č. j. 51 Af 2/2020-40

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: J. B. bytem zastoupena advokátem JUDr. Petrem Vaňkem sídlem palác YMCA, Na Poříčí 1041/12, Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2019, č. j. 45547/19/5100- 31461-701836, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah žaloby 1. Shora uvedeným rozhodnutím žalovaný dle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správce daně – Finančního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 20. 3. 2019, č. j. 589187/19/2203-00460-304718 - platební výměr na daň z nabytí nemovitých věcí, pozemku, jehož součástí byla rozestavěná stavba rodinného domu, ve výši 39 484 Kč, přičemž rozdíl mezi daní stanovenou tímto výměrem a daní tvrzenou v daňovém přiznání činil 30 794 Kč.

2. Orgány finanční správy vyšly z toho, že ke dni právního účinku vkladu do katastru nemovitostí 18. 10. 2017 žalobkyně nabyla do svého vlastnictví pozemek, jehož součástí byl rozestavěný rodinný dům. Tento rozestavěný dům nebyl ve smyslu s § 7 odst. 1 písm. a) zákonného opatření senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věci, v rozhodném znění (dále jen „zákonné opatření senátu“) užíván ani zkolaudován (dokončen), a proto správce daně dle uvedeného ustanovení nepřiznal prvnímu úplatnému nabytí vlastnického práva k pozemku (podmínka splněna), jehož součástí byla nedokončená a neužívaná stavba rodinného domu (podmínka nesplněna), osvobození od daně.

3. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 8. 1. 2020 včasnou žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobkyně namítá, že dle čl. VII. Kupní smlouvy ze dne 11. 10. 2017 a na ni navazující smlouvu o dílo z téhož dne se „stala vlastníkem stavby až poté, co zaplatila kupní cenu. A k zaplacení dle obou těchto smluv mělo dojít až po dokončení stavby. Přitom se stala vlastníkem stavby jejím zápisem do katastru. Do té doby ji pochopitelně též nemohla užívat. Z uvedeného důvodu se nemohla dříve stát vlastníkem rozestavěné stavby, když kupní cenu za celou stavbu (aniž by bylo rozlišováno mezi rozestavěnou stavbou a „dostavěným zbytkem“), zaplatila až po jejím dokončení. Nemohla jednu a tutéž stavbu nabýt do svého vlastnictví dvakrát.“ Z toho důvodu má žalobkyně za to, že se § 7 odst. 1 písm. a) zákonného opatření senátu se na ni vztahuje, nadto je přesvědčena, že není možné, „aby zákonodárce neosvobodil subjekt, který koupil rozestavenou stavbu a osvobodil od daně někoho, kdo ji koupil celou nebo ji celou sám vystavěl.“ 5. Jelikož žalobkyně nemohla nabýt jednu stavbu jako součást pozemku opakovaně, ale pouze jednou zápisem do KN, má dle zákonného opatření senátu a stanoviska Generálního finančního ředitelství k § 7 tohoto opatření nárok na osvobození dle daného ustanovení.

6. Dále žalobkyně namítá, že prokázala všechna tvrzení, která prokázat měla. Předložila kupní smlouvu, smlouvu o dílo a prokázala, že vlastníkem stavby se stala až úplným zaplacením kupní ceny, kdy také teprve byla celá nemovitost zapsána do katastru nemovitostí. Naopak správce daně neprokázal, že předložené důkazní prostředky by byly nevěrohodné.

7. Žalobkyně rovněž namítá, že správce daně neprovedl dokazování stanoviskem Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj k přechodu vlastnického práva ke stavbě, stanoviskem společnosti Vastbouw Czech, s. r. o., k přechodu vlastnického práva ke stavbě a znaleckým posudkem a výslechem znalce, aby bylo zřejmé, jakým způsobem postupoval při posouzení lokality a výpočtu srovnávací daňové hodnoty.

8. Na posledním místě žalobkyně namítá, že správce daně zahájil postup k odstranění pochybností opožděně, a proto byla daňová povinnost žalobkyně vyměřena podle § 140 odst. 1 daňového řádu. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 9. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 14. 2. 2020 navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

10. Žalovaný s odkazem na § 506 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), zdůraznil, že stavba rodinného domu byla součástí daného pozemku a nebylo tak možné sjednat výhradu vlastnictví pouze k této stavbě. Při posouzení nároku žalobkyně na osvobození bylo v souladu s § 980 odst. 2 občanského zákoníku vycházeno z údajů v katastru nemovitostí, kde mj. ani výhrada vlastnického práva u daného domu či pozemku evidována nebyla.

