č. j. 51 A 1/2020-39

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: Zájezdy.cz, a.s. sídlem Na Potoce 468/25, 674 01 Třebíč zastoupená advokátem Mgr. Pavlem Černohousem sídlem Lublaňská 398/18, 120 00 Praha 2 proti žalované: Česká obchodní inspekce – ústřední inspektorát sídlem Štěpánská 567/15, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 30. 10. 2019, č. j. ČOI 138295/19/O100/2000/19/Bal/Št, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 2. 1. 2020 doručena žaloba, jíž se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2019, č. j ČOI 138295/19/O100/2000/19/Bal/Št, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Inspektorátu České obchodní inspekce Jihočeského a Vysočina, ze dne 11. 9. 2019, č. j. ČOI 115459/19/2000/Ži, kterým byla uložena pokuta ve výši 10 000 Kč pro porušení ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele v rozhodném znění (dále jen „ZOS“ nebo „zákon o ochraně spotřebitele“), a to jednáním podle ustanovení § 5 odst. 1 ZOS, čímž byla naplněna skutková podstata přestupku podle ustanovení § 24 odst. 1 písm. a) ZOS, kterým dále bylo v souladu s ustanovením § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“) ve spojení s ustanovením § 79 odst. 5 správního řádu, uloženo uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně se dopustila přestupkového jednání tím, že dne 15. 5. 2019 v rámci zveřejněných informací na stránkách svého internetového obchodu www.zajezdy.cz nepravdivě informovala spotřebitele o ceně zájezdů na dítě, neboť uvedla nepravdivou informaci „dítě zdarma“ zatímco následně v případě využití této akční nabídky za dítě byla cena navýšena o 4 900 Kč, respektive o 9 800 Kč za dvě dospělé osoby. Toto zjištění bylo učiněno u nabídky hotelu Club Magic Life, Kalawy, Imperial, Egypt, od 27. 7. – 7. 8. 2019, all inclusive, dvoulůžkový pokoj standard, 2 přistýlky“, kde byla uvedena na internetových stránkách cena za osobu 23 419 a po vyplnění údajů o dětech se tato cena automaticky změnila na částku 28 190 Kč.

2. Žalobkyně v žalobě zdůraznila, že sama neorganizuje zájezdy, nabídky zájezdů ani nevytváří a vystupuje ve vztahu k cestovní kanceláři Blue Style v postavení obchodního zástupce. Žalobkyně tudíž není v postavení prodávajícího podle zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele. Žalobkyně jako cestovní agentura pouze prodej zájezdu zprostředkovává a smlouva o zájezdu musí být za takové situace uzavřena jménem cestovní kanceláře, pro kterou je zájezd zprostředkováván. K tomu bylo odkázáno na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2018, č. j. 2 As 269/2016-36, podle kterého podnikatel, který s reklamující osobou nemá uzavřenou smlouvu, z níž má reklamovaný nárok z vadného plnění vyplývat, není ve smyslu § 19 zákona o ochraně spotřebitele prodávajícím. Reklamace ze zájezdů vypořádává podle §§ 25, 37 odst. 2 občanského zákoníku pořádající cestovní kancelář a nikoli žalobkyně.

3. Žalovaná se se vznesenou námitkou nezabývala a z toho důvodu je rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť nebyla vypořádána obrana žalobkyně spočívající v tom, že není prodávající a odpovědnost za vady inzerátu nenese.

4. Zároveň žalobkyně odmítla odpovědnost za přestupek podle § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, neboť jej nespáchala. Žalovaná měla jednat s cestovní kanceláří Blue Style, která je pořadatelem zájezdu. Žalobkyně poukázala na znění ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého je prodávajícím podnikatel, který spotřebiteli výrobky prodává nebo poskytuje služby. Zájezd je službou a žalobkyně tuto službu neposkytla. Zájezd pořádala cestovní kancelář Blue Style prostřednictvím žalobkyně jako zprostředkovatele. Žalobkyně zájezd nabízela přesně dle pokynu CK Blue Style současně s uvedením příslušných ceníkových položek i zařazení do akce „dítě zdarma“. Žalobkyně nebyla prodávající zájezdu, a proto nemohla být odpovědná za spáchání přestupku podle § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele.

