č. j. 51 A 5/2021 - 70

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: J. H., narozen bytem zastoupen Mgr. Katarínou Kožiakovou Oboňovou, advokátkou se sídlem Plaská 614/10, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2020, č. j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou postoupenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 27. 1. 2021 Krajským soudem v Plzni na základě usnesení ze dne 19. 1. 2021, č. j. X se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zamítl odvolání žalobce napadající pouze výrok III. rozhodnutí Správy Národního parku Šumava (dále jen „orgán ochrany přírody“ nebo též „správní orgán I. stupně“) ze dne 15. 7. 2020, zn. X, SZ X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a napadený výrok III. prvostupňového rozhodnutí potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto ve výroku I. o spáchání: Přestupku dle § 87 odst. 1 písm. a) ZOPK tím, že vlastními silami i prostřednictvím dalších osob v průběhu let 2018, 2019 úmyslně nedovoleně změnil a rušil dochovaný stav přírody zvláště chráněného území – Chráněné krajinné oblasti (dále jen CHKO“) Šumava zřízením jímání a odběru vody z pravostranného bezejmenného přítoku Úhlavy na pozemku ppč. XA v k. ú. X a nasměrováním odebírané vody směrem k čerpadlu a jalovým přepadem zpět do koryta toku, uložením podzemní elektrické a vodovodní přípojky na pozemcích ppč. XA, XB, x, XC, x, XD a x v k. ú. H. S., vytvořením větší vodní nádrže s ostrůvkem uprostřed na pozemku ppč. x v k. ú. H. S. včetně zděného zemního objektu těsně vedle ní, vytvořením menší vodní nádrže na pozemku ppč. x v k. ú. H. S., vytvořením soustavy dvou vodních nádrží na pozemku ppč. x v k. ú. H. S., postavením lehké hospodářské budovy na pozemku ppč. x v k. ú. H. S., postavením zděné hospodářské budovy na pozemku ppč. x v k. ú. H. S., navezením zemního valu při hlavní silnici na pozemcích x, x, x, x, x v k. ú. H. S., navezením zemního valu na pozemku ppč. x v k. ú. H. S. postavením příjezdové cesty na pozemcích ppč. x, x, x v k. ú. H. S., uložením zemního kolektoru na pozemcích x a x v k. ú. H. S. včetně postavení zděného podzemního objektu, zřízením oplocení svých pozemků v délce cca 1000 m, postavením kruhového zděného objektu venkovního ohniště na pozemku ppč. x v k. ú. H. S., a to v rozporu s § 12 odst. 2 a § 25 odst. 2 ZOPK Přestupku dle § 87 odst. 3 písm. a) ZOPK tím, že vlastními silami i prostřednictvím dalších osob v průběhu let 2018 a 2019 úmyslně poškodil nebo zničil část CHKO Šumava zničením vegetačního krytu a odstraněním horního půdního horizontu na pozemcích ppč. x, x, x, x, x v k. ú. H. S. či jejich částech o velikosti 1,3 ha, a to v rozporu s povinnostmi stanovenými v § 25 odst. 2 a § 45i odst. 1 ZOPK Přestupku dle § 87 odst. 3 písm. n) ZOPK tím, že vlastními silami i prostřednictvím dalších osob v průběhu let 2018, 2019 úmyslně vykonal ve II. zóně CHKO Šumava činnost zakázanou zřízením jímání a odběru vody z pravostranného bezejmenného přítoku Úhlavy na pozemku