Č. j. 50 A 70/2019 - 102

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: Jihočeský vodárenský svaz se sídlem S. K. Neumanna 292, České Budějovice zastoupená advokátem JUDr. Vladimírem Kracíkem., se sídlem Piaristická 22/8 České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství ČR se sídlem Těšnov 17, Praha 1 za účasti osob zúčastněných na řízení: I) J.B. bytem X II) D.B. bytem X oba zastoupeni JUDr. Václavem Junkem, advokátem se sídlem Krajinská 35/1, České Budějovice III) Povodí Vltavy, státní podnik se sídlem Holečkova 3178/8, Praha 5 - Smíchov o žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 15. 3. 2017, č. j. 15418/2017-MZE- 12151 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2017, č. j. 15418/2017-MZE-12151 a rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR ze dne 10. 11. 2016, č. j. 50394/2016-MZE-15111 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a žalobní body 1. Včasnou žalobou podanou dne 18. 4. 2017 k Městskému soudu v Praze se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 15. 3. 2017, č. j. 15418/2017-MZE-12151 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR ze dne 10. 11. 2016, č. j. 50394/2016-MZE-15111 (dále jen „rozhodnutí ministerstva zemědělství“), jímž bylo ve zkráceném přezkumném řízení zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví (dále jen „krajský úřad“), ze dne 17. 6. 2016, č. j. KUJCK 87025/2016/OZZL/2 (dále jen „rozhodnutí krajského úřadu“). Rozhodnutím krajského úřadu bylo postupem podle § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zrušeno rozhodnutí Městského úřadu Týn nad Vltavou, odboru životního prostředí (dále též jako „vodoprávní úřad“), ze dne 14. 10. 2015, č. j. MUT/21091/2015, jímž bylo nařízeno odstranění stavby – úpravy čela propustku, které měly být provedeny nad rámec ohlášení stavby a v rozporu s projektovou dokumentací, a řízení bylo zastaveno.

2. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2019, č. j. 11 A 86/2017 – 68 byla věc postoupena Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) jako místně příslušnému soudu. Městský soud v Praze své rozhodnutí odůvodnil tím, že místní příslušnost souvisí s původním řízením, s nímž je zkrácené přezkumné řízení v akcesorickém vztahu. Vzhledem k této skutečnosti byla dána místní příslušnost Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), neboť přezkoumávaná rozhodnutí byla vydána Městským úřadem Týn nad Vltavou a krajským úřadem.

3. Žalobce považuje napadené rozhodnutí a rozhodnutí ministerstva zemědělství za nezákonné, neboť je v rozporu s právními předpisy i s veřejným zájmem.

4. Žalobce v žalobě uvedl podstatné okolnosti případu, zejména že stavba vodovodního dálkového řadu byla povolena a postavena v letech 1981 až 1986, kolaudována pak byla v roce 1987. Povolení k této stavbě bylo vydáno Jihočeským krajským národním výborem pod č. j. 2801/233/3-2-Kr ze dne 1. 7. 1980, č. j. 4680/208/1-Kr ze dne 28. 11. 1981, č. j. 2151/81- 235/Kr ze dne 1. 6. 1981, č. j. 4023/83-232/Kr ze dne 5. 1. 1984, č. j. VLHZ/3772/84-235/Rd ze dne 16. 11. 1984 a č. j. VLHZ/975/86-235/Rd ze dne 9. 4. 1986. Rozhodnutím vodoprávního úřadu ze dne 28. 11. 2012, č. j. MÚT/21706/2012 (dále též „rozhodnutí vodoprávního úřadu“) bylo dle § 55 odst. 4 vodního zákona pravomocně deklarováno, že propustek na Čihovickém potoce v náspu zřízeném pro uložení potrubí na parc. č. X, jejímž vlastníkem jsou J. a D. B., je vodním dílem ve smyslu § 55 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), tvořícím nedílnou součást dálkového vodovodního potrubí, které bylo zřízeno v rámci stavby dálkovodu pro zásobování Jaderné elektrárny Temelín (JETE) vodou. Jiné orgány státní správy jsou při svém rozhodování tímto pravomocným rozhodnutím vázány a byl jím vázán i ministr zemědělství při svém rozhodování o rozkladu, stejně jako ministerstvo zemědělství v rámci zkráceného přezkumného řízení.

