č. j. 51 A 27/2020-68

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a JUDr. Michala Hájka, Ph. D., ve věci žalobce: Ing. J. F. bytem zastoupen advokátem JUDr. Tomášem Farou sídlem Táborská 411/34, Praha 4 proti žalovanému: Generální ředitelka Generálního finančního ředitelství sídlem Lazarská 15/7, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2020, čj. 10850/20/7400-11195-050821, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Včasnou žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 20. 4. 2020 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2020, čj. 10850/20/7400-11195-050821 (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 168 odst. 1 písm. b) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZSS“) a § 1 odst. 6 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Finanční správě ČR“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj (dále též „FÚJK“ či „služební orgán prvního stupně“) ze dne 16. 12. 2019, čj. 108022/19/7422-20290-307384 (dále též „prvostupňové správní rozhodnutí“).

2. V důsledku návrhu systemizace služebních a pracovních míst Finanční správy ČR a organizační struktury Finanční správy ČR ze dne 16. 9. 2019, čj. 74412/19/7400-20181-050409 schváleným usnesením vlády ČR č. 8141 ze dne 18. 11. 2019 v souladu s § 17 an. ZSS došlo s účinností ode dne 1. 1. 2020 ke změně systemizace a organizační struktury Generálního finančního ředitelství (dále též „GFŘ“), včetně související změny služebního předpisu č. 1/2018 generálního ředitele, jímž se stanoví organizační struktura a požadavky služebních a pracovních míst v orgánech Finanční správy ČR. V této souvislosti došlo s účinností od 1. 1. 2020 ke zrušení služebního místa představeného č. 221023 (dále též „dosavadní služební místo“), na kterém byl žalobce dle rozhodnutí ředitele FÚJK ze dne 24. 1. 2017 ve služebním poměru na dobu neurčitou (služební místo představeného: odborný rada/vedoucí oddělení kontrolního III, odbor kontrolní, sekce územní pracoviště v Táboře FÚJK); obor služby Daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění a hazardní hry; zařazen v 12. platové třídě.

3. Rozhodnutím ředitele FÚJK ze dne 2. 12. 2019 byl žalobce dle § 60 odst. 1 písm. a) ZSS z uvedeného služebního místa odvolán. Proti tomuto rozhodnutí nepodal žalobce odvolání.

4. Prvostupňovým správním rozhodnutím byl žalobce podle § 61 písm. b) ZSS s účinností ode dne 1. 1. 2020 převeden na služební místo 221130 – Oddělení kontrolní II Odbor kontrolní Sekce Územní pracoviště v Táboře FÚJK v oboru služby Daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění a hazardní hry; se službou na služebním místě na dobu neurčitou; se služebním označením odborný rada; se služebním působištěm v Táboře; s nástupem do služby 2. 1. 2020. Zároveň byl žalobci stanoven plat, žalobce byl zařazen do 11. platové třídy, 12. platového stupně a byl mu mj. stanoven příplatek za vedení dle § 148 odst. 1 zákona o státní službě, celkem X Kč. Obsah žaloby 5. Žalobce tak, jako v řízení před žalovaným, namítá, že služební místo, na které byl převeden, neodpovídá jeho dosavadním profesním zkušenostem a znalostem a nevytváří tak v plné míře podmínky pro uplatnění žalobcem dosaženého magisterského vzdělání.

6. Žalobce současně poukazuje na to, že jako „pouhý“ zástupce vedoucího oddělení není dle § 9 odst. 3 ZSS představeným. Zástupce si představený sám určuje ze svých podřízených (§ 9 odst. 7 ZSS); až při zastupování představeného v době jeho nepřítomnosti se považuje jeho zástupce dle ZSS za představeného.

7. V kontextu odlišnosti pozice zástupce vedoucího oddělení a vedoucího oddělení (představeného) žalobce dále popisuje, že na rozdíl od představeného, jehož jmenování, včetně ochrany proti určité svévoli, upravuje ZSS, je změna v osobě zástupce vedoucího oddělení závislá pouze na vůli představeného. Zástupce vedoucího oddělení nemá v oblasti řízení prakticky žádná oprávnění, jedná se převážně o výkon činnosti řadového zaměstnance správce daně. Organizace práce ani v nepřítomnosti vedoucího oddělení jeho zástupci neumožňuje vykonávat za něho některé činnosti, jelikož k nim není oprávněn (např. schvalování písemností aj.). Výkon služby na místě odborného rady v plné míře nevytváří podmínky pro uplatnění žalobcem dosaženého vzdělání, jeho znalostí a celoživotních zkušeností v oblasti řízení pracovního kolektivu. Nové služební zařazení v sobě zahrnuje převážnou část činností, které vykonávají zaměstnanci pouze s dosaženým vyšším odborným vzděláním. Přeřazením na nové služební místo došlo k degradaci žalobcem dosaženého magisterského vzdělání, získaných zkušeností i znalostí, které zde nemůže uplatnit.