11. Správce daně vyzval výzvou ze dne 31. 5. 2018 žalobkyni k předložení znaleckého posudku k pozemku a domu, který však žalobkyně nepředložila.

12. Žalobkyní navrhované dokazování bylo s ohledem na zákonnou úpravu a stav evidovaný v katastru nemovitostí nadbytečné. Co se týče důkazního návrhu znaleckého posudku a výslechu znalce, žalobkyně takový posudek, ač k tomu byla vyzvána a byl jí k tomu dán prostor, nepředložila. Ocenění nemovitostí provedl sám správce daně, a tudíž mu i bylo známo, jak bylo při stanovení zjištěné ceny v úředním ocenění postupováno. Zjištěná cena není žalobkyní rozporována.

13. Žalobkyně ve své replice ze dne 2. 3. 2020 setrvala na podané žalobě. Rozhodné skutečnosti zjištěné ze správního spisu 14. Z vyžádaného spisového materiálu plyne, že dne 26. 2. 2018 podala žalobkyně přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí. Z předložených listin – kupní smlouvy ze dne 11. 10. 2017 plyne, že toho dne uzavřela žalobkyně jako kupující kupní smlouvu na daný pozemek s rozestavěnou stavbou rodinného domu. Dále žalobkyně uzavřela téhož dne smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla dostavba dané rozestavěné stavby rodinného domu. Dle čl. VII. bylo pro zhotovované dílo – stavbu sjednáno, že vlastnické právo ke zhotovenému dílu přejde na objednatele až v okamžiku uhrazení celé smluvní ceny.

15. Z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ze dne 13. 11. 2017 plyne, že ke dni 18. 10. 2017 žalobkyně nabyla na základě uvedené kupní smlouvy vlastnické právo k danému pozemku se stavbou. Dále je založena faktura vystavená prodávajícím dne 26. 10. 2017 na základě uvedené kupní smlouvy. Ve faktuře se uvádí: „Potvrzení platby - Kupní cena byla uhrazena na základě kupní smlouvy ze dne 16. 10. 2017…“ Dále se zde uvádí: „Fakturujeme Vám dle kupní smlouvy ze dne 11. 10. 2017 pozemek x“.

16. V rámci komunikace mezi správcem daně a žalobkyní dne 2. 5. 2018 žalobkyně správci daně uvedla, že „Má-li správce daně za to, že okamžik vzniku vlastnictví k pozemku a stavbě nemůže být oddělen, pak by musela Kupní smlouva ze dne 11. 10. 2017 být neplatná. Na základě Kupní smlouvy ze den 11. 10. 2017 byl však proveden vklad vlastnického práva k pozemku ve prospěch mé klientky. Katastrální úřad proto shledal kupní smlouvu platnou, nikoli uzavřenou v rozporu se zákonem. Tedy nelze než uzavřít, že na základě kupní smlouvy ze dne 11. 10. 2017 se (žalobkyně) stala vlastníkem, pozemku, nikoli však rozestavěné stavby. Vlastníkem celé stavby se stala klientka až úplným zaplacením kupní ceny. Režim rozestavěné stavby tak z hlediska smluv uzavřených mezi mou klientkou a prodávajícím – zhotovitelem, tak nejde oddělit od režimu stavby dokončené. V opačném případě by byla klientka vlastníkem pozemku též až úplným zaplacením kupní ceny a osvobození by se tak vztahovalo nejen na stavbu, ale, jak správce daně správně uvádí, i na pozemek parc. č. x v k. ú. x.“ Tento názor v odpovědi ze dne 10. 5. 2018 správce daně odmítl s tím, že danou kupní smlouvou byl převeden pozemek, jehož součástí byla rozestavěná stavba.

17. Výzvou ze dne 31. 5. 2018 správce daně žalobkyni vyzval, aby odstranila pochybnosti spočívající ve svolení směrné hodnoty k určení srovnávací hodnoty u nemovitých věcí, u kterých to zákonné opatření nepřipouští, dále k předložení znaleckého posudku na daný pozemek včetně stavby, případně k prokázání toho, že stavba byla ke dni právních účinků vkladu užívána. Ve výzvě se uvádí, že stavba domu byla zapsána do katastru nemovitostí na základě kolaudačního souhlasu dne 7. 12. 2017. Rozestavěný dům správce daně považoval za součást pozemku. Výhradu vlastnického práva ve smlouvě o dílo považoval správce daně za rozpornou se superficiální zásadou. Dále správce daně uvedl, že jelikož stavba (rozestavěný dům) nebyla ke dni převodu vlastnického práva k pozemku užívána, nebylo možné uplatnit osvobození do daně dle § 7 odst. 1 písm. a) zákonného opatření senátu.