5. Žalobce namítá nerespektování závazného a pravomocného rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 28. 11. 2012 ze strany ministra zemědělství, potažmo i ministerstva zemědělství v rámci rozhodování ve zkráceném přezkumném řízení. Podle žalobce předmětné udržovací práce a stavební úpravy náspu a čela propustku nejsou novou stavbou, ale svou povahou a rozsahem jsou udržovacími pracemi již existující stavby veřejného vodovodu. Vodovod je stavbou pro veřejnou infrastrukturu a je veřejně prospěšnou stavbou dle § 2 písm. k, l zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

6. Žalobce má za to, že provedené udržovací práce, spočívající v zalomení čela propustku z lomového kamene, osazení čela propustku pozinkovaným zábradlím, opevnění vývařiště, které je provedeno z lomového kamene a vystavění kamenných schodů k vývařišti, tvoří nedílnou součást dálkového veřejného vodovodu „Objekt FC 19 řad Týn nad Vltavou“, což je zřejmé i z rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 28. 11. 2012. Z uvedeného plyne nutnost hodnotit předmětný propustek dle právní úpravy platné pro veřejné vodovody dle § 2 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“) a rovněž v režimu stavebního zákona pro povolování udržovacích prací a stavebních úprav veřejných vodovodů ve smyslu § 103 stavebního zákona, ve znění účinném ke dni ohlášení stavební úpravy propustku, a v neposlední řadě je také třeba zohlednit právní úpravu pro povinnost odstranění stavby uvedenou v § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona.

7. Podle žalobce ministr zemědělství porušil zákonnou povinnost uloženou v § 57 odst. 3 správního řádu, když v rozporu s podstatou právního režimu předmětného náspu s propustkem jako neoddělitelné součásti veřejného vodovodu „Objekt FC 19 řad Týn nad Vltavou“, která byla pravomocně vymezena v rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 28. 11. 2012, přistoupil k vlastní nezákonné interpretaci propustku s tím, že z rozhodnutí vodoprávního úřadu nevyplývá, že násep s betonovým propustkem tvoří nedílnou součást dálkového veřejného vodovodu. Podle žalobce ministr zemědělství nezákonně učinil vlastní úsudek o režimu předmětného propustku, když v napadeném rozhodnutí uvedl, že v dané věci nelze aplikovat ustanovení § 103 odst. 1 stavebního zákona, ve znění před novelou č. 350/2012 Sb. Žalobce proto spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí v tom, že ministr zemědělství nerespektoval závazné rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 28. 11. 2012.

8. Od výše popsané situace žalobce dovozuje další nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Žalobce namítá, že ministr zemědělství nesprávně a v rozporu se zákonem dovodil, že na provedení stavebních úprav na cizím pozemku, k němuž stavebník neměl potřebná práva, nelze aplikovat § 15 odst. 2 vodního zákona, podle kterého se stavební povolení ani ohlášení nevyžaduje u stavební úpravy vodovodů a kanalizací, nemění-li se jejich trasa.

9. Žalobce tvrzenou nezákonnost napadeného rozhodnutí a rozhodnutí vydaného ve zkráceném přezkumném řízení dále shledává v nesplnění podmínek pro zahájení přezkumného řízení, nota bene zkráceného přezkumného řízení podle § 98 správního řádu. Žalobce konstatoval nesplnění podmínek pro zahájení a vedení zkráceného přezkumného řízení již v rozkladu, přičemž ministr zemědělství se s touto námitkou vypořádal nedostatečně a nezákonně. Žalobce namítl, že odkaz ministra zemědělství na nález Ústavního soudu III. ÚS 1344/09 je zcela nepřípadný, neboť tento nález se nevztahuje ke splnění podmínek pro zákonné zahájení a vedení zkráceného přezkumného řízení, nýbrž řeší otázku, zda osoba podávající podnět k takovému řízení má na přezkum právní nárok.

10. Žalobce s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2006, č. j. 2 As 50/2005 – 53 uvedl, že podmínky pro zahájení a vedení zkráceného přezkumného řízení jsou stanoveny přísněji, než pro běžné přezkumné řízení. Vedení zkráceného přezkumného řízení je přípustné, pouze pokud je porušení právního předpisu zjevné ze spisového materiálu. Kritériem přezkumu je pouze zákonnost přezkoumávaného rozhodnutí, nikoliv též věcná správnost nebo jiná hlediska. Přezkumné řízení nesmí nahrazovat přezkum rozhodnutí cestou správního soudnictví. Žalobce má za to, že uvedenými pravidly se správní orgány, tedy ministr zemědělství a ministerstvo zemědělství, neřídily. Podmínky pro zahájení a vedení přezkumného řízení dle žalobce nebyly splněny a důsledkem toho je existence nezákonných rozhodnutí. Vyjádření žalovaného 11. Ve vyjádření k žalobě ze dne 13. 6. 2017 žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný nesdílí názor žalobce, že stavební úpravy na propustku jsou součástí vodovodu. Žalovaný dospěl k závěru, že propustek na Čihovickém potoce je vodní dílo ve smyslu § 55 odst. 1 vodního zákona, dále s odkazem na § 2 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích dovodil, že propustek není vodovod pro veřejnou potřebu ani jeho součást, neboť se nejedná o vodovodní řad ani vodárenský objekt a neslouží ani k jímání a odběru povrchové vody, která je následně vedena ve vodovodním řadu, nejedná se o objekt, kde se voda shromažďuje ani o objekt, kde by se voda upravovala na vodu pitnou a nejedná se ani o odbočení k vodovodní přípojce ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích.

