č. j. 51 A 48/2020- 79

Rubrum

I. Nakládání s povrchovými vodami spočívající ve využívání jejich energetického potenciálu vodního toku [§ 8 odst. 1 písm. a) bod 3 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách] může vodoprávní úřad povolit, pokud podmínky nově udělovaného nakládání s vodami nepovedou k omezení práv jiných subjektů, jimž byla na témže úseku vodního toku udělena povolení k nakládání s vodami dříve, neboť tyto subjekty mají legitimní očekávání v ochranu práv nabytých v dobré víře (§ 2 odst. 3 správního řádu). II. Možnost částečného omezení práv plynoucích jiným subjektům z dříve vydaných povolení k nakládání s vodami připadá v úvahu tehdy, ukáže-li se toto omezení proporcionální vzhledem k veřejnému zájmu, např. na využití volné kapacity obnovitelných zdrojů [srov. § 2 písm. a) zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie; čl. 15 odst. 1 a čl. 16 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2018/2001/EU o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů]. V takovém případě vodoprávní úřad poměřuje, zda omezení práv z dříve vydaných povolení k nakládání s vodami v důsledku nově navrhovaného nakládání s vodami je dostatečně vyváženo rozšířením využití energetického potenciálu vodního toku – včetně zohlednění jeho ekologických dopadů – ve srovnání s dříve povolenými záměry, a zda téhož cíle veřejného zájmu nelze dosáhnout šetrnějším způsobem.

Výrok

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobkyně: Mlýn Čelákovice spol. s. r. o. sídlem Na Hrádku 1046/7, 250 88 Čelákovice zastoupená advokátem JUDr. Daliborem Vančurou sídlem Palackého třída 115/27, 288 02 Nymburk proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 za účasti: 1) RenoEnergie, a. s. sídlem Lagnovská 669, 742 83 Klimkovice 2) PREDAX FINANCE, s. r. o. sídlem Břidličná 1120/16, 147 00 Praha 4 zastoupená advokátem Mgr. Janem Hrazdirou sídlem Na Příkopě 583/15, 110 00 Praha 1 3) Povodí Labe, státní podnik sídlem Víta Nejedlého 951/8, 500 03 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2020, č. j. 142542/2019/KUSK, takto:

Odůvodnění

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2020, č. j. 142542/2019/KUSK, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Dalibora Vančury na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 342 Kč. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, odboru životního prostředí (dále jen „vodoprávní úřad“), ze dne 30. 8. 2019, č. j. MÚBNLSB-OŽP- 88267/2019-BUCJA (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Výrokem I prvostupňového rozhodnutí bylo osobě zúčastněné na řízení 1) (dále jen „RenoEnergie“) ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) bodu 3 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 186/2006 Sb. (dále jen „vodní zákon“) povoleno využívání energetického potenciálu řeky Labe v ř. km 872,327 pro pravobřežní malou vodní elektrárnu RenoEnergie (jde o stavbu na pozemku p. č. 1511/8 v k. ú. a obci Káraný; dále jen „MVE RenoEnergie“) v maximálním množství využívané povrchové vody 38 m3/s. Výrokem II prvostupňového rozhodnutí bylo RenoEnergii povoleno jiné nakládání s povrchovými vodami podle § 8 odst. 1 písm. a) bodu 5 vodního zákona spočívající v převodu vody rybím přechodem u MVE RenoEnergie v maximálním množství 0,54 m3/s. Vodoprávní úřad přitom stanovil pro nakládání s povrchovými vodami následující podmínky: „1. S povrchovou vodou za účelem využívání jejího energetického potenciálu nebude moci být nakládáno, pokud hydrologické podmínky, stav vodního toku nebo stav vodního díla toto nakládání neumožní. S povrchovou vodou nebude možno nakládat v době vodoprávním úřadem nebo povodňovým orgánem povolených nebo nařízených mimořádných manipulací na jezu v Čelákovicích, nebo v Brandýse nad Labem, mimo jiné také z důvodu plnění povinností správce vodního toku.

2. Od spuštění MVE RenoEnergie až do maximální hltnosti provozuschopných turbín je provozovatel MVE RenoEnergie odpovědný za dodržování hladiny ve zdrži na úrovni 171,59 m. n. m. Bpv [Balt po vyrovnání – pozn. soudu].

3. Nepodkročením hladiny ve zdrži na úrovni 171,59 m. n. m. Bpv bude nadále umožněn odběr pro tyto prioritní odběratele vody: - závlahy (ČS Sedlčánky pro Závlahy Přerov spol. s. r. o.) 0,48 m3.s-1 - zásobování užitkovou vodou (Kovohutě Čelákovice, a. s.) 0,06 m3.s-1 - pro provoz MVE Mlýna [levobřežní MVE provozovaná žalobkyní – pozn. soudu, dále jen „MVE Mlýn Čelákovice“] 15,0 m3.s-1 - plnění pravobřežní plavební komory - levobřežní rybí přechod - pro rybí přechod u MVE RenoEnergie 0,54 m3.s-1 4. MVE RenoEnergie bude předávat informaci o svém provozu Povodí Labe, statní podnik.

5. Při výpadku MVE RenoEnergie a vzrůstu hladiny bude aktuálně odstavený průtok až do max. 80 % hltnosti turbín převáděn automaticky otevíraným stavidlem jalové vpusti, která je vedena vpravo od konstrukcí MVE (pod tělesem rybího přechodu). Stavidlo bude otevíráno přibližně na průtok, který převáděly odstavené turbíny.“ II. Obsah podání účastníků a osob zúčastněných na řízení 2. Žalobkyně v žalobě vymezila čtyři okruhy žalobních bodů:

3. V prvním okruhu žalobních bodů žalobkyně namítá, že využívání energetického potenciálu daného úseku Labe MVE RenoEnergie sníží možnost odběru vody pro jí provozovanou MVE Mlýn Čelákovice (jde o stavbu na pozemku st. p. 138/1 v k. ú. a obci Čelákovice), čímž bude zasaženo do jejích práv nabytých v dobré víře. Žalobkyně má za to, že RenoEnergii nebyly stanoveny dostatečně určité a omezující podmínky pro nakládání s vodami, které by zajistily nerušený provoz dříve povolené MVE Mlýn Čelákovice. Podle žalobkyně dojde provozem MVE RenoEnergie rovněž k nevratným změnám na vodním díle Čelákovice. Svá tvrzení žalobkyně opírá zejména o revizní znalecký posudek prof. Hlavínka ze dne 14. 12. 2015, č. 53/2015 (dále jen „posudek prof. Hlavínka“), jehož vypracování požadoval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 27. 11. 2014, č. j. 47 A 15/2012 - 152 (dále jen „první rozsudek“), jímž byla zrušena předchozí rozhodnutí žalovaného i vodoprávního úřadu. Z posudku prof. Hlavínka žalobkyně dovozuje, že RenoEnergie měla být při nakládání s vodami omezena takovým způsobem, aby nebylo nijak dotčeno povolené nakládání s vodami pro dříve vybudovanou MVE Mlýn Čelákovice. Žalobkyně dále odkazuje na obdobná zjištění Ing. Josefa Matějíčka, CSc., obsažená v posudku ze dne 5. 2. 2009, č. 598/2/2009 (dále jen „posudek Ing. Matějíčka“). Žalobkyně považuje za nepřijatelné, aby správní orgány přešly tyto znalecké závěry bez jakéhokoliv vysvětlení a revizního znalce prof. Hlavínka ani nevyslechly. Žalobkyně dále upozorňuje, že sám žalovaný připustil, že při nízkých průtocích Labe (okolo 20 m3/s) žalobkyni hrozí omezení možnosti odběru povrchové vody v důsledku provozu MVE RenoEnergie, přičemž podotýká, že kvůli trvajícímu suchu se takové průtoky vyskytují kumulativně cca 5 až 6 měsíců v roce. Podle žalobkyně si byl žalovaný vědom toho, že provozem MVE RenoEnergie ve skutečnosti dojde k omezení provozu MVE Mlýn Čelákovice. Skutečnost, že při provozu MVE RenoEnergie nelze využít povoleného množství vody pro MVE Mlýn Čelákovice, byla podle žalobkyně prokázána údaji osoby zúčastněné na řízení 3) (dále jen „Povodí Labe“) o velikosti průtoků a kót horní a dolní hladiny vodního díla Čelákovice v období 20. až 25. 10. 2019 (dále jen „hydrologická data Povodí Labe z období 20. až 25. 10. 2019“). Podle žalobkyně tak neobstojí závěry správních orgánů, že omezení nakládání s vodami pro MVE Mlýn Čelákovice v důsledku provozu MVE RenoEnergie nebylo nikdy prokázáno.

4. Druhý okruh žalobních bodů směřuje proti jednotlivým podmínkám stanoveným RenoEnergii pro nakládání s vodami. Ve vztahu k 4. podmínce žalobkyně namítá, že MVE RenoEnergie nemá právní subjektivitu, a proto jí nemohou být ukládány žádné povinnosti. Žalobkyně formulaci 4. podmínky rovněž vytýká, že není nijak vymezen obsah poskytovaných informací ani četnost jejich předávání. Podle žalobkyně měla být navíc RenoEnergii uložena povinnost, aby informace o svém provozu (konkrétně o spuštění a odstavení turbín a o zavření jalové propusti) poskytovala přímo jí, jinak hrozí podklesnutí hladiny pod stanovenou nominální kótu. Žalobkyně má dále za to, že vodoprávní úřad měl podle § 9 vodního zákona stanovit alespoň mezní hodnoty (stavy), kdy lze energetický potenciál daného úseku Labe využívat. Požadavek správních orgánů na udržení nominální hladiny v nadjezí nad úrovní 171,59 m. n. m. Bpv přitom žalobkyně nepovažuje za dostatečný ani reálný. Podle žalobkyně navíc tento požadavek ani nepředstavuje podmínku povolení k nakládání s vodami, ale jedná se o pouhý předpoklad pro jeho vydání, jelikož žádný subjekt nesmí svou činností způsobit snížení hladiny vody na čelákovickém jezu pod stanovenou nominální kótu. Správní orgány podle žalobkyně dále nevysvětlily, jak se má dosáhnout toho, aby mohla být MVE RenoEnergie spuštěna na úrovni nominální hladiny a zároveň neovlivnila nakládání s vodami pro MVE Mlýn Čelákovice a udržela požadovanou úroveň hladiny v nadjezí. Za tímto účelem měla být podle žalobkyně stanovena úroveň hladiny pro spuštění a vypnutí turbín MVE RenoEnergie. Podle žalobkyně rovněž není jasné, jak bude řešeno spuštění (najetí) obou MVE při úrovni hladiny na 171,59 m. n. m. Bpv tak, aby byla zajištěna priorita odběru vody pro MVE Mlýn Čelákovice, jelikož při současném spuštění obou MVE nevyhnutelně poklesne hladina pod nominální hodnotu a MVE RenoEnergie bude strhávat vodu na svoji stranu. Žalobkyně dále upozorňuje na část odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle které zůstává otázkou, „zda je možné nedotčení přednostních nároků držitelů dříve vydaných povolení k nakládání s vodami pro MVE Mlýn Čelákovice a MVE Tři Chaloupky [pravobřežní MVE provozovaná osobou zúčastněnou na řízení 2) – pozn. soudu] zajistit pomocí jediného omezujícího parametru, tj. nepodkročení hladiny vod v nadjezí pod kótu 171,59 m. n. m.“ Žalobkyně zastává s odkazem na znalecké posudky prof. Hlavínka a Ing. Matějíčka názor, že prioritní odběr vody nebude bez stanovení dalších omezujících podmínek možný. Žalobkyně se dále pozastavuje nad tím, že vodoprávní úřad zohlednil podmínky doporučené ve znaleckém posudku prof. Hlavínka pouze ve svém předcházejícím rozhodnutí ze dne 28. 6. 2016, nikoliv však již v prvostupňovém rozhodnutí. Žalobkyně v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 31. 3. 2020, č. j. MÚBNASLB-OŽP-3637/2020-BUCJA (dále jen „rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 31. 3. 2020“), ve věci změny povolení k nakládání s vodami pro Povodí Labe, podle kterého je třeba v řízeních vedených vodoprávním úřadem vycházet z posudku prof. Hlavínka. Rozhodnutí ze dne 31. 3. 2020 přiložila žalobkyně k žalobě.

