minimalizace zásahu do samosprávy.

25. Pokud jde o námitku nezákonnosti obsahu nového územního plánu, odpůrce uvedl, že územní plán je zcela v souladu s podmínkou stanovenou § 18 odst. 4 StavZ. Pokud navrhovatel namítá neproporcionální přístup k lokalitě N. D. vyplývající z odlišného přístupu k území, odpůrce uvedl, že pokud se nyní některé dříve nezastavitelné plochy staly zastavitelnými, stalo se tak z důvodu, že se jedná o již zastavěné území, případně ve velmi malém rozsahu se nově vymezuje zastavitelné území, které doplňuje proluku mezi stávající zástavbou a silnicí. Pokud jde o námitku neproporcionálního přístupu k lokalitě N. D. vyplývající z odlišného přístupu v rámci časového harmonogramu zastavitelnosti, odpůrce uvedl, že územní plán počítá s pořadím změn v území, odkázal na textovou část územního plánu a dodal, že stávající veřejná infrastruktura je dostatečná pouze pro první etapu výstavby. K namítané snaze vyvázat se z nevýhodných smluv odpůrce uvedl, že smlouvu o spolupráci uzavřenou s navrhovatelem podle jeho názoru žádným způsobem neporušuje a případné porušení nemá žádný vliv na schválení územního plánu.

26. Námitka rozporu s § 55 odst. 4 StavZ také není důvodná, protože v daném případě se nejedná o změnu územního plánu, ale o přijetí nového územního plánu s novou koncepcí, novým odůvodněním koncepce a novým vyhodnocením účelného využití zastavěného území. Při vymezování zastavitelných ploch v novém územním plánu není koncepce vymezení nutně vázána na koncepci předchozího plánu a je zcela v pravomoci nového územního plánu přehodnotit dříve vymezené zastavitelné plochy, např. zrušit nevhodné plochy a nahradit je jinými, vhodnějšími.

27. K námitce neproporcionality nového územního plánu odpůrce uvedl, že textová část územního plánu se v odůvodnění podrobně zabývá zastavitelností a budoucí zastavitelností obce. Územní rezerva se vymezuje jako dočasné opatření, které následně povede buď ke změně územního plánu a převedení plochy na plochu zastavitelnou, nebo k jejímu úplnému zrušení. Smyslem jejího vymezení je budoucí prověření území. Jedná se o prověření smyslu vymezení plochy v širším kontextu rozvojových možností obce jako celku, prověření únosnosti území a rychlosti rozvoje obce. V současné době je v obci větší počet rozestavěných developerských projektů, jejichž dopady na funkčnost obce jako sociálního a technického funkčního systému jsou nejisté, a to z důvodu nedostavěnosti těchto projektů. Z této nedostavěnosti plynou pochopitelně nejistoty v cílových nárocích na technické systémy a je třeba zvážit i nejistoty sociálního charakteru. Je tedy na místě vyčkat dalšího vývoje v území a teprve následně rozhodnout o případné další zástavbě území. Projektant a pořizovatel společně s odpůrcem posoudili stav území a vyhodnotili určitá kritéria, a to tak, že vzhledem k prudkému rozvoji obce v nedávných letech je třeba záměr zastavitelnosti lokality N. D. znovu prověřit, a to zejména z toho hlediska, zda celková kapacita zastavitelných ploch nepřesahuje možnost obce udržet sociální soudržnost obyvatel a zajistit obecně prospěšný soulad veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 28. Na výzvu soudu uplatnila práva osoby zúčastněné na řízení B. B. (dříve Z.) (dále jen „osoba zúčastněná“) jako vlastnice pozemku parc. č. X zapsaného na LV č. X (dále jen „nový pozemek“), jehož využití bylo novým územním plánem zásadním způsobem změněno. Uvedla, že vlastnické právo k pozemku nabyla na základě kupní smlouvy ze dne 4. 11. 2015, tento pozemek byl oddělen geometrickým plánem z pozemku parc. č. X (dále jen „předchozí pozemek“). V době těsně před nabytím vlastnického práva k novému pozemku v roce 2016 byl nový pozemek veden tehdy platným územním plánem jako „plochy bydlení v rodinných domech“. Územním plánem je nový pozemek přeřazen do ploch „smíšené plochy nezastavěného území“ se stanovením ochrany přírodních hodnot „významná zeleň plošná“. Nový pozemek tak byl novým územním plánem zařazen do ploch, které nejsou zastavitelné, čímž došlo k významnému snížení hodnoty nového pozemku a znemožnění výstavby, která byla odpůrci předem známa a s představiteli obce konzultována. Osoba zúčastněná se proto plně ztotožňuje s argumentací navrhovatele a domáhá se zrušení územního plánu v rozsahu, v jakém se vztahuje k novému pozemku, resp. k předchozímu pozemku. Dosavadní průběh řízení 29. U jednání soudu dne 6. 12. 2016 strany a osoba zúčastněná setrvaly na svých (tehdejších) dosavadních stanoviscích. O návrhu navrhovatele rozhodl zdejší rozsudkem ze dne 13. 12. 2016, č. j. 50 A 6/2016-76, tak, že nový územní plán ve vztahu k plochám SO 201 a OV 201 zrušil dnem právní moci rozsudku.

30. Rozsudek zdejšího soudu č. j. 50 A 6/2016-76 napadl odpůrce kasační stížností. O té rozhodl Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudkem ze dne 30. 8. 2017, č. j. 6 As 67/2017-38, tak, že rozsudek č. j. 50 A 6/2016-76 zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Obsah vyjádření navrhovatele v dalším řízení 31. V podání ze dne 13. 12. 2019 navrhovatel nejprve upozornil, že podle rozsudku NSS č. j. 6 As 67/2017-38 by mělo být hodnoceno vyřazení pozemků parc. č. X a X. Diskriminační jednání odpůrce se však vztahovalo i k dalším pozemkům v území, a to zejména: (i) parc. č. X, X a X (plocha označená podle nového územního plánu jako OV 101 a SO 103); (ii) parc. č. X, X a X (plocha označená podle nového územního plánu jako SO 104); (iii) parc. č. X, X, X a X (plocha označená podle nového územního plánu jako SO 102) a (iv) další plochy pro bydlení označené jako SO 15, 17, 44, 46, 101 a 105 až 107, a proto navrhovatel bude své podání vztahovat i k těmto pozemkům a plochám.

32. Podle navrhovatele odpůrce při vydání nového územního plánu postupoval ve vztahu k němu diskriminačně, neboť veškeré pozemky ve vlastnictví navrhovatele oproti dosavadní územně plánovací dokumentaci vyřadil ze zastavitelné plochy, přeřadil je do územní rezervy a znemožnil jejich využití v souladu s dosavadním způsobem využití. Zároveň odpůrce vymezil nové plochy se shodným nebo obdobným způsobem využití v nikoli malém rozsahu. Oproti stavu podle starého územního plánu z 27. 12. 2006 také znemožnil využití pozemků k dosavadnímu účelu výlučně navrhovateli, nikoli jakémukoli jinému subjektu.

33. V novém územním plánu jsou pozemky navrhovatele vedeny jako plocha SO 201 (smíšené obytné plochy) a z menší části jako OV 201 (plocha občanského vybavení). Byť odpůrce opatřením obecné povahy znemožnil výstavbu na pozemcích navrhovatele, zároveň v území nově vymezuje značné plochy se shodným způsobem využití (tento přehled nebere do úvahy ty plochy pro bydlení, ke kterým v době vydání nového územního plánu bylo vydáno územní rozhodnutí či stavební povolení, a tedy odpůrce neměl v zásadě jinou možnost, než jejich způsob využití zachovat): (i) plochy SO 15, 17, 44, 46 a 101 až 107 v celkové rozloze 66 939 m2 pro výstavbu celkem 54 rodinných domů a (ii) plochy OV 1 až 5 a 101 v celkové rozloze 48 271 m2.

34. Podle odůvodnění nového územního plánu plochy SO 15, 17, 44, 46 a 101 až 107 vyplňují v souladu se zadáním územního plánu proluky a doplňují urbanistickou koncepci území. V první řadě je třeba poukázat na to, že především ve vztahu k plochám SO 101, 103, 104 a 106 toto tvrzení není zjevně pravdivé, protože dochází k vytváření nových ploch vybíhajících z dosud zastavěného území. Soulad vymezení nových zastavitelných ploch se zadáním územního plánu nemá vliv na skutečnost, že tím došlo k diskriminaci navrhovatele, kterému byla odňata možnost využít jeho pozemky dosavadním způsobem zcela a jiným vlastníkům zároveň byla taková možnost poskytnuta. Toto pak platí především u ploch SO 15 a SO 101 až 107, které jsou vymezeny pro výstavbu většího počtu rodinných domů, a tedy zjevně se nejedná o uspokojení bytové potřeby vlastníka, ale o komerční zájem, stejně jako v případě navrhovatele.

35. Plochy SO v majetku navrhovatele pak činí přibližně 120 000 m2 pro výstavbu cca 200 rodinných domů a plochy OV necelých 20 000 m2. Při porovnání s výše uvedenými nově vymezenými plochami SO a OV je zjevné, že nově vymezovaný rozsah ploch SO není ve vztahu k pozemkům navrhovatele zanedbatelný (co do počtu rodinných domů přesahuje 20 %) a v případě ploch OV dokonce nově vymezované plochy násobně přesahují výměru ploch v majetku navrhovatele. Navíc podle starého územního plánu došlo k vymezení nových zastavitelných ploch v celkové rozloze 45 ha (450 000 m2) pro výstavbu celkem několika set nových rodinných domů či bytových jednotek. V těchto plochách nejsou zahrnuty pozemky navrhovatele, protože tyto byly k datu pořízení starého územního plánu již jako zastavitelné vedeny, a jedná se tedy o vymezení nových ploch v obci nad rámec pozemků navrhovatele. Při porovnání s těmito plochami pak pozemky navrhovatele činí pouhých cca 14 ha, tedy jen přibližně 20 %. Při porovnání stavu zastavitelných ploch podle starého územního plánu a nového územního plánu je zřejmé, že odpůrce v novém územním plánu zachoval téměř bez výjimky veškeré jiné zastavitelné plochy vymezené ve starém územním plánu, kromě pozemků ve vlastnictví navrhovatele. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že drtivá většina ve starém územním plánu vymezených ploch představovala komerční bytové projekty. Z uvedeného vyplývá, že odpůrce postupoval proti navrhovateli diskriminačně, což navrhovatel spatřuje i při porovnání stavu zastavitelného území a vymezení využití ploch podle starého územního plánu a podle nového územního plánu. Skutečnost, že toto hledisko je pro posouzení věci relevantní pak potvrdil i NSS ve výše uvedeném rozsudku (bod 40 odůvodnění).

36. V důsledku přijetí nového územního plánu došlo k tomu, že pozemky navrhovatele není nadále možné použít pro výstavbu a je možné na nich provozovat pouze zemědělskou výrobu. Tímto postupem tak v první řadě došlo ke znemožnění provedení plánované výstavby na pozemcích navrhovatele, ale zároveň došlo k bezprostřednímu znehodnocení pozemků navrhovatele, když ze stavebních pozemků se v důsledku vydání nového územního plánu staly pozemky zemědělské. Z výše uvedeného plyne, že postup odpůrce vůči navrhovateli byl maximálně nešetrný bez jakéhokoli zřetele k právům navrhovatele.

