č. j. 50 A 6/2021- 27

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Josefem Strakou ve věci žalobce: D. A. bytem X zastoupený Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem Na Flusárně 168, 261 01 Příbram proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2021, č. j. 124205/2020/KUSK/OLPPŘ/ZAV, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Příbram (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 12. 8. 2020, č. j. MeUPB 70387/2020/Kna, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání dvou různých přestupků, konkrétně: • výrokem I. byl shledán vinným, že se z nedbalosti dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 285/2018 Sb. (dále jen „zákon o silničním provozu“), spočívajícího v porušení § 5 odst. 1 písm. b) téhož zákona, a to tím, že dne 15. 11. 2019 v 15:40 hodin řídil na pozemní komunikaci u objektu č. p. 121 na náměstí T. G. Masaryka v Příbrami motorové vozidlo tovární značky Audi Q7, registrační značky X (dále jen „vozidlo Audi Q7“), přičemž se plně nevěnoval řízení a přední částí vozidla narazil do zadní části před ním se rozjíždějícího vozidla tovární značky Volkswagen Polo, registrační značky X (dále jen „vozidlo VW Polo“) řízeného Z. H.,(celé dále zkráceně jen „přestupek na úseku silničního provozu“), • výrokem II. byl shledán vinným, že se z nedbalosti dopustil přestupku podle § 16 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění zákona č. 293/2017 Sb. (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“), spočívajícího v porušení § 17 odst. 1 téhož zákona, a to tím, že dne 15. 11. 2019 v 15:40 hodin řídil na pozemní komunikaci u objektu č. p. 121 na náměstí T. G. Masaryka v Příbrami vozidlo Audi Q7, přičemž při šetření dopravní nehody nepředložil ke kontrole platnou zelenou kartu k vozidlu (celé dále zkráceně jen „přestupek na úseku pojištění vozidla“), a za spáchání obou těchto přestupků byl žalobci uložen úhrnný trest pokuty ve výši 2 000 Kč a povinnost náhrady nákladů v paušální částce 1 000 Kč.

II. Obsah žaloby

3. Žalobce předně namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu. Připomíná, že již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí namítal rozpor mezi výpovědí svědka L. V. a tvrzením druhého účastníka nehody Z. H. Zatímco svědek L. V. vypověděl, že se žalobce rozjel na červenou, tak druhý účastník nehody Z. H. vypověděl, že do něj žalobce narazil při rozjezdu na zelenou.

4. Žalobce dále nesouhlasí se závěrem správních orgánů o tom, že se ke spáchání přestupku doznal tím, že uvedl, že mu spadla nohy z pedálu a že za viníka nehody označil sebe. Žalobce rozporuje, že by se přestupkového jednání vůbec dopustil.

5. Žalobce dále namítá, že dopravní nehodu ve skutečnosti zavinil Z. H., řidič vozidla VW Polo, který v inkriminovanou dobu jednak nebyl držitelem řidičského oprávnění, ale současně byl pod vlivem alkoholu. Za tato jednání byl navíc v minulosti opakovaně trestán. Dle žalobce tedy byla nehoda důsledkem nezpůsobilosti a neodbornosti řidiče vozidla VW Polo Z. H. Žalobce je přesvědčen, že za dané situace nemůže být viněn za jakékoliv přestupkové jednání, kdy je navíc zřejmé, že pomohl potrestat recidivistu, který je sám sobě a svému okolí nebezpečný.

6. Žalobce dále zpochybňuje závěr správních orgánů o nepředložení zelené karty. Z žádného podkladu ve správním spise nevyplývá, že ho zasahující policisté k předložení zelené karty vyzvali. Sám žalobce naopak v průběhu správního řízení uváděl, že policistům předkládal více zelených karet. Navíc správnímu orgán I. stupně dne 19. 2. 2020 předložil zelenou kartu s platností od 11. 11. 2019, tedy platné v době dopravní nehody. Proto považuje za velmi nepravděpodobné, že lustrace k jeho vozidlu Audi Q7 vyšla negativní. Žalobci tedy není zřejmé, na základě jakých skutečností správní orgány dovodily svůj závěr o nepředložení zelené karty.

7. Uvedená pochybení žalobce považuje za porušení zásad správního řízení dle § 2 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění zákona č. 176/2018 Sb. (dále jen „správní řád“), k čemuž cituje judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) zabývající se výkladem těchto ustanovení.

III. Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný k žalobcem namítaným nedostatečným skutkovým zjištěním odkazuje na obsah spisové dokumentace a jednotlivé části napadeného rozhodnutí, v nichž dané otázky vypořádal. Ve vztahu k přestupku na úseku silničního žalovaný odkazuje primárně na obsah kamerového záznamu (konkrétně soubory ch05 a ch06), na nichž je vidět, že se žalobce rozjel celkem dvakrát, jednou pomalu a zabrzdil, podruhé prudce a narazil do vozidla před ním, na záznamu je přitom vidět, že se přední vozidlo nepohybuje a brzdová světla mu stále svítí. Ve vztahu k přestupku na úseku pojištění vozidla žalovaný odkazuje na e-mail ze dne 26. 2. 2020, jehož přílohou je kopie řidičského průkazu, technické osvědčení a zelená karta za rok 2016 až 2017 na vozidlo registrační značky X, které byly pořízeny policejní hlídkou v místě nehody. Současně připomenul část svědecké výpovědi prap. Z. L. Příslušná skutkové podstata je založena na tom, že řidič v rozporu s § 17 zákona o pojištění odpovědnosti nepředloží zelenou kartu. Skutečnost, že žalobce předložil platnou zelenou kartu v únoru 2020 při ústním jednání, není liberačním důvodem. Jeho tvrzení o předložení více karet žalovaný považuje za nevěrohodné, policejní hlídka by si jistě pořídila kopie všech předložených karet. Žalovaný současně cituje z judikatury NSS k otázce důkazního břemene v přestupkovém řízení, kdy obviněný má důkazní břemeno ve vztahu ke skutečnostem, které sám tvrdí. Pokud tedy žalobce zpochybňuje, že pořízená kopie zelené karty a svědecká výpověď policisty nejsou dostatečným důkazem, pak se důkazní břemeno přesouvá na něj. Pouhé předestření pochybností o předložení „několika zelených karet, mezi kterými jistě byla platná“, není unesení důkazního břemene. Žalobu navrhuje zamítnout.

IV. Skutková zjištění z obsahu správního spisu

9. Dne 15. 11. 2019 byla vyslána hlídka Policie České republiky na křižovatku Hailova a TGM v Příbrami, kde došlo k dopravní nehodě vozidel, jejichž řidiči se na místě nemohli domluvit. Po příjezdu hlídky na místo nehody byli oba řidiči ztotožněni, řidič vozidla Audi Q7 byl žalobce, řidič vozidla VW Polo byl Z. H. (jeho spolujezdkyní byla P. T., která se po příchodu hlídky nejprve sama identifikovala jako řidička, ale vzápětí vyšlo najevo, že si se Z. H. pouze prohodila místo). Oba řidiči se na výzvu podrobili orientační dechové zkoušce, žalobce s negativním výsledkem, Z. H. s pozitivním 0,18% a 0,17%. Současně bylo zjištěno, že Z. H. není držitelem platného řidičského oprávnění. Na místě byla pořízena fotodokumentace. Policisté na místě rovněž sepsali vyjádření obou účastníků dopravní nehody, přičemž na příslušném formuláři je zaznamenán • obsah žalobcova vyjádření k průběhu nehody takto: „Spadla mi noha z pedálu brzd a naboural jsem vozidlo před sebou. Řidič ihned vystoupil z vozu a vyměnil si místo s paní co seděla u spolujezdce a řidič začal odcházet z místa nehody. Tak jsem ho zastavil s tím, že jsou zde kamery a po té přijela policie a pán při dechové kontrole nadýchal 0,20 promile“, přičemž v kolonce s otázkou 'Kdo je dle Vašeho názoru viníkem uvedené nehody a co bylo její příčinou? ' je zaznamenáno: „Já. Spadnutí nohy z pedálu“, formulář je žalobcem podepsán; • obsah vyjádření Z. H. k průběhu nehody takto: „Na křižovatce jsem stál na červený. Při rozjezdu na zelen[ou] do mě zezadu narazil řidič v bílém Audi. Řidičský oprávnění jsem nikdy nevlastnil, nyní si dělám oprávnění u pana P. v S. Řídil jsem z důvodu že má paní P. T. měla obavu ze zesilujícího provozu ve městě.“, přičemž v kolonce s otázkou 'Kdo je dle Vašeho názoru viníkem uvedené nehody a co bylo její příčinou?' je zaznamenáno: „řidič bílé Audi. Příčinu neodhadnu“; formulář je Z. H. podepsán.