5. Třetí okruh žalobních bodů zahrnuje námitky proti tomu, že vodoprávní úřad vydal prvostupňové rozhodnutí, aniž by vyčkal na vydání aktualizovaného povolení k nakládání s vodami pro čelákovický jez, jak požadoval žalovaný ve svém rozhodnutí ze dne 30. 10. 2017. Žalobkyně uvádí, že vodoprávní úřad sice po vrácení věci k novému projednání v souladu se závazným právním názorem žalovaného přerušil řízení do doby vydání pravomocného rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami pro čelákovický jez, jež by stanovilo interval kolísání hladiny v nadjezí. Následně však vodoprávní úřad podle žalobkyně zcela nepředvídatelně a bez jakéhokoliv odůvodnění vyhověl žádosti RenoEnergie o pokračování v řízení, a to bez stanovení tolerance pro manipulaci s hladinou v jezové zdrži. Takový postup je podle žalobkyně v rozporu s § 65 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb. (dále jen „správní řád“), jelikož v daném případě neodpadla překážka, pro niž bylo řízení přerušeno. Žalobkyně v tomto směru odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 11. 1998, č. j. 30 Ca 1/98 - 26, který označil takový postup za nezákonný. Podle žalobkyně je přitom zřejmé, že je nezbytné předně aktualizovat povolení k nakládání s vodami pro čelákovický jez provozovaný Povodím Labe a teprve poté stanovit na základě odborných poznatků podmínky pro provoz MVE RenoEnergie, čímž by byla zároveň vyřešena otázka možného ovlivnění provozu MVE Mlýn Čelákovice a MVE Tři Chaloupky. Žalobkyně dále upozorňuje, že žalovaný v napadeném rozhodnutí změnil svůj předchozí právní názor, že je předně nutné závazně stanovit interval kolísání hladiny v nadjezí, aniž by tuto změnu blíže odůvodnil. Žalobkyně rovněž zdůrazňuje, že žalovaný nezohlednil znalecký posudek prof. Hlavínka, ačkoliv v rozhodnutí ze dne 30. 10. 2017 jej ještě považoval za relevantní.

6. Ve čtvrtém okruhu žalobních bodů žalobkyně brojí proti nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu věci. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem vodoprávního úřadu, že jí navrhovaný výslech znalce prof. Hlavínka byl nadbytečný. Žalobkyně dále zdůrazňuje, že správní orgány vycházely toliko z důkazů provedených po posledním zrušení rozhodnutí vodoprávního úřadu (tj. po 30. 10. 2017 – pozn. soudu), aniž by jakkoliv zohlednily důkazy provedené v předcházejícím řízení. Žalobkyně namítá, že správní orgány měly zohlednit další podklady [zejména odborné vyjádření prof. Ing. Jana Šulce, CSc., ze dne 14. 2. 2012, č. HS 1225401501 (dále jen „odborné vyjádření prof. Šulce z roku 2012“), měření hydraulických poměrů na toku přivádějícím vodu na MVE Mlýn Čelákovice zpracované dne 14. 2. 2011 společností HYDROMETRICS s. r. o. (dále jen „měření hydraulických poměrů z 14. 2. 2011“) a z odpovědi společnosti HYDROMETRICS s. r. o. ze dne 9. 3. 2012, které mají svědčit o tom, že v případě provozu MVE RenoEnergie nebude MVE Mlýn Čelákovice schopna při hladině nižší než 171,63 m. n. m. Bpv zpracovávat množství vody vyšší než 8,5 m3/s. Žalobkyně vytýká žalovanému, že naproti tomu zohlednil pouze hydrometrické měření průtoku mlýnským nátokovým kanálem provedené Českým hydrometeorologickým ústavem (dále jen „ČHMÚ“) dne 3. 2. 2020, č. j. CHMI/511/79/2020 (dále jen „doklad ČHMÚ o hydrometrickém měření“), které předložila RenoEnergie v průběhu odvolacího řízení. Podle žalobkyně nelze doklad ČHMÚ o hydrometrickém měření považovat za důkaz, jelikož nejsou známy okolnosti, za nichž bylo měření prováděno. Zjištění ČHMÚ, že mlýnský náhon je schopen převést 15 m3/s vody navíc podle žalobkyně není žádnou novou skutečností, jelikož jinak by nebylo možné vydat povolení k nakládání s vodami pro MVE Mlýn Čelákovice. Problém spatřuje žalobkyně v tom, že takové množství vody nelze zpracovávat v případě spuštění MVE RenoEnergie při nízkých průtocích Labe, kdy je hladina držena na nominální kótě. Podle žalobkyně měly navíc správní orgány zohlednit, že doposud nebylo rozhodnuto o její žádosti o zvýšení zpracovávaného množství vody podané dříve než žádost RenoEnergie.

7. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkazuje na nosné závěry napadeného rozhodnutí, posudku prof. Hlavínka a závazný právní názor vyslovený v prvním rozsudku Krajského soudu v Praze. Žalovaný zdůrazňuje, že žalobkyně má při odběru vody pro MVE Mlýn Čelákovice vůči RenoEnergii prioritní postavení, a proto nemohou být její práva nijak dotčena.

8. RenoEnergie ve vyjádření k žalobě argumentuje předně tím, že před výstavbou MVE RenoEnergie docházelo k marnění energetického potenciálu dané lokality, a její provoz je tak ve veřejném zájmu. Podle RenoEnergie se žalobkyně svým obstrukčním postupem snaží dosáhnout pouze toho, aby byla v čelákovické zdrži co možná nejvyšší hladina vody, což by usnadnilo výrobu elektřiny v její MVE Mlýn Čelákovice (vyšší spád by vedl k vyššímu výkonu). RenoEnergie dále vysvětluje, že v letech 2012 až 2015, kdy byla MVE RenoEnergie v provozu na základě předchozího povolení k nakládání s vodami, nedošlo (s výjimkou povolených mimořádných oprav vodního díla Lysá nad Labem a náhonu MVE Mlýn Čelákovice) k podklesnutí hladiny pod stanovenou úroveň a ohrožení práv prioritních odběratelů vody. RenoEnergie dále odkazuje na doklad ČHMÚ o hydrometrickém měření, podle kterého byla hladina na čelákovickém jezu dostatečně stabilní na úrovni 171,59 m. n. m. Bpv nebo dokonce 1 cm pod touto úrovní, přičemž na vtoku do náhonu MVE Mlýn Čelákovice byl změřen průměrný odběr vody 15,2 m3/s, který odpovídá oprávnění žalobkyně k nakládání s vodami. Podle RenoEnergie přitom nejsou práva žalobkyně ohrožena ani při nižších průtocích (okolo 20 m3/s), jelikož ani tehdy neklesá hladina pod nominální kótu. RenoEnergie rovněž upozorňuje, že povolení k nakládání s vodami pro MVE RenoEnergie je podmíněno výraznými omezeními, která sice budou mít negativní vliv na její provoz (v důsledku pozdějšího spouštění a dřívějšího odstavování turbín se sníží množství vyrobené energie a turbosoustrojí se více opotřebí), ale zajistí řádný odběr vody pro prioritní odběratele. Podmínku č. 4 považuje RenoEnergie za dostatečně určitou, jelikož oprávněný subjekt (RenoEnergie, a. s.) je jasně vymezen v záhlaví předmětného rozhodnutí. RenoEnergie dále podotýká, že informace o provozu MVE RenoEnergie jsou v praxi podávány Povodí Labe automatickým systémem každých 15 minut, přičemž vodoprávní úřad může na vodočtu případně zjistit stav hladiny v nadjezí i sám. Za lichou považuje RenoEnergie rovněž námitku, že povolení pro MVE RenoEnergie mělo předcházet vydání aktualizovaného povolení k nakládání s vodami pro čelákovický jez, jelikož tak tomu mělo být pouze v případě, že budou stanoveny podmínky doporučené v posudku prof. Hlavínka. Vzhledem k zásadním vadám tohoto posudku, který chybně vycházel z hladiny 171,59 m. n. m. Bpv s tolerancí kolísání 0 cm až +30 cm, ačkoliv tato tolerance nebyla žádným platným rozhodnutím stanovena, však nebyly podmínky doporučené prof. Hlavínkem do prvostupňového rozhodnutí převzaty, a proto podle RenoEnergie ani nebylo nutné vyčkat na vydání aktualizovaného povolení pro čelákovický jez. K námitce, že udržení hladiny na úrovni 171,59 m. n. m. Bpv je nereálné, RenoEnergie uvádí, že není zodpovědná za konstantní udržení nominální hladiny, ale za její nepodkročení v případě provozu MVE RenoEnergie. Tvrzení žalobkyně, že MVE RenoEnergie bude strhávat vodu na svoji stranu, není podle RenoEnergie jakkoliv podložené. Hydrologická data Povodí Labe z období 20. až 25. 10. 2019, která v průběhu vodoprávního řízení předložila žalobkyně, nepovažuje RenoEnergie za relevantní, jelikož se podle ní jedná o pouhé teoretické dopočty za krátké období, nikoliv o exaktně změřená data. Závěr odborného sdělení prof. Šulce, že v případě provozu MVE RenoEnergie nebude MVE Mlýn Čelákovice schopna zpracovávat při hladině nižší než 171,63 m. n. m. Bpv množství vody vyšší než 8,5 m3/s, pozbyl podle RenoEnergie platnosti poté, co Povodí Labe provedlo v roce 2014 prohrábku přívodního náhonu na MVE Mlýn Čelákovice, v důsledku čehož se tento náhon stal plně kapacitním za všech stavů hladiny ve zdrži.