37. Navrhovatel dále uvedl, že hlavní argumentací v novém územním plánu pro vyřazení jeho pozemků ze zastavitelných ploch je nedostatečná infrastruktura, především pak kapacita vodovodního a kanalizačního řadu, dopravní infrastruktury a školských zařízení. Tyto argumenty odpůrce jsou však uměle vykonstruované a nemohou obstát hned z několika samostatných důvodů.

38. Jak již bylo uvedeno shora, novým územním plánem odpůrce umožnil výstavbu celkem 54 rodinných domů. Vzápětí po přijetí nového územního plánu však odpůrce rovněž přijal změnu č. 1, kterou provedl takové změny v území, které umožnily vznik dalších 25 rodinných domů. Z přehledové tabulky ploch SO vyplývá, že nový územní plán předpokládal vznik nových rodinných domů v počtu 185 (první sloupec), z tohoto počtu bylo před přijetím změny využito 75 (druhý sloupec), změnou byl celkový počet zmenšen o 2 rodinné domy (třetí sloupec), ale po přijetí změny stále zbývá k realizaci 133 rodinných domů. Při porovnání „zůstatku“ s původním počtem před přijetím změny tedy vyplývá, že byť změnou č. 1 nebyly vymezeny nové zastavitelné plochy, došlo na základě ní k podstatnému zahuštění výstavby a byl vytvořen prostor pro vznik dalších 25 rodinných domů.

39. Pokud tedy odpůrce byl schopen nalézt kapacitu infrastruktury v takovém rozsahu pro výstavbu jiných vlastníků, nelze přijmout argument odpůrce spočívající v tom, že není dostatečná kapacita pro umožnění výstavby na pozemcích navrhovatele v jakémkoli alespoň minimálním rozsahu. S odkazem na starý územní plán měl podle stavu před jeho vydáním odpůrce pouhých 548 obyvatel. Starý územní plán pak bral do úvahy masivní rozvoj obce, přičemž pozemky v majetku navrhovatele představovaly jen jeho malou část. V roce 2016 pak počet obyvatel odpůrce dosahoval 2 335. Došlo tak k téměř pětinásobnému navýšení počtu obyvatel již na základě starého územního plánu a odpůrce v rámci výstavby podle nového územního plánu předpokládá další nárůst počtu obyvatelstva na 2 845 osob. Ve vztahu k výše uvedeným nárůstům pak provedení výstavby na pozemcích navrhovatele představuje jen zlomek celkového nárůstu, když se předpokládá navýšení o pouhých 550 až 616 obyvatel. Zároveň k roku 2016 (pořízení nového územního plánu) ještě nedošlo k vyčerpání kapacit infrastruktury předpokládané ve starém územním plánu, neboť ten na základě schválených rozvojových ploch předvídal celkový nárůst obyvatelstva na 2619 obyvatel, ale skutečný počet obyvatel v roce 2016 byl nižší, přestože odpůrce následnými změnami starého územního plánu dále rozšiřoval rozvojové plochy v obci.

40. Odpůrce umožnil využití pozemků ostatních vlastníků v plném rozsahu, avšak navrhovateli využití jeho pozemků ke shodnému účelu znemožnil úplně. Ve sporném OOP se pak tato diskriminace projevuje tak, že i dosud zbývající kapacitu infrastruktury přiřazuje nově vymezovaným rozvojovým plochám (etapa 2 – SO 15, 17, 44, 46 a 101-107), ale zároveň pozemky navrhovatele přesouvá mimo zastavitelné území a zcela do územní rezervy s argumentem, že v obci není dostatečná kapacita infrastruktury.

41. Existence infrastruktury není hledisko relevantní z pohledu procesu územního plánování na úrovni územního plánu. Přístup odpůrce totiž ve skutečnosti ani neumožňuje posílení infrastruktury provést. Prostřednictvím nového územního plánu došlo k přeřazení pozemků navrhovatele do nezastavitelné plochy. Je evidentní, že nezastavitelná plocha žádnou infrastrukturu nepotřebuje. Do doby, než dojde k přeřazení pozemků v majetku navrhovatele zpět do zastavitelných ploch, nelze ani vyvolat postupy směřující k posílení infrastruktury. Nelze totiž jakýmkoli racionálním způsobem odůvodnit finanční investici ze strany provozovatelů infrastruktury do jejího posílení, aniž by zároveň existovala rozvojová plocha, která tuto posílenou kapacitu bude schopná využít. Navíc nedostatečnost infrastruktury není důvodem pro vyřazení ploch ze zastavitelného území na úrovni územního plánu, neboť tyto otázky jsou relevantní až v pozdějších fázích výstavby. Tím, že odpůrce zařadil pozemky v majetku navrhovatele do územní rezervy z důvodu nedostatečné infrastruktury, postupoval nezákonně, protože dostatečná kapacita infrastruktury není podle § 18 a § 19 StavZ hlediskem rozhodujícím pro plánování využití území.

42. Ve vztahu k jednání mezi navrhovatelem a odpůrcem v době před vydáním nového územního plánu navrhovatel poukázal na následující skutečnosti: Dne 28. 11. 2002 odpůrce uzavřel smlouvu o spolupráci s právním předchůdcem navrhovatele (předchozím vlastníkem), podle které odpůrce přijal částku ve výši 3 800 000 Kč na posílení infrastruktury a zavázal se umožnit provedení výstavby. Dne 12. 8. 2009 odpůrce uzavřel smlouvu o spolupráci s navrhovatelem, v níž odpůrce deklaroval připravenost umožnit výstavbu na pozemcích navrhovatele v rozsahu 217 rodinných domů a 2 komerčních budov. Na žádost odpůrce navrhovatel opatřil další pozemky umožňující rozšíření dopravního napojení jeho pozemků na stávající dopravní infrastrukturu. Navrhovatel následně podal žádost o vydání územního rozhodnutí pro infrastrukturu a pro toto řízení obstaral i vyjádření a souhlasy provozovatelů infrastruktury a dotčených orgánů. Územní řízení však bylo přerušeno s ohledem na nutnost zajistit dodávku vody. V souvislosti s tímto požadavkem navrhovatel s úspěchem jednal od roku 2011 do 2013 s obcí P. B., přičemž výsledkem bylo uzavření smlouvy mezi navrhovatelem a touto obcí o převodu části vodárenských práv na navrhovatele, což navrhovateli zajistilo dodávku vody pro plánovaný projekt. Avšak dříve, než navrhovatel mohl pokračovat v přípravě výstavby, odpůrce dne 3. 2. 2014 vydal opatřením obecné povahy na pozemky navrhovatele stavební uzávěru, která trvala až do vydání nového územního plánu.

43. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že odpůrce dlouhodobě deklaroval souhlas s provedením výstavby na pozemcích navrhovatele a v souvislosti s tím po navrhovateli požadoval plnění podmínek s tím spojených (obstarání pozemků), věděl o potřebách ve vztahu k infrastruktuře, jelikož využití pozemků navrhovatele bylo plánováno již v době před přijetím starého územního plánu, který potřebnou kapacitu infrastruktury bral do úvahy, a navíc od právního předchůdce navrhovatele přijal i příspěvek na posílení infrastruktury. Přesto však odpůrce bezprostředně poté, co navrhovatel překonal problémy spojené s výstavbou – především si obstaral dodávku vody z P. B., začal činit vše pro to, aby výstavba nemohla proběhnout. Toto jednání odpůrce započalo vydáním výše uvedené stavební uzávěry a vyústilo ve vyřazení pozemků navrhovatele ze zastavitelné plochy v novém územním plánu. Navrhovatel je proto přesvědčen, že i v tomto ohledu byl postup odpůrce v rozporu se zásadou proporcionality, konkrétně s požadavkem šetrného a minimalistického zásahu do práv navrhovatele. Obsah vyjádření odpůrce v dalším řízení 44. V podání ze dne 9. 12. 2020 odpůrce uvedl, že obecným principem územního plánování je kontinuita územního plánování, přičemž není přípustné tento princip vykládat tak, že není možné novým územním plánem měnit funkční využití ploch nebo zrušit jejich určení k zastavění (§ 102 odst. 2 a 3 StavZ a rozsudek NSS ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008-51). Vlastníci nemají právní nárok na stanovení takových podmínek rozvoje plochy zahrnující pozemky v jejich vlastnictví, které by plně vyhovovaly jejich soukromoprávním zájmům (NSS ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011-17). Z rozsudku NSS ze dne 31. 8. 2011, č. j. 1 Ao 4/2011-42, pak vyplývá, že odpůrce podrobně zdůvodnil, proč musí velké zastavitelné plochy vymezené předchozím územním plánem zrušit (chybějící infrastruktura) a proč je třeba některé pozemky převést na pozemky nezastavitelné (to vyplývalo ze zadání územního plánu odpůrce). Z odůvodnění rozhodnutí o námitkách jasně vyplývá, proč byla lokalita N. D. vyřazena ze zastavitelných ploch a proč byla na lokalitu dána územní rezerva.

45. K otázce namítané diskriminace navrhovatele odpůrce uvedl, že z textové části územního plánu vyplývá, že tyto plochy (SO 15, 17, 44, 46, SO 101 až 107, OV 1 až 5 a AV 10) a výstavba na nich podléhají regulaci prostřednictvím tzv. etapizace. Odpůrci není zřejmé, proč by mělo být vymezení zastavitelnosti těchto pozemků a stanovení etapizace jejich využití diskriminační vůči plochám ve vlastnictví navrhovatele. Pro etapizaci a pro kritéria zařazení pozemků či lokalit do jednotlivých etap stanovil odpůrce zcela jasné podmínky, které pozemky navrhovatele jednoduše nesplnily. Plochy SO 15, 17, 44 a 46 se nachází v zastavěném území nebo měly pravomocné územní rozhodnutí v okamžiku vydání nového územního plánu. Plochy OV 1 až 5 jsou plochami občanského vybavení (odlišné funkční využití). Plochy SO 101 až 107 jsou zařazeny do druhé etapy. Jde o menší, byť v součtu zdánlivě velké plochy, které ale ani v tomto součtu nelze poměřovat s obrovským rozsahem ploch, které hodlá zastavět navrhovatel (a dopady zástavby na plochách jiných než těch ve vlastnictví navrhovatele budou samozřejmě nižší i vzhledem k jejich poloze a potřebě budování infrastruktury a jejího efektivního využívání). Vedle toho je z grafické části územního plánu zřejmé, že jde u ploch SO 101 až 105 bez pochyb o plochy, které doplňují stávající zástavbu na rozdíl od ploch SO 201 a OV 201. Z prostého faktu, že jde v obou případech o plochy s funkčním využití SO nebo o plochy OV, nelze automaticky a jednoduše bez dalších souvislostí dovozovat, že by snad mělo jít o diskriminaci. K otázce významu etapizace odpůrce odkázal na rozsudky NSS ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-185, a ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011-17. V odůvodnění nového územního plánu dostatečně odpůrce popsal, proč je dostačující využít nejdříve pozemků, které jsou do etapizace zahrnuty, a využití dalších pozemků, tj. pozemků navrhovatele, pro další rezidenční výstavbu teprve prověřit.