8. S uvedenými aspekty vznesenými již v odvolání se žalovaný dle názoru žalobce dostatečně nevypořádal, čímž podle žalobce zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Způsob vypořádání se s odvolacími námitkami vztahujícími se k pravomocem zástupce vedoucího oddělení považuje žalobce za chybný a nedostatečný. Žalovaný pominul vypořádání odvolací námitky o tom, že změna v osobě zástupce vedoucího oddělení je závislá pouze na rozhodnutí představeného, ani okrajově pak není pojednána námitka stran absence oprávnění k výkonu určitých specifických činností. Celkově má žalobce za to, že nebylo naplněno žádné z kritérií vhodnosti služebního místa.

9. Žalobce dále namítá, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí rovněž nevypořádal s námitkou zachování stejného oboru služby. Argumentace žalovaného založená na tvrzení, že na novém služebním místě je požadován stejný obor služby jako na dosavadním služebním místě, je obecná a zavádějící. Obor služby „Daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění a hazardní hry“ zahrnuje široké spektrum činností zajišťovaných specializovanými pracovníky. Není možné, aby ve stejném oboru služby pracovník vykonával kteroukoli činnost na jakékoli pozici, jak tvrdí žalovaný. Žalovaný vhodnost nového služebního místa řádně neposoudil, když v napadeném rozhodnutí účelově tvrdí, že při převedení žalobce není možné považovat za vhodné služební místo toliko místo představeného.

10. Stejně tak žalovaný dle žalobce řádně nevypořádal námitky týkající se změny platové třídy, přičemž žalobce má za to, že nebyly naplněny zákonné podmínky § 79 odst. 2 písm. e) ZSS proto, aby v jeho případě došlo ke změně platové třídy bez jeho souhlasu. Takový souhlas žalobce neudělil. Ani právní úprava přijetí systemizace, která nastala v projednávané věci, neuvádí, že by mohlo dojít k takové změně služebního místa, která by byla spojena se snížením platové třídy. V žalobcově případě se přeřazení do nižší platové třídy vztahuje k přijetí systemizace dle § 17 ZSS, nikoli dle § 18 ZSS. Žalovaným odkázaný judikát Krajského soudu v Brně (ze dne 14. 11. 2019, č. j. 62 Af 47/2018) na projednávanou věc nedopadá.

11. Závěrem žalobce opětovně shrnul vyslovené námitky s tím, že žalovaný pochybil při posouzení vhodnosti nového služebního místa, nesprávně vyhodnotil kritéria schopností a dosavadních zkušeností žalobce, oboru služby i zařazení do platové třídy. V návaznosti na shrnutí žalobní argumentace žalobce závěrem uvedl, že nebyl-li žalovaný schopen převést žalobce na místo, které by splňovalo kritéria vhodnosti uvedené v ZSS, měl jej postavit mimo výkon služby dle § 62 ZSS. Shrnutí vyjádření žalovaného 12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby, v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dle jeho hodnocení lze státního zaměstnance, který vykonával službu na služebním místě představeného, v souladu se zákonem převést na služební místo řadového referenta, jak plyne z § 61 odst. 1 písm. b) ZSS. Z tohoto ustanovení a ani z jiného předpisu nevyplývá, že při převedení z důvodů odvolání ze služebního místa existuje nárok na převedení výhradně na služební místo představeného. V důsledku toho by taková úprava založená na určitém druhu definitivy zaměstnance znevýhodňovala, neboť by snižovala jeho šanci na nalezení vhodného služebního místa.

13. Tvrzení, že zástupce představeného nevykonává ani po dobu jeho nepřítomnosti všechny jeho činnosti, nevyplývá ze ZSS ani není žalobcem doloženo. Žalovaný je rovněž přesvědčen, že nové služební místo odpovídá žalobcově kvalifikaci, žalobce bude nadále působit ve stejném oboru služby a vykonávat obdobné činnosti. Veškeré odvolací námitky byly vypořádány způsobem souladným se zákonem. Služební orgán je oprávněn převést konkrétního zaměstnance na o něco méně kvalifikovanou práci v nižší platové třídě, která odpovídá jeho dosaženému vzdělání dle Přílohy č. 1 k ZSS. Podstatný obsah správního spisu 14. Rozhodnutím ředitele Finančního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 2. 12. 2019 byl žalobce dle § 60 odst. 1 písm. a) ZSS odvolán ze služebního místa představeného 221023 – odborný rada / vedoucí Oddělení kontrolního III Odbor kontrolní sekce ÚP v Táboře FÚJK s výkonem oboru služby Daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění a hazardní hry se služebním označením odborný rada / vedoucí oddělení a služebním působištěm v Táboře z důvodu změny systemizace služebních pracovních míst.

15. Dne 9. 12. 2019 proběhlo ústní jednání s žalobcem, jehož předmětem bylo seznámení žalobce se služebním místem, na které bude postupem dle § 61 odst. 1 písm. b) ZSS převeden. Žalobce se změnou služebního místa nesouhlasil, považoval je za nevhodné ve smyslu ZSS.

