č. j. 51 A 20/2021 - 57

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: R.L. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Jaroslavem Svejkovským se sídlem Holečkova 21, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti osob zúčastněných na řízení: I. Ing. J.K. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Michalem Fidrou se sídlem Ant. Barcala 1446/26a, 370 05 České Budějovice II. Mgr. V.K. bytem X zastoupena advokátem Mgr. Michalem Fidrou se sídlem Ant. Barcala 1446/26a, 370 05 České Budějovice III. J.S. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16.02.2021 č. j. KUJCK 20835/2021/3 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Osobám zúčastněným na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věcí a obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 28. 3. 2021 doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí. Tímto rozhodnutím žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil rozhodnutí Městského úřadu Prachatice odboru životního prostředí ze dne 12. 10. 2020 č. j. X v podmínce č. 1, č. 2, č. 4 a vložením podmínky č. 5a. Ve zbytku bylo napadené rozhodnutí podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím vodoprávní úřad podle § 70 odst. 1 písm. i) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů udělil souhlas ke geologickým pracím spojeným se zásahem do pozemku, jejichž cílem je následné využití průzkumného díla na stavbu k jímání vody na pozemkové parcele KN č. X k. ú. Ch., osada L., obec Ch., kraj Jihočeský.

2. Žalobce v prvé řadě poukázal na to, že napadené rozhodnutí trpí řadou procesních vad, které samy o sobě způsobují protiprávnost napadeného rozhodnutí. Poukázal na skutečnost, že od počátku řízení nebyl, v rozporu s ustanovením § 27 správního řádu, účastníkem řízení zástavní věřitel vlastníka pozemku (žadatele), na kterém má být průzkumný vrt proveden, a to společnost Českomoravská stavební spořitelna. Žalovaný správní orgán toto pochybení prvostupňového správního orgánu zhojil tak, že dotčené společnosti zaslal rozhodnutí ve věci samé spolu s odvoláním žalobce a s výzvou, aby se společnost k rozhodnutí vyjádřila. Tento postup nemá oporu v právních předpisech. Ani způsob změny dotčeného prvostupňového rozhodnutí neodpovídal zákonu. Podle § 90 odst. 3 správního řádu správní orgán nesmí změnit napadené rozhodnutí v neprospěch odvolatele s výjimkou, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy či veřejným zájmem. Žádná z těchto výjimek splněna nebyla, nicméně žalovaný upravil podmínky průzkumného vrtu tak, že jsou pro žalobce ještě horší, než byly před podáním jeho odvolání. To se týkalo podmínky č. 2 a č.

4. Žalobce popsal, jak tuto změnu rozhodnutí nahlíží.

3. Žalobce dále nesouhlasil se závěrem žalovaného ohledně vznesení námitky hloubky původní studny, kterou podle žalovaného měl žalobce uplatnit nejpozději do konce ústního jednání, což se nestalo. Žalobce však od počátku řízení sděloval, že na pozemku žadatelů je již jedna studna zbudována, a není tudíž žádný důvod k budování studny další. Žalobce proto navrhoval, aby si žadatel, pokud mu stávající studna objemově nestačí, prohloubil studnu původní a bezdůvodně nebudoval studnu novou.

4. Žalobce rovněž vyjádřil nesouhlas s právní kvalifikací žalovaného ohledně aplikace ustanovení § 17 odst. 1 písm. i) zákona o vodách. Odmítl závěr žalovaného, že v rámci řízení o povolení průzkumného vrtu lze řešit skutečnost, že na pozemku se již toho času jedna studna nachází a provedením průzkumného vrtu může dojít k poškození zdroje vody v okolních studnách, neboť tento postup nemá oporu v právních předpisech ani v ustálené judikatuře. Navíc žalovaný sám uzavřel, že je tomu právě naopak, neboť dotčený správní orgán nemůže čekat na vznik následku, ale naopak sám musí aktivně zkoumat, zda dojde provedením průzkumného vrtu ke zhoršení celkové situace v krajině.

5. Žalobce upozornil na skutečnost, že správní organy rezignovaly na svou povinnost řídit se zásadou materiální pravdy podle § 3 správního řádu, nevypořádaly se s námitkami žalobce, že na pozemku žadatele dojde ke dvojímu odběru podzemní vody, nezjistily řádně skutkový stav věci, postupovaly v rozporu s právními předpisy a ustálenou judikaturou, kupříkladu rozsudek NSS sp. zn. 1 Azs 59/2008. Správní orgány v průběhu předmětného řízení o povolení průzkumného vrtu musí zkoumat, zda není zbudování druhé studny v hloubce 40 m zcela nadbytečné, zda toto zbudování neohrožuje tímto zásahem do horninových vrstev stav podzemní vody. Polemika žalovaného, že tyto námitky nelze přezkoumávat v řízení o povolení průzkumného vrtu není správná. Pokud by správní orgán přezkoumal samotnou účelnost druhé studny na pozemku žadatelů a došel by k závěru, že studna je nadbytečná, mělo by to zásadní vliv na posouzení, zda je žádost o povolení průzkumného vrtu opodstatněná a či nedůvodná.

