Č. j. 51 A 40/2020-20

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: J.M. bytem X zastoupena daňovým poradcem Ing. Františkem Mejtou sídlem třída Národní svobody 33/7, 397 01 Písek proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihočeský kraj se sídlem Mánesova 1803/3a, 371 87 České Budějovice v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu spočívajícího v neumožnění nahlížení do vlastní daňové informační schránky takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalobkyni se vrací přeplatek soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Soud žalobkyni vyzývá, aby ve lhůtě 7 dnů sdělila číslo účtu, na který ji bude přeplatek soudního poplatku vyplacen.

Odůvodnění

I. Shrnutí žaloby

1. Žalobou podanou ke krajskému soudu dne 3. 8. 2020 se žalobkyně domáhá vyslovení nezákonnosti zásahu žalovaného spočívajícího v neumožnění nahlížení do vlastní daňové informační schránky. Žalobkyně, resp. její zmocněnec podal prostřednictví své vlastní datové schránky přihlášku k nahlížení do daňové informační schránky, na kterou žalovaný reagoval výzvou k odstranění vad podání, přičemž požadoval odstranění vad zcela specifickým způsobem, a to příkazem pro žalobkyni učinit podání zcela nové. Při ústním jednání dne 22. 5. 2020 s žalovaným vyšlo najevo, že žalovanému bylo zřejmé, kdo přihlášku činí a co navrhuje. Přesto nebylo žalobkyni nahlížení do daňové informační schránky žalovaným umožněno. Žalobkyně se tak domnívá, že výše popsaným zásahem došlo k zásahu do jejích práv, neboť nebyl žádný důvod k odepření přístupu do daňové informační schránky.

2. Žalobkyně proto navrhla, aby soud vydal rozsudek: „Určuje se, že neumožnění žalobkyni nahlížet do vlastní daňové informační schránky bylo/je nezákonným zásahem správního orgánu. Žalobkyni se přiznává právo na náhradu nákladů, které je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.“ II. Shrnutí vyjádření žalovaného 3. Žalovaný nejprve shrnuje ve svém podání relevantní právní úpravu, především § 69, § 69a, § 69b a § 74 zákona č. č. 280/2009 Sb. daňového řádu.

4. V projednávané věci byla podána přihláška k nahlížení do vlastní daňové informační schránky žalobkyně prostřednictvím cizí datové schránky, a to datové schránky jejího obecného zmocněnce. Údaje o tom, že přihláška je podávána zmocněncem, nebyla v přihlášce vyplněna. Vyplnění údajů o zástupci žadatele slouží mimo jiné k potvrzení možného nahlížení do daňové informační schránky v případě zmocněných zástupců. Přihláška k nahlížení do informační schránky je automaticky zpracovávána systémem bez možnosti ručního zásahu a vyžaduje proto bezvadnost. Žalovaný konstantně žalobkyni poučoval, že přihláška k nahlížení do daňové informační schránky nemůže být z uvedeného důvodu zpracována, neboť systém na ni reaguje chybovým hlášením.

5. Tvrzení žalobkyně o podání přihlášky bez jakýchkoliv vad není pravdivé, žalobkyně se dopustila chyby při vyplňování tiskopisu neuvedením údajů o zástupci žadatele. Absenci povinných údajů ve formuláři ověřila úřední osoba. Žalovaný nemohl nikterak zasáhnout do podání žalobkyně, aby chybějící údaje z moci úřední doplnil. Vadu podání lze v tomto případě zhojit pouze zcela novým, bezvadně vyplněným podáním přihlášky k nahlížení do daňové informační schránky, neboť žalovaný je v dané věci limitován technicky možnými postupy.

6. Vzhledem k výše uvedenému navrhuje žalovaný, aby soud žalobu podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl pro nedůvodnost.

III. Obsah daňového spisu

7. Z plné moci ze dne 20. 9. 1995 založené u správce daně (územní pracoviště Písek) plyne zmocnění pro F.M. k zastupování žalobkyně u žalovaného.

8. Dne 22. 5. 2020 podala žalobkyně žádost o zřízení daňové informační schránky, o kladném vyřízení své žádosti byla žalobkyně vyrozuměna sdělením příslušného finančního úřadu ze dne 25. 5. 2020.