ppč. XA v k. ú. X a nasměrováním odebírané vody směrem k čerpadlu a jalovým přepadem zpět do koryta toku, a to v rozporu se zákazem stanoveným v § 26 odst. 3 písm. a) ZOPK Přestupku dle § 87 odst. 2 písm. h) ZOPK tím, že vlastními silami i prostřednictvím dalších osob v průběhu let 2018, 2019 úmyslně narušil krajinný ráz vytvořením větší vodní nádrže s ostrůvkem uprostřed na pozemku ppč. x v k. ú. H. S. navezením zemního valu při hlavní silnici na pozemcích x, x, x, x, x v k. ú. H. S., a to v rozporu s povinností stanovenou v § 12 odst. 2 ZOPK Za uvedené přestupky byla žalobci správním orgánem I. stupně uložena pokuta ve výši 100 000 Kč. Dále bylo výrokem III. prvostupňového rozhodnutí žalobci uloženo, aby a) v souladu s § 86 odst. 1 ZOPK uvedl do původního stavu celé pozemky p. č. x a x a části pozemků x, x, x, x vše v k. ú. H. S., což bylo dle správního orgánu I. stupně možné a účelné. Pro uvedení do původního stavu byly stanoveny následující podmínky: Zemní val na pozemcích p. č. x, x, x, x, x v k. ú. H. S. bude beze zbytku odstraněn odtěžením. Odtěženým materiálem bude zasypána větší vodní nádrž na pozemku p. č. x v k. ú. H. S.. Před zasypáním nádrže se ukládá odstranit všechny cizorodé prvky nádrže (např. fólie, textilie, napouštěcí a filtrační zařízení apod.). Pozemek p. č. x v k. ú. H. S. bude uveden do původní nivelity, přičemž horní vrstvu půdy narušených míst bude tvořit humózní půda o tloušťce minimálně 20 cm. Pokud bilance přesunů zeminy nebude vyrovnaná, bude dovezena zemina z jiných zdrojů či naopak přebytečná zemina odvezena, vždy v souladu s právními předpisy. Po odstranění zemního valu bude veškerý nezastavěný a obnažený půdní povrch původní louky na pozemcích p. č. x a x v k. ú. H. S. uveden do původní nivelity, přičemž horní vrstvu půdy narušených míst bude tvořit humózní půda o tloušťce minimálně 20 cm. Povrch půdy bude oset travní směsí složenou z druhů charakteristických pro mezofilní ovsíkové louky. Tato podmínka se nevztahuje na část pozemku p. č. x v k. ú. H. S., která je platným územním plánem určena k zastavění. Uvedené práce budou realizovány nejpozději do 6 měsíců po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, osetí je možno provést i později, nejpozději však do jara následujícího roku. b) v souladu s § 86 odst. 1 ZOPK uvedl do původního stavu zbylé části pozemků p. č. x, x, x, x nedotčené podmínkami v odstavci a) výše a další části pozemků p. č. XA, XB, x, XC, x, XD vše v k. ú. H. S. dotčených přestupky uvedenými ve výroku č. I., což sice je možné, ale nikoli účelné. Tímto povinnost daná uvedeným ustanovením není založena. V souladu s § 86 odst. 2 ZOPK bylo žalobci uloženo provedení následujících náhradních opatření k nápravě. Povrch půdy pozemku p. č. x v k. ú. H. S. po uvedení do původního stavu dle podmínek v odstavci a) tohoto výroku osít travní směsí složenou z druhů charakteristických pro mezofilní ovsíkové louky, a to pokud možno hned po uvedení do původního stavu, nejpozději do jara následujícího roku.