9. Osoba zúčastněná na řízení 2) (dále jen „PREDAX“) jakožto provozovatel pravobřežní MVE Tři Chaloupky, která se nachází proti proudu při vodním díle Lysá nad Labem v ř. km 878,071 (jde o stavbu na pozemku st. p. 1537 v k. ú. a obci Lysá nad Labem), k žalobě uvádí, zvýšení hladiny v čelákovické zdrži (resp. v podjezí vodního díla v Lysé nad Labem) by mělo za následek snížení využitelného spádu MVE Tři Chaloupky a tím i snížení celkového objemu vyrobené elektřiny. PREDAX upozorňuje, že posudek prof. Hlavínka nijak nezohledňoval jeho oprávnění k nakládání s vodami, když mj. doporučil zvýšení hladiny v čelákovické zdrži. Podle PREDAXU navíc není stanovení podmínek na základě posudku prof. Hlavínka technicky ani právně možné, jelikož tento posudek vůbec nevzal v potaz vodoprávní povolení pro čelákovický jez, za které zjevně mylně považoval rozhodnutí o potvrzení vodoprávního povolení Okresního národního výboru Praha-západ ze dne 20. 10. 1969, č. j. Vod s.110/69 Ing. N. (dále jen „rozhodnutí ze dne 20. 10. 1969“), namísto výměru Zemského úřadu v Praze ze dne 21. 2. 1939, č. 982/4 (dále jen „výměr z roku 1939“). PREDAX upozorňuje, že podle rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 31. 3. 2020 je platným povolením k nakládání s vodami na čelákovickém jezu právě výměr z roku 1939, nikoliv rozhodnutí ze dne 20. 10. 1969. Podle PREDAXU je manipulace s čelákovickým jezem navržená prof. Hlavínkem (zvyšování hladiny nastavováním jezových klapek) v přímém rozporu s výměrem z roku 1939, jakož i vodoprávním povolením pro MVE Tři Chaloupky. PREDAX uvádí, že na tyto vady v průběhu vodoprávního řízení obsáhle a nakonec úspěšně upozorňoval. PREDAX dále na podporu svého tvrzení odkazuje na odborný posudek Ing. Aloise Krejčího z prosince 2016, č. Tři Chaloupky AK 019-16-03 (dále jen „odborné sdělení Ing. Krejčího“), a znalecký posudek Ing. Pavla Bečičky ze dne 29. 3. 2017 (dále jen „posudek Ing. Bečičky“), které nechal zpracovat v reakci na posudek prof. Hlavínka. PREDAX dále vysvětluje, že nemá nic proti tomu, aby docházelo k nahodilému kolísání hladiny vzdutí v čelákovické zdrži nad úroveň povolenou výměrem z roku 1939, nicméně požaduje, aby vodoprávní povolení pro čelákovický jez a RenoEnergii neumožňovalo ani skrytě nastavování jezových klapek nad povolenou kótu 171,59 m. n. m. Bpv. Závěrem PREDAX podotýká, že hltnost turbín MVE Tři Chaloupky (65 m3/s) je vyšší, než mají MVE RenoEnergie (38 m3/s) a MVE Mlýn Čelákovice (15 m3/s) dohromady, tudíž zvýšení hladiny v čelákovické zdrži na úkor MVE Tři Chaloupky by bylo zjevně nehospodárné.

10. Na vyjádření žalovaného, RenoEnergie a PREDAXU zareagovala žalobkyně replikou. Vyjádření žalovaného se podle žalobkyně vůbec nezbývá podstatou věci. Žalobkyně zdůrazňuje, že se žalovaný nijak nevyjádřil k procesnímu pochybení vodoprávního úřadu, který nezákonně pokračoval v řízení, aniž by bylo vydáno aktualizované povolení pro nakládání s vodami pro čelákovický jez. K vyjádření RenoEnergie žalobkyně uvádí, že z dokladu ČHMÚ o hydrometrickém měření nevyplývá, za jakých povětrnostních podmínek bylo měření provedeno a zda byla MVE RenoEnergie při měření v provozu. Žalobkyně dále připomíná 2. podmínku prvostupňového rozhodnutí, podle které je RenoEnergie zodpovědná za dodržování (nikoliv pouze nepodkročení) hladiny ve zdrži na úrovni 171,59 m. n. m. Bpv. Vzhledem k hydrologickým datům Povodí Labe z období 20. až 25. 10. 2019 ovšem žalobkyně považuje její splnění za nereálné. Žalobkyně rovněž podotýká, že původní manipulační řád čelákovického jezu, který před 14 lety pozbyl platnosti, připouštěl zvýšení hladiny ve zdrži až o 30 cm nad nominální kótu 171,59 m. n. m. Bpv, a pokud by byl znovu obnoven, vyřešil by se tím problém se zajištěním priority odběrů vody. Žalobkyně dále upozorňuje na vyjádření PREDAXU, ze kterého podle ní vyplývá potřeba předně stanovit nové podmínky pro čelákovický jez a vyslechnout znalce.

11. Povodí Labe se k podáním účastníků ani ostatních osob zúčastněných na řízení nevyjádřilo. III. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 12. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a obsahuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného [§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.).

13. Ačkoliv žalobkyně požadovala nařídit jednání, soud ve věci rozhodl bez jednání, neboť při přezkumu napadeného rozhodnutí zjistil důvod pro postup podle § 76 odst. 1 písm. b) a c) s. ř. s. IV. Skutková zjištění ze správního spisu 14. Ze správního spisu zjistil soud následující pro věc relevantní skutečnosti:

15. Dne 21. 2. 2007 podala RenoEnergie k vodoprávnímu úřadu žádost o vydání povolení k nakládání s vodami podle § 8 odst. 1 písm. a) bodu 3 a 5 vodního zákona pro využití jejich energetického potenciálu MVE RenoEnergie a pro jejich převod rybím přechodem.

16. Podle znaleckého posudku doc. Ing. Ladislava Satrapy, CSc., ze dne 19. 5. 2008, č. 16/2/2008 (dále jen „posudek doc. Satrapy z roku 2008“), který byl vypracován na žádost RenoEnergie, odběr vody pro provoz MVE RenoEnergie a rybího přechodu nijak nezasáhne do práv žalobkyně k odběru vody pro MVE Mlýn Čelákovice, pokud provozní hladina v čelákovické zdrži neklesne pod kótu 171,59 m. n. m.

17. Dne 8. 9. 2008 vydal vodoprávní úřad rozhodnutí, jímž bylo RenoEnergii vydáno povolení k nakládání s vodami. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobkyně částečně změněno rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 1. 2009, které nabylo právní moci dne 13. 1. 2009.

18. Žalobkyně následně požádala o obnovu řízení, která byla rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 6. 2010 povolena (v návaznosti na rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 5. 3. 2010, č. j. 4862/2010-10000, jímž byla ve zkráceném přezkumném řízení zrušena přechozí zamítavá rozhodnutí žalovaného a Ministerstva zemědělství) s tím, že vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti, které existovaly v době původního řízení a které by mohly odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Tyto skutečnosti měly vyplývat ze znaleckého posudku Ing. Matějíčka, který byl vypracován na žádost žalobkyně. Podle posudku Ing. Matějíčka by nakládání s vodami RenoEnergií bez stanovení omezujících podmínek negativně ovlivnilo práva vyplývajících z dosud vydaných povolení k nakládání s vodami, zejména pak oprávnění žalobkyně. Podle Ing. Matějíčka by měly být omezující podmínky stanoveny tak, že MVE RenoEnergie může postupně zahájit svůj provoz při průtoku nad 15 m3/s a do plného provozu přejít až při průtoku nad 53 m3/s. Rozhodnutí žalovaného o povolení obnovy řízení nabylo právní moci dne 10. 11. 2010 poté, co Ministerstvo zemědělství zamítlo odvolání RenoEnergie.

19. Žalobkyně v průběhu obnoveného vodoprávního řízení předložila mj. tyto podklady: • hydraulickou studii náhonu MVE Mlýn Čelákovice zpracovanou prof. Ing. Janem Šulcem, Csc., dne 18. 10. 2011, č. 01/2011/HČ (dále jen „odborné vyjádření prof. Šulce z roku 2011“), podle které prohloubení náhonu o průměrnou hodnotu na jeho délce o 0,5 m sníží ztrátovou výšku mechanické energie v profilu při nátoku do MVE Mlýn Čelákovice při průtoku 15 m3/s a nominální úrovni hladiny na jezu o 70 mm a prohloubení náhonu o 0,75 m sníží za stejných podmínek ztrátovou výšku mechanické energie o 90 mm; • měření hydraulických poměrů ze dne 14. 2. 2011, které sloužilo jako podklad pro odborné vyjádření prof. Šulce z roku 2011; • odborné vyjádření prof. Šulce z roku 2012 „Posouzení vlivu odběru MVE společnosti RenoEnergie, a. s. z prostoru zdrže VD Čelákovice na provoz MVE Mlýn Čelákovice“, podle kterého jsou turbíny MVE Mlýn Čelákovice schopny za úrovně nominální hladiny v čelákovické zdrži zpracovat průtok 8 m3/s, přičemž k využití plného povoleného hydroenergetického potenciálu 15 m3/s by bylo nutné buď provést technickou úpravu turbínových vtoků nebo úpravu turbín či zvýšit provozní úroveň hladiny ve zdrži o 0,15 m nad úroveň nominální hladiny. (Žalobkyní zmiňovaná odpověď společnosti HYDROMETRICS s. r. o. ze dne 9. 3. 2012 není součástí správního spisu).

20. Vodoprávní úřad rozhodnutím ze dne 9. 11. 2011 povolil RenoEnergií požadované nakládání s vodami pro MVE RenoEnergie a rybí přechod. V odůvodnění se vodoprávní úřad ztotožnil se závěry posudku doc. Satrapy z roku 2008, a naopak nepřijal závěry posudku Ing. Matějíčka, a to jednak s odkazem na stanovisko Povodí Labe jakožto správce povodí, jednak kvůli přesvědčení, že všechna stávající povolení k nakládání s vodami pro čelákovickou zdrž vycházejí z platného povolení k nakládání s vodami pro čelákovický jez, a jsou tedy vázána k nominální výšce vzdutí na úroveň 171,59 m. n. m. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 27. 2. 2012, proti kterému podala žalobkyně správní žalobu.

21. Prvním rozsudkem Krajského soudu v Praze bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2012 i rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 9. 11. 2011 zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. V průběhu soudního řízení předložila RenoEnergie druhý znalecký posudek vypracovaný doc. Satrapou dne 24. 6. 2012, č. 30/2/2012 (dále jen „posudek doc. Satrapy z roku 2012“), ve kterém znalec v zásadě zopakoval skutková zjištění uvedená již ve svém posudku z roku 2008. Soud v prvním rozsudku správním orgánům vytkl, že řádně nevyjasnily vzájemné rozpory mezi posudkem doc. Satrapy z roku 2008 a posudkem Ing. Matějíčka. Soud proto zavázal správní orgány k tomu, aby ustanovily znalce k vypracování revizního znaleckého posudku, na jehož základě měly posoudit, zda a případně za jakých podmínek lze povolení k nakládání s vodami RenoEnergii vydat.