16. Představený - vedoucí oddělení Ing. R. K. dne 10. 12. 2019 - provedl posouzení vhodnosti žalobce pro vybrané pracovní místo s tím, že žalobce je nejvhodnějším kandidátem na dané služební místo, které je pro něho vhodným místem. Dále představená konstatovala snížení platové třídy a možný negativní dopad na žalobce s tím, že i přesto je možné u žalobce předpokládat řádný výkon služby. Dále představená uvedla, že žalobce byl na jednání dne 9. 12. 2019 seznámen s novým služebním místem a okolnostmi jeho převedení a nevznesl proti tomu žádné připomínky.

17. Dle návrhu na platové zařazení ze dne 9. 12. 2019, dosavadní platové zařazení žalobce činilo X Kč, navrhované platové zařazení činilo X Kč, rozdíl v platovém zařazení představuje částka X Kč.

18. Z přehledu volných míst ze dne 1. 1. 2020 plyne, že v ÚP v Táboře jsou dvě volná místa, odd. majetkových daní, 9. platová třída, odd. vyměřovací, 10. platová třída.

19. Správním rozhodnutím prvního stupně ze dne 16. 12. 2019 služební orgán převedl žalobce postupem podle § 61 odst. 1 písm. b) ZSS na nové služební místo. Průběh ústního jednání 20. Dne 3. 11. 2021 proběhlo ve věci ústní jednání za účasti žalobce a žalovaného. Oba účastníci odkázali na svá dosavadní podání.

21. Žalobce nad rámec svých dosavadních podání uvedl, že jako představený v souladu s § 9 ZSS organizoval podřízené státní úředníky, řídil je, kontroloval výkon služebních činností, přiděloval práci, dohlížel na řádný výkon služby, řešil dílčí personální otázky a materiální zabezpečení úseku. Po převedení na nové služební místo, když kontrolní oddělení řešilo vyplácení kompenzačních bonusů v souvislosti s pandemií COVID-19, žalobce rozděloval práci (žádosti) mezi ostatní úředníky, kontroloval a schvaloval poukazy k výplatě bonusů a schvaloval příkazy k jejich vyplacení. V posledních cca 4 měsících má žalobce řadit žádosti dle abecedního seznamu k archivaci, což může dělat člověk s nižším vzděláním.

22. Žalobce při jednání soudu předložil strukturovaný přehled svého vzdělání a dosavadní pracovní praxe na podporu toho, že byl většinu ze své 32 leté kariéry vedoucím pracovníkem. Dále předložil charakteristiku služebního místa pro státního zaměstnance ze dne 4. 1. 2021 s tím, že tato charakteristika se od okamžiku převedení nezměnila. Tyto listiny provedl soud při jednání jako důkaz. Právní hodnocení soudu 23. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

24. Jelikož nebyly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s., rozhodl soud při jednání konaném dne 3. listopadu 2021. V rámci ústního jednání žalobce i žalovaný setrvali na svých písemných vyjádřeních.

25. Žaloba není důvodná.

26. Předmětem tohoto soudního přezkumu je posouzení vhodnosti služebního místa, na které byl žalobce převeden a dále to, zda k tomuto převedení byl s ohledem na změnu platové třídy vyžadován jeho souhlas či nikoli. Rozhodnutí o odvolání žalobce z dosavadního služebního místa není předmětem tohoto řízení, stejně tak není předmětem tohoto rozhodnutí sama systemizace, na jejímž základě byl žalobce odvolán a převeden na nové služební místo.

27. Žalobce má za to, že žalovaný jeho odvolací námitky řádně nevypořádal, čímž zatížil své rozhodnutí vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti. Nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi námitkami, které v něm byly uplatněny, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí zpravidla spočívající v nedostatku jeho důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007-84). Takovou vadu žalobou napadeného rozhodnutí krajský soud nezjistil. Žalovaný vznesené odvolací námitky dostatečným způsobem vypořádal. Úkolem žalovaného přitom není reagovat na každý dílčí argument, který žalobce ve svém odvolání předložil. Žalovaný oproti žalobním námitkám předložil přezkoumatelnou ucelenou argumentaci, která ve svém souhrnu na námitky žalobce postačujícím způsobem reaguje. To, že žalobce s žalovaným nesouhlasí, nezpůsobuje nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí.

28. Na prvním místě se soud zabýval námitkou porušení § 79 odst. 2 písm. e) ZSS, dle kterého platí, že „změnu služebního místa spojenou se snížením platové třídy lze bez souhlasu státního zaměstnance provést jen v případech stanovených tímto zákonem nebo na základě zákona, kterým se mění působnost služebního úřadu“.

29. Dle § 44 písm. h) ZSS je změnou služebního poměru mj. převedení na jiné služební místo.

30. Dle § 60 odst. 1 písm. a) ZSS platí, že „ten, kdo představeného na dané služební místo jmenoval, jej z tohoto služebního místa odvolá, jen pokud došlo ke zrušení služebního místa představeného“. Dle § 61 odst. 1 písm. b) ZSS platí, že vedoucí státní zaměstnanec - představený se „převede na jiné služební místo, nemůže-li vykonávat službu na dosavadním služebním místě v důsledku odvolání ze služebního místa představeného“.