46. K námitce, že došlo k rozšíření a následnému vyčerpání kapacity veřejné infrastruktury, uvedl, že není možné, aby kapacitu rezervoval pro nějaký budoucí projekt. Odpůrce musí například na vodovod a kanalizaci připojovat žadatele o připojení podle pořadí podání žádosti. Navrhovatel mohl po řadu let svůj projekt realizovat a čerpat kapacitu veřejné infrastruktury. To se však nestalo. To, že byla postupně infrastruktura čerpána jinými projekty, není možné přičítat k tíži odpůrce, ale jen na vrub navrhovatele a jeho schopnosti realizovat vlastní projekt včas. Pokud jde o argumentaci navrhovatele, že v samotném územním plánu není možno prakticky řešit otázku dostatečné veřejné infrastruktury, podle odpůrce je samozřejmě možno už v územně plánovací dokumentaci určit, v jakých etapách se bude připojovat výstavba v jednotlivých lokalitách k existující infrastruktuře či zda je pro určitou výstavbu infrastruktura dostatečná nebo bude třeba podmínky další výstavby teprve prověřit právě skrze vymezení územní rezervy.

47. K námitce, že nedostatečnost infrastruktury nebránila přijetí starého územního plánu, odpůrce uvedl, že starý územní plán umožnil rozsáhlou výstavbu, která znamenala pro odpůrce značnou zátěž, pokud jde o nároky nových obyvatel na územní rozvoj a potřeby týkající se veřejné infrastruktury. Nikdo ale nemůže očekávat, že odpůrce zvolí po této negativní zkušenosti, kterou ostatně prošla valná většina obcí v prstenci okolo Prahy, znovu takový postup, který bude nadále umožňovat nekontrolovatelný růst sídla. Odpůrce má za to, že on sám jako samospráva má za úkol dbát o zájmy své a svých obyvatel. Není proto jeho povinností zajišťovat dostatečnou infrastrukturu a podporovat rozsáhlou a nežádoucí výstavbu a nekontrolované navyšování počtu obyvatel, o které není schopen se adekvátně postarat a zajistit jim kvalitní život, aniž by to muselo být na úkor kvality života stávajících obyvatel nebo dokonce starousedlíků. To, že obci v roce 2006 nebránila chybějící infrastruktura v přijetí územního plánu, který vedl k řadě problémů, nemůže být pro rozumné zastupitele důvod, aby udělali stejnou nesmyslnou chybu znovu. Ve skutečnosti se navrhovatel domáhá toho, aby zastupitelé jednali v rozporu se svými povinnostmi řádného hospodáře.

48. K přeřazení ploch navrhovatele do ploch územní rezervy odpůrce odkázal na rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 Aos 2/2012-53. Samotná územní rezerva sice zasahuje do vlastnických práv, ale omezení je toliko dočasné a např. ve vztahu k obvyklým dobám realizace projektu (což je navíc v případě navrhovatele sporný zásah, neboť mohl svůj projekt realizovat po řadu let, kdy mu to předchozí územní plán umožňoval, ale tuto svoji příležitost nevyužil) jde o zpoždění povětšinou spíše zanedbatelné. Odpůrce se proto domnívá, že územní rezerva představuje standardní nástroj územního plánování, který je namístě v situacích, ve kterých se nachází obce v metropolitní oblasti Prahy, využívat plnou měrou.

49. Odpůrce považuje argumentaci navrhovatele za absurdní, pokud ten uvádí, že rezerva neumožňuje provést posílení infrastruktury, neboť „nezastavitelná plocha“ nepotřebuje infrastrukturu. K tomu odpůrce konstatuje, že teprve po změně územního plánu podle územní rezervy, budou-li splněny podmínky, je možné začít plochu rozvíjet. Je pak možné zvolit např. konkrétní etapizaci či podmínit rozvoj dané plochy vydáním regulačního plánu. Odpůrce navíc připomíná, že navrhovatel se v rozporu s § 19 StavZ mýlí, pokud se domnívá, že řešení kapacit infrastruktury není úkolem územního plánu. I výše zmíněný institut etapizace slouží právě k včasnému vybudování infrastruktury před tím, než je možné v území začít realizovat kupř. rozsáhlejší rezidenční výstavbu. Posilování infrastruktury prostřednictvím smluv s vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury ve smyslu smluv dle § 86, resp. § 88 StavZ, je skutečně věcí konkrétní a spadá do jiné fáze přípravy a realizace konkrétního projektu (územní řízení).

50. Odpůrce se dále vyjádřil k právnímu postavení obcí v rovině soukromoprávní a veřejnoprávní, k možnostem jejich jednání v těchto rovinách a nutnosti rozlišovat mezi nimi. Není proto možné do veřejnoprávního procesu pořizování a vydání územního plánu (nebo jeho změny) zasahovat soukromoprávními prostředky, zejména smlouvami uzavřenými s jinými právnickými nebo fyzickými osobami, v nichž by se zavázal, že vydá (nebo naopak nevydá) územní plán nebo jeho změnu s určitým obsahem, popřípadě, že územní plán v určité době nezmění apod. Odpůrce především zdůraznil, že žádná soukromoprávní smlouva týkající se podílu navrhovatele na budování potřebné veřejné infrastruktury pro jeho záměr nemůže ovlivnit průběh procesu územního plánování. Veškeré případné závazky z takové smlouvy je nutno řešit pouze prostředky soukromého práva před civilními soudy. V nyní projednávaném případě však ani nebyl sjednán takový závazek, o který by se snad navrhovatel mohl opírat.

51. Nad rámec výše uvedeného odpůrce zdůraznil, že v rámci čl. I odst. 3 smlouvy ze dne 12. 9. 2009 odpůrce pouze obecně deklaroval, že má zájem na tom, aby se projekt navrhovatele realizoval v co nejkratší době. Rozhodně ale odpůrce „neslíbil“ pomoc se zajištěním územního rozhodnutí či stavebního povolení. Ostatně, jak bylo vyloženo výše, takový závazek by ani nebyl platný pro rozpor se zákonem. Odpůrce se domnívá, že navrhovatel z deklarovaného zájmu odpůrce, aby byla samotná realizace výstavby co nejdříve ukončena, dovozuje povinnosti, které takto dovozovat nelze. Navíc je potřeba zohlednit skutečnost, že navrhovatel byl nečinný a teprve 19. 2. 2014 podal novou žádost o vydání územního rozhodnutí. Nejpozději od roku 2011 přitom bylo zřejmé, že je lokalita dotčena přípravou nového územního plánu. Proto se odpůrce domnívá, že navrhovatel nemohl být v dobré víře, že se jeho projekt bude realizovat v nezměněné podobě.

52. Při jednání soudu dne 17. 12. 2020 strany setrvaly na svých dosavadních stanoviscích. Zástupce osoby zúčastněné upřesnil, že osoba zúčastněná pouze uplatňuje práva osoby zúčastněné na řízení a neuplatňovala svým podáním samostatný návrh na zrušení nového územního plánu, popřípadě jeho části. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 53. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení o návrhu na zrušení nového územního plánu (§ 101a s. ř. s., k tomu srov. např. rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2008, č. j. 9 Ao 1/2008-34), kterými jsou existence opatření obecné povahy, aktivní žalobní legitimace navrhovatele a splnění formálních náležitostí návrhu (§ 101b odst. 2 s. ř. s.), a též včasností návrhu (§ 101b odst. 1 s. ř. s.).

54. Nový územní plán byl vydán usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 4. 4. 2016 ve formě opatření obecné povahy. Opatření obecné povahy bylo v souladu s § 173 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 250/2014 Sb. (dále jen „správní řád“) oznámeno veřejnou vyhláškou ze dne 20. 4. 2016, která byla vyvěšena na úřední desku odpůrce dne 20. 4. 2016 a sejmuta dne 6. 5. 2016. Veřejná vyhláška tak byla vyvěšena na úřední desce po předepsanou patnáctidenní lhůtu a územní plán nabyl účinnosti patnáctý den této lhůty, to je dne 5. 5. 2016. Napadený akt je tedy opatřením obecné povahy, které bylo řádně vydáno a je účinné. Tato podmínka řízení je proto splněna.

55. Aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení části opatření obecné povahy je ve smyslu § 101a odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Aktivní legitimace navrhovatele se zakládá pouhým tvrzením dotčení na jeho právech. Navrhovatel je vlastníkem pozemků 1, pozemků 2 a pozemku 3. Navrhovatel tvrdí, že novým územním plánem došlo k zásahu do jeho vlastnického práva nikoli v nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle, neboť jeho vydáním byla zmařena možnost využití pozemků k výstavbě rodinného bydlení a související infrastruktury, přičemž odpůrce byl o tomto záměru zpraven a souhlasil s ním. Soud proto dospěl k závěru, že navrhovatel splňuje podmínky aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení nového územního plánu.

56. Splněna je též podmínka formulace závěrečného návrhu, neboť navrhovatel ve svém návrhu jednoznačně vymezuje, čeho se domáhá, a to vydání rozsudku zrušujícího nový územní plán buď jako celek, nebo není-li to možné, pak alespoň ve vztahu k pozemkům navrhovatele.

57. Návrh má zákonem požadované náležitosti. Podle § 101b odst. 2 s. ř. s. musí kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3 s. ř. s.) obsahovat návrhové body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje navrhovatel opatření obecné povahy nebo jeho část za nezákonné.

58. Pro podání návrhu stanoví § 101b odst. 1 s. ř. s. jednoletou lhůtu od účinnosti napadeného opatření obecné povahy. Nový územní plán nabyl účinnosti dne 5. 5. 2016, návrh podaný dne 16. 5. 2016 je tudíž včasný.

59. Při věcném posouzení návrhu vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.), přičemž je vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 60. Dopisem ze dne 21. 11. 2012 požádal odpůrce Městský úřad B. n. L.-S. B. o pořízení nového územního plánu, o kterém zastupitelstvo odpůrce rozhodlo dne 31. 10. 2011 usnesením č. 12/026.

61. Zahájení projednání návrhu zadání nového územního plánu B. oznámil Městský úřad B. n. L.-S. B., odbor územního rozvoje a památkové péče, jako úřad územního plánování veřejnou vyhláškou – oznámením ze dne 26. 4. 2013 s tím, že návrh zadání bude vystaven k veřejnému nahlédnutí po dobu 30 dnů ode dne vyvěšení oznámení, tj. od 30. 4. 2013 do 30. 5. 2013 na Městském úřadu B. n. L.-S. B. a na obecním úřadě odpůrce. Vyhláška obsahovala poučení, že každý může ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení veřejnou vyhláškou uplatnit písemné připomínky k návrhu zadání územního plánu, s tím, že k připomínkám, vyjádřením a podnětům uplatněným po stanovených lhůtách se nepřihlíží. Tato vyhláška byla sejmuta 31. 5. 2013. Navrhovatel připomínky k návrhu zadání neuplatnil.

62. Dne 16. 7. 2013 zastupitelstvo odpůrce usnesením schválilo návrh zadání územního plánu. Dne 25. 2. 2014 se konalo společné jednání o návrhu územního plánu u pořizovatele územního plánu. K návrhu územního plánu podal připomínky mezi jinými i navrhovatel.