9. Dále žalobkyně dne 22. 5. 2020 podala přihlášku k nahlížení do daňové informační schránky, na což systém reagoval chybovým hlášením – „N 2788 pro přístup. ex. aktivní záznam dané DatS v RDS“. Pověřená úřední osoba žalovaného se v návaznosti na tuto chybu dne 27. 5. 2020 dotazovala Generálního finančního ředitelství, jak má postupovat, neboť přihláška byla poslána zmocněncem žalobkyně (daňový poradce s plnou mocí), žádost byla vyřízena bez problémů, ale v systému nelze žádost zpracovat z důvodů uvedení chyby. Z odpovědi Generálního finančního ředitelství plyne, že v přihlášce nejsou vyplněny údaje o zastupující osobě. Je vyplněna pouze osoba žadatele, která ale nevlastní datovou schránku, ze které je dokument zaslán. Náprava této chyby je možná jen novým podáním přihlášky.

10. Na základě těchto informací byl dne 3. 6. 2020 vyzván zástupce žalobkyně k opravě jeho žádosti zasláním nové přihlášky podle § 74 odst. 1 daňového řádu. Dále byl zástupce žalobkyně dne 4. 6. 2020 i telefonicky seznámen s důvody proč nelze přihlášku žalobkyně kladně vyřídit. Jelikož na tuto výzvu k opravě zástupce žalobkyně ve stanovené lhůtě nijak nereagoval, stala se přihláška žalobkyně neúčinnou.

11. Dne 22. 7. 2020 se dostavil po telefonickém ohlášení zástupce žalobkyně k žalovanému, domluveno jednání na den 27. 7. 2020. Z tohoto dne byl založen protokol o ústním jednání při správě daně, kde bylo znovu zástupci vysvětleno, proč je přihláška žalobkyně posouzena jako chybová. Zástupce se dále dotázal žalovaného, zda má správce daně pochybnosti o tom, do jaké schránky bylo nahlíženo či o osobě, která podala žádost o nahlížení do daňové informační schránky, na toto bylo sděleno, že pochybnosti o těchto skutečnostech nejsou.

12. Závěrem je založen formulář „přihláška k nahlížení do daňové informační schránky“ s označením, které kolonky tohoto formuláře nebyly vyplněny.

IV. Průběh ústního jednání

13. Dne 21. 10. 2020 proběhlo ve věci jednání za účasti zástupce žalobkyně a žalovaného. Obě strany setrvaly na svých dosavadních vyjádřeních. Žalovaný vylíčil fungování EPO, otázky spjaté s autorizací a poukázal na úpravu § 69 daňového řádu. Zástupce žalobkyně uvedl, že přednesená argumentace není součástí rozhodnutí (pozn. soudu – výzvy k odstranění vad podání). Dále zástupce žalobkyně uvedl, že správce daně může požadovat pouze zákonem stanovených údajů.

14. K dotazu soudu zástupce žalobkyně uvedl, že tvrzený nezákonný zásah žalovaného stále trvá – „byl a je“, jak uvádí i v podané žalobě. Dále k dotazu soudu doplnil, že žalobkyně požaduje zpřístupnění své vlastní daňové informační schránky.

15. V rámci důkazního řízení krajský soud seznámil účastníky s obsahem spisového materiálu. Doplnění dokazování nebylo účastníky navrženo.

V. Právní hodnocení krajského soudu

16. Krajský soud posoudil žalobu podle § 82 a násl. s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

17. Při posuzování důvodnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu lze vycházet z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS, který deklaruje, že ochrana „podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň – splněny podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením (‚zásahem‘ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž ‚zásah‘ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování ‚zásahu‘ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“ S účinností novely soudního řádu správního č. 303/2011 Sb. a zavedením možnosti správních soudů rozhodovat také o již skončeném zásahu tzv. akademickým výrokem se 6. podmínka stala obsoletní.

18. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vyslovení nezákonnosti zásahu spočívajícího v neumožnění nahlížení do vlastní daňové informační schránky, tento zásah, jak zástupce žalobkyně doplnil při jednání, dle jejího hodnocení stále trvá. Ačkoli má soud za to, že je v tomto případě nutné hovořit nikoli o trvajícím nezákonném zásahu, ale o jednorázovém zásahu, eventuálně s trvajícími účinky (jednorázové nevyhovění žádosti o zpřístupnění schránky), nemá posouzení charakteru zásahu na projednávanou věc s ohledem na níže učiněné závěry jakýkoli vliv. Je nutné zdůraznit, že soud v tomto řízení nepřezkoumává eventuální nedostatky výzvy k odstranění vad podání ze dne 3. 6. 2020, neboť eventuální vady této výzvy (usnesení) nejsou předmětem tohoto řízení tak, jak jej žalobkyně sama stanovila ve svém návrhu výroku rozsudku a byť se soud i touto výzvou určitým způsobem zabýval, nebylo jeho primárním úkolem hodnotit její zákonnost.