22. V dalším řízení vodoprávní úřad ustanovil znalce prof. Hlavínka k vypracování revizního znaleckého posudku. Podle posudku prof. Hlavínka lze podmínečně souhlasit se závěry posudku doc. Satrapy z roku 2008, nicméně „aby nebyla krácena práva uživatele dříve vybudované levobřežní MVE Mlýna [tj. MVE Mlýn Čelákovice], je potřeba definovat další okrajové podmínky“, které jsou podrobně vymezeny v kapitolách 4.3.1 a 4.3.2 předmětného posudku. Znalec mj. doporučil stanovení podmínky, aby povolená tolerance kolísání hladiny při průtocích do 120 m3/s včetně byla určena v intervalu 0 cm až +30 cm a při průtocích nad 120 m3/s v intervalu -10 cm až +20 cm. Znalec dále u doporučených podmínek při průtocích do 120 m3/s včetně uvedl, že vlivem silné rozkolísanosti přítoků do čelákovické zdrže (přítoky často kolísají velmi rychle z cca 80 m3/s až k úplné nule a naopak) je možné mírné „zvlnění“ hladiny ve zdrži v blízkosti jezu o amplitudě „nárazové vlny“ ± 5 cm, přičemž dočasný „pokles hladiny po dobu stanovenou vodoprávním úřadem na základě provedené zkoušky a následného vyhodnocení s ohledem na místní podmínky v měřeném místě […] ve zdrži VD Čelákovice pod minimální hodnotu pro provoz MVE Reno či MVE Mlýna neznamená porušení podmínek povolení k nakládání s vodami pro MVE Reno či MVE Mlýna.“ Znalec nepovažoval s odkazem na stanovisko Povodí Labe za nutné stanovit podmínku minimálního zůstatkového průtoku (srov. § 36 vodního zákona – pozn. soudu), jelikož výtok od MVE RenoEnergie je zaústěn přímo pod jezem, a podmínky vodního toku jsou tak dostatečně příznivé.

23. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 18. 1. 2016 požadovala, aby okrajovými podmínkami byly uloženy povinnosti pouze RenoEnergii jakožto žadateli o vydání povolení, nikoliv i třetím osobám (žalobkyni a Povodí Labe).

24. PREDAX ve vyjádření ze dne 10. 5. 2016 upozornil, že posudek prof. Hlavínka nezohledňuje jednak dříve vydané povolení k nakládání s vodami pro MVE Tři Chaloupky, jednak limity nakládání s vodami pro čelákovický jez stanovené dosud platným výměrem z roku 1939, který s kolísáním hladiny čelákovické zdrže až na úroveň +30 cm oproti nominální kótě nepočítá. PREDAX dále uvedl, že hradící klapky čelákovického jezu nesmí být nastavovány nad povolenou nominální hladinu, tj. nad úroveň 171,59 m. n. m. Bpv, a proto jsou podmínky pro vydání vodoprávního povolení navržené posudkem prof. Hlavínka zcela nepoužitelné.

25. Dne 28. 6. 2016 vydal vodoprávní úřad rozhodnutí, jímž RenoEnergii opětovně povolil nakládání s vodami, přičemž jí stanovil podmínky z většiny převzaté z posudku prof. Hlavínka. V odůvodnění vodoprávní úřad odcitoval část výměru z roku 1939, podle kterého „jezem se zdýmá voda na úroveň 172,00 (Jadran). Úroveň spodní hladiny vodní 169,30 je stejná s úrovní vzdutí jezu u Brandýsa n. L. bez zření k hydraulickému vzdutí […] pohyblivá tělesa lze zvednouti o 0,50 m nad uvedenou úroveň.“ Podle vodoprávního úřadu tak z „logiky věci plyne, že pokud by bylo nařízeno pouze striktní dodržování nominální hladiny na úroveň 172,00 (Jadran), nyní 171,59 (Balt), nebyla by instalována pohyblivá jezová tělesa s možností jejich manipulace až o 0,50 m na[d] úroveň nominální hladiny.“ Vodoprávní úřad dále konstatoval, že legislativa platná v roce 1939 (zákon č. 66/1901 ř. z. a zákon č. 333/1919 Sb.) ani neumožňovala stanovit přesnou manipulaci na čelákovickém jezu, a proto je nutné upřesňovat manipulace na jednotlivých jezech např. manipulačními řády dotčených vodních děl. Vodoprávní úřad nicméně podotkl, že manipulační řád pro vodní dílo Čelákovice již pozbyl platnosti a jeho nový návrh z roku 2014 nebyl dosud schválen. K tvrzení PREDAXU, že znalecký posudek prof. Hlavínka nezohlednil dříve vydané povolení k nakládání s vodami pro MVE Tři Chaloupky, vodoprávní úřad uvedl, že tento posudek byl zpracován předním odborníkem na základě dostatečných podkladů, a proto není důvod pochybovat o jeho kvalitách.

26. Dne 31. 10. 2016 vydal žalovaný rozhodnutí, jímž k odvoláním žalobkyně, RenoEnergie a PREDAXU rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 28. 6. 2016 zrušil. Žalovaný shledal důvodnou zejména odvolací námitku PREDAXU, že udržování hladiny v nadjezí na úrovni +5 až + 7 cm oproti nominální kótě je v rozporu s povoleným maximálním využitelným spádem (2,6 m) pro MVE RenoEnergie. Žalovaný dále přisvědčil PREDAXU, že RenoEnergie nemůže vzhledem k povolenému maximálnímu průtoku 38 m3/s sama regulovat výšku hladiny v nadjezí až do průtoku 120 m3/s. Podle žalovaného rovněž nelze akceptovat stanovení okrajových podmínek podle posudku prof. Hlavínka bez nastavení jezových klapek nad plnou hradící výšku. Naproti tomu žalovaný nepovažoval za relevantní námitku, že před vydáním předmětného povolení musí být nejprve nově povoleno nakládání s vodami pro čelákovický jez. Žalovaný dále považoval za nutné, aby povolení obsahovalo prioritní podmínku, že při nakládání s vodami nelze dopustit podklesnutí hladiny v nadjezí pod kótu 171,59 m. n. m.

27. Po vrácení věci k novému projednání předložil PREDAX tyto podklady: • odborné sdělení Ing. Krejčího vypracované za účelem ochrany „oprávněných zájmů vlastníka MVE Tři Chaloupky“, podle kterého obsahuje znalecký posudek prof. Hlavínka řadu zjevných chyb a nepřesností (viz kapitolu 5.1 předmětného posudku); • posudek Ing. Bečičky, podle kterého výměr z roku 1939 jakožto platné vodoprávní povolení pro jez Čelákovice nepřipouští zvýšení nominální hladiny na tomto jezu nad kótu 172,00 m. n. m. (Jadran), tj. 171,59 m. n. m. Bpv, přičemž zvýšením nominální hladiny v profilu čelákovického jezu dojde ke zkrácení práv provozovatele MVE Tři Chaloupky. Součástí dokladové části tohoto posudku je výměr z roku 1939 (str. 22-34) a rozhodnutí ze dne 20. 10. 1969 (str. 35-37). Výměrem z roku 1939 bylo rozhodnuto, že „Ředitelství pro stavbu vodních cest provede úpravu a splavnění řeky Labe u Čelákovic mezi km 31,690 – 36,690“. Za tímto účelem byla navržena stavba pohyblivého jezu, jímž se měla zdýmat voda na úroveň 172,00 m. n. m. [viz část I. a) výměru z roku 1939]. Rozhodnutím ze dne 20. 10. 1969 bylo potvrzeno „oprávnění podle § 35 zák. č. 11/55 Sb. o vodním hospodářství ve znění zákona č. 12/59 Sb. […] pro zdymadlo Labe v Čelákovicích“; • technickou zprávu „MVE Tři Chaloupky – výpočet střední roční dodávky elektrické energie do sítě“ vypracovanou Ing. Aloisem Krejčím v květnu 2017 (dále jen „technická zpráva Ing. Krejčího“), podle které by zvýšení dolní hladiny u vodního díla Lysá nad Labem o 10 cm způsobilo pokles střední roční dodávky elektrické energie z MVE Tři Chaloupky do sítě v průměrném roce o 354 000 kWh, tj. cca o 4,5 %, a zvýšení dolní hladiny o 5 cm by způsobilo pokles vyrobené elektřiny o 176 000 kWh, tj. cca o 2,2 %.

28. Dne 28. 4. 2017 vydal vodoprávní úřad rozhodnutí, jímž RenoEnergii opětovně povolil nakládání s vodami a stanovil podmínky vycházející částečně z posudku prof. Hlavínka a závazného právního názoru žalovaného vysloveného v rozhodnutí ze dne 31. 10. 2016. K požadavku PREDAXU, aby bylo dodržováno platné vodoprávní povolení pro jez v Čelákovicích, vodoprávní úřad odkázal na stanovisko Povodí Labe, podle kterého hladina přirozeně kolísala nad hodnotou 172,00 m. n. m (Jadran), nejčastěji v rozsahu +5 až +15 cm. Vodoprávní úřad zdůraznil, že jeho rozhodnutím nedochází ke změně nominální hladiny v profilu jezu Čelákovice, který byl stanoven výměrem z roku 1939, přičemž podotkl, že stabilní udržení hladiny na úrovni nominální kóty je z důvodu silné rozkolísanosti přítoků do čelákovické zdrže nereálné.

29. Dne 30. 10. 2017 vydal žalovaný rozhodnutí, jímž k odvoláním žalobkyně a PREDAXU rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 28. 4. 2017 zrušil. Žalovaný shledal důvodnou především odvolací námitku žalobkyně, že vodoprávní povolení pro RenoEnergii nelze vydat dříve, než bude vydáno nové povolení k nakládání s vodami pro čelákovický jez, které by umožnilo kolísání hladiny vzdutí v určitém intervalu. Žalovaný připustil, že prakticky po celou dobu existence čelákovického jezu (obdobně jako na ostatních jezech na středním Labi) je hladina vody v nadjezí udržována v intervalu 0 až +30 cm oproti nominální kótě stanovené výměrem z roku 1939, nicméně zdůraznil, že na rozdíl od ostatních jezů nebyl tento interval kolísání hladiny nikdy závazně upraven v příslušném vodoprávním povolení. Žalovaný proto dospěl k závěru, že „[v]vydání dalšího rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami pro MVE RenoEnergie (pokud by omezující podmínky měly být stanoveny podle znaleckého posudku č. 53/2015 [tj. posudku prof. Hlavínka – pozn. soudu]) bude muset předcházet vydání aktualizovaného povolení k nakládání s vodami pro čelákovický labský jez, tj. povolení ve kterém bude zakotven interval kolísání hladiny vody v nadjezí na úrovní kóty 171,59 m. n. m.“ Žalovaný dal rovněž za pravdu PREDAXU, že rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 28. 4. 2017 bylo vydáno v rozporu s výměrem z roku 1939, ovšem podotkl, že úroveň hladiny v podjezí vodního díla Lysá nad Labem nebyla v posledních desetiletích za běžné situace nikdy na kótě 171,59 m. n. m., a proto jsou PREDAXEM vyčíslené škody způsobené snížením využitelného spádu MVE Tři Chaloupky pouze fiktivní. Žalovaný dále konstatoval, že posudek prof. Hlavínka není bez dalšího nepoužitelný, pouze při navrhování optimálních omezujících podmínek vycházel z dlouhodobě respektovaného (a dřívějším manipulačním řádem dokonce schváleného) kolísání hladiny od 0 do +30 cm oproti nominální kótě.