12. Žalovaný dále uvedl, že dle projektové dokumentace byl učiněn závěr, že se jedná o nové práce, nikoliv o prosté udržovací práce, které by splňovaly požadavky § 103 odst. 1 písm. e) stavebního zákona, které nepodléhají stavebnímu povolení ani ohlášení. Nové práce, které byly zrealizovány, ovlivnily zásadním způsobem vzhled stavby propustku a jeho okolí, stejně tak i stav rybníčku č.

3. Projektová dokumentace předložená žalobcem k žádosti o dodatečné stavební povolení dne 20. 9. 2010 pak v rámci stavebních úprav propustku obsahovala další změny a žalovaný opět konstatoval, že šlo o nové práce vyžadující posouzení a schválení městským úřadem.

13. K rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 28. 11. 2012 žalovaný konstatoval, že se jedná o rozhodnutí v pochybnostech podle § 55 odst. 4 vodního zákona, zda je daná stavba vodním dílem nebo stavbou obecnou. Žalovaný uvedl, že toto rozhodnutí v pochybnostech bylo vydáno v době, kdy se ke stavbě propustku nehlásil ani žalobce, ani Povodí Vltavy s. p. V rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 28. 11. 2012 bylo pouze rozhodnuto o tom, zda se v případě propustku jedná o vodní dílo nebo o stavbu obecnou. Jiné skutečnosti tam uvedené jsou pouze místo popisující údaje a nelze z nich vycházet jako z autoritativního rozhodnutí správního orgánu. Dle žalovaného nelze z kolaudačního rozhodnutí, resp. z rozhodnutí o povolení k trvalému užívání stavby zjistit, z jakých částí je objekt FC 19 řad Týn nad Vltavou složen a o propustku se zde vůbec nepojednává. Dle žalovaného nelze rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 28. 11. 2012 v pochybnostech považovat za vyřešení předběžné otázky pro toto řízení. Předmětem řízení byly stavební úpravy – úprava čela propustku, zalomení čela propustku, osazení zábradlí, opevnění vývařiště a vybudování schodů k vývařišti, které byly provedeny bez stavebního povolení a ohlášení, proto nebyl žalovaný ani ministr zemědělství vázán rozhodnutím vodoprávního úřadu ve smyslu § 57 odst. 3 správního řádu.

14. Žalovaný závěrem uvedl, že byly splněny veškeré podmínky pro vedení zkráceného přezkumného řízení. Aniž by žalovaný cokoliv dokazoval, ze spisového materiálu naznal, že krajský úřad porušil právní předpis v oblasti právního posouzení. Právní názor soudu 15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

16. Ze správního spisu krajský soud zjistil následující rozhodné skutečnosti:

17. Dne 29. 5. 2008 podal žalobce coby stavebník k Městskému úřadu Týn nad Vltavou ohlášení stavby – stavební úpravy a udržovací práce na čele propustku, který byl poničen v důsledku živelné pohromy. K žádosti o ohlášení stavby byla předložena projektová dokumentace vypracovaná společností Hydroprojekt CZ a. s., o. z. České Budějovice. Žádost byla uplatněna na základě opakovaných písemných podnětů od manželů Bezpalcových, které jsou rovněž součástí správního spisu. Dne 19. 8. 2009 se uskutečnilo jednání žalobce za účasti společnosti Hochtief CZ jako zhotovitele stavby a vlastníka dotčeného pozemku, J.B. a vlastníka přilehlého pozemku, J.B.. Předmětem jednání byly úpravy čela propustku, které nebyly obsaženy v ohlášení ze dne 29. 5. 2008 a nebyly ani zapracovány v projektové dokumentaci. Jednalo se o tyto úpravy: snížení dna pod propustkem a opevnění vývařiště, zalomení čela propustku a přístup do vývařiště po kamenném schodišti. Vodoprávní úřad nebyl k jednání přizván, přičemž zúčastněné osoby při jednání podepsaly protokol bez připomínek. Dne 24. 5. 2010 obdržel vodoprávní úřad od J.B. „žádost o zjednání nápravy ve věci Čihovice – úprava čela propustku“, ve které se vlastník dotčeného pozemku mimo jiné domáhá zřízení věcného břemene na vedení vodovodu a na propustek, který vede přes dotčený pozemek, neboť předmětná stavba propustku měla být realizována bez jeho souhlasu a bez zřízení věcného břemene na předmětnou stavbu. K žádosti se žalobce vyjádřil tak, že stavební úpravy na propustku byly realizovány především z důvodu opakovaných urgencí ze strany spoluvlastníků dotčeného pozemku. Vodoprávní úřad během jednání na místě samém dne 8. 7. 2010 zjistil stavební práce, které byly provedeny nad rámec ohlášené stavby a písemností ze dne 18. 8. 2010, zn. OŽP/10495/2010/Jk. oznámil zahájení řízení o nařízení odstranění stavby ve smyslu § 129 stavebního zákona. K oznámení zahájení řízení o odstranění stavby se vyjádřili manželé B., kteří namítali vadu řízení spočívající v tom, že vodoprávní úřad povolil provedení obnovy vodního díla bez vypořádání majetkoprávních vztahů mezi vlastníky pozemku p. p. k. X a žalobcem jakožto stavebníkem. Manželé B. nepožadovali odstranění stavby, pouze se dožadovali odstranění úprav, které byly zhotoveny nad rámce projektové dokumentace, a zřízení věcného břemene na část dálkového vodovodního potrubí umístěného na jejich pozemku na zde se nacházející propustek včetně čela.