10. Policejní orgán současně opatřil záznamy z městských bezpečnostních kamer, jež uloženy na CD připojeném ve správním spise (k obsahu těchto záznamů viz body 24 a 25 tohoto rozsudku). Policejní orgán dále pořídil orientační plánek dopravní nehody, v němž je znázorněna pozice obou vozidel. Ve spisu je rovněž založen lustrační výpis z databáze České kanceláře pojistitelů na vozidlo Audi Q7 s negativním výsledkem.

11. Dne 16. 11. 2019 sepsal prap. Z. L. formulářový protokol o nehodě v silničním provozu, v němž shrnul poznatky zjištěné při nehodě, přičemž žalobce označil za podezřelého z porušení pravidel silničního provozu i pravidel na úseku pojištění odpovědnosti, k čemuž v kolonce 'Vylíčení události' uvedl, že „[ř]idič Albert nepředložil platnou tzv. zelenou kartu.“ Dne 6. 12. 2019 byly správnímu orgánu I. stupně zaslány výše uvedené podklady spolu s oznámením o přestupku.

12. Správní orgán I. stupně jako první úkon v řízení vydal dne 14. 1. 2020 příkaz, jímž uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku na úseku silničního provozu (za nevěnování se řízení a nárazu do zadní části vozidla VW Polo řízeného Z. H.) a dále ze spáchání přestupku na úseku pojištění odpovědnosti (za nepředložení tzv. zelené karty), nicméně tento příkaz byl na základě odporu žalobce zrušen. Žalobce svůj odpor následně odůvodnil tím, že skutkový stav nepovažuje za dostatečně zjištěný, neboť nesouhlasil s tím, že by nehodu zavinil v důsledku spadnutí nohy z pedálu, jak bylo uvedeno v příkazu, navíc poukázal na absenci řidičského oprávnění u Z. H. i na jeho ovlivnění alkoholem v průběhu nehody. Žalobce rovněž popíral, že by byl vyzván k předložení zelené karty. Tuto argumentační linii dále zastával po celé správní řízení.

13. Dne 19. 2. 2020 proběhlo jednání, při němž žalobce doložil kopii zelené karty s platností od 11. 11. 2019 do 11. 11. 2020 vydané pro vozidlo Audi Q7.

14. Při témže jednání byl žalobce vyslechnut žalobce jako obviněný. Vypověděl, že při průjezdu kolem náměstí TGM si všiml modrého vozidla VW Polo, za nímž stál na křižovatce a čekal na zelenou. Soustředil se na brzdová světla vozidla před sebou, a když zhasla, tak usoudil, že padla zelená a že se vozidlo pře dním rozjíždí, ačkoliv stálo, a tak mu v rychlosti 5 km h-1 naboural do tažného zařízení. Z vozidla VW Polo následně vystoupil pán a na jeho místo si sedla paní, která do té doby seděla na místě spolujezdce. Týž pán začal odcházet z místa nehody, žalobce se jej však snažil vyzvat k vyčkání na policii a na sepis hlášení o nehodě pro pojišťovnu. Dotyčný však popíral, že by vozidlo řídil, žalobce jej vyzval, aby na místě zůstal aspoň jako svědek, i kdyby vozidlo neřídil. Při čekání na policii žalobce zaznamenal, jak se řidič druhého vozidla potácí a že je zřejmě pod vlivem alkoholu. Když přijela dopravní policie, vše sepsala a u druhého řidiče zjistila přítomnost alkoholu. Žalobce ve výpovědi zdůraznil, že na místě nehody předložil veškeré doklady a více zelených karet první hlídce, která a místo přijela, mj. i zelenou kartu platnou od 11. 11. 2019. Policista z druhé hlídky už po něm žádnou kartu nechtěl.