18. K této výzvě žalobkyně uvedla, že dle jejího názoru se stala vlastníkem stavby domu až po jeho dokončení na základě smlouvy o dílo, a proto jsou předpoklady pro osvobození splněny.

19. S odkazem na část stanoviska Generálního finančního ředitelství k aplikaci § 7 zákonného opatření, z kterého poukázala na to, že „Bude-li tedy nabývána stavba jako samostatná věc v takovém stupni rozestavěnosti, který konstatuje Nejvyšší soud v uvedených rozsudcích, či stavba v tomto stupni rozestavěnosti bude součástí nabývaného pozemku nebo práva stavby, lze uplatnit nárok na osvobození dle ust. § 7 zákonného opatření. Pokud bude uplatněný nárok na osvobození při stanovení daně potvrzen, bude tím možnost aplikace osvobození dle § 7 zákonného opatření v daném případě vyčerpána.“ Proto žalobkyně uzavřela, že jelikož nemohla nabýt vlastnické právo k jedné stavbě dvakrát, má nárok na uplatnění osvobození od daně.

20. Dne 14. 1. 2019 provedl správce daně místní šetření, za účelem zjištění podoby domu žalobkyně.

21. Při úředním ocenění ze dne 4. 1. 2019 dospěl vypravovatel Generální finanční ředitelství k závěru, že hodnota rozestavěné stavby v době koupi žalobkyní činila 1 316 070 Kč.

22. V rámci sdělení o výsledku postupu k odstranění pochybností ze dne 6. 2. 2019 setrval správce daně na svých dosavadních závěrech s tím, že žalobkyně pochybnosti neodstranila.

23. Dne 20. 3. 2019 vydal správce daně shora uvedený platební výměr, proti kterému se žalobkyně bránila odvoláním, o němž bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno shora, přičemž užitá argumentace odpovídala již shora uvedenému.

24. Ve spise je dále k předmětné stavbě rodinného domu založen protokol o kontrolní prohlídce ze dne 7. 12. 2017 a kolaudační souhlas z téhož dne. Posouzení věci krajským soudem 25. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

26. Krajský soud rozhodl při jednání dne 10. 6. 2020 za účasti právního zástupce žalobkyně, který setrval na podané žalobě; žalovaný se z jednání omluvil. Zástupce žalobkyně soudu předložil fakturu - daňový doklad o zaplacení první části kupní ceny za pozemek (249 838 Kč) vystavenou dne 26. 10. 2017, dle které se kupní cena vztahovala na samotný pozemek, a kolaudační souhlas ze dne 7. 12. 2017, nicméně tyto listiny jsou soudu známy ze správního spisu. Dále zástupce žalobkyně navrhl doplnit dokazování shodně jako v řízení před správcem daně o vyjádření katastrálního úřadu k převodu vlastnického práva ke stavbě a vyjádření zhotovitele domu k téže otázce. Provedení těchto důkazních návrhů soud usnesením pro nadbytečnost zamítl (k důvodům, které korespondují s důvody, pro které neshledal soud důvodnou námitku žalobkyně o neprovedení těchto důkazů správcem daně, viz níže bod 49).

27. Žaloba není důvodná.

28. Žalovaný ve svém rozhodnutí vycházel z toho, že žalobkyně na základě kupní smlouvy nabyla do vlastnictví pozemek s rozestavěným rodinným domem. Mezi žalovaným a žalobkyní je spor o to, zda součástí pozemku byla rozestavěná stavba domu, která podléhá dani z převodu a nevztahuje se na ni osvobození dle § 7 zákonného opatření senátu, jakož i o to, jaký je vztah § 7 tohoto opatření k této, v době koupě rozestavěné a až po několika měsících dokončené, stavbě rodinného domu.