6. Žalobce vyjádřil nesouhlas se závěry správních orgánů, že se má v případě zásahu do jeho vlastnických práv domáhat nápravy prostřednictvím civilní žaloby u soudu. Správní orgány nemohou rezignovat na své povinnosti chránit veřejný zájem týkající se kvality a množství podzemních vod v daném místě a čase. Měly by aktivně bránit účastníka řízení, pokud je v daném případě větší míra ohrožení nebo nebezpečí nevratných či obtížně odstranitelných škod. Správní orgány se spokojily s tvrzením uvedeným v hydrogeologickém posudku, který však vycházel ze špatných dat, proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí žalovaného, jakož i správního orgánu I. stupně a vrácení věci k dalšímu řízení.

7. Žalobce požádal, aby soud přiznal v žalobě odkladný účinek. O tomto návrhu rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 26. 4. 2021 tak, že žalobě odkladný účinek nepřiznal.

II. Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. K vznesené žalobní námitce týkající se účastníka odlišného od žalobce konkrétně Českomoravské spořitelny žalovaný uvedl, že se zjevně nedotýká veřejného subjektivního práva žalobce, a tudíž se ve smyslu § 2 s. ř. s. nemůže domáhat ochrany práv jiného. Navíc při svém postupu žalovaný shledal oporu v rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 286/2018. Ke změně podmínky č. 2 žalovaný uvedl, že napadeným rozhodnutím totiž nebyla stanovena podmínka, že řešené geologické práce mohou být provedeny pouze a jen v případě, že bude přítomen žalobce. Taková podmínka by předem sousedy stylizovala do pozice, která jim nepřísluší. O provedení geologických prací by tak skutečně nerozhodoval správní orgán, ale jejich provedení by bylo zcela závislé na vůli či ochotě třetích osob. Obdobnou situaci popsal Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku sp. zn. 30A 98/2018. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku byla jako nedůvodná rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 469/2019 zamítnuta. Ke změně podmínky č. 4 žalovaný upřesnil, že aby tato podmínka byla stanovena správně z hlediska právního, bylo zapotřebí jejího upřesnění, neboť pokud v průběhu tří let od právní moci souhlasu vodoprávního úřadu budou geologické práce zahájeny, nelze stanovit, že souhlas vodoprávního úřadu pozbývá platnosti, neboť jeho podmínky by pak byly nevykonatelné. Rozhodnutím o odvolání krajský úřad neprodloužil lhůtu, ve které lze průzkumný vrt provést. Žalobce námitku vytrhl z kontextu, neboť změna byla provedena z důvodu vykonatelnosti vydaného rozhodnutí a tedy i ve prospěch žalobce.

9. Námitku řádného nezjištění stavu věci žalobce postavil pouze na prostém a laickém argumentu, že tu není důvod provádět novou studnu, pokud je tu existující studna. Spor není o tom, že v lokalitě je nedostatek vody, což dokládá mimo jiné i vyjádření zúčastněné osoby J.S., L.. Nedostatek vody dopadá i ve vztahu k nemovitosti manželů K., kteří tuto situaci řeší způsobem, který jim navrhla odborná osoba hydrogeolog (nová vrtaná studna), odlišným od představ žalobce. Předmětem řízení o žádosti K. byl proto pouze jejich návrh, o kterém bylo rozhodováno. K tvrzenému dvojímu odběru vody současně ze stávající a nové studny podal krajský úřad v rozhodnutí vysvětlení. V dané věci existuje potřeba řešit nedostatek vody, a proto žalovaný posuzoval, zda provádění geologických prací není zcela evidentně zbytečné, neboť samozřejmě geologická práce tohoto typu je spojena se zásahem do pozemku spočívající ve vrtání do hloubky 40 m se zásahem do zvodnělých horninových vrstev a v případě evidentní zbytečnosti by řešení nebylo v souladu se zájmy vodního zákona, který v prvé řadě chrání také podzemní vody. Tuto zbytečnost odvolací orgán neshledal.

III. Vyjádření osob zúčastněných na řízení I, II, III

10. Osoby zúčastněné na řízení I a II se k podané žalobě vyjádřily. Uvedly, že spor o průzkumný vrt vnímají jako problém zástupný a uvedly, že skutečným důvodem je podle jejich názoru snaha žalobce znemožnit jim plně hodnotné užívání nemovitosti. O tom svědčí i absence jakékoli vůle k nalezení dohody mezi osobami zúčastněnými na řízení a žalobcem. Neznají pravý důvod sporu, o tom mohou pouze spekulovat, nicméně mají určité indicie svědčící o zájmu žalobce o koupi předmětné nemovitosti od osob zúčastněných řízení.