18. Dne 14. 9. 2010 byl žalobce vyzván, aby do 30. 9. 2010 požádal o dodatečné povolení stavby a předložil podklady ve smyslu § 129 odst. 3 a odst. 2 stavebního zákona. Dne 20. 9. 2010 podal žalobce žádost o dodatečné povolení k vodním dílům a dne 13. 10. 2010 vydal vodoprávní úřad oznámení o zahájení řízení o žádosti o vydání dodatečného stavebního povolení ke zřízení vodního díla a oznámil termín ústního jednání. Dne 4. 11. 2010 proběhlo ústní jednání, v jehož závěru vodoprávní úřad po žalobci požadoval doložení souhlasu manželů B. s realizací stavby na jejich pozemku a dohody ohledně zřízení věcného břemene. Žalobce sdělil, že jeho majetkoprávní oddělení písemně sdělí podmínky zřízení věcného břemene majitelům pozemku. Dne 10. 11. 2010 žalobce vodoprávnímu úřadu sdělil, že součástí smlouvy o zřízení věcného břemene musí být geodetické zaměření, které však není možné v termínu uskutečnit z důvodu probíhající digitalizace.

19. Dne 3. 1. 2011 vodoprávní úřad usnesením pod č. j. MÚT/26193/2010 přerušil řízení o odstranění stavby a usnesením z téhož dne vydaným pod č. j. MÚT/00073/2011 přerušil řízení o dodatečném stavebním povolení z důvodu vypořádání vztahu vlastníků pozemku a žalobce jakožto vlastníka stavby.

20. Dne 19. 1. 2011 žalobce vodoprávnímu úřadu opětovně sdělil, že z důvodu probíhající digitalizace není možné provést geodetické zaměření, které bude součástí smlouvy o věcném břemeni. Dne 17. 1. 2012 žalobce oznámil vodoprávnímu úřadu, že není majitelem předmětného propustku, přičemž propustek ani funkčně nesouvisí s dálkovým vodovodním řadem. Oprava propustku ze strany žalobce byla provedena z důvodu jeho zájmu na dobré funkčnosti propustku a případného zabránění potenciálního poškození vodovodního řadu. Vodoprávní úřad žalobce vyzval dne 18. 4. 2012 písemností vydanou pod č. j. MÚT/06483/2012 k podání vysvětlení ve věci vlastnictví k propustku a následně písemností ze dne 29. 6. 2012, č. j. MÚT/11338/2012 oznámil pokračování v řízení o dodatečném povolení stavby a termín ústního jednání ve věci. Jednání se konalo dne 26. 7. 2012. Žalobce při jednání uvedl, že propustek slouží jako ochrana vodovodního potrubí a je součástí existujícího vodního díla. V rámci úpravy čela propustku bylo zjištěno, že vodovod je uložen nad propustkem. Žalobce dále uvedl, že požádá o určení vlastnických vztahů k předmětnému propustku, který nebyl součástí majetku dálkového vodovodu. V písemném stanovisku manželů B. byly předestřeny jejich požadavky, za jejichž splnění byli ochotni se stavbou propustku souhlasit. Jednalo se o uzavření nájemní smlouvy na dobu 10 let při jednorázovém nájemném ve výši 260 000 Kč; žalobce, resp. majitel propustku vydá závazný neodvolatelný souhlas k budoucím stavebně správním a vodoprávním řízením týkajících se staveb na pozemcích manželů B. a požadavek na vykamenování sesuté hráze lomovým kamenem do betonového lože a obnovení cestičky, jež byla pracemi znehodnocena.