19. Při jednání zástupce žalobkyně zdůraznil, že správce daně může požadovat pouze sdělení zákonem stanovených údajů. Zároveň však zástupce žalobkyně neuvedl, které konkrétní údaje správce daně požadoval nad rámec zákona.

20. Podle § 69b odst. 1 daňového řádu platí, že: „Právo nahlížet do daňové informační schránky má daňový subjekt (žalobkyně), či zástupce daňového subjektu (zástupce žalobkyně), a to za podmínky, že je oprávněn zastupovat daňový subjekt při správě daní v neomezeném rozsahu u všech správců daně, kteří shromažďují informace na témže technickém zařízení správce daně, nebo zmocněn k přístupu do daňové informační schránky“. Podle odst. 3 téhož ustanovení pak „[n]ahlížet do daňové informační schránky lze na základě přihlášení prostřednictvím datové zprávy ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně podepsané uznávaným elektronickým podpisem, nebo s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky“ (důraz doplněn).

21. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně nevyplnila povinný údaj pro vyhodnocení její žádosti, a to osobu zástupce dle § 69b odst. 3 daňového řádu, když přihláška byla zaslána z datové schránky právního zástupce žalobkyně. Jelikož žalobkyně podala přihlášku k nahlížení do daňové informační schránky prostřednictvím datové schránky svého zástupce, aniž by v přihlášce v souladu se shora zvýrazněnou částí § 69b odst. 3 daňového řádu vyplnila údaje o zástupci, je zřejmé, že došlo k rozporu osoby podávající přihlášku (autentizace osoby činící podání) a osoby žádající o přístup k nahlížení do daňové informační schránky (žalobkyně), bez uvedení příslušného zastoupení. Tuto chybu pak systém vyhodnotil jako tzv. nepropustnou, tedy takovou, pro kterou nelze přihlášku kladně vyřídit. Jediným možným způsobem opravy přihlášky je pak podání přihlášky nové, bezvadné, neboť dle žalovaného neumí systém podanou přihlášku opravit. O tom byla žalobkyně řádně poučena.

22. Na prvním žalobkyně uvádí, že žalovaný správce daně neměl žádné pochybnosti o tom, kdo podání činí a co žalobkyně požaduje. Subjektivní znalost či hodnocení věci oprávněnou úřední osobou není v tomto případně relevantní. Přihláška byla podána samotným zmocněncem prostřednictvím (za využití) jeho datové schránky, čemuž měla sama přihláška odpovídat. To, že pracovnice správce daně byla schopna správně dovodit, o jakou situaci se jedná, nemění nic na tom, že do systému jako takového nemohla zasáhnout a systém jako takový nebyl schopen s ohledem na chybějící data (nevyplnění osoby zástupce) přihlášku vyhodnotit. Hodnocení funkčnosti systému krajskému soudu v projednávané věci nepřísluší, ostatně nastavení/fungování systému jako takového žalobkyně nikterak nenamítá.

23. Samotný formulář, jak je založen ve správním spise, se sestává z cca tří stran. Žadatel vyplní adresáta (konkrétní pracoviště finanční správy), uvede datum žádosti a místo sepsání. Dále uvede své identifikační údaje a „Údaje o zástupci - Osobě oprávněné podat přihlášku k nahlížení do daňové informační schránky a která toto podání činí dle odst. 3, § 69b, z. 280/2009 Sb. (vyplňuje se pouze v případě, kdy je tato osoba odlišná od daňového subjektu)“ a je-li podání činěno za právnickou osobu, uvede se oprávněná fyzická osoba k podpisu. Závěrem má žadatel možnost zobrazit protokol chyb apod. Právě údaje o zástupci žalobkyně, resp. její zástupce neuvedl.