30. Následně vodoprávní úřad přerušil řízení do doby, než bude vydáno pravomocné povolení k nakládání s vodami pro čelákovický jez, ve kterém bude zakotven interval kolísání hladiny v nadjezí.

31. RenoEnergie poté vodoprávní úřad požádala o pokračování v řízení s tím, že aktualizované povolení pro čelákovický jez má být vydáno před povolením pro MVE RenoEnergie pouze v případě, že budou stanoveny omezující podmínky podle posudku prof. Hlavínka. RenoEnergie se dále zavázala k dodržování hladiny v nadjezí na úrovni 171,59 m. n. m., nicméně podotkla, že nakládání s vodami bez stanoveného kolísání hladiny v nadjezí pro ni bude obtížnější.

32. Dne 11. 7. 2019 vodoprávní úřad rozhodl o pokračování v řízení a vyzval účastníky k podání námitek. S tímto postupem nesouhlasily žalobkyně a PREDAX, jelikož podle nich mělo být nejprve vydáno nové povolení k nakládání s vodami pro čelákovický jez.

33. Dne 30. 8. 2019 vydal vodoprávní úřad prvostupňové rozhodnutí, jímž RenoEnergii povolil nakládání s vodami pro MVE RenoEnergie a rybí přechod a zároveň jí stanovil několik omezujících podmínek (viz bod 1 tohoto rozsudku výše). V odůvodnění se vodoprávní úřad ztotožnil s argumentací RenoEnergie, že vydání povolení pro MVE RenoEnergie bylo podmíněno vydáním aktualizovaného povolení pro čelákovický jez pouze v případě, pokud by jeho omezující podmínky měly být stanoveny podle posudku prof. Hlavínka, což se však v dané věci nestalo a povolení bylo vydáno bez zakotveného intervalu kolísání hladiny v nadjezí. Vodoprávní úřad zdůraznil, že podle podmínky č. 2 je RenoEnergie od spuštění až do maximální hltnosti turbín MVE RenoEnergie zodpovědná za dodržování hladiny ve zdrži na úrovni 171,59 m. n. m. Bpv, což je pro ni velmi omezující. Vodoprávní úřad dále podotkl, že zhoršení možnosti odběru vody pro MVE Mlýn Čelákovice nebylo nikdy prokázáno, a to ani v období, kdy byla MVE RenoEnergie v provozu, přičemž upozornil, že podmínka č. 3 zakotvuje prioritní postavení ostatních odběratelů. Vodoprávní úřad závěrem uvedl, že prvostupňové rozhodnutí se nijak netýká manipulace s jezovými klapkami, ke které je oprávněno pouze Povodí Labe, nikoliv RenoEnergie.

34. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, ve kterém argumentovala v zásadě obdobně jako později v žalobě. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně předložila hydrologická data Povodí Labe z období 20. až 25. 10. 2019, z nichž dovozovala, že MVE RenoEnergie je kontinuálně provozována bez platného povolení k nakládání s vodami a že tímto provozem dochází k zásahu do jejích práv, jelikož MVE Mlýn Čelákovice nemůže zpracovávat povolené množství vody.

35. Podle protokolu z ústního jednání spojeného s místním šetřením ze dne 25. 7. 2019, č. j. MÚBNLSB-OŽP-96235/2019-BUCJA, byla MVE RenoEnergie během místního šetření odstavena z provozu a nebyl zjištěn odběr povrchové vody z Labe. Ze sdělení zástupce RenoEnergie a výpisu odběru vody od června 2019 vodoprávní úřad zjistil, že MVE RenoEnergie byla spuštěna v první polovině června za účelem údržby, přičemž odběr vody kolísal v rozmezí od 0 do 38 m3/s. Vodoprávní úřad dále zjistil, že hladina Labe byla při místním šetření pod svým dlouhodobým průměrem.

36. Povodí Labe k hydrologickým datům z období 20. až 25. 10. 2019 uvedlo, všechny údaje jsou převzaty z automatizovaného monitorovacího systému. Dále vysvětlilo, že zatímco údaje o hladinách na jezu (hodnota Hv u vodního díla Čelákovice – pozn. soudu) jsou měřenými veličinami, ostatní údaje o průtocích (Qcelk. a Qreno – pozn. soudu) jsou veličinami vypočítanými, a proto u nich nelze vyloučit zatížení určitou chybou.

37. Podle RenoEnergie představují hydrologická data Povodí Labe z období 20. až 25. 10. 2019 pouhé teoretické dopočty, která navíc pocházejí z velmi krátkého období a postrádají potřebnou přesnost. RenoEnergie dále odkázala na doklad ČHMÚ o hydrometrickém měření, podle kterého byly v průběhu měření setrvalé průtokové poměry, horní hladina čelákovického jezu byla ve výšce -1 cm (oproti kótě 171,59 m. n. m. Bpv) a průměrný průtok byl v místě měření (50.1689847N, 14.7564806E, tedy za mostem přes náhon MVE Mlýn Čelákovice – pozn. soudu) 15,2 m3/s.

38. Žalovaný vydal dne 19. 3. 2020 napadené rozhodnutí, jímž odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Podle žalovaného „za situace, kdy stále pro nakládání s vodami platí Výměr z roku 1939 [vodoprávní úřad] nemohl vycházet ze závěrů jím objednaného posudku č. 53/2015 [tj. posudku prof. Hlavínka – pozn. soudu]. Především nelze použít jedno z hlavních doporučení tohoto posudku navrhující nastavení jezových klapek čelákovického labského jezu na výšku +5 cm (171,64 m. n. m.)“. K námitce žalobkyně, že provoz MVE RenoEnergie při úrovni hladiny v nadjezí na 171,59 m. n. m. neumožní MVE Mlýn Čelákovice zpracovávat povolené množství vody, žalovaný uvedl, že tato námitka je obtížně vyhodnotitelná, jelikož nejsou k dispozici přesná data o skutečné velikosti okamžitých průtoků Labe ani průtoků zpracovávaných MVE Mlýn Čelákovice. Podle žalovaného zůstává otázkou, zda k zachování přednostních práv vyplývajících z dřívějších povolení k nakládání s vodami pro MVE Mlýn Čelákovice a MVE Tři Chaloupky postačí stanovení jediného omezujícího kritéria, a sice nepodkročení hladiny vod v nadjezí pod kótu 171,59 m. n. m. Žalovaný dále uznal, že by se podmínky pro vydání povolení pro MVE RenoEnergie projednávaly lépe, pokud by již bylo vydáno aktualizované povolení pro čelákovický jez, ovšem vzhledem k nepříznivé situaci v dané lokalitě, kdy několik let dokončená stavba MVE RenoEnergie nemůže být standardně provozována a volný energetický potenciál Labe není využíván, shledal postup vodoprávní úřadu, který nevyčkal vydání aktualizovaného povolení pro čelákovický jez, za správný. Žalovaný označil za obecně známou skutečnost, že běžná praxe manipulace na čelákovickém jezu ani technické možnosti jeho ovládacích mechanismů neodpovídají kótě hladiny stanovené výměrem z roku 1939. Stanovení podrobnějších podmínek pro provoz MVE RenoEnergie nepovažoval žalovaný za nutné. Ačkoliv žalovaný shledal, že existují určité „nerozptýlené nejistoty ohledně dopadu provozu MVE RenoEnergie na plnou využitelnost dříve vydaného povolení k nakládání s vodami pro MVE Mlýn Čelákovice při nízkých labských průtocích (okolo 20 m3/s)“, dospěl k závěru, že prvostupňové rozhodnutí lze potvrdit. V. Posouzení věci soudem Otázka dotčení dříve vydaných povolení k nakládání s vodami 39. Jádrem sporu je otázka, zda podmínky stanovené RenoEnergii pro nakládání s vodami zajišťují, že nebude zasaženo do práv žalobkyně vyplývajících z dříve vydaného povolení k nakládání s vodami pro MVE Mlýn Čelákovice.

40. Soud předesílá, že žalobkyně, RenoEnergie i PREDAX jsou soukromými provozovateli malých vodních elektráren, kteří si konkurují v požadavcích na využití energetického potenciálu daného úseku Labe. Ačkoliv lze obecně souhlasit s tím, že je dán veřejný zájem na využívání energetického potenciálu vodního toku co nejefektivnějším způsobem (při současném respektování ostatních zájmů podle § 1 odst. 1 vodního zákona), tak zároveň nelze přehlížet, že zájmy sledované konkurenčními provozovateli MVE jsou ryze soukromé, individuální a navzájem rovnocenné. Vodní zákon nestanoví žádná bližší kritéria, podle kterých by měly být posuzovány střety individuálních zájmů na využití konkrétního vodního zdroje, např. preferencí většího výrobce elektřiny nad menším. Proto jsou-li ve hře pouze soukromé zájmy obdobného významu, je třeba v souladu se zásadou ochrany práv nabytých v dobré víře (§ 2 odst. 3 správního řádu) primárně vycházet z toho, že při povolování zvláštního nakládání s vodami podle § 8 odst. 1 písm. a) bodu 3 vodního zákona musí být respektována dříve udělená povolení k využití energetického potenciálu daného úseku vodního toku. Uvedené platí tím spíš u nakládání s vodami spočívajícím ve využívání energetického potenciálu, které nelze vydat na dobu kratší než 25 let a u něhož se v případě řádného výkonu v zásadě bez dalšího vyhovuje žádostem o prodloužení [srov. § 9 odst. 6 vodního zákona (s účinností od 1. 8. 2010 tato doba činí dokonce 30 let; srov. § 9 odst. 5 vodního zákon po novele č. 150/2010 Sb.)], tudíž osoba disponující povolením k tomuto druhu nakládání bude mít logicky legitimní očekávání, že jí toto povolení bude po určitou dobu zachováno, což jen umocňuje závěr o nutnosti respektovat dříve udělená povolení k tomuto druhu nakládání s vodami.