21. Dne 28. 8. 2012 adresoval žalobce vodoprávnímu úřadu sdělení, v němž konstatoval, že propustek byl zřízen v rámci stavby „Zásobování vodou JETE“ FC 01-28 z let 1981 – 1986, „objekt FC 19 Řad Týn nad Vltavou“ a je podchodem toku Čihovického potoka pod uloženým dálkovým vodovodem. Dle žalobce je proto vlastníkem propustku majitel vodního toku, který však žalobci nebyl znám. Dle žalobce by se pravděpodobně mělo jednat o Povodí Vltavy s. p., závod Horní Vltava, nebo město Týn nad Vltavou. Žalobce zároveň uvedl, že na stávající dálkový vodovod platí zákonem stanovené ochranné pásmo ve stanovené šíři potrubí 1,5 metrů na každou stranu od jeho líce. Na základě tohoto sdělení vodoprávní úřad vyzval Povodí Vltavy o písemné stanovisko z důvodu určení vlastnických vztahů. Povodí Vltavy s. p. dne 9. 11. 2012 dalo stanovisko, že Čihovický potok je v jeho správě a nemá na tomto potoce žádné zařízení. Propustek byl vybudován za účelem převedení dálkového vodovodního potrubí a slouží pouze účelu, pro který byl vybudován.

22. Vodoprávní úřad vydal dne 28. 11. 2012 pod č. j. MÚT/21706/2012 rozhodnutí v pochybnostech k předmětnému propustku a ve smyslu § 55 odst. 1 vodního zákona rozhodl, že se jedná o vodní dílo. Dle vodoprávního úřadu propustek tvoří nedílnou součást dálkového vodovodního potrubí, které bylo zřízeno v rámci stavby „zásobování vodou JETE“. Manželé B. jsou majiteli pozemku, na kterém byl propustek a vodovod vybudován, od roku 2001 a pozemek nabyli již s vodovodním potrubím i předmětným propustkem.

23. Usnesením ze dne 6. 6. 2013, č. j. MÚT/10343/2013 vodoprávní úřad přerušil řízení o dodatečném povolení stavby do doby vyřešení předběžné otázky ohledně majetkoprávního vypořádání mezi majiteli pozemku a žalobcem.

24. Dne 27. 3. 2015 uplatnili manželé Bezpalcovi u krajského úřadu žádost o ochranu před nečinností správního orgánu dle § 80 správního řádu v řízení o odstranění části stavby a úpravy čela propustku, které bylo vodoprávním úřadem zahájeno dne 18. 8. 2010. Dne 17. 4. 2015 vydal krajský úřad příkaz k vydání rozhodnutí týkajících se stavby „Úprava čela propustku“ na cizím pozemku parc. č.. X ve vlastnictví manželů B. podle § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu.

25. Výzvou ze dne 29. 4. 2015 byl žalobce vodoprávním úřadem opětovně vyzván k doplnění vypořádání majetkoprávních vztahů mezi majiteli dotčeného pozemku a vlastníkem stavby propustku. Na tuto výzvu žalobce reagoval přípisem ze dne 11. 5. 2015, v němž uvedl, že jeho majetkoprávní odbor zaslal manželům B. dne 10. 11. 2010 rámcový návrh smlouvy o zřízení věcného břemene, na který majitelé dotčeného pozemku nereagovali. Další návrh smlouvy o zřízení služebnosti inženýrské sítě, který odpovídal právní úpravě služebností dle nového občanského zákoníku, byl připraven pro ústní jednání, které mělo proběhnout dne 5. 3. 2015. Jednání se však nekonalo a návrh smlouvy tudíž majitelům dotčeného pozemku nebyl předán.

26. Usnesením ze dne 15. 6. 2015, č. j. MÚT/11394/2015 bylo zastaveno řízení o dodatečném povolení stavby „Úprava čela propustku“ na pozemku parc. č. X. V usnesení vodoprávní úřad konstatoval, že převážná část propustku se nachází mimo zákonem stanovené ochranné pásmo vodovodního řadu. Řízení bylo zastaveno z důvodu nedoložení majetkoprávního vypořádání mezi majiteli dotčeného pozemku a žalobcem.

27. Oznámením ze dne 3. 9. 2015, č. j. MÚT/17895/2015 byli účastníci vyrozuměni o pokračování v řízení o odstranění stavby „Úprava čela propustku“ podle § 47 odst. 1 správního řádu. K tomuto oznámení žalobce konstatoval, že v případě propustku se nejedná o novou stavbu, ale o změnu dokončené stavby dle § 8 stavebního zákona – stavební úpravy, které nevyžadují stavební povolení. Dále žalobce uvedl, že zalomení čela propustku bylo předmětem projektové dokumentace a zalomení v jeho podobě bylo nutné provést s ohledem na kolizi se stávajícím potrubím, aby nedošlo k jeho poškození. Odstranění zábradlí by pak vedlo ke kolizi s BOZP, neboť zábradlí zabezpečuje prostor proti pádu, kde rozdíl úrovní je 2,4 metru. Kamenné schody na další drobné úpravy žalobce provedl na přání majitele pozemku. Na podporu svého vyjádření žalobce doložil kopii zápisu z jednání ve věci rekonstrukce propustku ze dne 19. 8. 2009, jehož se zástupce vodoprávního úřadu neúčastnil.