11. Žalobce brojí proti průzkumnému vrtu nikoli z důvodu ochrany svého vodního zdroje, ale z celkového kontextu lze vypozorovat snahu zkomplikovat užívání nemovitosti žadatelům pro trvalé bydlení. K námitce opomenutého účastníka zástavního věřitele, vlastníka pozemku, Českomoravské stavební spořitelny bylo uvedeno, že je sporné, zda měl být tento subjekt účastníkem řízení, neboť provedením průzkumného vrtu by došlo ke zhodnocení zástavby nikoliv k jejímu znehodnocení. Rozhodnutí o udělení souhlasu k hydrogeologickému průzkumu nezpůsobuje zánik či změnu zástavního práva, ani předmětný pozemek nezatěžuje ve prospěch třetích osob.

12. Změnou podmínek číslo 2 a 4 prvostupňového rozhodnutí nedošlo ke změně v neprospěch odvolatele. Změna představuje specifikaci práva dotčených subjektů a povinností žadatelů. Jak správně uvedl žalovaný, je v zájmu dotčených subjektů poskytnout žadatelům součinnost a umožnit provedení měření hladiny podzemní vody ve spojení s povinností informovat o termínu provádění čerpací zkoušky. Žalobce se svou reakcí sám usvědčuje, že jeho záměrem není zachování patřičné hladiny spodní vody, ale snaha o znemožnění vrtu jako takového. Sám naznačil, že by žadatelům zamezil provedení čerpací zkoušky ve své studni. Žalovaný je vyhodnotil správně, neboť změnil rozhodnutí tak, aby bylo v zájmu všech účastníků řízení, neboť zneužití práva ochrany nepožívá. Dále ke lhůtě tří let osoby zúčastněné na řízení poukazují na to, že lhůta tří let je lhůtou zcela obvyklou, nevybočující z rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů. Pokud žalobce opakovaně poukazuje na jakousi další studnu a na skutečnost, že dojde ke dvojímu odběru podzemní vody, pak osoby zúčastněné na řízení opakovaně sdělovaly a prokazovaly, že jedná se o vyschlou studnu o hloubce 7,5 m, která nemůže sanovat zdroj vody pro nemovitost těchto osob. Osoby zúčastněné na řízení navrhují, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

13. Osoba na řízení zúčastněná III. k věci uvedl, že je majitelem domu, kdy objekt je zásobován pitnou vodou ze studny na vlastním pozemku. Studna má hloubku 8 m a výška sloupce byla při hydrogeologickém průzkumu 2 m. Vydatnost pramene měřena nebyla. Předchozím majitelem byli upozorněni, že vydatnost je malá, a proto se snaží s vodou obezřetně hospodařit. V lednu tohoto roku voda došla a museli nechat studnu 2 m3 vody doplnit. Vyjádřil proto obavu, že zamýšlený vrt na pozemku č. X v k. ú. Ch. by mohl zásobování jeho domu vodou negativně ovlivnit. Uvedl, že žádá o přizvání k dalšímu projednávání věci.

IV. Replika žalobce

14. Žalobce k vyjádření žalovaného sdělil, že se nijak věcně nevypořádal se skutečností, že změnou původně napadeného rozhodnutí zlepšil fakticky podmínky žadatelů, respektive zhoršil faktické postavení žalobce. Nedostatečné vymezení podmínek 2 a 4 z pohledu jejich gramatického výkladu automaticky neznamenají jejich rozpor s právními předpisy. Jejich obsah mohl v konečném důsledku vést k jejich nevykonatelnosti. V takovém případě ale žalovaný měl napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k novému projednání, neboť bylo zřejmé, že specifikováním, které žalovaný nakonec provedl, dojde k výraznému zhoršení postavení žalobce, ačkoli k těmto změnám nebyl žalovaný vůbec věcně příslušný. Tvrzení žalovaného považuje žalobce za účelová a jediným důvodem těchto tvrzení je snaha obhájit vadný procesní postup žalovaného, který je v rozporu s § 90 odst. 3 správního řádu. Odůvodnění žalovaného ohledně změny podmínek je zcela právně nepřiléhavé, neboť se stanovení podmínek netýká. Žalovaný ve svém vyjádření cituje své vlastní rozhodnutí, avšak nevyvozuje žádné závěry ve vztahu k podané žalobě. K námitce žalovaného ohledně předchozí procesní aktivity osoby zúčastněné na řízení J.S. žalobce uvedl, že podle ustálené judikatury všichni účastníci řízení mohou uplatňovat veškeré námitky lhostejno, že tak neučinili v předcházejícím správním řízení. Pokud J.S. poukázal na nedostatek vody v daném místě a čase, musí k této námitce soud z úřední povinnosti přihlédnout.