63. Dne 16. 6. 2015 se konalo veřejné projednání upraveného návrhu nového územního plánu. V záznamu z veřejného projednání je konstatováno, že do termínu veřejného projednání ani na veřejném projednání nebyly podány žádné námitky ani připomínky. Zástupce navrhovatele předal na tomto veřejném projednání upraveného návrhu písemné otázky. Ve stanovené lhůtě pak podal navrhovatel proti návrhu nového územního plánu námitky.

64. Dne 4. 4. 2016 bylo na zasedání zastupitelstva odpůrce přijato usnesení č. 10/020, kterým byl vydán nový územní plán. Ve schváleném územním plánu tvoří pozemky 1, pozemky 2 a pozemek 3 plochu SO 201 (smíšené obytné plochy – obytná zóna) a plochu OV 201 (občanské vybavení). Obě plochy jsou zařazeny podle svého významu novým územním plánem do ploch územní rezervy.

65. Z textové části výroku nového územního plánu (str. 5, bod 2) vyplývá, že základní koncepce rozvoje území usiluje o naplnění mezi jinými i principů vymezení zastavitelných ploch v zastavěném území, v lokalitách s vydaným územním rozhodnutím a vymezení ploch přestavby; doplnění dalších zastavitelných ploch v návaznosti na zastavěné území, v lokalitách prověřených starým územním plánem a s podmínkami; princip rozvoje obce převážně v kategorii bydlení, směřovaný do smíšených obytných ploch, a to ve vztahu k již existujícím místním komunikacím a trasám inženýrských sítí; princip etapizace výstavby obytných ploch ve vztahu ke kapacitám veřejné občanské a technické vybavenosti.

66. Podle nového územního plánu (bod 3.1) budou dále nové plochy zástavby přednostně situovány v prolukách v zastavěném území v místech s vydaným územním rozhodnutím – tyto plochy tvoří 1. etapu výstavby. Ostatní zastavitelné plochy jsou zařazeny do 2. etapy.

67. Pro rozvoj sídla ve 2. etapě jsou vymezeny plochy: pro smíšené obytné funkce – obytná zóna v lokalitách: P., K l., U h., Za h. II, V., U p.; pro občanské vybavení OV 101 obchodního charakteru; pro veřejná prostranství – zeleň.

68. Pro rozvoj sídla v kategorii územní rezerva jsou vymezeny plochy: (i) pro smíšené obytné funkce – plocha N. D. SO 201; (ii) plocha občanského vybavení – plocha N. D. OV 201; (iii) pro smíšené obytné funkce – plocha N. B.-v. – plocha SO 202.

69. Kapitola 10 nového územního plánu uvádí, že byla vymezena plocha územní rezervy v lokalitě N. D. zahrnující část pro smíšené obytné funkce SO 201 a část pro občanské vybavení OV 201. Prověření možného budoucího využití plochy SO 201 N. D. (nebo její části, navazující na zastavěné území B.) a plochy OV 201 budoucí změnou územního plánu bude možné po splnění podmínek: (i) zajištění kapacity míst ve veřejném předškolním zařízení v rozsahu 4 % kapacity obyvatel plochy, např. výstavbou samostatné mateřské školy; (ii) zajištění kapacity míst ve veřejném školním zařízení v rozsahu min. 13,6 % kapacity obyvatel plochy; (iii) zajištění zásobování pitnou vodou se zajištěním kapacity; (iv) zajištění veřejné pěší komunikace kp 1 spojující plochu SO 201 s návsí B.. Skutková zjištění vyplývající z provedeného dokazování 70. Dne 28. 11. 2002 uzavřela společnost B. D. C. a.s., IČO X, s odpůrcem a Mgr. P. K. smlouvu o spolupráci, která byla dne 29. 6. 2005 doplněna dodatkem č. 1, jehož smluvní stranou byl i předchozí vlastník. Předmětem této smlouvy je stanovení vzájemných práv a povinností při realizaci výstavby urbanistického centra a závazky investorů provést společně a nerozdílně výstavby inženýrských sítí a rekonstrukci určených pozemních komunikací v katastrálním území odpůrce. Investoři se zavázali zajistit přípravu veškerých podkladů potřebných pro vydání územního rozhodnutí, zajištění vydání územního rozhodnutí, realizaci výstavby urbanistického komplexu a činit další kroky, které lze po nich rozumně požadovat pro realizaci uvedeného záměru, jakož i uhradit náklady spojené se změnou územního plánu (30 000 až 60 000 Kč). Zároveň se investoři zavázali zaplatit za připojení ke kanalizaci a ČOV částku ve výši 3 000 000 Kč, vybudovat obytný dům se čtyřmi samostatnými bytovými jednotkami určenými k poskytování péče a služeb starším občanům vyžadujícím celodenní péči a vybudovat dům služeb. Rovněž se zavázali k tomu, že vybudovaná sportoviště budou veřejně přístupná občanům odpůrce. Odpůrce se zavázal poskytnout pro realizaci výstavby veškerou podporu, kterou po něm lze rozumně požadovat a součinnost při realizaci rekonstrukce a vybudování inženýrských sítí, a učinit veškeré další kroky touto smlouvou nespecifikované, které lze rozumně požadovat (důkaz: Smlouva o spolupráci ze dne 28. 11. 2002, včetně dodatku č. 1 ze dne 29. 6. 2005).

71. Pravomocným územním rozhodnutím Obecního úřadu v L. ze dne 5. 4. 2005, č. j. 097-05-2, bylo rozhodnuto o návrhu společnosti B. D. C. a.s., IČO 26701278, na změnu územního rozhodnutí ze dne 3. 6. 2003, č. j. 337-03-3, přičemž bylo povoleno umístění staveb 92 rodinných domů, 7 bytových domů, tenisového kurtu a souvisejících inženýrských sítí a rovněž rozhodnuto o dělení pozemků parc. č. X, X, X, X, st. X, X, X a st. X (důkaz: rozhodnutí Obecního úřadu v L., stavebního úřadu, ze dne 5. 4. 2005, č. j. 097-05-2).

72. Dne 12. 8. 2009 byla uzavřena smlouva mezi navrhovatelem a odpůrcem. Smlouvou byla upravena práva a povinnosti týkající se projektu výstavby na pozemcích navrhovatele, konkrétně výstavby 217 rodinných domů o jedné bytové jednotce, 2 komerčních budov, sportovního centra a související infrastruktury. Navrhovatel se zavázal zaplatit odpůrci částku 3 800 000 Kč, a to v souvislosti s realizací uvedeného projektu a vybudováním souvisejících inženýrských sítí. Odpůrce se zavázal umožnit navrhovateli vedení inženýrských sítí a komunikací na svých pozemcích. Navrhovatel se zavázal zajistit napojení komunikace z obytné zóny na silnici č. X B. – K. za účelem snížení dopravního zatížení komunikací staré části obce. Navrhovatel měl rovněž povinnost uzavřít s budoucími provozovateli věcná břemena pro uložení STL plynovodu, kabelových rozvodů NN a slaboproudů do komunikací, které budou po kolaudaci předány odpůrci za symbolickou cenu 1 000 Kč. Rovněž bude odpůrci předána za stejných podmínek dešťová a splašková kanalizace, rozvod vody, veřejné osvětlení a obecní rozhlas. Odpůrce se dále zavázal k pomoci navrhovateli při získání pozemku pro napojení obslužné komunikace na silnici X. Odpůrce se rovněž zavázal, že nebude v souvislosti s realizací projektu (včetně napojení na inženýrské sítě) požadovat po navrhovateli žádné finanční nebo věcné plnění s výjimkou závazků vyplývajících z této smlouvy (důkaz: Smlouva ze dne 12. 8. 2009).

73. Smlouvami o převodu vlastnictví k nemovitosti ze dne 12. 8. 2009 byl ujednán úplatný převod vlastnického práva k pozemku parc. č. X na navrhovatele ze strany jednotlivých spoluvlastníků daného pozemku (důkaz: Smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitosti ze dne 12. 8. 2009).

74. Usnesením Obecního úřadu L., stavebního úřadu, ze dne 3. 5. 2011, č. j. 2159/11/SU/SVy, bylo přerušeno na dobu čtyř měsíců územní řízení zahájené podáním žádosti navrhovatele dne 11. 3. 2011 o vydání územního rozhodnutí, a to z toho důvodu, že žádost neměla požadované náležitosti podle § 86 StavZ a navrhovatel byl vyzván k jejímu doplnění (důkaz: usnesení Obecního úřadu L., stavební úřad, ze dne 3. 5. 2011, č. j. 2159/11/SU/SVy).

75. Z emailové komunikace ze dnů 10. 1. 2013, 19. 12. 2012, 8. 1. 2013 a 19. 12. 2012 mezi tehdejší starostkou odpůrce a J. H. týkající se návrhu dané plánovací smlouvy (důkaz: emailová komunikace ze dnů 10. 1. 2013, 19. 12. 2012, 8. 1. 2013 a 19. 12. 2012) vyplývá, že se projednávala úprava návrhu plánovací smlouvy, jež měla být uzavřena mezi navrhovatelem a odpůrcem a měla se vztahovat k závazkům smluvních stran týkajícím se výstavby v lokalitě N. D. (důkaz: návrh plánovací smlouvy). V dané komunikaci odpůrce navrhoval vypuštění určitých částí textu a navrhoval, jakým textem je nahradit (důkaz: emailová komunikace ze dnů 10. 1. 2013, 19. 12. 2012, 8. 1. 2013 a 19. 12. 2012).

76. Smlouvou o prodeji části užívacích práv k vodárenskému systému, uzavřenou mezi navrhovatelem a obcí P. B., byla umožněna doprava vody tímto systémem k předávacímu připojovacímu místu, ve kterém bude převzata k dalšímu užití podle dispozic navrhovatele (důkaz: Smlouva o prodeji části užívacích práv k vodárenskému systému z roku 2013).

77. Rozhodnutím Obecního úřadu L., stavební úřad, ze dne 19. 3. 2014, č. j. 1280/14/SU/SVy, byla zamítnuta žádost navrhovatele o vydání územního rozhodnutí o dělení pozemků a umístění stavby Residenční zóna B. – lokalita „N. D.“ – I. etapa, a to z důvodu, že bylo vydáno opatření obecní povahy – stavební úzavěra č. 1/2014 ze dne 4. 2. 2014 pro příslušné pozemky navrhovatele (důkaz: rozhodnutí Obecního úřadu L., stavební úřad, ze dne 19. 3. 2014, č. j. 1280/14/SU/SVy).