15. Při témže jednání byl jako svědek vyslechnut L. V. Vypověděl, že při odjezdu z náměstí chtěl odbočit doprava a vedle něj projíždělo vozidlo řízené žalobcem, oba stáli a čekali na zelenou. Viděl, jak se žalobce rozjel a narazil do auta před ním. Když vystoupil, tak v tu chvíli vystupoval i řidič z druhého vozidla a na jeho místo si přesedla paní sedící do té doby na místě spolujezdce. Potom žalobce s tímto druhým řidičem začal událost řešit, druhý řidič chtěl z místa nehody odejít, ale žalobce ho zastavil. Svědek mezitím své auto odstavil na parkoviště a společně čekali na příjezd policie, která po příjezdu zaznamenala jeho údaje a vyzvala ho k vyčkání na dopravní policii. K dotazu, kdo dle jeho názoru zavinil dopravní nehodu, svědek vypověděl, že žalobce, jehož vozidlo se dalo do pohybu ve chvíli, kdy ještě byla červená. Na dotaz, zda měla na nehodu nějaký vliv osoba řidiče vozidla VW Polo, odpověděl, že nikoliv. Brzdová světla u vozidla VW Polo neviděl.

16. Dne 26. 2. 2020 obdržel správní orgán I. stupně na základě své předchozí žádosti od policejního orgánu kopii zelené karty, kterou měl žalobce předložit hlídce na místě nehody a kterou si hlídka okopírovala. Jedná se o zelenou kartu s platností od 8. 8. 2016 do 8. 8. 2017 vydanou pro vozidlo Audi Q7.

17. Dne 10. 6. 2020 proběhlo další jednání, při němž správní orgán I. stupně provedl dokazování listinami, kamerovými záznamy a dalšími podklady poskytnutými policejními orgánem. Žalobce se toho dokazování zúčastnil, přičemž opětovně namítal, že policejní hlídce předložil více zelených karet, mezi nimiž byla i karta platná pro období 2019 až 2020, a proto je přesvědčen, že karta předložená policejním orgánem v kopii nebyla jedinou zelenou kartou, která byla policejní hlídce předložena.

18. Dne 16. 7. 2020 byl prostřednictvím dožádání u Městského úřadu Sedlčany vyslechnut jako svědek prap. Z. L. Ten ve své výpovědi připomenul obsah protokolu o nehodě ze dne 15. 11. 2019, na jehož obsah odkázal s tím, že do něj všechny skutečnosti uvedl pravdivě. Ke skutečnosti, zda žalobce předložil na místě tzv. zelenou kartu, svědek opět zopakoval, že tak, jak tehdy uvedl do příslušného protokolu, mu ze strany žalobce nebyl doklad o uzavřeném zákonném pojištění předložen, což je v protokolu řádně zdůvodněno. Při dotazech, zda mu žalobce předložil více zelených karet, mezi nimiž byla i karta platná, popř. zda žalobce vyzýval k předložení dokladu, svědek odpověděl, že si přesně nevzpomíná. Nevyloučil, že žalobce nějaké karty předložil, ale určitě nepředložil kartu platnou. Svědek rovněž připomněl, že provádějí lustrace v příslušných evidencích, kde však vyšla lustrace negativní.

19. Dne 12. 8. 2020 správní orgán I. stupně vydal prvostupňové rozhodnutí (viz specifikace v bodě 1 tohoto rozsudku). Ve vztahu k přestupku na úseku silničního provozu odkázal v odůvodnění na shromážděné podklady a dospěl k závěru, že viníkem dopravní nehody je žalobce, k čemuž zdůraznil, že i sám žalobce se k zavinění doznal ve vyjádření policistovi, tak i poté při jednání, průběh nehody je potvrzen i svědeckou výpovědí. Rovněž ve vztahu k přestupku na úseku pojištění odpovědnosti odkázal na shromážděné podklady, zejména na dodatečně zaslanou kopii zelené karty s obdobním platnosti od 8. 8. 2016 do 8. 8. 2017 a svědeckou výpověď prap. Z. L. a jím vyhotovený protokol o nehodě.

20. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž argumentoval v zásadě shodně jako později v žalobě. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil, přičemž se zcela ztotožnil s jeho skutkovými a právními závěry a odvolací námitky žalobce shledal nedůvodnými.

IV. Posouzení věci soudem

21. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.).

22. Soud o žalobě rozhodl bez jednání, jelikož žalovaný vyslovil s tímto postupem souhlas a žalobkyně ani na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nesdělila, že by s rozhodnutím věci bez jednání nesouhlasila (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Soud nepovažoval za nezbytné nařizovat jednání, neboť veškeré rozhodné skutečnosti bylo možno zjistit z obsahu správního spisu.