31. V případě „řadových“ zaměstnanců dle § 61 odst. 1 písm. c) platí, že státní zaměstnanec je převeden na jiné služební místo, nemůže-li vykonávat službu na dosavadním služebním místě v důsledku zrušení jeho služebního místa z důvodu změny systemizace. Z uvedených ustanovení mj. plyne, že právní úprava převedení představených státních zaměstnanců a „řadových“ státních zaměstnanců je založena na obdobném principu. Tento závěr krajského soudu má význam ve vztahu k níže citované judikatuře Nejvyššího správního soudu.

32. Ke zrušení služebního místa může dojít v důsledku změny organizační struktury služebního úřadu v návaznosti na systemizaci schválenou vládou České republiky, jak vyplývá z § 17 až 19 zákona o státní službě. Ustanovení § 17 ZSS upravuje systemizaci vycházející ze závazných pravidel pro organizaci služebních úřadů tak, aby byl zajištěn řádný výkon působnosti služebního úřadu, k čemuž je stanovován počet služebních míst státních zaměstnanců, kteří nejsou představenými, kteří jsou představenými a jejich klasifikace platovými třídami, objem prostředků na platy atd. Systemizaci schvaluje vláda na následující kalendářní rok, tj. s účinností od 1. 1. následujícího roku. Ustanovení § 18 ZSS upravuje tzv. změnu systemizace, která je prováděna v průběhu roku poté, co systemizace dle § 17 ZSS nabyla účinnosti. Dle § 18 odst. 2 ZSS platí, že „[z]měna systemizace, která spočívá ve změně počtu služebních míst, objemu prostředků na platy státních zaměstnanců a zaměstnanců na služebních místech nebo změně platové třídy, v níž je zařazeno služební místo, o více než jednu třídu dolů nebo o dvě třídy nahoru, je přípustná, jen dojde-li ke změně působnosti služebního úřadu nebo k podstatné změně podmínek, za kterých byla systemizace schválena.“ 33. Otázkou, zda lze v případě zrušení služebního místa v důsledku systemizace převést státního zaměstnance bez jeho souhlasu na jiné služební místo, se v minulosti opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud se závěrem, že je-li služební místo zákonně provedenou systemizací zrušeno (nikoli pouze změněno), je převedení státního zaměstnance na jiné služební místo možné, a to i v případě, že změna služebního místa je spjata se změnou platové třídy. Nejvyšší správní soud se přitom výslovně zabýval i aplikací § 79 odst. 2 písm. e) věty třetí ZSS, který tvoří podstatu žalobcovy argumentace.

34. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 16. 12. 2020, č. j. 1 Ads 290/2020-26 (rozsudky správních soudů jsou dostupné na www.nssoud.cz), v návaznosti na převedení „řadového“ státního zaměstnance na jiné služební místo po zrušení dosavadního místa v důsledku změny systemizace uvedl, že „při použití jazykového výkladu z citovaných ustanovení zákona o státní službě (§ 79 odst. 2 písm. e) ZSS a § 61 odst. 1 písm. c) ZSS) vyplývá, že převedení na jiné služební místo, spojené se snížením platové třídy, lze bez souhlasu státního zaměstnance provést pouze v důsledku zrušení jeho služebního místa z důvodu změny systemizace, nikoliv toliko pro změnu služebního místa, nejde-li o situaci stanovenou výslovně zákonem (srov. § 18 odst. 2 zákona o státní službě).“ V obecné rovině Nejvyšší správní soud dále uvedl, že „převedení na jiné služební místo, spojené se snížením platové třídy, lze bez souhlasu státního zaměstnance provést pouze v důsledku zrušení jeho služebního místa z důvodu změny systemizace, nikoliv toliko pro změnu služebního místa, nejde-li o situaci stanovenou výslovně zákonem (srov. § 18 odst. 2 zákona o státní službě). (…) Zákon o státní službě (…) výslovně hovoří pouze o zrušení jako důvodu pro převedení na jiné služební místo bez souhlasu zaměstnance v případě systemizace dle § 17 zákona o státní službě, nikoli o změně. (…) Ke snížení platové třídy bez souhlasu zaměstnance v důsledku systemizace dochází v souvislosti se zánikem služebního místa a s převedením na jiné služební místo, nikoliv pro formální úpravy tohoto místa. (…) [N]a základě systemizace dle § 17 zákona o státní službě (je-li zákonná) může dojít k redukci počtu služebních míst klasifikovaných platovou třídou. Výslovně se v něm však nehovoří o tom, že lze státního zaměstnance převést (zařadit) na změněné služební místo bez jeho souhlasu, jak to vyžaduje § 79 odst. 2 písm. e) zákona o státní službě. Má-li totiž být zaměstnanec převeden bez svého souhlasu na jiné služební místo, nestačí k tomu změna služebního místa, resp. jeho náplně.“ (důraz doplněn). Jakkoli uvedené vyslovil Nejvyšší správní soud v případě „řadové“ státní zaměstnankyně, nikoli představené – vedoucí zaměstnankyně, jedná se principiálně o totožnou situaci. Smysl, účel právní úpravy a její mechanismus je obdobný a právní hodnocení Nejvyššího správního soudu je plně přenositelné.