2. Žalobce namítal, že vytvořením jezera a valu nedošlo k zásahu do krajinného rázu, případně že zásah do krajinného rázu neměl negativní účinky. Vybudované jezero dle žalobce podporuje biodiverzitu v krajině a je přirozeným útočištěm řady živočichů a může napomáhat k zadržování vody v krajině, což by mělo být zohledněno minimálně v souvislosti s posuzováním účelnosti navrácení místa do původního stavu.

3. Případné odstranění jezera a valu a navrácení krajiny do původního stavu označil žalobce za neúčelné a v rozporu s § 86 odst. 1 ZOPK. V uložených podmínkách pro navrácení do původního stavu žalobce spatřuje velmi necitlivý zásah do přírody a krajiny dané oblasti způsobující újmu v této oblasti. Samotná účelnost navrácení do původního stavu nebyla dle žalobce dostatečně odůvodněna v napadeném ani v prvostupňovém rozhodnutí. Závěrem žalobce namítal porušení zásady legitimního očekávání ve smyslu § 52 odst. 4 správního řádu, neboť orgán ochrany přírody vydal závazná stanoviska umožňující postavení rodinných domů na sousedních pozemcích, z toho důvodu byl žalobce v legitimním očekávání, že vybudovaní jezera a valu nebude v rozporu s právními předpisy.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

4. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a v podrobnostech odkazoval na napadené rozhodnutí. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce, že posuzoval jezero a val předčasně, resp. ve fázi před dokončením stavby. Posouzení vnímání krajinného rázu v případě, že by se na sousedních pozemcích postavily rodinné domy, se dle žalovaného míjelo s předmětem řízení, a proto se k tomu nevyjadřoval. Žalovaný zmínil, že hodnocení vlivů na krajinný ráz proběhlo zcela v souladu s právními předpisy a metodikou. V napadeném i prvostupňovém rozhodnutí byly zasažené hodnoty dobře a dostatečně popsány, stejně tak vliv jezera a valu na krajinný ráz. Žalovaný je přesvědčen, že navrácení do původního stavu nic nebrání, a setrval na svém názoru, že žalobce nedovoleně změnil část přírody a krajiny chráněné zákonem na ochranu přírody a krajiny.

III. Obsah správních spisů

5. Do správního spisu bylo založeno oznámení ze dne 4. 10. 2019, zn. SZ X, jímž bylo sděleno zahájení správního řízení z moci úřední ve věci uložení pokuty za přestupek dle § 87 ZOPK a ve věci rozhodování o možnosti a podmínkách uvedení poškozené, zničené či nedovoleně změněné části přírody na zasažených pozemcích do původního stavu dle § 86 ZOPK, přičemž obě řízení byla spojena do společného řízení usnesením zn. SZ X ze dne 4. 10. 2019. Součástí správního spisu byl též protokol z provedeného ústního jednání dne 5. 11. 2019. Dne 9. 12. 2019 bylo vydáno rozhodnutí správního orgánu I. stupně zn. SZ X, jímž byl žalobce shledán ve výroku I. vinným ze spáchání přestupků dle § 87 odst. 1 písm. a) ZOPK, dle § 87 odst. 3 písm. a) ZOPK a § 87 odst. 3 písm. n) ZOPK, kterých se dopustil tím, že prováděl a řídil stavební a výkopové práce a rozsáhlé terénní úpravy a výrokem III. mu mj. byla uložena povinnost odstranit zemní val a zasypat větší vodní nádrž. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal, žalovaný v odvolacím řízení vydal dne 9. 3. 2020 rozhodnutí č. j. X, jímž zrušil výrok III. rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 9. 12. 2019. Následovalo vydání rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2020, č. j. X vydané ve zkráceném přezkumném řízení, jímž byly zrušeny též zbývající výroky rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 9. 12. 2019, neboť byly zjištěny závažné nedostatky v předcházejícím správním řízení. Dne 15. 4. 2020 správní orgán I. stupně vyrozuměl žalobce o pokračování ve správním řízení, rozšíření právní kvalifikace a provedení ohledání na místě a provedení místního šetření.

6. Dne 2. 6. 2020 bylo provedeno ohledání předmětných pozemků společně s místním šetřením, o čemž byl vypracován protokol a fotodokumentace. Žalobce předložil správním orgánům znalecký posudek č. 498 posuzující, zda došlo k narušení přírodního prostředí a zasažení do krajinného rázu zpracovaný Ing. V. S.. Dne 8. 6. 2020 správní orgán I. stupně oznámil, že shromáždil podklady pro vydání rozhodnutí a umožňuje účastníkům řízení se s nimi seznámit a vyjádřit se k nim.

7. Následovalo vydání prvostupňového rozhodnutí dne 15. 7. 2020, jímž bylo ve výroku I. rozhodnuto o spáchání přestupků podle § 87 odst. 1 písm. a), § 87 odst. 3 písm. a), § 87 odst. 3 písm. n) a § 87 odst. 2 písm. h) zákona o ochraně přírody a krajiny a výrokem III. byly uloženy ve smyslu § 86 odst. 1 ZOPK podmínky pro vrácení některých pozemků do původního stavu.