5. Jestliže žalobkyně nebyla v postavení prodávající, nemohla se na ni vztahovat povinnost dle ustanovení § 4 zákona o ochraně spotřebitele. Žalobkyně byla v dobré víře, že není prodávající a nebylo tudíž její povinností, aby vyhodnocovala obsah inzerátů. Nemá ani zákonnou povinnost provádět kontrolu zprostředkovávaných cizích inzerátů. Žalobkyně má uzavřenu smlouvu o zprostředkování prodeje se 181 cestovními kancelářemi, které nabízejí prostřednictvím žalobkyně ročně přibližně 65 000 zájezdů. Není v silách žalobkyně ani jiné obdobné podnikající cestovní agentury každou jednu změnu předem kontrolovat.

6. Žalovaná se nedostatečně vypořádala s námitkou žalobkyně, že nedostatečně zkoumala skutečný stav věci. K vytýkané vadné informaci týkající se dítěte zdarma žalobkyně uvedla, že se jedná o projev cenové politiky cestovní kanceláře Blue Style, se kterou žalobkyně nic nemůže udělat. Zároveň žalobkyně uvedla, že žalovaná nedostatečně zkoumala materiální stránku přestupku. Poukázala na to, že cena konkrétního zájezdu od počátku se objevovala stejná, to znamená, že spotřebitel měl od počátku skutečné informace o tom, kolik jej bude zájezd i s dítětem stát a jeho rozhodnutí nebylo informací „dítě zdarma“ nijak ovlivněno. Z toho důvodu nemají správní orgány pravdu, protože spotřebitel kvůli údajné klamavé informaci žádnou další stránku nenavštívil, neboť plnou informaci měl na téže webové stránce ještě před tlačítkem objednat. Pokud by žalovaná důsledně zkoumala materiální stránku popsaného jednání, musela by dojít k závěru, že jednání žalobkyně nemá materiální znak přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, neboť není společensky nebezpečné. Proto navrhla zrušení rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. II.Stručné shrnutí vyjádření žalovaného 7. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Námitky žalobkyně obsažené v žalobě jsou téměř totožné s námitkami uplatněnými žalobkyní v rámci odvolacího řízení, kterými se žalovaná v napadeném rozhodnutí řádně zabývala a tyto vypořádala. Žalovaná poukazovala na ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého se prodávajícím rozumí podnikatel, jenž spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytne služby. Pro účely ochrany spotřebitele se za prodávajícího dle této definice považuje také podnikatel, jenž uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, například osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele, to je též zprostředkovatel. K tomuto názoru odkázala na ustálenou soudní judikaturu, kupříkladu rozsudek NSS ze dne 11. 1. 2018, č. j. 5 As 298/2016-52. V projednávaném případě žalobkyně byla v pozici zprostředkovatele, a tudíž v postavení prodávajícího ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele a z toho důvodu nebylo třeba se v dané věci obracet přímo na cestovní kancelář Blue Style. Žalobkyni nevyviňuje, že jednala na základě pokynu cestovní kanceláře. Žalovaná se zabývala i tím, zda jednáním žalobkyně došlo k porušení § 4 odst. 4 ve spojení s ustanovením § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, přičemž dospěla k závěru, že jednání žalobkyně je způsobilé podstatně ovlivnit rozhodování spotřebitele tak, že mohl učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Žalovaná uzavřela, že má za prokázané, že žalobkyně uvedla v prvotní nabídce předmětného zájezdu nepravdivý údaj „dítě zdarma“, přičemž tento údaj u spotřebitele oprávněně vyvolává dojem, že cena za dospělou osobu je 23 290 a dítě je zcela zdarma, a tudíž nic neplatí. V nezávazné objednávce je pak u dítěte cena 0. Nicméně cena za dospělou osobu se zvýší o 4 900 Kč, čímž „de facto“ dítě není zcela zdarma a spotřebiteli se neočekávaně zvýší náklady, se kterými nepočítal. Ve vztahu k naplnění materiální stránky přestupku odkázala žalovaná na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 34/2012. Zdůraznila, že spotřebitel je v postavení slabšího subjektu, a proto požívá vyšší ochrany. Protiprávní jednání spočívající v klamavých obchodních praktikách je třeba považovat za protiprávní jednání s poměrně značnou typovou závažností a společenskou nebezpečností. Přestupek týkající se porušení zákazu užívání nekalých obchodních praktik je přestupkem ohrožovacím, a není proto třeba, aby došlo k poškození spotřebitele. Postačuje ohrožení právem chráněného zájmu na řádném informování spotřebitele. Skutkový stav byl objasněn dostatečně, beze vší pochybnosti. III.Obsah správních spisů 8. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Česká obchodní inspekce, Inspektorát Jihočeský a Vysočina, se sídlem v Českých Budějovicích, zahájila dne 16. 1. 2019 u žalobce kontrolu zaměřenou na dodržování povinností dle zákona o ochraně spotřebitele. Při kontrole bylo zjištěno, že žalobkyně na stránkách svého internetového obchodu www.zajezdy.cz a jeho prostřednictvím nabízela k prodeji zájezdy, kde nepravdivě informovala spotřebitele o ceně zájezdu za dítě, neboť uvedla nepravdivou informaci „dítě zdarma“, zatímco následně v případě využití této akční nabídky za dítě byla cena navýšena o 4 900 Kč, respektive o 9 800 Kč za dvě dospělé osoby, což může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, kterou by jinak neučinil.