28. Dne 14. 10. 2015 bylo vodoprávním úřadem vydáno rozhodnutí o nařízení odstranění stavby „Úpravy čela propustku“ pod č. j. MÚT/21091/2015. Na dané rozhodnutí reagovali manželé B. sdělením, v němž vymezili vady řízení, liknavost a nesprávný postup vodoprávního úřadu a rovněž nesouhlas s odstraněním stavby „Úpravy čela propustku“, přičemž vznesli požadavek na odstranění celého propustku s jeho součástmi a příslušenstvím.

29. Proti rozhodnutí o odstranění stavby podal žalobce odvolání, o kterém bylo rozhodnuto rozhodnutím krajského úřadu tak, že prvostupňové rozhodnutí bylo zrušeno a řízení bylo zastaveno.

30. Dne 3. 8. 2016 podali manželé B. podnět k přezkumnému řízení ke krajskému úřadu. Podnět odůvodnili zásahem do jejich vlastnického práva, neboť propustek byl realizován bez souhlasu vlastníka pozemku, na kterém se nachází a bez stavebního povolení. Úprava čela propustku představuje nové práce, bez návaznosti na samotnou funkci propustku a snaha žalobce obejít souhlas vlastníka přes udržovací práce je účelová. Manželé B. považují rozhodnutí krajského úřadu za nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť se krajský úřad přiklonil ke stanovisku žalobce, dále postrádají dostatečnou přesvědčivost a náležité odůvodněná rozhodnutí.

31. Krajský soud podotýká, že ve správním spise nebylo založeno rozhodnutí vydané ve zkráceném přezkumném řízení, bylo však soudu dodáno společně se správní žalobou. Ministerstvo zemědělství rozhodlo dne 10. 11. 2016 pod č. j. 50394/2016-MZE-15111 ve zkráceném přezkumném řízení podle § 98 správního řádu o podnětu manželů Bezpalcových tak, je uvedeno v bodě 1. tohoto rozsudku. Ministerstvo zemědělství své rozhodnutí odůvodnilo tím, že ze strany krajského úřadu došlo k porušení právního předpisu v oblasti právního posouzení celého případu. Ministerstvo dále konstatovalo, že rozhodnutím krajského úřadu nebyla nabyta ze strany žalobce žádná práva, a proto bylo možné po novém právním posouzení přímo rozhodnutí změnit a o odvolání stavebníka rovnou rozhodnout. Ministerstvo uvedlo, že stavba „Zásobování vodou JETE“, ze které je jedním z objektů „FC 19 řad Týn nad Vltavou“ je stavbou povolenou, která splnila podmínky pro trvalé užívání. Propustek na Čihovickém potoce je vodním dílem ve smyslu § 55 odst. 1 vodního zákona a nachází se na pozemku manželů B. S odkazem na definici vodovodu, jako provozně samostatného souboru staveb a zařízení zahrnujících vodovodní řady a vodárenské objekty, uvedenou v § 2 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích má ministerstvo za to, že propustek na Čihovickém potoce není vodovod pro veřejnou potřebu ani jeho součást. Dle ministerstva se jedná o stavbu vodního díla, která byla provedena v souvislosti s výstavbou vodovodu pro veřejnou potřebu a slouží k převedení průtoku Čihovického potoka nad náspem zřízeným v rámci stavby vodovodu pro veřejnou potřebu. Nelze proto souhlasit s námitkou žalobce, kterou aproboval krajský úřad, že se jedná o veřejný vodovod pro zásobování vodou pro obce a města a je stavbou pro veřejnou infrastrukturu a veřejně prospěšnou stavbou. Vzhledem k uvedenému právnímu závěru nelze přisvědčit tvrzení žalobce, že pro stavební úpravy nebylo třeba stavební povolení ani ohlášení vodoprávního úřadu, neboť se jednalo o nové práce sloužící nejen k ochraně svahu kolem propustku, ale i k ochraně koryta vodního toku a jeho opevnění, a ovlivňující zásadním způsobem vzhled stavby propustku. Ministerstvo potvrdilo postup vodoprávního úřadu, který rozhodl o odstranění stavby. Námitku stran bezpečnosti a stability vodovodního řadu ministerstvo vyhodnotilo jako zcela obecnou, když žalobce nenavrhl žádné důkazy na podporu svých argumentů. K námitce dotčení vlastnického práva podatelů podnětu ministerstvo odkázalo na § 59a vodního zákona a s ohledem na skutečnost, že stavba propustku byla povolena a provedena před 1. 1. 2020, je vlastník pozemku povinen za náhradu strpět na svém pozemku vodní dílo a jeho užívání. Ministerstvo uzavřelo, že s ohledem na obsah správního spisu jsou oprávněné námitky podatelů podnětu ohledně neexistence jejich souhlasu s provedenými pracemi. V závěru rozhodnutí ministerstvo vyjádřilo kritiku nad užitými výrazy ze strany krajského úřadu, a nesouhlas s postupem krajského úřadu, který se přiklonil ku prospěchu vodovodu zřízeného ve veřejném zájmu. Dle ministerstva tím krajský úřad vytvořil nebezpečný precedens, když postavil veřejný zájem nad ochranu vlastnického práva.