15. Žalobce odmítl názor osob zúčastněných na řízení I. a II., který se týkal snahy zkomplikovat jim užívání jejich nemovitosti. Meritem celého řízení a celého sporu je námitka týkající se nedostatku vody v daném místě a čase. Obava žalobce není nijak ojedinělá, což dokládá i přípis další osoby zúčastněné na řízení. Polemika zúčastněných osob ohledně okruhu účastníků je právně nepřiléhavá. Tyto osoby taktéž zcela dezinterpretují žalobcovo tvrzení. Zásadní námitkou od počátku bylo to, že žalobce chce být při provádění kontrolního vrtu osobně přítomen tak, aby mohl osobně ověřit, že vrtem nedošlo k narušení hladiny jeho vodního zdroje. Žalobce poukázal dále na to, že osoby zúčastněné na řízení zakoupily nemovitost bez vodního zdroje. Nedošlo tudíž k žádné události v průběhu jejich vlastnictví, která by je o vodní zdroj připravila. Koupí takové nemovitosti byly zúčastněné osoby zcela srozuměny s faktem, že kupují nemovitost bez připojení k vodnímu zdroji. Odmítl obvinění, že úmyslně znepříjemňuje zúčastněných osobám život a má snahu donutit je k prodeji. Z toho důvodu setrval na svém názoru, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Vyjádřil souhlas, aby soud v dané věci rozhodl bez nařízeného jednání. Stejný návrh učinil i žalovaný správní orgán.

V. Obsah správních spisů

16. Ze správního spisu vyplynuly pro věc následující podstatné skutečnosti. Žadatelé Ing. J.K. a Mgr. V.K. podali dne 10. 1. 2020 prostřednictvím zástupce společnosti Glaukos, s. r. o. Tábor žádost o udělení souhlasu podle § 17 odst. 1 písm. i) vodního zákona ke geologickým pracím spojeným se zásahem do pozemku parc. č. X, jejichž cílem je využití průzkumného díla na stavbu k jímání vody na pozemkové parc. KN č. X k. ú. Ch. Pro absenci některých podkladů pro posouzení žádosti byli žadatelé vyzváni k odstranění vad žádosti včetně jejího doplnění a vodoprávní řízení bylo přerušeno. V řízení bylo pokračováno ode dne 12. 8. 2020. S ohledem na postoj žalobce jako vlastníka sousední nemovitosti čp. 40 vodoprávní úřad posuzoval věc na základě místního šetření, které se konalo spolu s ústním jednáním dne 22. 9. 2020. Vodoprávní úřad vedl účastníky řízení k dohodě a smírnému řešení situace, k čemuž však nedošlo. Žalobce podal námitky, ke kterým správní orgán I. stupně nepřihlédl. Důvodem tohoto postupu byla skutečnost, že nemovitost žadatelů čp. 41 nelze z důvodu nedostatku vody ve stávající kopané studni užívat. Možnost ovlivnění okolních jímacích objektů plánovaným vrtem popisuje bod 3 hydrogeologického posudku na str. 8 – 10, kdy jsou jasně stanoveny podmínky, za kterých dojde či nedojde k ovlivnění těchto zdrojů. Z posudku vyplývá, že pokud by při provádění vrtných prací došlo k vzájemnému ovlivnění průzkumného vrtu a stávající studny žalobce, lze podle podmínky č. 3 průzkumný vrt zlikvidovat a obnovit proudění podzemní vody v lokalitě. Z důvodu nedostatku atmosférických srážek v létech 2015 – 2020 došlo k výraznému poklesu podzemních vod vázaných na mělký oběh a tím snížení hladiny v kopaných studních a mělkých vrtech. Voda jímaná z hloubky až 40 m není vázána na mělký oběh podzemních vod a ovlivnění vlivem atmosférických srážek se nepředpokládá. K posouzení podané žádosti byl předložen projekt hydrogeologického průzkumu a projekt vrtných prací, který zpracovala RNDr. Z.Ř., Glaukos, s. r. o. Tábor, jako odpovědný řešitel RNDr. J.Ř., odborně způsobilá osoba v oboru hydrogeologie, odborná způsobilost č. X.

17. Městský úřad Prachatice, udělil souhlas žadatelům K. podle § 17 odst. 1 písm. i) vodního zákona ke geologickým pracím spojeným se zásahem do pozemku, jejichž cílem je následné využití průzkumného díla na stavbu k jímání vody na pozemkové parcele KN č. X k. ú. Ch., osada L., obec Ch., kraj Jihočeský, č. hydrogeologického rajonu X-krystalinikum povodí X. Jednalo se o hydrogeologický průzkumný vrt o předpokládané hloubce 40 m, průměr 200/165 mm s následným vystrojením tohoto vrtu zárubnicí z trub PVC DN 125/119 mm. Průzkumný vrt je plánováno následně využívat jako zdroj vody pro potřeby zásobování rodinného domu čp. X v osadě L., který je umístěn na stavební parcele KN č. X k. ú. Ch. Zároveň byly stanoveny podle § 70 odst. 2 vodního zákona podmínky a povinnosti, za kterých se souhlas vydává. Podle bodu 1 při provádění vrtných prací bude postupováno podle přiloženého projektu hydrogeologického průzkumu a projektu vrtných prací, kdy změny není možné provést bez odsouhlasení vodoprávním úřadem. Dále pak povinnost informovat majitele okolních jímacích objektů o termínu provádění vrtných prací i o termínu konání čerpací zkoušky, kdy zahájení a ukončení vrtných prací bude oznámeno vodoprávnímu úřadu. Dále byla stanovena lhůta a podmínky pro pozbytí platnosti vydaného souhlasu, jakož i případný způsob likvidace vrtu za situace, že jej nebude možné použít jako vrtanou studnu. Po provedení vrtných prací a provedení čerpací zkoušky bude vypracována závěrečná zpráva hydrogeologa. Vzhledem k tomu, že výsledné vrtné práce budou hlubší než 30 m, bude postupováno v souladu se zákonem o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě. Zároveň bylo uvedeno, že toto rozhodnutí není povolením k odběru podzemních vod, ani stanovištěm pro umístění či provádění stavby vrtané studny podle vodního či stavebního zákona.