29. Žalobkyně svoji argumentaci staví na tom, že na základě kupní smlouvy nabyla vlastnické právo pouze k pozemku samotnému (bez rozestavěné stavby). Vlastnické právo ke stavbě rodinného domu, který zde byl v době uzavírání kupní smlouvy rozestavěn, nabyla žalobkyně dle svého názoru až úplným zaplacením ceny, kterou žalobkyně souhrnně pojímá jako cenu dle kupní smlouvy a smlouvy o dílo. Tomu má dle žalobkyně svědčit i sama faktura ze dne 26. 10. 2017, ze které dle jejího hodnocení plyne, že se jedná o úhradu kupní ceny dle kupní smlouvy, a to za samotný pozemek, nikoli stavbu domu (pozn. soudu: jednotlivé ceny žalobkyně ve svých vyjádření nekonzistentně různým způsobem směšuje). Z obsahu žaloby a průběhu jednání plynou tyto dvě základní skutečnosti: a. žalobkyně má za to, že na základě kupní smlouvy nabyla vlastnické právo k pozemku, nikoli ke zde rozestavěné stavbě rodinného domu, a proto neměl správce daně tuto rozestavěnou stavbu domu zdanit, b. přičemž je zároveň tvrzeno, že žalobkyně vlastnické právo ke stavbě domu nabyla až po jeho dokončení, z čehož žalobkyně dovozuje naplnění předpokladu § 7 zákonného opatření senátu pro osvobození od daně.

30. Ustanovení § 7 zákonného opatření senátu stanovuje: (1) Od daně z nabytí nemovitých věcí je osvobozeno první úplatné nabytí vlastnického práva k a) pozemku nebo právu stavby, jejichž součástí je dokončená nebo užívaná stavba rodinného domu, b) dokončené nebo užívané stavbě rodinného domu, c) dokončené nebo užívané jednotce v bytovém domě nebo rodinném domě, která 1. nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru užívané společně s bytem, vzniklé výstavbou, nástavbou, přístavbou nebo stavební úpravou tohoto domu, nejde-li pouze o rozdělení nebo sloučení stávajících jednotek, 2. na základě stavební úpravy nebytového prostoru nově nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru užívané společně s bytem. (2) Nabytí vlastnického práva k nemovité věci podle odstavce 1 je od daně osvobozeno pouze tehdy, dojde-li k němu v době 5 let ode dne dokončení nebo započetí užívání rodinného domu, jednotky v bytovém domě nebo rodinném domě nebo jednotky v bytovém domě nebo rodinném domě změněné stavební úpravou, a to od toho dne, který nastane dříve.

31. Ačkoli žalobkyně rozsáhle, a dle soudu nesprávně, argumentuje okamžikem nabytí vlastnického práva ke stavbě rodinného domu, pro posouzení věci je dle § 7 zákonného opatření senátu zásadní, zda v okamžiku nabytí vlastnického práva žalobkyně k pozemku byla jeho součástí dokončená nebo užívaná stavba rodinného domu tak, jak toto ustanovení předpokládá, na základě čehož by se jednalo o první úplatné nabytí vlastnického práva k pozemku, jehož součástí je dokončená nebo užívaná stavba rodinného domu, a toto nabytí vlastnického práva by proto bylo osvobozeno od daně. Naplnění předpokladů daného ustanovení nebylo prokázáno, neboť: a. to, zda zde byla užívaná stavba domu, nebylo prokázáno a žalobkyně takovou skutečnost ani netvrdí; b. a to, zda součástí pozemku byla dokončená stavba domu, se ze spisové dokumentace a podané žaloby nepodává, neboť na pozemku se nacházela pouze rozestavěná stavba, nikoli stavba dokončená - viz kupní smlouva a protokol o kolaudačním souhlasu až ze dne 7. 12. 2017. Ostatně, dřívější okamžik dokončení stavby než dne 7. 12. 2017 žalobkyně ani neuvádí.

32. Z uvedeného plyne, že žalobkyně nenabyla vlastnické právo k pozemku, resp. rodinnému domu, který by splňoval podmínky § 7 zákonného opatření senátu. To činí podanou žalobu nedůvodnou. Argumentaci žalobkyně stanoviskem Generálního finančního ředitelství, jehož znění nemá soud k dispozici, nepovažuje soud za důvodnou, neboť soud není vázán interním normativním aktem, kterým by takové stanovisko bylo, přičemž samo znění zákona, ze kterého je soud povinen vycházet, podmínky pro osvobození stanovuje zcela jednoznačně. Tyto podmínky, jak je vyloženo shora, nebyly splněny. K tomu je v kontextu vznesených námitek nutné dodat, že žalobkyně nenabyla ani vlastnické právo k dokončené nebo užívané stavbě rodinného domu ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) zákonného opatření senátu, a to s ohledem na kogentní zákonnou úpravu nabývání vlastnického práva ke stavbám výstavbou dle občanského zákoníku. Následnou dostavbu stavby rodinného domu na již existujícím základě stavby nelze z důvodu právní úpravy nabývání vlastnického práva ke stavbám pro účely § 7 zákonného opatření senátu akceptovat. Touto kogentní právní úpravou považuje krajský soud za nutné se rovněž zabývat, neboť podstatou žalobní argumentace, kterou shledává nesprávnou, je primárně okamžik nabytí vlastnického práva žalobkyně ke stavbě domu.