35. V citované věci bylo převedení dle hodnocení správních soudů realizováno nikoli na základě faktického zrušení služebního místa, ale na základě jeho formální úpravy. V takovém případě pak správní soudy dle shora uvedeného dospěly k závěru, že ve smyslu § 79 odst. 2 písm. e) ZSS je souhlas zaměstnance nutný, naopak v situaci, ve které dochází ke zrušení služebního místa v návaznosti na zákonnou systemizaci, souhlas zaměstnance nutný není. V nyní přezkoumávané věci byl žalobce vedoucím úředníkem – představeným, který byl samostatným rozhodnutím odvolán a následně samostatným nyní přezkoumávaným rozhodnutím převeden, jak má soud i z obsahu samotné žaloby a žalobou napadeného rozhodnutí za prokázané, na zcela jiné služební místo. Jak již krajský soud uvedl, to, že v případě představeného úředníka je postupováno podle odlišných ustanovení zákona, není podstatné, neboť úprava § 60 odst. 1 písm. a) ZSS a § 61 odst. 1 písm. c) ZSS ve své podstatě odpovídá § 61 odst. 1 písm. c) ZSS pouze s tím rozdílem, že „řadového“ úředníka není nutné z povahy věci ze služebního místa odvolávat.

36. Skutkově a právně obdobnou situaci řešil Nejvyšší správní soud i ve svém rozsudku ze dne 15. 9. 2020, č. j. 4 Ads 423/2019-70, v jehož rámci posuzoval odvolání stěžovatele – představeného státního úředníka postupem dle § 60 odst. 1 písm. a) ZSS a jeho převedení na jiné služební místo postupem dle § 61 odst. 1 písm. c) ZSS tak, jak tomu bylo i v nyní přezkoumávané věci. K otázce zákonnosti rozhodnutí o odměňování stěžovatele na novém služebním místě, tj. k poklesu platové třídy bez souhlasu stěžovatele Nejvyšší správní soud uvedl, že „[p]ři převedení státního zaměstnance na jiné služební místo, k němuž dochází v důsledku jeho odvolání ze služebního místa představeného, nestanoví znění § 61 ani jiného ustanovení zákona o státní službě povinnost jej zařadit do stejné platové třídy nebo jen o jednu třídu níže ani přihlížet k jeho dosavadnímu služebnímu zařazení na nejvyšších stupních hierarchie služebního úřadu. Služební orgán tak může při převedení takového státního zaměstnance na méně kvalifikované služební místo tohoto zařadit do takové nižší platové třídy, která odpovídá jeho dosaženému vzdělání podle přílohy č. 1 k zákonu o státní službě. Ostatně pokud podle § 18 zákona o státní službě lze po nabytí účinnosti systemizace snížit platové třídy státních zaměstnanců o více než jednu pouze při změně působnosti správního úřadu nebo podstatné změně podmínek, za kterých byla systemizace schválena, pak nemůže být žádných pochybností, že takto lze postupovat i v důsledku úpravy ještě neúčinné systemizace na další kalendářní rok schválené podle § 17 téhož zákona.“ 37. Závěry Nejvyššího správního soudu z obou citovaných rozsudků považuje krajský soud za přiléhavé a plně přenositelné i na nyní přezkoumávanou věc. S vyslovenými závěry se krajský soud plně ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Argumentaci žalobce, který v podané žalobě pouze ve zcela obecné rovině odkazuje na § 79 odst. 1 písm. e) věty třetí ZSS s odkazem na § 18 odst. 2 ZSS, který však, jak plyne ze shora uvedeného, vykládá nesprávně, tím považuje krajský soud za vypořádanou.