18. Proti vydanému souhlasu podal žalobce odvolání. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím tak, jak je uvedeno v bodě 1 tohoto rozsudku.

VI. Právní názor soudu

19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

20. Žaloba není důvodná.

21. Žalobce v žalobě tvrdil, že napadené rozhodnutí trpí řadou procesních vad, které samy o sobě způsobují protiprávnost napadeného rozhodnutí. V té souvislosti poukázal na to, že od počátku řízení nebyl v rozporu s ustanovením § 27 správního řádu účastníkem řízení zástavní věřitel vlastníka pozemku (žadatele), na kterém má být průzkumný vrt proveden, a to společnost Českomoravská stavební spořitelna. Krajský úřad toto pochybení prvostupňového orgánu zjistil a v rozporu se správním řádem tuto vadu zhojil tím, že dotčené společnosti zaslal rozhodnutí ve věci samé spolu s odvoláním žalobce a výzvou, aby se společnost k rozhodnutí vyjádřila. Tento postup podle názoru žalobce nemá oporu v právních předpisech a již svou podstatou nemůže zhojit procesní vadu. Podle žalobce je napadené rozhodnutí protizákonné, neboť zhojuje vzniklou procesní vadu nepřípustným procesním postupem.

22. Námitku soud hodnotí jako nedůvodnou.

23. Žalobce se touto námitkou dovolává případného zkrácení na právech jiného účastníka řízení Českomoravské stavební spořitelny a.s. Postup správních orgánů se netýká veřejného subjektivního práva žalobce. Podle § 2 s.ř.s. ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob stanoveným tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Jinak řečeno úkolem správních soudů je ochrana veřejných subjektivních práv žalobců. Předpokladem této ochrany je zásah do těchto práv ze strany orgánů veřejné správy (nikoliv pouze stav protizákonnosti, který ale nezasahuje do práv žalobce). Domáhat se ochrany proti takové aktivitě či neaktivitě orgánů veřejné správy přísluší pouze žalobci, vůči kterému k zásahu do jeho práv došlo. Žalobce se vznesenou námitkou nedomáhal ochrany proti zásahu do jeho subjektivních veřejných práv, poukazoval na porušení veřejných subjektivních práv jiného subjektu. Z toho důvodu nelze hodnotil jeho námitku za důvodnou, neboť nemohlo postupem prvostupňového správního orgánu dojít ke zkrácení žalobce na jeho právech. Navíc postupem žalovaného došlo k nápravě tohoto stavu, kdy žalovaný správní orgán doručil žalobcem poukazovanému subjektu prvostupňové rozhodnutí a umožnil mu uplatnit všechna jeho procesní práva, která mu dle platné právní úpravy přísluší.

24. Další námitka žalobce se týkala postupu žalovaného, kterým změnil prvostupňové rozhodnutí, kdy podle žalobce došlo ke změně tohoto rozhodnutí v jeho neprospěch (v neprospěch odvolatele) za situace, že napadené rozhodnutí není v rozporu s právními předpisy či veřejným zájmem. Výjimka z těchto podmínek splněna nebyla, proto žalovaný pochybil, jestliže upravil podmínky provedení průzkumného vrtu tak, že jsou nyní pro žalobce horší, než byly před podáním jeho odvolání. U podmínky č. 2 totiž žalovaný doplnil, že měření hladiny vod bude provedeno tam, kde to vlastníci umožní. Dokonce žalovaný umožnil žadateli, aby vrt mohl provést bez toho, že by žalobce musel umožnit provedení tohoto vrtu, tedy být přítomen osobně. Ve znění prvostupňového rozhodnutí by žalobce musel zajistit, aby byla změřena hladina ve všech okolních studnách při provádění průzkumného vrtu a bylo postaveno najisto, zda vrt neovlivnil či v budoucnu neovlivní hladinu vody v žádné okolní studni. Dále u podmínky č. 4 žalovaný fakticky prodloužil lhůtu, ve které lze průzkumný vrt provést, jednalo se přitom o lhůtu nedůvodně dlouhou (3 roky). Z těchto důvodů má žalobce za to, že žalované rozhodnutí nemůže obstát, neboť není v souladu s procesními předpisy.