23. Jak bylo předestřeno již v úvodu, žalobou napadeným rozhodnutím (ve spojení s rozhodnutím prvostupňovým) byl uložen úhrnný správní trest za dva samostatné přestupky, z nichž jeden se týká silničního provozu a druhý pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Přestože se oba týkají téže události (střet vozidel Audi Q7 a VW Polo), jde o dva odlišné (oddělitelné) skutky, o nichž by bylo možno (teoreticky) rozhodnout i o každém samostatně, čemuž ostatně odpovídá i struktura žalobních bodů. Soud však žádné z žalobních bodů neshledal důvodnými, a to ani ve vztahu k přestupku na úseku silničního provozu, ani ve vztahu k přestupku na úseku pojištění vozidla.

24. Soud předně konstatuje, že průběh inkriminované události je spolehlivě zachycen na kamerových záznamech (ve správním spise uložených na CD nosiči), přičemž ostatní důkazy jsou toliko podpůrné. Soud souhlasí s žalovaným, že na kamerových záznamech je jasně vidět, kterak se bílé vozidlo Audi Q7 rozjíždí nejprve pomalu, vzápětí se však rozjede velmi prudce a narazí do vozidla VW Polo před ním, které se vůbec nepohybuje a jemuž stále svítí brzdová světla. Tato situace je nejlépe zřetelná na kamerovém záznamu uloženém pod souborem s počátečním označením ch05, konkrétně v úseku 42-45 sekund od začátku přehrávání. Náhledem z větší dálky je daná situace viditelná rovněž na kamerovém záznamu uloženém pod souborem s počátečním označením ch04, konkrétně v úseku 44-47 sekund od začátku přehrávání. Sólový záběr na vozidlo Audi Q7 a okamžik jeho pomalého a vzápětí prudkého rozjetí (byť bez viditelnosti vozidla před ním) je zachycen rovněž na kamerovém záznamu uloženém pod souborem začínajícím označením ch06 v úseku 43-47 sekund od začátku přehrávání. Obsah těchto tří kamerových záznamů (především prvně dvou zmiňovaných) je ve vztahu k rekonstrukci skutkového děje nejprůkaznější a je z něj jednoznačně patrné, že náraz do vozidla VW Polo byl důsledkem předčasného rozjetí vozidla Audi Q7.

25. Z výše specifikovaných kamerových záznamů je rovněž zřetelné, že v okamžiku, kdy vozidlo Audi Q7 naráží do vozidla VW Polo, tak je jediným pohybujícím se vozidlem. Všechna ostatní vozidla viditelná na záznamu – konkrétně tmavý citroen a stříbrné kombi nerozeznatelné značky před ním – v inkriminovaný okamžik stojí a mají zapnutá brzdová světla. Z toho lze usuzovat, že ostatní vozidla zjevně čekala na možnost bezpečného vjezdu do křižovatky. Stříbrné kombi (jež na záběru stojí vedle VW Polo a je nejblíž v ústí křižovatky) se rozjede až zhruba 15 vteřin po nárazu, v kombinaci se záznamem na souboru ch01 je patrné, že zmiňované stříbrné kombi se rozjelo zhruba vteřinu poté, co na semaforu naskočila zelená. Z toho lze dovodit, že na semaforu svítila červená nejen v okamžiku nárazu, ale ještě i zhruba 14-15 sekund poté. Je tedy zřejmé, že řidič vozidla Audi Q7 (žalobce) se jednak rozjel na červenou, a to navíc ve chvíli, kdy před ním stálo jiné vozidlo a kdy před sebou neměl volný prostor. V kontextu těchto zjištění je zcela nerozhodné, že L. V. se ve svědecké výpovědi zmiňoval o nárazu při rozjezdu na červenou, zatímco druhý řidič VW Z. H. se při vyjádření na místě zmiňoval o nárazu při rozjezdu na zelenou, neboť ani případný nesoulad v těchto výpovědích nemůže zvrátit zjištění plynoucí z obsahu kamerových záznamů.