8. Výslovně pouze proti výroku III. prvostupňového rozhodnutí podal žalobce dne 31. 7. 2020 odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím tak, že se odvolání zamítá a výrok III. prvostupňového rozhodnutí se potvrzuje. Dále bylo do správního spisu založeno závazné stanovisko ze dne 10. 3. 2016, zn. X, jímž byl vydán orgánem ochrany přírody souhlas k vydání rozhodnutí ve spojeném územním a stavebním řízení na stavbu „Víkendová chalupa H. S.“ na pozemku parc. č. x, x v k. ú. H. S. podle předložené projektové dokumentace. Dále bylo ve spise závazné stanovisko orgánu ochrany přírody ze dne 7. 1. 2020, zn. SZ X, jímž byl udělen nesouhlas pro vydání dodatečného povolení stavby „Biotop H. S.“na pozemku parc. č. x v k. ú. H. S.

IV. Právní názor soudu

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

10. Žaloba není důvodná.

11. Žalobce v prvé řadě namítal, že vytvořením jezera a valu nedošlo k zásahu do krajinného rázu. V souvislosti s touto námitkou a dalšími dílčími žalobními body mířícími proti výroku I. prvostupňového rozhodnutí, jímž byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupků podle § 87 odst. 1 písm. a), § 87 odst. 3 písm. a), § 87 odst. 3 písm. n) a § 87 odst. 2 písm. h) ZOPK krajský soud podotýká, že žalobce se v rámci správního řízení odvolával pouze proti výroku III. prvostupňového rozhodnutí, který ukládal žalobci ve smyslu § 86 ZOPK za stanovených podmínek vrátit předmětné pozemky do původního stavu. Žalobce podaným odvoláním nebrojil proti výroku I. prvostupňového rozhodnutí, kterým byl uznán vinným ze spáchání několika přestupků proti ochraně přírody a krajiny, mj. také ze spáchání přestupku podle § 87 odst. 2 písm. h) ZOPK, že vlastními silami i prostřednictvím dalších osob v průběhu let 2018, 2019 úmyslně narušil krajinný ráz.

12. Rovněž výrok napadeného rozhodnutí potvrzuje pouze výrok III. prvostupňového rozhodnutí, a proto krajský soud s odkazem na § 82 odst. 3 správního řádu upozorňuje, že výrok I. a II. prvostupňového rozhodnutí již nabyly právní moci uplynutím lhůty k podání odvolání jako řádného opravného prostředku. Podle § 82 odst. 3 správního řádu pokud odvolání směřuje jen proti některému výroku rozhodnutí nebo proti vedlejšímu ustanovení výroku, které netvoří nedílný celek s ostatními, a pokud tím nemůže být způsobena újma některému z účastníků, nabývá zbytek výrokové části právní moci, umožňuje-li to povaha věci. Dále krajský soud odkazuje na komentované znění k § 98 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, upravujícího odvolací řízení v rámci přestupkového řízení, podle kterého platí, že „komentovaným ustanovením není též dotčeno ustanovení § 82 odst. 3 spr. řádu, podle něhož pokud odvolání směřuje jen proti některému výroku rozhodnutí, který netvoří nedílný celek s ostatními, a pokud tím nemůže být způsobena újma některému z účastníků, nabývá zbytek výrokové části právní moci, umožňuje-li to povaha věci. Pokud se tedy např. odvolá pouze poškozený do výroku o nároku na náhradu škody a obviněný odvolání nepodá, nabývá zbytek výrokové části právní moci a správní orgán jej nemůže přezkoumávat.“ (pozn. podtrženo soudem) [BOHADLO, David. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2018. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7598-052-6].