33. Na prvním místě je vhodné podotknout, že žalobkyně nerozlišuje mezi rozestavenou částí domu, která je upravena v kupní smlouvě, a dostaveným domem v návaznosti na smlouvu o dílo. Ostatně i sama kupní smlouva uvádí, že rozestavěný dům je již stavbou v právním slova smyslu. To, že rozestavěný dům měl již právní charakter stavby, není nikým rozporováno. Stejně tak žalobkyně důsledně nerozlišuje kupní cenu dle kupní smlouvy a cenu díla dle smlouvy o dílo. Při formulaci žalobních bodů je nutno pamatovat na to, že „pro řízení o přezkoumání správního rozhodnutí soudem platí dispoziční zásada [§ 71 odst. 1 písm. d) a § 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.], a proto obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 – 54).

34. Kupní smlouva ve svém čl. I uvádí: (1) Prodávající prohlašuje, že je výlučným vlastníkem pozemku č. 203/80 (…) neoddělitelnou součást této parcely tvoří rozestavěná, nová stavba rodinný dům Typ x, která je, v době uzavření této smlouvy, vybudována do takového stádia, v němž je již nezaměnitelným způsobem individualizována (…) to vše dále jej již jako „předmětné nemovitosti. V čl. II kupní smlouvy se dále uvádí: (1) Prodávající touto smlouvou prodává Kupujícímu předmětné nemovitosti, popsané v článku I odst. 1 této Kupní smlouvy, a sice pozemkové parcely č. 203/80 (…) za sjednanou kupní cenu… Součástí uvedeného pozemku bude rodinný dům Typ x; a Kupující předmětné nemovitosti, popsané v článku I odst. 1 této Kupní smlouvy, včetně práv a povinností od Prodávajícího za uvedené kupní ceny kupuje a přijímá je do svého vlastnictví.

35. Sama textace smlouvy nevyvolává jakýchkoli pochyb o tom, co bylo jejím předmětem a co žalobkyně měla na základě této smlouvy nabýt do vlastnictví. Z textu smlouvy plyne, že na základě kupní smlouvy měla žalobkyně nabýt do svého vlastnictví jak pozemek, tak rozestavenou stavbu domu, která byla výslovně označena jako součást tohoto pozemku. To ostatně koresponduje i s § 506 občanského zákoníku, dle kterého je součástí pozemku i stavba na jeho povrchu To, že se v čl. II bod (1) odst. 2 kupní smlouvy hovoří o tom, že součástí tohoto pozemku bude rodinný dům (dostavěný), nelze s ohledem na dikci § 506 občanského zákoníku zohlednit, ostatně předmět smlouvy je zcela jasně dán zkratkou „předmětné nemovitosti“ – pozemek a rozestavěný dům, nikoli dům dostavěný. To, že předmětem kupní smlouvy by snad byla v budoucnu dokončená stavba rodinného domu, tj. doposud neexistující předmět koupě, který bude teprve zhotoven, z kupní smlouvy, ani z tvrzení žalobkyně, neplyne (zde by ostatně bylo stále nutné rozlišovat existenci závazku spočívajícího v převedení vlastnického práva k doposud neexistujícímu předmětu koupě a okamžik/způsob nabytí vlastnického práva k věci). Z textace smlouvy o dílo přitom bez jakýchkoli pochybností plyne (viz níže), že dostavění rozestavěné stavby domu bylo realizováno na základě uzavřené smlouvy o dílo, nikoli na základě kupní smlouvy.