38. V kontextu této námitky žalobce dále namítá, že jím uplatněná totožná odvolací námitka nebyla žalovaným vypořádána. Žalovaný ve svém rozhodnutí obdobnou odvolací námitku pojednal na str. 6 svého rozhodnutí, kde se zabýval intepretací rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2019, č. j. 62 Af 47/2018-74, na který žalobce ve svém odvolání poukazoval (stejně tak činí v podané žalobě), s tím, že závěry tohoto rozsudku interpretoval žalovaný opačně než žalobce. Rozsudek Krajského soudu v Brně je napaden kasační stížností, o které nebylo doposud rozhodnuto. To, že žalovaný se explicitně nezabýval obsahem § 79 odst. 1 písm. e) věty třetí ZSS, nezpůsobuje nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Krajský soud v Brně svůj rozsudek založený na jiných skutkových okolnostech (faktická změna obsahu služebního místa – vykonávané práce) postavil na interpretaci § 79 odst. 1 písm. e) věty třetí ZSS a jeho vlastního výkladu § 17 a 18 odst. 2 ZSS, který je odlišný od výkladu Nejvyššího správního soudu v citovaných rozsudcích. Výklad Krajského soudu v Brně je založen na důrazu nutnosti existence explicitní zákonné úpravy systemizace o možné změně platové třídy bez souhlasu zaměstnance, což v kontextu výkladu Nejvyššího správního soudu považuje soud za výklad nesprávný a neudržitelný, neboť takový výklad by činil řádnou systemizaci dle § 17 ZSS nepoužitelným nástrojem, který by v praxi musel být nelogicky nahrazen mimořádnými systemizacemi dle § 18 ZSS v průběhu roku. S výkladem Nejvyššího správního soudu se z důvodu, které uvedl sám Nejvyšší správní soud, zdejší soud ztotožňuje. Žalovaný na obsah žalobcem poukazovaného rozsudku reagoval, argumentačně mu oponoval.

39. Soud se neztotožnil ani s druhým okruhem žalobních námitek týkajících se otázek vhodnosti služebního místa, na které byl žalobce převeden. Při svém hodnocení krajský soud vycházel z judikatury Nejvyššího správního soudu, který se již obdobnými námitkami v obdobných věcech zabýval.

40. Jakkoli ZSS posiluje postavení státních zaměstnanců, neposkytuje jistotu zachování stávajícího služebního místa, jak plyne již ze shora uvedeného. Dojde-li ke změně systemizace a služební místo státního zaměstnance zanikne, je zaměstnanec převeden na jiné vhodné místo, přičemž neexistuje nárok zaměstnance na převedení na konkrétní jím požadované místo, ani nárok na to, aby byl převeden pouze na místo ve stejné platové třídě. Jak Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 15. 9. 2020, č. j. 4 Ads 423/2019-70, uvedl: „Zákon o státní službě tedy představeným ani dalším státním zaměstnancům neposkytuje jistotu zachování stávajícího služebního místa. Naopak v případě schválení nové systemizace a organizační struktury služebního úřadu umožňuje služební zařazení státních zaměstnanců změnit a v krajních případech jejich služební poměr z organizačních důvodů ukončit… státní zaměstnanec, který byl odvolán ze služebního místa představeného, může být převeden pouze na jiné služební místo, které vyhovuje kritériu vhodnosti, jak správně uvedl městský soud. Jedná se přitom o neurčitý právní pojem zahrnující jevy nebo skutečnosti, které nelze zcela přesně právně definovat a jejichž obsah a rozsah se může měnit v závislosti na čase a místě aplikace právní normy. V rámci interpretace neurčitého právního pojmu přitom správní orgán musí aspoň rámcově objasnit jeho obsah a význam z hlediska toho, zda lze do něho zařadit i posuzovanou věc. Při výkladu neurčitého právního pojmu je správní orgán rovněž povinen se zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, aby mohl následně posoudit, zda patří do rozsahu neurčitého právního pojmu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2005, č. j. 5 Afs 151/2004 - 73, publikovaný pod č. 701/2005 Sb. NSS).“ 41. Služební orgány při posuzování vhodnosti nového služebního místa vycházely z metodických pokynů a hodnotily dosavadní praxi žalobce, jeho služební výsledky, pracovní náplň nového služebního místa, obor služby, vzdělání žalobce a požadavky na vzdělání na novém služebním místě, zdravotní způsobilost žalobce a místo výkonu služby. Tím dle hodnocení krajského soudu dostály svým zákonným povinnostem. Žalobce v rámci svých námitek konstantně uvádí, že žalovaný se s jeho námitkami nedostatečně vypořádal; jakkoli je způsob, který žalovaný pro vypořádání se s odvoláním žalobce a jeho námitkami stručnější, hodnotí jej krajský soud jako dostačující. Podkladem rozhodnutí služebních orgánů bylo posouzení vhodnosti ze dne 10. 12. 2019.

42. Co se obsahu samotného hodnocení týče, krajský soud neshledal, že by se služební orgány dopustily žalobcem popisovaných vad. Podstata žalobcovy argumentace je založena na nesouhlasu s jeho převedením na služební místo, na kterém již nebude vedoucím – představeným státním úředníkem. Jak plyne ze shora řečeného, státní úředník nemá v takovémto případě právní nárok na to, aby byl převeden na konkrétní služební místo, není zde nárok na to, aby odvolaný vedoucí úředník byl převeden pouze na místo vedoucího. Jak uvádí Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 4 Ads 423/2019-70, „není rozhodné, zda by pro stěžovatele bylo vhodné i nějaké jiné volné služební místo, neboť na obsazení konkrétní pozice ve státní službě neměl právní nárok. Bylo proto na úvaze služebního orgánu prvního stupně, na které z potencionálně vhodných služebních míst stěžovatele převede, přičemž mohl přihlédnout i k potřebám státní služby.“ Ve spise je založen výpis volných míst ke dni 1. 1. 2020, ze kterého plyne, že na ÚP Tábor byla volná „řadová“ služební místa v 9. a 10. platové třídě. Sám žalobce v tomto směru žádnou argumentaci nevznáší.