9. Správní orgán zahájil s žalobkyní správní řízení, a to vydáním oznámení o zahájení řízení o přestupku ze dne 29. 4. 2019 a následně dne 5. 6. 2019 vydal rozhodnutí č. j. ČOI 74472/19/2000/Ži, kterým byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 10 000 Kč za spáchání přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se měla dopustit jako prodávající porušením zákazu užívání nekalých obchodních praktik ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele, neboť jednala způsobem naplňujícím znaky klamavého opomenutí. Dne 15. 1. 2019 totiž v rámci zveřejněných informací na stránkách svého internetového obchodu www.zajezdy.cz opomněla uvést podstatné informace pro rozhodnutí ohledně koupě, a to informaci o ceně zájezdu v případě využití akční nabídky za dítě, která byla navýšena o 4 900 Kč, resp. o 9 800 Kč za dvě dospělé osoby, což mohlo způsobit, že spotřebitel by takové rozhodnutí ohledně koupě bez této informace neučinil. Proti rozhodnutí podala žalobkyně v zákonné lhůtě dne 20. 6. 2019 odvolání.

10. O odvolání rozhodl žalovaný správní orgán tak, že rozhodnutí prvostupňového správního orgánu zrušil a věc vrátil k novému projednání. Nově rozhodl prvostupňový správní orgán dne 11. 9. 2019 pod č. j. ČOI 115459/19/2000/Ži tak, že žalobkyni uznal vinnou z porušení právní povinnosti, kterého se dopustila tím, že jako prodávající v rozporu se zákazem užívání nekalých obchodních praktik dle ustanovení § 4 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele jednala způsobem naplňujícím znaky klamavého jednání ve smyslu § 5 odst. 1 téhož zákona, neboť dne 15. 1. 2019 v rámci zveřejnění informací na stránkách svého internetového obchodu www.zajezdy.cz nepravdivě informovala spotřebitele o ceně zájezdu za dítě, když uvedla nepravdivou informaci „dítě zdarma“, zatím, co následně v případě využití této akční nabídky za dítě byla cena navýšena o 4 900 Kč, respektive o 9 800 Kč za dvě dospělé osoby, čímž spáchala přestupek podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Žalobkyni byla uložena pokuta 10 000 Kč a povinnost náhrady nákladů řízení v paušální částce 1 000 Kč.

11. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala znovu odvolání, o kterém bylo rozhodnuto dne 30. 10. 2019 pod č. j. ČOI 138295/19/O100/2000/19/Bal/Št tak, že se odvolání zamítá a napadené rozhodnutí se potvrzuje. Žalovaný správní orgán neshledal námitky žalobkyně důvodnými. Vysvětlil, že ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele je prodávajícím subjekt, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby. Pro účely ochrany spotřebitele se za prodávajícího dle této definice považuje také podnikatel, který uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samotném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet spotřebitele, to je též zprostředkovatel, který má tudíž zásadně stejné povinnosti vyplývající ze zákona o ochraně spotřebitele, jako běžný prodávající. Odvolací orgán uzavřel, že má za bezpečně prokázané, že žalobkyně v prvotní nabídce uvedla nepravdivý údaj „dítě zdarma“, což žalovaný hodnotil jako jednání, které je způsobilé podstatně ovlivnit rozhodování spotřebitele tak, že mohl učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Žalovaný se zabýval i naplněním materiální stránky přestupku, kdy dospěl k závěru, že jedná se o ohrožovací správní delikt a k naplnění skutkové podstaty tedy není nutné, aby došlo přímo k poškození spotřebitele, postačuje pouze ohrožení právem chráněného zájmu na řádném informování spotřebitele. Žalovaný se zabýval i přiměřeností a odůvodněním výše vyměřené sankce, v čemž neshledal žádná pochybení.

12. Žalobkyně dne 9. 3. 2020 soudu sdělila, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízeného jednání. Z toho důvodu soud ve věci nařídil jednání na den 29. 7. 2020. Dne 9. 7. 2020 žalobkyně soudu udělila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání a navrhla, aby soud jednání nařízené na den 29. 7. 2020 zrušil. Zároveň žalobkyně zaslala soudu repliku k vyjádření žalovaného ze dne 18. 2. 2020. Ve své replice žalobkyně zdůraznila, že na podporu svých tvrzení uvedla odkaz na judikaturu, na který žalovaná reagovala pouze stručně. S tímto žalobkyně vyjádřila nesouhlas a zároveň poukázala na nesrovnalost ve vyjádření žalované, která trvala na tom, že i zprostředkovatel je prodávajícím za všech okolností. Její argumentace je vnitřně rozporná, není přitom zřejmé, proč jednou podnikatel pro účely reklamace není prodávajícím a zároveň pro účely odpovědnosti za přestupek prodávajícím již je. Zároveň žalobkyně připomněla, že všechny informace pro spotřebitele byly uvedeny na téže stránce. Žalovaná neodpověděla na otázku, zda jednání žalobkyně bylo způsobilé uvést spotřebitele v omyl. Žalovaná nezkoumala materiální stránku deliktu, za který žalobkyni sankcionovala. IV.Právní názor soudu 13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.).

14. Žaloba není důvodná.

15. Podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele výrobce, dovozce, vývozce, dodavatel, prodávající nebo jiný podnikatel se dopustí přestupku tím, že poruší zákaz používání nekalých obchodních praktik.

16. Podle § 4 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele užívání nekalé obchodní praktiky před rozhodnutím ohledně koupě, v průběhu rozhodování a po učinění rozhodnutí, se zakazuje. Podle § 5 téhož zákona, obchodní praktika se považuje za klamavou, pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci a je tedy nepravdivá, což vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil.

17. Podle § 9a zákona č. 159/1999 Sb. cestovní kancelář a osoba zprostředkovávající podle tohoto zákona prodej zájezdu (dále jen prodejce zájezdu) jsou povinny poskytnout zákazníkovi předtím, než učiní závaznou objednávku nebo před uzavřením smlouvy o zájezdu informaci na příslušném formuláři.

18. V souzeném případě je předmětem sporu otázka, zda byla žalobkyně prodávajícím ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, pokud byla zprostředkovatelkou prodeje zájezdu „hotel Club Magic Life, Kalawy, Imperial, Egypt, od 27. 7. – 7. 8. 2019, all inclusive, dvoulůžkový pokoj standard, 2 přistýlky“, přičemž se jednalo o zájezd pro dva dospělé a dvě děti ve věku 8 a 9 let.