25. Ani tuto námitku soud nehodnotí jako důvodnou. V dané záležitosti se jednalo o vydání rozhodnutí k žádosti manželů Ing. J.K. a Mgr. V. K., kdy rozhodnutím byl podle § 17 odst. 1 písm. i) zákona o vodách udělen žadatelům souhlas k provedení geologických prací spojených se zásahem do pozemku, jejichž cílem bylo následné využití průzkumného díla na stavbu k vyjímání vody na pozemkové parcele KN č. X k. ú. Ch., osada L., obec Ch. ve vlastnictví žadatelů. Hydrogeologický průzkumný vrt byl plánován pro následné využití, jako zdroj vody, pro potřeby zásobování rodinného domu č. p. X v osadě L. Žalobce odkazuje na ustanovení § 90 odst. 3 správního řádu, které stanoví, že odvolací orgán nemůže změnit napadené rozhodnutí v neprospěch odvolatele, ledaže odvolání podal také jiný účastník, jehož zájmy nejsou shodné a nebo je napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy nebo jiným veřejným zájmem. Tímto ustanovením je do odvolacího správního řízení zakomponována zásada „zákazu reformation in peus“ (změny odvoláním napadeného rozhodnutí k tíži odvolatele), která byla dříve využívána v řízení o přestupcích a správní orgán nemohl podle této zásady v odvolacím řízení změnit uloženou sankci v neprospěch obviněného z přestupku. V klasickém správním řízení tato zásada neplatí tak kategoricky jako v zákoně o přestupcích, neboť citovaným ustanovením § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu takto není ve správním řádu vyjádřena. V souladu s judikaturou Ústavního soudu nelze dovodit všeobecný zákaz změny rozhodnutí v neprospěch odvolatele a takový zákaz nevyplývá ani z práva na spravedlivý proces, který je zakotven ve čl. 5 odst. 1 Úmluvy a ni z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu č. j. III ÚS 880/08 z 28. 1. 2009). Jinými slovy řečeno změna rozhodnutí v neprospěch odvolatele je možná v případě, že odvolání podal také jiný účastník řízení, jehož zájmy nejsou shodné se zájmy odvolatele. Není totiž zpravidla možné v odvolacím řízení uspokojit všechny účastníky řízení, neboť zájmy jiného účastníka nemusí být shodné se zájmy účastníka dalšího. To dopadá na situaci žalobce, kdy zájmy žadatelů o povolení geologického průzkumného vrtu jsou odlišné od zájmů žalobce, který naopak má za to, že souhlas s provedením vrtu jej poškodí na jeho právech. Povinností správních orgánů je ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu rozhodovat v souladu s veřejným zájmem, což je třeba vykládat tak, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem, který vyplývá z dalších zákonů. V dané věci se nejednalo ani o situaci, kdy by žalobci byla napadeným rozhodnutím ukládána nějaká povinnost a změna rozhodnutí by pak představovala pro něho konkrétní újmu, neboť pak by muselo být přistoupeno k postupu vedoucího ke zrušení prvostupňového rozhodnutí a vrácení k novému projednání. V dané záležitosti však byla posouzena žádost žadatelů o udělení souhlasu k provedení hydrogeologického průzkumu na základě posudku, který byl správnímu orgánu předložen. Správní orgán posoudil žádost ve smyslu platné právní úpravy a dospěl k závěru, že nic nebrání takový souhlas udělit. Zároveň stanovil k využití tohoto souhlasu podmínky. V odvolacím řízení byly tyto podmínky žalovaným správním orgánem změněny. Jak soud výše vysvětlil, nejednalo se o změnu rozhodnutí v neprospěch odvolatele, která by představovala újmu pro odvolatele neboť změna, kterou žalovaný provedl byla upřesněním podmínek, které vyplynuly z provedeného řízení a jejich cílem bylo zajistit žadatelům reálnou možnost využití uděleného souhlasu k zamýšlenému účelu. Soud zdůrazňuje, že udělený souhlas nepředstavuje ještě sám o sobě, že bude případný vrt využit k zásobování rodinného domu pitnou vodou, neboť právě proto byly stanoveny podmínky, jejichž dodržení je třeba zkoumat, aby nedošlo u ostatních vlastníků sousedních pozemků k újmě v souvislosti se zásobování vodou z jejich zdrojů. Zároveň tyto upřesněné podmínky měly žadatelům zajistit možnost, aby byl průzkumný vrt v reálném čase, který byl taktéž upřesněn provést. Ze stanovených podmínek vyplývá, že není bráněno žalobci, aby byl přítomen při provádění vrtu, že pouze záleží na dohodě mezi žadateli a žalobcem na termínu provedení vrtu, případně má žalobce možnost zajistit přítomnost jiné osoby, která by dohlížela na objektivitu prováděných měření. Na druhou stranu má stanovená podmínka zajistit žadatelům o vrt možnost jeho reálného provedení za situace, kdy by žalobce svou opakovanou neúčastí neumožnil žadatelům provedení vrtu. Případné využití vrtu pro zásobování domu pitnou vodou by bylo možné teprve po vyhodnocení zdroje vody k tomu povolaným odborným orgánem a schválení takového postupu vodoprávním úřadem, kdy v takovém případě by opět žalobce měl možnost proti případným závěrům, ke kterým by v takovém řízení správní orgán dospěl využít opravných prostředků. Za dané situace soud, jak již výše uvedl, nehodnotí vznesenou námitku jako důvodnou.