43. Služební orgány posoudily žalobcovo vzdělání, jeho dosavadní služební výsledky i praxi a zhodnotily jej jako nejlepšího kandidáta na dané služební místo, na kterém bude žalobce zároveň zástupcem vedoucího dle § 9 odst. 7 ZSS.

44. Dle § 9 odst. 7 ZSS platí, že „představený ze svých přímo podřízených představených určí jednoho, který je jeho zástupcem. Nemá-li představený přímo podřízené představené, nebo jde-li o vedoucího služebního úřadu náměstka pro řízení sekce nebo o ředitele odboru v ministerstvu nebo v Úřadu vlády, určí zástupce ze svých podřízených státních zaměstnanců. Takto určený státní zaměstnanec zastupuje představeného v plném rozsahu jeho činnosti; přitom se považuje za představeného.“ Podle § 14 odst. 3 a 4 ZSS pak platí, že „vedoucí služebního úřadu může pověřit výkonem svých pravomocí, s výjimkou rozhodování ve věci přijetí do služebního poměru, jmenování na služební místo představeného, odvolání ze služebního místa představeného nebo skončení služebního poměru, svého zástupce. V době nepřítomnosti vedoucího služebního úřadu vykonává jeho zástupce všechny pravomoci vedoucího služebního úřadu, s výjimkou rozhodování ve věci přijetí do služebního poměru, jmenování na služební místo představeného, odvolání ze služebního místa představeného nebo skončení služebního poměru.“ 45. Určení zástupce je pravomocí představeného, ani toto určení či odvolání nemůže být libovolné a musí splňovat určité požadavky; ostatně spolu s určením či odvoláním zástupce musí být rovněž rozhodováno o platu – příspěvku za vedení dle § 146 ZSS. V kontextu toho, že žalobce neměl nárok na to, aby byl jmenován na konkrétní pozici, kterou by on sám považoval subjektivně za vhodnou, považuje soud obecnou argumentaci žalobce o absentující ochraně proti svévoli nadřízených za vypořádanou. Čistě hypotetická úvaha založená na teoreticky možné libovůli nadřízených vůči svým zástupcům není způsobilá zasáhnout do veřejných subjektivních práv žalobce, kterým soud v tomto řízení poskytuje ochranu.

46. To, že pravomoci zástupce vedoucího oddělení nejsou po celou dobu výkonu služby totožné s pravomocemi vedoucího oddělení, není důvodem, pro který by bylo možné považovat služební místo za nevhodné. Ostatně žalobce v tomto směru zůstává pouze v obecné rovině a již ani neuvádí, jakým způsobem byl on sám pověřen či nepověřen ve smyslu § 14 odst. 3 ZSS určitým výkonem pravomocí vedoucího. Nelze ani akceptovat žalobcem vyslovené domněnky o tom, že zástupce vedoucího je ve své podstatě pouze „řadovým“ úředníkem, neboť jak plyne ze zákona a napadených rozhodnutí, žalobci byl mj. přiznán příplatek za vedení a z povahy služebního místa se předpokládá faktický výkon pravomocí zástupce vedoucího, neboť v opačném případě by se jednalo o zcela nadbytečnou pozici a neúčelné vynakládání státních prostředků, přičemž výkon určitých specifických činností zástupce vedoucího zákon sám předpokládá. Subjektivní nesouhlas žalobce a jeho degradace významu zástupců vedoucích, potažmo i samotných řadových referentů, není objektivním důvodem pro nevhodnost služebního místa.

47. Co se vzdělání žalobce týče, zvolené služební místo je zařazeno v 11. platové třídě, ve které je dle přílohy č. 1 ZSS vyžadováno bakalářské či magisterské vzdělání. Tvrzení žalobce o tom, že postačuje pouze vyšší odborné vzdělání, není pravdivé. Zvolené místo odpovídá dosaženému stupni vzdělání žalobce a nelze proto hovořit o jakékoli dehonestaci či degradaci jeho vzdělání.

48. Žalovaný se zabýval i oborem služby, který zůstal zachován. Jakkoli žalobce fakticitu zachování oboru služby rozporuje, žádné konkrétní argumenty nevznáší. Žalobce zcela obecným způsobem hovoří o širokém rozsahu vykonávaných činností v rámci daného oboru služby, aniž by přitom závěry žalovaného rozporoval ve vztahu ke své vlastní osobě či k výkonu konkrétních činností, které by v rámci oboru služby nebyly vhodné apod. Faktická rozdílnost oboru služby, resp. konkrétních vykonávaných činností, se nepodává ani ze zařazení žalobce na konkrétní oddělení – v obou případech oddělení kontroly. Odkazuje-li žalobce v podané žalobě na přílohu 1. ZSS, kde je uveden výčet platových tříd, charakteristika práce a potřebné vzdělání, lze snad pouze podotknout, že byl-li žalobce schopen vykonávat stejný obor služby na služební pozici ve 12. platové třídě s vyžadovaným magisterským vzděláním, nelze mít za to, že výkon totožného oboru služby v 11. platové třídě s magisterským vzděláním by byl prima facie nevhodný, byť je zde připuštěno také vzdělání v bakalářském stupni. Není pravdou, že by se z pozice platové třídy jednalo o služební místo, na které by postačovalo vyšší odborné vzdělání.