19. Při posuzování nastolené otázky je podstatné vycházet z ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého je prodávajícím podnikatel, jenž spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby. Pro účely ochrany spotřebitele se za prodávajícího podle této definice považuje též podnikatel, jenž uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání nebo osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele, to je též zprostředkovatel, který má tudíž zásadně stejné povinnosti vyplývající ze zákona o ochraně spotřebitele jako běžný prodávající. To vyplývá i z ustanovení § 9a odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb., podle kterého cestovní kancelář a osoba zprostředkovávající podle tohoto zákona prodej zájezdu, je podle tohoto ustanovení nazývána společným označením „prodejce zájezdu“. Zároveň lze odkázat i na ustanovení § 25, 21 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého smlouvou o zájezdu se pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka zájezd a zákazník se zavazuje zaplatit celkovou cenu. Podle § 25, 23 odst. 1 téhož zákona za pořadatele se považuje ten, kdo nabízí zájezd veřejnosti nebo skupině osob podnikatelským způsobem, a to i prostřednictvím třetí osoby.

20. Jinak řečeno, prodávajícím je pro účely zákona o ochraně spotřebitele jak podnikatel, který prodává věci nebo jiné hodnoty určené k nabídce spotřebiteli, tak podnikatel, který poskytuje služby, a který by byl v rámci soukromého práva označován jinak. Osobou odpovídající za řádné plnění povinností dle tohoto zákona bude nejen klasický prodejce výrobků, ale rovněž i další podnikatelé, včetně cestovních kanceláří, cestovních agentur, slevových portálů, bezpečnostních agentur, přestože mohou být regulovány i dalšími veřejnoprávními předpisy, které jim stanovují další povinnosti.

21. Z platné právní úpravy vyplývá, že podle zákona o ochraně spotřebitele je prodávajícím takový podnikatel, který na základě smlouvy poskytl plnění fyzické osobě, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti, tedy spotřebiteli. Klíčový pojem prodávající je definován v zákoně o ochraně spotřebitele v § 2 odst. 1 písm. b), podle něhož pro účely tohoto zákona se rozumí prodávajícím podnikatel, který spotřebiteli dodává výrobky nebo poskytuje služby. Službou se rozumí jakákoli podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli (§ 2 odst. 1 písm. g) zákona). Právně významnou je definice spotřebitele obsažená v § 2 odst. 1 písm. a) téhož zákona, podle kterého spotřebitelem je fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

22. Cestovní kanceláře mohou být provozovány pouze jako živnost koncesovaná a musí být povinně ze zákona pojištěny proti úpadku. Cestovní agentura nemusí být obligatorně pojištěna a je provozována jako živnost ohlašovací volná. Občanský zákoník implementuje dle požadavků Směrnice Rady č. 90/314/EHS zvláštní smluvní typ smlouvu o zájezdu. Tu koncový spotřebitel vždy uzavírá s cestovní kanceláří, která jako jediná může zájezd organizovat (pořadatel). V případě cestovní agentury se v zásadě jedná o zprostředkování prodeje těchto zájezdů, což znamená, že odpovědnostní nároky ze smlouvy je třeba uplatňovat u cestovní kanceláře a nikoli u cestovní agentury. Při prodeji zájezdů však cestovní agentuře vyplývají povinnosti informačního charakteru z důvodu ochrany spotřebitele (§ 3 zákona č. 159/1999 Sb., zákona o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu). Z porušení této povinnosti lze dovodit vůči cestovní agentuře toliko odpovědnost veřejnoprávní, postižitelnou jako přestupek. Nelze však vyloučit uplatnění soukromoprávních nároků vyplývajících z případné odpovědnosti za škodu pro porušení zákona v rámci obecné odpovědnosti za škodu.