13. V předmětné věci žalobci nic nebránilo v uplatnění odvolání proti všem výrokům prvostupňového rozhodnutí, přesto tak neučinil, tudíž s ohledem na vyslovená ustanovení, nabyl výrok I. a II. prvostupňového rozhodnutí právní moci. Krajský soud mimo jiné vychází z komentářové literatury k § 86 zákona o ochraně přírody a krajiny: „Zákon předpokládá i souběžné uplatnění přestupkové odpovědnosti i povinnosti k odstranění následků.“ [STEJSKAL, Vojtěch. Zákon o ochraně přírody a krajiny: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7552-229-0]. Z toho krajský soud dovozuje, že výrok I. prvostupňového rozhodnutí o přestupkové odpovědnosti a výrok III. prvostupňového rozhodnutí jsou výroky, které netvoří nedílný celek, neboť zákon sice předpokládá souběžné řízení, avšak nikoli výhradně. Z toho soud dovozuje, že v důsledku explicitního napadení v odvolacím řízení pouze výroku III. prvostupňového rozhodnutí, nabyly zbývající výroky právní moci, neboť nebyly nijak vázány na výrok III., netvořily s ním jeden celek (viz rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2015, č. j. 5 As 147/2014 – 53).

14. Krajský soud upozorňuje na subsidiaritu soudního přezkumu plynoucí z § 68 písm. a) s. ř. s. Dle tohoto ustanovení je žaloba nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného. Povinnost bezvýsledného vyčerpání řádných opravných prostředků je zakotvena rovněž v § 5 s. ř. s. Žalobce vyčerpal řádné opravné prostředky pouze v rozsahu výroku III. prvostupňového rozhodnutí, proto se soudní ochrany žalobce může domáhat pouze v rozsahu výroku III. prvostupňového rozhodnutí, potažmo napadeného rozhodnutí, který výrok III. potvrdil, zatímco výroky I. a II. prvostupňového rozhodnutí již byly pravomocné. Z uvedených důvodů krajský soud upozorňuje, že soudní přezkum bude proveden pouze v rozsahu žalobních námitek, avšak pouze těch, které brojí proti výroku III. prvostupňového rozhodnutí potvrzeného napadeným rozhodnutím ukládajícího podmínky pro uvedení pozemků do původního stavu ve smyslu § 86 ZOPK, přestože žalovaný v odvolacím řízení byť učinil přezkum výroku III. prvostupňového rozhodnutí rozsáhle a vysvětloval též argumentaci orgánu ochrany přírody osvědčující závěry, že se žalobce dopustil přestupků proti ochraně přírody a krajiny, činil tak v zájmu zásady dobré správy.

15. Krajský soud v souvislosti s upřesněním rozsahu soudního přezkumu oproti žalobním námitkám specifikovaným v žalobě odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2018, č. j. 29 Af 59/2016 – 121: „Je zřejmé, že výrok o vině a výrok o trestu spolu velmi blízce souvisí, nicméně pokud účastník řízení učiní předmětem správního přezkumu pouze výrok o trestu, je tento výrok přezkoumatelný samostatně. Výrok o vině je tvořen konstatováním, zda pachatel naplnil svým jednáním znaky konkrétní skutkové podstaty. Výrok o trestu sice vychází z výroku o vině (reaguje na to, že byly naplněny znaky konkrétní skutkové podstaty), nicméně relativně samostatně ukládá trest na základě zhodnocení intenzity okolností (tzv. polehčující a přitěžující okolnosti), za kterých byly znaky skutkové podstaty naplněny. Proto i soud vychází ze skutečnosti, že žalobce byl shledán vinným ze spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, přičemž žaloba je v části brojící proti tomuto závěru ve smyslu ustanovení § 68 písm. a) soudního řádu správního nepřípustná.“ Ačkoliv v odkazovaném rozsudku se jednalo o výrok o vině a výrok o trestu, krajský soud je přesvědčen, že uvedené lze aplikovat též na projednávanou věc, v němž bylo výrokem I. prvostupňového rozhodnutí rovněž rozhodnuto o vině a výrokem III. nikoli o trestu jako takovém, ale o povinnosti odstranění následků.