41. Povinnost respektovat dříve vydaná povolení nicméně nelze chápat zcela absolutisticky jako neomezené právo přednosti. Právě v otázce využívání energetického potenciálu vodního toku nelze přehlížet též veřejný zájem na využívání obnovitelných zdrojů elektrické energie, který je realizován nejen cestou finanční podpory vzniku nových zdrojů, mezi něž spadají výrobny elektřiny využívající vodní energii [srov. § 2 písm. a) zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podporovaných zdrojích energie“)], ale měl by být dle čl. 15 odst. 1 a čl. 16 směrnice č. 2018/2001/EU o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů založen i (zjednodušeně řečeno) na vstřícných a rychlých postupech schvalování nových výroben. Tento veřejný zájem na rozvoji výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů se přitom může dostávat i do konkurenčního postavení s již existujícími soukromými zájmy plynoucími z vydaných povolení k nakládání s vodami. Pokud by taková situace nastala, mohl by vodoprávní úřad – při dodržení zásady proporcionality – povolit i takové nakládání s vodami, v jehož důsledku by došlo k dílčímu omezení práv nabytých již z dříve vydaného rozhodnutí, popř. v rámci něhož by bylo akceptováno riziko dílčího omezení. Jinými slovy, právo priority plynoucí z dříve vydaného povolení není zcela „nedotknutelným soukromým majetkem“, nýbrž chráněným právním zájmem, který – pokud to jinak není možné – může být v konkurenci s veřejnými zájmy omezen, přičemž takový veřejný zájem může být dán i na vyhovění žádosti jiného soukromého žadatele, pokud povede ke zvýšení využití energetického potenciálu vodního zdroje.

42. Z výše uvedeného vyplývá, že správní orgány měly v nyní posuzované věci postupovat následovně: V prvé řadě si měly položit otázku, zda je možné povolit nakládání s vodami k využívání energetického potenciálu vodního toku Labe za takových podmínek, aby nebyla nijak dotčena práva nabytá žalobkyní v souvislosti s provozem MVE Čelákovice, resp. PREDAXEM v souvislosti s provozem MVE Tři Chaloupky (ve věci přitom nebylo sporu, že oba zmiňované subjekty měly pro dotčený úsek Labe vydané povolení k nakládání s vodami dříve než RenoEnergie). Nicméně, i kdyby takové nastavení podmínek nakládání s vodami možné nebylo, ještě stále by nebyla vyloučena možnost povolení záměru RenoEnergie. V takové situaci by se totiž správní orgány měly zabývat tím, zda i přes dílčí omezení konkurujících subjektů by vydání nového povolení nevedlo k naplnění veřejného zájmu na produkci elektřiny z obnovitelných zdrojů. Pokud ano, pak by bylo možné požadované povolení k nakládání s vodami vydat, i kdyby tím v určité míře vzniklo riziko, že rozsah využitelnosti dříve vydaných povolení bude částečně snížen. Lapidárně lze tedy shrnout, že v souvislosti s povolováním záměru RenoEnergie šlo otázku ovlivnění MVE Mlýn Čelákovice řešit v zásadě dvěma způsoby: Buďto nastavit podmínky nakládání tak, aby bylo zajištěno, že využitelnost dříve vydaného povolení pro MVE Mlýn Čelákovice zůstane nedotčena (první způsob), nebo nastavit podmínky nakládání tak, že sice dojde k dílčímu omezení využitelnosti dříve vydaného povolení pro MVE Mlýn Čelákovice, resp. že bude připuštěno riziko dílčího omezení, avšak za současného dostatečného odůvodnění skutečností (zjištěných v průběhu řízení) nasvědčujích tomu, že předložený projekt je způsobilý naplnit veřejný zájem na rozvoji obnovitelných zdrojů (druhý způsob), přičemž míra naplnění tohoto veřejného zájmu převáží nad rozsahem předpokládaného dotčení soukromých zájmů v území.

43. V nyní posuzované věci však správní orgány lavírovaly někde na pomezí obou způsobů. Sice dovedly relativně správně identifikovat podstatu problému ohledně kolize povolovaného záměru s dříve vydanými povoleními, avšak kromě konstatování problematičnosti dané otázky nepředestřely žádný způsob jejího zodpovězení. Tento přístup je patrný zejména u žalovaného, který výslovně připustil, že zůstává otázkou, zda k zajištění „přednostních nároků držitelů dříve vydaných povolení k nakládání s vodami pro MVE Mlýn Čelákovice a Tři Chaloupky“ postačuje stanovení jediného omezujícího parametru, „tj. nepodkročení hladiny vody v nadjezí pod kótu 171,59 m. n. m.“ (str. 15-16 napadeného rozhodnutí), přičemž prvostupňové rozhodnutí potvrdil navzdory tomu, že zůstaly „nerozptýlené nejistoty ohledně dopadu provozu MVE RenoEnergie na plnou využitelnost dříve vydaného povolení k nakládání s vodami pro MVE Mlýn Čelákovice při nízkých labských průtocích (okolo 20 m3/s)“ (str. 20 napadeného rozhodnutí). Žalovaný tak vlastně nepřímo přiznává, že mu navzdory provedenému dokazování není jasné, zda v důsledku schváleného nakládání nedojde k omezení práv plynoucích jiným provozovatelům z dříve vydaných vodoprávních rozhodnutí, avšak k nezodpovězení této otázky zůstává lhostejný. Žalovaný zároveň nedokázal posoudit žalobkyninu námitku, že provoz MVE RenoEnergie při hladině v nadjezí na úrovni 171,59 m. n. m. neumožní MVE Mlýn Čelákovice zpracovávat maximální povolené množství vody, neboť ji zcela nedostatečně vypořádal s odůvodněním, že nejsou „k dispozici žádná přesná data o skutečné velikosti okamžitých labských průtoků ani žádná hodnověrná přesná data o velikosti okamžitých průtoků zpracovávaných MVE Mlýn Čelákovice“ (str. 15 napadaného rozhodnutí). Jinými slovy, žalovaný otevřeně přiznal, že rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť nedovedl zjistit všechny pro věc relevantní skutečnosti.

44. Nutno připomenout, že správní orgány rozhodovaly v dané věci poté, co jejich předchozí rozhodnutí byla již jednou zrušena soudem pro neúplné zjištění skutkového stavu. Soud v prvním rozsudku správním orgánům vytkl, že nijak nevyjasnily rozpor mezi posudky doc. Satrapy z roku 2008 a Ing. Matějíčka, které se rozcházely v posouzení toho, za jakých podmínek lze provozovat MVE RenoEnergie, aniž by byla zasažena práva žalobkyně vyplývající z dosud platného povolení k nakládání s vodami pro MVE Mlýn Čelákovice. Zatímco podle doc. Satrapy postačovalo stanovení podmínky, že provozní hladina v čelákovické zdrži neklesne pod kótu 171,59 m. n. m., dospěl Ing. Matějíček k závěru, že kromě uvedeného je nutné stanovit ještě další omezující podmínky provozu MVE RenoEnergie v závislosti na objemovém průtoku Labe. Soud proto v prvním rozsudku zavázal správní orgány k tomu, aby v dalším řízení za účelem vyhodnocení těchto nesrovnalostí ustanovily znalce k vypracování revizního znaleckého posudku. Tomuto požadavku vodoprávní úřad dostál, když podle § 56 správního řádu nechal vypracovat znalecký posudek prof. Hlavínka. Až potud správním orgánům nelze v zásadě nic vytknout. Problém však nastal v okamžiku, kdy správní orgány měly závěry zmiňovaného revizního posudku promítnout do svých rozhodnutí. Doporučení obsažená v kapitolách 4.3.1 a 4.3.2 předmětného posudku správní orgány nepřevzaly jednak s odůvodněním, že v povolení k nakládání s vodami lze ve smyslu § 9 odst. 1 vodního zákona stanovit povinnosti pouze žadateli (RenoEnergii), nikoliv však třetím osobám (žalobkyni a Povodí Labe), a dále s odůvodněním, že navrhované nastavení klapek čelákovického jezu na výšku +5 cm (171,64 m. n. m.) by odporovalo výměru z roku 1939, který neumožňuje jakékoliv kolísání hladiny v nadjezí (srov. str. 6 rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 28. 6. 2016 a str. 16 napadeného rozhodnutí). Nepřímo tak vlastně přiznaly, že ani znalecký posudek prof. Hlavínka v konečném důsledku nijak nepřispěl k vyřešení rozporů mezi posudky doc. Satrapy z roku 2008 a Ing. Matějíčka. Toto zjištění nicméně nezbavilo správní orgány povinnosti, aby důkladně posoudily, zda podmínky provozu MVE RenoEnergie nepovedou k omezení nakládání s vodami na straně MVE Mlýn Čelákovice provozované žalobkyní, která měla povolení k nakládání s vodami vydáno již dříve (první možnost), nebo zda je projekt MVE RenoEnergie svými technickými parametry způsobilý využívat energetický potenciál toku Labe způsobem energeticky přínosnějším či ekologicky šetrnějším než držitelé dříve vydaných povolení, a proto by s ohledem na veřejný zájem na využití volné kapacity obnovitelných zdrojů mohl být daný projekt povolen i za cenu rizika dílčího omezení nakládání s vodami na straně žalobkyní provozované MVE Mlýn Čelákovice, popř. na straně zařízení jiných provozovatelů (identifikace veřejných zájmů a navazující test proporcionality jako druhá, tzv. subsidiární možnost). Takové zhodnocení však soud v odůvodnění prvostupňového i napadeného rozhodnutí zcela postrádá. Naproti tomu správní orgány zopakovaly v zásadě stejnou chybu jako ve svých předchozích rozhodnutích (tj. soudem zrušeném rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2012 a rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 9. 11. 2011) a pro nakládání s vodami stanovily RenoEnergii pouze podmínku doporučenou doc. Satrapou, aby byla při provozu MVE RenoEnergie dodržována hladina v čelákovické zdrži na úrovni 171,59 m. n. m. Bpv (viz podmínku č. 2), aniž by přesvědčivě vysvětlily, že právě toto kritérium buďto zajistí nerušené nakládání s vodami pro MVE Mlýn Čelákovice, nebo představuje proporcionální omezení daného nakládání s ohledem na veřejný zájem na využívání energie z obnovitelného zdroje.

45. Soud samozřejmě nepřehlédl, že se správní orgány snažily zajistit prioritní nakládání s vodami pro žalobkyni a další subjekty stanovením podmínky č.