23. Z toho co bylo řečeno, je třeba odmítnout názor žalobkyně, že nenese odpovědnost za uvedený přestupek, neboť má postavení zprostředkovatele, zájezd neorganizovala a popis zájezdu převzala od CK Blue Style. Žalobkyně je jako cestovní agentura taktéž v pozici prodávajícího, a proto je odpovědná za uvedený přestupek podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, neboť jako prodávající porušila zákaz používání nekalých obchodních praktik. V § 24 odst. 1 písm. a) vyplývá, že tohoto přestupku se může dopustit nejen prodávající, ale i jiný podnikatel. Nedůvodná je námitka žalobkyně ve vztahu k § 4 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele, kde je obsažen pojem prodávající, neboť toto ustanovení nedopadá na její případ, neboť se nejedná o případ obchodní praktiky zaměřené na určitou skupinu zvýšeně zranitelných spotřebitelů, jak je uvedeno výše v zákoně č. 159/1999 Sb., kde v § 9a je uvedeno, že žalobce je prodejcem zájezdu. Soud učinil závěr, že žalobkyně byla prodávající bez ohledu na to, že činnost vykonávala na základě plné moci a smlouvy o zprostředkování s cestovní kanceláří Blue Style, kdy zákon o podnikání v oblasti cestovního ruchu považuje jak cestovní kancelář, tak osobu zprostředkovávající za prodejce zájezdu.

24. Soud neshledal důvodnou ani námitku žalobkyně, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť nebyla vypořádána námitka, že žalobkyně není prodávající. Žalovaný správní orgán tuto námitku vypořádal na straně 4 žalobou napadeného rozhodnutí. Z toho je zřejmé, že žalobkyně byla považována za prodávajícího a jako podnikatel zveřejnila na svých webových stránkách nepravdivé údaje, a proto musí nést za toto protiprávní jednání odpovědnost podle zákona o ochraně spotřebitele.

25. Soud se ztotožnil s odůvodněním napadeného rozhodnutí, že v daném případě se jedná o objektivní odpovědnost, která se zkoumá bez ohledu na zavinění. Žalobkyně nepravdivé informace, že je dítě do 12 let u předmětného zájezdu zdarma, zveřejnila na svých webových stránkách a dle soudu je tudíž zcela nerozhodné, kde a jakým způsobem tyto informace získala, zda je vytvořila sama či nikoli. Žalobkyně ani nerozporuje, že se tohoto protiprávního jednání dopustila a z toho důvodu je dle soudu oprávněně uznána vinná, neboť jako podnikatel (prodávající) porušila zákaz používání nekalých praktik, a proto je odpovědná za přestupek. Žalobkyně se nemůže odpovědnosti zprostit pouze s odkazem na to, že údaje převzala jako zprostředkovatel od CK Blue Style, jestliže se jedná o objektivní odpovědnost a byla to žalobkyně, která tyto nepravdivé údaje prezentovala na svých webových stránkách. Jestliže žalobkyně byla postižena dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, kdy klamavým konáním dle § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele porušila zákaz používání nekalých obchodních praktik dle § 4 odst. 4 téhož zákona, pak je zcela nepřípadný odkaz žalobkyně na § 4 odst. 2 téhož zákona, kde figuruje pojem prodávající. V daném případě žalobkyně se nejedná o případ obchodní praktiky zaměřené na určitou skupinu zvýšeně zranitelných spotřebitelů.

26. Důvodná dále není ani námitka, že žalovaná měla jednat s CK Blue Style jako s pořadatelem zájezdu, neboť cestovní kancelář nebyla účastníkem tohoto řízení, neboť na straně cestovní kanceláře se nejednalo o přímé dotčení na jejích právech a povinnostech.

27. Zohlednit nelze ani odkaz žalobkyně, že i cestovní kancelář Blue Style zveřejňovala na svých webových stránkách nepravdivý údaj o tom, že u uvedeného zájezdu je dítě do 12 let zdarma a rovněž tak skutečnost, že v prvostupňovém správním rozhodnutí se uvádí, že na jeho webových stránkách ohledně uvedeného zájezdu nebylo zveřejněno, že jedná za jiného, neboť tato skutečnost je ohledně odpovědnosti žalobkyně za uvedený přestupek zcela irelevantní. Žalobkyně nebyla postižena za to, že by uvedenou okolnost na svých webových stránkách neuvedla.