78. Navrhovatel dne 30. 1. 2015 adresoval odpůrci žádost o obnovení komunikace (důkaz: žádost „Spolupráce ohledně lokality N. d.“ ze dne 30. 1. 2015), na což odpůrce reagoval vyjádřením ze dne 9. 2. 2015. Z něj vyplývá, že zastupitelstvem odpůrce byla žádost navrhovatele vzata na vědomí, nicméně odpůrce vyžadoval předložení nového záměru na využití pozemků v lokalitě N. D., jež bude v souladu se zásadami trvale udržitelného rozvoje území obce (důkaz: Vyjádření odpůrce ze dne 9. 2. 2015). JUDr. T. C. následně v dopise ze dne 16. 3. 2015 uvedl, že představení záměru výstavby „N. D.“ bez jeho předchozího zaslání zastupitelstvu odpůrce není možné, neboť odpůrce požaduje sdělení záměru v písemné formě, popř. prohlášení o jeho shodnosti se konceptem z roku 2012. Zároveň byl navrhovatel informován o tom, že současný rozvoj obce není v souladu se zásadami udržitelného rozvoje z důvodu značného nárůstu obyvatel obce mezi lety 2001 a 2013 (z 549 na 1 763 osob), přičemž potřeby území neodráží přirozený vývoj, ale rozvojové vnější tlaky. Konečný stav včetně lokality N. D. by představoval 4 000 obyvatel. Takovýto přírůstek by byl neúnosný, když kapacity mateřské školy budou dostačovat pro cca 2 500 obyvatel. Rovněž pro základní školu v L. by tento nárůst znamenal chybějících 60 míst (2 třídy) a překotný vývoj v území neumožňuje dostatečný časový a organizační prostor na vznik doplňující veřejné infrastruktury. Limitní hodnota přírůstku obyvatel (4 až 5 % ročně) byla v minulých letech mnohonásobně překročena. Z toho důvodu zastupitelstvo odpůrce požadovalo, aby záměr navrhovatele byl v souladu se zásadami udržitelného rozvoje (důkaz: Vyjádření odpůrce ze dne 16. 3. 2015, zn. 011 949). Na toto vyjádření reagoval navrhovatel vyjádřením ze dne 31. 3. 2015, v němž poukázal na závazky, které měly být součásti vyjednané, ale neuzavřené smlouvy mezi odpůrcem a navrhovatelem v roce 2012. Mezi tyto závazky navrhovatele patřilo: (i) vybudování veřejně přístupného parku v ploše 2 000 m2; (ii) vybudování zařízení předškolní výchovy, které by odpůrci bylo poskytnuto bezplatně na dobu 5 let; (iii) realizace chodníku prostupujícího lokalitu N. D. a propojení s částí obce B.; (iv) příspěvek odpůrci částkou ve výši 6 950 000 Kč na rozvoj infrastruktury a (v) realizace výstavby projektu v 5 etapách (tj. v horizontu nejméně 10 let). Tímto postupem by byl dán dostatečný časový i organizační prostor pro vznik související infrastruktury a zajištění dalších potřeb pro rozvoj obce. Zároveň navrhovatel potvrdil shodnost nynějšího záměru se záměrem dříve předneseným (důkaz: Vyjádření navrhovatele ze dne 31. 3. 2015). Na vyjádření navrhovatele ze dne 31. 3. 2015 odpůrce reagoval dopisem ze dne 26. 5. 2015, v němž uvedl, že realizace projektu by: (i) neúměrně zatížila komunikaci X vedoucí středem území odpůrce a která již dnes kapacitně nedostačuje (doložitelné výzkumem z února 2015); (ii) zhoršila odtokové poměry srážkových vody (doložitelné studií z dubna 2015) a (iii) ohrozila existenci vytvořeného školského obvodu s obcí L., která by při dosažení určitého nárůstu počtu obyvatel odpůrce vypověděla smlouvu o vytvoření školského obvodu. Zároveň odpůrce navrhl zpracování studie EIA pro lepší odhad dopadů realizace záměru navrhovatele na prostředí v obci. Závěrem odpůrce uvedl, že navrhované závazky v rámci navrhované plánovací smlouvy neřeší potřeby obce, jsou neadekvátní rozsahu záměru a jsou podmíněné (důkaz: Vyjádření navrhovatele ze dne 31. 3. 2015). V následné reakci ze dne 22. 6. 2015 navrhovatel uvedl, že požadavek na zpracování studie EIA považuje za nepřiměřený a nestandardní, nicméně navrhovatel nabídl vybudovat předškolní zařízení v dřívějším termínu a poukázal na to, že kapacita základní školy není nedostačující, neboť byl dostavován pavilon základní školy v L., jenž má být dokončen do začátku školního roku 2015/2016. Navíc při etapizaci výstavby záměru navrhovatele nemůže dojít k nárůstu populace odpůrce o více než 15 % tak, aby byla obec L. oprávněna vypovědět smlouvu o spolupráci týkající se spádové školy pro odpůrce. Dále zajištění zásobování lokality N. D. vodou je zajištěno uzavřením smlouvy o prodeji části užívacích práv k vodárenskému systému s obcí P. B., chodník spojující lokalitu N. D. s částí obce B., který navrhovatel přislíbil v návrhu plánovací smlouvy, je i nadále ochoten realizovat a je ochotný vybudovat i poldr na jižní straně silnice (mimo lokalitu N. D.), pokud odpůrce zajistí příslušné pozemky k jeho vybudování. Dále navrhovatel uvedl, že je připraven poskytnout finanční příspěvek odpůrci dříve, než bylo navrhováno, a to 3 500 000 Kč po získání pravomocného územního rozhodnutí a zbývajících 3 450 000 Kč po získání pravomocného stavebního povolení (důkaz: Vyjádření navrhovatele ze dne 22. 6. 2015). Na tuto reakci odpůrce odpověděl v dopise ze dne 14. 7. 2015, v němž uvedl, že nabídku uvedenou v dopise ze dne 22. 6. 2015 zastupitelstvo odpůrce odmítlo, přičemž trvá na vyčlenění dané lokality do územní rezervy, jak bylo projednáno dne 16. 6. 2015 (důkaz: Vyjádření odpůrce ze dne 14. 7. 2015). Navrhovatel následně zaslal odpůrci „Návrh smírného řešení výstavby v lokalitě N. D.“ ze dne 16. 11. 2015, v němž zdůraznil prioritu smírného řešení veškerých otázek a nabídl přepracování svého záměru výstavby tak, aby respektoval v maximální míře zásady obsažené v návrhu zadání, zejména kvalitu veřejných prostor a propojení se stávajícími částmi obce, rovněž uvedl připravenost k jednání o podstatném snížení počtu rodinných domů o 35 až 40 % a rovněž by platilo, že záměr výstavby by se realizoval v rozmezí několika let v etapách. Navrhovatel též nabídl možnost výstavby mateřské školy a komerční budovy pro veřejné využití (např. prodejny potravin apod.) až do plochy 6 000 m2 (na vlastní náklady). Navrhovatel by také rád jakékoliv změny výstavby a realizace koordinoval a komunikoval s odpůrcem. Rovněž poukázal na to, že proti návrhu územního plánu podal námitky, ale doposud neobdržel žádné vyjádření ze strany odpůrce, pročež požádal o schůzku v úředních hodinách. Nicméně v případě, že nebude možné nalézt smírné řešení, bude nucen navrhovatel postupovat právní cestou (důkaz: Návrh smírného řešení ze dne 16. 11. 2015).

79. V nedatovaném podání navrhovatele adresovaném odpůrci je uvedeno, že 16. 11. 2015 byla prezentována připravenost navrhovatele upravit jeho záměr výstavby v lokalitě N. D., a to v rámci koordinace a konzultace s odpůrcem. Navrhovatel má za to, že v návrhu nového územního plánu byly vytyčeny cíle jako například potřeba vyřešit nedostatečné kapacity stávajícího občanského vybavení, zabránit dalšímu vymezování zastavitelných ploch, respektive je vymezovat pouze v prolukách či jako vhodné doplnění zastavitelných ploch, nebo vymezit opatření pro zlepšení průchodnosti krajiny pro obyvatele. Realizace záměru navrhovatele není v rozporu s těmito cíli, neboť si je vědom nárůstu počtu obyvatel a z toho důvodu nabídl zajistit výstavbu mateřské školy a komerční budovy pro veřejné užití. V případě pozemků navrhovatele se nejedná o nové vymezení zastavitelných ploch, neboť tyto plochy byly zastavitelné již ve starém územním plánu. Odkázal na smlouvu ze dne 12. 8. 2009, ve které odpůrce potvrdil svůj zájem o výstavbu v rozsahu znatelně větším, než jaký předpokládá aktuální záměr navrhovatele. Rovněž uvedl, že záměr bude realizován s ohledem na potřeby prostupnosti území. Dle postupu nastíněného v tomto dopise by vyhověním námitek navrhovatele mohlo dojít ke změně návrhu územního plánu obce, aniž by vyvstala potřeba veřejného projednání takové změny. V tomto dopise navrhovatel obci potvrzoval svou ochotu souhlasit s tím, aby v případě, že námitkám vyhoví, odpůrce podmínil zastavitelnost území v lokalitě N. D. pořízením registrované územní studie (kterou by byl navrhovatel připraven zajistit) a uzavřením (nové) plánovací smlouvy mezi odpůrcem a navrhovatelem. V závěru podání navrhovatel odkázal na kladná stanoviska různých dotčených orgánů převážně v roce 2011 ke způsobilosti lokality N. D. k zastavění (důkaz: Nedatované podání navrhovatele adresované odpůrci – příloha A 20). Následně v podání ze dne 25. 2. 2016 adresovaném odpůrci navrhovatel uvedl podrobnou technickou a právní analýzu navrhovaného postupu vyhovění námitek navrhovatele s detailním rozborem smyslu a účinků registrované územní studie a uzavření nové plánovací smlouvy. Zároveň zde navrhovatel rekapituloval dosavadní vývoj a uvedl případné právní následky v případě, že námitkám navrhovatele nebylo vyhověno (důkaz: Analýza procesu upuštění od změny zařazení lokality N. D. do ploch tzv. územní rezervy ze dne 25. 2. 2016).

80. Opatřením obecné povahy č. 1/2014, kterým bylo vydáno územní opatření o stavební uzávěře a které bylo vyvěšeno dne 4. 2. 2014, byla stavební uzávěra vymezena mimo jiné i na území lokality N. D.. Zdůvodněním byla ta skutečnost, že stavební činnost na daném území by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, spolu s odkazem na usnesení ze dne 31. 10. 2011, kterým zastupitelstvo odpůrce rozhodlo o pořízení nového územního plánu. V odůvodnění bylo dále odkázáno na školský zákon a povinnost obcí zajistit podmínky školní docházky v území dané obce. Je poukazováno na to, že počty dětí na území odpůrce, kterých se bude týkat povinná školní docházka v následujících 6 letech, jsou při naplněné kapacitě spádové základní školy alarmující. Předmětná stavební uzávěra byla rovněž vymezena i graficky v příloze daného opatření obecné povahy (důkaz: Veřejná vyhláška odpůrce ze dne 4. 2. 2014; Opatření obecné povahy odpůrce č. 1/2014 ze dne 4. 2. 2014 včetně grafických příloh).