16. Krajský soud k tomu uzavírá, že žalobce byl v průběhu správního řízení zastoupen advokátkou, která je právním profesionálem. Zástupkyní žalobce zvolená taktika obhajoby nemůže stát v cestě řádnému výkladu právních předpisů jednoznačně vymezujících rozsah soudního přezkumu, jak bylo popsáno výše. Vzhledem k tomu, že většina žalobních bodů směřuje proti výroku I. prvostupňového rozhodnutí, resp. žalobcem tvrzeného nenarušení krajinného rázu vybudováním valu a jezera, je soud nucen konstatovat, že veškeré tyto námitky nelze vypořádávat, neboť pro jimi tvrzené porušení veřejných subjektivních práv žalobce nebyla splněna základní podmínka stanovená v § 5 s. ř. s., směřující proti již pravomocnému výroku, vůči němuž nebyly uplatněny řádné opravné prostředky, a proto je soud shledává nepřípustné.

17. Námitky žalobce podporující ponechání největšího z vybudovaných jezer, které bylo jako jediné nařízeno odstranit ve smyslu § 86 odst. 1 ZOPK, poukazují na to, že jezero zajišťuje biodiverzitu v krajině, napomáhá zadržování vody v krajině, a proto není účelné jeho navrácení do původního stavu. Kromě zmíněných přínosů jezírka žalobce rozšířil výčet pozitiv též na posuzovaný val, přičemž oba tyto uměle vybudované prvky se dle žalobce mohou stát přirozeným útočištěm pro živočichy a rostlinstvo.

18. Ustanovení § 86 odst. 1 ZOPK stanoví, že kdo poškodí, zničí nebo nedovoleně změní části přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona, je povinen navrátit ji do původního stavu, pokud je to možné a účelné. O možnosti a podmínkách uvedení do původního stavu rozhoduje orgán ochrany přírody. Podle komentovaného znění k § 86 ZOPK platí, že „zatímco správní tresty za přestupek mají především represivní a preventivní, resp. odrazovací funkci, z hlediska zájmů ochrany přírody a krajiny je přinejmenším stejně důležité odstranit následky protiprávního jednání, pokud nějaké vznikly. (…) Preferovaným způsobem nápravy je uvedení poškozené, zničené nebo nedovoleně změněné části přírody v předešlý stav, tedy naturální restituce.“ 19. Krajský soud ve shodě se správními orgány nevylučuje, že by se jezero i val mohly stát přirozenými útočišťmi pro rostliny a živočichy, nicméně nejedná se o stav aktuální. Naopak nepovoleným vybudováním posuzovaných prvků ze strany žalobce došlo k necitlivému zásahu do přírody a krajiny v dané oblasti, neboť původní mezofilní ovsíkové louky, které na místě byly, rozhodně sloužily jako útočiště pro řadu živočichů a prostředí, v němž se dařilo nespočtu rostlin. Ačkoliv odstraněním valu a zasypáním jezera nedojde automaticky k navrácení do původního stavu ve vztahu k původní ovsíkové louce, tak ale odstranění valu bude znamenat navrácení původního výškového uspořádání pozemků. Krajský soud nerozporuje, že jezírko může vykazovat také zmiňovaný pozitivní dopad, avšak jeho zasypáním bude v posuzovaném území okamžitě odstraněn nepřirozený prvek, neboť se jezero nacházelo v místě, kde by přirozeně nemohlo vzniknout. Uvedené úpravy způsobí, sice jen částečnou, avšak okamžitou nápravu stavu, způsobenou terénními úpravami žalobce.

20. Správní orgány sjednaly pro místní ohledání botaničku a zoologa, kteří shodně uvedli, že se na valu nenachází žádné zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů, čili odstraněním valu nedojde k žádnému zásahu do rostlinstva ani zvířectva. Vybudované jezero dosud neposkytuje žalobcem slibovaný pozitivní vliv na okolní přírodu a krajinu, a proto nic nebrání v návratu do původního stavu a poskytnutí opět nerušeného krajinného rázu a původního výškového uspořádání pozemků.