26. Žalovaný správní orgán správně vysvětlil, že napadeným rozhodnutím nemohla být jednoznačně stanovena podmínka, že geologické práce mohou být provedeny jen a pouze v případě přítomnosti žalobce, neboť takovým postupem by bylo provedení geologických prací závislé na vůli či ochotě třetích osob. Takové postavení žalobce jako účastník řízení nemá. Pochybení žalovaného nelze shledat ani v jeho postupu, kdy souhlas vodoprávního úřadu byl udělen na dobu tří let od jeho právní moci za situace, že geologické práce budou ve lhůtě do tří let od jeho právní moci zahájeny. Jiným způsobem stanovená podmínka by měla za následek nevykonatelnost rozhodnutí, kdy tento postup nelze vnímat jako prodloužení lhůty, ve které lze průzkumný vrt provést. Jak uvedl žalovaný, geologické práce jsou prováděny dle zákona o geologických pracích a posouzení úkonů provedených žadateli podle tohoto zákona spadá do sféry správního orgánu, který postupuje podle zákona o geologických pracích. Z hlediska zájmů chráněných vodním zákonem je podstatné naplnění účelu provedených geologických prací, který sleduje ustanovení § 17 odst. 1 písm. i) vodního zákona.

27. Žalobce dále tvrdil, že námitku hloubky původní studny na pozemcích žadatelů o souhlas s provedením geologického vrtu vznesl včas, v podstatě od počátku řízení upozorňoval na skutečnost, že na pozemku žadatelů je již jedna studna zbudována a není zde důvod pro budování studny další. Zároveň navrhoval, zda by nestačilo prohloubení původní studny a nebyla bezdůvodně budována studna nová. Zároveň odmítl názor žalovaného, který vyslovil s odkazem na ustanovení § 17 odst. 1 písm. i) zákona o vodách, že se v rámci povolení průzkumného vrtu nelze řešit skutečnost, že na pozemku je již toho času jedna studna zbudována a provedením průzkumného vrtu může dojít k poškození zdroje vody v okolních studnách, a takový postup tudíž nemá oporu v právních předpisech, ani v ustálené judikatuře. Správní orgány rezignovaly na svou povinnost splnit zásadu materiální pravdy vyjádřenou v § 3 správního řádu, neboť na pozemku žadatelů dojde ke dvojímu odběru podzemní vody. Povinností správních orgánů podle žalobce bylo v řízení o povolení průzkumného vrtu zkoumat, zda není zbudování druhé studny v hloubce 40 m zcela nadbytečné a zda neohrožuje stav podzemní vody v horninových vrstvách. Závěr žalovaného hodnotí žalobce jako nesprávný. Současně vyjádřil nesouhlas s názorem správních orgánů, že v případě zásahu do jeho práv, který by byl způsoben snížením stavu podzemní vody, by se mohl nápravy domáhat prostřednictvím civilní žaloby, a to v souladu s § 29 odst. 2 vodního zákona. Správní orgány totiž nemohou rezignovat na své povinnosti, a to aktivně bránit účastníka řízení od vzniku odstranitelných škod a nikoliv na tuto svou povinnost rezignovat. Hydrogeologický posudek vycházel z vadných dat, což však správní orgány ponechaly bez povšimnutí.

28. Soud nesdílí názor žalobce, že správní orgány nezjistily řádně stav věci, v dané věci se jednalo řízení o žádosti žadatelů o povolení hydrogeologického vrtu. Správní orgány vycházely z nezpochybnitelného faktu, že v předmětné lokalitě je nedostatek vody, což nezpochybňuje ani žalobce ani zúčastněná osoba na řízení J.S. Nedostatek vody se tudíž týká i nemovitosti žadatelů o dělení souhlasu s provedením hydrogeologického vrtu manželů K. Situaci nedostatku vody se rozhodli řešit na základě návrhu odborné osoby hydrogeologa provedením nové vrtané studny, což je postup, který je podložen odborným posudkem hydrogeologa. Názor na řešení situace je sice odlišný od názoru žalobce, nicméně v řízení o žádosti je povinností správního orgánu posoudit opodstatněnost takové žádosti, zda její realizace není v rozporu s právními předpisy a v tomto řízení skutečně není prostor pro posuzování jiných návrhů na řešení nedostatku vody, který navrhoval žalobce. Správní orgán nemohl v řízení o žádost učinit nic jiného než ji po posouzení vyhovět a nebo ji zamítnout. Předmět řízení o žádosti je vymezen právě obsahem podané žádosti a správnímu orgánu nepřísluší jakkoli ji bez iniciativy žadatelů rozšiřovat či zužovat. Správnímu orgánu v tomto typu řízení pouze přísluší posoudit, zda žádost obsahuje předepsané náležitosti a v případě jejich absence vyzvat účastníka řízení, aby chybějící náležitosti doplnil. V případě nedoplnění potřebných náležitostí by nebylo možné o žádosti rozhodnout a takové řízení by muselo být zastaveno. V jiném směru správnímu orgánu nepřísluší upravovat předmět řízení a zkoumat jakékoli souvislosti tak, jak požaduje žalobce. Správní orgány se v rámci předmětu řízení, který byl vymezen podanou žádostí, správně zabývaly ve smyslu ustanovení § 17 odst. 1 písm. i) a § 1 odst. 1 vodního zákona opodstatněností podané žádosti, kterou shledaly, a proto byl s provedením geologického vrtu správně vysloven souhlas.