26. Soud nadto nemůže přisvědčit žalobci, že by si sdělení L. V. a Z. H. nutně odporovala, třebaže jeden hovoří o rozjezdu na červenou a druhý na zelenou. Dle soudu lze tato sdělení vyložit tak, že L. V. hovořil o situaci v době rozjezdu vozidla Audi Q7, zatímco Z. H. měl zjevně na mysli, že v okamžiku nárazu on sám ještě vyčkával na zelenou, nikoliv že by v okamžiku nárazu již svítila zelená (jak patrně dovozuje žalobce). S ohledem na uvedené považuje soud žalobní námitku ohledně nevyjasněného rozporu ve výpovědích za nedůvodnou.

27. Soud rovněž souhlasí se závěrem správních orgánů obou stupňů, že v době šetření na místě žalobce svou odpovědnost za způsobení nehody skutečně zčásti doznal šetřícímu policistovi. To je patrné ze sepsaného vyjádření o průběhu nehody (srov. bod 9 tohoto rozsudku), v němž policista zaznamenal žalobcovo sdělení mj. i o tom, že mu spadla noha z pedálu a že se cítí být viníkem nehody. Toto vyjádření je žalobcem podepsáno, tudíž se nejedná toliko o jednostranný záznam pořízený policistou (žalobce podpis na zmiňovaném vyjádření nikdy nerozporoval, navíc podpis na tomto vyjádření se tvarem shoduje s jeho podpisem například na plné moci advokátovi). Žalobce navíc zřejmě pomíjí, že správní orgány nedovozovaly jeho odpovědnost za přestupek výlučně na základě doznání, nýbrž na základě řetězce různých důkazů (kamerových záznamů, svědeckých výpovědí, fotodokumentace, protokolu sepsaného policistou). Zmiňuje-li se odůvodnění prvostupňového rozhodnutí o doznání vůči policistovi, pak tuto zmínku soud chápe spíše jako určité dokreslení situace, nikoliv jako nosný důvod k prokázání viny. Tento žalobní bod je tedy rovněž nedůvodný.

28. Skutečnost, že řidič VW Polo Z. H. byl v době nehody pod vlivem alkoholu a navíc nedisponoval platným řidičským oprávněním, představuje zcela samostatný druh protiprávních jednání, která nemají bezprostřední vliv na průběh inkriminovaného nehodového děje. Protiprávnost chování jiného řidiče totiž nemůže zhojit nedostatek rozumné obezřetnosti jiného řidiče a tím jej vyvinit (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2012, č. j. 2 As 67/2011 - 89, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2020, č. j. 3 Tdo 803/2020). Soud v žádném případě nepopírá, že Z. H. řídil pod vlivem alkoholu a bez platného řidičského oprávnění, a tedy zcela nepochybně jednal protiprávně a ohrožoval své okolí, což zjevně to nepopíraly ani správní orgány, které o odpovědnosti Z.a H. vedly samostatné řízení. Protiprávní jednání řidiče Z. H. však v daném případě nebylo příčinou nehodového následku, touto příčinou byl toliko předčasný rozjezd vozidla Audi Q7 řízeného žalobcem. Skutečnost, že k této příčině přistoupilo navíc i protiprávní jednání řidiče Z. H. na věci nic nemění, neboť i bez tohoto dalšího protiprávního jednání by příčinou nehodového následku stále bylo jednání žalobce. Jednoduše řečeno, k nehodovému ději by v daném případě došlo, i kdyby byl řidič vozidla VW Polo zcela střízlivý a disponoval platným oprávněním, neboť chování řidiče VW Polo nemělo vliv na prudkost rozjezdu vozidla Audi Q7 za ním. Žalobce proto nemůže svalovat vinu jedině a pouze na řidiče Z. H., neboť sám svým počínáním taktéž nepochybně porušil pravidla silničního provozu (byť zjevně v menší intenzitě než Z. H.). Tento žalobní bod je tedy taktéž nedůvodný.