21. Dále žalobce namítal, že navrácení do původního stavu není účelné a splnitelné ve smyslu § 86 odst. 1 ZOPK. Krajský soud poukazuje na právní věty vyslovené v rozsudku NSS ze dne 16. 12. 2019, č. j. 3 As 322/2017 – 70: „Uložení povinností dle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, nemá sankční charakter. Jeho cílem je uvést poškozené, zničené nebo změněné části přírody do stavu, v jakém se nacházely před nedovoleným zásahem, a není-li to možné, kompenzovat vzniklou ekologickou újmu provedením vhodných opatření. Povinnost odstranit nebo napravit škodlivé následky vzniklé neoprávněným zásahem do části přírody a krajiny podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, musí vycházet z porovnání stavu dotčené části životního prostředí před zásahem a po něm.“ (pozn. podtrženo soudem) Krajský soud má za to, že návratu jezírka a valu do původního stavu zjevně nic nebrání a rozhodně jej shledává účelným, neboť dosažení naturální restituce, třebaže jen částečné, je v nastalé situaci, kdy došlo k rozsáhlému narušení chráněné přírody a krajiny, nezbytné. Veškerá argumentace žalobce poukazující na výhody zbudovaného valu a jezera míří do budoucna a neodráží aktuální situaci.

22. Jak uvedl žalovaný ve vyjádření k žalobě, účelnost navrácení do původního stavu se nehodnotí podle teoretických přínosů protiprávně nastoleného stavu na území CHKO Šumava, ale ve vztahu k zasaženým chráněným hodnotám, v tomto případě ke krajinnému rázu, do nějž bylo žalobcem významně zasaženo. Nutno podotknout správními orgány opakovanou skutečnost, že předmětné jezírko nemůže tvořit přirozenou součást krajiny, neboť se nachází v místě, kde není žádný přirozený zdroj vody a bez umělého čerpání vody by bylo závislé pouze na srážkách, jak podotkl žalovaný v napadeném rozhodnutí.

23. Z jakých důvodů byly val a jezero správními orgány hodnoceny jako závadové s ohledem na zákon o ochraně přírody a krajiny, bylo podrobně popsáno již v odůvodnění prvostupňového a následně i napadeného rozhodnutí. Ačkoliv v napadeném rozhodnutí již mohlo být rozšiřováno pouze odůvodnění ve vztahu k výroku III., žalovaný pojal odůvodnění komplexně a zopakoval důvody vedoucí k výroku I., aby byly podmínky pro navrácení do původního stavu zcela srozumitelné. Uložené odstranění rušivých prvků ve smyslu § 86 odst. 1 ZOPK nelze tudíž hodnotit jako neodůvodněné, jak se pokouší navodit dojem žalobce, naopak správní orgány ve svých rozhodnutích opakovaně vysvětlovaly, proč k odstranění zmiňovaných prvků musí dojít, přičemž trvaly na odstranění pouze prvků nejvýrazněji zasahujících do krajinného rázu, řada prvků, třebaže rovněž zasahujících do krajinného rázu, avšak v menším významu, byla ponechána. Žalobce se domníval, že možný budoucí užitek valu a jezera vybudovaných v rozporu se zákonem, předčí jeho prvotní zásah do krajiny mající za následek snížení estetické a přírodní hodnoty krajinného rázu, to je však argumentace zcela nepřijatelná. Porušení právních předpisů a způsobení značného zásahu do krajinného rázu CHKO Šumava nelze zhojit možnými přínosy nově zbudovaných umělých prvků a jimi následně argumentovat ve vztahu k tvrzené nemožnosti jejich navrácení do původního stavu. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí k výroku III. je podrobně rozebráno, jaké následky způsobených přestupků je nutné napravit a proč. Pro úplnost krajský soud cituje z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí k výroku III., v čemž spatřuje jednoznačné vysvětlení potřeby navrácení do původního stavu v rozsahu odstranění valu a jezera: „Narušení krajinného rázu v případě valu a nádrže bylo v řízení prokázáno. Jejich odstraněním zmizí z místa krajinného rázu disharmonizující netypické krajinné prvky, které nemají přinejmenším od doby vzniku CHKO Šumava obdoby. Alespoň opticky se obnoví v místě typická průchodnost krajiny a zmizí vizuální izolovanost zástavby od okolí masivní bezprecedentní bariérou valu, připomínající opevnění. Zároveň zmizí umělá nádrž, která na horská sedla jak historicky, tak krajinářsky nepatří.“ 24. Žalobce dále namítal, že § 86 odst. 1 ZOPK umožňuje uložit pouze úplné navrácení do původního stavu, nikoli částečné navrácení, jak učinily správní orgány. S tímto tvrzením se krajský soud neztotožňuje. Ustanovení § 86 odst. 1 ZOPK umožňuje uložit povinnost navrácení do původního stavu, je-li to možné a účelné, z toho správní orgány správně dovodily, že lze uložit povinnost navrácení do původního stavu pouze v tom rozsahu, v jakém navrácení shledávají uskutečnitelné a účelné, což nemusí odpovídat celému rozsahu následků způsobených zásahem. Závěry žalobce o možnosti pouze úplného návratu do původního stavu nemají žádnou oporu v dikci § 86 odst. 1 ZOPK ani v přiléhavé judikatuře.