24. Žalobkyně argumentuje, že byla vyzvána „zcela specifickým způsobem“ k odstranění vad přihlášky, a to výzvou k podání nové přihlášky (žádosti). Tuto svoji úvahu žalobkyně více nerozvedla a jak už uvedl soud v úvodu tohoto odůvodnění, výzva k odstranění vad podání není úkonem správce daně, eventuálním nezákonným zásahem, vůči kterému žalobkyně podanou žalobou brojí ve svém petitu. Z tohoto důvodu krajský soud nepřistoupil k hlubšímu hodnocení této výzvy. Pouze v obecné rovině krajský soud uvádí, že § 74 daňového řádu, který upravuje odstraňování vad podání, postup zvolený správcem daně nevylučuje. Volba vhodného postupu odstranění vad podání souvisí s charakterem odstraňované vady. Podává-li se zde žádost prostřednictvím jednoduchého a relativně krátkého elektronického formuláře (založen v daňovém spise), nemá krajský soud v takto obecné rovině za to, že výzva směřující k podání nového formuláře by byla excesivní. Tuto žádost je možné podat kdykoli, s nepodáním žádosti nespojuje zákon žádné negativní důsledky; jedná se o úkon závislí jen a pouze na vůli daňového subjektu.

25. Žalobkyně podala formálně vadnou žádost, kterou nemohl elektronický systém zpracovat. Vyžaduje-li systém řádně vyplněnou přihlášku, na základě které umožní nahlížení, jak plyne z korespondence žalovaného s Generálním finančním ředitelstvím, jinak systém žádost vyhodnotí jako nepropustnou chybu 2788, bylo pouze na zvážení žalobkyně, zda řádně vyplněnou přihlášku podá či nikoli. To, že pracovnice žalovaného nemůže do systému zasáhnout a ručně žalobkyni umožnit přístup, není nepochopitelné. Jedná se o elektronický systém s určitými pravidly, která mají zajistit jeho bezpečnost. Elektronický přístup do systému musí být určitým způsobem autentizován, což se v tomto případě nestalo, když přihláška se týkala žalobkyně, ale k autentizaci měla sloužit datová schránka jejího zmocněnce. To, že se jedná o zmocněnce, systém nerozpoznal, neboť žalobkyně, resp. její zmocněnec, tuto skutečnost ve formuláři nevyplnil.

26. Žalobkyně a její zmocněnec rezignovali na řádné vyplnění předepsaného formuláře, na čem nemůže nic změnit ani to, že oprávněná úřední osoba, se kterou žalobkyně komunikovala, dokázala její žádosti i přes tuto vadu porozumět. I kdyby tak krajský soud připustil, že se jedná o ústavně nekonformní přepjatý formalismus při postupu správního orgánu, žalobkyně jednak nedoložila, jak se tento postup negativně projevil v její právní sféře, jednak by takový postup (kdy žalovaný opakovaně poučoval zástupce žalobkyně o vyskytlé vadě a způsobu, jak tuto vadu odstranit) stěží představoval reálný, nikoli jen mizivý dopad do práv žalobkyně. Aby žalobkyně mohla do své daňové informační schránky nahlížet, stačilo pouze to, aby opětovně podala zcela jednoduchou žádost – přihlášku, ve které by vyplnila všechny požadované údaje. Tvrzení žalobkyně o tom, že ji nebylo žalovaným umožněno nahlížet do své daňové informační schránky, není z uvedených důvodů zcela pravdivé. Rezignovala-li žalobkyně na řádné vyplnění své přihlášky, nelze tuto skutečnost klást k tíži žalovanému, neboť se ze strany žalobkyně jedná o porušení její povinnosti dle § 69b odst. 3 daňového řádu. To hodnotí krajský soud s ohledem na přednesenou argumentaci, která je velmi stručná a obecná, jako zcela zásadní. Z tohoto důvodu není podaná žaloba důvodná. Pro úplnost krajský soud dodává, jak uvedl již výše, zástupce žalobkyně při jednání doplnil, že správce daně může požadovat pouze sdělení zákonem konkretizovaných informací, což v tomto případě nemělo být dle zástupce žalobkyně splněno, nicméně již nebylo řečeno, které informace byly po žalobkyni v přihlášce požadovány nad rámec samotného zákona či že by snad z tohoto důvodu žalobkyně nebo její zástupce takovéto nezákonně požadované údaje nevyplnily.