3. Tato podmínka (stejně jako podmínka č. 2) ovšem vychází z nedostatečně prokázaného předpokladu, že udržení hladiny v čelákovické zdrži na úrovni 171,59 m. n. m. Bpv postačí k tomu, aby MVE Mlýn Čelákovice mohla využívat energetický potenciál daného úseku Labe v maximálním povoleném množství odebírané vody 15 m3/s. Nebylo-li však spolehlivě prokázáno, že takovýto vodní stav v čelákovické zdrži zajišťuje dostatečný objemový průtok vody pro potřeby MVE Mlýn Čelákovice a ostatních prioritních provozovatelů, nelze (zatím) takto stanovenou podmínku považovat za dostatečnou garanci žalobkyniných práv, která v dobré víře nabyla na základě dříve vydaného povolení (§ 2 odst. 3 správního řádu), což ostatně nepřímo připouští i sám žalovaný (srov. bod 43 tohoto rozsudku, resp. str. 15-16 napadeného rozhodnutí). Stejně tak nelze z ničeho dovodit, že by zmiňovaná podmínka představovala relevantní důvod k tomu, aby bylo připuštěno riziko dílčího omezení již dříve vydaného povolení ve veřejném zájmu na využívání obnovitelného zdrojů elektrické energie (srov. § 2 písm. a) o podporovaných zdrojích energie).

46. Soud rovněž nepřehlédl, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že „vzhledem k nepříznivé situaci na předmětné lokalitě (kdy několik let dokončená stavba MVE Reno Energie nemůže být standardně provozována tak, aby mohla využívat volný energetický potenciál labských průtoků) lze postup MěÚ Brandýs n/L-Stará Boleslav považovat za akceptovatelný“ (str. 16-17 napadeného rozhodnutí). Tuto zmínku o využití volného energetického potenciálu však soud nemůže považovat za kvalifikovaný závěr o převaze veřejného zájmu na čerpání nevyužité kapacity obnovitelného zdroje nad soukromým zájmem plného využívání dříve uděleného povolení k nakládání s vodami. Citovaná zmínka působí v kontextu zbývajících částí napadeného rozhodnutí spíše tak, jakoby žalovaný vycházel z úvahy, že nárok na vydání povolení k nakládání s vodami může být založen toliko plynutím času a délkou řízení (tedy že si jej v podstatě „lze vyčekat“), a to bez ohledu na existenci povolení vydaných dříve. Tímto přístupem však žalovaný prakticky rezignuje na svou povinnost veřejného regulátora na úseku vodního hospodářství, ač právě k tomu je na základě zákona povolán [srov. zejm. § 104 odst. 2 písm. d) a § 107 vodního zákona]. Hodlal-li žalovaný upřednostnit provoz MVE RenoEnergie i s vědomím možnosti dílčího omezení MVE Mlýn Čelákovice či některé z dříve povolených elektráren, pak se nemohl odkazovat pouze na skutečnost, že je zde „již několik let dokončená stavba“, neboť tím zcela popírá svou dozorovou pravomoc. Aby jeho postup obstál, musel by (zejména na základě údajů z projektové dokumentace) vyhodnotit, zda je projekt MVE RenoEnergie schopen využít energetický potenciál toku Labe energeticky přínosnějším či ekologicky šetrnějším způsobem než držitelé dříve vydaných povolení, a teprve tím by si vytvořil předpolí pro možnost přiměřeného omezení dříve nabytých práv ve veřejném zájmu (zde zájmu na využívání energie z obnovitelných zdrojů). Touto cestou se však žalovaný vůbec nevydal.

47. Nutno přitom podotknout, že podklady shromážděné v průběhu správního řízení možnost posledně zmiňované cesty a priori nevylučují. Správní orgány shromáždily ke zjištění skutkového stavu věci několik znaleckých posudků (posudky doc. Satrapy z roku 2008 a 2012, Ing. Matějíčka, prof. Hlavínka a Ing. Bečičky), odborných sdělení (odborná vyjádření prof. Šulce z roku 2011 a 2012 a Ing. Krejčího) a dalších podkladů (zejména měření hydraulických poměrů z 14. 2. 2011, hydrologická data Povodí Labe z období 20. až 25. 10. 2019 a doklad ČHMÚ o hydrometrickém měření). Dle soudu tedy měly správní orgány poměrně dostatečně „důkazně nabito“ k vyřešení otázky kolize povolovaného záměru s dříve vydanými povoleními. I navzdory rozsáhlému dokazování však zůstala nadále nezodpovězena stěžejní otázka, zda podmínky stanovené povolením k nakládání s vodami (tj. podmínka, že při provozu MVE RenoEnergie neklesne hladina v čelákovické zdrži pod úroveň 171,59 m. n. m. Bpv) zajistí, aby provoz MVE RenoEnergie neomezil žalobkyni při nakládání s vodami pro MVE Mlýn Čelákovice. Stejně tak nebyla zhodnocena eventuální varianta, tj. zda lze na projekt MVE RenoEnergie (vzhledem k jeho technickým parametrům) nahlížet jako na projekt zajišťující kvalitativní přínos k rozvoji obnovitelných zdrojů, jenž by převážil nad rizikem částečného omezení práv plynoucích pro žalobkyni z dříve vydaného povolení k nakládání s vodami. Žalovaný naopak i navzdory zmiňované důkazní situaci dal zcela explicitně najevo, že ohledně omezení práv plynoucích jiným provozovatelům z dříve vydaných vodoprávních rozhodnutí nadále panují pochybnosti, navzdory tomu však povolení k nakládání s vodami udělené prvostupňovým rozhodnutím potvrdil (srov. bod 43 tohoto rozsudku). Soud přitom nemůže dané otázky zodpovídat namísto správních orgánů, resp. ani nemůže v napadeném rozhodnutí vznesené pochybnosti rozptylovat namísto žalovaného, neboť tímto postupem by navazoval na činnost správních orgánů jako další nalézací instance, k čemuž ovšem není povolán [srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 1. 11. 2006, č. j. 3 As 65/2005 - 91, ze dne 28. 4. 2005, č. j. 5 Afs 147/2004 - 89, č. 618/2005 Sb. NSS, a ze dne 28. 3. 2007, č. j. 1 As 32/2006 - 99, č. 1275/2007 Sb. NSS, či usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 2. 5. 2017, č. j. 10 As 24/2015 - 71]. Za těchto okolností soudu nezbývá, než napadené rozhodnutí zrušit podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. z důvodu neúplně zjištěného skutkového stavu.

48. V dalším řízení je žalovaný povinen (§ 78 odst. 5 s. ř. s.) primárně posoudit, zda lze RenoEnergii povolit nakládání s vodami pro MVE RenoEnergie a rybí přechod, aniž by byla dotčena práva žalobkyně a ostatních subjektů (např. PREDAXU) vyplývající z dříve vydaných povolení k nakládání s vodami, a zda lze případné podmínky nakládání s vodami stanovit takovým způsobem, aby MVE Mlýn Čelákovice (jakož i MVE Tři Chaloupky) mohla nerušeně využívat energetický potenciál daného úseku Labe v maximálním povoleném rozsahu. Vyjde přitom primárně z již shromážděných důkazů, v případě potřeby dokazování v přiměřeném rozsahu doplní. Svou pozornost zaměří zejména na otázku, jaký je vztah mezi vodním stavem v čelákovické zdrži a objemovým průtokem vody pro potřeby žalobkyní provozované MVE Mlýn Čelákovice, a zda pro zajištění žalobkyniných práv postačí stanovení jediné omezující podmínky spočívající v tom, že při provozu MVE RenoEnergie neklesne hladina v čelákovické zdrži pod úroveň 171,59 m. n. m. Bpv. Shledá-li, že dosavadní podmínka spočívající v udržování maximální hladiny v čelákovické zdrži není dostatečná a je třeba stanovit další či jiné omezující podmínky, nebude mu než vrátit věc vodoprávnímu úřadu a v tomto směru jej zavázat jednoznačným právním názorem [§ 90 odst. 1 písm. b) správního řádu]. Žalovaný by však neměl zcela pomíjet ani variantu „přípustného rizika dílčího omezení“ (viz bod 42 tohoto rozsudku), jestliže vyhodnocením provedeného dokazování dospěje k závěru, že objektivně nelze stanovit takové podmínky pro provoz MVE RenoEnergie, které by zachovaly nedotčena dříve nabytá práva při provozu MVE Mlýn Čelákovice a MVE Tři Chaloupky, nebo že ani přes provedené dokazování se provozovatelům posledně uvedených MVE nepodařilo prokázat, že by bylo možné MVE RenoEnergie efektivně provozovat za podmínek jiných a k nim šetrnějších, než jaké byly schváleny rozhodnutím vodoprávního úřadu. V takovém případě by měl vyhodnotit, zda by projekt MVE RenoEnergie byl schopen kvalitativně zajistit přínos k rozvoji obnovitelných zdrojů, případně zda jde o provoz z hlediska dopadů pro životní prostředí šetrnější. Vyjde přitom zejména z údajů v projektové dokumentaci. V této souvislosti by žalovaný také měl zvážit výzvu žalobkyni (popř. jiným konkurenčním provozovatelům účastnících se správního řízení), aby specifikovala, jakým konkrétním mechanismem by v případě provozování MVE RenoEnergie měla být zkrácena, popř. aby konkrétně doložila, kdy konkrétně byla v příčinné souvislosti s provozem MVE RenoEnergie (jenž měl být fakticky již spuštěn) omezována v možnosti využívat energetický potenciál Labe. Žalobkyně (stejně jako jiní dotčení provozovatelé) by totiž měla být schopna nejen tvrdit, ale také prokázat, v čem konkrétně právě ji provoz konkurenční MVE omezuje a proč právě ve vztahu k jí provozované MVE Mlýny nepředstavuje nejšetrnější variantu. Dospěje-li žalovaný následně k odůvodněnému závěru, že dodatečný přínos k rozvoji obnovitelných zdrojů elektřiny při provozu MVE RenoEnergie bude natolik velký, že bezpečnou měrou převáží nad omezením (resp. přibližně kvantifikovaným rizikem omezení) dostupného vodního potenciálu pro dosavadní držitele povolení k nakládání s vodami, nebude vyloučeno, aby prvostupňové rozhodnutí opětovně potvrdil, popř. jen částečně změnil.

49. Právním názorem vysloveným v předchozím odstavci je žalovaný vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Vzhledem k výše nastíněným možnostem dalšího postupu není zcela vyloučeno, aby žalovaný vytýkané vady napravil sám v odvolacím řízení. Z tohoto důvodu soud nepřistoupil ke zrušení prvostupňového rozhodnutí.