25. Navrácení do původního stavu v celém rozsahu se v předmětné věci nejevilo jako účelné, a proto bylo zvoleno, že k navrácení do původního stavu dojde pouze u činností, které byly orgánem ochrany přírody zhodnoceny jako výrazně zasahující. Správními orgány zvolený rozsah navrácení svědčí o tom, že došlo k náležitému uvážení rozsahu navrácení s ohledem na shledané protiprávní jednání žalobce tak, aby nedošlo k zbytečnému a opětovnému zásahu do přírody a krajiny v CHKO Šumava.

26. Rovněž není pravdivé tvrzení žalobce, že žalovaný označil návrat jezera a valu do původního stavu jako nemožný. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že obnova bude problematická ve vztahu k obnově např. mezofilních ovsíkových luk, avšak o účelnosti a uskutečnitelnosti obnovy neměl žádných pochyb. Vzhledem k tomu, že zásahem žalobce došlo ke zničení mezofilních ovsíkových luk v rozsahu 1,3 ha, je jejich obnova, byť pouze v rozsahu 1 ha, nezbytná. Nicméně dojde zčásti k osetí i těch míst, kde se před nezákonnými činnostmi žalobce ovsíkové louky nenacházely, a proto nelze předpokládat jejich okamžitou obnovu, avšak je třeba se o obnovu minimálně pokusit.

27. Závěrem žalobce namítal, že postup správních orgánů byl v rozporu se zásadou legitimního očekávání, jestliže k sousedním pozemkům byla vydána kladná závazná stanoviska na výstavbu rodinných domů, avšak jím provedené úpravy, dle žalobce mírnějšího charakteru, měly způsobit zásah do krajinného rázu. Krajský soud má za to, že i tato námitka je nepřípustná, neboť se opět odvíjí od výroku I. konstatujícího zásah do krajinného rázu v důsledku terénních úprav žalobce a nijak se netýká výroku III. a jím uložených podmínek pro navrácení do původního stavu. Navíc argumentace žalobce se týká odlišných pozemků a nemá souvislost s projednávanou věcí. Námitka žalobce je zcela obecná a nelze porovnat žalobcem poukazovaná kladná stanoviska s případem žalobce v otázce dodržení či porušení zásady legitimního očekávání. Žalobce nespecifikoval žádné konkrétní případy potvrzující jeho tvrzení, že žalovaný posuzoval v obdobných skutkových případech jinak než v jeho případě. Soud nemohl s ohledem na nekonkrétnost námitky přisvědčit ani námitce žalobce ohledně jeho svévole či libovůle ani, že přihlížel primárně ke skutečnostem v neprospěch žalobce a naopak přehlížel skutečnosti uváděné v jeho prospěch. Není povinností soudu domýšlet za žalobce konkrétní obsah námitek.

V. Závěr, náklady řízení

28. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.