81. Z demografické studie, zpracované T. S. s názvem „B. a okolní obce“ z prosince 2016 (výchozí data z části pochází z doby napadeného územního plánu) vyplývá, že v rámci celého spádového území působí 8 mateřských škol zřizovaných obcemi. Kapacita všech mateřských škol činí 460 žáků. V roce 2016/17 navštěvovalo mateřské školy celkově 460 žáků a 105 zájemců se splněnými kritérii bylo z kapacitních důvodů odmítnuto. Celkem tak má zájem navštěvovat mateřské školy 565 dětí. Ve spádovém území žije 563 dětí ve věku 3 – 5 let. Kapacitně největší nedostatek míst mají L., M. a N. V.. Počet dětí ve věku 3 až 5 let do budoucna spíše klesne. Podle střední varianty prognózy by stávající kapacita mateřských škol pokryla poptávku v roce 2024. Situace se změní v případě, že mateřské školy budou muset ze zákona nabírat děti starší 2 let. V takovém případě by bylo potřeba dalších cca 150 až 200 míst. Ve spádovém území působí v současnosti 2 základní školy, a to v L. a v P. B.. Aktuální kapacita těchto základních škol činí 880 žáků. Ve školním roce 2016/17 je navštěvuje 742 žáků. Základní škola L. má plán na rozšíření své kapacity na 1 020 dětí. Základní školu L. navštěvuje cca 78 % dětí ve věku 6 let ze spádového území a 50 % dětí ve věku 11 let. Tento podíl v posledních letech výrazně narostl. Nárůst souvisí všeobecně s kapacitními problémy většiny škol, což vede k častějšímu odmítání přespolních žáků. Pokud by první třídy Základní školy L. navštěvovalo stále 78 % místních dětí, bude v roce 2020 potřeba cca 1 000 míst. Pokud by se míra návštěvnosti ještě zvýšila, bude potřeba 1 200 míst. V celém spádovém území pak bude žít až 1 800 dětí ve věku 6 až 14 let. Po roce 2025 se ovšem očekává mírný pokles. Kapacita Základní školy L. tak s největší pravděpodobností nebude dostačující ani po rozšíření. Odpůrce zvažuje zřízení základní školy, přičemž spádový obvod by tvořily obce B., K., P. B., P. a Z.. V roce 2016 žilo v těchto obcích 85 dětí ve věku 6 let, z toho 43 v B.. Základní školu L. a Základní školu P. B. navštěvovalo 49 prvňáčků z těchto obcí. To znamená, že cca 35 dětí dojíždí jinam. I v příštích 15 letech se počet šestiletých dětí bude pohybovat okolo 80. V B. a v případném spádovém obvodě nyní žije 56 dětí ve věku 11 let (25 v B.). Z toho cca 1/3 navštěvuje víceletá gymnázia, 1/3 Základní školu L. a 1/3 jiné školy. Počet jedenáctiletých dětí výrazně poroste. Již okolo roku 2019 jich zde bude žít téměř 90. Zhruba na této úrovni se bude počet jedenáctiletých dětí pohybovat až do roku 2030. Nejde předem odhadnout, jak bude případná nová škola atraktivní. Každopádně nelze předpokládat, že všichni rodiče budou své potomky posílat do této školy. Kapacitu případné nové základní školy doporučuje autor studie úzce konzultovat se Základní školou L.. Soud připustil provedení demografické studie z prosince 2016, neboť se vztahuje ke skutečnostem, které v době vydání nového územního plánu existovaly.

82. Soud naopak k důkazu neprovedl změnu č. 1 nového územního plánu, schválenou usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 10. 9. 2018, č. 2/054, neboť změna č. 1 nového územního plánu byla schválena až po vydání nového územního plánu (srov. § 101b odst. 3 s. ř. s.). Ostatním návrhům na provedení dokazování nebylo vyhověno pro nadbytečnost, neboť jednotlivé navržené důkazní prostředky tvoří součást předmětného správního spisu, jehož obsahem se dokazování neprovádí. Posouzení žaloby soudem 83. Jako nedůvodnou soud posoudil námitku, že na zasedání zastupitelstva odpůrce dne 4. 4. 2016 nebylo navrhovateli umožněno vyjádřit své stanovisko. Podle § 16 odst. 2 písm. c) obecního zřízení občan obce, který dosáhl věku 18 let, má právo vyjadřovat na zasedání zastupitelstva obce v souladu s jednacím řádem svá stanoviska k projednávaným věcem. Jednání zastupitelstva obce upravuje jednací řád, který odsouhlasí zastupitelé. Pokud tedy jednací řád dovoluje neumožnit rozpravu občanů na jednání zastupitelstva obce o určité projednávané věci, není postup jak zastupitelstva, tak starostky obce protiprávní. K této námitce musí soud dodat, že námitky proti návrhu územního plánu mohou občané vznášet na veřejném projednání tohoto návrhu, eventuálně po veřejném projednání ve stanovené lhůtě. V projednávané věci měl navrhovatel možnost, a této možnosti využil, podat připomínky ke společnému jednání a námitky k veřejnému projednání. Podáním připomínek a posléze námitek při veřejném projednání návrhu nového územního plánu se možnost občanů aktivně se účastnit jeho přijímání vyčerpala. V průběhu zasedání zastupitelstva obce, na kterém má být přijato usnesení, kterým bude vydán územní plán, již nemohou občané do obsahu územního plánu nijak zasahovat. Nadto má uvedené právo výhradně občan obce jako fyzická osoba s trvalým pobytem na území obce (srov. § 16 odst. 1 obecního zřízení), přičemž tím navrhovatel jako právnická osoba není. Navrhovatel ani netvrdí, že by za ni na předmětném zasedání zastupitelstva jednal občan obce. I v takovém případě by se však mohla práva podle § 16 odst. 2 písm. c) obecního zřízení dovolávat jen tato osoba, nikoliv navrhovatel. Uvedeného práva se navrhovatel nemůže dovolávat ani na základě § 16 odst. 3 obecního zřízení jako vlastník nemovitosti, neboť i toto ustanovení uvedené právo přiznává pouze fyzické osobě, kterou navrhovatel není. Návrhový bod je nedůvodný.

84. Nedůvodná je rovněž námitka porušení § 18 odst. 4 StavZ. Soud je zde vázán právním názorem NSS vysloveným ve zrušujícím rozsudku č. j. 6 As 67/2017-38 (srov. § 110 odst. 4 s. ř. s.), od kterého se nemůže odchýlit. V citovaném zrušujícím rozsudku NSS konstatoval, že „[n]avrhovatel však nespatřuje nezákonnost napadeného opatření obecné povahy primárně v nedostatcích ve vztahu k ochraně nezastavěného území. Domnívá se naopak, že neproporcionální zásah do ústavně zaručeného vlastnického práva byl způsoben vyjmutím jeho pozemků ze zastavitelných ploch, resp. jejich novým vymezením jako územní rezervy. Správní soudy běžně přezkoumávají územně plánovací opatření obecné povahy tehdy, kdy tvrzené nezákonnosti mohly myslitelně zasáhnout do právní sféry navrhovatele. Námitky směřující k porušení ustanovení o ochraně nezastavěného území jsou zpravidla připuštěny v případě, že navrhovatel namítá porušení zákona právě ve vztahu k ochraně území a nesouhlasí se stavebními zásahy, které opatření obecné povahy umožňuje […]. V takových situacích je totiž patrné, že se opatření obecné povahy mohlo dotknout navrhovatelovy právní sféry (porušení jeho práv může reálně hrozit). V posuzovaném případě však navrhovatel sleduje ochranu svého vlastnického práva s cílem umožnit naopak zástavbu na svých pozemcích. […] Pokud se vlastník domáhá zařazení svých pozemků do zastavitelného území (resp. brojí proti jejich vyřazení ze zastavitelného území), je argumentace ochranou nezastavěného území nepřípadná.“ Návrhový bod je proto nedůvodný.

85. Odpůrce vydáním nového územního plánu neporušil ani § 55 odst. 4 StavZ. I v tomto případě je soud vázán právním názorem NSS vysloveným v rozsudku č. j. 6 As 67/2017-38. Podle NSS povinnost prokázání nemožnosti využít již vymezené zastavitelné území ve smyslu § 55 odst. 4 StavZ se vztahuje toliko na případy pořizování změny územního plánu, nikoliv na případy, kdy je pořizován zcela nový územní plán. Podle NSS jde o povinnost při pořizování změny územního plánu před jejím schválením, přičemž smyslem a účelem této úpravy je mimo jiné zajistit stabilitu funkčního využití ploch určenou územním plánem a vyloučit prováděnými změnami územního plánu „bezbřehé“ rozšiřování zastavitelného území obce. Návrhový bod je nedůvodný.

86. NSS neshledal napadený územní plán rozporným ani s návrhem zadání či s jeho schváleným zadáním. Podle něj věta, že je v zájmu obce do budoucna hájit již vymezený rozsah zastavitelných ploch a další nové zastavitelné plochy nevymezovat, není obsažena v návrhu zadání ani ve schváleném zadání územního plánu, ale v samotném odůvodnění nového územního plánu (str. 81 textové části odůvodnění). Uvedená věta vyjadřuje zájem obce do budoucna. Ze zadání (str. 6) územního plánu naopak výslovně vyplývá, že „obec vymezování dalších zastavitelných ploch nepožaduje. Pokud by byly nové plochy vymezeny, je vzhledem k poloze obce v rozvojové oblasti velmi reálné jejich brzké zastavění. Je tedy možné doplnit plochy v prolukách nebo vhodně doplnit drobné zastavitelné plochy vzhledem k obrazu obce. Obec chce v prvé řadě zajistit kvalitní bydlení existujícím obyvatelům, další rozšiřování počtu obyvatel neplánuje. Zpracovatel zváží možnost omezení již vymezených zastavitelných ploch tak, aby stávající kapacity občanské a technické vybavenosti obce,(školka,ČOV) a komunikace nemusely být rozšiřovány.“ Ze zadání územního plánu tedy podle NSS vyplývá, že územním plánem je možné nové zastavitelné plochy vymezit, ale pouze v prolukách nebo jako drobné plochy scelující obraz obce. I tímto posouzením je zdejší soud vázán.

87. Zdejší soud se proto dále zabýval námitkou porušení principu proporcionality. Jak připomněl ve zrušujícím rozsudku NSS, z usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, vyplývá, že zásahy do vlastnických práv učiněné schválením územního plánu, musí mít ústavně legitimní a o zákonné cíle opřené důvody, přičemž musí být uskutečněny jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle. Dále podle rozsudku NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73, v procesu územního plánování „jde o vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem, kterým je v nejširším slova smyslu zájem na harmonickém využití území. Tato harmonie může mít nesčíslně podob a ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného než určité politické procedury v podobě schvalování územního plánu, v níž je vůle politické jednotky, která o něm rozhoduje, tedy ve své podstatě obce rozhodující svými orgány, omezena, a to nikoli nevýznamně, požadavkem nevybočení z určitých věcných (urbanistických, ekologických, ekonomických a dalších) mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování. Uvnitř těchto mantinelů však zůstává vcelku široký prostor pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky. Jinak řečeno – není úkolem soudu stanovovat, jakým způsobem má být určité území využito; jeho úkolem je sledovat, zda příslušná politická jednotka (obec) se při tvorbě územního plánu pohybovala ve shora popsaných mantinelech. Bylo-li tomu tak, je každá varianta využití území, která se takto ,vejde‘ do mantinelů územního plánování, akceptovatelná a soud není oprávněn politické jednotce vnucovat variantu jinou. Soud brání jednotlivce (a tím zprostředkovaně i celé politické společenství) před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů, avšak není jeho úkolem sám územní plány dotvářet.“ 88. Úkolem soudu tak není určovat, jakým způsobem má být určité území využito, a aktivně tak dotvářet územní plánování, ale pouze korigovat extrémy. V procesu územního plánování dochází k vážení řady zájmů soukromých i veřejných a výsledkem pak musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. Obecné rozhodnutí o distribuci zátěže v rámci určitého území při zachování výše zmíněných zásad je politickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a vyjadřuje realizaci práva na samosprávu konkrétního územního celku. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010-103).