49. Na uvedených závěrech nic nemění ani žalobcem předložená charakteristika služebního místa, neboť z této charakteristiky neplynou pro projednávanou věc žádné podstatnější závěry. Jako nejnáročnější činnost, od které se odvíjí zařazení do platové třídy, je zde uvedena činnost 2.02.11.01 „Koordinace a metodické usměrňování rozhodujících směrů výkonu správy daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění, zahrnující stanovení jednotlivých pravidel pro uplatňování pravomoci správce daně.“ Dále je uveden výčet vykonávaných činností: již citovaná koordinace; zástup vedoucího oddělení dle § 9 odst. 7 ZSS s tím, že je rovněž stanoveno, že ve smyslu uvedeného ustanovení žalobce zastupuje vedoucího oddělení v plném rozsahu činnosti; provádění daňové kontroly a postupy k odstranění pochybností zejm. daně z příjmů; vyhotovování zpráv o daňových kontrolách včetně jejich projednávání s daňovým subjektem a sada činností týkající se vedení daňového řízení, projednávání správních deliktů, ukládání pokut, spolupráce s jinými orgány. Z uvedeného nelze činit žádné konkrétní závěry stran zachování oboru služby, resp. toho, že v rámci téhož oboru služby by žalobce měl vykonávat činnosti, které by bylo ve smyslu posouzení vhodnosti daného služebního místa nevhodné.

50. Uvedené skutečnosti prima facie nevedou k závěru o nevhodnosti služebního místa, naopak je z nich zřejmé, že žalobce je zástupcem vedoucího, nejedná se pouze o formální pozici. Vedle této funkce žalobce vykonává i další činnosti, což však nebylo sporné. Takové činnosti pak z povahy věci vedoucí oddělení nevykonává, či je nevykonává v takovém rozsahu. Popis faktické činnosti, kterou žalobce vykonával v roce 2020 a 2021 za mimořádné pandemické situace, není pro rozhodování soudu s ohledem na limity § 75 s. ř. s., dle kterého soud vychází při projednání věci ze skutkového a právního stavu, který zde byl v okamžik rozhodování žalovaného správního orgánu, cela podstatná. Nikdo v roce 2019 nemohl přihlížet k tomu, jakou činnost budou jednotlivý státní úřednici s ohledem na potřeby státu v takové výjimečné době přesně vykonávat. I přesto nelze z předestřeného popisu činnosti učinit závěr, že nové služební místo žalobce by bylo nevhodné. Žalobce se dle svého vyjádření podílel zásadním způsobem na chodu oddělení, rozděloval práci mezi ostatní úředníky, schvaloval jejich výstupy apod. Je-li snad nyní jedinou pracovní náplní žalobce třídění žádostí dle abecedy pro její archivaci, nelze na základě výjimečného vývoje v návaznosti na pandemii COVID-19 činit závěry o zjevné nevhodnosti určeného služebního místa.

51. K předloženému přehledu praxe a vzdělání žalobce soud uvádí, že praxe žalobce nebyla nikým rozporována, rozporováno nebylo ani jeho vzdělání.

52. Ke všemu shora uvedenému soud pro úplnost dodává, že již ze samotného platového ohodnocení žalobce, které kleslo o cca 6,7% oproti předchozímu stavu a pohybuje se nad průměrnou hrubou měsíční nominální mzdou v roce 2020 a 2021 (srov. veřejně dostupné údaje na czso.cz), nelze mít za to, že žalobce by byl pověřen „podřadnou“ pracovní činností, neboť jeho platové hodnocení, které ze zákona odpovídá náročnosti vykonávané práce, takovému v žalobě naznačovanému závěru nesvědčí. Závěr a náklady řízení 53. Soud uzavírá, že žalovaný při posouzení vhodnosti nového služebního místa nepochybil, vyhodnotil adekvátně všechna požadovaná kritéria ve vztahu k žalobci i novému služebnímu místu, na které byl žalobce převeden, a to včetně platové třídy. Žalovaný se dostatečným a srozumitelným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami, žalobou napadené rozhodnutí netrpí žádnou ze žalobcem vytčených vad. Nelze požadovat po správním orgánu, aby reagoval na každou marginální část námitky za předpokladu, že vypořádání takové námitky obsahuje veškeré nosné myšlenky a argumenty v námitce obsažené. Soud shledal žalobcem předložené námitky nedůvodnými, a proto žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

54. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první ve spojení s § 60 odst. 7 s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.