36. Dále je nutné poukázat na úpravu nabývání vlastnického práva k nemovité věci – zde rozestavěného domu, kterou kupní smlouva v čl. IV odst. 1 popisuje zákonem předpokládaným způsobem - „vlastnické právo k předmětným nemovitostem přechází na Kupujícího provedením vkladu vlastnického práva s účinky ke dni, kdy bude návrh na tento vklad doručen příslušnému katastrálnímu úřadu“. Podle § 1105 občanského zákoníku se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu nabývá zápisem do takového seznamu. V souladu s § 3 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“), se v katastru evidují pozemky v podobě parcel; rozestavěné budovy se v katastru nemovitostí neevidují; dokončená stavba domu je do katastru zapsána ex post po jejím dokončení. Dle § 506 občanského zákoníku je součástí pozemku i stavba na jeho povrchu. Tak, jak je stavba dokončována, tyto dokončované části „právně přirůstají“ k již existující stavbě, stávají se její součástí, a tedy i součástí pozemku, jehož vlastník se tímto způsobem průběžně stává vlastníkem budované stavby (při výstavbě domu, jenž je součástí pozemku, se § 1105 občanského zákoníku neuplatní). Vlastnické právo je nabýváno okamžikem, kdy dojde k pevnému spojení použitého materiálu se zemí, jakož i již spojeného materiálu s materiálem dalším. Dle § 976 občanského zákoníku právo vlastnické, jako právo absolutní, působí vůči každému. Dle § 978 občanského zákoníku se od ustanovení úpravy absolutních majetkových práv lze odchýlit ujednáním s účinky vůči třetím osobám, jen připouští-li to zákon, a contrario s účinky inter partes se lze od této části odchýlit vždy. V tomto případě zákon odchýlení se s účinky vůči třetím osobám nepřipouští.

37. Z uvedených důvodů krajský soud uzavírá, že na základě kupní smlouvy nabyla žalobkyně do vlastnictví pozemek s rozestavěnou stavbou domu, čímž považuje otázku předmětu kupní smlouvy za uzavřenou. Skutečnosti uvedené na faktuře ze dne 26. 10. 2017 nejsou v tomto směru relevantní.

38. Co se týče výhrady vlastnického práva k domu jako takovému, o kterém žalobkyně opakovaně hovoří, ani zde není z pohledu žalobou napadeného rozhodnutí argumentace žalobkyně důvodná. Žalobkyně spolu s kupní smlouvou uzavřela smlouvu o dílo na dostavbu stavby rodinného domu, ve které byla tato doložka sjednána. Dle čl. VII. bylo pro zhotovované dílo – dostavbu rodinného domu sjednáno, že vlastnické právo ke zhotovenému dílu přejde na objednatele až v okamžiku uhrazení celé smluvní ceny. Dílem zde ale nebyl celý dům, pouze jeho dostavovaná část. Smlouva o dílo se týká dostavby domu, předmětem díla je dle čl. I. odst. 1.1 této smlouvy závazek zhotovitele „provést pro objednatele dílo spočívající v dokončení výstavby rodinného domu x na pozemku…“ (důraz doplněn). Z tohoto důvodu není obsah této smlouvy pro posouzení věci relevantní. Nelze směšovat již postavený základ domu a výsledek díla, které je dokončením výstavby, tj. činnosti, při které bylo pokračováno ve stavební činnosti na již existujícím základě – již existující stavbě.

39. Jak z uvedeného plyne, ujednání výhrady vlastnictví k předmětu díla dle smlouvy o dílo není pro posouzení věci podstatné, neboť s předmětem kupní smlouvy a okamžikem převodu vlastnického práva na žalobkyni z povahy věci nesouvisí. Ujednaná výhrada vlastnického práva se již rozestavěné části domu s ohledem na předmět díla nedotýkala. S ohledem na § 506, § 976 a § 978 občanského zákoníku je nutné dospět k závěru, že ujednaná výhrada vlastnického práva k předmětu smlouvy o dílo byla učiněna pouze s účinky inter partes. Výhrada vlastnického práva v tomto případě nemohla změnit zákonný režim nabývání vlastnického práva k budované stavbě - nemohla s účinky erga omnes změnit režim stanovený § 506 občanského zákoníku.

40. Ač krajský soud, stejně tak orgány finanční správy, vychází při svém rozhodování ze stavu evidovaného v katastru nemovitostí, v kontextu argumentace žalobkyně si nelze nepovšimnout, že čl. VII kupní smlouvy stanovuje následující: (1) Tato smlouva a závazky z ní vyplývající nabývají platnosti dnem jejího uzavření, avšak účinnost této smlouvy se odkládá do doby, kdy bude splněna tato podmínka, Kupující jako investor a objednatel udělí prodávajícímu jako zhotoviteli výlučné zadání, na základě smlouvy o dílo, k dokončení celé výstavby budov, blíže popsané v čl. I odst. 1 této smlouvy na předmětných nemovitostech: Rodinný dům typ x a uhradí Prodávajícímu jako zhotoviteli za to částku o výši 4 724 742 Kč… (důraz doplněn).