89. Z judikatury NSS (srov. např. rozsudek ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 Aos 2/2012-53) rovněž vyplývá, že územní plánování nemůže být činností zcela nahodilou, nepředvídatelnou a svévolnou. Proto je žádoucí, aby se pořizovatel územního plánu snažil respektovat předchozí územně plánovací dokumentaci téhož stupně a na základě ní přijaté dokumentace nižšího stupně. NSS rovněž zformuloval právní názor (v rozsudku ze dne 20. 5. 2010, č. j. 8 Ao 2/2010-644), že je nutno s přihlédnutím k principům právní jistoty a legitimního očekávání respektovat kontinuitu územního plánování. Na druhou stranu však zároveň zdůraznil, že požadavek na kontinuitu nesmí znemožnit revizi existujícího stavu. Pokud tedy z určitých důvodů dojde ke změně původní koncepce a nově přijímaný územní plán se tím dostane do nesouladu s předchozí dokumentací téže či nižší úrovně, nemůže v tom být spatřována nezákonnost. Tento nesoulad je totiž pojmovým znakem každé změny územně plánovací dokumentace. Vázanost předchozí územně plánovací dokumentací téhož či nižšího stupně by vedla k absolutní neměnnosti poměrů v území.

90. Důvod pro změnu režimu dotčených pozemků navrhovatele v novém územním plánu odpůrce spatřuje v potřebě zamezení živelné zástavby dosud nezastavěných ploch, a tím zachování udržitelného rozvoje území, který by měl zohledňovat kapacity infrastruktury a občanské vybavenosti, a směřovat tak ke kvalitativnímu rozvoji. Z tohoto důvodu je podle něj třeba dotčené pozemky navrhovatele opětovně prověřit z hlediska možnosti jejich zastavitelnosti. NSS k tomu ve zrušujícím rozsudku č. j. 6 As 67/2017-38 uvedl, že „[v]ymezení územní rezervy tedy bude v souladu se zákonem tehdy, pokud je třeba prověřit budoucí využití území, účel prověření je v souladu s úkoly a cíli územního plánování a toto omezení trvá pouze po nezbytně nutnou dobu. V obecné rovině nelze vyloučit, že i u území již jednou pro konkrétní záměr prověřeného, vyvstane potřeba nového prověření s ohledem na změnu skutkových či právních okolností (např. v mezidobí dojde k rozvoji výstavby na dotčeném území nebo sousedním území, změně právních předpisů nebo změně nadřazené územně plánovací dokumentace). Tím spíše v případě, kdy od původního prověření území uplyne doba přibližně 10 let, aniž by bylo v mezidobí konkrétní území pro prověřovaný účel skutečně využito“ (bod 48).

91. Uvedené cíle, které mají podklad jak v obsahu správního spisu, tak provedeném dokazování, lze proto považovat za ústavně legitimní a opřené o zákonné důvody. Z výše citované judikatury lze totiž dovodit, že obec jako politická jednotka společenství svých občanů je oprávněna novým územním plánem přehodnotit původní směřování územního plánování a napravit jeho nedostatky. Odpůrce proto neměl z hlediska principu proporcionality absolutní povinnost v novém územním plánu ponechat dotčené pozemky navrhovatele jako zastavitelné.

92. Kapacitní problémy odpůrce jako obce, kterými argumentoval v procesu přijímání nového územního plánu a které vyplynuly i z provedeného dokazování, přitom představují silné důvody, jimž je třeba se v rámci územního plánování věnovat a jimž se nelze vyhnout. Na druhou stranu ale nelze přehlédnout vlastnické právo navrhovatele a jeho ochranu. K přijímání nového územního plánu odpůrce nemohl přistupovat tak, jako by ve vztahu k pozemkům navrhovatele zánikem starého územního plánu zaniklo jeho vlastnické právo a bylo na neomezené diskreci odpůrce, zda se rozhodne, že lokalitu N. D. zařadí do zastavitelného území, či nikoliv. Navrhovatel k okamžiku zrušení starého územního plánu a vydání nového územního plánu měl pozemky v zastavitelných plochách, tudíž své vlastnické právo mohl realizovat výstavbou na těchto pozemcích. Soud nadto poukazuje na skutečnost, že nebýt opatření o stavební uzávěře ze dne 4. 2. 2014, patrně by bylo pro pozemky navrhovatele vydáno územní rozhodnutí ještě před vydáním nového územního plánu a pozemky mohly být zastavěny.

93. Odpůrce má pravdu v tom, že navrhovatel územní rozhodnutí z roku 2005 nevyužil a to následně pozbylo účinnosti. Na druhou stranu nelze přehlédnout přístup navrhovatele. Přísněji by bylo třeba posoudit situaci, kdy by navrhovatel od vydání územního rozhodnutí z roku 2005 nečinil žádné kroky směřující k výstavbě v lokalitě N. D. a po vydání nového územního plánu by namítal, že nesouhlasí s tím, že se jeho pozemky staly nezastavitelnými. V takovém případě by jeho šance na úspěch byla minimální. Tak tomu však v projednávané věci nebylo.

94. Ze skutkových okolností vyplývajících z provedeného dokazování (body 70 až 79 tohoto rozsudku) vyplynulo, že navrhovatel po celou dobu s obcí jednal (respektive snažil se jednat), vystupoval vstřícně, snažil se požadavkům odpůrce vyhovět a upravoval své návrhy tak, aby v rámci možností, které v rámci svého vlastnického práva měl, vyšel odpůrci s jeho (podle soudu odůvodněnými) požadavky infrastrukturní a demografické povahy, ba dokonce i požadavky plynoucími jen z jeho politické diskrece, vstříc. V takové situaci jeho vlastnické právo muselo být bráno v potaz jako významná protiváha zájmům obce. Odpůrce však toto nezohlednil a vlastnické právo navrhovatele zcela upozadil.

95. K posouzení dodržení principu proporcionality soud uvádí, že nástroj, který k dosažení těchto cílů odpůrce zvolil, tj. převedení pozemků navrhovatele z režimu zastavitelných do režimu nezastavitelných pozemků v územní rezervě, nelze považovat za vhodný, respektive vhodně použitý. Soud připomíná, že § 36 odst. 1 StavZ územní rezervu vymezil jako plochu nebo koridor se stanoveným potenciálním budoucím využitím, jehož potřebu a plošné nároky je nutno prověřit. Územní rezerva tak představuje plochu (koridor), u níž se má možnost jejího budoucího využití teprve prověřit. Jak již přitom dovodil NSS v rozsudku ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, „vymezení územní rezervy nepředstavuje stavební uzávěru, byť se jí v některých ohledech může zdánlivě podobat. V území je i nadále možno činit změny, ovšem s výjimkou těch, které by znemožnily či podstatně ztížily budoucí využití území způsobem, pro nějž má být území prověřeno. Jelikož jde o územní rezervu pro koridor dopravní infrastruktury, lze z povahy věci předpokládat, že podrobnější územněplánovací dokumentací bude územní rezerva zpřesněna tím způsobem, aby vedla mimo dosud zastavěné území (…)“ (bod 158). Z citovaného rozhodnutí dále plyne, že prostřednictvím vymezení územní rezervy má v územním plánování dojít „k vyvážení mezi konkrétními potřebami rozvoje a ,vyblokováním‘ části území pro případnou realizaci“. Tyto závěry lze přitom aplikovat i na projednávanou věc. Územní rezerva nemá trvalý charakter a je ze své podstaty opatřením dočasným, přičemž využití plochy zamýšleným způsobem by mělo být v přiměřené lhůtě prověřeno (srov. též dále). Plnění tohoto úkolu uloženého územním plánem by mělo být sledováno, vyhodnoceno a v návaznosti na toto vyhodnocení by mělo dojít ke zformulování konečného rozhodnutí (v rámci politické diskrece obce) o využití tohoto území a ke změně územního plánu (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526). Se samotným prověřováním a jeho dočasným charakterem však novým územním plánem stanovená územní rezerva nepočítá, neboť nemá za cíl možnou zastavitelnost dotčených pozemků navrhovatele prověřovat. Odpůrce zde naopak přímo stanovil podmínky pro jejich zastavitelnost (nikoliv pouhé prověřování). To je však něco, co by mělo být až výsledkem prověřování jakožto účelu stanovení územní rezervy. Odpůrce tedy spíše vyňal dotčené pozemky odpůrce ze zastavitelných ploch za současného vymezení územní rezervy s jakousi rozvazovací podmínkou, jejímž splněním podmínil budoucí prověřování zastavitelnosti. K tomu však územní rezerva neslouží. Tímto se zároveň odpůrce zbavil povinnosti potřebu a plošné nároky využití dotčených pozemků navrhovatele aktivně prověřovat odložením této povinnosti až do doby splnění stanovených podmínek. Nejenže tedy odpůrce zvolil nevhodný nástroj k dosažení jím vytyčených cílů, ale z předešlého výkladu zároveň vyplývá, že územní rezervu vymezil v rozporu s § 43 odst. 1 ve spojení s § 36 odst. 1 StavZ.

96. Podle zdejšího soudu rovněž nelze říci, že by do vlastnického práva navrhovatele bylo novým územním plánem, respektive změnou režimu jeho dotčených pozemků na nezastavitelné se současným zařazením do územní rezervy, zasaženo nejšetrnějším z možných způsobů. Lze sice mít za to, že tento krok představuje mírnější opatření než jejich vynětí ze zastavitelných ploch a zařazení mezi pozemky nezastavitelné bez dalšího. Na druhou stranu však zjevně připadaly do úvahy další (mírnější) způsoby, které by ještě byly rozumně schopny dosáhnout odpůrcem požadovaných cílů. Z nového územního plánu ani ze samotných vyjádření odpůrce totiž neplyne, z jakého důvodu nebylo možné přistoupit k etapizaci výstavby na pozemcích navrhovatele, či dokonce ke kombinaci etapizace na části pozemků a územní rezervy (včetně vynětí ze zastavitelnosti) na zbylých pozemcích. V určitém rozsahu, který by ještě byl rozumný a byl způsobilý dosáhnout cílů nového územního plánu, by část pozemků navrhovatele zůstala zastavitelná a pro další etapy by byly stanoveny splnitelné časové a věcné podmínky. Nebo (v případě kombinace uvedených nástrojů územního plánování) mohla být část pozemků etapizována a část znovu prověřena v rámci územní rezervy. Odpůrce namísto toho převedl dotčené pozemky navrhovatele v plném rozsahu do územní rezervy a vyňal je z režimu zastavitelnosti. Odpůrce nadto zcela neoprávněně ignoruje fakt, že zčásti již navrhovatel má některé infrastrukturní požadavky pokryty (zásobování vodou, stejně jako připravenost navrhovatele podílet se i na realizaci další potřebné infrastruktury či uhradit příspěvek obci, což by mohlo najít odraz ve vhodně formulovaných podmínkách etapizace).