28. Okolnost, zda byly na webových stránkách uvedeny údaje o pořádající cestovní kanceláři, je zcela bezvýznamná a nezbavuje odpovědnosti žalobkyně za klamavou obchodní praktiku, neboť to byla právě žalobkyně, která na svých webových stránkách uvedla vůči spotřebiteli závadné údaje a nese proto odpovědnost za své protiprávní jednání bez ohledu na to, zda tak bylo učiněno i pořádající cestovní kanceláří Blue Style.

29. Důvodná nebyla ani námitka žalobkyně, že se žalovaná nedostatečně vypořádala s námitkami žalobkyně a nedostatečně zkoumala skutkový stav věci. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí vysvětlil, že jednání žalobkyně je způsobilé podstatně ovlivnit rozhodování spotřebitele tak, že by mohl učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. To jinak znamená, že by setrval na internetových stránkách www.zajezdy.cz, respektive pokračoval v procesu objednávání zájezdu, přičemž kdyby byl spotřebitel od počátku seznámen s tím, že v případě, kdy je u zájezdu uvedena informace dítě zdarma, dochází k navýšení ceny zájezdu u dospělé osoby, tak by v objednávce nepokračoval, neboť nabídka by pro něj nemusela být zajímavá. Z toho důvodu není důvodná námitka žalobkyně, že kontrolní orgán při zahájení kontroly vyhledával pouze zájezd pro dva dospělé. Odmítnout je třeba i tvrzení žalobkyně, že všechny informace nebyly uvedeny na téže webové stránce. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nic takového neuváděl. Argumentoval pouze tak, že z protokolu o kontrole pořízeném v této věci dne 31. 1. 2019 č. j. 15646/19/01100 vyplývá, že v prvotní nabídce konkrétního zájezdu „hotel Club Magic Life, Kalawy, Imperial, Egypt, od 27. 7. – 7. 8. 2019, all inclusive, dvoulůžkový pokoj standard, 2 přistýlky“, jež se nachází na internetových stránkách žalobkyně v pravém horním světle modrém poli, kde je uveden pokoj dvoulůžkový pokoj standard, dvě přistýlky, je uvedena cena za osobu 23 290 a informace „dítě zdarma“. Upoutávající informace „dítě zdarma“ je nepravdivým údajem. Po srolování téže internetové stránky k nezávazné objednávce, se až po vyplnění údajů o dětech, cena za dospělou osobu automaticky změní na částku 28 190 s dovětkem zvýšení ceny o 4 900 Kč v případě dvou dospělých osob zvýšení ceny o 9 800 Kč. Nelze proto dospět k závěru, že v dané věci nebyla vypořádána námitka žalobkyně a nebyl zkoumán skutkový stav věci.

30. Z hlediska naplnění materiální stránky přestupku žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 34/2012, z něhož citoval. Dovodil, že materiální stránka tedy jeho společenská nebezpečnost konkrétního přestupku je jednoznačně prokázána. Žalovaný vysvětlil společenskou škodlivost jednání na straně 5 žalobou napadeného rozhodnutí a dodal, že prodávající se nesmí dopustit nepravdivého, nesrozumitelného či úplného informování spotřebitele v žádné fázi své nabídky či prodeje, tedy ani v okamžiku prvotní nabídky, navíc odvolací orgán doplnil, že porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik, je deliktem ohrožovacím, kdy k naplnění skutkové podstaty tohoto deliktu není vyžadováno, aby došlo k poškození spotřebitele, neboť postačuje ohrožení právem chráněného zájmu na řádném informování spotřebitele. Správní orgány přezkoumatelným způsobem popsaly jednání, které žalobkyni přičítají a vysvětlily, jakým způsobem mohlo vést spotřebitele k tomu, že by učinil rozhodnutí, které by jinak neučinil. V.Závěr, náklady řízení 31. Na základě uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věta první s.ř.s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.