41. Uvedené ustanovení smlouvy obsahuje ve smyslu § 548 občanského zákoníku dvě odkládací podmínky účinnosti kupní smlouvy. První podmínkou je uzavření smlouvy o dílo (ta byla uzavřena téhož dne); druhou podmínkou je uhrazení částky 4 724 742 Kč prodávajícímu jako zhotoviteli – tj. uhrazení ceny díla. Dokud nebyly tyto dvě podmínky splněny, nebyla kupní smlouva účinná a nevyvolávala žádné právní účinky. Dle čl. IV smlouvy o dílo byla cena placena po částech, 60% do 5 dnů od podpisu, 30% po dokončení specifikované části díla, 10% a eventuální vícepráce do 14 dnů po nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí vydaného stavebním úřadem. Dle žalovaného byl kolaudační souhlas dán dne 7. 12. 2017. Krajský soud zdůrazňuje, že hodnocení toho, kdy žalobkyně nabyla své vlastnické právo k pozemku, jehož součástí byla rozestavěná stavba rodinného domu, správnímu soudu v tomto řízení nepřísluší.

42. Krajský soud a orgány finanční správy vychází z výsledku vkladového řízení před katastrálním úřadem. Nicméně, přistoupil-li by krajský soud k hodnocení uvedených skutečností, mohl by dospět k závěru, který žalobkyně setrvale uvádí, a to k tomu, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k domu jako takovému až po úplném uhrazení ceny – ceny kupní a ceny díla, nikoli ale primárně v důsledku sjednané výhrady vlastnického práva k dílu, ale v důsledku sjednaných odkládacích podmínek. Ostatně, právě čl. VII smlouvy o dílo žalobkyně před správcem daně argumentovala a uváděla, že k převodu vlastnického práva ke stavbě rodinného domu došlo až následně po dokončení stavby dle smlouvy o dílo a po úplném zaplacení „kupní“ ceny.

43. Jak krajský soud již uvedl, pro účely tohoto řízení je rozhodující to, že účinky vkladu vlastnického práva žalobkyně k pozemku, jehož součástí byla i rozestavěná stavba domu, nastaly dne 18. 10. 2017. Orgány finanční správy poukazují na zásadu materiální publicity veřejných rejstříků, k čemuž krajský soud doplňuje, že dle § 18 odst. 1 a 2 katastrálního zákona, se o povolení vkladu rozhoduje formou správního rozhodnutí, které se v případě plného vyhovění návrhu na povolení vkladu písemně nevyhotovuje. Záznamem ve spisu rozhodnutí o povolení vkladu práva nabývá právní moci. I přesto se však jedná o správní rozhodnutí, u kterého platí presumpce správnosti „podle níž jsou tyto akty považovány za bezvadné, tedy mající právní účinky, dokud nejsou stanoveným postupem opraveny nebo zrušeny.“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1280/2003). O tom, kdy a k čemu žalobkyně nabyla vlastnické právo, si v tomto směru správce daně ani správní soud nemohou učinit vlastní úsudek, neboť zde je rozhodnutí katastrálního úřadu o provedení vkladu, jehož správnost je nutné presumovat. Otázka účinnosti kupní smlouvy a vliv její účinnosti na žalobou napadené rozhodnutí není ani otázkou hmotného práva, kterou by krajský soud musel navzdory uvedenému řešit z úřední povinnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 2732/15).

44. Žalobkyní nepřiléhavě odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 29 Cdo 2448/2015 ze dne 31. 5. 2017 se týká neúčinné právní úpravy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a proto nemůže s ohledem na § 506 občanského zákoníků argumentaci žalobkyně podpořit. To, že vlastnické právo ke stavbě, jež podléhá zápisu do katastru nemovitostí, lze v případě jeho převodu kupní smlouvou nabýt pouze vkladem do katastru nemovitosti, je v souladu se shora uvedeným. Vždy je ale nutné mít na paměti specifičnost nabývání vlastnického práva k domu jeho výstavbou.

45. Na základě shora uvedených skutečností krajský soud dospěl k závěru, že verze žalobkyně o tom, jak a kdy měla nabýt své vlastnické právo k předmětným nemovitostem, je nesprávná. Skutečnosti, které žalobkyně uvádí, nemají pro aplikaci § 7 zákonného opatření senátu jakýkoli význam. Žalobkyně desinterpretuje právní úpravu a obsah uzavřených smluv, které vykládá v rozporu s jejich zněním. Tímto považuje krajský soud otázky spjaté s vlastnickým právem žalobkyně a § 7 zákonného opatření senátu (odd. II bod A. podané žaloby) za nedůvodné. Z uvedených důvodů je rovněž nesprávná argumentace žalobkyně, že § 7 odst. 1 písm. a) zákonného opatření senátu se na ni „v souvislosti s pořízením dokončené a užívané stavby logicky vztahuje“.