97. Další nástroj, který by vlastnické právo navrhovatele zasahoval mírněji, mohlo podle zdejšího soudu představovat smluvní ujednání mezi odpůrcem a navrhovatelem, kterým by se navrhovatel zavázal nést v domluveném rozsahu náklady vybudování potřebné infrastruktury tak, aby podmínky stanovené pro další výstavbu v lokalitě dotčených pozemků navrhovatele byly splněny za jeho spoluúčasti při současném zachování alespoň částečné zastavitelnosti jeho pozemků. Mohlo by se jednat o plánovací smlouvu či jinou (nepojmenovanou) smlouvu o rozvoji území obce. Takto by, a to zejména v kombinaci s jinými opatřeními (etapizace; pouze částečné zřízení územní rezervy), mohlo být dosaženo vybudování potřebné infrastruktury, jejíž neexistenci odpůrce představuje jako jednu z hlavních překážek výstavby na dotčených pozemcích navrhovatele a kterou zároveň tuto výstavbu podmiňuje, a to za finanční spoluúčasti navrhovatele. Z provedeného dokazování (body 70 až 79 tohoto rozsudku) vyplývá, že se navrhovatel několikrát snažil uzavření takové smlouvy docílit a byl to spíše odpůrce, kdo odmítal dosažení rozumného kompromisu reflektujícího vedle racionálních požadavků obce i oprávněné zájmy navrhovatele).

98. Soud se neztotožňuje s názorem, že limity jednání odpůrce jako územně samosprávného celku v oblasti veřejného práva a oblasti soukromého práva znemožňují v procesu územního plánování jednat s vlastníky dotčených nemovitostí o parametrech budoucí regulace. Tak jako nelze směšovat postavení odpůrce, tj. obce, jako subjektu veřejné správy na straně jedné a jeho soukromoprávní subjektivitu na straně druhé, tak zároveň nelze tato právní postavení zcela oddělovat. Obec je totiž předně veřejnoprávní korporací tvořenou občany jako jejími členy. K dosažení cílů a zájmů tohoto společenství musí směřovat veškerá činnost obce, tj. rovněž její jednání v oblasti soukromého práva. Územně samosprávné celky nevykonávají pouze vrchnostenskou veřejnou správu, v rámci níž jejich orgány vystupují jako orgány veřejné moci, nýbrž k dosažení svých úkolů využívají rovněž forem práva soukromého. Nepochybně proto územní plán může obsahovat podmínku, že výstavba bude umožněna například za podmínky uzavření plánovací smlouvy. Rovněž si lze představit, že územní plán (jako vrchnostenský úkon) stanoví podmínky výstavby, přičemž bude částečně smluvně upravena (soukromoprávním ujednáním) spoluúčast investora na jejich splnění.

99. Podle soudu bylo do vlastnického práva navrhovatele novým územním plánem zasaženo dále nad nezbytně nutnou míru. Podle soudu totiž nebyl odpůrcem dostatečně odůvodněn jak časový, tak věcný rozsah územní rezervy.

100. Z judikatury NSS plyne, že územní rezerva nemá mít trvalý charakter, ale její využití zamýšleným způsobem by mělo být prověřeno v přiměřené lhůtě. Plnění tohoto úkolu uloženého územním plánem by pak mělo být sledováno, vyhodnoceno a v návaznosti na toto vyhodnocení by mělo dojít ke zformulování konečného rozhodnutí o využití tohoto území a ke změně územního plánu (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526). Tento předpokládaný časový rámec však z nového územního plánu vůbec nevyplývá. Jak plyne z výše uvedeného, zařazení pozemků navrhovatele do územní rezervy je sice legitimním, ale nikoliv vhodným nástrojem dosažení cíle. Pokud by bylo vhodné u části pozemků, musí být zachován jeho dočasný charakter. Účelem územní rezervy na pozemcích navrhovatele může být pouze opětovné prověření možnosti jejich ponechání (respektive fakticky jejich opětovného zařazení) v zastavitelném území s ohledem na změny území nastalé v mezidobí, nikoliv přímo zamezení výstavby. K tomuto prověření přitom musí dojít v reálné a přiměřené době, po které musí odpůrce učinit rozhodnutí, zda dotčené pozemky navrhovatele mají být zastavitelné, či nezastavitelné. Navrhovatel totiž nemůže být ponechán v nepřijatelně dlouhé nejistotě stran konečného (právního) režimu jeho pozemků z hlediska jejich (ne)zastavitelnosti.

101. Požadavek nezbytně nutné míry zásahu nebyl podle zdejšího soudu dodržen ani z hlediska rozsahu územní rezervy za současného vynětí pozemků z režimu zastavitelnosti. Učinil-li odpůrce v rámci své politické diskrece rozhodnutí, že pozemky navrhovatele do územní rezervy zařadí a učiní z nich pozemky nezastavitelné, měl zároveň zvažovat, v jakém rozsahu tak učiní, přičemž toto rozhodnutí mělo být také (alespoň rámcově) zdůvodněno. Argumentace odpůrce se paušálně vztahuje na celé území pozemků navrhovatele. Z nového územního plánu ani z vyjádření odpůrce přitom nevyplývá, zda odpůrce zvažoval zařazení menší části jeho pozemků do územní rezervy nebo jaký rozsah tohoto zařazení, tj. nového prověřování, by byl potřebný k dosažení cíle této změny. Odpůrce měl přitom řádně vysvětlit, proč pouze zařazením 100 % dotčených pozemků navrhovatele do územní rezervy a jejich vynětím z režimu zastavitelnosti může být tohoto cíle dosaženo, aniž by bylo možné zmíněný cíl vyvážit s intenzivním zásahem do vlastnického práva navrhovatele kompromisním řešením.

102. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že do vlastnického práva navrhovatele bylo novým územním plánem zasaženo nad nezbytnou míru a nikoliv nejšetrnějším způsobem a že odpůrcem zvolený nástroj není možné považovat za vhodný, je v projednávané věci porušení principu proporcionality dáno. Soud se proto již samostatně nezabýval otázkou, zda odpůrce porušil princip rovnosti a s tím související zákaz libovůle a diskriminace. Ne každé rozdílné posuzování obdobných situací musí být totiž nutně libovůlí a neodůvodněně nerovným zacházením (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 7. 2016, č. j. 5 As 21/2016-56). Jedním z nezbytných kroků testu diskriminace, tj. zkoumání, zda se v určitém případě jedná o zakázanou diskriminaci, či o dovolené rozdílné zacházení, představuje vedle otázky existence veřejného zájmu, respektive objektivního a racionálního důvodu, posouzení, zda byl dodržen princip proporcionality [srov. např. Bobek, M., Boučková, P. a Kühn, Z. (eds.) Rovnost a diskriminace. Praha: C.H.Beck, 2007, str. 185-194]. Samostatné posuzování existence diskriminačního přístupu odpůrce by se proto v projednávané věci omezilo na otázku, zda odpůrce přistupoval k navrhovateli odlišným způsobem a zda je pro tuto odlišnost racionální důvod. Jelikož soud porušení principu proporcionality shledal, konstatoval by v případě odlišného přístupu odpůrce a existence objektivního a racionálního důvodu pro tento přístup k navrhovateli rovněž diskriminaci. Neproporcionální totiž bylo vynětí pozemků navrhovatele z režimu zastavitelnosti za jejich současného zařazení do ploch územní rezervy en bloc, nikoliv pouze k tomu či onomu pozemku ostatních vlastníků.

103. Proto pouze nad rámec nezbytného odůvodnění stran námitky diskriminace soud v této souvislosti uvádí otázku velikostního rozsahu územní rezervy s vynětím z režimu zastavitelnosti. Odpůrce poukazuje na skutečnost, že žádné navrhovatelem zmiňované pozemky, se kterými nový územní plán pracuje jako se zastavitelnými, nedosahují velikosti pozemků navrhovatele. Chybí zde tedy srovnatelný prvek (velikost) a tato skutečnost by mohla vést k závěru, že k diskriminaci nedošlo. K závěru o porušení principu proporcionality však zdejší soud dospěl mimo jiné proto, že není patrno, proč odpůrce výstavbu neumožnil pouze na části pozemků navrhovatele, která by mohla být srovnatelná s velikostí (alespoň některých) navrhovatelem zmiňovaných zastavitelných pozemků nebo pozemků zastavitelných po změně č. 1 starého územního plánu (pozemky parc. č. X, parc. č. X, parc. č. st. X, parc. č. X, parc. č. X, parc. č. st. X a parc. č. X). Komplexní posouzení existence diskriminačního přístupu proto z tohoto důvodu není možné. Dalším příkladem může být otázka umístění lokality, v níž se ten či onen srovnávaný pozemek nachází. Z nového územního plánu není například zřejmé, proč by nadále zastavitelná část pozemků navrhovatele nemohla navazovat na lokalitu kc 3 a kp 1, v nichž nová výstavba probíhá, avšak – jak poukazuje navrhovatel – například pozemky parc. č. X a parc. č. X, nacházející se v lokalitě kp 1, byly dle starého územního plánu plochami zahrad. Ani v tomto případě však z důvodu porušení principu proporcionality nelze otázku diskriminace relevantně posoudit.

104. Obecně vzato, uplatní-li dotčení vlastníci námitky a obec při potřebné redukci pozemků nemá racionální důvod, proč upřednostnit jedny pozemky před druhými, nezbývá jí, než nakládat se všemi vlastníky shodně, tedy ubrat všem stejnou měrou, jinak se dopustí diskriminace. Samozřejmě v takto čisté podobě plně srovnatelných aktivních vlastníků se obec zpravidla nikdy nenachází, přesto však při distribuci omezení vlastnických práv v území musí respektovat objektivní věcné rozdíly a mimo ně měřit všem vlastníkům stejně. Soud přitom upozorňuje na to, že pokud obec pochybí a nedůvodně některé z vlastníků upřednostní, pak jí nezbývá, než v případě procesního úspěchu dotčeného vlastníka napodruhé zajistit, že jeho vlastnické právo nebude omezeno ve větším rozsahu, než kdyby již napoprvé obec zátěž plynoucí z územního plánování distribuovala nediskriminačně. Změnu objektivních důvodů limitujících zastavitelnost pozemků dotčeného vlastníka v mezidobí může přitom zohlednit jen v tom rozsahu, nakolik není důsledkem předchozího protiprávního postupu odpůrce. Následky svého nezákonného (neproporcionálního) postupu musí totiž v konečném důsledku nést odpůrce (občané obce jako celek), a nikoliv ten, kdo se oprávněně domáhá ochrany svých práv. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 105. Soud na základě výše uvedeného nový územní plán podle § 101d odst. 2 s. ř. s. zrušil, neboť zařazením pozemků navrhovatele v plochách označených novým územním plánem jako SO 201 a OV 201 do územní rezervy za jejich současného vynětí z režimu zastavitelnosti porušil odpůrce zásadu proporcionality. Protože tato vada nedopadá na nový územní plán jako celek, soud jej zrušil jen v rozsahu ploch SO 201 a OV 201, tj. pozemků navrhovatele, a ve zbytku návrh navrhovatele zamítl.

106. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Navrhovatel navrhoval buď zrušení nového územního plánu jako celku, nebo alespoň jeho zrušení v části, která se vztahuje k pozemkům v jeho vlastnictví. Soud shledal důvody pro zrušení pouze části nového územního plánu, navrhovatel byl tedy úspěšný částečně, stejně jako odpůrce. Míru úspěchu přitom nelze dost dobře specifikovat. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

107. Soud dále rozhodl podle § 60 odst. 5 s. ř. s., že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí nevznikly žádné náklady v souvislosti s plněním nějaké povinnosti, kterou by jí soud uložil.