50. Pro účely dalšího řízení soud považuje za vhodné vyjádřit se též ke způsobu hodnocení znaleckých posudků. Správní řád explicitně neupravuje, jak mají správní orgány postupovat v případě, že mají pochybnosti o správnosti, srozumitelnosti či úplnosti znaleckého posudku. Analogicky lze proto vycházet z § 127 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého „[j]e-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem“ (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 206/2014 - 48, č. 3283/2015 Sb. NSS). Odkázat lze rovněž na § 127 odst. 3 o. s. ř., podle kterého „ [v]e výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost.“ Soud přitom dává žalobkyni za pravdu, že pokud se správní orgány rozhodly vymezit vůči doporučením posudku prof. Hlavínka toliko na základě jiných dodatečně zjištěných skutečností (zejména konfrontace s výměrem z roku 1939, potažmo s posudky předkládanými PREDAXEM), bylo žádoucí opatřit si od tohoto znalce písemné vysvětlení, případně znalce k vytýkaným vadám jeho posudku vyslechnout v přítomnosti účastníků řízení (srov. § 56 in fine správního řádu). Správní orgány ovšem ustanoveného znalce nijak nekonfrontovaly s tím, že jsou zde nové skutečnosti, které s jeho zjištěními kolidují. Neprovedení výslechu prof. Hlavínka pak odůvodnily tím, že navržený důkaz nebyl nutný, jelikož „garantem za nepodkročení hladiny v nadjezí“ se stala RenoEnergie, a že ze závěrů posudku prof. Hlavínka nebylo nutné vycházet, protože vydání napadeného rozhodnutí nepředcházelo vydání aktualizovaného povolení k nakládání s vodami pro čelákovický jez (str. 18 napadeného rozhodnutí). Takový způsob vymezení vůči zjištěním znalce však nelze považovat za přesvědčivý, zvlášť za situace, kdy o zjištěném skutkovém stavu nadále panují pochybnosti (viz bod 43 tohoto rozsudku). Proto, vymezí-li se správní orgány v dalším řízení proti závěrům znaleckých posudků, bude na nich, aby důsledně zvážily, zda znalce s doplněnými zjištěními konfrontovat, ať už formou písemného vyjádření či jeho výslechu (za přiměřeného použití § 55 správního řádu), aby vyjasnil správními orgány předestřené pochybnosti stran správnosti a úplnosti jeho znaleckých závěrů.

51. Soud pro úplnost podotýká, že považoval za nadbytečné provádět dokazování žalobkyní předloženým rozhodnutím vodoprávního úřadu ze dne 31. 3. 2020, jímž byla zamítnuta žádost Povodí Labe o změnu povolení k nakládání s vodami. Předmětné rozhodnutí totiž nemá jakoukoliv relevantní souvislost s tímto řízením. Dílčí závěry vodoprávního úřadu uvedené v odůvodnění předmětného rozhodnutí (zejména žalobkyní akcentovaný závěr, že „je třeba v řízení vedených zdejším odborem vycházet“ z posudku prof. Hlavínka) tudíž nemohly nijak ovlivnit hodnocení důkazních prostředků v posuzované věci. Ostatní sporné otázky 52. Jelikož soud zrušil napadené rozhodnutí z důvodů podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., bylo by předčasné zabývat se správností právního posouzení věci (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2003, č. j. 7 A 38/2001 - 37, č. 127/2004 Sb. NSS). Nicméně s ohledem na vývoj této kauzy považuje soud za vhodné vyjádřit se k některým sporným otázkám a alespoň rámcově vypořádat i ostatní žalobní body:

53. Pokud jde o námitku žalobkyně, že provozem MVE RenoEnergie dojde k nevratným změnám na vodním díle Čelákovice, soud zdůrazňuje, že žalobou proti rozhodnutí správního orgánu se (vyjma specifických případů podle § 65 odst. 2 a § 66 s. ř. s., které se však netýkají žalobkyně) nelze úspěšně domáhat ochrany veřejných subjektivních práv jiných osob (tj. Povodí Labe) či obecně ochrany veřejného zájmu neodrážející se v subjektivních právech žalobce (srov. např. rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2015, č. j. 9 As 67/2014 - 48, bod 34). Ze stejného důvodu nemůže být úspěšná argumentace žalobkyně, jíž se snaží hájit práva PREDAXU provozujícího MVE Tři Chaloupky.

54. Argumentovala-li žalobkyně tím, že podmínka č. 4 není dostatečně určitá a ukládá právní povinnost entitě bez právní subjektivity (tj. MVE RenoEnergie), pak soud konstatuje, že takto stanovená podmínka obstojí, ačkoliv si lze jistě představit její přesnější a podrobnější formulaci. Ze záhlaví a výroku prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, že vodoprávní úřad střídavě užíval označení žadatele (RenoEnergie, a. s.) a jím provozované malé vodní elektrárny („MVE RenoEnergie, a. s.“ či „MVE RenoEnergie“). Povinným subjektem ve smyslu podmínky č. 4 je tak bezpochyby myšlen provozovatel elektrárny, tj. žalobkyně, nikoliv provozovaná elektrárna. Zde soud upozorňuje na to, že prvostupňové rozhodnutí má povahu rozhodnutí in rem ve smyslu § 73 odst. 2 věty poslední správního řádu, jež je závazné pro každého provozovatele MVE RenoEnergie. Rozsah poskytovaných informací je pak dostatečně specifikován spojením „informace o svém provozu“. Zjevně se tak jedná např. o informace o spuštění a odstavení turbín nebo množství využívané povrchové vody, které má RenoEnergie poskytovat Povodí Labe bez zbytečného odkladu.

55. Neobstojí ani námitka žalobkyně, že informace o provozu MVE RenoEnergie by měly být poskytovány přímo jí, nikoliv pouze Povodí Labe jakožto správci vodního toku. Není totiž zřejmé, jak by informovanost žalobkyně o provozu konkurenční elektrárny měla přispět k ochraně jejích práv, resp. nerušenému nakládání s vodami na základě dříve vydaného povolení. Podmínky povolení k nakládání s vodami by totiž měly být stanoveny takovým způsobem, aby žalobkyně mohla využívat energetický potenciál daného úseku Labe v maximálním povoleném rozsahu bez ohledu na provoz MVE RenoEnergie.

56. Soud neshledal důvodnou ani námitku, že vodoprávní úřad vydal prvostupňové rozhodnutí, ačkoliv v rozporu s § 65 odst. 2 správního řádu nevyčkal na vydání aktualizovaného povolení k nakládání s vodami pro čelákovický jez, jak to požadoval žalovaný ve svém rozhodnutí ze dne 30. 10. 2017. V předmětném rozhodnutí totiž žalovaný zavázal vodoprávní úřad k přerušení řízení do doby vydání aktualizovaného povolení k nakládání s vodami pro čelákovický jez pouze pro případ, že omezující podmínky pro provoz MVE RenoEnergie stanoví na základě posudku prof. Hlavínka (srov. str. 29 rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2017). Jelikož vodoprávní úřad takto nepostupoval a podmínky nakládání s vodami podle posudku prof. Hlavínka nestanovil (ačkoliv tak učinil na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a bez výslechu znalce), nebyl důvod, aby vyčkával na vydání aktualizovaného povolení k nakládání s vodami pro čelákovický jez, které by na rozdíl od výměru z roku 1939 připouštělo kolísání hladiny vody v nadjezí.

57. Pokud jde o žalobkyninu argumentaci hydrologickými daty Povodí Labe z období 20. až 25. 10. 2019 a její výtky vůči dokladu ČHMÚ o hydrometrickém měření, soud uvádí, že žalovaný na str. 16 napadeného rozhodnutí pouze shrnul obsah těchto listin, aniž by na jejich základě učinil konkrétnější skutková zjištění (viz bod 46 tohoto rozsudku). Za těchto okolností soudu nepřísluší, aby se k těmto důkazům jakkoliv vyjadřoval. Není totiž úlohou soudu, aby jako první hodnotil důkazy předložené v průběhu správního řízení namísto správních orgánů.

58. Soud rovněž neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že správní orgány měly zohlednit skutečnost, že dosud nebylo rozhodnuto o její dříve podané žádosti o zvýšení zpracovávaného množství vody pro MVE Mlýn Čelákovice. Vodoprávní řízení v této věci je totiž zcela nezávislé na případném dříve zahájeném vodoprávním řízení o žádosti žalobkyně. Pakliže se žalobkyně cítila nadměrnou délkou vodoprávního řízení o své žádosti dotčena, mohla využít zvláštní prostředky ochrany, které právní řád v souvislosti s nečinností správních orgánů nabízí. Pro úplnost lze nicméně podotknout, že žádost o zvýšení zpracovávaného množství vody by měla ctít prioritu dříve vydaného povolení k nakládání s vodami provozovateli MVE RenoEnergie stejně, jako tento provozovatel má ctít prioritu původního povolení vydaného provozovateli MVE Mlýn Čelákovice. V situaci, kdy zároveň aktuálně probíhá obnovené řízení ve věci MVE RenoEnergie a rozsah případné změny původně vydaného rozhodnutí není znám, může být sladění zájmů jednotlivých účastníků v řízení obzvláště komplikované. V takové situaci, zejména když pro využití limitovaného energetického potenciálu na daném úseku Labe mohou být relevantní i kritéria efektivity využití energie konkurenčními zdroji, by v ideálním případě mělo dojít ke spojení řízení o konkurenčních žádostech. Pokud to není možné, i tak by měly správní orgány průběh daných řízení alespoň koordinovat tak, aby vydaná rozhodnutí byla vzájemně souladná a směřovala k maximálně efektivnímu využití dostupného energetického potenciálu, aniž by tím utrpěly jiné veřejné zájmy.

59. Soud nad rámec nutného odůvodnění závěrem podotýká, že vodoprávní řízení bylo v dané věci vedeno jako obnovené řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. K případnému zrušení původního povolení k nakládání s vodami ze dne 8. 1. 2009 tak v souladu s § 102 odst. 9 správního řádu dojde až okamžikem právní moci rozhodnutí vydaného v obnoveném řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 4. 2019, č. j. 4 As 175/2018 - 59). O tomto následku musí být účastníci poučeni v písemném vyhotovení rozhodnutí (§ 102 odst. 9 věta první za středníkem správního řádu). VI. Závěr a náklady řízení 60. S ohledem na výše uvedené soud napadené rozhodnutí zrušil, a to jednak podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. pro neúplné zjištění skutkového stavu. Ze stejných důvodů soud zrušil i prvostupňové rozhodnutí (§ 78 odst. 3 s. ř. s.). Současně soud vrátil věc k dalšímu řízení žalovanému (§ 78 odst. 4 s. ř. s., výrok I). V dalším řízení jsou správní orgány podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázány právním názorem soudu vysloveným v tomto rozsudku (viz bod 47 tohoto rozsudku).

61. O náhradě nákladů řízení účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal náhradu nákladu řízení ve výši 15 342 Kč. Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč a nákladů na zastoupení advokátem ve výši 12 342 Kč. Výše odměny advokáta tak zahrnuje tři úkony právní služby po 3 100 Kč [převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a podání repliky podle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)] a dále náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, k nákladům řízení tak patří i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 2 142 Kč. Náhradu nákladů řízení uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 ve spojení s § 55 odst. 5 s. ř. s.) k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s., výrok II).

62. O nákladech osob zúčastněných na řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 5 věty první s. ř. s., neboť jim soud neuložil plnění žádné povinnosti, v jejíž souvislosti by jim vznikly nějaké náklady (výrok III).