29. Za důvodné soud neshledal ani žalobní námitky zpochybňující závěr o nepředložení zelené karty. Soud připouští, že tato skutečnost není prokázána žádným přímým důkazem a že ve správním spise skutečně není žádný podklad prokazující učinění výzvy policisty k předložení. To ovšem není nic na tom, že je zde série důkazů nepřímých. V tomto směru soud považuje za klíčovou indicii především kopii zelené karty s platností od 8. 8. 2016 do 8. 8. 2017 vydanou pro vozidlo Audi Q7, kterou policejní orgán (spolu s kopiemi dalších dokladů) dodatečně zaslal správnímu orgánu I. stupně v rámci e-mailové komunikace dne 26. 2. 2020 s dovětkem, že jde o kopii předloženou řidičem na místě. Z toho lze usuzovat, že policistovi byla v době nehody předkládána právě tato karta. Součástí zmiňovaného e-mailu jsou i další přílohy, které obsahují kopii žalobcova řidičského průkazu a technického osvědčení k vozidlu Audi Q7, z čehož lze usuzovat, že policejní orgán správnímu orgánu I. stupně zjevně doposlal kopie veškerých dokumentů, které od žalobce v době šetření nehody obdržel. Závěr, že mezi těmito zasílanými dokumenty nebyla jiná zelená karta než právě ta s platností od 8. 8. 2016 do 8. 8. 2017, je dále nepřímo podpořen obsahem formulářového protokolu ze dne 16. 11. 2019, do něhož prap. Z. L. zaznamenal, že „[ř]idič A. nepředložil platnou tzv. zelenou kartu.“ Byť si prap. Z. L. ve své svědecké výpovědi již zcela přesně nevybavil, jaké konkrétní karty mu tehdy žalobce předkládal (přeci jen mezi nehodou a jeho výpovědí byl časový rozptyl osm měsíců), tak si byl jist, že mezi předkládanými zelenými kartami nebyla žádná platná a že protokol o průběhu nehody vyplnil v souladu se skutečností. Souhrn těchto indicií dle soudu představuje poměrně ucelený skutkový řetězec umožňující učinit závěr, že žalobce na místě nehody nepředložil policistovi jinou zelenou kartu než právě tu s platností od 8. 8. 2016 do 8. 8. 2017. Soud proto ve shodě se správními orgány hodnotí jako účelové a nevěrohodné žalobcovo tvrzení, že policistovi na místě předkládal vícero zelených karet.

30. Pokud jde o zelenou kartu s platností od 11. 11. 2019 do 11. 11. 2020, kterou žalobce předložil správnímu orgánu I. stupně při jednání dne 19. 2. 2020, pak soud připouští, že tato karta nasvědčuje tomu, že v době nehody bylo k vozidlu Audi Q7 skutečně sjednáno platné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy že toto vozidlo bylo v inkriminovaný čas platně pojištěno. Nicméně skutková podstata daného přestupku nezahrnuje existenci či neexistenci pojištění. Podstatou přestupku podle § 16 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti je, že „[f]yzická osoba se jako řidič vozidla dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 17 odst. 1 nepředloží zelenou kartu“, přičemž odkazovaný § 17 odst. 1 téhož zákona stanoví, že „[p]ři provozu vozidla na pozemní komunikaci je jeho řidič povinen mít u sebe zelenou kartu nebo doklad o hraničním pojištění a na požádání jej předložit příslušníku Policie České republiky. To neplatí pro řidiče vozidla s výjimkou z pojištění odpovědnosti a řidiče cizozemského vozidla, jehož pojištění odpovědnosti je zaručeno kanceláří pojistitelů cizího státu.“ Smyslem citované úpravy je tedy postihovat nepředložení zelené karty kontrolujícími policistovi (na čemž je postavena i skutková věta ve výroku II prvostupňového rozhodnutí), nikoliv absenci sjednaného pojištění, k tomu slouží jiná skutková podstata s podstatně přísnějším rozsahem sankce [srov. § 16 odst. 1 a 3 ve spojení s § 1 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti]. Skutečnost, že v době nehody mělo vozidlo Audi Q7 platné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je tedy pro danou věc nerozhodné. Z téhož důvodu není pro danou věc rozhodující žalobcem zpochybňovaná správnost negativního výsledku lustrace žalobcova vozidla policejní hlídkou v databázi České kanceláře pojistitelů.

31. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům ohledně skutkových zjištění soud považuje za celkově nedůvodné též všeobecně namítané porušení zásad dle § 2 a § 3 správního řádu.

V. Závěr a náklady řízení

32. S ohledem na výše uvedené soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl (výrok I).

33. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť nebyla procesně úspěšná. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly (výrok II).

Poučení

I. Vymezení věci II. Obsah žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Skutková zjištění z obsahu správního spisu IV. Posouzení věci soudem V. Závěr a náklady řízení