46. Polemiku žalobkyně, že „není možné, aby zákonodárce neosvobodil daňový subjekt, který koupil rozestavěnou stavbu a osvobodil od daně někoho, kdo ji koupil celou nebo ji celou sám vystavěl“, nepovažuje krajský soud za účelnou, neboť argumentace žalobkyně je v rozporu s textem zákona, přičemž soudu ani nepřísluší hodnotit správnost či nesprávnost postupu a úvah zákonodárce. Důvody rozhodnutí orgánů finanční správy považuje krajský soud za souladné se zákonem a sám se s těmito důvody tak, jak bylo vyloženo shora, ztotožňuje.

47. Předestřené posouzení soudu činí nedůvodnou i námitku žalobkyně ohledně stanoviska Generálního finančního ředitelství, kterou se krajský soud zabýval i výše, neboť z nastíněné úpravy občanského zákoníku tak, jak byla na věci soudem shora aplikována, plyne, že rozestavěná stavba domu byla součástí pozemku, jehož vlastnictví žalobkyně nabyla ke dni 18. 10. 2017 (odd. II bod B. podané žaloby). To, že by tato rozestavěná stavba byla samostatnou věcí s odděleným režimem vlastnického práva, či např. že by byla součástí práva stavby, žalobkyně účinně netvrdí, ani nedokládá.

48. Uvedené skutečnosti činí námitky žalobkyně týkající se porušení § 92 a 98 daňového řádu nedůvodnými (odd. II bod C. podané žaloby), neboť její pouhá argumentace založená na shora hodnocených smlouvách, kterou žalovaný i krajský soud vyvrátil, nemůže obstát.

49. Ani argumentace žalobkyně o neprovedení jí navrženého dokazováním není důvodná, neboť žalobkyně navrženým dokazováním - stanoviskem prodávajícího a stanoviskem katastrálního úřadu chtěla prokazovat právní otázky, nikoli otázky skutkové. Dokazování přitom slouží pouze k prokázání skutkových tvrzení. Žalovaný se přitom vznesenými důkazními návrhy ve svém rozhodnutí zabýval a jak správně uvedl, skutečnosti, které jimi chtěla žalobkyně „prokázat“, byly jasné ze samotné právní úpravy. V kontextu právní úpravy je z kupní smlouvy právním výkladem zřejmé, kdy mělo dojít k nabytí vlastnického práva k čemu, na čemž nemůže jakékoli stanovisko prodávajícího za dané textace smlouvy nic změnit; stanovisko katastrálního úřadu může eventuálně obsahovat pouze výklad účinné právní úpravy. Nadto, tato stanoviska žalobkyně správci daně ani nepředložila (a to ani soudu, po kterém obstarání těchto důkazů žalobkyně při jednání požadovala). Stejně tak je nutné přisvědčit žalovanému, že vzhledem k úřednímu ocenění rozestavěného domu žalobkyně byl návrh na výslech znalce zcela nadbytečný. Toto navržené dokazování tak nebylo prima vista objektivně schopné jakkoli přispět ke zjištění skutkového stavu, stejně jako nebylo schopné vyvrátit přetrvávající pochybnosti správce daně.

50. Správce daně správně posoudil podmínky pro osvobození dle § 7 zákonného opatření senátu a při stanovení daně nepochybil. To, zda dle subjektivního hodnocení žalobkyně zahájil správce daně postup k odstranění pochybností opožděně, není při dodržení lhůty ke stanovení daně podstatné. Její porušení ostatně žalobkyně ani nenamítá. Z tvrzení žalobkyně, že „postup k odstranění pochybností zahájil správce daně značně opožděně, takže se daňová povinnost žalobkyně vyměřila ve smyslu § 140 odst. 1 daňového řádu“, který stanovuje, že „neodchyluje-li se vyměřovaná daň od daně tvrzené daňovým subjektem, správce daně nemusí daňovému subjektu výsledek vyměření oznamovat platebním výměrem; to neplatí, pokud byl zahájen postup k odstranění pochybností. Platební výměr správce daně založí do spisu.“ není zřejmé, co vlastně žalobkyně namítá, a proto se krajský soud touto poslední dílčí žalobní argumentací nemohl zabývat. Závěr a náklady řízení 51. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

52. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.