29. Soud neshledal důvodnou ani výtku žalobce, kterou rozporoval upozornění žalovaného na zásadu koncentrace řízení ve smyslu § 115 odst. 8 vodního zákona. Hydrogeolog zpracoval zjednodušenou dokumentaci okolních studní a zaznamenal, že stávající studna na pozemku parc. č. X v k. ú. Ch. je šachtová vystrojená betonovými skružemi o hloubce 7,5 m. K dispozici byla i fotodokumentace. Vodoprávní úřad proto neměl žádný důvod zpochybňovat a ověřovat popis této studny navíc zástupce žalobce při místním šetření tvrzení týkající se hloubky studny nikterak nezpochybnil. Podle vyjádření hydrogeologa je potřeba vody vypočítána podle přílohy č. 12 k vyhl. č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech kanalizacích pro veřejnou potřebu ve znění pozdějších předpisů. Nicméně o rozsahu odběru podzemních vod z případné budoucí studny nebylo žalobou napadeným rozhodnutím vůbec rozhodováno, a proto je námitka v tomto směru právně irelevantní. Soud proto shrnuje, jak již výše vysvětlil, že nemohlo být v předmětném řízení řešeno ani případné prohloubení stávající studny na pozemku žadatelů ani případný dvojí odběr z existující či případně nově zřízené studny. Tato otázka tudíž nebyla předmětem konkrétního řízení, a proto ani námitka žalobce týkající se těchto otázek, které v daném řízení řešeny nebyly, nemohla být ve prospěch žalobce vyřešena v odvolacím řízení. Rozhodnutím, které bylo žalobou napadeno, nebylo vydáno povolení k odběru podzemních vod, řešena byla pouze žádost o vydání souhlasu s provedením geologických prací, kdy posouzením této žádosti na základě doložených podkladů dospěl vodoprávní úřad k závěru, že žádost byla opodstatněná, a proto jí vyhověl. Žalovaný správní orgán poukázal i na fakt týkají se určité míry nejistoty při hodnocení vlivů provádění hydrogeologických vrtů ve vztahu k odběrům vody a z toho důvodu poukázal na možnost, kterou nabízí ustanovení § 29 odst. 2 vodního zákona pro případ ztráty nebo podstatného snížení množství odběru ve zdroji podzemních vod. Zároveň upozornil na skutečnost, že se jednalo o informaci, která je obsažena ve vodním zákoně, nicméně pokud by dospěl k závěru, že míra nejistoty pro stávající odběratelé podzemních vod (žalobce, osoba zúčastněná na řízení) nebylo by možné souhlas udělit. Hydrogeolog však posoudil samostatně ovlivnění okolních vodních zdrojů plánovanými vrtnými pracemi, provedl i výpočet dosahu hydraulické deprese v závislosti na hydraulických parametrech prostředí a provozního snížení hladiny podzemní vody, kdy na základě těchto výsledků vodoprávní úřad uzavřel, že neshledal důvody, které by bránily ve vydání souhlasu s provedením hydrogeologického vrtu.

30. Soud neshledal porušení zásady materiální pravdy ani zásady volného hodnocení důkazů tak jak žalobce v žalobě tvrdil. Správní orgány při vydání žalobou napadeného rozhodnutí vycházely z odborného hydrogeologického posouzení. Vzaly v úvahu, že žádost o realizaci hydrogeologického vrtu nepředstavuje žádost o zhotovení vodního díla, neboť slouží k ověření hydrogeologických poměrů v dané lokalitě a k provedení hydrodynamických zkoušek, odběrů vzorků a ověření míry ovlivnění okolních vodních zdrojů vrtnými pracemi a čerpáním v rámci hydrodynamických zkoušek. Průzkumný vrt nemůže být automaticky převeden do podoby studny, neboť pokud by mělo dojít k přeměněného vrtu na studnu, je zapotřebí získat povolení vodoprávního úřadu k odběru podzemní vody ve smyslu § 8 a povolení stavby vrtané studny ve smyslu § 15 vodního zákona. Vznesená námitka osoby zúčastněné III. týkající se nedostatku vody, nemá zatím přímou souvislost s předmětem řízení, naopak souhlas s provedením průzkumného vrtu (získání nového dalšího zdroje vody), který po vyhodnocení potřebných parametrů negativně nezasáhne do poměrů studní na sousedních pozemcích lze nahlížet jako jedno z dalších řešení nedostatku vody v lokalitě.

VII. Závěr, náklady řízení

31. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s.ř.s a věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s.ř. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává. Osobám zúčastněným na řízení soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve smyslu § 60 odst. 5 s.ř.s., jim žádnou povinnost neukládal.