32. Proti rozhodnutí ministerstva zemědělství podal žalobce dne 5. 12. 2016 rozklad k ministrovi zemědělství, kde namítá nesplnění podmínek pro zahájení a vedení zkráceného přezkumného řízení a nesprávné podřazení skutkového stavu na posouzení charakteru propustku.

33. Krajský soud se nejprve zabýval tím, zda byly splněny podmínky pro zahájení a vedení zkráceného přezkumného řízení, neboť v případě nesplnění podmínek je vypořádání dalších žalobních bodů již bezpředmětné. Krajský soud dospěl k závěru, že tato námitka je důvodná.

34. Podmínky pro zkrácené přezkumné řízení jsou obsaženy v § 98 správního řádu tak, že „[j]estliže je porušení právního předpisu zjevné ze spisového materiálu, jsou splněny ostatní podmínky pro přezkumné řízení a není zapotřebí vysvětlení účastníků, může příslušný správní orgán provést zkrácené přezkumné řízení. Dokazování se neprovádí. Prvním úkonem správního orgánu při zkráceném přezkumném řízení je vydání rozhodnutí podle § 97 odst. 3.“ Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu se ve svém rozhodnutí ze dne 9. 12. 2014, č. j. 2 As 74/2013 – 45 zabýval otázkou lhůty pro vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení. Jednalo se o posouzení, zda je třeba rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení vydat ve lhůtě plynoucí z § 96 odst. 1 správního řádu, tedy v subjektivní dvouměsíční lhůtě a objektivní roční lhůtě, nebo zda se i pro zkrácené přezkumné řízení uplatní obecná lhůta 15 měsíců ode dne právní moci rozhodnutí ve věci ve smyslu § 97 odst. 2 správního řádu. Podle § 96 odst. 1 správního řádu „[u]snesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat nejdéle do 2 měsíců ode dne, kdy se příslušný správní orgán o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděl, nejpozději však do 1 roku od právní moci rozhodnutí ve věci.“ Rozšířený senát zde dospěl k závěru, že rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení dle § 98 správního řádu je možné vydat pouze ve dvouměsíční subjektivní a roční objektivní lhůtě plynoucí z § 96 odst. 1 správního řádu. Svůj názor odůvodnil především charakterem samotného přezkumného řízení, které významným způsobem zasahuje do právní jistoty účastníků řízení, neboť pravomocné rozhodnutí lze zrušit nebo měnit pouze výjimečně za splnění zvláštních zákonných podmínek. Rozšířený senát konstatoval, že „[T]akovou výjimečnou možnost revize pravomocného rozhodnutí správního orgánu představuje i přezkumné řízení. Zákonodárce si byl vědom problematičnosti tohoto institutu právě ve vztahu k zásadě demokratického právního státu a z ní vyplývající ochrany právní jistoty a nabytých práv, proto jej oproti předchozí úpravě obsažené ve správním řádu z roku 1967 omezil a svázal s řadou striktních podmínek, mezi nimiž lze jmenovat právě lhůty a příkaz šetřit práv nabytých v dobré víře a proporcionality obsažený v § 94 odst. 4 správního řádu z roku 2004. Při zohlednění těchto obecných zásad je třeba přistoupit i k posouzení sporné právní otázky. Pokud je přezkumné řízení chápáno jako výjimečný institut zasahující do právní jistoty a nabytých práv založených pravomocným rozhodnutím správního orgánu, je nezbytné podmínky pro aplikaci tohoto výjimečného institutu vykládat restriktivně (výjimky je třeba vykládat úzce). Zkrácené přezkumné řízení navíc představuje výjimku z obecného „řádného“ přezkumného řízení. Není důvod, proč právní jistotu účastníků v případě zkráceného přezkumného řízení omezovat víc než v případě „řádného“ přezkumného řízení, které nelze zahájit po uplynutí lhůt uvedených v § 96 odst. 1 správního řádu z roku 2004… Jak správně poukázal předkládající senát, aplikaci lhůt vyplývajících z § 96 odst. 1 správního řádu z roku 2004 i na zkrácené přezkumné řízení nasvědčuje i znění § 98 věty prvé správního řádu z roku 2004, která pro provedení zkráceného přezkumného řízení vyžaduje splnění ostatních podmínek pro přezkumné řízení, kterými je třeba rozumět právě dodržení lhůt uvedených v § 96 odst. 1 správního řádu z roku 2004. Z těchto důvodů se rozšířený senát přiklonil k názoru předkládajícího senátu, že rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení dle § 98 správního řádu z roku 2004 je možné vydat pouze ve dvouměsíční subjektivní a roční objektivní lhůtě vyplývající z § 96 odst. 1 správního řádu z roku 2004.“ 35. S ohledem na uvedené a s ohledem na šetření práv nabytých v dobré víře a na zásadu proporcionality je potřeba ve zkráceném přezkumném řízení zachovat striktní lhůty uvedené v § 96 odst. 1 správního řádu. Ve zkráceném přezkumném řízení představuje první úkon správního orgánu vydání rozhodnutí o změně či zrušení pravomocného přezkoumávaného rozhodnutí, kdy účastníci jsou postaveni před hotovou věc a není zde žádný prostor pro jejich vyjádření či pro provádění dokazování. Zásah do práv nabytých v dobré víře zde tak může být zcela zjevný, a proto je třeba trvat na zachování dvouměsíční subjektivní lhůty podle § 96 odst. 1 správního řádu nejen pro zahájení řádného přezkumného řízení, ale i pro vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení ve smyslu rozhodnutí rozšířeného senátu NSS.