27. Uvedený závěr krajský soud činí s přihlédnutím k tomu, že s ohledem na faktický dopad do sféry žalobkyně nelze mít dle vznesené argumentace rozumně za to, že by žalovaný zasáhl do veřejných subjektivních práv žalobkyně. Zásah do práv žalobkyně plynoucí z toho, že byť žalovanému bylo zřejmé, co žalobkyně požaduje, avšak s ohledem na limity systému nemohl přihlášku zpracovat, by byl zcela zanedbatelný a nedosahující potřebné intenzity zásahu do veřejných subjektivních práv ve smyslu § 2 a § 82 s. ř. s.; resp. žalobkyně neuvádí žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možné tuto intenzity jakkoli posoudit. Ustanovení § 82 s. ř. s. výslovně nehovoří o nutnosti zásahu do „veřejných subjektivních práv“, avšak tato podmínka vyplývá již ze znění ustanovení § 2 s. ř. s., podle něhož ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem. Z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, čj. 7 Aps 3/2008-98, č. 2206/2011 Sb. NSS vyplývá, že „zásahová žaloba chrání proti jakýmkoli jiným aktům či úkonům veřejné správy směřujícím proti jednotlivci, které jsou způsobilé zasáhnout sféru jeho práv a povinností a které nejsou pouhými procesními úkony technicky zajišťujícími průběh řízení. Nemusí jít nutně o akty neformální povahy či jen o faktické úkony, nýbrž i o jakékoli jiné konání či opomenutí konat, nelze-li je podřadit pod pojem rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.“.

28. Smyslem žaloby proti nezákonnému zásahu správního orgánu je, aby zásahy skutečně zasahující do jednotlivých veřejných subjektivních práv žalobců byly podrobeny soudní ochraně. Za nezákonný zásah nelze považovat jakýkoli nezákonný postup správního orgánu, ale pouze ten, který dosahuje určité intenzity. „Ochrana ve smyslu § 82 s. ř. s. je totiž nutné poskytnout jen proti nezákonným postupům, které představují reálný (nikoliv jen imaginární či mizivý) dopad do práv žalobce. Judikatura správních soudů požadavek určité minimální intenzity nezákonného postupu zpravidla akceptuje v hodnocení okolností konkrétní věci.“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2020, č. j. 10 As 389/2019-40). Jedná se o uplatnění zásady de minimis non curat praetor, ke které se Nejvyšší správní soud přihlásil v rozsudku sp. zn. 9 As 138/2019. Konstatoval tak, že stejně jako drobné pochybení ve správním řízení není důvodem pro rušení výsledného rozhodnutí, tak ani drobné pochybení, které nemohlo skutečně zasáhnout veřejná subjektivní práva jednotlivce, nemá být v souladu s rozebíranou zásadou označeno za nezákonný zásah. „Soudní řád správní je svojí povahou „obrannou“ normou. Není normou „kontrolní“, která by umožňovala komukoliv iniciovat, prostřednictvím podání žaloby ve správním soudnictví, kontrolu jakéhokoliv úkonu veřejné správy. Má pouze zajistit poskytování právní ochrany v případech, kdy veřejná správa vstupuje do právní sféry fyzických nebo právnických osob. Hraničním kritériem pro žalobní legitimaci je právě tvrzený zásah do veřejných subjektivních práv. Nikoliv veškerá činnost (případně veškeré pochybení) veřejné správy je podrobena soudní kontrole ze strany fyzických a právnických osob, ale pouze ta, kdy činnost správy přesáhne do jejich veřejných subjektivních práv.“ (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005 - 86, č. 1764/2009 Sb. NSS). Domáhá-li se tak žalobkyně poskytnutí ochrany dle s. ř. s., je na ní, aby řádně zdůvodnila, jak se domnělý zásah správního orgánu negativně projevil v její právní sféře. Toto žalobkyně v podané žalobě efektivně neučinila.

VI. Závěr a náklady řízení

29. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

31. Výrokem IV. rozhodl krajský soud o vrácení části zaplaceného soudního poplatku (přeplatku) žalobkyni. Soudní poplatek za žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu spadá pod Položku 18 bod 2 písm. d) Sazebníku soudních poplatků, Přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Za tuto žalobu činní soudní poplatek 2 000 Kč. Žalobkyně na soudním poplatku zaplatila (a to současně s podáním žaloby, bez výzvy soudu) 3 000 Kč. Podle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích „[b]ylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, vrátí soud přeplatek z účtu soudu.“. V souladu s § 10a téhož zákona bylo rozhodnuto o vrácení přeplatku soudního poplatku ve výši 1 000 Kč ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Za účelem zjištění čísla účtu, na který má být přeplatek vrácen, byla žalobkyně vyzvána, aby sdělila údaje potřebné pro vrácení soudního poplatku, tj. zejména aby sdělila číslo účtu, na který požaduje poplatek vrátit, případně i další údaje (např. variabilní symbol). Nebude-li na tuto výzvu soudu ve stanovené přiměřené lhůtě 7 dnů reagováno, bude přeplatek soudního poplatku vrácen na bankovní účet, ze kterého byl uhrazen.