36. Krajský soud v této souvislosti odkazuje na závěry učiněné v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2015, č. j. 9 As 183/2014 – 34, podle kterých „[z]a den, kdy se správní orgán dozvěděl o důvodu zahájení přezkumného řízení podle § 96 odst. 1 správního řádu z roku 2004, je třeba považovat den, kdy správní orgán získal dokumenty a informace, z nichž později usoudil, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy.“ 37. Krajský soud proto prověřil okamžik, ke kterému se správní orgán dostal k informacím, z nichž je zřejmá existence důvodu pro zahájení přezkumného řízení, a zda byla v řešeném případě lhůta pro vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení zachována v intencích závěrů výše citovaného rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu. Ze správního spisu se podává, že podnět k zahájení přezkumného řízení podali manželé B. ke krajskému úřadu dne 3. 8. 2016. Podnět včetně správního spisu ministerstvo zemědělství obdrželo od krajského úřadu dne 2. 9. 2016. Dne 29. 9. 2016 bylo ministerstvu zemědělství doručeno negativní stanovisko manželů B. k vyjádření krajského úřadu. Toto stanovisko však nepředstavuje samostatný podnět k zahájení přezkumného řízení, nýbrž toliko reaguje na vyjádření správního orgánu. Za den, který určuje počátek běhu subjektivní dvouměsíční lhůty k vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení je tak den 2. 9. 2016, neboť od tohoto dne disponovalo ministerstvo zemědělství veškerými dokumenty a informacemi, na jejichž základě posoudilo nezákonnost přezkoumávaného rozhodnutí.

38. Jak již bylo uvedeno, dnem 2. 9. 2016 počala běžet subjektivní dvouměsíční lhůta pro vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení, přičemž tato lhůta uplynula dne 2. 11. 2016. Rozhodnutí ministerstva zemědělství vydané ve zkráceném přezkumném řízení bylo vydáno až dne 10. 11. 2016, tedy po uplynutí zákonné subjektivní dvouměsíční lhůty.

39. S ohledem na požadavek zachování právní jistoty účastníků řízení, který je vyžadován i u možnosti zrušení pravomocného rozhodnutí, přistoupil krajský soud ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí i rozhodnutí vydaného ministerstvem zemědělství ve zkráceném přezkumném řízení pro vady řízení. Žalovaný postupoval v rozporu s právními předpisy, když aproboval nesprávný postup ministerstva zemědělství. Závěr a náklady řízení 40. Ve světle výše uvedeného krajský soud napadené rozhodnutí a rozhodnutí ministerstva zemědělství ze dne 10. 11. 2016, č. j. 50394/2016-MZE-15111 zrušil pro vady řízení postupem podle § 78 odst. 1 s. ř. s a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

41. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta.

42. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6 200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6 800 Kč. Jelikož je právní zástupce žalobce plátcem DPH, připočítává se k této částce daň z přidané hodnoty ve výši 1 428 Kč. Celkem tak náklady zastoupení činí částku 8 228 Kč. K této částce se připočítává částka 4 000 Kč vynaložená na soudní poplatek. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 12 228 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

43. V případě osob zúčastněných na řízení odkazuje soud na ustanovení § 60 odst. 5 s. ř. s., podle kterého má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení soud žádnou povinnost neuložil, rozhodl tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení.

44. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastnící projevili s takovým procesním postupem souhlas.